83.\tObviněný rovněž ve svém dovolání poukázal se zcela vágní vyjádření svých „pochybností o nezaujatosti a nestrannosti soudu“ na skutečnost, že odvolací soud v bodě 46. odůvodnění svého rozhodnutí v rámci vypořádávání námitek zbylých spoluobviněných směřujících proti právní kvalifikaci jejich jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku konstatoval, že „bylo bezpečně prokázáno a ví o tom snad každý občan České republiky, zejména pak osoby, zabývající se touto trestnou činností, že ve volném prodeji, ale při určitých kontaktech, je možné získat větší množství léčiv v Polsku, obsahujících prekurzor k výrobě metamfetaminu“. V prvé řadě je na místě konstatovat, že předmětné konstatování bylo odvolacím soudem učiněno v odůvodnění jeho usnesení zcela zřejmě ve spojení s odkazem na závěry nalézacího soudu pouze obiter dictum, přičemž se v žádném případě nejedná o součást jeho hodnotících úvah vztahujících se k jakýmkoli z konkrétních důkazů či učiněnou v rámci právního hodnocení skutkového stavu, při němž by odvolací soud jakkoli vycházel z presumpce znalosti každého občana České republiky o dostupnosti léčiva k výrobě metamfetaminu v Polsku. Přestože tedy Nejvyšší soud považuje tento výrok do jisté míry ve shodě s obviněným za nadsazený, jelikož se domnívá, že v daném případě by bylo vhodné jej zúžit spíše na současné či minulé uživatele, výrobce či distributory omamných a psychotropních látek, resp. osoby, které se jinak angažují na drogové scéně či se o ni z jakýchkoli jiných důvodů blíže zajímají, tak tento výrok nemůže založit žádné pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí odvolacího soudu, resp. o jeho nezaujatosti a nestrannosti.
V.3
K dovolacím námitkám obviněného J. K.
84.\tNejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu předně zkoumal, zda dovolání obviněného J. K. splňuje kritéria jím fakticky uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném 1. 1. 2022 [když ve skutečnosti – formálně – odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný ve svém dovolání vznesl námitky směřující proti naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jeho jednáním popsaným pod bodem 1., jež tak jím uplatněnému dovolacímu důvodu fakticky odpovídají. Nejvyšší soud nicméně tyto námitky vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné, když stran teoretických východisek a právní kvalifikace jednání obviněného lze plně odkázat na výše uvedené vypořádání identicky směřované dovolací námitky spoluobviněného A. K. obsažené v bodech 52. až 55., 57. a 58. tohoto rozhodnutí.
85.\tNad rámec tohoto odkazu je pak na místě pouze doplnit, že namítá-li obviněný J. K., že se dopustil pouze výroby omamné látky, a to nikoli ve spojení s organizovanou skupinou působící na území více států, jelikož nebyl v činnosti spoluobviněného A. K. angažován nad rámec plnění individuálních úkolů, přičemž byl bez jakéhokoli zájmu na znesnadnění či maximalizaci majetkového prospěchu členů organizované skupiny, nelze tuto námitku s ohledem na výše uvedené považovat za opodstatněnou. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu shrnutých výše v bodě 60. odůvodnění tohoto rozhodnutí je totiž naopak zcela zřejmé, že obviněný J. K. nespolupracoval při páchání své trestné činnosti pouze se spoluobviněným A. K., s nímž byli v rámci své spolupráce úzce propojení, když pro jmenovaného spoluobviněného na zakázku z jím dodaných surovin opakovaně realizoval výrobu pervitinu, a to i v prostorách, které mu za tímto účelem pronajal spoluobviněný A. K., a to s cílem realizovat výrobu co nejvyššího množství pervitinu, přičemž v případě překročení stanoveného množství byl dovolatel odměňován jmenovaným spoluobviněným nejen finančně, ale také podílem na vyrobené droze (kterou dovolatel od spoluobviněného A. K. rovněž sám nakupoval). Dovolatel přitom extrahoval pseudoefedrin z jemu za tímto účelem dodaných léčiv též pro spoluobviněného D. H. Obviněný se za účasti spoluobviněného A. K. minimálně ve třech případech setkal rovněž s polským dodavatelem léčiv R. G., přičemž si byl vědom toho, že pro spoluobviněného A. K. zajišťuje výrobu pervitinu též spoluobviněný D. H. a spolupracující obviněný I. P. Je tedy naopak zřejmé, že obviněný se po dobu přibližně jednoho roku vědomě začlenil do organizované skupiny, přičemž fungování této skupiny bylo nastaveno tak, aby bylo minimalizován riziko odhalení a usnadnilo se páchání trestné činnosti zajišťující finanční příjem všem jejím členům, když nákup léčiv k výrobě pervitinu probíhal v zahraničí a drogy byly z podstatné části určeny rovněž pro distribuci v zahraničí. Její členové přitom spolu vzájemně komunikovali konspirativně, na výrobě pervitinu úzce spolupracovali, přičemž současně s tím měli minimálně rámcovou představu o fungování celé skupiny a úkolech jednotlivých osob zapojených do její činnosti.
V.4
K dovolacím námitkám obviněného D. H.
86.\tNejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu konečně zkoumal, zda i dovolání obviněného D. H. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [byť ve skutečnosti – formálně – odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje – a to bez bližšího odvodnění – toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem stran činností, kterými se zapojil do trestné činnosti popsané pod bodem 1. a v návaznosti na to namítá, že jeho jednání mohlo naplnit toliko zákonné znaky trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný přitom ve svém dovolání nevznesl jedinou hmotně právní námitku, nehledě na skutečnost, že prakticky veškeré tyto své námitky uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení, přičemž tyto byly soudy nižších stupňů v jejich rozhodnutích řádně vypořádány.
87.\tV této souvislosti Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
88. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, v nichž tento předkládá své tvrzení o tom, že prokázána byla pouze skutečnost, že si obstaral prekurzor, nikoli na to navazující výroba či jeho prodej, stejně jako to, že měl údajně jednat samostatně, aniž by se zapojil do organizované skupiny působící na území více států, načež se dožaduje aplikace výsledků znaleckého posouzení ohledně výtěžnosti pervitinu z léčiv též na výrobu realizovanou spoluobviněným J. K. Takovéto námitky je však nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, jež se týkají úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V daném případě nebylo zjištěno a obviněný to ve svém dovolání ani fakticky nenamítá, že by nižšími soudy přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy tomu, že by rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo tomu, že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný ve svém dovolání pouze opětovně předložil vlastní hodnocení části provedených důkazů, když současně označil závěry, které Krajský soud v Ostravě vyvodil z provedených důkazů, za nedostatečné, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Teprve na základě jím požadovaných změn skutkového stavu pak obviněný rozporuje naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c). Takovéto námitky obviněného však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím fakticky uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
89.\t\tV poměrech projednávané trestní věci Nejvyšší soud k tomuto pouze zrekapituluje závěry nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, a podle kterých bylo prokázáno, že si obviněný opatřil od polského občana R. G. dne 13. 9. 2019, 2. 10. 2019 a 15. 10. 2019 léčivo způsobilé k výrobě 749 gramů pervitinu (což nebylo obviněným v rámci jím podaného dovolání nikterak rozporováno), a to s vědomím, že jej bude zneužito výhradně k neoprávněné výrobě psychotropní látky metamfetaminu. Výrobu dané psychotropní látky nadto obviněný předtím již sám realizoval, byl znalý výrobního procesu a schopný jej sám dokončit (viz část jednání obviněného popsaná pod bodem 1., v níž obviněný postupně vyrobil a naředil do podoby směsi minimální množství 1.000 gramů pervitinu), a to na pokyn spoluobviněného A. K. a za přispění spoluobviněného J. K., který mu za tímto účelem extrahoval část pseudoefedrinu. Je tedy zcela zřejmé, že jednání obviněného D. H. nespočívalo v pouhém opatření a držení prekurzoru (resp. v jeho opatření jinému a jeho přechovávání ve smyslu § 286 tr. zákoníku), nýbrž tento obstarával předmětné léčivo k jeho výhradnímu zneužití k výrobě psychotropní látky metamfetaminu. V rámci domovní prohlídky přitom bylo v bydlišti obviněného nalezeno znečištěné nádobí, zbytky krystalické látky, účty za varné sklo a chemikálie nakoupené v době od 3. 9. 2019 do 26. 10. 2019. Za této důkazní situace tak nelze za nikterak relevantní považovat námitku obviněného stran toho, že nebylo zjištěno, v který konkrétní den, v rámci konkrétního varu drogy, bylo za tímto účelem zneužito jím nakoupené léčivo způsobilé k výrobě 749 gramů pervitinu. Obviněný totiž jako člen organizované skupiny výrobu pervitinu realizoval kontinuálně, a to i po zakoupení předmětných léčiv za tímto účelem. Jinými slovy bylo v této trestní věci prokázáno, že obviněný s daným léčivem nakládal tak, že jej zneužil jako surovinu k výrobě psychotropní látky.
90.\tJestliže obviněný dále namítl, že měl-li odcizit 200 gramů pseudoefedrinu spoluobviněnému J. K., nemohl jmenovaný spoluobviněný vyrobit v době od 21. 5. do 23. 5. 2019 v rodinném domě v Polské republice 850 gramů pervitinu, přičemž mu není zřejmé, proč soudy v rámci této výroby neaplikovaly procentuální úspešnost varů v souladu se znaleckými posudky, je i tuto námitku ryze skutkové povahy, jejímž prostřednictvím obviněný pouze obecně polemizuje se skutkovými závěry nalézacího soudu, nutno označit za námitku, kteroužto nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Předně je na místě konstatovat, že k závěru o tom, že spoluobviněný J. K. skutečně vyrobil a předal spoluobviněnému A. K. pervitin o hmotnosti 850 gramů poté, co mu bylo obviněným odcizeno 200 g prekurzoru, nedospěl nalézací soud na základě zjištění stran toho, kolik množství prekurzoru spoluobviněný J. K. k výrobě pervitinu realizované ve dnech 21. 5. až 23. 5. 2019 použil, nýbrž na základě vlastního doznání spoluobviněného J. K., pročež nebylo nutno, aby nalézací soud přistoupil k úvahám zahrnujícím zkoumání výtěžnosti daného procesu výroby. Nadto bylo zjištěno, že spoluobviněný A. K. obvykle poskytoval spoluobviněnému J. K. v rámci jednotlivých „varů“ takové množství prekurzoru, které bylo způsobilé k výrobě většího množství pervitinu, než jaké měl spoluobviněný J. K. od spoluobviněného A. K. zadáno, přičemž v případě, že se spoluobviněnému J. K. podařilo v rámci konkrétního varu zadané množství vyrobené drogy překročit, bylo mu umožněno ponechat si část vyrobeného pervitinu pro sebe. Žádná ze skutečností zjištěných nalézacích soudem přitom v rozporu s názorem obviněného nevyvrací závěr o tom, že spoluobviněný J. K. skutečně vyrobil a předal spoluobviněnému A. K. pervitin o hmotnosti 850 gramů.
91.\tNejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že výše uvedená námitka je obviněným formulována natolik chaoticky, že z ní nelze žádným způsobem s jistotou určit, zda ji dovolatel vztahuje taktéž na skutková zjištění k jím realizované výrobě 1.000 gramů pervitinu. Jelikož se však obviněný nad rámec výše uvedeného vyjadřuje zcela rámcově také k tomu, že podle spoluobviněného J. K. byl ve výrobě pervitinu laikem, který nebyl schopen vyrobit najednou více než 800 gramů pervitinu, lze k této poznámce pouze poukázat na skutečnost, že k výrobě 1.000 gramů pervitinu realizované dovolatelem bylo nalézacím soudem konstatováno, že tato probíhala postupně v nezjištěném množství případů, přičemž výsledného množství 1.000 gramů bylo dovolatelem dosaženo jeho naředěním do podoby směsi.
92.\tZa zcela irelevantní je pak na místě označit rovněž námitku obviněného, podle níž nebylo nikterak prokázáno, že by byl členem organizované skupiny působící ve více státech. Obviněný sice rozporuje naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ovšem činí tak pouze na základě svých ryze skutkových námitek, kterými se pokusil bagatelizovat své jednání a deformovat skutková zjištění nalézacího soudu tvrzením, že nevěděl o zapojení jakýchkoli dalších osob do trestné činnosti, spoluobviněné vyjma osoby A. K. neznal a nikdo jejich činnost neorganizoval, aniž by ve skutečnosti svá tvrzení jakkoli blíže odůvodnil, či i jen uvedl, na základě čeho považuje zcela opačná skutková zjištění nalézacího soudu za nesouladná s výsledky provedeného dokazování, tedy aniž by ve vztahu k nim fakticky namítal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takto formulované námitky totiž nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, pročež jako takové nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nad rámec uvedeného pak Nejvyšší soud k obviněným formálně rozporované právní kvalifikaci jeho jednání odkazuje na výše uvedené vypořádání identicky směřované dovolací námitky spoluobviněného A. K. obsažené v bodech 52. až 55., 57. a 58. tohoto rozhodnutí.
93.\tNejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně jako tak již dříve učinil soud odvolací.
94.\tJelikož Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným D. H. souběžně uplatněného dovolacího důvodu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nemohl být naplněn ani obviněným fakticky uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
VI.
Závěr
95.\tV souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatelů je třeba zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
96.\tOba nižší soudy se přitom s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
97.\tObecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.
98.\tNejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného D. H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněných A. K., M. B. a J. K. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla dovolání těchto obviněných v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu