81.\tVe vztahu k argumentaci tohoto dovolatele, jejímž prostřednictvím namítá zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě], Nejvyšší soud konstatuje, že se jedná toliko o polemiku se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a snahu prosadit jejich odlišné hodnocení v souladu s vlastní skutkovou verzí založenou na popření jak trestné činnosti pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, kdy tvrdí, že se nepodílel na svozu, přípravě, zabalení a naložení marihuany za účelem vývozu přinejmenším do Spolkové republiky Německo prostřednictvím kurýra D. T. a na tohoto po cestě ani nedohlížel, tak trestné činnosti pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně, kdy tvrdí, že ani před svým odcestováním z České republiky, natož v době následující po něm nemá cokoliv společného s pěstováním rostlin konopí ani s výrobou sušiny marihuany v pěti pěstírnách nacházejících se v různých objektech v Praze, XY a XY. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly, vypořádaly se s nimi a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými, přičemž též dostatečně vysvětlily, proč neuvěřily popěrné obhajobě obviněného; pokud jde protiprávní jednání pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, soud prvního stupně tak učinil zejména v bodech 125, 131 až 137 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 113 odůvodnění svého rozsudku; pokud jde o protiprávní jednání pod bodem III. rozsudku odvolacího soudu, lze odkázat na bod 150 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 109 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (ohledně skutečnosti, že byl ústřední postavou předmětné organizované skupiny a řídil trestnou činnost v jednotlivých pěstírnách i po 23. 5. 2021), na body 121, 124, 144, 145, 149, 156, 157, 158, 160 a 177 (ohledně jeho aktivní účasti ve vztahu k jednotlivým pěstírnám), dále na bod 86 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 102 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (k námitkám ve vztahu ke kamerovým záznamům z objektu Praha XY – XY nahraným na flash disk), dále na bod 102 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (k námitce ohledně zrychleného přehrávání záznamů z objektu XY); pokud jde o protiprávní jednání pod oběma body I. a III. rozsudku odvolacího soudu, lze dále odkázat na body 79, 80, 82 a 83 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
82.\tVytýká-li obviněný v další části této dovolací argumentace nesprávný zákonný postup při domovních prohlídkách provedených v předmětných pěstírnách, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jeho názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, včetně toho, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v jednotlivých pěstírnách nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (napadený plísní, parazity), uvádí Nejvyšší soud následující. Předně upozorňuje-li obviněný na uvedení různých dat vydání daného rozkazu v bodech 73 a 97 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, je zřejmé, že v prvně uvedeném bodu se jedná o písařskou chybu; správné datum je 11. 11. 2021 (viz č. l. 10 004 spisu). Dále Nejvyšší soud odkazuje na body 95 až 98 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se tento soud předmětnými námitkami obviněného podrobně zabýval a přesvědčivě se s nimi vypořádal. S jeho závěry v tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje a zdůrazňuje, namítá-li obviněný, že nebyl oddělen materiál napadený plísní a parazity, že ze všech pěti pěstíren jedině v objektu XY byla identifikována malá část rostlin konopí napadená živočišnými škůdci, konkrétně z 1 539 rostlin to bylo jen 256 rostlin, které nesly známky napadení sviluškami (tj. 1 283 rostlin nejevilo žádné známky napadení škůdci či plísněmi – viz body 31 a 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), přičemž znalkyně Mgr. Iva Zagatová uvedla, že „i když je rostlina napadena škůdci, je i nadále schopna žít, nicméně investuje méně do růstu a rozmnožování, naopak se zaměřuje na investice do své ochrany, pročež snižuje množství látek v rostlině, ale tato je i nadále schopna plodit … v daném případě i přes napadení sviluškami se rostliny nacházely ve velmi dobrém stavu, měly zelené listy i květenství“. Nelze tak v žádném případě dospět k závěru o zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění (množství účinné látky) s obsahem provedených důkazů (zpracovaná odborná vyjádření, resp. znalecký posudek zpracovaný ve vztahu k pěstírně Praha XY – XY a výpovědi jejich zpracovatelů, jež byli slyšeni jako znalci ad hoc).
83.\tNejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř.
84.\tVe vztahu k tvrzení obviněného o porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
85.\tObviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustil, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný předmětný skutek spáchal, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
86.\tJestliže obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě], jímž má být výpověď spoluobviněného P. S., a to jednak proto, že jmenovaný je nevěrohodný, a dále z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny tohoto spoluobviněného, když má za to, že jeho věc měla být vyloučena z daného trestního řízení a následně v něm měl být vyslechnut jako svědek, nejen, že v této části dovolání neodpovídá výše citovanému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť takovou argumentací obviněný brojí ve skutečnosti proti „nevyloučení věci“ a proti „nevyslechnutí jmenovaného jako svědka“, tj. vytýká neprovedení daných procesních úkonů a těchto se domáhá, ale nadto je i nedůvodné, jak přiléhavě vysvětlil již odvolací soud s poukazem na § 206c odst. 6 tr. ř. v bodu 103 odůvodnění svého rozsudku.
87.\tKonečně Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněného stran existence tzv. opomenutých důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě], jež neodpovídá uvedenému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť obviněný jejím prostřednictvím vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, že soudy jím učiněné návrhy na doplnění dokazování zamítly, případně s tím, jakým způsobem tento postup odůvodnily.
88.\tNejvyšší soud v tomto směru obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti.
89.\tJak Nevyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté tedy nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování.
90.\tPokud jde o návrhy obviněného na provedení „výslechu protokolujících policistů protokolů“ o sledování jeho osoby, kde chybí fotografie a videozáznamy, a výslechů zpracovatelů protokolů o sledování osob a věcí, Nejvyšší soud poukazuje na bod 129 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 152 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z nichž je zřejmé, že soud prvního stupně se těmito návrhy obviněného na doplnění dokazování řádně zabýval a odůvodnil, že je zamítl pro nadbytečnost, a rovněž odvolací soud neopomenul vyjádřit se ke skutečnosti, že v případě dvou ze tří obviněným rozporovaných protokolů o sledování osob a věcí není uvedeno, že by policejní orgán pořizoval obrazový záznam; zdůraznil přitom, že nemá žádné pochybnosti o tom, že by si policejní orgán při provádění sledování něco domýšlel a uváděl vůči kterémukoliv z obviněných nepravdivou informaci, tj. zjevně je považoval za nadbytečné. Co se týče návrhů obviněného na výslechy svědků N. I. a D. T., rovněž těmito se soudy obou stupňů řádně zabývaly a zamítly je taktéž jako nadbytečné (viz bod 129 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 150 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). K navrženému výslechu svědka W. K., jenž měl vidět černý igelitový pytel, který obviněný převzal dne 20. 5. 2021 od spoluobviněného I. D., se materiálně jedná o nadbytečný důkaz s tím, že je třeba odkázat jednak na bod 132 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud podrobně vyložil, proč nepřisvědčil obhajobě obviněného I. D., že obsahem pytle byly péřové bundy a čtečka knih, a dospěl k jednoznačnému závěru, že v něm byla sušina konopí, s čímž se ztotožnil i soud odvolací (viz bod 113 odůvodnění jeho rozsudku); navíc je zapotřebí poukázat na body 71 a 72 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z nichž se podává, že ve veřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2024 byl (mimo jiné) podle § 213 odst. 1 tr. ř. předložen k důkazu záznam sdělení navrhovaného svědka sepsaný u obhájkyně obviněného N. P. Ve vztahu k nadbytečnosti dalších důkazních návrhů obviněného lze odkázat jednak na bod 151 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (pokud jde o výslech zbývajících zpracovatelů odborných vyjádření, ke kterým byl proveden doplněk ze dne 24. 1. 2024, a konfrontaci se znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M.), dále na bod 129 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 155 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (pokud jde o vyšetřovací pokusy ohledně časové a faktické nemožnosti naložení pěti tašek do vozidla Volvo a ohledně následné jízdy tohoto vozidla; nadto k nakládání tašek do vozidla Volvo, cestě tohoto vozidla řízeného D. T. a doprovodné cestě obviněného vozidlem Mercedes a poté vozidlem BMW viz též logické úvahy a přesvědčivé závěry soudů v bodech 125, 134 a 135 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodu 111 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Označuje-li pak obviněný za tzv. opomenutý důkaz i výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka, Nejvyšší soud poukazuje na to, že tak činí jednak proto, že rozporuje pravdivost jeho výpovědi, a současně toliko v návaznosti na svou procesní námitku ohledně nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně, když má za to, že jmenovaný měl být vyslechnut v této věci jako svědek poté, co jeho věc měla být vyloučena ze společného řízení, a nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně takto nepostupoval (k tomu viz již výše zmíněný bod 103 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu; nadto je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně neměl žádnou pochybnost o věrohodnosti a pravdivosti výpovědi tohoto spoluobviněného – viz bod 136 odůvodnění jeho rozsudku).
91.\tDalším dovolacím důvodem, o který obviněný dovolání opírá, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pod tento pak podřazuje jednak vedle opětovných skutkových a procesních námitek proti postupu při domovních prohlídkách (když namítá nesprávný odběr reprezentativního vzorku rostlin konopí včetně toho, že nebyl oddělen materiál toxikomansky nevyužitelný) a vůči odborným vyjádřením a znaleckému posudku zpracovaným ohledně jednotlivých pěstíren, jež stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, stejně jako námitka, že nebyl prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity, i námitku, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku. Byť ani taková argumentace není pod daný dovolací důvod podřaditelná, Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti předně odkázat na body 85 a 86 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž tento soud vyjádřil, jaké změny a z jakých důvodů v popisu skutku pod body I. a III. výroku o vině učinil (zde lze poznamenat, že pokud odvolací soud doplnil pod bodem III. formulaci ohledně rostlin konopí „ve kterých by po jejich sklizni a usušení …“, rovněž soud prvního stupně uvedl v tzv. skutkové větě výroku o vině svého rozsudku formulaci: „po jejich dosušení“, a jestliže pod bodem I. opravil chybný údaj o celkovém množství převážené sušiny konopí, učinil tak ve prospěch obviněného); zejména však považuje za potřebné zdůraznit, že trestní řízení je vedeno pro skutek, nikoli pro jeho popis, a tento odvolací soud zachoval.
92.\tZ argumentace obviněného vztahující se k posledně citovanému dovolacímu důvodu pak tomuto (v jeho první alternativě) odpovídá jen námitka, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %. Nejvyšší soud však shledal, že tato je zjevně neopodstatněná.
93.\tJak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§ 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku.
94.\tJestliže v dané trestní věci obviněný společně s dalšími obviněnými neoprávněně pěstoval rostliny konopí – s ohledem na jejich množství (v případě pěstírny na adrese Praha XY – XY se jednalo o 192 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese XY se jednalo o 1 539 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese XY se jednalo o 296 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese Praha XY – XY se jednalo o 100 rostlin konopí, v případě pěstírny na adrese Praha XY – XY se jednalo o 192 rostlin konopí), kvalitu [šlo o odrůdy konopí setého s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu] a způsob pěstování (byly pěstovány intenzivním způsobem) zjevně nikoliv pro vlastní potřebu – nevylučuje to ve smyslu uvedeného stanoviska možnost právně kvalifikovat jeho jednání jako dokonaný trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Svým jednáním totiž tento trestný čin nedokonal naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany, když k této ještě ani bezprostředně nesměřoval (rostliny nebyly ani zčásti dosud sklizeny a nebylo započato s jejich dalším zpracováním), nýbrž, právě s ohledem na množství pěstovaných rostlin (2 319) a množství účinné látky, naplněním zákonných znaků spočívajících v tom, že „jinému opatří“ a „pro jiného přechovává“ omamnou látku.
95.\tKonečně tento obviněný v dovolání vytýká vady trestního řízení, jež však, jak již bylo shora uvedeno, žádnému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídají (obviněný ostatně v tomto směru ani na žádný důvod dovolání neodkazuje). Veškeré takto jím tvrzené vady (zčásti navíc vznesené v této části dovolání již opakovaně – například ohledně kamerových záznamů z objektu Praha XY – XY nahraných na flash disk, zrychleného přehrávání záznamů z objektu XY, či nesprávného postupu soudu prvního stupně při přijetí prohlášení viny spoluobviněného P. S., a zčásti bez bližší konkretizace – to, pokud vytýká provedení dokazování listinami před soudem prvního stupně, kdy byla čtena pouze čísla listů, nikoliv název listiny, kterou bylo dokazování provedeno, aniž by specifikoval, o které listiny se jednalo) nadto [kromě posledně nekonkrétně uvedené] již vypořádal odvolací soud, jak na to bylo výše poukázáno; v bodu 100 odůvodnění svého rozsudku se pak řádně zabýval i tou jeho námitkou (a dostatečně se s ní vypořádal), že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se v hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2023 neujistila, že obvinění byli seznámeni s výpověďmi spoluobviněných, resp. na toto se jich nedotázala a jen konstatovala, že k tomu došlo, a v bodu 101 námitkou ohledně procesního postupu při výslechu svědků D. L., D. D. H. a Ch. S. Vytýká-li obviněný v rámci této argumentace i to, že nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace, a tedy se obhajoba na tuto nemohla připravit a reagovat, Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného konstatování o nepodřaditelnosti takové námitky pod zákonné dovolací důvody konstatuje, že tato je bezpředmětná; právní kvalifikace skutku byla změněna ve prospěch obviněného s tím, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) jeho jednání právně neposoudil podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (tj. jako spáchané v úmyslu získat pro sebe prospěch velkého rozsahu), jak podrobně vysvětlil v bodech 141 až 144 odůvodnění svého rozsudku.
IV. B
K dovolání obviněného D. I.
96.\tJak již bylo výše zmíněno, dovolací argumentace obviněného D. I. je totožná s dovolací argumentací obviněného N. P., týká se ovšem jen jím spáchaného skutku pod bodem III. B rozsudku soudu prvního stupně (jenž ohledně jeho osoby ponechal odvolací soud nedotčen). Nejvyšší soud proto odkazuje na své shora uvedené úvahy a závěry s tím, že tyto se vztahují i k námitkám tohoto obviněného, jak na to bude níže konkrétně (v souvislosti s jeho trestnou činností) poukázáno.
97.\tNamítá-li tak tento dovolatel zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě], jenž spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že spáchal trestnou činnost pod výše citovaným bodem rozsudku soudu prvního stupně (spočívající v provozování, organizaci a řízení chodu indoor pěstírny konopí na adrese XY včetně logistického zásobení objektu, odvozu odpadu a samotného pěstování), když tvrdí, že s výjimkou jediného důkazu, kdy podává tašku nezjištěného obsahu spoluobviněnému N. P., žádný další důkaz o jeho propojení s ním ani s kýmkoliv z ostatních spoluobviněných není, a jediným zcela osamoceným „důkazem“ je výpověď spoluobviněného P. S., která je však zcela účelová a nepravdivá, a současně zdůrazňuje, že celou dobu nepopíral, že se na pěstování konopí ve XY podílel jako zahradník, ovšem s tím, že na tuto práci byl najat spoluobviněným P. S., který i před odjezdem spoluobviněného N. P. plně řídil a organizoval chod tohoto objektu, a v této souvislosti rovněž vytýká nesprávný zákonný postup při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně, a to při výběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, a poukazuje též na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen nepoužitelný materiál, Nejvyšší soud shledal, že takové námitky nejen, že neodpovídají danému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, ale navíc jsou nedůvodné; odkazuje přitom zejména na body 121, 124, 125, 147, 148 a 151 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé (s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací – viz body 79, 80, 82 a 83 odůvodnění jeho rozsudku), a v nichž tento soud rovněž přesvědčivě odůvodnil, proč považoval obhajobu obviněného za vyvrácenou, a naopak za jednoznačně prokázané, že obviněný se tohoto protiprávního jednání dopustil. Nejvyšší soud považuje za vhodné též zdůraznit, že se nelze ztotožnit s tvrzením obviněného, že jediným usvědčujícím důkazem stran jeho trestné činnosti je výpověď spoluobviněného P. S.; kromě důkazů uvedených ve výše zmíněných bodech odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména protokolů o sledování osob a věcí) lze dále poukázat na výpověď svědka D. D. H. (viz bod 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) či odposlech a záznam telekomunikačního provozu (viz bod 116 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na podkladě provedeného dokazování pak nelze přisvědčit ani jeho dalšímu tvrzení, totiž že to byl výlučně spoluobviněný P. S., jenž řídil a organizoval chod pěstírny v objektu XY (viz bod 152 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). K námitkám ohledně nesprávného zákonného postupu při domovní prohlídce provedené v předmětné pěstírně (výběr reprezentativního vzorku rostlin konopí, následný výpočet množství účinné látky, neoddělení nepoužitelného materiálu) pak Nejvyšší soud odkazuje na jejich přesvědčivé vypořádání v bodech 95 až 98 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, body 31 a 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 82 tohoto usnesení.
98.\tVe vztahu k námitce obviněného stran procesně nepoužitelného důkazu [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě], jímž má být výpověď spoluobviněného P. S., a existence tzv. opomenutých důkazů [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě], za něž označuje opětovný výslech zpracovatelů odborných vyjádření a jejich konfrontace se znalcem RNDr. PhDr. Karlem Lehmertem, Ph.D., MBA, LL.M. a dále výslech spoluobviněného P. S. v procesním postavení svědka, Nejvyšší soud plně odkazuje jednak na bod 86 tohoto usnesení a jednak na body 87 až 90 tohoto usnesení, v nichž se zabýval shodnou argumentací obviněného N. P.
99.\tPokud jde o tímto obviněným též uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a v rámci něho vznesené námitky, jež jsou shodné s těmi, které uplatnil obviněný N. P. (opětovné skutkové a procesní námitky proti postupu při domovních prohlídkách – námitky nesprávného odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí včetně toho, že nebyl oddělen materiál toxikomansky nevyužitelný, a vůči odbornému vyjádření zpracovanému ohledně pěstírny v objektu XY, a stran toho, že nebyl prokázán jeho úmysl ve vztahu k tomu, že rostliny konopí budou toxikomansky zneužity, dále námitka, že nebyl upozorněn na změnu popisu skutku) a které stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud plně odkazuje na bod 91 tohoto usnesení. Stejně tak nezbývá než učinit v případě námitky, jež sice je z hlediska daného dovolacího důvodu relevantní, avšak současně je zjevně neopodstatněná, totiž, že minimálně v případě živých rostlin konopí, které samy o sobě účinnou látku delta-9-THC neobsahují, se on ani další spoluobvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v moment domovní prohlídky obsah této látky pod 1 %, s níž se vypořádal v bodech 93 a 94 tohoto usnesení.
100.\tRovněž k veškerým tímto dovolatelem namítaným vadám trestního řízení se Nejvyšší soud již vyjádřil výše, a to v bodu 95 tohoto usnesení, stejně jako k námitce podjatosti senátu soudu prvního stupně (kterou tento ovšem vznáší, aniž by ji podřadil pod některý z dovolacích důvodů), ohledně níž tak učinil v bodu 80 tohoto usnesení.
IV. C
K dovolání obviněného I. D.
101.\t Obviněný I. D. v dovolání předně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť má za to, že při vazebním zasedání konaném dne 4. 12. 2021 byla porušena ustanovení o nutné obhajobě, když v rozporu s § 39 odst. 4 tr. ř. mu nebyl ustanoven obhájce, který poskytuje služby v jazyce, který ovládá. V důsledku této vady pak je podle jeho názoru naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě, když jeho výpověď v tomto vazebním zasedání je pak procesně nepoužitelným důkazem, a to ve vztahu k jeho trestné činnosti v pěstírnách konopí v bytech na adresách Praha XY – XY a Praha XY – XY, k níž (mimo jiné) se v této výpovědi doznal, když právě o tuto výpověď, resp. doznání stran těchto dvou pěstíren soud prvního stupně opřel svůj závěr o jeho vině ohledně jeho účasti na pěstování konopí v nich (kterou následně v hlavním líčení popřel).
102.\tNejvyšší soud shledal, že taková námitka dovolatele je zcela nedůvodná. Tento ji přitom uplatnil již před soudem prvního stupně, jenž se s ní řádně a zejména správně vypořádal v bodu 169 odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud tak v tomto směru jen zdůrazňuje, že skutečnost, že obhájce obviněného neovládal jazyk obviněného, neznamená porušení práva obviněného na obhajobu, neboť v předmětném vazebním zasedání byl přítomen obhájce obviněného i tlumočník, a dále, že příslušný protokol o vazebním zasedání je obsahově v souladu se záznamem z vazebního zasedání, tudíž nedošlo ani k žádnému zkreslení výpovědi obviněného. Současně je vhodné pro úplnost poukázat na to, že doznání obviněného ve vztahu ke všem pěti pěstírnám, ohledně nichž byl uznán vinným (jednání pod body III. F, G, I, J a K rozsudku odvolacího soudu), tedy i ve vztahu k později v hlavním líčení popřené trestné činnosti v pěstírnách konopí v bytech na adresách Praha XY – XY a Praha XY – XY, nestojí osamoceně, tj. není jediným důkazem, na základě něhož soudy učinily závěr o jeho vině ohledně uvedených dvou pěstíren, nýbrž tomuto korespondují i další ve věci provedené důkazy (zejména protokoly o sledování osob a věcí, obsah mobilního telefonu, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu – viz již shora odkazovaný bod 169 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; dále bod 119 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je pak rovněž zřejmé, že neobstojí ani navazující námitka obviněného, že jeho výpověď v předmětném vazebním zasedání je procesně nepoužitelným důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě.
103.\t Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit ani s další námitkou tohoto dovolatele, že v řízení před soudem prvního stupně byla porušena ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti v hlavním líčení, a to proto, že o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti rozhodovala (navíc až v průběhu hlavního líčení, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 4. 2023) předsedkyně senátu, nikoliv senát, na základě čehož dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Především je třeba uvést, že prostřednictvím takové námitky obviněný ve skutečnosti nevytýká vadu mající za následek porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu, nýbrž tato primárně směřuje proti předmětnému procesnímu rozhodnutí. Jak navíc Nejvyšší soud zjistil z protokolu o hlavním líčení konaném dne 28. 4. 2023 (na č. l. 9435 až 9444), na nějž jako jediný konkrétní obviněný poukazuje, z tohoto se podává, že předmětné hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti na jeho žádost (tj. obviněný chtěl “nebýt přítomen“). Pokud pak jde o argumentaci obviněného stran daného procesního rozhodnutí o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, které považuje za vadné z toho důvodu, že je učinila předsedkyně senátu namísto senátu, a tedy namítá, že takto rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, Nejvyšší soud shledal, že tato neodpovídá ani v úvahu přicházejícímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Je tomu tak proto, že tento důvod dovolání sice předpokládá vadu spočívající ve vydání rozhodnutí soudem, který nebyl náležitě obsazen, ovšem pouze pokud takový soud rozhodl „ve věci“, nikoliv pokud takový soud učinil pouhé procesní rozhodnutí. Konečně k výtce obviněného, že dané procesní rozhodnutí bylo učiněno nadto až v průběhu hlavního líčení, ačkoli nebyl přítomen již od jeho počátku, a jeho část tudíž proběhla bez toho, aby bylo rozhodnuto o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, je vhodné pro úplnost poukázat na to, že v oné úvodní části hlavního líčení byl toliko na žádost obhájce obviněného D. B. přehrán v rámci záznamu telekomunikačního provozu jeden hovor týkající se trestné činnosti tohoto obviněného a obviněného Ž. Č. a následně bylo předsedkyní senátu konstatováno, že toho dne bude zapotřebí rozhodovat o dalším trvání vazby u obviněných Z. T., Ž. Č., D. P. a S. N., a jmenovaní byli dotázáni, zda budou trvat na konání vazebního zasedání, nebo zda budou souhlasit s tím, že bude uskutečněn pouze výslech k jejich osobním poměrům, k čemuž se tito obvinění poté vyjádřili.
104.\t Tento dovolatel je dále s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění jsou navíc ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně má za to, že skutková zjištění ohledně množství konopí a látky delta-9-THC jsou v rozporu zejména s výslechem a znaleckými posudky znalce RNDr. PhDr. Karla Lehmerta, Ph.D., MBM, LL.M., a dále, že nebylo jakkoliv prokázáno, co bylo obsahem černého igelitového pytle, který předal dne 20. 5. 2021 spoluobviněnému N. P., a skutkové zjištění v tomto směru je nepodloženým a spekulativním závěrem, resp. názorem soudu, přičemž poukazuje na své setrvalé tvrzení, že obsahem pytle byla čtečka knih a dvě až tři péřové bundy, které zasílal do Srbska po jmenovaném spoluobviněném.
105.\tNejvyšší soud konstatuje, že takové námitky obviněného nemohou z hlediska citovaného a ani žádného jiného zákonného dovolacího důvodu obstát. Obviněný totiž jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů (zejména výslechu a znaleckých posudků výše uvedeného znalce a dále své výpovědi ohledně obsahu daného pytle) soudy s tím, že jeho následkem bylo dovození chybných skutkových závěrů, přičemž se domáhá změny skutkových zjištění v souladu s jejich vlastním (odlišným) hodnocením a svou skutkovou verzí; teprve na tomto základě má obviněný soudy učiněná skutková zjištění za – dokonce zjevně – rozporná s předmětnými důkazy. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je opakováním námitek uplatněných již v odvolání a částečně též opakováním jeho obhajoby před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného a jeho popěrnou obhajobou řádně zabývaly a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými, resp. proč jeho popěrné obhajobě neuvěřily (pokud jde o znalecké posudky shora jmenovaného znalce předložené obhajobou, soud prvního stupně se k těmto vyjádřil v bodu 129 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud, jenž tohoto znalce vyslechl ve veřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2024 – viz body 66 až 70 odůvodnění jeho rozsudku, pak v bodech 91 až 94 odůvodnění svého rozsudku; pokud jde o obsah předmětného pytle, soud prvního stupně podrobně vysvětlil v bodu 132 odůvodnění svého rozsudku, proč neuvěřil obhajobě obviněného stran jeho obsahu a naopak dospěl k závěru, že tento obsahoval sušinu konopí, a soud odvolací se s jeho závěrem ztotožnil, jak uvedl v bodu 113 odůvodnění svého rozsudku). Ani Nejvyšší soud nemá v tomto směru oběma soudům co vytknout a jejich úvahy i závěry v tomto směru považuje za logické a správné.
106.\tJestliže pak obviněný v návaznosti na výše uvedené námitky vytýká soudu, že nevyhověl návrhu na provedení důkazu opětovným výslechem tohoto znalce a konfrontací zpracovatelů odborných vyjádření s tímto znalcem, a rovněž poukazuje na to, že odvolací soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědka W. K., který měl předmětný pytel v inkriminovaném období vidět, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě, Nejvyšší soud shledal, že taková argumentace nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a tudíž se nejedná o námitku tzv. opomenutých důkazů ve smyslu citovaného dovolacího důvodu. Je tomu tak proto, že obviněný danou argumentací vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, že soudy zamítly výše zmíněné důkazní návrhy (co se týče prvně uvedeného důkazního návrhu, viz bod 151 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pokud jde o druhý důkazní návrh, jedná se materiálně o nadbytečný důkaz – viz již shora zmíněný bod 132 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z něhož se podává, z jakých důvodů tento soud nepřisvědčil obhajobě obviněného, že obsahem pytle byly péřové bundy a čtečka knih, a dospěl k jednoznačnému závěru, že v něm byla sušina konopí, s čímž se ztotožnil i soud odvolací – viz též již výše uvedený bod 113 odůvodnění jeho rozsudku; viz také bod 90 tohoto usnesení).
107.\tKonečně i tento obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že vyslovuje názor, že v případě živých rostlin konopí se mohlo jednat maximálně o pokus trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť v době provedení domovních prohlídek byl obsah látky delta-9-THC v rostlinách pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání při použití metody plynové chromatografie, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v napadeném rozsudku; přesto jej odvolací soud uznal vinným dokonaným trestným činem. Nejvyšší soud konstatuje, že byť daná námitka odpovídá posledně citovanému dovolacímu důvodu (v jeho první alternativě), je zjevně neopodstatněná, a to z důvodů, jež podrobně rozvedl již výše v bodech 93 až 94 tohoto usnesení.
IV. D
K dovolání obviněné S. N.
108.\tPřevážná část dovolací argumentace obviněné S. N. se vztahuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tato jejím prostřednictvím namítá předně zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu první varianty tohoto dovolacího důvodu. Nesouhlasí přitom se závěrem soudů obou stupňů, že spáchala trestnou činnost pod (odvolacím soudem nedotčeným) bodem III. F výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, resp. s tím, že takový závěr učinily na podkladě nepřímých důkazů specifikovaných soudem prvního stupně, toto protiprávní jednání zcela popírá a tvrdí, že pod pojem „řetězec nepřímých důkazů“ soudy podsouvají domněnky a spekulace, aniž by získaly a předložily jediný relevantní důkaz, a tudíž z provedeného dokazování nemohla vyplynout skutková zjištění soudů o jejím zapojení do chodu pěstírny na adrese Praha XY – XY.
109.\tNejvyšší soud shledal, že takto koncipované námitky obviněné neodpovídají uvedenému a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů oběma soudy nižších instancí a proti správnosti skutkových zjištění, jež tyto na jejich podkladě učinily. Obviněná tak jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost s vyhodnocením provedených důkazů uváděných soudem prvního stupně, provádí jejich vlastní hodnocení a následně vyvozuje vlastní skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a o těchto pak tvrdí, že jsou důkazně nepodložené, v důsledku čehož pak vytýká soudům porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny. Nad rámec konstatování o irelevantnosti předmětných námitek Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledal žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil a též přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněné (viz body 174 a 175, 180, 187 a 188 odůvodnění jeho rozsudku). S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se plně ztotožnil i soud odvolací, jenž v odůvodnění svého rozsudku uvedl, proč setrvalým námitkám obviněné taktéž nepřisvědčil (srov. jeho bod 125).
110.\tK namítanému porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny pak Nejvyšší soud uvádí, že obviněná přehlíží, že jí tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustila, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce její viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněná předmětný skutek spáchala, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
111.\tV další části dovolání obviněná dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i v jeho druhé variantě, a to pro nerespektování zákonného postupu při domovní prohlídce provedené v pěstírně na adrese Praha XY – XY, konkrétně při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí a následném výpočtu množství účinné látky, jenž byl podle jejího názoru v rozporu s rozkazem ředitele Kriminalistického ústavu č. 54 ze dne 11. 11. 2021, z čehož usuzuje na procesní nepoužitelnost takto provedeného důkazu. V návaznosti na uvedené pak poukazuje i na to, že v případě rostlin konopí a sušiny zajištěných v dané pěstírně nebyl oddělen materiál toxikomansky nepoužitelný (tedy napadený plísní či jinými parazity). K výše uvedeným námitkám Nejvyšší soud odkazuje na jejich přesvědčivé vypořádání v bodech 95 až 98 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, a dále na body 69 a 167 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž je zřejmé, že rostliny konopí zajištěné v předmětné pěstírně nebyly napadeny žádnými živočišnými škůdci ani plísněmi, a rovněž na bod 82 tohoto usnesení, v němž se k dané argumentaci již vyjádřil.
112.\tS odkazem na další deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelka vedle opětovných námitek stran nesprávného postupu při odběru reprezentativního vzorku rostlin konopí, jež tomuto důvodu dovolání neodpovídají, namítá, že v případě živých rostlin konopí se obvinění nemohli dopustit dokonaného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, když pěstovali rostlinu, ve které byl v době domovní prohlídky obsah látky delta-9-THC pod 1 % účinné látky, a teprve následně, kdy činností policejního orgánu došlo ke sklizni rostlin, jejich usušení a zahřívání, bylo dosaženo množství účinné látky uvedené v rozsudcích soudů obou stupňů (i zde současně zdůrazňuje, že nadto byly měřeny hodnoty u vzorků – rostlin i sušiny – prokazatelně napadených plísní, sviluškami a jinými parazity, ačkoli v tomto případě se nemohlo jednat o toxikomansky využitelný, resp. zneužitelný materiál; k tomu srov. odkaz v předchozím bodu tohoto usnesení s tím, že v dané pěstírně byly zajištěny rostliny, které nebyly napadeny žádnými živočišnými škůdci ani plísněmi). Nejvyšší soud ve vztahu k takto relevantně uplatněné námitce obviněné plně odkazuje na body 93 a 94 tohoto usnesení, v nichž vysvětlil, proč jí nemohl přiznat opodstatněnost.
113.\tKonečně, namítá-li obviněná stran nesprávného právního posouzení předmětného skutku rovněž to, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by se dopustila žalovaného jednání, když z provedeného dokazování sice vyplynulo, že věděla, že v bytě na adrese Praha XY – XY se konopí nachází a pěstuje, ale s tímto neměla nic společného, a proto její jednání mohlo být posouzeno maximálně pouze jako přečin nepřekažení trestného činu podle § 367 tr. zákoníku, taková její argumentace, jak již bylo uvedeno výše v bodu 77 tohoto usnesení, stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je primárně založena na jí tvrzené skutkové verzi a nikoli na soudy učiněných skutkových zjištěních.
114.\tPokud jde o poslední touto dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že tomuto neodpovídá její výtka, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jejími námitkami; v trestní věci obviněné by však přicházel v úvahu v jeho druhé alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., resp. konkrétně ve spojení s obviněnou tvrzenými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je však zřejmé, že není naplněn, když obviněnou uplatněné dovolací důvody [ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.] v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyly dány.
IV. E
K dovolání obviněné Z. T.
115.\tObviněná Z. T. v dovolání předně setrvale (učinila tak již v odvolání a v rámci obhajoby před soudem prvního stupně) zpochybňuje skutkové zjištění soudů obou stupňů uvedené v tzv. skutkové větě výroku o vině odvolacího soudu pod bodem II., že převážela sušinu konopí z České republiky do Rakouské republiky, a tvrdí, že ji vezla na místo s názvem XY do XY, tedy na území České republiky; má pak za to, že pro zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud především konstatuje, že taková argumentace stojí mimo rámec uvedeného důvodu dovolání a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Obviněná totiž jejím prostřednictvím předmětné skutkové zjištění toliko rozporuje s tím, že opakuje svou skutkovou verzi, aniž však poukazuje na konkrétní zjevný rozpor mezi tímto skutkovým zjištěním a některým z provedených důkazů ve smyslu první varianty citovaného dovolacího důvodu. Nadto však Nejvyšší soud shledal, že uvedený dovolací důvod v této variantě nemůže být naplněn ani (a především) z toho důvodu, že toto skutkové zjištění, tj. skutečnost, že obviněná převážela sušinu konopí do zahraničí, není rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Jestliže totiž obviněná poukazuje na to, že okolnost spočívající v zahraničním prvku měla za následek přísnější právní kvalifikaci jejího jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pak přehlíží, že takto přísněji její jednání právně posoudil soud prvního stupně, ovšem odvolací soud svým rozsudkem zrušil ve vztahu k obviněné celý výrok o vině (pod body II. a III.) a celý výrok o trestu a rozhodl nově tak, že tuto právní kvalifikaci neužil (viz body 145 a 146 odůvodnění jeho rozsudku). Nad rámec výše uvedeného a jen pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že dané skutkové zjištění má však plnou oporu v provedeném dokazování, jak vyložily soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí (viz bod 139 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 117 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
116.\tDalší námitky s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě pak dovolatelka vznáší vůči závěru obou soudů, že byla minimálně srozuměna s tím, že se protiprávního jednání dopouští v rámci organizované zločinecké skupiny. Je přesvědčena, že nebylo prokázáno, že by se vědomě podílela, případně že by byla srozuměna s účastí na organizované zločinecké skupině, a proto její jednání je třeba posuzovat odděleně od ostatních obviněných. Současně má za to, že je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
117.\tV tomto směru Nejvyšší soud konstatuje (jak již výše v bodu 77 tohoto usnesení předeslal), že daná argumentace je zcela bezpředmětná, neboť obviněné není kladeno za vinu, že spáchala čin v rámci organizované zločinecké skupiny [je jí kladeno za vinu, že daného protiprávního jednání se dopustila jako člen „prosté“ organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Opět jen pro úplnost lze uvést, že pro svůj charakter, kdy obviněná jen nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů a opakuje svou skutkovou verzi, však její argumentace ani neodpovídá výše citovanému dovolacímu důvodu; už vůbec ji pak nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který v návaznosti na výše uvedené (tj. skutkové námitky) též uplatňuje, když nadto k tomuto dovolacímu důvodu neuvádí žádnou bližší argumentaci a jen cituje jeho zákonné znění. Závěrem pak Nejvyšší soud dodává, že v trestní věci obviněné neshledal žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, a soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř. (viz zejména body 111, 127, 176, 180 a 187 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 116 a 117 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
118.\tVe zbývající části dovolání tato obviněná z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá rovněž to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Takovým důkazem má být stěžejní důkaz v podobě jejího doznání skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jež učinila při vazebním zasedání konaném dne 1. 12. 2021, neboť v době vazebního zasedání neměla k dispozici překlad usnesení o zahájení trestního stíhání do německého jazyka. Nejvyšší soud předně shledal, že ačkoli uvedená námitka zdánlivě odpovídá danému dovolacímu důvodu v jeho druhé variantě, není tomu tak, neboť obviněná jejím prostřednictvím namítá primárně porušení svého práva na obhajobu (neztotožňuje se totiž s názorem odvolacího soudu uvedeným v bodu 116 odůvodnění jeho rozsudku, že měla dostatečnou možnost si obhajobu připravit, a zdůrazňuje, že nevěděla, z jakých důvodů má být vzata do vazby, proč je obviněna a nemohla si nic přečíst, maximálně se mohla zeptat obhájce na pár věcí s rizikem, že to senát uslyší), a teprve následně, tedy až sekundárně dovozuje, že její výpověď ve vazebním zasedání je procesně nepoužitelným důkazem. Nejvyšší soud však nemohl obviněné přisvědčit, neboť k porušení jejího práva na obhajobu v daném směru nedošlo. Nejvyšší soud přitom poukazuje na skutečnost, že předmětnému vazebnímu zasedání byla přítomna její tehdejší obhájkyně a tlumočník, a proběhla krátká porada s obhájkyní, a dále též na to, že nadto v té době předmětem jejího trestního stíhání byl jen skutek pod bodem II. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu spočívající v převozu téměř 3 kg sušiny konopí, při němž byla zastavena a kontrolována, tj. jednalo se o jednání skutkově jednoduché a snadné k porozumění; dále pak odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi týkající se dané problematiky (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 4 Tdo 890/2020).
V.K návrhu obviněného I. D. na přerušení výkonu rozhodnutí
119.\tNejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný I. D. v dovolání současně ve smyslu § 265o tr. ř. požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon napadeného rozhodnutí. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu mimo jiné též odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
120.\tNejvyšší soud tak uzavírá, že v trestních věcech obviněných N. P., D. I., I. D. a S. N. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace těchto obviněných zčásti neodpovídala jimi uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání těchto obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
121.\tDále Nejvyšší soud uvádí, že v trestní věci obviněné Z. T. rovněž nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace této obviněné neodpovídala jí uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání této obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení:\tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 6. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu