85.\tPokud jde o otázku, zda je možno použít přepis komunikace z platformy Sky jako důkaz v podobě listiny a zda se soud prvního stupně nedopustil pochybení, pokud nepřistoupil k jeho přečtení, lze s ohledem na výše uvedené ve shodě se závěry soudů nižších stupňů konstatovat, že záznam komunikace pořízený v zahraničí se předáním tuzemským orgánům činným v trestním řízení nestává automaticky ve všech ohledech odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, tj. odposlechem realizovaným na základě rozhodnutí příslušného soudce orgány Policie České republiky v rámci trestního řízení vedeného na území České republiky. Za situace, kdy orgánům činným v trestním řízení není spolu s přepisem odposlechů pořízených v zahraničí předán i daný zvukový záznam a je-li tento použitelný z hlediska podmínek vymezených výše označenou judikaturou, je na místě vycházet z § 89 odst. 2 tr. ř., podle něhož může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, tedy mimo jiné i jakékoli listiny důležité pro trestní řízení (pakliže nebyly opatřeny nezákonným způsobem). Jak již přitom konstatoval odvolací soud, v nyní projednávané věci se řešený důkaz týkal zachycení šifrované komunikace skrze platformu Sky neumožňující hlasovou komunikaci, tudíž tato komunikace nemohla být ani fakticky zprostředkována v autentické formě k přehrání. Pokud tedy soud prvního stupně v hlavním líčení konaném dne 6. 3. 2024 provedl písemný přepis této komunikace jako listinný důkaz postupem podle § 213 odst. 1, odst. 2 tr. ř. a současně obviněnému umožnil, aby se s ním seznámil a podle § 214 tr. ř. se k němu vyjádřil, načež obviněný výslovně uvedl, že na čtení tohoto listinného důkazu, který mu byl soudem podle § 213 odst. 1 tr. ř. předložen k nahlédnutí, netrvá, nelze postup daného soudu považovat za jakkoli nezákonný. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud vyhodnotil příslušnou argumentaci obviněného N. S. z pohledu zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů jako lichou, resp. zjevně neopodstatněnou.
VI.
Závěr
86.\tV souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba opětovně zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
87.\tSoučasně je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně a následně ani soud odvolací se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. Obecně přitom platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.
88.\tNejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, jakožto i jemu předcházejícího postupu, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných R. Q. a E. P. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., pročež tato dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Ve věci dovolání obviněných Z. B., P. B. a N. S. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla dovolání těchto obviněných v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu