{"html": "<div class=\"doc\"><p>U většiny soudů, u kterých byl proveden průzkum a uložil tento trest, byl trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložen ve 100% případů za přečin (např. v obvodě Krajského soudu v Ostravě). Bližší údaje zpravidla nebylo možné zjistit, nicméně je zřejmé, že přinejmenším v 1 věci v roce 2011 byl tento trest ukládán i za zločin (při odsouzení za trestný čin podle § 145 tr. zákoníku), a to vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody.</p><p>C.\tKolika osobám byl tento trest (trestní opatření) uložen jako trest samostatný.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 7 byl trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložen jako samostatný</p><p>-\tv  roce 2010: 1x,</p><p>-\tv roce 2011: 5x.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Brně nebyl tento trest jako samostatný uložen. V roce 2010 byl ve 3 případech uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a v roce 2011 byl v obou věcech uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Ostravě nebyl v roce 2010 tento trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložen jako samostatný ani jednou, v roce 2011 byl uložen jako samostatný třem osobám.</p><p>D.\tKolika osobám byl uložen vedle jiného trestu (trestní opatření) s výjimkou nepodmíněného trestu odnětí svobody.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 7 byl trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložen vedle jiného alternativního trestu</p><p>-\tv roce 2010: 0,</p><p>-\tv roce 2011: 14x.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Brně byl takto trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložen</p><p>-\tv roce 2010: 1x,</p><p>-\tv roce 2011: 0.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Ostravě v roce 2010 byl trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce vedle jiného alternativního trestu uložen třem osobám a v roce 2011 osmnácti osobám.</p><p>E.\tJaká je průměrná výměra tohoto trestu a jaká byla minimální a maximální jeho výměra.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 7 byla průměrná délka uloženého trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce – 2 roky.</p><p>Nejkratší výměra uloženého trestu byla 1 rok.</p><p>Nejvyšší výměra uloženého trestu byla 5 let.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Brně byla průměrná délka uloženého trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce v roce 2010 – 21 měsíc a v roce 2011 – 3 roky.</p><p>Nejkratší výměra uloženého trestu byla 1 rok.</p><p>Nejvyšší výměra uloženého trestu byla 3 roky.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Ostravě byla v roce 2010 průměrná výměra trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce 30 měsíců, maximální výměra činila 48 měsíců a minimální 6 měsíců. V roce 2011 byla průměrná výměra 23 měsíců, maximální výměra byla 48 měsíců a minimální byla 12 měsíců.</p><p>F.\tJak soudy hodnotí práci Probační a mediační služby při zajišťování výkonu tohoto trestu.</p><p>Spolupráci s Probační a mediační službou hodnotil Obvodní soud pro Prahu 7 jako dobrou, neboť byla zcela bez problémů. U dalších soudů v obvodu Městského soudu v Praze nebyl uložen žádný trest (trestní opatření) zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (např. u Obvodního soudu pro Prahu 4, Obvodního soudu pro Prahu 5, Obvodního soudu pro Prahu 6, Obvodního soudu pro Prahu 8). Tuto praxi i s přihlédnutím ke zkušenostem Obvodního soudu pro Prahu 7, které by bylo možno využít ve vztahu k dalším soudům působícím v zejména v obvodu Městského soudu v Praze, ale i dalším soudům v celé České republice, nelze považovat za vyhovující, a proto je třeba, aby se i další soudy zaměřily na ukládání tohoto trestu ve vhodných případech, a to nejenom vzhledem k okolnostem spáchání předmětného trestného činu, ale i k osobě jeho pachatele.</p><p>V.\tZhodnocení ve vztahu k peněžitému trestu (peněžitému opatření)</p><p>A.\tKolika pachatelům celkově byl peněžitý trest uložen.</p><p>Na základě provedeného průzkumu Nejvyšší soud konstatuje, že praxe soudů je velmi nevyrovnaná a počty uložených peněžitých trestů u jednotlivých soudů jsou velmi rozdílné, a to i s přihlédnutím k celkovému nápadu a rozdílné skladbě trestních věcí i obžalovaných osob u jednotlivých soudů, u kterých byly uložené peněžité tresty přezkoumány.</p><p>Z údajů poskytnutých Krajským soudem v Brně vyplývá, že peněžitý trest byl v roce 2010 uložen celkem 1692 osobám a v roce 2011 byl uložen 1407 osobám. V kolika případech byl uložen jako samostatný trest, nelze z dostupných zpráv zjistit. Tento soud ovšem připomíná, že zpravidla je peněžitý trest ukládán vedle jiného druhu trestu (např. vedle trestu zákazu činnosti).</p><p>U soudů v obvodu Krajského soudu v Plzni byl v roce 2010 tento trest uložen 179 pachatelům a v roce 2011 byl tento trest uložen 138 pachatelům. Soudy v obvodu Krajského soudu v Ostravě uložily v roce 2010 peněžitý trest 530 osobám a v roce 2011 ho uložily 791 osobě.</p><p>Ilustrativní je v tomto směru situace u soudů v obvodu Městského soudu v Praze. Tak u Obvodního soudu pro Prahu 1 byl peněžitý trest uložen v roce 2010 celkem 22 odsouzeným a v roce 2011 celkem 63 odsouzeným.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 3 nebyl uložen žádný peněžitý trest.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 4 byl peněžitý trest uložen v roce 2010 celkem 8 odsouzeným a v roce 2011 celkem 8 odsouzeným.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 5 byl peněžitý trest uložen v roce 2010 celkem 14 odsouzeným a v roce 2011 celkem 13 odsouzeným.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 7 byl peněžitý trest uložen v roce 2010 celkem 15 odsouzeným a v roce 2011 celkem 15 odsouzeným.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 9 byl peněžitý trest uložen v roce 2010 celkem 37 odsouzeným a v roce 2011 celkem 64 odsouzeným.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 10 byl peněžitý trest uložen v roce 2010 celkem 13 odsouzeným a v roce 2011 celkem 28 odsouzeným.</p><p>Zhodnotí-li se tyto výsledky, alarmující situace je zejména u Obvodního soudu pro Prahu 3, u kterého v letech 2010 a 2011 nebyl uložen žádný peněžitý trest. Velmi málo peněžitých trestů bylo uloženo i u Obvodního soudu pro Prahu 4, Obvodního soudu pro Prahu 5 a Obvodního soudu pro Prahu 7. Zejména tyto soudy by se měly v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákoníku zaměřit na využívání tohoto trestu. Za pozitivní trend je třeba považovat obecně zvyšující se počet ukládaných peněžitých trestů, což se projevilo zvláště u Obvodního soudu pro Prahu 1, Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního soudu pro Prahu 10. V tom je třeba spatřovat i vliv nového ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku, byť soudy spíše obecně uvádějí, že jeho vliv na praxi se dosud výrazněji neprojevil (např. i v obvodech Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Brně). Tomu odpovídá i praxe převážné většiny soudů, u nichž byl proveden tento průzkum, a proto je třeba v budoucnu při ukládání trestů konkrétním pachatelům více přihlížet k tomuto ustanovení, podle něhož, jestliže pachatel získal nebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch, je soud povinen k tomu přihlédnout při stanovení druhu trestu a jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry, uloží mu vždy s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§ 66 až § 72 tr. zákoníku), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu (blíže viz zjištění pod písm. D. níže).</p><p>Nedostatečně je využíváno peněžité opatření a peněžité opatření s podmíněným odkladem u mladistvých, byť se na tom samozřejmě podílí logicky majetkové poměry mladistvých, kteří se zpravidla teprve připravují na své zaměstnání, a také jejich osobní a rodinné poměry. Je tedy třeba se v další praxi soudů zaměřit na možnosti využívání ukládání těchto opatření mladistvým.</p><p>B.\tKolika z nich byl peněžitý trest uložen podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.</p><p>V praxi přezkoumávaných soudů je velmi málo je využíváno ustanovení § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy ukládání peněžitého trestu za přečin, v případě, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá. Soudy tedy nevyužívají zákonem předpokládané možnosti ukládání peněžitého trestu za méně závažné činy jako alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Např. ze zprávy Okresního soudu v Českém Krumlově vyplývá, že uložil peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v roce 2010 ve 2 případech. Okresní soud v Pelhřimově aplikuje toto ustanovení přibližně ve 3 % případů.</p><p>Nesprávná praxe vyplývá zejména z údajů poskytnutých těmito soudy:</p><p>Obvodní soud pro Prahu 1 – neuložen žádný peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.</p><p>Obvodní soud pro Prahu 6 – neuložen žádný peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (při celkem 27 v letech 2010 a 2011 uložených peněžitých trestech).</p><p>Naproti tomu u jiných soudů je situace značně lepší, což ukazuje, že je možno přes obvykle tvrzenou nemajetnost pachatelů, ohledy na vymáhání nároků poškozeného či nákladů trestního řízení atd. (viz zjištění pod písm. D. níže) uložit peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jako alternativní opatření k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.</p><p>V tomto směru je  možno poukázat zejména na praxi u Obvodního soudu pro Prahu 9 (při celkovém počtu peněžitých trestů v roce 2010 – 37 a v roce 2011 – 64) byl uložen  peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v roce 2010 u 23 odsouzených a v roce 2011 u 61 odsouzených nebo u Okresního soudu v Chomutově, kde byl uložen  peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v letech 2010 a 2011 celkem 31 odsouzeným. Poněkud méně bylo toto ustanovení využíváno u Obvodního soudu pro Prahu 4 (při celkovém počtu peněžitých trestů v roce 2010 – 8 a v roce 2011 – 8), kde byl uložen  peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v roce 2010 u 7 odsouzených a v roce 2011 u 4 odsouzených. U Obvodního soudu pro Prahu 7 (při celkovém počtu peněžitých trestů v roce 2010 – 15 a v roce 2011 – 15) byl uložen  peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v roce 2010 u 3 odsouzených a v roce 2011 u 5 odsouzených. U Okresního soudu v Děčíně (při celkovém počtu peněžitých trestů v roce 2010 – 21 a v roce 2011 – 14) bylo takto postupováno v roce 2010 ve 3 případech a v roce 2011 ve 4 případech.</p><p>V případě Krajského soudu v Plzni a jemu podřízených soudů byl v souvislosti s aplikací § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen v roce 2010 peněžitý trest 49 pachatelům a v roce 2011 dalším 40 pachatelům.</p><p>Z toho vyplývá, že pokud se soudy zaměří na využívání ustanovení § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, lze dosáhnout i přes tvrzené obtíže podstatného zlepšení využívání uvedeného ustanovení. Takovou praxi je třeba podpořit.</p><p>C.\tKolika pachatelům byl uložen peněžitý trest jako samostatný trest.</p><p>Také v tomto směru byla praxe u přezkoumávaných soudů velmi rozdílná, např. v obvodu Městského soudu v Praze lze pro srovnání např. uvést tyto soudy:</p><p>-\tu Obvodního soudu pro Prahu 1 byl peněžitý trest jako samostatný uložen v roce 2010 celkem 8 odsouzeným a v roce 2011 celkem 29 odsouzeným,</p><p>-\tu Obvodního soudu pro Prahu 4 byl peněžitý trest jako samostatný uložen v roce 2010 celkem 8 odsouzeným a v roce 2011 celkem 5 odsouzeným,</p><p>-\tu Obvodního soudu pro Prahu 6 byl samostatný peněžitý trest uložen v letech 2010 a 2011 jen 8 odsouzeným,</p><p>-\tu Obvodního soudu pro Prahu 7 byl peněžitý trest jako samostatný uložen v roce 2010 celkem 4 odsouzeným a v roce 2011 celkem 5 odsouzeným,</p><p>-\tu Obvodního soudu pro Prahu 8 nebyl v roce 2010 peněžitý trest jako samostatný uložen v žádném případě, a to celkem z 8 uložených peněžitých trestů (za rok 2011 tento soud neprovedl potřená zjištění),</p><p>-\tu Obvodního soudu pro Prahu 9 byl peněžitý trest uložen jako samostatný v roce 2010 celkem 35 odsouzeným a v roce 2011 celkem 59 odsouzeným,</p><p>-\tu Obvodního soudu pro Prahu 10 byl peněžitý trest uložen v roce 2010 celkem 8 odsouzeným a v roce 2011 celkem 18 odsouzeným.</p><p>Některé soudy výslovně uvádí, že samostatný peněžitý trest ve sledovaném období vůbec neuložily (např. Okresní soud v Českém Krumlově), jiné soudy jej ojediněle uložily (např. Okresní soud ve Strakonicích uložil samostatný peněžitý trest v roce 2010 ve 4 případech, v roce 2011 jej uložil 9 pachatelům). Okresní soud v Pelhřimově uvádí, že samostatný peněžitý trest ukládal ve sledovaném období přibližně v 10 % případů.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Plzni byl v roce 2010 uložen samostatný peněžitý trest soudy 31 osobě, v roce 2011 dalším 20 osobám. U soudů v obvodu Krajského soudu v Ostravě počet samostatných peněžitých trestů kolísá, když některé soudy uložily např. pouze dva samostatné peněžité tresty a jiné několik desítek samostatných peněžitých trestů (např. Okresní soud v Karviné uložil samostatný peněžitý trest 33 odsouzeným). Většinou však soudy konstatují, že převážně se tento trest ukládá současně s dalším trestem, např. zákazem činnosti.</p><p>D.\tJaký je dopad principu zakotveného v § 39 odst. 7 tr. zákoníku na rozhodování o uložení tohoto druhu trestu. Vedla tato úprava ke zvýšení počtu trestů postihujících majetek pachatele.</p><p>Jak vyplývá z provedeného průzkumu, ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku není v soudní praxi příliš využíváno, a to především s ohledem na konkrétní okolnosti dané trestní věci a možnosti a poměry obžalovaného (nemajetní obžalovaní, kteří jsou bez jakéhokoli nebo alespoň bez  pravidelného výdělku, takže případný peněžitý trest by byl nedobytný) včetně možnosti případné vykonatelnosti konkrétní uložené trestní sankce (zejména peněžitého trestu) postihující pachatele na jeho majetku (srov. např. zprávu Krajského soudu v Praze nebo Okresního soudu v Semilech). Dalším důvodem je i skutečnost, že uložení peněžitého trestu by bylo na úkor zajištění nároku poškozených či vymožení nákladů trestního řízení.</p><p>Krajský soud v Plzni poukázal na fakt, že dochází vlastně k poklesu ukládání peněžitého trestu a domnívá se, že je to důsledek ekonomické situace pachatelů, když z hlediska soudců nedošlo k výrazným personálním změnám a nelze předpokládat, že by tentýž soudce bezdůvodně razantně měnil rozhodovací praxi. Poukazuje se např. na to, že u některých okresních soudů, např. v Karlových Varech poklesl počet ukládaných peněžitých trestů oproti roku 2009 ve sledovaném období na pětinu, přičemž k radikálnímu poklesu došlo také u největšího soudu v kraji, kterým je Okresní soud Plzeň – město. V tomto kraji jsou i soudy, které nevykázaly ani jeden peněžitý trest (např. Okresní soud v Tachově). Také soudy v obvodu Krajského soudu v Ostravě konstatují, že princip zakotvený v § 39 odst. 7 tr. zákoníku prakticky nepřinesl změnu v počtu trestu postihujících majetek. Obecně konstatují, že celková vymahatelnost výkonu peněžitého trestu je od 1. 1. 2010 komplikovanější a zdlouhavější v důsledku zavedení povinnosti k vymáhání peněžitých trestů podle § 343 tr. ř. Odsouzení se vymáhání peněžitého trestu nebojí, vědí, že mohou prakticky beztrestně oddalovat výkon tohoto trestu a zaplatit až na poslední chvíli.</p><p>Pokud jde o ukládání peněžitého trestu vedle jiných druhů trestů, je charakteristická situace např. u Obvodního soudu pro Prahu 1:</p><p>Nejčastěji je vedle peněžitého trestu ukládán trest zákazu činnosti, a to zákazu spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, neboť nejpočetněji zastoupeným přečinem, za který je ukládán peněžitý trest (ať již v kombinaci s podmíněným trestem odnětí svobody nebo trestem zákazu činnosti), je přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (např. v roce 2011 se jednalo o celkem 14 přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku).</p><p>V roce 2010 byl uložen peněžitý trest + trest propadnutí věci pouze v celkem 5 případech:</p><p>sp. zn. 2 T 27/2010,</p><p>sp. zn. 5 T 96/2010 (+ podmíněný trest odnětí svobody),</p><p>sp. zn. 9 T 42/2010,</p><p>sp. zn. 44 T 16/2010,</p><p>sp. zn. 44 T 43/2010.</p><p>V roce 2011 byl uložen peněžitý trest + trest propadnutí věci pouze v celkem 4 případech:</p><p>sp. zn. 5 T 102/2011,</p><p>sp. zn. 8 T 6/2011,</p><p>sp. zn. 67 T 39/2011,</p><p>sp. zn. 67 T 81/2011.</p><p>Závěrem lze tedy konstatovat, že úprava obsažená v ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku u Obvodního soudu pro Prahu 1, ale ani u dalších soudů (např. u Okresního soudu v Chomutově, u Okresního soudu v Děčíně, u Obvodního soudu pro Prahu 2, u Obvodního soudu pro Prahu 8, u Obvodního soudu pro Prahu 9 nebo u Obvodního soudu pro Prahu 10), nevedla ke zvýšení počtu trestů postihujících majetek pachatele. Z toho vyplývá, že v praxi soudů není dostatečně přihlíženo k ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku, podle něhož, získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry, uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§ 66 až 72 tr. zákoníku), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu. V tomto směru je proto nutné praxi soudů změnit a ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku začít náležitě využívat tak, že ve všech vhodných případech bude uložen pachateli trestného činu majetkové povahy uložen s přihlédnutím k výši majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§ 66 až 72 tr. zákoníku). Přitom je třeba se zaměřit nejen na peněžitý trest, ale i na jiné majetkové tresty, které případně u konkrétního obviněného by mohly vést k splnění účelu ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku (propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, kde zmíněná praxe např. Obvodního soudu pro Prahu 1 již vykazuje určité výsledky, popř. za splnění zákonných podmínek i propadnutí majetku, a to příp. i jeho části).</p><p>K lepšímu využívání ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku by mohla přispět i zvýšená aktivita státních zástupců při navrhování uložení přiměřeného trestu majetkové povahy ve všech vhodných případech. Přitom již v přípravném řízení by měly policejní orgány, a to i k pokynu státního zástupce ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a) tr. ř. (příp i § 157 odst. 2 tr. ř.), opatřovat podklady pro ukládání trestů majetkové povahy, včetně zjištění majetkových poměrů obviněného (srov. § 39 odst. 1 tr. zákoníku). Státní zástupce by měl také již v přípravném řízení více využívat vhodných zajišťovacích institutů, např. zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (srov. § 79a tr, ř.), zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného, blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu (§ 79b tr. ř.), zajištění zaknihovaných cenných papírů (§ 79c tr,. ř.), zajištění nemovitosti (§ 79d tr. ř.), zajištění jiné majetkové hodnoty (§ 79e tr. ř.) a zajištění náhradní hodnoty (§ 79f tr. ř.), jakož i zajištění výkonu trestu propadnutí majetku podle § 347 a násl. tr. ř. V neposlední řadě by státní zástupci měli k naplnění smyslu ustanovení § 39 odst. 7 tr. ř. více využívat i opravných prostředků, pokud jejich návrhu na uložení přiměřeného majetkového trestu nebylo vyhověno.</p><p>E.\tJaké jsou zkušenosti s aplikací § 68 odst. 4 tr. zákoníku.</p><p>Jak vyplývá již z předchozích bodů, je praxe soudů při ukládání peněžitých trestů značně rozdílná, což se logicky týká i zkušeností s aplikací ustanovení § 68 odst. 4 tr. zákoníku, podle kterého může soud příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby stanovit odhadem. Tak některé soudy uvádí, že toto ustanovení zatím vůbec neaplikovaly (např. Okresní soud v Českém Krumlově, Obvodní soud pro Prahu 2 nebo Obvodní soud pro Prahu 3) nebo že zkušenosti jsou jen ojedinělé, neboť příjmy obviněného lze dovodit z jeho osobních poměrů a z pracovního postavení (např. Obvodní soud pro Prahu 2 nebo Obvodní soud pro Prahu 8), ze zpráv zaměstnavatelů nebo z dostupných evidencí, např. z katastru nemovitostí, registru motorových vozidel, příp. z informací, které uvedl sám obviněný apod. (viz zprávu Okresního soudu v Semilech a celkovou zprávu Krajského soudu v Hradci Králové). Okresní soud v Jičíně pak v této souvislosti upozornil na skutečnost, že zůstává problémem stanovení (prokázání) příjmů a majetku pachatele za účelem objektivního posouzení možnosti uložení a výše peněžitého trestu (jde však spíše o otázku důkazní), která v přípravném řízení bývá v převážném počtu případu neobjasněna, přenáší se pak na soud a může to vést k prodloužení délky trestního řízení před soudem.</p><p>Některé soudy naopak toto ustanovení hodnotí pozitivně. Např. Obvodní soud pro Prahu 1 k tomu ve své zprávě uvedl, že při rozhodování o určení výše peněžitého trestu v konkrétní trestní věci je vždy přihlíženo k osobě pachatele a především k jeho majetkovým a sociálním poměrům, přičemž se vychází z toho, zda pachatel je zaměstnán či osobou samostatně výdělečně činnou, případně bez zaměstnání, ale s trvalým pravidelným příjmem (rentiéři), k výši měsíčního výdělku, pokud je uveden, k jeho majetkovým poměrům (zda vlastní nemovitosti a jaké, motorová vozidla a jakých značek) apod., a na základě takovýchto zjištění lze pak odhadnout životní a majetkovou úroveň pachatele a určit konkrétní výši peněžitého trestu. Pokud uvedené skutečnosti nevyplývají z provedeného dokazování a nelze je zjistit ani výslechem pachatele, pak lze vycházet z obsahu celého spisového materiálu, zejména ze zjištění týkajících se osoby pachatele a např. jeho pověsti a chování v místě bydliště a na základě toho odhadnout majetkové poměry pachatele a určit výši peněžitého trestu, samozřejmě i z hlediska povahy a závažnosti trestného činu, pro který je daný pachatel v dané trestní věci stíhán. Okresní soud v Táboře toto ustanovení využívá poměrně často. Podobně se vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 6, který uvedl, že při stanovení výše příjmů bývá zpravidla vycházeno z výpovědi obžalovaného a listinných důkazů – daňové přiznání, potvrzení zaměstnavatele, zpráva ČSSZ atd. (obdobně se vyjádřil i Obvodní soud pro Prahu 7). Také Okresní soud v Sokolově považuje tento institut za praktický zejména v případě, že přichází v úvahu vydání trestního příkazu a podklady ve spisu nejsou dostatečné.</p><p>Závěrem je možno uvést, že výše uložených peněžitých trestů je ve většině případů určena právě odhadem soudu a zkušenosti s ustanovením § 68 odst. 4 tr. zákoníku lze hodnotit v zásadě pozitivně. Proto lze konstatovat, že aplikace tohoto ustanovení při jeho správném pochopení a využití jeho výhod nečiní v praxi potíže a soudům napomáhá při rozhodování o určení konkrétní výše peněžitého trestu, zvláště v případech, kdy jsou údaje o majetkových poměrech pachatele kusé anebo pachatelem úmyslně zatajené.</p><p>F.\tJak působí zvýšení výměry náhradního trestu odnětí svobody na 4 roky na ukládání a vymahatelnost výkonu tohoto trestu.</p><p>Hodnocení soudů ve vztahu k účinnosti zvýšení výměry náhradního trestu odnětí svobody ve smyslu § 69 odst. 1 tr. zákoníku bylo i v obvodech jednoho krajského soudu značně rozdílné (příkladem zde může být hodnocení praxe v obvodu Městského soudu v Praze). Přestože podle důvodové zprávy k trestnímu zákoníku nebylo prioritním důvodem zvýšení sazby náhradního trestu, neboť k němu došlo s ohledem na zvýšení horní hranice peněžitého trestu (srov. důvodovou zprávu k § 67 až § 69 i. f. tr. zákoníku), některé soudy hodnotily zvýšení výměry náhradního trestu odnětí svobody na 4 roky velmi pozitivně, poněvadž hrozba vyššího náhradního trestu odnětí svobody je nepochybně motivačním prvkem k výkonu trestu, protože není-li peněžitý trest zaplacen dobrovolně, je vymahatelnost nulová (např. Obvodní soud pro Prahu 4 nebo Obvodní soud pro Prahu 9). Jiné soudy uvedly, že nepůsobí nijak zásadně, přičemž v praxi lze velmi obtížně ověřit, co přimělo odsouzeného k zaplacení peněžitého trestu (např. Obvodní soud pro Prahu 8).</p><p>Některé soudy konstatovaly, že pro krátkost působení této úpravy to nelze zatím posoudit (např. Obvodní soud pro Prahu 3 nebo Obvodní soud pro Prahu 6).</p><p>Podle Okresního soudu v Ústí nad Orlicí i dalších okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové nebylo zaznamenáno, že by zvýšení výměry náhradního trestu odnětí svobody na 4 roky mělo bezprostřední vliv ať již při ukládání, ale zejména při vymáhání tohoto trestu. Soudy v obvodu Krajského soudu v Brně hodnotily zvýšení výměry náhradního trestu odnětí svobody na 4 roky zdrženlivě s tím, že tento posun nijak neovlivnil ukládání peněžitého trestu ani jeho vymahatelnost.  Mají za to, že původní výše náhradního trestu byla dostačující i s ohledem na výši v praxi ukládaných peněžitých trestů, zejména u okresních soudů.</p><p>Konečně některými soudy bylo konstatováno, že zvýšení výměry náhradního trestu odnětí svobody na 4 roky nepůsobí ve vztahu k ukládání a vymahatelnosti výkonu peněžitého trestu, neboť nemá žádný významný efekt ani účinek vůči pachateli spočívající ve zvýšené motivaci pachatele peněžitý trest uhradit v určené výši a následně stanovené lhůtě (např. Obvodní soud pro Prahu 1, Obvodní soud pro Prahu 7 nebo Obvodní soud pro Prahu 10 a rovněž i většina soudů v obvodech Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ostravě).</p><p>V této souvislosti též některé soudy upozornily, že nová úprava vymáhání peněžitého trestu (§ 343 tr. ř.), kdy je nutné peněžitý trest nejprve vymáhat a teprve poté může soud rozhodnout o přeměně, vede k situacím, kdy se tresty přeměňují s velkým časovým odstupem od jejich uložení (např. Obvodní soud pro Prahu 5 nebo Obvodní soud pro Prahu 10).</p><p>VI. Zhodnocení ve vztahu k podmíněnému odsouzení</p><p>A.\tNakolik ovlivnilo rozšíření možnosti podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody na trest nepřevyšující 3 roky, poměr ukládaných podmíněných trestů a nepodmíněných trestů odnětí svobody.</p><p>Podle důvodové zprávy k § 81 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) se podmíněné odsouzení upravené v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, lišilo od podmíněného odsouzení s dohledem i délkou trestu, který mohl být podmíněně odložen (dva oproti třem rokům), což v praxi v některých případech vedlo k tomu, že bylo použito podmíněné odsouzení s dohledem i u prvotrestaných pachatelů, kteří s ohledem na svou nízkou “rizikovost” (“risk assessment”) výkon dohledu nevyžadovali, ale zejména s ohledem na okolnosti případu a právní kvalifikaci jim nemohl být uložen podmíněný trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky, a proto jim bylo uloženo podmíněné odsouzení s dohledem, což však vedlo k tomu, že výkon dohledu byl zcela formální a navíc nadbytečně zatěžoval Probační a mediační službu. Proto byla v návrhu i ve schváleném trestním zákoníku doba trvání podmíněně odkládaného trestu odnětí svobody sjednocena a rozdíl mezi těmito dvěma instituty zůstal jen v podmínkách, které vyžadují uložení dohledu. Touto změnou bylo v trestním zákoníku sledováno zvýšení efektivnosti ukládání a výkonu podmíněného odsouzení s dohledem.</p><p>Přestože tedy podle citované důvodové zprávy k trestnímu zákoníku nebylo primárním smyslem této nové úpravy ovlivnit poměr ukládaných podmíněných trestů a nepodmíněných trestů odnětí svobody, podle závěrů převážné většiny soudů k tomu došlo. Tak např. Obvodní soud pro Prahu 1 k tomu uvedl: „Zvýšil se počet trestních věcí, ve kterých byl namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody uložen podmíněný trest odnětí svobody ve výměře převyšující 2 roky, a to počínaje od 26 měsíců do 36 měsíců, čímž se snížil počet trestních věcí, ve kterých byl uložen rovnou nepodmíněný trest odnětí svobody a dále se i rozšířil okruh trestných činů, u kterých bylo přistoupeno k uložení podmíněného trestu odnětí svobody právě díky zvýšení trestní sazby podmíněného trestu odnětí svobody až na 3 roky namísto toho, aby u těchto trestných činů byl rovnou uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.“ V podstatě ke stejnému závěru dospěl i Obvodní soud pro Prahu 8, který uvedl, že se zvýšil počet podmíněných odsouzením úkor krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody. Pozitivně tuto úpravu hodnotily i Obvodní soud pro Prahu 6 Tento přístup uvedených soudů, který vedl k omezení ukládání krátkodobých nepodmíněných trestů, je třeba hodnotit velmi kladně, a to i z hlediska § 55 odst. 2 (srov. k tomu i zjištění pod bodem I. písm. F. shora). Vesměs pozitivně hodnotily rozšíření možnosti podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody na trest nepřevyšující tři roky také soudy v obvodu Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Českých Budějovicích, nicméně současně konstatovaly, že v jejich praxi v důsledku této změny nedošlo ke zvýšení počtu ukládaných podmíněných trestů odnětí svobody a  ani nedošlo k většímu ovlivnění posuzovaného poměru podmíněných a nepodmíněných trestů odnětí svobody. Naproti tomu Krajský soud v Plzni uvedl, že tato změna pozitivně ovlivnila počet ukládaných trestů odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu.</p><p>Některé soudy uvedly, že v jejich praxi nedošlo k ovlivnění tohoto poměru nebo byl vliv jen minimální, neboť před uvedenou změnou (§ 81 odst. 1 tr. zákoníku) byl u trestů odnětí svobody nad 2 roky do 3 let ukládán podmíněný trest s dohledem (např. Obvodní soud pro Prahu 3, Obvodní soud pro Prahu 4, Obvodní soud pro Prahu 7, Obvodní soud pro Prahu 9 nebo Obvodní soud pro Prahu 10). Z toho vyplývá, že v každém případě uvedenou změnou došlo k splnění uvedeného záměru zákonodárce, aby nebylo v takových případech ukládáno nadbytečně podmíněné odsouzení s dohledem pachatelům, u kterých výkon dohledu není třeba, v důsledku čehož je pak výkon dohledu jen zcela formální a navíc zbytečně zatěžuje Probační a mediační službu, která ho před účinností trestního zákoníku musela vykonávat. Podobně tomu bylo i v obvodu Krajského soudu v Praze a Krajského soudu v Ostravě.</p><p>Nejvyšší soud proto konstatuje, že v tomto směru došlo po nabytí účinnosti k pozitivní změně soudní praxe při využívání podmíněného odsouzení.</p><p>B.\tJak často soudy využívají možnost uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti (§ 82 odst. 2 tr. zákoníku) při povolování podmíněného odkladu výkonu trestu (trestního opatření).</p><p>Na základě provedeného zhodnocení je třeba konstatovat, že praxe u většiny soudů v celé republice není dobrá, neboť soudy ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností dostatečně nevyužívají, a to snad jen s výjimkou trestného činu zanedbání povinné výživy a některých majetkových trestných činů. To vyplývá z předložených zpráv Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Českých Budějovicích, ve kterých se uvádí, že se obecně poměrně málo využívá možnost uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností.</p><p>V obvodech Krajského soudu v Ústí nad Labem a Městského soudu v Praze se ukládají přiměřená omezení a přiměřené povinnosti zpravidla u trestných činů, u kterých pachatel způsobil majetkovou škodu poškozenému a vzhledem k osobě,  poměrům pachatele a okolnostem dané trestní věci je uložení takovéto přiměřené povinnosti nebo omezení podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku na místě (např. u přečinů zanedbání povinné výživy, poškození věci, krádeže; srov. k tomu i zprávy Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ostravě).</p><p>Pokud jde o obvod Městského soudu v Praze, přiměřená omezení a přiměřené povinnosti nejsou zatím využívána v praxi Obvodního soudu pro Prahu 1, a to vzhledem ke specifikám trestné činnosti v obvodu Prahy 1 a dále vzhledem k neúčelnosti uložení tohoto přiměřeného omezení nebo povinnosti vzhledem k osobě pachatele a povaze konkrétní trestné činnosti v konkrétní trestní věci. Poněkud lepší situace byla zjištěna např. u Obvodního soudu pro Prahu 3, kde byla uložena některá přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti ve 109 případech při celkovém počtu 490 podmíněných odsouzení a 60 podmíněných odsouzení s dohledem.</p><p>Naproti tomu u Obvodního soudu pro Prahu 4 jsou přiměřená omezení využívána velmi často, neboť v případě uložení podmíněného trestu za trestný čin zanedbání povinné výživy je vždy uloženo přiměřené omezení hradit po dobu výkonu trestu podle svých sil běžné výživné a výživné dlužné (srov. č. 11/1984-s. 94 Sb. rozh. tr.). Je-li rozhodováno o náhradě škody, podle okolností případu je účinek trestu zesílen povinností nahradit podle svých sil způsobenou škodu (srov. č. IV/1968, č. 47/2007 a č. 8/2010 Sb. rozh. tr.). Vyskytují se i přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti spočívající v podrobení se psychologickému poradenství nebo v případě povinnosti zdržení se vyhledávání poškozené(ho), kontaktování telefonicky, sms i elektronickým způsobem. Taková praxe svědčí o správném přístupu k ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností a je třeba ji podpořit. U Obvodního soudu pro Prahu 10 je využíváno zejména při ukládání podmíněného trestu odnětí svobody pachateli přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku téměř ve 100 %  přiměřené omezení hradit po dobu výkonu trestu běžné výživné a také postupně uhradit dlužné výživné a dále u majetkové trestné činnosti, kde k uhrazení vzniklé škody k datu rozhodnutí nedošlo je v asi 75 %  podmíněného odsouzení s dohledem ukládána  přiměřená povinnost podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku uhradit ve zkušební době podle svých sil škodu. Dále jsou u tohoto soudu ukládána i další přiměřená omezení a povinnosti, jako např. podrobit se rekvalifikaci za účelem nalezení vhodného zaměstnání, zdržet se během zkušební doby podmíněného odsouzení požívání alkoholických nápojů, podrobit se programu psychoterapeutické pomoci, jež by odsouzenému pomohla se lépe vyrovnat s projevy své osobnostní poruchy, atd.</p><p>Podobně je tomu např. i u Obvodního soudu pro Prahu 7, u kterého je v 80 % případů, kde to přichází v úvahu, uloženo nahradit způsobenou škodu a splácet dlužné výživné (stejně je tomu u Obvodního soudu pro Prahu 8, dále u Okresního soudu v Chomutově nebo Okresního soudu v Lounech). Za zprávy Okresního soudu v Pelhřimově se pak podává, že tento soud využívá této možnosti u více jak poloviny uložených podmíněných trestů.</p><p>Obecně platí, že nejčastější omezení v praxi přezkoumávaných soudů je v souladu s judikaturou právě povinnost hradit po dobu výkonu trestu běžné výživné a také uhradit dlužné výživné (srov. č. 11/1984-s. 94 Sb. rozh. tr.). Je-li rozhodováno o náhradě škody, pak je podle okolností případu účinek trestu zesílen zpravidla povinností nahradit podle svých sil způsobenou škodu (srov. č. IV/1968, č. 47/2007 a č. 8/2010 Sb. rozh. tr.), např. v obvodu Krajského soudu v Brně tato povinnost představuje zhruba dvě třetiny ukládaných přiměřených omezení a povinností. Dále se ukládá</p><p>-\tzákaz návštěv heren, popřípadě zákaz účastnit se hazardních her, sázek či hraní na výherních automatech,</p><p>-\tzákaz konzumace alkoholických nápojů,</p><p>-\tpovinnost podrobit se testu prováděnému probačním úředníkem na přítomnost návykových látek,</p><p>-\tpovinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách (např. u Okresního soudu v Českém Krumlově a Okresního soudu v Hodoníně),</p><p>-\tu mladistvého byla ukládána jako výchovná povinnost vykonat bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost v rozsahu 30 hodin (např. u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn.  21 Tm 16/2011).</p><p>Proto je třeba se v praxi těchto soudů zaměřit i na další přiměřená omezení a přiměřené povinnosti ve smyslu § 48 odst. 4 a 5 tr. zákoníku.</p><p>Ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností je významným institutem směřující k individualizaci a diferenciaci podmíněného odsouzení (srov. č. II/1967, č. IV/1968 a č. 11/1984-s. 94 Sb. rozh. tr.). Pomocí přiměřených omezení a přiměřených povinností má být pachateli usnadněno dosáhnout korekce jeho chování a vedení života bez páchání trestných činů. Jejich podstatnou funkcí je tedy speciální preventivní působení na odsouzeného. Výkon některých z nich je pro pachatele spojen s újmou podobnou trestu (např. povinnost poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění, které může spočívat v zaplacení určité peněžní částky, ve vynaložení práce k obnově poškozené věci apod.). V tomto smyslu jde o opatření přispívající ke zvýšení punitivity uloženého trestu.</p><p>Nejvyšší soud ve snaze o zlepšení praxe soudů především zdůrazňuje, že podstatou přiměřených omezení a přiměřených povinností, které mohou být pachateli uloženy za tím účelem, aby vedl řádný život, jsou určité zásahy do svobody jednání a rozhodování pachatele ve zkušební době, toto má význam zvláště u podmíněného odsouzení. Omezení mohou mít formu zákazů určitého konání (tedy formu povinnosti zdržet se určitého – nežádoucího – konání), povinnosti pak formu příkazů k pozitivnímu konání (tj. formu povinnosti něco vykonat). Pachateli lze zakázat jak konání, které je jinak nedovolené (zakázané právním řádem nebo rozhodnutím příslušného orgánu veřejné moci), tak konání, které je jinak právním řádem dovolené. Stejně tak předmětem příkazů může být jednak konání, které je obsahem povinnosti, kterou odsouzený již má (na základě právní normy, rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo jiné právní skutečnosti), a jednak konání, k němuž jinak pachatel není povinen.</p><p>Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti mohou být stanoveny na celou zkušební dobu nebo jen na její část. Jestliže uložené omezení a povinnosti nebyly v rozsudku časově ohraničeny, vztahují se zásadně na celou zkušební dobu, pokud z povahy konkrétního přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti nevyplývá opak. Jde-li o jednorázové opatření, může být bližší termín splnění takového omezení nebo povinnosti určen i ve vykonávacím řízení, nestalo-li se tak již v rozsudku. Pachateli lze ovšem uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti jen na časový úsek, po který trvá zkušební doba, nikoli na období po jejím uplynutí.</p><p>Omezení a povinnosti ve všech formách lze ukládat pachateli jen tak, aby byly přiměřené. Přiměřenost se musí vztahovat především k zákonnému účelu takových omezení a povinností, tj. musí směřovat k tomu, aby odsouzený vedl řádný život. Omezeními a povinnostmi nelze sledovat jiný účel (působení na jiné občany nebo jejich zastrašení, vliv na rodinné příslušníky pachatele apod.). Půjde především o taková opatření, která umožní odstranění příčin, podmínek nebo příležitostí k opětovnému spáchání trestného činu, jehož se odsouzený už dopustil. Působí tedy na odstranění kriminogenních faktorů ze života pachatele, které byly překážkou k tomu, aby vedl řádný život.</p><p>Omezení a povinnosti musí být přiměřené též povaze podmíněného odsouzení, jehož jsou integrální součástí. Nejsou přípustná omezení a povinnosti, které by přesahovaly rámec podmíněného odsouzení a byly by v rozporu s podstatou jeho režimu, tedy s působením na pachatele v podmínkách jeho života na svobodě, bez izolace od společnosti. Z tohoto hlediska by byl nepřiměřený např. příkaz, aby se odsouzený ve zkušební lhůtě hlásil u orgánu policie, aby neměnil bydliště, aby změnil zaměstnání, aby byl vůbec zaměstnán, má-li dostatečný a legální zdroj příjmů. Přiměřeným omezením nebo přiměřenou povinností nelze nahrazovat obsah jiného druhu trestu, např. trestu zákazu činnosti (srov. č. 32/1964-I. Sb. rozh. tr.) nebo trestu obecně prospěšných prací [viz však nyní formulaci povinnosti podle § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce podle § 76 a § 77 tr. zákoníku]. Nelze jimi nahrazovat ani absenci zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení či některého jiného ochranného opatření (srov. č. 56/2013 Sb. rozh. tr.). Přiměřenými omezeními a přiměřenými povinnostmi nelze nahrazovat ani (probační) dohled, který je samostatným institutem podle § 49 až § 51 tr. zákoníku. Uložení dohledu je však možné i dodatečným rozhodnutím podle § 83 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.</p><p>Konečně musí být omezení a povinnosti přiměřené ve vztahu k trestnému činu, jímž byl pachatel uznán vinným. Za nepřiměřené by v tomto smyslu bylo možno považovat takové omezení nebo povinnost, které by neměly nic společného s trestným činem, za nějž se jako součást podmíněného odsouzení ukládají, nebo omezení a povinnosti, které by svou závažností nebyly úměrné povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a osobním poměrům pachatele (§ 38 odst. 1, § 39 odst. 1 tr. zákoníku). Omezení a povinnosti, které nemají žádný vztah ke spáchanému trestnému činu, nelze uložit, ani kdyby jinak mohly přispět k působení na pachatele.</p><p>Pokud jde o jednotlivé konkrétní příkazy a zákazy, které lze uložit podmíněně odsouzenému v rámci přiměřených omezení a přiměřených povinností, uplatní se zde jejich obsah a okruh podle § 48 odst. 4 tr. zákoníku, tj. stejně jako v případě podmíněného upuštění od potrestání s dohledem. I když ustanovení § 82 odst. 2 tr. zákoníku odkazuje jen na přiměřená omezení a přiměřené povinnosti „uvedené v § 48 odst. 4 tr. zákoníku“, nelze z toho dovodit, že by snad soud nemohl uložit pachateli – podmíněně odsouzenému i jiná omezení nebo jiné povinnosti za splnění výše uvedených podmínek jejich přiměřenosti, vztahu ke spáchanému trestnému činu, určitosti a kontrolovatelnosti, protože výčet v ustanovení § 48 odst. 4 tr. zákoníku je jen demonstrativní (viz rozhodnutí pod č. T 1431. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 80/2011, C. H. Beck).</p><p>Přesné vymezení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti musí být obsaženo ve výroku rozsudku, neboť jen výrok je po právní moci rozsudku vykonatelný, proto by konkretizace přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti jen v odůvodnění rozsudku, nebo dokonce až ve vykonávacím řízení nepostačovala. Navíc bez přesného vymezení uložených přiměřených omezení nebo přiměřených povinností ve výroku by rozsudek nebyl přezkoumatelný v případném řízení o opravných prostředcích.</p><p>Uložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti musí být formulovány tak, aby byly určité. Soud má kromě toho volit jen taková omezení a povinnosti, které jsou kontrolovatelné prostředky, jež má k dispozici. Omezení a povinnosti mohou mít totiž význam jen tehdy, když je pachatel plní nebo respektuje a když lze z jejich neplnění či nerespektování vyvozovat důsledky. Význam pouhých zákazů a příkazů při působení na pachatele však nelze přeceňovat. Při kontrole dodržování přiměřených omezení a přiměřených povinností by měla mít nezastupitelnou roli součinnost soudu s příslušným probačním úředníkem (§ 27b tr. ř., § 329 odst. 1 tr. ř.).</p><p>Předpokladem uložení správně zvolených přiměřených omezení a přiměřených povinností je úplné zjištění všech okolností týkajících se osoby pachatele, jeho poměrů a příčin jím spáchané trestné činnosti.</p><p>Pokud jde o uložení povinnosti odsouzenému, aby podle svých sil nahradil škodu, považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit na to, že ustanovení § 82 odst. 2 část věty za středníkem tr. zákoníku, stejně jako další obdobná ustanovení (§ 48 odst. 3, § 60 odst. 5, § 63 odst. 2, § 75 odst. 3, § 85 odst. 2 a § 89 odst. 2 tr. zákoníku), doznalo změny novelou provedenou zákonem č. 181/2011 Sb., která zavedla možnost, aby soud v adhezním řízení rozhodl o uplatněném nároku poškozeného nejen na náhradu majetkové škody, ale též na odčinění nemajetkové újmy v penězích a na vydání bezdůvodného obohacení (viz zejména § 43 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 odst. 1 tr. ř. ve znění po citované novele). Totéž tedy nyní platí o povinnosti pachatele, aby ve zkušební době, resp. v době výkonu trestů domácího vězení, obecně prospěšných prací a zákazu pobytu, podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.</p><p>Soud má tedy podmíněně odsouzenému zpravidla uložit povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činem, resp. aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Nevyslovení takové povinnosti by mělo být jen výjimečné, jsou-li k tomu zvláštní důvody, které musí soud v odůvodnění rozsudku uvést. Tímto důvodem může být např. skutečnost, že způsobená škoda již byla uhrazena či nemajetková újma již byla odčiněna, resp. bezdůvodné obohacení již bylo vydáno před rozhodnutím soudu, nebo že se poškozený výslovně vzdal nároku na náhradu škody či na odčinění nemajetkové újmy, resp. na vydání bezdůvodného obohacení, anebo že nárok na náhradu škody či na odčinění nemajetkové újmy, resp. na vydání bezdůvodného obohacení, byl zajištěn na majetku obviněného (§ 47 odst. 1 tr. ř.).</p><p>Uložení povinnosti podle § 82 odst. 2 části věty za středníkem tr. zákoníku nebrání skutečnost, že soud současně rozhodne o nároku poškozeného na náhradu škody, na odčinění nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 228 tr. ř., protože výrok podle § 82 odst. 1 části věty za středníkem tr. zákoníku má jinou funkci než výrok podle § 228 tr. ř. Zatímco primárním účelem výroku podle § 228 tr. ř. je jednoznačně formulovat obsah a rozsah nároku poškozeného, a tím i obsah a rozsah povinnosti obviněného k náhradě škody, k odčinění nemajetkové újmy nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má výrok podle § 82 odst. 2 části věty za středníkem tr. zákoníku v první řadě zesílit účinek působení podmíněného odsouzení na pachatele tím, že pod pohrůžkou nařízení výkonu trestu odnětí svobody podněcuje pachatele k dobrovolné náhradě škody či k odčinění nemajetkové újmy, kterou způsobil trestným činem, nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, vyžaduje od něj aktivní úsilí o nápravu nebo odčinění škodlivých následků trestného činu, a vede jej tak k uznání a respektování zájmů dotčených trestným činem. Povinnost, aby pachatel podle svých sil nahradil způsobenou škodu, odčinil nemajetkovou újmu nebo vydal bezdůvodné obohacení, se tak stává důležitým prostředkem nápravy a resocializace podmíněně odsouzeného, protože nepostačuje pouze uznání nároku poškozeného, ale nutí pachatele ke skutečné náhradě škody či k odčinění nemajetkové újmy způsobené trestným činem, resp. ke skutečnému vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem.</p><p>Ustanovení § 82 odst. 2 tr. zákoníku se přiměřeně uplatní též v případě podmíněného odsouzení u mladistvého, ovšem s odchylkou spočívající v tom, že mladistvému lze uložit na zkušební dobu podle § 33 odst. 1 věty druhé z. s. m. výchovná opatření podle § 15 až  20 z. s. m., nikoli přiměřená omezení a přiměřené povinnosti ve smyslu § 48 odst. 4 a § 82 odst. 2 tr. zákoníku, byť některá z výchovných opatření mají stejný obsah (viz zejména výchovné povinnosti podle § 18 z. s. m. a výchovná omezení podle § 19 z. s. m.). Výchovná opatření uložená mladistvému totiž nahrazují přiměřená omezení a přiměřené povinnosti ukládané dospělým pachatelům [§ 2 odst. 2 písm. b) část věty za středníkem z. s. m.].</p><p>Podle provedeného průzkumu je zde situace obdobná jako ohledně ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností podle trestního zákoníku u dospělých pachatelů. Např. u Okresního soudu v Lounech je mladistvým odsouzeným pro majetkové trestné činy běžně ukládána povinnost nahradit škodu. Poměrně často je u mladistvých ukládána povinnost zdržet se užívání návykových látek, povinnost dodržovat školní docházku apod. Dále je u mladistvých ve větším počtu případů využíván dohled.</p><p>C.\tJak je u pachatelů blízkých věku mladistvých využívaná možnost předpokládaná § 82 odst. 3 tr. zákoníku, včetně možnosti uložit některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže.</p><p>U většiny soudů není vůbec u odsouzených blízkých věku mladistvých využívána možnost uložit jim samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností některé z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže (srov. § 15 až 20 z. s. m.). Tak je tomu např. u Okresního soudu v Chomutově, Obvodního soudu pro Prahu 1, Obvodního soudu pro Prahu 3, Obvodního soudu pro Prahu 6, Obvodního soudu pro Prahu 7, Obvodního soudu pro Prahu 9 nebo Obvodního soudu pro Prahu 10. Stejně je tomu i u naprosté většiny soudů v obvodech Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Českých Budějovicích. Také v obvodech Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ostravě je tento postup zcela výjimečný. Tuto praxi nelze považovat za uspokojivou a je třeba ji v dalším období zlepšit a rovněž tento institut ve vhodných případech využívat.</p><p>D.\tCelkový počet osob podmíněně odsouzených a celkový počet osob podmíněně odsouzených s dohledem.</p><p>Podle provedeného průzkumu je počet podmíněných odsouzení a podmíněných odsouzení s dohledem, a to i ve vztahu k využívání dalších alternativních trestů (zejména obecně prospěšných prací nebo peněžitého trestu) v praxi soudů stále poměrně vysoký. Jak vyplývá ze statistických údajů Ministerstva spravedlnosti, počet podmíněných odsouzení v posledních letech znovu roste zejména na úkor trestu obecně prospěšných prací; počet peněžitých trestů je oproti praxi v zahraničí stále velmi nízký. Např. u Okresního soudu v Chomutově bylo v letech 2010 a 2011 uloženo podmíněné odsouzení celkem 2490 osobám a podmíněné odsouzení s dohledem celkem 565 osobám. Tento nikoli chvályhodný trend rostoucího počtu podmíněných odsouzení v zásadě potvrzují i níže uvedená zjištění u jednotlivých soudů, u kterých byl proveden tento průzkum.</p><p>Např. soudy v obvodu Krajského soudu v Brně uložily v roce 2010 podmíněné odsouzení celkem 6 589 osobám a z toho podmíněné odsouzení s dohledem 422 osobám; v roce 2011 podmíněné odsouzení uložily celkem 6 497 osobám, a z toho s dohledem 488 osobám. Z toho vyplývá, že u soudů v obvodu Krajského soudu v Brně činí podíl podmíněného odsouzení s dohledem přibližně 7 % na celkovém počtu uložených podmíněných odsouzení. Naproti tomu u Okresního soudu v Českém Krumlově bylo v roce 2011 uloženo podmíněné odsouzení celkem 341 osobě a z toho s dohledem 92 osobám (tj. téměř ve 27 %); u Okresního soudu v Pelhřimově bylo v roce 2010 uloženo podmíněné odsouzení celkem 162 osobám a z toho 26 osobám s dohledem (tj. více jak v 15 % případů). Z toho je navíc zřejmé, že mezi jednotlivými soudy jsou značné rozdíly v ukládání podmíněného odsouzení a podmíněného odsouzení s dohledem.</p><p>Soudy v obvodu Krajského soudu v Ostravě uložily v roce 2010 dle nového trestního zákoníku 3583 podmíněných trestů odnětí svobody, z nichž bylo 168 uloženo s dohledem. V roce 2011 uložily 6892 podmíněných trestů odnětí svobody, z nichž bylo 384 trestů s dohledem. Soudy v obvodu Krajského soudu v Plzni v roce 2010 celkově uložily 2853 podmíněných trestů odnětí svobody, z toho bylo s dohledem 178 trestů. V roce 2011 uložily celkově 3190 podmíněných trestů odnětí svobody, z toho 240 s dohledem.</p><p>Ilustrativní je také např. praxe u Obvodního soudu pro Prahu 1, který uvádí nejen celkový počet osob podmíněně odsouzených a celkový počet osob podmíněně odsouzených s dohledem, ale provedl i zajímavé srovnání praxe v jednotlivých senátech tohoto soudu při ukládání podmíněného odsouzení s dohledem:</p><p>Rok 2010:</p><p>Podmíněné odsouzení</p><p>Celkem 523 osob v celkem 523 věcech.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem</p><p>Celkem 63 osob v celkem 63 věcech.</p><p>Přehled jednotlivých senátů a počet věcí, ve kterých bylo uloženo podmíněné odsouzení s dohledem:</p><p>1 T: 12 věcí,</p><p>2 T: 10 věcí,</p><p>3 T: 2 věci,</p><p>4 T: 4 věci,</p><p>5 T: 11 věcí,</p><p>6 T: 2 věci,</p><p>7 T: 2 věci,</p><p>8 T: 10 věcí,</p><p>9 T: 10 věcí,</p><p>Rok 2011:</p><p>Podmíněné odsouzení</p><p>Celkem 620 osob v celkem 620 věcech.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem</p><p>Celkem 69 osob v celkem 69 věcech.</p><p>Přehled jednotlivých senátů a počet věcí, ve kterých bylo uloženo podmíněné odsouzení s dohledem:</p><p>1 T: 10 věcí,</p><p>2 T: 12 věcí,</p><p>3 T: 8 věci,</p><p>5 T: 8 věcí,</p><p>6 T: 6 věci,</p><p>7 T: 2 věci,</p><p>8 T: 8 věcí,</p><p>9 T: 10 věcí,</p><p>10 T: 1 věc,</p><p>44 T: 1 věc,</p><p>67 T: 3 věci,</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 4 byl zjištěn tento stav:</p><p>V roce 2010:</p><p>Podmíněné odsouzení – 653 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 48 osob.</p><p>V roce 2011:</p><p>Podmíněné odsouzení – 746 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 83 osob.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo učiněno následující zjištění:</p><p>V roce 2010:</p><p>Podmíněné odsouzení – 509 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 105 osob.</p><p>V roce 2011:</p><p>Podmíněné odsouzení – 556 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 115 osob.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 7 byl zjištěn tento stav:</p><p>V roce 2010:</p><p>Podmíněné odsouzení – 274 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 28 osob.</p><p>V roce 2011:</p><p>Podmíněné odsouzení – 365 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 46 osob.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo zjištěno:</p><p>V roce 2010:</p><p>Podmíněné odsouzení – 315 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 32 osob.</p><p>V roce 2011:</p><p>Podmíněné odsouzení – 400 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 29 osob.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 10 byl zjištěn tento stav:</p><p>V roce 2010:</p><p>Podmíněné odsouzení – 474 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 22 osob.</p><p>Mladiství podmíněně odsouzení – 2 osoby.</p><p>Mladiství podmíněně odsouzení s dohledem – 8 osob.</p><p>V roce 2011:</p><p>Podmíněné odsouzení – 556 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 45 osob.</p><p>Mladiství podmíněně odsouzení – 3 osoby.</p><p>Mladiství podmíněně odsouzení s dohledem – 7 osob.</p><p>Výjimkou ze zvyšujícího se počtu podmíněných odsouzení je např. Okresní soud v Děčíně, u kterého bylo učiněno následující zjištění:</p><p>V roce 2010:</p><p>Podmíněné odsouzení – 764 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 12 osob.</p><p>V roce 2011:</p><p>Podmíněné odsouzení – 629 osob.</p><p>Podmíněné odsouzení s dohledem – 12 osob.</p><p>E.\tV případech pokud byl uložen podmíněný trest odnětí svobody s dohledem, v jakém procentu pachatelů soudy využily možnost uložit přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku a u pachatelů blízkých věku mladistvých i podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku.</p><p>Praxe u jednotlivých soudů v České republice není vyhovující ani při ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností u podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem, neboť u některých soudů nebylo ve zkoumaném období let 2010 a 2011 uloženo žádné takové přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost (např. u Okresního soudu v Děčíně, Obvodního soudu pro Prahu 1).</p><p>Poněkud lepší je v tomto směru praxe u Obvodního soudu pro Prahu 3, kde bylo alespoň v 10 případech uloženo  přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku (nebylo však uloženo žádné výchovné opatření podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku odsouzenému ve věku blízkém věku mladistvých ve smyslu zákona o soudnictví ve věcech mládeže). V praxi Obvodního soudu pro Prahu 4 je v případě uložení podmíněného trestu s dohledem za trestný čin zanedbání povinné výživy vždy uloženo přiměřené omezení hradit po dobu výkonu trestu podle svých sil běžné výživné a výživné dlužné. Je-li rozhodováno o náhradě škody, podle okolností případu je účinek trestu zesílen povinností nahradit podle svých sil způsobenou škodu. Lze uvést, že v případě zostření uložení podmíněného trestu vyslovením dohledu je u tohoto soudu důsledně využíváno možností podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 7 a Obvodní soud pro Prahu 8 uvádějí, že v 80 % případů bylo uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku (zpravidla nahradit způsobenou škodu nebo splácet dlužné výživné). U Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku v roce 2010 ve 45 % případů a v roce 2011 v 46,6 % případů (uloženo přiměřené omezení podle svých sil uhradit dlužné výživné a dále řádně platit běžné výživné, přiměřené omezení podle svých sil nahradit způsobenou škodu, přiměřené omezení zdržet se styku a zasahování do práv poškozené, přiměřené omezení zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, přiměřené omezení podrobit se programu sociálního výcviku a převýchovy v oblasti sebekontroly a sebeovládání).</p><p>Poměrně dobrá je praxe při využívání možnosti uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích, např. u Okresního soudu v Českém Krumlově, který taková opatření uložil v roce 2010 celkem 46 osobám (tj. v 73 % uložených podmíněných odsouzení s dohledem) a v této praxi pokračoval i v roce 2011, kdy je uložil 64 odsouzeným, tj. v 70 % případů podmíněného odsouzení s dohledem. V obvodu Krajského soudu v Brně bylo této možnosti využíváno zhruba u poloviny podmíněně odsouzených s dohledem, i když i zde jsou mezi soudy značné rozdíly. Např. Okresní soud v Blansku uložil taková opatření pouze v 5 % případů podmíněného odsouzení s dohledem; naproti tomu Okresní soud v Hodoníně takto postupoval u 75 % odsouzených a obdobně Okresní soud v Prostějově uvádí až 80 % podmíněně odsouzených s dohledem, jímž bylo uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost. Obdobně je tomu u soudů v obvodech Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ostravě, kde podle zpráv některých soudů, které tyto údaje zjišťovaly, vyplynulo, že k naznačenému postupu docházelo v 53 % případů.</p><p>Využití možnosti uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti u pachatelů ve věku blízkém věku mladistvým podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku je u soudů v celé České republice zcela výjimečné.</p><p>Blíže k ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností srov. výklad pod písm. B. shora.</p><p>F.\tJak soudy hodnotí spoluprácí s PMS při ukládání a výkonu tohoto trestu.</p><p>V zásadě všechny soudy, u kterých byl proveden průzkum, hodnotí spolupráci s Probační a mediační službou jako bezproblémovou či velmi dobrou, přičemž je oceňována možnost řešit problémy velice operativně. Např. Obvodní soud pro Prahu 1 uvedl, že spolupráce s Probační a mediační službou zejména při výkonu trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu za současného vyslovení dohledu lze hodnotit jako velmi dobrou. Probační a mediační služba v podstatě neprodleně reaguje na jakékoli změny zjištěné na straně pachatele a podává o tom soudu zprávu tak, aby mohlo být případně bezodkladně rozhodnuto ve věci (např. nařízení výkonu trestu odnětí svobody z důvodu hrubého porušování podmínek a povinnosti uloženého dohledu, nerespektování či nepodrobení se výkonu uloženého dohledu, nespolupráce pachatele s probačním úředníkem apod.). Stejně tak je nutno hodnotit i spolupráci s Probační a mediační službou v případech, kdy si soud vyžádá nějakou konkrétní zprávu týkající se pachatele mimo pravidelných zpráv o průběhu výkonu dohledu (obdobně i Obvodní soud pro Prahu 3, Obvodní soud pro Prahu 6, Obvodní soud pro Prahu 7 nebo Obvodní soud pro Prahu 10).</p><p>Některé soudy označily spolupráci s Probační a mediační službou dokonce jako výbornou (např. Obvodní soud pro Prahu 2) či vynikající, jako např. Obvodní soud pro Prahu 4, který uvedl, že spolupráce a komunikace s Probační a mediační službou je charakterizována ochotou a zájmem o naplnění účelu trestu při výkonu alternativních trestů (obdobně Obvodní soud pro Prahu 9).</p><p>VII. Zhodnocení ve vztahu k podmíněnému zastavení trestního stíhání a schválení narovnání</p><p>A.\tDošlo po nabytí účinnosti trestního zákoníku k nárůstu počtu těchto odklonů.</p><p>Rovněž u odklonů není situace u jednotlivých soudů, u kterých byl proveden průzkum, stejná. Tak Krajský soud v Ostravě ve své zprávě uvádí, že zhruba polovina okresních soudů uvádí, že ke změnám nedošlo, kdežto druhá polovina konstatuje, že dochází ke zvýšenému využití těchto institutů. Dále např. Okresní soud v Chomutově uvádí, že k nárůstu počtu podmíněných zastavení trestního stíhání a narovnání nedošlo (stejně Obvodní soud pro Prahu 4). Obdobně tomu bylo u Obvodního soudu pro Prahu 3, který uvedl, že o podmíněném zastavení trestního stíhání bylo rozhodnuto v roce 2009 v 6 případech, zatímco v letech 2010 a 2011 tomu tak bylo vždy ve 4 případech (o schválení narovnání nebylo v letech 2010 a 2011 rozhodnuto v žádném případě). Stejně tomu bylo u soudů v obvodu Krajského soudu v Praze. Na základě průzkumu u soudů v obvodech Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Českých Budějovicích je zřejmé, že v létech 2010 až 2011 rozhodně nedošlo k nárůstu narovnání, a s výjimkou několika soudů (např. Okresního soudu ve Strakonicích nebo Okresního soudu v Břeclavi) nebyl zaznamenán ani nárůst podmíněného zastavení trestního stíhání.</p><p>Naproti tomu Obvodní soud pro Prahu 1 ve své zprávě uvedl, že v případě podmíněného zastavení trestního stíhání došlo v roce 2011 k nárůstu počtu trestních věcí vyřešených použitím institutu podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 a násl. tr. ř., a to o celkem 9 trestních věcí více oproti roku 2010, kdy bylo celkem 34 trestních věcí vyřešených použitím institutu podmíněného zastavení trestního stíhání. Obdobně tomu bylo v obvodu Krajského soudu v Plzni, kde oproti roku 2010, kdy došlo k podmíněnému zastavení u 82 osob, došlo v roce 2011 k takovému zastavení u 102 osob (přes tento dvacetiprocentní nárůst je ve zprávě paradoxně konstatováno, že aplikace trestního zákoníku nevedla k nárůstu odklonů). V případě narovnání došlo u tohoto soudu v roce 2011 k nárůstu počtu trestních věcí vyřešených použitím institutu narovnání podle § 309 a násl. tr. ř., a to celkem o 1 trestní věc oproti roku 2010, kdy nebyla žádná trestní věc vyřešena použitím institutu narovnání. K mírnému nárůstu podmíněných zastavení trestního stíhání došlo také u Obvodního soudu pro Prahu 6.</p><p>B.\tUvést počty podmíněného zastavení trestního stíhání ve sledovaných letech 2010 a 2011.</p><p>Počty věcí, ve kterých bylo trestní stíhání soudem podmíněně zastaveno, jsou u jednotlivých soudů, a to i se srovnatelným nápadem trestních věcí, dosti rozdílné. Např. u Okresního soudu ve Strakonicích bylo v roce 2011 podmíněně zastaveno trestní stíhání u 20 osob, naproti tomu u Okresního soudu v Českém Krumlově bylo v roce 2010 podmíněné zastaveno trestní stíhání u 58 osob a v roce 2011 u 64 osob. U soudů v obvodu Krajského soudu v Brně není využívání institutu podmíněného zastavení příliš časté, neboť v roce 2010 u všech soudů v jeho obvodu bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání jen u 171 osoby, a v roce 2011 u 185 osob. Např. u Okresního soudu ve Vyškově v roce 2010 a 2011 jen u 3 osob; u Okresního soudu v Prostějově v roce 2010 u 7 osob a v roce 2011 u 6 osob; u Okresního soudu v Hodoníně v roce 2011 jen u 8 osob, když naproti tomu u Okresního soudu v Třebíči, který je z hlediska nápadu věcí srovnatelný, v roce 2011 u 15 osob.</p><p>Pokud jde o Krajský soud v Plzni, lze odkázat na výše uvedenou odpověď pod bodem A. shora. U soudů v obvodu Krajského soudu v Ostravě bylo v roce 2010 podmíněně zastaveno trestní stíhání ve vztahu k 376 osobám a v roce 2011 ve vztahu k 366 osobám.</p><p>Alarmující je situace u Obvodního soudu pro Prahu 10, kde nebylo v letech 2010 a 2011 rozhodnuto o žádném podmíněném zastavení trestního stíhání.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo</p><p>v roce 2010 celkem 34 podmíněných zastavení trestního stíhání,</p><p>v roce 2011 celkem 43 podmíněných zastavení trestního stíhání.</p><p>Obdobná je situace u Obvodního soudu pro Prahu 6, kde došlo v letech 2010 a 2011 k 34 podmíněným zastavením trestního stíhání.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo</p><p>v roce 2010 celkem 4 podmíněná zastavení trestního stíhání,</p><p>v roce 2011 celkem 4 podmíněná zastavení trestního stíhání.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 7 bylo</p><p>v roce 2010 celkem 2 podmíněná zastavení trestního stíhání,</p><p>v roce 2011 celkem 7 podmíněných zastavení trestního stíhání.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo</p><p>v roce 2010 celkem 7 podmíněných zastavení trestního stíhání,</p><p>v roce 2011 celkem 7 podmíněných zastavení trestního stíhání.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo</p><p>v roce 2010 celkem 14 podmíněných zastavení trestního stíhání,</p><p>v roce 2011 celkem 15 podmíněných zastavení trestního stíhání.</p><p>Naproti větší počet podmíněných zastavení trestního stíhání byl zjištěn u Obvodního soudu pro Prahu 4, a to</p><p>v roce 2010 celkem 138 podmíněných zastavení trestního stíhání,</p><p>v roce 2011 celkem 128 podmíněných zastavení trestního stíhání.</p><p>Velký počet případů podmíněného zastavení trestního stíhání je tradičně vzhledem k specializaci na agendu dopravních trestných činů u Obvodního soudu pro Prahu 2, kde bylo v letech 2010 a 2011 rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání v 309 případech. Tomu odpovídají i zprávy dalších soudů, u kterých byl proveden průzkum, tak např. podle zprávy Krajského soudu v Praze je podmíněné zastavení trestního stíhání využíváno především u přečinů v dopravě.</p><p>C.\tU kterých druhů trestných činů (proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sex. oblasti, majetkové, hospodářské atd., tedy podle jednotlivých hlav trestního zákoníku) je podmíněné zastavení trestního stíhání využíváno; pokud je využíváno ve zvýšené míře u určitých konkrétních přečinů (např. u ublížení na zdraví z nedbalosti) je třeba to také uvést.</p><p>Podmíněné zastavení trestního stíhání se nejvíce uplatňuje u majetkových trestných činů (zejména přečiny krádeže podle § 205 tr. zákoníku, zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, podvodu podle § 209 tr. zákoníku, podílnictví podle § 214 a § 215 tr. zákoníku, legalizace výnosů z trestné činnosti a zatajení věci podle § 217 tr. zákoníku, zatajení věci podle § 219 tr. zákoníku atd.) a u trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných (zejména přečiny násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle 346 tr. zákoníku. padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku atd.). Dále se uplatňuje u trestných činů proti životu a zdraví zejména spáchaných v dopravě (těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 tr. zákoníku a ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 tr. zákoníku), ojediněle se uplatňuje u úmyslného přečinu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, dále u trestných činů hospodářských (přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr, zákoníku), trestných  činů obecně nebezpečných (přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku). Prakticky vůbec se podmíněné zastavení trestního stíhání nevyskytuje u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestných činů proti rodině a dětem, trestných činů proti životnímu prostředí, trestných činů proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci, trestných činů proti branné povinnosti, trestných činů vojenských a trestných činů proti lidskosti, proti míru a válečných trestných činů, a to vzhledem k jejich povaze.</p><p>Pro ilustraci je možno opět uvést situaci u Obvodního soudu pro Prahu 1:</p><p>Trestné činy proti životu a zdraví:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 1 věc:</p><p>§ 146 tr. zákoníku – přečin ublížení na zdraví,</p><p>sp. zn. 8 T 16/2010 – § 146 odst. 1 tr. zákoník.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 1 věc:</p><p>§ 146 tr. zákoníku – přečin ublížení na zdraví,</p><p>sp. zn. 9 T 81/2011 – § 146 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Trestné činy proti rodině a dětem:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Trestné činy proti majetku:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 20 věcí:</p><p>§ 205 odst. 1 tr. zákoníku – přečin krádeže - celkem 7 věcí:</p><p>sp. zn. 1 T 85/2010 - § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 2 T 106/2010 - § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 3 T 16/2010 - § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku = 3 osoby,</p><p>sp. zn. 4 T 41/2010 - § 205 odst. 1 písm. c), písm. d) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 6 Z 4/2010 - § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 9 T 30/2010 - § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 9 T 46/2010 - § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.</p><p>§ 206 tr. zákoníku – přečin zpronevěry – celkem 3 věci:</p><p>sp. zn. 1 T 19/2010 - § 206 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 5 T 127/2010 - § 206 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 9 T 70/2010 - § 206 odst. 2 tr. zákoníku.</p><p>§ 209 tr. zákoníku – přečin podvodu – celkem 2 věci:</p><p>sp. zn. 8 T 48/2010 - § 209 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 9 T 11/2010 - § 206 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku,</p><p>§ 214 tr. zákoníku – přečin podílnictví  – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 8 T 114/2010 - § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.</p><p>§ 215 tr. zákoníku – přečin podílnictví z nedbalosti – celkem 2 věci:</p><p>sp. zn. 7 T 34/2010 - § 215 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 8 T 127/2010 - § 219 odst. 2 tr. zákoníku.</p><p>§ 217 tr. zákoníku – přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 8 T 151/2010 - § 217 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 219 tr. zákoníku – přečin zatajení věci – celkem 2 věci:</p><p>sp. zn. 5 T 155/2010 - § 219 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 6 T 43/2010 - § 219 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 228 tr. zákoníku – přečin poškození cizí věci – celkem 2 věci:</p><p>sp. zn. 7 T 41/2010 - § 228 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku = 2 osoby,</p><p>sp. zn. 8 T 41/2010 - § 228 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 24 věcí:</p><p>§ 205 odst. 1 tr. zákoníku – přečin krádeže - celkem 3 věci:</p><p>sp. zn.8 T 104/2011 - § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku = celkem 3 osoby,</p><p>sp. zn. 10 T 11/2011 - § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 10 T 24/2011 - § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.</p><p>§ 206 tr. zákoníku – přečin zpronevěry – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 6 T 51/2011 - § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.</p><p>§ 207 tr. zákoníku – přečin neoprávněné užívání cizí věci – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 3 T 40/2011 - § 207 odst. 1 tr. zákoníku = celkem 2 osoby.</p><p>§ 209 tr. zákoníku – přečin podvodu – celkem 4 věci:</p><p>sp. zn. 1 T 149/2011 - § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 5 T 92/2011 - § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 5 T 37/2011 - § 209 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 10 T 1/2011 - § 209 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 211 tr. zákoníku – přečin úvěrového podvodu – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 9 T 45/2011 - § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku,</p><p>§ 215 tr. zákoníku – přečin podílnictví z nedbalosti – celkem 1 věc:</p><p>sp.zn. 5 T 53/2011 - § 215 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 217 tr. zákoníku – přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 8 T 33/2011 - § 217 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 219 tr. zákoníku – přečin zatajení věci – celkem 4 věci:</p><p>sp. zn. 1 T 165/2011 - § 219 odst. 1 tr.zákoníku,</p><p>sp. zn. 2 T 102/2011 - § 219 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 3 T 14/2011 - § 219 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 3 T 19/2011 - § 219 odst. 1tr. zákoníku.</p><p>§ 228 tr. zákoníku – přečin poškození cizí věci – celkem 5 věcí:</p><p>sp. zn. 6 T 88/2011 - § 228 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 7 T 37/2011 - § 228 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 44 T 7/2011 - § 228 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 67 T 59/2011 -§ 228 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 67 T 61/2011 - § 228 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 230 tr. zákoníku – přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 1 T 149/2011 - § 230 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.</p><p>Trestné činy hospodářské:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 1 věc:</p><p>§ 234 tr. zákoníku – přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 9 T 37/2010 - § 234 odst. 1 tr.zákoníku.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 1 věc:</p><p>§ 234 tr. zákoníku – přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 8 T 146/2011 - § 234 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>Trestné činy obecně nebezpečné:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 2 věci:</p><p>§ 274 tr. zákoníku – přečin ohrožení pod vlivem návykové látky – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 1 T 85/2010 - § 274 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 283 tr. zákoníku – přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 9 T 3/2010 - § 283 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem  1 věc:</p><p>§ 284 tr. zákoníku – přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 8 T 26/2011 - § 284 odst. 2 tr. zákoníku.</p><p>Trestné činy proti životnímu prostředí:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 11 věcí:</p><p>§ 325 tr. zákoníku – přečin násilí proti úřední osobě – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 2 T 12/2010 - § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.</p><p>§ 330 tr. zákoníku – přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 2 T 112/2010 - § 330 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.</p><p>§ 337 tr. zákoníku – přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání – celkem 2 věci:</p><p>sp. zn. 2 T 122/2010 - § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 7 T 62/2010 - § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.</p><p>§ 348 tr. zákoníku – přečin padělání a pozměnění veřejné listiny – celkem 3 věci:</p><p>sp. zn. 7 T 5/2010 - § 348 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 7 T 20/2010 - § 348 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 9 T 52/2010 - § 348 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 358 tr. zákoníku – přečin výtržnictví – celkem 4 věci:</p><p>sp. zn. 2 T 12/2010 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 4 T 4/2010 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 5 T 13/2010 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 5 T 36/2010 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 14 věcí:</p><p>§ 337 tr. zákoníku – přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 6 T 66/2011 - § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.</p><p>§ 345 tr. zákoníku – přečin křivé obvinění – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 5 T 117/2011 - § 345 odst. 1 tr.zákoníku.</p><p>§ 346 tr. zákoníku – přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek – celkem 3</p><p>věci ( 5 osob ):</p><p>sp. zn. 6 T 77/2011 - § 346 odst. 2 písm. b) tr.zákoníku = 2 osoby,</p><p>sp. zn. 44 T 53/2011 - § 346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku = 2 osoby,</p><p>sp. zn. 1 T 99/2011 - § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.</p><p>§ 348 tr. zákoníku – přečin padělání a pozměnění veřejné listiny – celkem 2 věci:</p><p>sp. zn. 8 T 91/2011 - § 348 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 44 T 47/2011 - § 348 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 358 tr. zákoníku – přečin výtržnictví – celkem 6 věcí:</p><p>sp. zn. 2 T 37/2011 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku = 3 osoby,</p><p>sp. zn. 6 T 88/2011 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 8 T 127/2011 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 44 T 35/2011 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 67 T 61/2011 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku,</p><p>sp. zn. 9 T 81/2011 - § 358 odst. 1 tr. zákoníku.</p><p>§ 366 tr. zákoníku – přečin nadržování – celkem 1 věc:</p><p>sp. zn. 6 T 77/2011 - § 366 odst. 1 tr. zákoníku = 2 osoby.</p><p>Trestné činy proti branné povinnosti:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Trestné činy vojenské:</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy</p><p>Rok 2010:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>Rok 2011:</p><p>Celkem 0 věcí.</p><p>D.\tCo brání většímu využívání podmíněného zastavení trestního stíhání.</p><p>Jednotlivými soudy jsou uváděny rozdílné důvody nevyužívání institutu podmíněného zastavení trestního stíhání.  Soudy většinou poukazují na absenci doznání obviněných, na jejich špatnou finanční situaci, a to v souvislosti s mnohdy neúměrně vysokými požadavky poškozených na náhradu škody, dále na negativní postoj poškozených k tomuto způsobu projednání věci, jakož i na větší využívání tohoto postupu již v rámci přípravného řízení. Dále např. Obvodní soud pro Prahu 3 uvedl, že návrhy na potrestání a obžaloby se ve větším počtu případů týkají osob s trestní minulostí, kdy není splněn předpoklad, že by takové rozhodnutí bylo možné považovat za dostačující, a když už se jedná o osobu například netrestanou, zase není splněna některá z podmínek § 307 odst. 1 písm. a), b) či c) tr. ř. (obviněný se obvykle nedoznal nebo nenahradil škodu ani neučinil opatření k její náhradě). Okresní soud v Trutnově pak k tomu konstatuje, že k podmíněnému zastavení trestního stíhání nejsou zjišťovány předpoklady již v přípravném řízení a následně nejsou splněny zákonné podmínky pro jeho použití. Je zde rovněž neinformovanost obviněných o možnosti využití tohoto odklonu. Soudy v obvodech Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ostravě uvádějí také jako příčinu bránící širší aplikaci podmíněného zastavení, ale i narovnání v řízení po podání obžaloby některé subjektivní podmínky, např. nedostatečná iniciativa stran trestního řízení (ale i soudu), dále absence zákonných podmínek a zejména objektivní okolnost, že často je takto věc řešena již státním zástupcem. U narovnání k tomu přistupuje fakt, že se často nepovede nalézt shodu mezi nároky poškozených a možnostmi obviněných.</p><p>Obvodní soud pro Prahu 1 rozdělil důvody do dvou skupin:</p><p>a) postoje poškozených, kteří nejsou ochotni uzavřít s obviněným dohodu o náhradě škody nebo o způsobu náhrady škody a často požadují podstatně vyšší náhradu škody, než v jaké výši byla skutečná škoda způsobena, což nechce zase akceptovat pachatel (např. byla způsobena škoda 8.000,- Kč, poškozený požaduje po obviněném jako náhradu škody částku 100.000,- Kč), čímž nedojde k uzavření dohody o náhradě škody nebo způsobu její náhrady, často ani ve spolupráci s probačním úředníkem vystupujícím v takových případech jako mediátor,</p><p>b) postoje státního zástupce, který nesouhlasí s postupem soudu podle § 307 tr. ř. a požaduje „klasické“ odsouzení obžalovaného a uložení trestu a podává proti usnesení soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného stížnost, a to i přesto, že byly splněny všechny zákonné podmínky ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř. Odvolací soudy pak spíše vyhoví podané stížnosti a usnesení soudu I. stupně o podmíněném zastavení trestního stíhání ruší a věc vrací soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.</p><p>V souladu s tím i Městský soud v Brně zmiňuje nesouhlasný postoj státních zástupců k jeho aplikaci v řízení před soudem.</p><p>E.\tUvést počty narovnání ve sledovaných letech 2010 a 2011.</p><p>Narovnání ve smyslu § 309 a násl. tr. ř. se u soudů v celé České republice uplatňuje jen zcela ojediněle. Např. v rámci obvodu celého Krajského soudu v Brně bylo v roce 2010 schváleno jen 7 narovnání a v roce 2011 bylo takto rozhodnuto dokonce jen ve 4 případech. U naprosté většiny okresních soudů nebyl v roce 2010 a 2011 institut narovnání využit ani v jediném případě (např. Okresní soud ve Znojmě, Okresní soud ve Zlíně, Okresní soud ve Strakonicích). Naproti tomu jen u samotného Okresního soudu v Českém Krumlově (ve srovnání s obvodem celého Krajského soudu v Brně), bylo v roce 2011 narovnání schváleno u 3 osob.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Plzni bylo narovnání využito v roce 2010 v 1 věci u dvou osob a v roce 2011 u 5 věcí a 5 osob. Šlo o přečiny těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. V obvodu Krajského soudu v Ostravě bylo narovnání aplikováno v roce 2010 u 15 osob a v roce 2011 u 11 osob.</p><p>Také u Obvodního soudu pro Prahu 1 nebylo v roce 2010 schváleno žádné narovnání a v roce 2011 jen jedno narovnání (sp. zn. 5 T 92/2011) pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Jedno narovnání bylo v letech 2010 a 2011 schváleno i u Obvodního soudu pro Prahu 6, u Obvodního soudu pro Prahu 7 (v roce 2011) a u Obvodního soudu pro Prahu 10 (v roce 2010).</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 3 nebylo v letech 2010 a 2011 schváleno žádné narovnání. Stejně tak u Obvodního soudu pro Prahu 4, Obvodního soudu pro Prahu 8, Obvodního soudu pro Prahu 9.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Hradci Králové vykazuje poměrně vyšší počet narovnání Okresní soud v Náchodě, u něhož bylo v roce 2010 rozhodnuto o schválení narovnání v 5 případech a v roce 2011 v 8 případech. Tuto praxi je třeba přivítat a podpořit.</p><p>Podle zprávy Krajského soudu v Praze se narovnání vyskytuje naprosto výjimečně (řada okresních soudů v jeho obvodu uvádí, že takový institut ve sledované době vůbec nebyl využit), přičemž soudy zpravidla stran této problematiky odkazují na komplikovanost procedury s narovnáním. Navíc uvádějí, že málokterý z obviněných, u nichž by podmínky pro jeho využití v zásadě byly dány, disponuje takovými finančními prostředky, aby byl jeho návrh akceptovatelný.</p><p>F.\tU kterých druhů trestných činů (proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, majetkové, hospodářské atd., tedy podle jednotlivých hlav trestního zákoníku) je narovnání využíváno; pokud je využíváno ve zvýšené míře u určitých konkrétních přečinů (např. u ublížení na zdraví z nedbalosti) je třeba to také uvést.</p><p>S ohledem na nízké počty schválených narovnání je obtížné uvést údaje vztahující se k druhu trestné činnosti. Z průzkumu bylo zjištěno, že ke schválení narovnání došlo v případě majetkové trestné činnosti, dále při řešení trestné činnosti v dopravě u trestných činů proti životu a zdraví, u přečinu výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku a u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 tr. zákoníku.</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo schváleno jen jedno narovnání (sp. zn. 5 T 92/2011) v roce 2011 pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Jinak není institut narovnání u Obvodního soudu pro Prahu 1 využíván především pro nevhodnost jeho aplikace na konkrétní trestní věc z hlediska jejích okolností, podmínek, osoby pachatele a nevhodnosti aplikace narovnání a dále odpověď (viz písm. G. níže).</p><p>U Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo schváleno narovnání u přečinu poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku.</p><p>G.\tCo brání většímu využívání narovnání.</p><p>Většímu využívání narovnání podle zpráv převážné většiny soudů brání nesplnění zákonných podmínek podle § 309 odst. 1 tr. ř., zejména je to neochota obviněných hradit kromě škody způsobené poškozenému ještě částku k obecně prospěšným účelům (po novele provedené zákonem č. 193/2012 Sb. s účinností od 1. 9. 2012 je to již jen složení peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti) a dále i postoj poškozeného spočívající v nesouhlasu s postupem podle § 309 tr. ř. (poškozený má za to, že se obviněný tzv. vyplatil z trestní odpovědnosti), neboť požaduje, aby obviněný (pachatel) byl spravedlivě a přísně potrestán a institut narovnání nepovažuje za adekvátní a odpovídající kompenzaci újmy, která mu byla způsobena jednáním obviněného (např. Obvodní soud pro Prahu 6, Obvodní soud pro Prahu 7, Obvodní soud pro Prahu 8 nebo Obvodní soud pro Prahu 9; viz též zprávy Krajského soudu v Plzni a Krajského soudu v Ostravě); v neposlední řadě je důvodem nevyužívání narovnání též finanční situace obviněného, který nemá dostatek finančních prostředků nejen k odškodnění poškozeného, ale též k zaplacení další částky k obecně prospěšným účelům, resp. na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, významnou roli hraje i rozdíl v náhledu obviněného a poškozeného na výši odškodnění. Některé soudy též zmiňují procesní náročnost při uplatňování tohoto institutu, jakož i plnění filtrační role odklonů ze strany státních zástupců. Dále např. Obvodní soud pro Prahu 3 uvedl, že návrhy na potrestání a obžaloby se ve větším počtu případů týkají osob s trestní minulostí, u kterých není splněn předpoklad, že by takové rozhodnutí bylo možné považovat za dostačující, a když už se jedná o osobu například netrestanou, zase nejsou splněny některé z podmínek § 309 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 10 uvedl, že většímu využívání institutu narovnání  brání zejména neochota poškozených účastnit se jednání a neochota obviněného hradit škodu a ještě finančně přispět na účet státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.</p><p>V obvodu Krajského soudu v Hradci Králové např. Okresní soud v Semilech k tomu konstatuje, že o schválení narovnání nemají obvinění zájem. Podle jeho názoru naprostá většina obviněných patří do takové sociální skupiny, která si vedle náhrady škody nemůže dovolit složit další finanční prostředky na konto pomoci obětem trestné činnosti. Zájem o tento postup není ani ze strany poškozených, jejichž souhlas je ze zákona nutný ke schválení narovnání. Pracovníci střediska Probační a mediační služby v rámci mediace již v přípravném řízení ve spolupráci s policií a státním zastupitelstvím vyhledávají případy vhodné k odklonu. Podle zkušeností uvedeného soudu však poškození většinou nemají zájem o osobní jednání, jde jim jen o to, aby jim byla nahrazena škoda a aby nemuseli nikam chodit a nic říkat (z tohoto důvodu také velká skupina poškozených ani neuplatňuje nároky na náhradu škody). Okresní soud ve Svitavách k tomu dodává, že zde chybí souhlas poškozeného a narovnání neumožňují finanční poměry obviněného.</p><p>VIII. Ve vztahu ke všem výše uvedeným okruhům je třeba uvést, jaké jsou nejčastější právní problémy, s nimiž se při aplikaci výše uvedených sankcí soudy potýkají, setkávají, nebo řeší</p><p>Většina soudů neuvedla žádné další údaje ani problémy, s nimiž se u uvedených alternativních sankcí setkávají nebo řeší.</p><p>V podstatě všechny soudy požadují v souvislosti s výkonem trestu domácího vězení urychleně zavést elektronickou kontrolu jeho výkonu, která je nezbytná pro účinný a bezproblémový výkon uloženého trestu domácího vězení.</p><p>Některé soudy nepokládají za správné prodloužení doby pro vykonání trestu obecně prospěšných prací na dva roky, přičemž poukazují na praxi údajně vyžadující vyčerpání celé doby dvou let, než se přistoupí k přeměně tohoto trestu (např. Okresní soud v Jihlavě). Podle názoru Nejvyššího soudu zákon v žádném ustanovení nevyžaduje nutnost vyčkat uplynutí celé doby dvou let, aby bylo možno přistoupit k přeměně tohoto trestu. Naopak ustanovení § 65 odst. 2 tr. zákoníku výslovně stanoví, že soud „může přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek…“.</p><p>Podle názoru většiny soudů je zejména k efektivnějšímu výkonu alternativních trestů nutné personálně posílit Probační a mediační službu.</p><p>Obvodní soud pro Prahu navíc upozornil na skutečnost, že nepodmíněné tresty do jednoho roku, tresty domácího vězení, tresty obecně prospěšných prací, podmíněně odsouzení do dvou let ukládané v letech 2010 a 2011, pokud nebyly vykonány do 31. 12. 2012, byly plně amnestovány s tím, že na odsouzené se hledí jako by nebyli odsouzeni.  V případě peněžitých trestů, pokud tyto již byly přeměny na nepodmíněný trest odnětí svobody a nebyly vykonány, byla také použita příslušná ustanovení o amnestii.  Podle jeho názoru, tak byl vliv nové právní úpravy na aplikační činnost soudů v otázce účinnosti trestů do značné míry anulován.</p><p>Ze zpráv některých soudů se též podává, že jednou z příčin nižšího využívání alternativních trestů je i nedostatečná prevence a právní výchova. Na ukládání krátkodobých nepodmíněných trestů může mít vliv i trestní politika státního zastupitelství, které místo alternativních trestů navrhuje nepodmíněné tresty odnětí svobody.</p><p>IX. Závěry</p><p>Přestože má nepodmíněný trest odnětí svobody v Evropě i ve světě dlouholetou tradici, pevné zakotvení v právním vědomí veřejnosti i v kulturní historii společnosti, přičemž je veřejnosti srozumitelný a v justiční praxi zaběhnutý, potřeba zvýšit účinnost boje s trestnou činností vede k jeho kritice a hledání alternativních právních prostředků, které by poskytly nové formy a způsoby zacházení s pachateli trestných činů, a to zejména v kategorii přečinů. Vysoký počet pachatelů odsouzeným ke krátkodobým nepodmíněným trestům odnětí svobody přeplňuje kapacitu vězeňských zařízení, znesnadňuje sociální rehabilitaci vězňů a přináší podle zkušeností z našich vězení i další problémy, např. nedostatek pracovních příležitostí pro vězně, nedostatek kvalitního personálu ve věznicích apod. Krátkodobé nepodmíněné tresty přes jejich určitý odstrašující účinek neposkytují dostatek času k převýchově odsouzeného, a proto jsou z hlediska individuální a generální prevence často kontraproduktivní. Nezřídka jsou také projevem určité diskriminace, neboť jsou ukládány i pachatelům, kterým nemohl být uložen některý majetkový trest, popř. jiný alternativní trest (zejména obecně prospěšné práce či domácí vězení). Navíc podle opakovaných výzkumů z oblasti vězeňství je izolace ve vězení samostatný a významný kriminogenní činitel, což dokazuje, že u určitých skupin vězňů přináší trest odnětí svobody zejména při nedostatečné resocializační roli výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody opačné účinky, než jsou obecně předpokládány. Samostatnou kapitolou jsou pak vysoké finanční náklady na vězeňství a dlouhodobě trvající neutěšené poměry v našich věznicích plynoucí rovněž z jejich přeplněnosti, které se proto v posledních letech jen pomalu daří zlepšovat.</p><p>Hlavními přednostmi alternativních sankcí a alternativních procesních přístupů (tzv. odklonů) jsou zejména:</p><p>-\tzpravidla zachování pozitivních (někdy však i negativních) vazeb v rodině a v sociální komunitě, ve které odsouzený žije,</p><p>-\tu pracujících odsouzených udržení zaměstnání a tím i sociální soběstačnosti,</p><p>-\tvětší zapojení veřejnosti do nápravného procesu a resocializace odsouzeného a jeho následného znovu začlenění do společnosti,</p><p>-\tvytváření pocitu odpovědnosti za činnost trestní justice ve společnosti a tím i zvyšující se zájem občanů o způsoby zacházení s odsouzenými,</p><p>-\tuvolnění místa ve věznicích pro těžší zločince a</p><p>-\tsnížení nákladů na výkon trestu odnětí svobody.</p><p>Z těchto důvodů se hledání vhodných alternativ ke krátkodobým nepodmíněným trestům odnětí svobody stalo v posledních desetiletích předmětem zájmu nejen vědeckých a nevládních organizací, ale i příslušných vládních orgánů ve většině evropských zemí, jakož i nadnárodních institucí. Významnou roli zde sehrála a stále sehrává Rada Evropy, která v četných rezolucích, studiích a dalších materiálech iniciativně upozorňovala na možnost a účelnost nahrazení trestu odnětí svobody jinými druhy trestu. Obdobné úsilí vyvíjí i Evropská unie a v celosvětovém měřítku v rámci OSN Výbor pro prevenci a kontrolu zločinnosti a Hospodářská a sociální rada. Např. 12. Kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justici, konaný ve dnech 12. až 19. dubna 2010 v Salvadoru, Brazílie, v tzv. Salvadorské deklaraci (E/CN.15/2010/11) v bodě 51. zdůraznil potřebu posilovat alternativy k uvěznění, jež mohou zahrnovat trest obecně prospěšných prací, restorativní justici a elektronické sledování a podpůrné nápravné a reintegrační programy, jako jsou programy na nápravu kriminálního chování, programy vzdělávání a programy přípravy na budoucí povolání vězně (v České republice dostupné v publikaci 12. Kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justici, Praha: IKSP, 2010, zejména s. 15.</p><p>Jak vyplynulo z provedeného průzkumu ohledně vybraných trestních sankcí, podle názoru Nejvyššího soudu je škála odklonů i alternativních trestních sankcí dostatečně široká (trestní zákoník rozšířil alternativní sankce zejména o domácí vězení, ale i zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce), aby mohlo dojít ke snížení ukládaných krátkodobých trestů odnětí svobody a tím i k snížení počtu osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Tím je splněn základní předpoklad pro to, aby se Česká republika nejprve alespoň přiblížila a posléze i zařadila k vyspělým demokratickým zemím s podstatně nižším počtem odsouzených vykonávajících nepodmíněný trest odnětí svobody na 100 000 obyvatel. V tomto směru je třeba se mimo preventivních opatření zaměřit i na praxi soudů a státních zastupitelství, kde by mělo dojít k podstatnému zlepšení stávajícího přístupu k alternativním sankcím a dalším procesním postupům (tzv. odklonům), které umožňují zcela jiný přístup k pachatelům méně závažné trestné činnosti, jenž je založen na restorativní justici (obnovují spravedlnosti).</p><p>Aby bylo dosaženo uvedených cílů trestní kolegium Nejvyššího soudu dospělo po vyhodnocení provedeného průzkumu k těmto závěrům:</p><p>1.\tK praxi soudů:</p><p>A.\tKe krátkodobým nepodmíněným trestům odnětí svobody.</p><p>U krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody ve výměře do jednoho roku je třeba setrvat na praxi, kdy jsou tyto tresty ukládány spíše výjimečně, zvláště jen recidivistům, kteří se dopustili nového trestného činu krátce po výkonu předchozího nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo u nichž byly předchozí alternativní tresty neúčinné či nevykonatelné. Ukládání alternativního trestu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody je třeba zvláště zvažovat v těch případech, ve kterých soud uvažuje o nepodmíněném trestu odnětí svobody ve výměře do 3 měsíců, resp. do 6 měsíců.</p><p>U těch soudů, které uložily takový trest v poměrně velkém počtu případů (až okolo 20 % osob) prvotrestaným osobám, je třeba tuto praxi změnit a napříště ukládat tento trest jen výjimečně, a to jen za splnění podmínek uvedených v § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Prvotrestaným osobám by totiž měly být zásadně ukládány především alternativní tresty.</p><p>V odůvodnění výroku o trestu, kterým byl uložen krátkodobý nepodmíněný trest odnětí svobody, je třeba, aby se soudy vždy vypořádaly výslovně i s ustanovením § 55 odst. 2 tr. zákoníku, které je třeba v odůvodnění (pokud nešlo o zjednodušený rozsudek ve smyslu § 129 odst. 2 tr. ř.) konkrétně z hlediska splnění jeho podmínek rozebrat. Tento postup vyžaduje i ustanovení § 125 odst. 1 poslední věta tr. ř., ve kterém se uvádí, že ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čin uvedený v § 55 odst. 2 tr. zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl veden při tomto rozhodnutí, a proč nebylo možno uložit trest přímo nespojený s odnětím svobody.</p><p>B.\tK trestu domácího vězení.</p><p>Trest domácího vězení je ukládán jen v nepatrném množství případů. Některými okresními soudy nebyl tento trest ve sledovaném období tento trest uložen vůbec, ostatními zpravidla jen ve velmi malém počtu případů (někdy jen v počtu kolem 1 až 2 ročně). Přestože trestní kolegium Nejvyššího soudu chápe potíže s jeho ukládáním i výkonem způsobené nezavedením elektronického kontrolního systému, což je třeba považovat za zásadní omezující faktor, jakož i častými spíše nešťastnými novelizacemi, které jeho ukládání dále omezily, je třeba se na jeho využívání v praxi soudů jako alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody u přečinů zaměřit a pokusit se ve spolupráci s Probační a mediační službou zvýšit četnost jeho ukládání, aby došlo k dalšímu omezení ukládání krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody.</p><p>Domácí vězení je třeba ukládáním přiměřených omezení a přiměřených povinností podle § 60 odst. 5 tr. zákoníku náležitě diferencovat a individualizovat ve vztahu k osobě konkrétního pachatele, jeho poměrům a možnostem nápravy.</p><p>C.\tK trestu obecně prospěšných prací.</p><p>Vzhledem k tomu, že platná a účinná právní úprava trestu obecně prospěšných prací a všech souvisejících otázek se jeví být na podkladě provedeného průzkumu vyvážená a dostatečná, je třeba se v praxi soudů zaměřit na její náležité využívání. V tomto směru považuje trestní kolegium Nejvyššího soudu upozornit na potřebu ukládání tohoto trestu v celém rozpětí trestní sazby, neboť u některých soudů je tento trest ukládán převážně v horní polovině trestní sazby nebo dokonce při/na horní hranici rozpětí od 50 do 300 hodin, a to i v případech, v nichž to nevyžadují okolnosti případu, osoba a poměry pachatele nebo možnosti jeho nápravy. Proto je třeba, aby v případech méně závažných přečinů byl tento trest vyměřován i v dolní polovině sazby uvedené v § 63 odst. 1 tr. zákoníku, zvláště když jde např. o pachatele blízkého věku mladistvých (srov. i sníženou sazbu u mladistvých podle § 26 odst. 1 z. s. m. – 50 až 150 hodin). Více je třeba také u tohoto trestu využívat možnosti ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku, aby byl i tento trest náležitě diferencován a individualizován ve vztahu k osobě konkrétního pachatele, jeho poměrům a možnostem nápravy.</p><p>Dále je třeba více používat novelizované ustanovení § 65 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého je možno přeměnit trest obecně prospěšných prací nejen v nepodmíněný trest odnětí svobody, ale i v peněžitý trest nebo trest domácího vězení. Tyto alternativy by měly mít zásadně přednost před přeměnou v nepodmíněný trest odnětí svobody.</p><p>Za nesprávnou je třeba označit praxi těch soudů, které s ohledem na novelizované ustanovení § 314e odst. 3 tr. ř. neukládají tento trest trestním příkazem, neboť je nezbytné vyžádat nejprve zprávu Probační a mediační služby obsahující stanovisko obviněného, a přistupují proto hned k projednání věci v hlavním líčení. Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba zajistit ve vhodných případech vyžádání zprávy Probační a mediační služby obsahující stanovisko obviněného ihned nebo v krátké době po podání návrhu na potrestání (obžaloby) tak, aby po jeho doručení bylo možno využít trestního příkazu, což se jeví být hospodárnějším než nařízení a provedení hlavního líčení. Vyžádání zprávy Probační a mediační služby v těchto případech vede podle zkušeností těch soudů, které v tomto směru náležitě spolupracují s Probační a mediační službou, k výraznému poklesu počtu nevykonaných trestů obecně prospěšných prací, resp. počtu přeměn tohoto trestu na trest odnětí svobody.</p><p>D.\tK trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.</p><p>Větší pozornost je třeba věnovat také ukládání nově zavedeného trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, který může být velmi účinným prostředkem, a to jak ve smyslu individuální a generální prevence zejména u trestných činů výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku, ale i násilí proti orgánu veřejné moci podle 323 tr. zákoníku, násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku, vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 tr. zákoníku, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 352 tr. zákoníku, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 tr. zákoníku, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 tr. zákoníku. projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku nebo popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 404 tr. zákoníku apod.</p><p>Jak vyplynulo z provedeného průzkumu, není zatím jeho využívání na potřebné úrovni, neboť je ukládán spíše ojediněle, a proto je třeba se na jeho ukládání ve vhodných případech při splnění zákonných podmínek pro jeho vyměření soustředit.</p><p>E.\tK peněžitému trestu.</p><p>Ukládání peněžitého trestu, jako základního trestu majetkové povahy, věnuje Nejvyšší soud ve své sjednocovací činnosti stálou pozornost, přičemž se stávající praxí soudů v České republice nemůže vyslovit spokojenost. Soudy, které tento trest neukládají nebo ho ukládají jen ojediněle, by měly proto svou praxi změnit tak, aby byla v souladu s ustanovením § 39 odst. 7 tr. zákoníku, neboť jde o nejdůležitější majetkový trest, který je možno ukládat jak samostatně, tak i vedle jiného trestu, ve smyslu § 55 tr. zákoníku, a to i když trestní zákoník na některý trestný čin takový trest nestanoví (srov. i § 67 tr. zákoníku). V té souvislosti považuje trestní kolegium Nejvyššího soudu upozornit i na ustanovení § 67 odst. 3 tr. zákoníku, podle kterého, jako samostatný trest může být peněžitý trest uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Zejména u přečinů jde rovněž o významnou alternativu zejména k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, což vyplývá i z ustanovení § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, které je podle provedeného průzkumu jen velmi málo využíváno a podle něhož je možno ho uložit za přečin v každém případě (bez podmínek odst. 1 § 67 tr. zákoníku), v němž vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá (není zde tedy nutné, aby pachatel takovým přečinem pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch).</p><p>Trestní kolegium Nejvyššího soudu považuje za nutné upozornit na potřebnost využívání celého rozsahu možné výměry peněžitého trestu ve smyslu § 68 odst. 1, 2 tr,. zákoníku, když podle provedeného průzkumu jsou vyšší peněžité tresty ukládány spíše výjimečně, což se projevilo i v nevyužívání trestním zákoníkem zvýšené výměry náhradního trestu až na čtyři léta. Vyšší peněžité tresty přicházení v úvahu zejména u rozsáhlé hospodářské a majetkové trestné činnosti, kde lze využívat i ustanovení § 68 odst. 4 tr.  zákoníku o možnosti stanovení příjmů pachatele, jeho majetku a výnosů z něj, jakož i jiných podklady pro určení výše denní sazby, odhadem soudu.</p><p>F.\tK podmíněnému odsouzení k trestu odnětí svobody.</p><p>Podle provedeného průzkumu je počet podmíněných odsouzení a podmíněných odsouzení s dohledem, a to i ve vztahu k využívání dalších alternativních trestů (zejména obecně prospěšných prací, nebo peněžitého trestu) v praxi soudů stále poměrně vysoký. Jak vyplývá ze statistických údajů Ministerstva spravedlnosti, počet podmíněných odsouzení v posledních letech znovu roste zejména na úkor trestu obecně prospěšných prací a zejména peněžitých trestů, jichž je stále velmi málo. Je proto třeba se zaměřit na ukládání dalších alternativních trestů, a to mimo již uvedených zvláště na trest domácího vězení.</p><p>Vzhledem k tomu, že podle provedeného průzkumu praxe převážné většiny soudů v celé České republice při ukládání přiměřených omezení a přiměřených povinností (§ 82 odst. 2 a § 85 odst. 2 tr. zákoníku) a výchovných opatření u osob blízkých věku mladistvých (§ 82 odst. 3 a § 85 odst. 3 tr. zákoníku) není dobrá, neboť soudy taková omezení dostatečně nevyužívají, je třeba jich podstatně více využívat, neboť jde o významný institut směřující k individualizaci a diferenciaci podmíněného odsouzení (srov. č. II/1967, č. IV/1968 a č. 11/1984-s. 94 Sb. rozh. tr.). Výjimkou je jen povinnost hradit po dobu výkonu trestu běžné výživné a také uhradit dlužné výživné u podmíněného trestu za trestný čin zanedbání povinné výživy (srov. č. 11/1984-s. 94 Sb. rozh. tr.) a povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu u podmíněného odsouzení za některé majetkové trestné činy (srov. č. IV/1968, č. 47/2007 a č. 8/2010 Sb. rozh. tr.). V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit, že po novele provedené zákonem č. 181/2011 Sb. lze podmíněně odsouzenému uložit i povinnost, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Samozřejmým předpokladem uložení správně zvolených přiměřených omezení a přiměřených povinností je ovšem úplné zjištění všech okolností týkajících se osoby pachatele, jeho poměrů a příčin jím spáchané trestné činnosti, a proto je třeba ve vhodných případech i na tyto okolnosti zaměřit dokazování v hlavním líčení.</p><p>G.\tK podmíněnému zastavení trestního stíhání a k schválení narovnání.</p><p>Také agendě odklonů je třeba v praxi soudů věnovat zvýšenou pozornost. Přestože si je trestní kolegium Nejvyššího soudu vědomo skutečnosti, že tyto instituty jsou v poměrně velkém počtu případů využívány již státními zástupci v přípravném řízení, je třeba aby i jednotlivé soudy odpovědně zvažovaly ve vhodných případech přečinů vyřízení věci buď podmíněným zastavením trestního stíhání za splnění podmínek § 307 odst. 1, 2 tr,. ř. nebo schválením narovnání podle § 309 odst. 1 tr. ř. Důležitá je zde i činnost odvolacích soudů, které navíc mají po novele provedené zákonem č. 193/2012 Sb. (s účinností od 1. 9. 2012) též možnost podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. ř. po zrušení rozsudku nalézacího soudu trestní stíhání podmíněně zastavit nebo rozhodnout o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1 tr. ř. (neuplatní se zde již rozhodnutí pod č. 16/2012 Sb. rozh. tr., podle něhož nebylo možné, aby odvolací soud v rámci odvolacího řízení podmíněně zastavil trestní stíhání obžalovaného).</p><p>2.\tK praxi státních zastupitelství:</p><p>Obecně je třeba konstatovat, že je nesporné, že na ukládání krátkodobých nepodmíněných trestů a používání alternativních sankcí a způsobů řízení má vliv i přístup státních zástupců, kteří by se také měli ve své praxi ve vhodných případech zaměřit na využívání alternativních trestů a odklonů tak, aby ukládání krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody bylo pokud možno výjimečné a aby bylo vždy odůvodněno splněním podmínky ve smyslu § 55 odst. 2 tr. zákoníku, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.</p><p>Na základě provedeného průzkumu by bylo vhodné, aby se státní zástupci v rámci svého návrhového oprávnění zaměřili i na ukládání nových trestů zavedených trestním zákoníkem, a to zejména na domácí vězení a také zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Tyto tresty nejsou soudy dostatečně využívány, což se podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu jeví být i důsledkem praxe státních zástupců, kteří jejich uložení nenavrhují ve všech vhodných případech v závěrečném návrhu v hlavním líčení. Při případném neuložení těchto navrhovaných trestů by měli státní zástupci za splnění zákonných podmínek pro jejich uložení podávat opravné prostředky.</p><p>K lepšímu využívání ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku by mohla přispět i zvýšená aktivita státních zástupců při navrhování uložení přiměřeného trestu majetkové povahy ve všech vhodných případech. Přitom již v přípravném řízení by měly policejní orgány, a to i k pokynu státního zástupce ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a) tr. ř. (příp. i § 157 odst. 2 tr. ř.), opatřovat podklady pro ukládání trestů majetkové povahy, včetně objasňování majetkových poměrů obviněného (srov. § 39 odst. 1 tr. zákoníku), což je základním předpokladem pro uložení peněžitého trestu, ale i ostatních trestů majetkové povahy. Státní zástupci by měli také již v přípravném řízení více využívat vhodných zajišťovacích institutů, zejména zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (srov. § 79a tr, ř.), zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného, blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu (§ 79b tr. ř.), zajištění zaknihovaných cenných papírů (§ 79c tr,. ř.), zajištění nemovitosti (§ 79d tr. ř.), zajištění jiné majetkové hodnoty (§ 79e tr. ř.) a zajištění náhradní hodnoty (§ 79f tr. ř.), jakož i zajištění výkonu trestu propadnutí majetku podle § 347 a násl. tr. ř. Také v těchto případech by bylo podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu vhodné, aby státní zástupci k naplnění smyslu ustanovení § 39 odst. 7 tr. zákoníku více za splnění zákonných podmínek využívali i opravných prostředků, pokud jejich návrhu na uložení přiměřeného majetkového trestu nebylo vyhověno.</p><p>V neposlední řadě je třeba se v praxi státních zastupitelství zaměřit v souvislosti s vyměřováním trestů nespojených s bezprostředním odnětí svobody (zejména u podmíněného odsouzení a domácího vězení) na navrhování přiměřených omezení a přiměřených povinností (§ 82 odst. 2 a § 85 odst. 2 tr. zákoníku a § 65 odst. 5 tr. zákoníku) a výchovných opatření u osob blízkých věku mladistvých (§ 82 odst. 3 a § 85 odst. 3 tr. zákoníku a § 65 odst. 6 tr. zákoníku).</p><p>Při aplikaci institutů podmíněného zastavení trestního stíhání a narovnání v řízení před soudem, by měli státními zástupci za splnění zákonných podmínek vymezených v § 307 odst. 1, 2 tr,. ř. nebo v § 309 odst. 1 tr. ř. přispívat k uplatnění těchto odklonů, které jsou významnou alternativou k potrestání obviněných v souladu s principy restorativní justice.</p><p>3.\tLegislativní návrhy a další související opatření:</p><p>A.\tK trestu domácího vězení.</p><p>Poznatky z provedeného průzkumu ukázaly na nepromyšlenost a zbytečnost novelizace provedené zákonem č. 330/2011 Sb., kdy bylo vypuštěno původního znění ustanovení § 60 odst. 3 tr. zákoníku a nahrazeno povinností soudu podle § 60 odst. 4 tr. zákoníku stanovit časové období, ve kterém je odsouzený povinen se zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části, a to v pracovních dnech, ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Jak bylo zjištěno, soudy, u kterých byl proveden průzkum, jen v minimální míře využívají možnosti individualizace uloženého trestu domácího vězení a v rozhodnutích stanoví standardní rozsah zdržování se pachatele v určeném obydlí vyplývající v podstatě z úpravy před provedenou novelizací § 60 odst. 3, 4 tr. zákoníku.</p><p>Vzhledem k tomu, že tato novelizace je kritizována i ze strany teorie, trestní kolegium Nejvyššího soudu navrhuje, aby při nejbližší novelizaci trestního zákoníku bylo do § 60 odst. 4 tr, zákoníku mimo kritérií, k nimž je třeba při stanovení výměry trestu domácího vězení přihlédnout, doplněna věta:</p><p>„Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit.“</p><p>Vzhledem k shora popsaným potížím spojeným s přeměnou trestu domácího vězení v trest odnětí svobody trestní kolegium Nejvyššího soudu navrhuje, aby při nejbližší novelizaci trestního zákoníku bylo přistoupeno ke změně stávajícího znění § 61 tr. zákoníku a opětovnému zavedení náhradního trestu odnětí svobody, který je podstatně vhodnější než poměrná přeměna podle platné a účinné úpravy:</p><p>„§ 61</p><p>Náhradní trest odnětí svobody</p><p>(1) Ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu domácího vězení nepovede řádný život, bude se vyhýbat nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu bude porušovat podmínky výkonu trestu domácího vězení nebo jinak mařit výkon tohoto trestu, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok.</p><p>(2) V případě maření výkonu trestu domácího vězení soud rozhodne o výkonu celého náhradního trestu odnětí svobody a zároveň stanoví i způsob jeho výkonu.“</p><p>K účinnému ukládání a zejména výkonu trestu domácího vězení je třeba urychleně zavést elektronickou kontrolu odsouzených, jejíž neexistence je hlavním limitujícím důvodem pro častější ukládání trestu domácího vězení, přičemž u některých soudů jde o tak zásadní nedostatek, že se pro něj tyto soudy obávají tento trest uložit, v důsledku něhož není tento trest některými soudy vůbec ukládán. Podle názoru trestního kolegia je skutečně neomluvitelné, pokud je zavedení elektronického kontrolního systému z různých důvodů stále odkládáno, a to přesto, že s ním počítá ustanovení § 334b tr. ř. Domníváme se, že doba již téměř pěti let od zavedení tohoto nového alternativního trestu, byla zcela dostatečná k tomu, aby došlo i v tomto směru k naplnění účelu zákona.</p><p>B.\tK podmíněnému zastavení trestního stíhání a k schválení narovnání.</p><p>Legislativní úprava narovnání není z hlediska potřeb praxe vyhovující, neboť základní podmínky (řízení o přečinu, uhrazení škody, nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení) jsou stejné jako u podmíněného zastavení trestního stíhání. Proto je třeba narovnání upravit specificky tak, aby jeho uplatnění jako odklonu bylo přínosné pro orgány činné v trestním řízení a zároveň i pro obviněného a poškozeného.</p><p>Trestní kolegium Nejvyššího soudu tedy navrhuje, aby narovnání bylo upraveno tak, aby se vztahovalo na konkrétně vymezené trestné činy, a to zejména takové, které mají povahu konfliktu mezi obviněným a poškozeným, přičemž se nemusí jednat jen o přečiny, ale může jít i o méně závažné zločiny. Dále by měly být od sebe odděleny výroky o schválení narovnání a o zastavení trestního stíhání, tak aby mohla být rozšířena škála opatření, které bude moci obviněný použít k odčinění újmy poškozeného a k zajištění obecně prospěšných účelů (nejen složení peněžní částky na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, ale i např. závazek odpracování určitého počtu hodin prací ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, závazek zdržet se řízení motorových vozidel spojený s odevzdáním řidičského oprávnění na určitou dobu, zdržování se po určitou dobu ve svém obydlí apod.). Schválení narovnání by bylo spojeno s přerušením trestního stíhání a k zastavení trestního stíhání by došlo až po splnění podmínek, ke kterým se obviněný zavázal (např. až po náhradě škody, zaplacení peněžité částky na pomoc obětem trestné činnosti, uplynutí doby, po níž se obviněný zavázal zdržet řízení motorových vozidel, odpracování příslušných prací apod.).</p><p>V neposlední řadě je třeba podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu posílit personálně a materiálně Probační a mediační službu tak, aby byla i v budoucnu schopna plnit náročné úkoly v oblasti odklonů v trestním řízení, ale i alternativních sankcí.</p><p>K naplnění těchto cílů trestní kolegium Nejvyššího soudu zamýšlí provádět obdobný průzkum pravidelně, nejméně v pětiletém cyklu. Proto je třeba přizpůsobit i evidence a statistiky skončených trestních věcí, a to jak u jednotlivých soudů, tak i u Ministerstva spravedlnosti, aby bylo možno při následujícím průzkumu podstatně lépe sledovat a vyhodnocovat potřebná data, která by měla mít náležitou vypovídací hodnotu z hlediska dynamiky vývoje v oblasti alternativních sankcí i odklonů.</p></div>", "next": 0}