55.\tZ provedeného dokazování, a to zejména z výpovědi svědka O. D., e-mailové korespondence v rámci akce ZOESL 00 (zvláště z e-mailové zprávy ze dne 16. 4. 2018 zadokumentované pod č. 9, v níž obviněný nepravdivě a účelově mimo jiné tvrdí, že společnost C. B., je jedním z nejvýznamnějších producentů doplňků výživy pro sport a aktivní životní styl, tato má zajištěné výrobní haly na špičkové úrovni, disponuje nejmodernějšími technologiemi, je neustále investováno do osobního a profesního rozvoje zaměstnanců a výzkum probíhá ve spolupráci s mnoha externími odborníky), znaleckého posudku Ing. Jiřího Kováře, znalce z oboru elektronika, kybernetika a ekonomika (kdy v rámci zkoumání tabletu užívaného obviněným byla mimo jiné nalezena záložka vytvořená již dne 1. 3. 2018, z níž je zřejmé, že obviněný si opakovaně vyhledával informace o látce pseudoefedrin hydrochlorid), odposlechů v rámci akce ZZT ZOE 14 (prostorový odposlech ve vozidle obviněného R. G.) a v rámci akcí ZOE 23 a ZOE 33 (telefonní odposlech obviněného) jednoznačně vyplynulo, že obviněný M. B. od počátku věděl o jaké látky, k jejichž opatření měl svou činností směřovat, se jedná, totiž že jde o látky, s nimiž není možné bez příslušného zákonného povolení volně nakládat a které slouží k výrobě pervitinu. Stejně tak bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, že byl srozuměn s tím, že tyto látky, pokud dojde k jejich úspěšnému opatření, nebudou sloužit k výrobě výživových doplňků a obchodu s nimi v Angole, a tedy k legálnímu podnikání, nýbrž mají být dovezeny do České republiky a použity jako prekursory pro nelegální výrobu pervitinu. S ohledem na takto nepochybně zjištěnou subjektivní stránku jednání obviněného (srov. přesvědčivé hodnotící úvahy a závěry soudu prvního stupně zejména v bodech 143., 147., 150., 153. a 154. odůvodnění jeho rozsudku) je zjevné, že k dokonání předmětného zvlášť závažného zločinu pak nedošlo nikoliv z důvodu dobrovolného upuštění obviněného od jeho spáchání, nýbrž výhradně vlivem překážky nezávislé na vůli obviněného. Představy spoluobviněných R. G. a T. H. o snadném opatření prekursorů ze zemí mimo Evropskou unii se totiž ukázaly být liché, resp. naivní, stejně jako ty o možnosti předstírat legální podnikání v Angole bez jakýchkoli administrativních formalit. Není pravdou, jak tvrdí obviněný, že soudy neopatřily žádná skutková zjištění, co přesně ještě (kromě pouhého založení společnosti a pronájmu prostor, jež měly sloužit jako výrobní sklad) bylo zapotřebí k takovému podnikání; tyto skutečnosti vyplývají jasně z výpovědi svědka O. D. (srov. bod 134. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Není přitom podstatné, zda projekt a příslušné podklady měli dodat výše jmenovaní spoluobvinění či dovolatel (obviněný zdůrazňuje, že nebylo skutkově zjištěno, že to měli být spoluobvinění, a dále, že v opatření podkladů nebyl žádný praktický problém, z čehož dovozuje, že nedodání podkladů z jejich strany tak nelze považovat za překážku k dokončení jednání vylučující dobrovolné upuštění od jednání), byť z kontextu dané věci lze dospět k závěru, že tyto měli dodat investoři, tedy spoluobvinění R. G. a T. H., neboť i kdyby je měl dodat obviněný, významné je, že takové podklady dodány být nemohly, neboť záměrem obviněných nebylo legální podnikání spočívající ve výrobě potravinových doplňků, k čemuž by dané podklady sloužily, ale opatření prekursorů pro výrobu pervitinu, o čemž všichni věděli. Lze přisvědčit úvaze soudů, že obviněný R. G. a T. H. se naivně domnívali, že celý proces opatření prekursorů bude značně jednodušší, a když zjistili, že nikoli, což bylo důvodem jejich nespokojenosti s vývojem situace, od dalšího jednání upustili a požadovali vrátit již investované finanční prostředky; obviněný proto žádnou další činnost k dokončení předstíraného jednání (výroby potravinových doplňků) nevyvíjel a ani vyvíjet nemohl, stejně jako pak nebylo možné pokračovat v opatření prekursorů pro výrobu pervitinu. Ze zmíněných skutečností majících plnou oporu v provedeném dokazování je nepochybné, že k dokonání předmětného zvlášť závažného zločinu tak nedošlo nikoliv z důvodu dobrovolného upuštění obviněného M. B. od jeho spáchání (z vlastního rozhodnutí, za situace, kdy mu žádná překážka nebránila jednání dokončit, čímž „překazil“ pokračování v trestné činnosti), nýbrž výhradně vlivem překážky nezávislé na vůli obviněného spočívající v tom, že spoluobvinění R. G. a T. H., jež byli nespokojeni s vývojem situace (jak plyne z výpovědi svědka O. D., srov. bod 136. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; obviněný tedy nemá pravdu, jestliže tvrdí, že z této se podává, že důvodem ukončení činnosti byla skutečnost, že nedodal požadované dokumenty a přestal komunikovat), upustili od dalších kroků směřujících k dokonání protiprávního jednání. Pro úplnost lze dodat, že následné neshody mezi obviněnými a výhrůžky ze strany spoluobviněných vůči dovolateli, pak byly reakcí nikoli na to, že tento od přípravného jednání upustil, a tím „překazil“ pokračování v trestné činnosti, ale na to, že se mu nedařilo získat zpět finanční prostředky investované spoluobviněnými, jak tito požadovali.
56.\tKonečně k výtce obviněného, že skutková věta obsahuje úplně jiný – zásadně rozporný – popis ukončení činnosti než odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, je třeba zdůraznit, že v této je v daném ohledu uvedeno, že záměr se nepodařilo uskutečnit, v důsledku čehož došlo ke konfliktu mezi M. B., R. G. a T. H., a k ukončení popsané činnosti došlo z důvodu nespokojenosti s vývojem situace ohledně předpokládaných dodávek, přičemž je v ní i dostatečně popsána subjektivní stránka jednání obviněného.
IV. B
K dovolání obviněného R. G.
57.\tObviněný R. G. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) sice zpochybňuje [s výjimkou přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, jenž spáchal jednáním popsaným pod bodem 9) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] naplnění objektivní a subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a tedy správnost právního posouzení skutků, jichž se dopustil, ovšem ve skutečnosti tak činí až sekundárně, neboť uvedenou vadu dovozuje na základě námitek skutkové a procesní povahy, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Tak je tomu v případě, pokud namítá, že oba soudy při svém právním hodnocení vycházely ze zcela nesprávně zjištěného skutkového stavu, když tento nemá oporu v provedeném dokazování a byl formulován na základě svévolné interpretace provedených důkazů, zejména zadokumentovaných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, případně [pokud jde o skutky pod body 7) a 8) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] na podkladě nepravdivé a účelové svědecké výpovědi, přičemž spáchání všech skutků (s výše uvedenou výjimkou) kategoricky popírá, a tvrdí, že pak je nutně nesprávná i právní kvalifikace. Takové výhrady, jak již bylo zmíněno shora v bodu 44. odůvodnění tohoto usnesení, rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily.
58.\tNad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud uvádí, že výše uvedené námitky obviněného nejsou důvodné. Pokud jde o jeho konkrétní výhrady týkající se skutku pod bodem 1a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je třeba poukázat na to, že zásadními usvědčujícími důkazy ve vztahu k uvedené trestné činnosti tohoto obviněného jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v rámci akce ZOE 08, sledování jeho osobního motorového vozidla Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, sledování prostoru před domem v XY (kde byla realizována výroba pervitinu) v akci ZOE 22, domovní prohlídka provedená tamtéž, výpovědi svědků, odborná vyjádření (zejména odborné vyjádření OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie zpracovatele P. B.), znalecké posudky, faktury dokladující nákupy chemikálií a laboratorního vybavení v prodejnách společností V. a M. a další listinné důkazy. K hodnocení zmíněných důkazů a skutkovým zjištěním, k nimž soud prvního stupně na jejich podkladě dospěl, a rovněž k tomu, jak se tento vypořádal s obhajobou obviněného (což zde není potřeba již z důvodu procesní ekonomie opětovně podrobně uvádět), Nejvyšší soud odkazuje zejména na body 72., 76. až 78., 102. až 106., 121. až 125., 117. a 156., 163., 165. a 171. odůvodnění jeho rozsudku a dále na body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. a 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jenž se s hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil. Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že na podkladě předmětných důkazů bylo nade vši pochybnost prokázáno, že obviněný R. G. se společně s obviněnými T. H., J. K. a T. P. vědomě, dlouhodobě a kontinuálně podílel na výrobě pervitinu uskutečňované v rodinném domě v XY s tím, že proces výroby organizoval, koordinoval a financoval, přičemž konkrétně nakupoval potřebné chemikálie a laboratorní vybavení, zajišťoval jejich dopravu na místo výroby, opatřoval prekursory pro výrobu pervitinu a rovněž jeho následný prodej. Vzhledem k charakteru jeho aktivit je zjevné, že těmito směřoval jednoznačně k získání prospěchu, a to (s ohledem na objektivně zjištěné množství zakoupených chemikálií a množství pervitinu, jež z nich bylo možné vyrobit – 163 kg) prospěchu velkého rozsahu. Obviněnému nelze přisvědčit, jestliže tvrdí, že výsledky sledovacích akcí a záznamy telefonních hovorů vyznívají velmi vágně a neurčitě a nebyl proveden žádný důkaz svědčící o jeho aktivním zapojení do těchto drogových aktivit, když opak je pravdou. Ve vztahu k námitce obviněného, že pokud soudy dospěly k závěru, že organizoval danou trestnou činnost, je dána jeho trestní odpovědnost za účastenství na trestném činu, nikoli za hlavní pachatelství, je zapotřebí poukázat na skutečnost, že obviněný se předmětného skutku dopustil jako hlavní pachatel, jenž se spoluobviněnými vytvořil organizovanou skupinu, přičemž organizace dané trestné činnosti byla nikoliv jednou z forem účastenství ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jež by směřovala k trestnému činu hlavního pachatele (osoby od obviněného odlišné), nýbrž jedním ze způsobů, jak se v rámci dělby úkolů mezi členy předmětné skupiny na trestné činnosti podílel.
59.\tStran námitek obviněného k té části skutku pod bodem 1a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, která se týká protiprávního jednání směřujícího k získání prekursorů k výrobě pervitinu ze zemí mimo Evropskou unii prostřednictvím předstíraného legálního podnikání v Angole, Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně mají plnou oporu v provedených důkazech, a to ve výpovědi svědků O. D., B. N., Z. H., dále ve výpovědi spoluobviněného M. B. a prostorových odposleších v akci ZZT ZOE 14 (srov. body 134. až 154. odůvodnění jeho rozsudku, body 118. a 120. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a též bod 55. odůvodnění tohoto usnesení). S obviněným nelze souhlasit ani tehdy, tvrdí-li, že důkazně nepodloženými by měla být i skutková zjištění učiněná soudy ohledně skutku popsaného pod bodem 1b) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně má-li za to, že ani jediný důkaz nepotvrzuje, že měl spoluobviněnému T. H. doporučit spoluobviněného R. J. pro realizaci záměru pěstování konopí, a dále, i pokud by tomu tak bylo, že by měl jakékoli povědomí o následných aktivitách jmenovaných spoluobviněných. Ve vztahu k předmětnému skutku je třeba poukázat zejména na výpovědi svědků T. S., J. Z., M. K., nájemní smlouvu ze dne 15. 7. 2017, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla obviněného Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, domovní prohlídku ve XY (srov. body 195. až 197., 199., 205., 212. až 214., 216. až 221. a 244. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 123. a 124. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), z nichž jednoznačně obě dané skutečnosti vyplývají, totiž že obviněný jednak spoluobviněnému T. H. „domluvil“ spoluobviněného R. J. jakožto „zahradníka“, jenž realizoval pěstování konopných rostlin (viz hovor č. 100 ze dne 23. 5. 2018 zadokumentovaný v akci ZZT ZOE 14, na č. l. 2831 a 2832 spisu), a dále, že mezi všemi třemi jmenovanými obviněnými nesporně existovalo propojení v rámci dané trestné činnosti, neboť všichni tři se na ní podíleli s tím, že obviněný R. G. (mimo jiné) odebral od zemřelého M. M. 610 klonů rostlin konopí, z nichž minimálně 200 dodal do pěstírny ve XY, byl velmi dobře informován a podával informace o průběhu pěstování konopných rostlin spoluobviněným R. J., když mu náležela i část pěstovaných rostlin, přičemž ohledně dané činnosti pravidelně komunikoval s jmenovanými dvěma spoluobviněnými a M. M. (viz zejména hovor č. 110 ze dne 8. 6. 2018 v akci ZZT ZOE 14, na č. l. 2840 až 2842 spisu, ve spojení s hovorem č. 100 ze dne 23. 5. 2018 v téže akci, na č. l. 2831 a 2832 spisu, dále hovor č. 33 ze dne 16. 1. 2018 v rámci akce ZZT ZOE 13, na č. l. 2783 a 2784 spisu, hovor č. 52 ze dne 16. 4. 2018 v akci ZOE 08, na č. l. 3292 a 3293 spisu a další).
60.\tZa nedůvodné je pak třeba označit i námitky tohoto dovolatele, jejichž prostřednictvím vytýká, že v případě skutku pod bodem 3) výroku o vině nebyl jediným důkazem prokázán jeho záměr užít rostliny konopí či jejich části za účelem následné distribuce a zisku, když současně upozorňuje, že sám byl uživatelem marihuany, a tedy přinejmenším zčásti ji měl pro vlastní potřebu. Z hlediska uvedeného skutku jsou zásadními důkazy domovní prohlídky provedené v bydlišti obviněného v XY a v bydlišti jeho matky, dále výpověď svědka L. U., prohlídka osobního motorového vozidla obviněného, doklady o nákupu příslušenství k pěstebnímu stanu a sešit s poznámkami souvisejícími s pěstováním rostlin konopí (viz body 168., 207. a 208., 238. až 240., 257., 259. až 262. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 125. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), po jejichž hodnocení dospěl soud prvního stupně k odůvodněnému závěru, že obviněný byl uživatelem zmíněné drogy, a tedy tuto vyráběl i pro vlastní potřebu. Současně však soud prvního stupně s ohledem na její objektivizované minimální množství (3 533 gramů) shledal, že k vlastní potřebě nemohlo být určeno celé její množství, a tedy tato byla v převážné míře určena k další distribuci a dosažení zisku. Pokud jde o určení množství vyprodukované sušiny, jež obviněný rovněž rozporuje, Nejvyšší soud konstatuje, že na podkladě hodnocení provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti plně obstojí způsob výpočtu, jímž soud prvního stupně dospěl k závěru v tomto směru.
61.\tKonečně obviněný s poukazem na podle jeho názoru nepravdivou a účelovou výpověď svědka D. R. setrvale zpochybňuje rovněž skutková zjištění učiněná soudy v případě skutků pod body 7) a 8) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž tvrdí, že jde o situaci tvrzení proti tvrzení a závěr o jeho vině danými skutky je v rozporu se zásadou presumpce neviny a principu in dubio pro reo. Uvedenými námitkami se již zabývaly soudy obou stupňů, přičemž dostatečně a přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů neměly pochybnosti o věrohodnosti výpovědi jmenovaného svědka, a že tato je v souladu i s výsledky dalšího provedeného dokazování (viz body 187. až 191., 299. a 300. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 127. a 128. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), což jim umožnilo dospět k jednoznačného závěru, že obviněný se předmětného protiprávního jednání dopustil, tj. jednak neoprávněně přechovával laboratorní zařízení sloužící k neoprávněné výrobě pervitinu, tento rovněž vyráběl a též jej bezúplatně poskytl či prodal dalším osobám, mimo jiné jmenovanému svědkovi, přičemž tomuto prodal i marihuanu.
62.\tNejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti připomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
63.\tObviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustil, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný předmětné skutky spáchal, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
64.\tNejvyšší soud považuje za vhodné vyjádřit se pro úplnost i k podání obviněného označenému jako „Doplnění dovolání a replika k vyjádření státního zástupce“, které tento učinil dne 28. 6. 2022 prostřednictvím datové schránky u Nejvyššího soudu. Podle obsahu předmětného podání je zjevné, že většina argumentace v něm uvedené představuje reakci, tedy repliku k vyjádření státního zástupce, v menší míře jde o doplnění dovolání. Co se týče posledně uvedené argumentace, tato pak je zčásti jen rozvedením námitek, jež obviněný uplatnil již ve svém dovolání a k nimž se Nejvyšší soud vyjádřil výše v odůvodnění tohoto usnesení, a jejichž podstatu vypořádaly i oba soudy nižších instancí. Zčásti se pak jedná (byť obviněný zdůrazňuje, že jen rozvádí text dovolání) o výhrady nové, v dovolání neuplatněné. Těmito jsou jeho námitky, jejichž prostřednictvím zpochybňuje zákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (a informací získaných na jejich podkladě) z důvodu nesplněných podmínek pro jejich nařízení, jež spatřuje v nedostatcích příkazu k odposlechu. V tomto směru je zapotřebí připomenout, že podle § 265f odst. 2 tr. řádu rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. S ohledem na to, že v posuzovaném případě lhůta k podání dovolání obviněnému uplynula dne 1. 4. 2021, je zřejmé, že k doplnění dovolání o právě konkretizované nové námitky nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť obviněný takto dovolání doplnil více než rok po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20). Nad rámec tohoto konstatování je třeba dodat, že Nejvyšší soud se i těmito námitkami zabýval a neshledal je důvodnými, a to v bodu 51. odůvodnění tohoto usnesení vztahujícím se k dovolání obviněného M. B., na nějž v tomto směru odkazuje.
IV. C
K dovoláním obviněných T. H. a J. K.
65.\tJak již bylo výše zmíněno, obvinění T. H. a J. K. z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) uplatňují obsahově (i formulačně) zcela shodné námitky. Předně tvrdí, že důkazy pořízené odposlechem telekomunikačního provozu a protokoly o sledování, o něž zejména soudy obou stupňů opřely závěr o jejich vině, jsou procesně nezpůsobilé k použití jako důkaz, neboť již první příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 7. 2017 i jeho následná prodloužení Krajským soudem v Ostravě neobsahují zákonné náležitosti; vzhledem k takto nezákonně pořízeným důkazům mají za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. K uvedené argumentaci těchto dovolatelů, kterou Nejvyšší soud neshledal důvodnou, postačí odkázat na bod 51. odůvodnění tohoto usnesení, v němž je podrobně vypořádána. Nejvyšší soud považuje za vhodné nadto zdůraznit, že právě o protiprávním jednání obviněného J. K. spočívajícím v opatřování přípravku Cirrus za účelem výroby pervitinu a ve výrobě této drogy měly orgány činné v trestním řízení první konkrétní poznatky, jež jsou v prvotním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 7. 2017 též konkrétně popsány, přičemž tyto nejsou založeny na ničím nepodložených indiciích, nýbrž vycházejí z konkrétních úkonů učiněných v rámci prověřování dané trestné činnosti či listinných podkladů (výslech B. B., podání vysvětlení R. M., kamerové záznamy, odposlechy prostřednictvím účastnických čísel jiných osob, prodejní doklady týkající se nákupu chemikálií a laboratorního zařízení a další). Nejvyšší soud proto uzavírá, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu realizované na podkladě příslušných příkazů je třeba považovat za zákonné a procesně použitelné důkazy, přičemž tento závěr platí i pro sledování osob a věcí, jak správně konstatovaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí (viz bod 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 116. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
66.\tObvinění dále oběma soudům nižších instancí vytýkají, že opomněly zásadní důkazy, které mohly sloužit k objasnění věci a ustálení skutkového děje. Poukazují přitom na to, že přestože je v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pracováno i s osobami A. D., O. K. a R. M., přes návrhy obhajoby nebyl tímto soudem učiněn ani pokus o provedení důkazů výslechem těchto osob; bez jejich výslechu ovšem nelze tvrdit, že měli ve skutkovém ději jakousi úlohu. Nejvyšší soud shledal, že ani takovým námitkám nelze přisvědčit. Především je třeba uvést, že soud prvního stupně na žádném místě odůvodnění svého rozsudku neodkazuje na osobu R. M. Jmenovaný, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, byl vyslechnut formou úředního záznamu o podání vysvětlení v jiné trestní věci a poznatky z jeho výpovědi týkající se obviněného J. K. spolu s dalšími informacemi získanými na základě dalších úkonů realizovaných v rámci prověřování přispěly k rozkrývání dané trestné činnosti; na jejich podkladě byly odůvodněny i žádosti policejního orgánu o podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud jde o O. K., tento byl v rámci prověřování zjištěn jako osoba, na niž měl přímý kontakt obviněný R. G., přičemž se jednalo o dlouhodobého výrobce pervitinu. Soud prvního stupně zmiňuje jmenovaného v bodu 309. odůvodnění svého rozsudku s tím, že jeho výslech (jako údajného potencionálního dodavatele prekursorů pro výrobu pervitinu) navrhoval obhájce obviněného T. P. Mgr. Ing. Petr Blažek, přičemž současně dostatečně odůvodňuje, z jakých důvodů daný návrh na doplnění dokazování neakceptoval, totiž pro jeho nadbytečnost, když provedeným dokazováním bylo detailně prokázáno, kde, kdy a v jakém množství obvinění R. G., T. H. a J. K. opakovaně nakupovali chemikálie a laboratorní vybavení a realizovali výrobu pervitinu. Co se týče polského občana A. D., zvaného „Z.“, soud prvního stupně v bodech 79. až 85., 88. a 93. řádně vyložil, z jakých důkazů (výpověď svědka P. B. – řidiče obviněného J. K., odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v rámci akce ZOE 02, sledování osob a věcí v rámci akce ZOE 01, přeshraniční sledování, poznatky sdělené v rámci právní pomoci polskými orgány k osobě A. D.) vycházel při formování jednoznačného skutkového závěru, že jmenovaný byl osobou, s níž byl v kontaktu obviněný J. K. při svých cestách do Polské republiky za účelem opatření prekursorů pro výrobu pervitinu, přičemž současně je z tohoto výkladu zřejmé, že předmětné důkazy považoval pro dané skutkové zjištění za dostačující. K otázce tzv. opomenutých důkazů lze odkázat i na body 103. a 104. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jenž rozsah dokazování provedený soudem prvního stupně shledal zcela dostačujícím, s tím, soud prvního stupně se rovněž všemi důkazy, které provedl, zabýval a řádně je vyhodnotil, přičemž odvolací soud opomenuté důkazy neshledal.
67.\tNejvyšší soud považuje za vhodné pro úplnost uvést, že zásadními důkazy, jež nade vši pochybnost svědčí o tom, že obviněný T. H. spáchal skutky popsané pod body 1a), 1b) a 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jsou, pokud jde o prvý skutek, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla Audi A7 tohoto obviněného v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, dále sledování prostoru před domem v XY v akci ZOE 22, domovní prohlídka v XY a odborné vyjádření [viz zejména body 76., 77., 102., 103., 105., 106., 121. až 125., 117. a 156., 163., 165. a 171., dále k výrobě pervitinu v XY i XY body 108. a 109. (výpověď svědka L. B.), body 110. a 111. (výpověď svědka D. K.) a bod 167. (domovní prohlídka v XY) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. až 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Co se týče skutku pod bodem 1b) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jsou takovými důkazy výpovědi svědků T. S., J. Z., M. K., nájemní smlouva ze dne 15. 7. 2017, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování jeho osobního motorového vozidla Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, domovní prohlídka ve XY [viz body 195. až 197., 199., 205., 212., 217., 218., 220., 221., 244., dále body 108., 109. a 202. (výpověď svědka L. B.), body 222., 223. (odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v akci ZOE 34), bod 228. (sledování osobního motorového vozidla obviněného T. H. Peugeot Boxer, sledování prostoru před domem ve XY v akci ZOE 32) a bod 245. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 123. a 124. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Konečně ke skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je třeba odkázat na domovní prohlídku v XY (viz body 242. a 265. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a prohlídku osobního motorového vozidla Audi A8 užívaného obviněným T. H. (viz body 243., 266., dále bod 267. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; bod 125. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
68.\tObdobně se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný J. K. se dopustil skutků popsaných pod body 1a) a 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o prvně uvedený skutek, soud prvního stupně svá skutková zjištění důvodně učinil na podkladě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla Audi A7 tohoto obviněného v akci ZZT ZOE 13, prostorových odposlechů v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, sledování prostoru před domem v XY v akci ZOE 22, domovní prohlídky v XY, odborného vyjádření [srov. zejména body 76., 77., 89., 105., 130., 117. a 156., 163. a 165., 171., dále body 78. až 80., 81., 82. (výpověď svědka P. B.), bod 84. (odposlech a záznam telekomunikačního provozu obviněného J. K. v akci ZOE 02), bod 85. (sledování obviněného J. K. v akci ZOE 01), bod 86. (sledování osob a věcí v akci ZOE 10), bod 87., dále body 90. až 92. (výpověď svědka P. P., protokol o vydání věci týkající se věcí vydaných tímto svědkem), bod 93. (výpověď svědka D. R.), body 94. a 95. (výpověď svědka D. A.) a bod 169. (prohlídka garáže užívané obviněným J. K.) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. a 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Co se týče skutku pod bodem 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný je usvědčován (ve spojení s dalšími důkazy konkretizovanými ve vztahu k předchozímu skutku) výpovědí svědka B. B., přičemž je vhodné doplnit, že soud prvního stupně se řádně vypořádal i se zásadní změnou výpovědi jmenovaného svědka u hlavního líčení – tento popřel, že by od obviněného kupoval pervitin – oproti výpovědi z přípravného řízení, pečlivě hodnotil věrohodnost tohoto svědka a přesvědčivě odůvodnil, proč jeho výpověď u hlavního líčení považoval za účelovou (viz body 182. až 185. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; bod 126. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
69.\tKonečně obvinění T. H. a J. K. vznáší (v návaznosti na výše uvedené námitky směřující do výroku o vině) rovněž výhrady proti výrokům o trestech s tím, že jim uložené tresty považují za nepřiměřeně přísné, a to zvláště tresty odnětí svobody a tresty propadnutí části majetku, kdy podle jejich názoru nebyla správně vyhodnocena kritéria stanovená trestním zákoníkem pro ukládání trestu.
70.\tK takovým námitkám obviněných je zapotřebí především připomenout, že judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) bylo možné v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022 se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nebylo (a ani za současné právní úpravy není) možné v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž bylo založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022 se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], bylo možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
71.\tZmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, byť obviněnému T. H. byl uložen citelný trest odnětí svobody ve výměře čtrnácti let, a obviněnému J. K. byl uložen taktéž citelný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti let, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně v bodech 362. a 363. jeho rozsudku (a odvolacího soudu v bodu 140. jeho rozsudku), pokud jde o trest odnětí svobody uložený obviněnému T. H., a v bodech 373. a 374. jeho rozsudku (a v bodu 142. rozsudku odvolacího soudu), pokud jde o trest odnětí svobody uložený obviněnému J. K. Stejný závěr pak platí i pro uložené tresty propadnutí části majetku uložené těmto obviněným (ve vztahu k obviněnému T. H. viz bod 364. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a ohledně obviněného J. K. viz bod 375. tamtéž).
72.\t Aniž by bylo potřeba (již z důvodu procesní ekonomie) zde tyto úvahy a závěry obou soudů podrobně rekapitulovat, považuje Nejvyšší soud za vhodné v této souvislosti zdůraznit, že oba obvinění byli ohroženi trestní sazbou v rozpětí deset až osmnáct let. Obviněný T. H. se dopouštěl po delší dobu vysoce škodlivého protiprávního jednání, přičemž spolu s obviněným R. G. měl v dané organizované skupině vůdčí úlohu po stránce organizační, koordinační a finanční s tím, že výrobu pervitinu nejen materiálně zabezpečoval, ale též se na ní aktivně podílel (stejně jako na její distribuci), a takto jednal i v případě výroby marihuany; předmětné trestné činnosti se přitom dopustil v úmyslu získat výnos v řádu desítek milionů korun českých, po předchozím uvážení a značně sofistikovaným způsobem. Nadstandardně vysoká škodlivost trestné činnosti je dána i u obviněného J. K. Též v jeho případě je třeba zdůraznit, že se významnou měrou materiálně i fakticky podílel na výrobě pervitinu, a to jednak tím, že opakovaně opatřoval chemikálie, laboratorní vybavení i prekursory k výrobě této drogy potřebné, a dále výrobu i sám realizoval a danou drogu rovněž distribuoval, přičemž takto jednal po delší dobu; předmětnou trestnou činnost přitom taktéž spáchal v úmyslu získat výnos v řádu desítek milionů korun českých, po předchozím uvážení a značně sofistikovaným způsobem. Vzhledem k uvedeným skutečnostem (a při absenci jakékoliv polehčující okolnosti u obou obviněných) nelze tresty odnětí svobody ve výměře konkretizované shora (stejně jako jim uložené tresty propadnutí části majetku), byť jde o tresty citelné, považovat za nepřiměřené, natož za extrémně přísné či zjevně nespravedlivé.
IV. D
K dovolání obviněného R. J.
73.\tObviněný R. J. podává dovolání z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) s tím, že vytýká, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž má za to, že vadným z těchto důvodů bylo i řízení uvedenému rozhodnutí předcházející. Tvrzené vady přitom podle jeho názoru mají být dány proto, že v dané věci učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, ve věci jsou dány též tzv. opomenuté důkazy, v důsledku čehož je pak extrémní nesoulad mezi právními závěry a skutkovými zjištěními; současně vznáší výhrady i proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. K jednotlivým konkrétním námitkám obviněného uplatněným v rámci této argumentace, jež Nejvyšší soud shledal z hlediska uplatněného důvodu dovolání zčásti irelevantními a zčásti zjevně neopodstatněnými, je třeba uvést následující.
74.\tK výhradám dovolatele založeným na zpochybnění správnosti, dostatečnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu předně Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. řádu). Nadto uvádí, že v postupu odvolacího soudu neshledal pochybení, byť tento v rámci své přezkumné činnosti řadu námitek vypořádal ve vztahu ke všem obviněným společně, když tito je ovšem i obdobným způsobem uplatnili v dovoláních, a zčásti tak učinil odkazem na podrobné, pečlivé a logické odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož hodnotícími úvahami a skutkovými i právními závěry se plně ztotožnil, když současně naopak nepřisvědčil argumentaci obviněných, již shledal účelovou, vedenou snahou dosáhnout příznivějšího výsledku trestního stíhání v podobě zprošťujícího výroku či minimalizace uloženého trestu.
75.\tZa námitky, jež se s výše citovaným dovolacím důvodem míjí, je třeba považovat též ty výhrady obviněného, jejichž prostřednictvím rozporuje, že daný trestný čin spáchal jako člen organizované skupiny. Tyto totiž vycházejí z jeho tvrzení o tom, že ze zadokumentovaných hovorů lze zjistit pouze to, že si s obviněným R. G. vyměňují informace o pěstování konopných rostlin, nikoli to, že by se jmenovaný spoluobviněný podílel na pěstování konopí s ním, a dále o tom, že předmětné jednání nebylo zaměřeno na distribuci marihuany, když nebyl prokázán byť jen jediný případ její distribuce třetím osobám; takové výhrady jsou po věcné stránce námitkami skutkovými, resp. procesními. Nejvyšší soud současně konstatuje, že jde navíc o námitky nedůvodné, neboť z provedených důkazů (zejména z výpovědí svědků T. S., J. Z., M. K., nájemní smlouvy ze dne 15. 7. 2017, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla tohoto obviněného Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorových odposlechů v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, domovní prohlídky ve XY, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněného R. J. v akci ZOE 34, sledování osobního motorového vozidla obviněného T. H. Peugeot Boxer, sledování prostoru před domem ve XY v akci ZOE 32) nepochybně vyplývá, že nešlo o výměnu informací o pěstování konopných rostlin v teoretické (akademické) rovině, nýbrž že k této docházelo v rámci trestné činnosti spočívající ve výrobě marihuany, do níž byli aktivně zapojeni obvinění R. G., T. H. a R. J. (a dále i zemřelý M. M.), s tím, že každý z nich se na této podílel svou úlohou a tato byla dobře promyšlena, organizována, koordinována a plánována tak, aby byla co nejefektivnější a současně bylo zabráněno, resp. co nejvíce znesnadněno její odhalení. Bylo přitom jednoznačně prokázáno, že obviněný T. H. přenechal rodinný dům ve XY (jehož formálním vlastníkem byl z důvodu zastření skutečných vlastnických vztahů T. S.) za účelem dlouhodobého pěstování konopí v množství stovek kusů rostlin obviněnému R. J., jenž mu jako tzv. „zahradník“ byl doporučen obviněným R. G. (který též nejméně v jednom případě opatřil sazenice konopných rostlin), a dále financoval stavebnětechnické přizpůsobení a vybavení tohoto objektu pro daný účel, které pak provedl obviněný R. J. Posledně jmenovaný obviněný následně minimálně v období od října roku 2017 do 19. 11. 2018 ve čtyřech pěstebních cyklech realizoval pěstování rostlin konopí za účelem výroby drogy marihuany, a to pro jmenované dva spoluobviněné i pro sebe, přičemž v případě posledního cyklu výrobu již nedokončil (srov. zejména body 195. až 197., 199., 205., 212. až 214., 216. až 222., 228. a 244. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 123. a 124. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Je tudíž zjevné, že pojmové znaky organizované skupiny, za kterou se považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou škodlivost (srov. PÚRY F. Komentář k § 337. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325) byly v dané věci naplněny.
76.\tV návaznosti na shora uvedené námitky stran naplnění znaku organizované skupiny obviněný vytýká, že soud prvního stupně ve vztahu k němu neodůvodňuje, čím by měly být naplněny dále znaky „neoprávněně prodal“ a „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“. K tomu postačí toliko připomenout, že první znak není obviněnému kladen za vinu, a co se týče druhého, je mu kladeno za vinu, že daný čin spáchal v úmyslu získat pro sebe a pro jiného značný prospěch.
77.\tMimo tvrzený dovolací důvod dále stojí i argumentace tohoto dovolatele, jejímž prostřednictvím s poukazem na horší kvalitu sušiny, která byla zajištěna ve XY, namítá nesprávné zjištění její prodejní ceny a v důsledku toho i nesprávný výpočet výše prospěchu, který měl mít v úmyslu získat. V tomto směru je třeba poukázat na skutečnost, že při domovní prohlídce provedené v domě ve XY bylo zajištěno jednak 163 kusů rostlin konopí v různých fázích růstu, z nichž vzrostlé rostliny (v počtu 65 kusů) obsahovaly 8,4 % THC, a dále 31 kusů nasušených rostlin, jež obsahovaly 9,1 % THC, takže rozhodně nešlo (jak tvrdí obviněný) o rostliny s tak nízkým obsahem THC, že by prodejní cena 90 Kč za 1 gram konopné sušiny nebyla na tyto aplikovatelná (srov. body 286., 287., 292., 294. až 296. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), když tato navíc byla i zjištěna z hovoru č. 133 ze dne 5. 10. 2018 zadokumentovaného v rámci akce ZZT ZOE 14 (na č. l. 2869 a 2870, viz bod 224. odůvodnění uvedeného rozsudku). Rovněž tak nelze přisvědčit obviněnému, jestliže tento vytýká soudu prvního stupně, že přestože mu klade za vinu získání prospěchu 1 672 740 Kč, nezohlednil, resp. neodečetl veškeré vynaložené náklady; soud prvního stupně tak činí ohledně objektivně zjištěných nákladů (když jiné náklady obvinění ani nekonkretizovali) v bodu 330. ve spojení s bodem 257. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud na danou námitku reaguje v bodech 111. a 113. odůvodnění svého rozsudku. Na podkladě učiněných skutkových zjištění se nelze ztotožnit ani s námitkou obviněného, že nebylo prokázáno, že by svým jednáním měl v úmyslu získat pro sebe či jiného značný prospěch. Je třeba zdůraznit, že obviněný R. J. se společně s obviněnými R. G. a T. H. dopouštěl daného protiprávního jednání nepřetržitě minimálně po dobu více než jednoho roku, za tuto realizoval čtyři pěstební cykly, přičemž pěstoval výhradně prošlechtěné kultivary v řádu stovek kusů (nejméně 363 kusů), v čemž by byl, nebýt policejního zásahu, pokračoval (jak vyplývá i z jeho záměru koupit dalších 100 květináčů s podmiskami vyjádřeného v hovoru č. 9 ze dne 3. 9. 2018 zadokumentovaného v rámci akce ZOE 34, na č. l. 3404, a z jeho zájmu o další květináče projeveného v hovoru č. 10 z téhož dne později, zadokumentovaného v téže akci, na č. l. 3404 až 3405, a v další komunikaci následující den). V posuzovaném případě tedy šlo vysoce efektivní pěstování rostlin konopí ve velkokapacitní indoor pěstírně ve velkém rozsahu (minimálně 18 586 g sušiny s obsahem minimálně 1 561 g THC), takže nepochybně předmětný čin spáchal v úmyslu získat značný prospěch.
78.\tV rámci námitek ke skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně obviněný dále vytýká i nesprávnost skutkového závěru, že mu obviněným R. G. (prostřednictvím zemřelého M. M.) bylo dodáno 200 kusů klonů rostlin konopí, které měl následně vypěstovat a sklidit s tím, že takový závěr je dokonce v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Zpochybňuje přitom způsob hodnocení provedených důkazů (zejména zadokumentovaných hovorů v rámci akcí ZZT ZOE 14 a ZOE 08 a sledování v rámci akce ZOE 21) a správnost skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na jejich podkladě a provádí vlastní detailní hodnocení těchto důkazů, na jehož základě pak prezentuje výše uvedené tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi předmětným skutkovým závěrem a provedenými důkazy. Nejvyšší soud shledal, že uvedené námitky nejsou důvodné. Z hlediska daného skutkového zjištění jsou významné hovory č. 100 ze dne 23. 5. 2018 (na č. l. 2831 a 2832) a č. 110 ze dne 8. 6. 2018 (na č. l. 2840 až 2842) zadokumentované v rámci akce ZZT ZOE 14. Z prvně uvedeného hovoru ze dne 23. 5. 2018 (vedeného mezi obviněným R. G. a M. M.) je jednoznačně zřejmé, že obviněný R. G. spoluobviněnému T. H. „domluvil“ spoluobviněného R. J. jakožto „zahradníka“, jenž realizoval pěstování konopných rostlin v domě ve XY, a dále, že pro obviněného T. H. opatřil od M. M. sazenice konopných rostlin, jež si měl vyzvednout obviněný R. J.; v druhém hovoru ze dne 8. 6. 2018 pak R. G. a M. M. (mimo jiné) rekapitulují, jaké množství klonů již do uvedeného data prodali s tím, že R. G. odebral již „skoro 200, pak dalších 160 a teď 250 a ještě nějaké drobky“. Vzhledem k těmto skutečnostem je nepochybné, že R. G. od M. M. odebral celkem minimálně 610 klonů rostlin konopí, a že i když z těchto některé použil sám při pěstování konopí v XY (bylo zjištěno, že ve třech pěstebních cyklech vypěstoval minimálně 69 rostlin konopí), valnou většinu z nich dodal do pěstírny ve XY. V této přitom obviněný R. J. pěstoval (jak vyplývá z hovorů zadokumentovaných v rámci akcí ZZT ZOE 13, ZOE 08 a ZZT ZOE 14, viz bod 212. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) konopí ve čtyřech pěstebních cyklech s tím, že první proběhl od října roku 2017 do ledna roku 2018, druhý od března do června roku 2018, třetí od července do září roku 2018 a čtvrtý od října roku 2018 do 19. 11. 2018, kdy tento byl ukončen zásahem policie. Konečně je zapotřebí poukázat na údaje (ručně psané poznámky) uvedené v zeleném bloku a vztahující se k provozu pěstírny, které dokládají průběžné pěstování konopí ve XY, zejména na poznámku k datu 4. 2. (zjevně roku 2018) „New várka 200 ks 18 hod.“ (na č. l. 5682, viz bod 245. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na podkladě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že obviněný R. J. vypěstoval (nad rámec 163 kusů konopných rostlin z posledního pěstebního cyklu v období od října roku 2018 do dne 19. 11. 2018, které byly zajištěny při zásahu policie) a sklidil dalších minimálně 200 kusů rostlin konopí v rozhodné době, resp. v době od října roku 2017 do září roku 2018 není v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a naopak v těchto má nepochybně oporu; nad rámec tohoto závěru lze pro úplnost dodat, že předmětných 200 kusů konopných rostlin, byly-li by dodány dne 4. 2. 2018, bylo pěstováno a sklizeno v rámci druhého pěstebního cyklu, a byly-li by dodány koncem května roku 2018, bylo pěstováno a sklizeno v třetím pěstebním cyklu. Na správnosti předmětného skutkového závěru nemůže ničeho změnit ani poukaz obviněného na rozdílný obsah THC v sušině nalezené ve XY a v sušině nalezené u spoluobviněného R. G. a M. M. učiněný s tím, že pak se nemohlo jednat o shodné odrůdy rostlin konopí; je třeba zdůraznit, že v případě veškerých rostlin dodaných M. M. obviněnému R. G. nemuselo jít o shodné odrůdy a tyto mohly být pěstovány v rozdílných pěstebních cyklech (sušina nalezená ve XY nemohla být ze čtvrtého pěstebního cyklu, neboť tento ještě nebyl ukončen sklizní, natož usušením rostlin, a tedy byla zřejmě z třetího pěstebního cyklu v období od července do září roku 2018, ovšem oněch 200 kusů rostlin, jak bylo uvedeno, mohlo být pěstováno i v rámci druhého pěstebního cyklu v období od března do června roku 2018; obviněný R. G. pěstoval konopné rostliny v období nejméně od března roku 2018 do 19. 11. 2018, a to ve třech pěstebních cyklech, přičemž poslední cyklus byl ukončen zásahem policie a zajištěním 23 kusů konopných rostlin ve fázi růstu, tudíž u něj nalezená sušina mohla být z druhého pěstebního cyklu v období od června do srpna 2018 či z prvního pěstebního cyklu v období od března do května roku 2018).
79.\tV návaznosti na výše uvedené tvrzení o extrémním nesouladu obviněný poukazuje na to, že ačkoli v tomto směru navrhl opětovné přehrání hovorů č. 100 a 110 a předložení protokolu o sledování shora blíže konkretizovaných, odvolací soud jeho návrhy bez odůvodnění zamítl, a proto tyto důkazy považuje za opomenuté. V tomto se ovšem s obviněným nelze ztotožnit. Jmenovaný soud v bodu 104. odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl, z jakého důvodu – když šlo o důkazy, které byly provedeny procesně relevantním způsobem soudem prvního stupně, a není proto žádoucí jejich opakování za nezměněné důkazní či procesní situace – neprovedl některými obviněnými navrhované doplnění dokazování, a to zejména opětovným přehráním odposlechů, předestřením fotografií a čtením přepisů odposlechů hovorů. Nejvyšší soud nadto zdůrazňuje, že z bodu 103. odůvodnění předmětného rozsudku se podává, že tento soud považoval rozsah dokazování provedený soudem prvního stupně za naprosto dostačující a splňující požadavky § 2 odst. 5 tr. řádu a konstatoval, že v dané věci neshledal ani opomenuté důkazy. Z těchto důvodů nelze považovat za opomenuté důkazy ani další důkazy, jež mají být podle názoru obviněného opomenutými, a to znalecký posudek zpracovaný znalcem z oboru biologie, odvětví botanika k určení hmotnosti využitelné sušiny získané ze 163 kusů konopných rostlin zajištěných policií při domovní prohlídce a k odhadu množství THC v nich obsaženého, dále opětovný výslech zpracovatele odborného vyjádření P. B. (jehož závěry obviněný setrvale zpochybňuje s tím, že následně rozporuje i způsob výpočtu množství sušiny, kterou by bylo možné získat ze zajištěných 163 kusů rostlin, včetně v nich obsaženého množství THC, a též z oněch dalších 200 kusů konopných rostlin, jež měl údajně vypěstovat), dále opětovné přehrání hovoru č. 16 v rámci akce ZOE 34 ze dne 14. 9. 2018 a konečně dotaz na společnost ČEZ ohledně nákladů na elektrickou energii v období od října roku 2017 do 19. 11. 2018. Ve vztahu k právě uvedenému považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že způsob výpočtu celkového množství sušiny z obviněným pěstovaných rostlin konopí a celkového množství THC v nich obsaženého tak, jak je podrobně rozveden zejména v bodech 294. a 295. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, vůči němuž neměl jakékoli výhrady ani soud odvolací (viz bod 109. odůvodnění jeho rozsudku, v němž se tento neopomněl vyjádřit též k námitce obviněného, že výše uvedený zpracovatel překročil rámec své specializace), nesvědčí o žádné svévoli či nelogičnosti a odpovídá výsledkům provedeného dokazování, a tudíž plně (byť obviněný je opačného názoru) obstojí. Pokud jde o obviněným požadované zjištění nákladů na elektrickou energii za účelem vyvrácení závěru soudů o pěstování konopných rostlin v domě ve XY, lze navíc poukázat na výpověď svědka T. S. (formálního vlastníka uvedeného objektu, jenž hradil příslušné zálohy z finančních prostředků poskytnutých obviněným T. H.), z níž vyplývá, že záloha na elektřinu činila v poslední době 6 200 Kč měsíčně; takovou výši dané zálohy je třeba, za situace, kdy navíc dům užívala k bydlení jedna osoba, označit za nadstandardně vysokou, svědčící naopak jednoznačně pro závěr obviněným rozporovaný.
80.\tKonečně tento dovolatel vznáší námitku, že část jeho jednání je nutno právně posoudit jako pokus trestného činu ve smyslu § 21 tr. zákoníku a nikoliv jako dokonaný trestný čin, když ve vztahu k zajištěným 163 kusům konopných rostlin nedošlo k výrobě omamné či psychotropní látky. Nejvyšší soud konstatuje, že takovou jeho námitku lze z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2001) považovat za relevantně uplatněnou, neboť jejím prostřednictvím vytýká rozhodnutím soudů nižších stupňů, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud však současně shledal, že uvedená výhrada obviněného je zjevně neopodstatněná.
81.\tTrestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
82.\tObjektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jinému jiným způsobem, než je výslovně v § 283 odst. 1 tr. zákoníku uvedeno. Přechováváním je jakýkoli způsob držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu. Pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci; i přechovávání musí být vykonáváno pro jiného. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Jde o ohrožovací trestný čin, a proto je tento dokonán již vyrobením, dovezením, vyvezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně (srov. ŠÁMAL, P., ŠÁMALOVÁ, M. Komentář k § 283. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2862, 2868 až 2869).
83.\tJak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§ 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku.
84.\tPodle § 21 odst. 1 tr. zákoníku pokusem trestného činu je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. (srov. ŠÁMAL, P. Komentář k § 21. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298).
85.\tPři aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na daný případ Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení předmětného skutku jako dokonaného trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b, c) tr. zákoníku je správné a zákonné. V tomto směru pak považuje za potřebné uvést následující skutečnosti.
86.\tPodle skutkových zjištění učiněných soudy na podkladě provedeného dokazování obviněný R. J. (za součinnosti obviněných T. H. a R. G.) vypěstoval, sklidil a usušil 200 kusů rostlin konopí, z nichž získal 10 240 g konopné sušiny o obsahu 860 g THC, a to ve třech pěstebních cyklech v období minimálně od října roku 2017 do září roku 2018, a dále ve čtvrtém pěstebním cyklu v období od října roku 2018 pěstoval dalších 163 kusů konopných rostlin (tyto byly v různém stadiu růstu – 4 kusy rostlin byly mateční, 94 kusů byly řízky a 65 kusů rostlin bylo vzrostlých), jež však dosud nesklidil, neboť dne 19. 11. 2018 došlo v důsledku zásahu policie v rámci domovní prohlídky k jejich zajištění; z těchto by po usušení mohl získat 8 345,6 g konopné sušiny o obsahu 700,9 g THC. Celkem v rozhodném období tudíž obviněný vypěstoval, resp. pěstoval minimálně 363 kusů rostlin konopí, z nichž získal, resp. mohl získat 18 586 g konopné sušiny o celkovém minimálním obsahu 1 561 g THC. Vzhledem k uvedenému množství (a též kvalitě) pěstovaných rostlin je zřejmé, že obviněný (za součinnosti jmenovaných spoluobviněných) nepěstoval předmětné rostliny pro vlastní potřebu. Za této situace, pokud jde o poslední pěstební cyklus, a tedy zajištěné rostliny v počtu 163 kusů, není ve smyslu výše uvedeného stanoviska vyloučena možnost právně kvalifikovat i v tomto případě jeho jednání jako dokonaný trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Svým jednáním v této části totiž tento trestný čin nedokonal naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany, když k této ještě ani bezprostředně nesměřoval (rostliny ani zčásti dosud nesklidil, natož aby započal s jejich dalším zpracováním), nýbrž, právě s ohledem na množství pěstovaných rostlin a účinné látky a rovněž způsob jejich pěstování, naplněním zákonných znaků spočívajících v tom, že „pro jiného přechovává“ a „jinak jinému opatří“ omamnou látku. Pro úplnost zbývá dodat, že v případě předchozích tří pěstebních cyklů obviněný svým jednáním dokonal předmětný trestný čin naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany.
IV. E
K dovolání obviněného T. P.
87.\tObviněný T. P. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) sice namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, ve skutečnosti však uplatňuje námitky výlučně skutkové a procesní povahy, jež pod zmíněný dovolací důvod podřadit nelze. Nad rámec tohoto konstatování je však třeba uvést, že jde o námitky nedůvodné. Jmenovaný dovolatel předně opětovně (shodně jako již ve svém odvolání) vytýká soudu prvního stupně, že [pokud jde o skutek uvedený pod bodem 1a) jeho rozsudku, když z obsahu argumentace obviněného je zřejmé, že tato se netýká protiprávního jednání popsaného pod body 5) a 6) tamtéž] nesprávně hodnotil věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. B., a je přesvědčen, že byl uznán vinným pouze na jejím podkladě, rozporuje způsob výpočtu množství vyrobeného pervitinu, jestliže tento vychází toliko z matematického výpočtu podle nakoupených chemikálií a nikoli z objektivně zjištěných důkazů, dále zpochybňuje (stejně jako obvinění T. H. a J. K.) zákonnost a procesní použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí a též namítá, že oba soudy opomněly zásadní důkazy, z nichž však uvádí jen jediný, a to neprovedený výslech A. D., zvaného „Zlatník“. Co se týče prvně konkretizované námitky tohoto obviněného, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že výpověď spoluobviněného M. B. rozhodně nebyla ve vztahu k jeho protiprávnímu jednání uvedenému pod bodem 1a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jediným usvědčujícím důkazem, těmito byly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla Audi A7 tohoto obviněného v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, dále sledování prostoru před domem v XY v akci ZOE 22, domovní prohlídka v XY a odborné vyjádření [viz zejména body 76., 77., 102., 103., 105., 106., 125., 117. a 156., 163., 165. a 171., dále k výrobě pervitinu v XY i XY body 108. a 109. (výpověď svědka L. B.), body 110. a 111. (výpověď svědka D. K.), body 118. a 119. (odborná vyjádření), bod 120. a bod 167. (domovní prohlídka v XY) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. až 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Nejvyšší soud dále nemůže soudům nižších instancí ničeho vytknout ani ve vztahu ke způsobu výpočtu množství vyrobeného pervitinu učiněnému na podkladě odborného vyjádření OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 6. 4. 2018 vypracovaného P. B., jestliže toto bylo vyčísleno na základě objektivně zjištěného množství chemikálií nakoupených obviněnými R. G., T. H. a J. K., přičemž je vhodné připomenout, že se jednalo o nákupy provedené do dne 15. 3. 2018, a tudíž o množství minimální, když bylo prokázáno, že realizované byly i další nákupy chemikálií (viz hodnotící úvahy a logické závěry soudu prvního stupně v bodech 163. a 164. jeho rozsudku). Ve vztahu k námitkám, jejichž prostřednictvím obviněný zpochybňuje zákonnost a procesní použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, postačí odkázat na bod 51. odůvodnění tohoto usnesení, v němž již byly podrobně vypořádány, a pokud jde o vytýkanou vadu tzv. opomenutých důkazů spatřovanou v neprovedení výslechu A. D., k této se Nejvyšší soud již taktéž vyjádřil, a to v bodu 66. odůvodnění tohoto usnesení.
88.\tZa nedůvodné, resp. mylné je třeba označit i tvrzení jmenovaného dovolatele o úplné absenci identifikace konkrétní formy zavinění v rozsudku soudu prvního stupně. Jak se podává z bodu 331. (a z bodu 332., pokud jde o obviněného R. J.) odůvodnění předmětného rozsudku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že obvinění se všech skutků jich se týkajících dopustili ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to zejména s ohledem na sofistikovaný způsob provedení trestné činnosti a veškeré jim známé okolnosti jí se týkající od samého počátku. Konečně pokud tento obviněný poukazuje na to, že soudy obou stupňů nezohlednily náklady na výrobu pervitinu, přičemž rozporuje i částku, za niž bylo možné pervitin prodat, nelze mu přisvědčit. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na bod 330. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 112. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se oba soudy k nepochybně prokázaným nákladům souvisejícím s výrobou pervitinu dostatečně vyjádřily.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
89.\tNejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných M. B., R. G., T. H., R. J., J. K. a T. P. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněných M. B. a R. J. zčásti neodpovídala jimi uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná, a dovolací argumentace obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. neodpovídala jimi uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných M. B. a R. J. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a dovolání obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:\tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 10. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu