86.\tNa okraj lze doplnit, že tyto závěry nadnárodních soudů ve své rozhodovací praxi opakovaně reflektoval i Nejvyšší soud. Učinil tak předně v usnesení ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. 5 Tdo 459/2023, uveřejněném pod č. 10/2024 Sb. rozh. tr., z něhož se podává, že ustálená rozhodovací praxe ESLP a SDEU tedy pro případy, v nichž se týž soudce (mimo jiné) podílí jak na předchozích rozhodnutích o vině skupiny spoluobžalovaných, tak na pozdějším rozhodnutí o vině dalších spoluobžalovaných, vyžaduje, aby soud předcházel vzniku objektivně oprávněných pochybností o nestrannosti rozhodujícího senátu, resp. soudce. Dosáhnout toho lze (kromě dalšího) pečlivým odlišením osoby obžalovaného, o jehož vině není rozhodováno, a jeho konkrétní účasti na společné trestné činnosti, tak, aby bylo zřejmé, že jeho vina není aktuálně posuzována. K tomu je třeba zvolit takovou formulaci skutkových zjištění a popisu účasti tohoto obviněného na trestném jednání, která bude předcházet jakémukoli možnému předběžnému úsudku o vině dotčené osoby, resp. o naplnění subjektivní a objektivní stránky daného trestného činu ohledně jeho osoby (bod 24). Dále se k této otázce vyslovil v usnesení ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 11 Tdo 1025/2022, v němž uzavřel, že skutečnost, že senát soudu prvního stupně ve stejném složení uznal vinným ze spáchání téhož trestného činu nejprve jednoho obviněného, který se podílel na téže trestné činnosti, jaká je kladena za vinu i dalším obviněným, nelze bez dalšího považovat za důvod vedoucí k vyloučení soudce ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů trestního řízení proti těmto dalším obviněným, a tedy ani za porušení zásady presumpce neviny ve smyslu § 2 odst. 2 tr. řádu, pokud byli i tito obvinění týmž soudem (ve stejném složení senátu) posléze uznáni vinnými. Tento závěr je přitom třeba aplikovat i na situace, kdy byla ve věci prvního obviněného v popisu skutku ve výrokové části odsuzujícího rozsudku vyjádřena konkrétní role (podíl na trestné činnosti) i dalších obviněných, o jejichž vině nebylo daným rozsudkem rozhodnuto. K tomu je však v duchu shora citované judikatury ESLP a SDEU třeba, aby soud v rámci svého prvotního rozhodnutí jasně konstatoval – je-li zejména z důvodu odpovídající právní kvalifikace projednávaného skutku, na němž se podíleli všichni obvinění, nutné v rámci vyhlašovaného rozsudku uvést rovněž okolnosti týkající se účasti dalších obviněných – že tito další obvinění (o jejichž vině není dotčeným rozsudkem rozhodováno) jsou stíháni v samostatně vedeném trestním řízení či že o jejich vině nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.
87.\tPři aplikaci výše uvedených východisek na danou trestní věc Nejvyšší soud shledal, že nelze přisvědčit tvrzením obviněných, že senát soudu prvního stupně byl vyloučen z rozhodování jejich trestní věci z důvodu, že nebyl nestranným a nepředpojatým, neboť schválil dohody o vině a trestu sjednané státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně se spoluobviněnými V. a H. a rozhodl o vině a o trestu spoluobviněných B. a B., kteří v průběhu hlavního líčení prohlásili svoji vinu ve smyslu § 206c odst. 1 tr. řádu.
88.\tNejvyšší soud na podkladě zapůjčených trestních spisů ve věcech výše uvedených spoluobviněných, vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 43 T 3/2023 a 43 T 4/2023, zjistil následující.
89.\tRozsudkem ze dne 14. 2. 2023, č. j. 43 T 3/2023-35, soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestu spoluobviněných B. a B. Učinil tak na podkladě jejich prohlášení o vině učiněného v hlavním líčení v trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 43 T 10/2022, které podle § 206c odst. 4 tr. řádu přijal, a následně podle § 23 odst. 1 tr. řádu rozhodl o vyloučení trestní věci těchto spoluobviněných k samostatnému projednání a rozhodnutí. V tzv. skutkové větě výroku o vině tohoto svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že spoluobvinění B. a B. jsou vinni tím, že „společně se samostatně stíhanými I. L., L. S., I. J., M. V. a V. H.“, načež následuje popis zapojení obviněných do činnosti skupiny tvořené dalšími právě uvedenými spoluobviněnými.
90.\tRozsudkem ze dne 14. 2. 2023, č. j. 43 T 4/2023-43, soud prvního stupně podle § 206b odst. 3 a § 314r odst. 4 tr. řádu rozhodl o schválení dohod o vině a o trestu sjednaných mezi spoluobviněnými V. a H. a státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně. Učinil tak poté, co již dříve podle § 23 odst. 1 tr. řádu rozhodl o vyloučení trestní věci těchto spoluobviněných k samostatnému projednání a rozhodnutí. V tzv. skutkové větě výroku o vině tohoto svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že obvinění V. a H. jsou vinni tím, že „společně se samostatně stíhanými I. L., L. S., I. J., D. B. a L. B., o jejichž vině nebylo doposud pravomocně rozhodnuto“, načež následuje popis zapojení obviněných do činnosti skupiny tvořené dalšími právě uvedenými spoluobviněnými.
91.\tObviněným je třeba dát za pravdu v tom směru, že oba výše uvedené rozsudky soudu prvního stupně obsahují v tzv. skutkové větě výroku o vině skutečnosti týkající se způsobu jejich účasti na trestné činnosti, současně je v nich však výslovně uvedeno, že jsou samostatně stíháni, popř. že o jeho vině dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Přestože tedy soud prvního stupně v trestních věcech spoluobviněných B., B., V. a H. do popisu skutku zahrnul též obviněné L., S. a J., neboť to bylo vzhledem k jejich úlohám a postavení v rámci dané skupiny nezbytné pro správné a úplné vystižení skutkového děje a navazující právní posouzení skutku, je zřejmé, že těmito rozsudky nebylo rozhodováno o jejich vině a tyto se jich netýkají. Lze si jistě představit různou míru preciznosti při odlišení spoluobviněných, jichž se dané rozhodnutí týká, a obviněných, o nichž není rozhodováno (srov. rozsudek ESLP ze dne 17. 9. 2024, C.O. proti Německu, č. 16678/22, bod 58). Zvláště rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2023, č. j. 43 T 3/2023-35, obsahuje v tomto směru nezbytné minimum, tj. formulaci, že zde uvedení obvinění jsou samostatně stíháni. Nejvyšší soud tak má za to, že soud prvního stupně v projednávané trestní věci dostál požadavkům vyjádřeným ve shora citované judikatuře ESLP a SDEU, jakož i jeho vlastní. Současně lze odkázat na zásadně správnou argumentaci odvolacího soudu k dané námitce obviněných, která je obsažena v bodech 26 až 29 odůvodnění jeho usnesení.
IV. 4
K dovolací námitce obviněné S. stran znaku pro jiného přechovává ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku
92.\tObviněná S. v závěru svého dovolání namítá – s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě – že její jednání bylo nesprávně právně posouzeno (mimo jiné) co do naplnění znaku pro jiného přechovává ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Je totiž přesvědčena, že držení omamné a psychotropní látky pro její následnou distribuci nelze považovat za takové jednání, které by daný znak naplňovalo a bylo by jej možné dovodit v případě, že by obviněné tyto věci byly svěřeny jinou osobou k tomu, aby „se o ně starala“, ukryla je atd. a následně je takové osobě vydala.
93.\tK uvedené námitce Nejvyšší soud předně konstatuje, že zcela odpovídá obviněnou uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak postrádá opodstatněnost.
94.\tPříslušná komentářová literatura při výkladu znaku pro jiného přechovává uvádí, že takové jednání spočívá v jakémkoliv způsobu držení omamné či psychotropní látky, přípravku tyto obsahující nebo prekursoru či jedu. Přechovávání musí být vykonáváno pro jiného, tedy pro osobu odlišnou od pachatele. Pro naplnění daného znaku postačí, když pachatel jinému opatří nebo pro jiného přechovává drogu, přičemž není podmínkou, aby prováděl činnost překupníka drog (srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., ŠÁMALOVÁ, M. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3713). Rozhodovací praxe ve vztahu ke skutkovým zjištěním, indikujícím naplnění daného znaku, zmiňuje množství přechovávané drogy, způsob jejího pěstování či výroby a další okolnosti, mezi něž můžeme typicky zařadit i skutkové zjištění, že daná osoba s těmito obchoduje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 11 Tdo 120/2022, ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 11 Tdo 892/2023, či ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 11 Tdo 1018/2023). Obviněná tedy nabízí Nejvyššímu soudu výklad, který odpovídá ustálené interpretaci znaku pro jiného přechovává jen částečně a z jeho dosahu vyčleňuje nepochopitelně typová jednání, která jsou standardně pod tento zákonný znak trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku podřazována. Tím má Nejvyšší soud na mysli případy distributorů (slangově označovaných jako „dealeři“), kteří u sebe přechovávají omamnou či psychotropní látku nikoliv pro vlastní potřebu, ale právě s cílem její další distribuce třetím osobám.
95.\tS ohledem na uvedené Nejvyšší soud plně kvituje výklad prezentovaný odvolacím soudem v bodu 34 na s. 39 jeho usnesení, podle něhož se přechováváním rozumí jakýkoliv způsob přechovávání takové omamné či psychotropní látky (nebo přípravku tyto obsahují, popř. prekursoru či jedu) s tím, že tak pachatel činí pro jinou osobu. Současně je ale třeba dodat, že závěry Nejvyššího soudu prezentované v bodech 66 a násl. tohoto usnesení se zákonitě musí odrazit i v právním posouzení jednání obviněných popsaném pod bodem 1. písm. r) pokud jde o zajištěné léčivé přípravky.
96.\tNejvyšší soud tak shrnuje, že tuto dovolací námitku obviněné S. – co do výkladu znaku pro jiného přechovává – vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou.
IV. 5
K dovolací námitce obviněného J. týkající se nesprávného tlumočení a nedostatečného překladu
97.\tObviněný J. v podaném dovolání s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu namítá vady tlumočení průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně a dále nedostatečný rozsah překladu usnesení odvolacího soudu do jeho rodného jazyka, když v tomto absentují pasáže odůvodnění týkající se dalších obviněných, s nimiž měl tvořit organizovanou skupinu působící ve více státech. Dále obviněný J. namítá, že mu – s ohledem na neznalost českého jazyka – měly být přeloženy i další listiny (např. odborná vyjádření, protokoly o sledování osob a věcí a další) a konečně mu nebylo umožněno klást otázky tlumočníkovi, jenž byl vyslýchán ohledně neshod v předchozím tlumočení výpovědi obviněného. Ačkoliv uvedená dovolací argumentace neodpovídá obviněným uplatněnému – ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu – Nejvyšší soud ji neoslyšel. Její podstata totiž spočívá v porušení ústavně zaručeného základního práva na řádné tlumočení a překlad, jež jsou garantované článkem 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy a článkem 37 odst. 4 Listiny. Již na úvod ale Nejvyšší soud konstatuje, že na námitky obviněného soudy nižších stupňů zcela adekvátně reagovaly a po upozornění na problémy s tlumočením přistoupil soud prvního stupně k přibrání nového tlumočníka, který následně provedl i překlad rozhodnutí obou soudů. Soud prvního stupně zajistil také vysvětlení případných nesrovnalostí při tlumočení a celkově podle Nejvyššího soudu dostál požadavkům plynoucím z § 2 odst. 14 a § 28 tr. řádu.
98.\tKonkrétně se touto argumentací obviněného J. zabýval již dříve odvolací soud v bodu 9 svého usnesení, přičemž Nejvyšší soud nepovažuje na tomto místě za potřebné znovu rekapitulovat přezkumné úvahy odvolacího soudu a odkazuje toliko na stěžejní části spisového materiálu, z nichž se podává, že právo obviněného na řádné tlumočení a překlad bylo ze strany soudů nižších stupňů respektováno. V protokolu o hlavním líčení ze dne 1. 2. 2023 (založeném na č. l. 2330 verte) je zachycen doslovný překlad výslechu obviněného, jenž místy skutečně působí nesrozumitelně a k němuž jsou na č. l. 2344 přiloženy písemné poznámky obviněného. V témže protokolu na č. l. 2331 je zachycena námitka obhájce obviněného, že překlad, tak jak je veden, nedává smysl. Usnesením ze dne 2. 2. 2023 předseda senátu soudu prvního stupně přibral podle § 28 tr. řádu tlumočníka (č. l. 2361), jenž následně tlumočil průběh dalších hlavních líčení (srov. č. l. 2403 a násl.). Na č. l. 2442 a násl. je založena kopie výpovědi obviněného (pozn. myšleno písemných poznámek obviněného k hlavnímu líčení, jež proběhlo dne 1. 2. 2023, společně s jejich překladem provedeným nově přibraným soudním tlumočníkem). Na č. l. 2513 jsou pak založeny důkazní návrhy obhajoby, mimo jiné návrh na čtení protokolu o pokračování výslechu obviněného ze dne 31. 10. 2022 a překladu jeho výpovědi uvedeného výše. Dne 17. 5. 2023 pak proběhlo hlavní líčení, v němž byl obviněný opětovně za přítomnosti nového tlumočníka vyslechnut, neboť požádal o doplnění své výpovědi (č. l. 2528 až 2529 verte). Při témže hlavním líčení pak obhajoba navrhla přečtení překladu písemných poznámek obviněného, k čemuž předseda senátu sdělil, že pro čtení výpovědi obviněného nejsou splněny zákonné podmínky a obviněný případně může svoji výpověď zopakovat za přítomnosti nově přibraného soudního tlumočníka (srov. č. l. 2537). Z obsahu spisu se dále podává, že v průběhu hlavního líčení byly následně na základě důkazního návrhu obviněného čteny odborná vyjádření (srov. č. l. 2537 verte a 2538), protokoly o sledování osob a věcí a přepisy prostorových odposlechů (č. l. 2551 verte a 2552), další listinné důkazy a protokol o sledování osob a věcí, obsahové přepisy hovorů a SMS zpráv (č. l. 2642 verte až 2644 verte). Z podnětu obhajoby byl dále proveden překlad záznamu prostorových odposlechů (č. l. 2611 a násl.), k němuž se následně obhajoba i obžaloba vyjádřily u hlavního líčení (srov. č. l. 2644 verte až 2645 verte). Konečně v závěru hlavního líčení se tlumočník vyjádřil ke kvalitě vybraných překladů provedených jinými tlumočníky či překladateli, když uvedl, že narazil na tři případy, kdy byl text zkreslen, jako jazykovědec ale takové zkreslení nehodnotil jako hrubé (srov. č. l. 2646 a násl.). Na č. l.2697 a násl. se nacházejí překlady telefonních hovorů, jež byly pořízeny na žádost obhajoby a následně provedeny k důkazu u hlavního líčení (srov. č. l. 2715 verte a násl.).
99.\tNa základě uvedeného obsahu spisového materiálu dokumentujícího průběh hlavního líčení ve věci obviněného J. má Nejvyšší soud za to, že soud prvního stupně plně dostál své úloze a náležitým způsobem zajistil tlumočení pro obviněného. V případě nejasností ohledně obsahu jeho výpovědi postupoval tak, aby byly tyto odstraněny a opakovaně vyhověl důkazním návrhům obhajoby v tomto směru. Jak je zřejmé, obviněný J. byl vyslýchán v hlavním líčení opakovaně za přítomnosti nového tlumočníka a měl možnost znovu vypovídat a poukázat na případné nejasnosti v jeho předchozí výpovědi způsobené vadným tlumočením. Jestliže za této situace předseda senátu soudu prvního stupně nevyhověl návrhu obviněného na čtení překladu jeho písemných poznámek, v situaci, kdy tento měl prostor případné jím spatřované rozpory vysvětlit během svého výslechu či požádat následně o doplnění svého výslechu, nelze jeho postupu ničeho vytknout. Lze jen dodat, že pokud obviněný nesouhlasil s překladem své výpovědi v řízení před soudem prvního stupně, měl možnost v podaném odvolání tuto zpochybnit, a to /poukazem na ony zcela konkrétní nesrovnalosti v obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 1. 2. 2023 a jeho písemnými poznámkami. To však neučinil. Pokud jde o tvrzenou nemožnost klást tlumočníkovi otázky v rámci jeho vyjádření, lze poukázat na č. l. 2646 až 2647, z nichž je zřejmé, že obhajobě bylo umožněno klást tlumočníku v závěru hlavního líčení dotazy týkající se právě nesprávností v tlumočení a překladu. Tvrdí-li obviněný, že mu nebyly přeloženy odborná vyjádření či protokoly o sledování osob a věcí, platí, že tyto na jeho žádost byly u hlavního líčení za asistence tlumočníka přečteny. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v postupu soudu prvního stupně nezjistil žádná procesní pochybení, jež by byla s to porušit ústavně garantované právo obviněného J., jakožto osoby neznalé českého jazyka, na tlumočení a překlad v trestním řízení.
100.\tNezbývá než dodat, že namítá-li obviněný J. nedostatečný rozsah překladu usnesení odvolacího soudu, když v tomto scházejí pasáže odůvodnění týkající se dalších obviněných, s nimiž měl tvořit organizovanou skupinu působící ve více státech, je třeba připomenout, že podle § 28 odst. 2 věty druhé tr. řádu týká-li se takové rozhodnutí (pozn. jež je podle zákona třeba obviněnému přeložit – pozn. Nejvyššího soudu) více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část rozhodnutí, která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění. V tomto směru je na uvážení orgánu činného v trestním řízení, v jakém rozsahu bude překlad pořízen, přičemž stěžejní pro určení rozsahu překladu je právo obviněného na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Z č. l. 3054 a násl. a 3077 a násl. Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému bylo přeloženo usnesení odvolacího soudu v rozsahu, který se skutečně bezprostředně týká jeho osoby, přičemž byly vynechány pasáže týkající se čistě dalších spoluobviněných (tj. skutky pod body 2. až 6. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, výroky o trestech, shrnutí odvolání, průběhu veřejného zasedání týkající se odvolání a závěrečných návrhů týkajících se spoluobviněných a obsažené v narativní části usnesení odvolacího soudu a dále vypořádání individuálních odvolacích námitek ostatních obviněných). Za tohoto stavu Nejvyšší soud považuje takto pořízený překlad usnesení odvolacího soudu – byť nyní zrušeného – za neporušující právo obviněného na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Uvedenou argumentaci obviněného proto Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.
IV. 6
K dalším dovolacím námitkám obviněného L.
101.\tObviněný L. zbývající část svých dovolacích námitek [tj. nad rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu] podřazuje souhrnně pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu s tím, že jejich jádro spočívá v rozporování skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Stručně řečeno, obviněný nesouhlasí s právním posouzením jeho jednání jako spáchaného organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Namítá, že ona organizovaná skupina měla být tvořena blíže neustanovenou osobou (lékárníkem či lékárnicí) z Bělehradu, kterou se ale nepodařilo ustanovit, přičemž její jednání v Srbsku nebylo trestné, protože obchod s léčivým přípravkem Rinasek není v dané zemi nijak regulovaný. Ke skutku, konkrétně k jednáním pod bodem 1. písm. c), písm. d) a písm. f) až i) namítá, že nebylo nijak konkretizováno, jakým způsobem a zda vůbec došlo k převozu léků do České republiky a případné úvahy soudů v tomto směru nejsou nijak podloženy. Jednání pod bodem 1. písm. n) pak vytýká absenci subjektivní stránky s tím, že nemohl vědět o obsahu balíčku, a to ani původního, ani policií zaměněného; k jednání pod bodem 1. písm. r) uvádí, že není ničím prokázáno, že by přechovával léky Rinasek a Clarinase za účelem jejich další distribuce a jde tak o ničím nepodloženou domněnku soudů.
102.\tK takto konstruovaným dovolacím námitkám Nejvyšší soud uvádí, že je nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do rozsahu provedeného dokazování, totiž hodnocení provedených důkazů ze strany soudů nižších stupňů, a především pak do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení soudy učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání deklaruje i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné v této části dovolání uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a to v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) patrně dovozuje tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. I přesto – zvláště pokud jde o znak organizované skupiny působící ve více státech podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku – se však Nejvyšší soud vyslovuje i k právnímu posouzení jednání obviněných, avšak ve vztahu ke skutku, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, nikoliv jak měl být podle obviněného L. zjištěn.
103.\tK uvedenému Nejvyšší soud připomíná, že soud prvního stupně v bodu 58 svého rozsudku shrnuje jím učiněná skutková zjištění stran skladby celé organizované skupiny, včetně zapojení dalších již dříve odsouzených spoluobviněných, byť tito působili toliko na její „domácí“ úrovni. Stěžejními poznatky zde je, že organizátorem celé trestné činnosti byl obviněný L., přeshraniční prvek v rámci skupiny je dán jednak blíže neustanovenou osobou v Srbsku, ale dále obviněnou S., která byla kurýrkou, a svědkem K. (k jeho, byť jediné, roli kurýra srov. bod 29 rozsudku soudu prvního stupně), obviněným J., který rovněž figuroval jako kurýr (byť toliko ve dvou případech), a blíže neustanovenou osobou působící v Srbské republice jako lékárník či lékárnice. Zásadní přitom je – s ohledem na závěry uvedené v bodu 71 tohoto usnesení – že v dané věci šlo o jediný trvající trestný čin a postačuje tak, že náležitosti organizované skupiny působící ve více státech byly nepochybně dány i třeba jen pro část jeho páchání.
104.\tTak tomu konkrétně bylo v době, kdy svědek K. na pokyn obviněného L. vezl obviněnou S. do Bělehradu [bod 1. písm. b)], dále když dovoz léčivých přípravků probíhal v součinnosti obviněného L. a obviněné S. ve spolupráci s blíže neustanovenou osobou [písm. b), c), d), e), f), g), h), i)] a poté ve spolupráci s obviněným J. [bod 1. písm. n) a p)]. V tomto směru tak zde byla dána bezpochyby skupina tří trestně odpovědných a existujících osob, které se podílely na trestné činnosti s přeshraničním prvkem, tvořená obviněnými L., S. a svědkem K. a posléze obviněnými L., S. a J., na niž se od října 2021 [bod 1. písm. j)] napojili i spoluobvinění B., B. a V., a v neposlední řadě onou blíže neustanovenou osobou (srov. body 60 a 84 rozsudku soudu prvního stupně a dále body 30 a 31 usnesení odvolacího soudu). Ve shodě s odvolacím soudem zde Nejvyšší soud znovu připomíná, že i přesto, že se nepodaří zjistit totožnost všech členů organizované skupiny, tato skutečnost sama o sobě ještě nevylučuje posouzení takové skupiny jako organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo ke vzájemné součinnosti při realizování trestné činnosti, která vykazovala takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých členů, že tyto okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Pokud se tedy soudům v rámci trestního řízení nepodařilo zjistit totožnost ostatních členů organizované skupiny, nepřekáží tato skutečnost kvalifikaci jednání obviněného jako činu spáchaného členem organizované skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, či např. ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1133/2016, anebo ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. 11 Tdo 883/2024). O takový případ jde podle Nejvyššího soudu i v nyní projednávané trestní věci, když z obsahu provedených důkazů plyne, že taková osoba zde musela existovat (srov. bod 31 na s. 31 usnesení odvolacího soudu).
105.\tJde-li o námitky obviněného stran prokázání jednání kladeného mu za vinu pod bodem 1. písm. c), písm. d) a písm. f) až písm. i) a písm. n) a písm. r), k těmto Nejvyšší soud, co do objasnění skutkového stavu věci, uvádí následující.
106.\tK bodu 1. písm. c) je třeba poukázat na bod 64 rozsudku soudu prvního stupně a bod 33, na s. 34 a 35 usnesení odvolacího soudu, v nichž je důkazně dokumentována cesta do Srbské republiky realizovaná obviněnou S. a svědkyní R., a to diářem s poznámkami o počtu a druzích léčiv a účtenkami za dálniční známky a záznamy o přechodu hranic, který byl zajištěn při domovní prohlídce provedené u obviněného. K bodu 1 písm. d) srov. bod 65 rozsudku soudu prvního stupně a bod 33, na s. 34 a 35 usnesení odvolacího soudu, v nichž je důkazně doložena cesta do Srbské republiky, jíž se účastnili obviněná S. a svědkyně R. i obviněný L., a to opět diářem s poznámkami o počtu a druzích léčiv a účtenkami za dálniční známky a záznamy o přechodu hranic. Ohledně bodu 1. písm. f), písm. g) a písm. h) srov. body 67 a 68 rozsudku soudu prvního stupně bod 33, na s. 35 usnesení odvolacího soudu, kdy tyto cesty jsou dokumentovány záznamy v diáři a telefonickými hovory obviněného L. s blíže neustanovenou ženou pracující v lékárně Lipa Lek a dále záznamy o překročení státní hranice. K bodu 1 písm. i) lze odkázat na bod 69 rozsudku soudu prvního stupně a bod 33, na s. 35 usnesení soudu prvního stupně, přičemž zde popsané jednání bylo prokázáno odposlechem hovorů obviněného L. s blíže neustanovenými ženami pracujícími ve výše uvedené lékárně a dále záznamy o překročení státní hranice. Co do bodu 1. písm. n) lze odkázat na bod 76 rozsudku soudu prvního stupně a bod 33, na s. 35 usnesení odvolacího soudu, kdy znalost obsahu dopravované a následně zaměněné zásilky jsou velmi dobře doloženy a popsány v bodu 76 rozsudku soudu prvního stupně, což odvolací soud rozvíjí, když na s. 35 svého usnesení připomíná komunikaci ohledně doručení zásilky, čímž obhajobu obviněného o neznalosti jejího obsahu zcela přesvědčivě vyvrací. Konečně k bodu 1 písm. r) srov. body 71, 74 a 75 rozsudku soudu prvního stupně, v nichž daný soud vysvětlil, že zajištěné léčivé přípravky a omamné a psychotropní látky obvinění L. a S. sdíleli v rámci svého stále trvajícího soužití, a vzhledem k dalším skutkovým zjištěním týkajícím se nakládání s těmito ze strany obviněných pak logicky dovodil, že i tyto byly určeny k distribuci dalším osobám. Konečně nelze než připomenout, že obviněná S. byla opakovaně s léčivými přípravky zadržena na srbsko-maďarské státní hranici a aktivity obviněného L. velmi barvitě dokládá obsah tzv. prostorových odposlechů motorového vozidla Jaguar, v nichž se obviněný nepokrytě chlubí tím, že obchoduje s léčivými přípravky, z nichž se vyrábí pervitin, a s obviněným J. plánují budoucí spolupráci na dovozu těchto léčivých přípravků (viz body 71 a 78 rozsudku soudu prvního stupně).
107.\tK dovolání obviněného L. tudíž lze uzavřít, že jeho dovolací argumentaci shledal Nejvyšší soud dílem odpovídající jím uplatněným dovolacím důvodům, avšak zjevně neopodstatněnou, dílem pak neodpovídající žádnému jím deklarovanému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Proto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Uvedené rozhodnutí o dovolání obviněného však nic nemění na tom, že usnesení odvolacího soudu bylo i ve vztahu k jeho osobě v plném rozsahu zrušeno, a to z důvodů, které mu prospívaly na základě přiměřené aplikace § 261 tr. řádu a jež Nejvyšší soud vysvětlil v bodu 73 tohoto usnesení.
IV. 7
K dalším dovolacím námitkám obviněné S.
108.\tObviněná S. zbývající část svých dovolacích námitek podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž Nejvyššímu soudu předkládá tři skupiny námitek, jejichž podstata spočívá v polemice se skutkovými zjištěními soudů. Jak Nejvyšší soud vysvětlil ve vztahu k osobě obviněného L. v bodu 102 tohoto usnesení, jde i u obviněné o prosazování vlastní verze skutkového stavu odlišné od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování zjištěn soudy nižších stupňů. Tato část dovolací argumentace obviněné proto neodpovídá jí uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a Nejvyšší soud se k této vyslovuje toliko stručně následovně.
109.\tPrvní skupina skutkových námitek obviněné S. je založena na tvrzení, že ničím nebylo prokázáno, že do České republiky ze Srbské republiky léčivé přípravky využitelné k výrobě metamfetaminu (pervitinu) dovezla. K tomu je třeba odkázat zejména jednak na bod 1 písm. b) tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, z něhož se podává, že při dovozu právě takových léčivých přípravků do České republiky byla zadržena v Maďarsku, jednak na body 63 až 65 rozsudku soudu prvního stupně a důkazy zde uvedené (výpověď svědka K. a listinné důkazy, včetně záznamů o přechodu státních hranic). Namítá-li dále obviněná, že dané léčivé přípravky mohla v Srbské republice nakoupit, ale není nijak doloženo, že tyto do České republiky i dovezla, odkazuje Nejvyšší soud na obsah deníku a údaje o množství a ceně léčivých přípravků zde uvedených a dále na zajištěný odposlech obviněného L., v němž tento uvádí, že do České republiky tyto dováží (srov. body 68 a 69 rozsudku soudu prvního stupně a bod 34 usnesení odvolacího soudu). Druhá skupina skutkových námitek obviněné se týká tvrzeného extrémního rozporu ve skutkových zjištěních, jenž má být dán tím, že soudy dovodily, že se na trestné činnosti podílely i další osoby (konkrétně rozporuje zapojení blíže neurčené osoby ze Srbska a vazbu na obviněného J.). Rovněž nesouhlasí s tím, že její jednání bylo posouzeno jako spáchané v rámci organizované skupiny působící ve více státech. K tomu považuje Nejvyšší soud za vhodné předně odkázat na vypořádání obdobných námitek obviněného L. (viz body 103, 104 a 106 tohoto usnesení). Jde-li o propojení obviněné a obviněného J., v bodu 47 rozsudku soudu prvního stupně jsou uvedeny důkazy, z nichž plyne, že jela pro danou zásilku dvakrát, jednou sama a o dva dny později s obviněným J. Z hlediska chronologického jela obviněná vyzvednout zásilku ze zahraničí, a to poté co ji obviněný L. přestal posílat do Srbska jako kurýrku. S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že obviněná považovala alespoň jako za možné, že ona zásilka obsahuje právě léčivé přípravky, když tuto vyzvedávala ve spojení s osobou ze Srbské republiky a pro obviněného L. (srov. body 76 a 77 rozsudku soudu prvního stupně). Poslední námitka obviněné se pak týká údajných nedostatečných skutkových zjištění ohledně pervitinu prodávaného obviněnou společně s obviněným L. Obviněná zde rozporuje závěr, že prodávaný metamfetamin (pervitin) pocházel od obviněného H. [skutek pod bodem 1. písm. k) až m), o)]. K tomu je třeba uvést, že z bodů 71 až 73 rozsudku soudu prvního stupně se podává, že zdrojem metamfetaminu pro obviněné S. a L. byl obviněný H., od něhož tito tuto drogu nakupovali, a to opakovaně v období října až listopadu 2021. Podle bodu 1 písm. q) II. až V. tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně obviněná S. prodávala či jinak opatřila tam uvedeným osobám pervitin, a to v období listopad až prosinec 2021. Jestliže tedy soudy nižších stupňů shledaly, že obviněnou poskytovaný pervitin pocházel od obviněného H., jde o zcela logické a o důkazy opřené skutkové zjištění. Dlužno dodat, že pokud by obviněnou distribuovaný metamfetamin pocházel od jiné osoby, pro právní posouzení věci by tato skutečnost neměla zcela žádný význam.
110.\tNejvyšší soud proto uzavírá, že pokud jde o výše uvedené námitky obviněné směřující do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, platí, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, přičemž z odůvodnění jeho rozsudku vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Jestliže daný soud v odůvodnění svého rozsudku řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil, přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací (srov. ve vztahu k obviněné bod 34 jeho usnesení), dostál svým povinnostem plynoucím z § 2 odst. 5, § 2 odst. 6 i § 125 odst. 1 tr. řádu a Nejvyšší soud nemá, co by v tomto směru soudům nižších stupňů vytknul. Lze jen doplnit – v reakci na poslední dílčí námitku obviněné – že odvolací soud zjevně dostál své přezkumné roli a nerezignoval na posouzení správnosti hodnotících úvah soudu prvního stupně, jak se snaží obviněná tvrdit. O tom svědčí výše uvedené pasáže odůvodnění jeho usnesení, z nichž se zřetelně podává, že k přezkumu hodnocení důkazů nepřistupoval jakkoliv rezervovaně, ale na podkladě odvolacích námitek prověřil správnost hodnotících úvah i na jejich základu učiněných skutkových zjištění.
IV. 8
K dalším dovolacím námitkám obviněného J.
111.\tObviněný nad rámec dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b) a písm. d) tr. řádu svoji zbývající dovolací argumentaci podřazuje pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Stejně jako v případě obviněného L. i obviněné S. jejich podstata spočívá především v prosazování vlastní verze skutkového stavu odlišné od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování zjištěn soudy nižších stupňů. Jak přitom Nejvyšší soud vysvětlil v bodu 102 tohoto usnesení, takto konstruované dovolací námitky neodpovídají žádnému z jím posledně uvedených, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů. Stejně tak ani další skupina námitek, směřující do oblasti tzv. opomenutých důkazů, neodpovídá v úvahu přicházejícímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě.
112.\tK posledně uvedené skupině dovolacích námitek Nejvyšší soud připomíná, že obviněný brojí proti neprovedení jím navrhovaných důkazů, totiž notářsky ověřeného vyjádření S. S., výslechu téže osoby a svědka B. R., a dále neprovedení výslechu zpracovatelů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, a nevypracování znaleckého posudku, kteréžto důkazní návrhy měly sloužit k objasnění množství účinných látek obsažených v zajištěných léčivých přípravcích.
113.\tK problematice tzv. opomenutých důkazů Nejvyšší soud předně pro úplnost uvádí, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
114.\tZ obsahu napadených soudních rozhodnutí Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně se výše uvedenými důkazními návrhy zabýval a v bodu 57 svého rozsudku vysvětlil, z jakých důvodů jejich provedení považuje za nadbytečné v tom směru, že výslech navrhovaných svědků by nebyl s to přinést do skutkových zjištění žádné nové relevantní poznatky, a pokud jde o obsah odborných vyjádření, neměl stran jejich správnosti žádné pochybnosti, a výslech jejich zpracovatelů proto považoval rovněž za nadbytečný. Pouhou skutečnost, že obviněný nesouhlasil s odbornými závěry znaleckých posudků, pak označil za nedostatečný pro to, aby jejich zpracovatele předvolal a vyslechl. Odvolací soud pak v bodu 12 svého usnesení připomněl důkazní návrhy obviněného učiněné v odvolacím řízení, načež v následujícím bodu poukázal na relevantní judikaturní východiska stran rozsahu dokazování a v bodu 14 na s. 23 vysvětlil, proč vybraným důkazním návrhům obviněného vyhověl a jiným nikoliv. Ohledně návrhu na výslech svědka S. S., popř. přečtení kopie notářského zápisu o jeho výpovědi, uvedl, že vzhledem k doposud učiněným skutkovým zjištěním k jednání pod bodem 1 písm. p) se tento důkazní návrh jevil jako nadbytečný. K návrhu na výslech zpracovatelů odborných vyjádření se pak plně ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně uvedenou v bodu 57 jeho rozsudku s tím, že správnost jejich závěrů nebyla ničím zpochybněna a provedení jejich výslechu tak nic věcně neodůvodňovalo. Z téhož důvodu pak odvolací soud zamítl návrh obviněného na vypracování znaleckého posudku (srov. bod 14 na s. 24 usnesení odvolacího soudu).
115.\tLze tedy shrnout, že soud prvního stupně i odvolací soud návrhy obviněného na doplnění dokazování zamítly, neboť dospěly k závěru, že skutkový stav věci byl na základě provedeného dokazování prokázán v rozsahu požadovaném § 2 odst. 5 tr. řádu. Považovaly tedy v tomto ohledu dokazování za úplné a jeho další doplnění by představovalo pouhé prodloužení trestního řízení, k němuž však nebyl důvod, neboť by nebylo s to jakkoliv přispět k objasnění dané trestní věci, ač obviněný byl jiného názoru. Jestliže soudy nižších stupňů o důkazních návrzích obviněného procesně řádným a současně logicky a přesvědčivě odůvodněným způsobem rozhodly, platí, že tyto nezůstaly nedůvodně neprovedeny ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě a tento dovolací důvod tak nemohl být naplněn.
116.\tZbývající část dovolací argumentace obviněného J. pak směřuje rovněž do oblasti dokazování, konkrétně hodnocení provedených důkazů. Jak však Nejvyšší soud připomenul výše ve vztahu k dovolání obviněného L., pouhá polemika s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů není s to naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, stejně tak i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první variantě, na který obviněný odkazuje.
117.\tIn concreto obviněný namítá, že nebyl členem organizované skupiny působící ve více státech a nesouhlasí s jemu přisouzeným rozsahem trestné činnosti, pokud jde o množství účinných látek obsažených v dopravených léčivých přípravcích a množství drogy, které by z těchto bylo možné vyrobit. Tvrdí-li obviněný, že v řízení nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že byl členem organizované skupiny působící ve více státech a s tímto členstvím byl srozuměn (načež poukazuje na konkrétní skutkové okolnosti, totiž že jeho jediným kontaktem při příjezdu do České republiky byl obviněný L., a dodává, že jím navržené důkazy měly vyvrátit závěr, že v tašce se nacházela léčiva) a dále namítá, že dovážel prekursory drog, nikoliv drogy, a analýza obsahu účinných látek, stejně tak jako potenciálně vyrobitelného množství drogy, nebyla provedena řádně, zjevně nepředkládá polemiku s právním posouzením skutku, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, ale s jejich samotnými skutkovými zjištěními.
118.\tK uvedenému Nejvyšší soud v prvé řadě odkazuje na body 76 a násl. rozsudku soudu prvního stupně. V nich se označený soud vyslovuje k obhajobě obviněného zaměřené na to, že obviněnému L. poslal léky, ale nevěděl, k čemu tyto mají sloužit (resp. že mělo jít o dopingové látky). Uvedená obhajoba je vyvrácena důkazy rozebranými pod body 76 až 78 rozsudku soudu prvního stupně, především tím, že došlo k záměně zásilky uvedené pod bodem 1 písm. n) [obsahující léčivý přípravek Rinasek s obsahem pseudoefedrinu], což plyne z příslušného protokolu uvedeného v bodu 47 rozsudku soudu prvního stupně, a dále videem pořízeným obviněným J. pro účely „reklamace“, jakož i obsahem hovoru pořízeného v rámci prostorového odposlechu vozidla Jaguar, kde obviněný J. hovoří o možnostech dovozu dalších léků a o tom, že „minule to nedopadlo, když bylo v krabici něco jiného“. Uvedený rozhovor a obsah odposlechu hovoru mezi obviněným L. a obviněnou S. v bodu 77 rozsudku soudu prvního stupně pak dosvědčují úspěšný dovoz léků v rámci jednání pod bodem 1 písm. p) výroku o vině. Zpochybňovaná vazba obviněného J. na další obviněné je zřejmá např. z bodu 14 rozsudku soudu prvního stupně, kde obviněná S. uvádí, že do depa společnosti DPD jela na pokyn obviněného L. s obviněným J. Obhajoba obviněného, že obsahem tašky, kterou vezl řidič kamionu v případě jednání pod bodem 1 písm. p), byly peníze, pak byla logickou úvahou soudu prvního stupně vyvrácena v bodu 78 jeho rozsudku. Odkázat lze také na bod 35, na s. 39 až 43 usnesení odvolacího soudu, kde odvolací soud přesvědčivě vypořádává obhajobu obviněného (mimo jiné připomíná, že tento má vzdělání v oboru chemie, takže nelze uvěřit tomu, že nevěděl, k čemu dané léčivé přípravky sloužily). V témže bodu odvolací soud odmítá námitky obviněného stran správnosti a přesvědčivosti závěrů odborného vyjádření s tím, že není důvod pochybovat o erudici jeho zpracovatelů a obviněný žádný takový přesvědčivý důvod ani nepředkládá. V podrobnostech pak nezbývá než odkázat na vyčerpávající přezkum provedený odvolacím soudem na s. 41 a především 42 a 43 jeho usnesení.
119.\tK dovolání obviněného J. tudíž Nejvyšší soud shrnuje, že jeho dovolací argumentaci shledal dílem odpovídající jím uplatněným dovolacím důvodům, avšak zjevně neopodstatněnou, dílem pak neodpovídající žádnému jím deklarovanému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Proto jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Tento způsob rozhodnutí o dovolání obviněného však nic nemění na tom, že usnesení odvolacího soudu bylo i ve vztahu k jeho osobě v plném rozsahu zrušeno, a to z důvodů, které mu prospívaly na základě přiměřené aplikace § 261 tr. řádu a jež Nejvyšší soud vysvětlil v bodu 73 tohoto usnesení.
V.
Rozhodnutí o vazbě obviněných
120.\tVzhledem k tomu, že kasační zásah Nejvyššího soudu se dotýká všech tří obviněných, kteří současně vykonávají nepodmíněné tresty odnětí svobody, jež jim byly uloženy shora uvedeným a nyní již nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně, bylo nutné, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. řádu rozhodl o vazbě těchto obviněných, když pro další výkon trestů odnětí svobody uložených jim rozsudkem soudu prvního stupně chybí zákonný podklad v podobě pravomocného odsuzujícího rozsudku, jímž jim byly takové tresty uloženy.
121.\tNa úvod Nejvyšší soud konstatuje, že v případě obviněného L. neshledal důvod pro rozhodnutí o vzetí tohoto obviněného do vazby podle § 265l odst. 4 tr. řádu. Obviněnému L. byly totiž pravomocně uloženy hned další dva nepodmíněné tresty odnětí svobody, jejichž výkon dosud nezapočal, ačkoliv byl nařízen. Konkrétně se tak stalo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2018, sp. zn. 4 T 49/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 3 To 384/2018, jenž nabyl právní moci dne 12. 12. 2018 a kterým byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl nařízen dne 22. 10. 2024. Dále byl obviněnému rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 6. 2021, sp. zn. 11 T 167/2020, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2021, uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl nařízen dne 31. 7. 2024. Jelikož výroky o trestech odnětí svobody z uvedených rozsudků nebyly usnesením Nejvyššího soudu nikterak dotčeny, nebrání zrušení usnesení odvolacího soudu nijak okamžitému nástupu těchto samostatných nepodmíněných trestů, jejichž výkon byl obviněnému soudem prvního stupně již dříve řádně nařízen.
122.\tS přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem, tedy bezprostředně navazujícímu výkonu dalších soudem prvního stupně již nařízených nepodmíněných trestů odnětí svobody, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za takového stavu není zapotřebí přistupovat k zajištění osoby obviněného pro potřeby trestního řízení v nyní posuzované věci jeho vzetím do vazby. Jejího eventuálního účelu – s ohledem na v úvahu přicházející vazební důvody podle § 67 písm. a) a písm. c) tr. řádu – lze totiž účinně dosáhnout okamžitým výkonem dalších, pravomocně uložených nepodmíněných trestů, které zůstaly kasačním zásahem Nejvyššího soudu zcela nedotčeny. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že obviněný L. se podle § 265l odst. 4 tr. řádu nebere do vazby, přičemž tak učinil za současného vydání příkazu k jeho okamžitému převedení do výkonu shora uvedených trestů odnětí svobody.
123.\tPokud jde o obviněné S. a J., tyto Nejvyšší soud, pro potřeby rozhodnutí o jejich případném vzetí do vazby podle § 265l odst. 4 tr. řádu, přípisy ze dne 8. 4. 2025 vyzval k vyjádření, zda požadují být slyšeni či nikoliv. Obviněná S. přípisem ze dne 10. 4. 2025 sdělila, že žádá být slyšena. Obviněný J. prostřednictvím svého obhájce přípisem ze dne 22. 4. 2025 sdělil, že žádá být slyšen.
124.\tU obviněné S. a obviněného J. Nejvyšší soud shledal existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu, pročež rozhodl o jejich vzetí do vazby tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
125.\tPři rozhodování o vazbě těchto obviněných Nejvyšší soud vycházel z následujících ustanovení trestního řádu, jejichž znění zde připomíná.
126.\tPodle § 67 tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a)\tže uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b)\tže bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c)\tže bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
127.\tPodle § 68 odst. 2 tr. zákoníku platí, že vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta.
128.\tPodle § 72a odst. 5 věty první tr. řádu platí, že doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§ 265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275 odst. 3), o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287), po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1) nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
V. 1
Rozhodnutí o vazbě obviněné S.
129.\tDne 16. 4. 2025 bylo obhájci obviněné doručeno vyrozumění o konání výslechu obviněné k případnému rozhodování o vazbě podle § 265l odst. 4 tr. řádu; obviněné bylo vyrozumění doručeno dne 25. 4. 2025. Dne 29. 4. 2024, v rámci výslechu obviněné, předložil její obhájce Nejvyššímu soudu soubor listin, a to příslib k poskytnutí bydlení podepsaný paní R. S. (dříve S.), příslib o budoucím zaměstnání ze dne 15. 4. 2025 vyhotovený obchodní společností Pivovarská Mendlák s.r.o., zprávu Společnosti Podané ruce o.p.s. ze dne 11. 4. 2025 podepsanou paní L. P., sociální pracovnicí a terapeutkou, a písemný slib obviněné ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu ze dne 21. 4. 2025.
130.\tDne 29. 4. 2025 proběhl výslech obviněné pro účely případného rozhodnutí o jejím vzetí do vazby (§ 265l odst. 4 tr. řádu), a to prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Obviněná během tohoto výslechu ke svým osobním a rodinným poměrům zejména uvedla, že aktuálně se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, je v pravidelném kontaktu se svojí matkou, otcem i bratry. V době před svým uvězněním se podílela na provozování wellnessu XY v Brně, který byl víceméně hlavním zdrojem jejího příjmu. Po jejím zatčení a omezení osobní svobody uvedené podnikání zaniklo. Trvalý pobyt má hlášen na úřadě Husova 5 v Brně, ale bydlení má zajištěné u své matky R. S. na adrese XY v Brně. Co do majetkové situace obviněná uvedla, že má dluhy, které chtěla řešit ve věznici formou insolvence. S ohledem na minimální možnosti pracovního zařazení ve věznici se zvýšenou ostrahou se však k tomu ještě nedopracovala, chce tak učinit v případě přestupu do věznice s ostrahou. Dluhy má ve výši asi 500 000 Kč, tyto s obhájcem mapovali, aby se mohla připravit na insolvenci. Dále obviněná uvedla, že před svým zadržením bydlela v pronájmu s obviněným L. v Brně na adrese XY. Aktuálně proti ní není vedeno žádné další trestní stíhání, výkon žádného jiného trestu odnětí svobody nemá nařízen. Co do průběhu aktuálně vykonávaného trestu odnětí svobody obviněná uvedla, že se snaží chovat řádně, před týdnem dostala druhou pochvalu, byla jí navrhnuta první diferenční skupina, když o tomto návrhu nebylo dosud rozhodnuto. Aktuálně se nachází ve druhé diferenční skupině. K dotazům svého obhájce uvedla, že v případě propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu má přislíbeno zaměstnání, pracovala by jako servírka ve Starobrněnském pivovaru s nástupní mzdou 21 300 Kč. Již v době výkonu vazby začala spolupracovat se společností „Podané ruce“ a ve spolupráci nyní pokračuje prostřednictvím aplikace Skype pravidelně každý měsíc. Absolvuje též pravidelná sezení s psychologem, a to na doporučení speciálního pedagoga. Obviněná dále uvedla, že nemá žádné vazby v zahraničí, souhlasila by s nahrazením vazby jiným způsobem, např. elektronickým náramkem.
131.\tNásledně v rámci výslechu předseda senátu seznámil obviněnou s listinami uvedenými výše, které předložil její obhájce, a to včetně příloh. K těmto obviněná uvedla, že je jí obsah těchto listin znám a nechce k nim ničeho dodat. Dále uvedla, že se společností „Podané ruce“ by chtěla spolupracovat i v případě jejího propuštění na svobodu. Závěrem svého výslechu obviněná uvedla, že by chtěla slíbit, že v případě propuštění z vazby na svobodu nikam neuteče, bude chodit k soudu a nebude páchat nic nezákonného. Poté předseda senátu ukončil výslech obviněné.
132.\tNejvyšší soud konstatuje, že v důsledku jeho nynějšího kasačního zásahu se trestní stíhání obviněné S. ocitá znovu ve stadiu odvolacího řízení. Z tohoto důvodu při posuzování existence či neexistence důvodů pro vzetí obviněné do vazby Nejvyšší soud vycházel z následujících poznatků.
133.\tObviněná S. je nadále trestně stíhána pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz obžaloba na č. l. 2132 a násl.). Za uvedené trestné činy jí soud prvního stupně v záhlaví označeným (nyní nepravomocným) rozsudkem podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil (mimo jiné) úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
134.\tNa osobní svobodě byla obviněná omezena dne 8. 12. 2021 v 6:00 hodin (č. l. 303), do vazby byla vzata usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2021, sp. zn. 70 Nt 3645/2021, a to z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2023, č. j. 43 T 10/2022-2742, byla obviněná uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Poslední rozhodnutí ve věci vazby obviněné učinil odvolací soud, který usnesením ze dne 4. 1. 2024, č. j. 4 To 67/2023-2904, zamítl stížnost obviněné proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2023, č. j. 43 T 10/2022-2839, jímž tento podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodl, že obviněná se ponechává ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a písm. c) tr. řádu.
135.\tNejvyšší soud na podkladě obsahu spisového materiálu nabyl přesvědčení, že – při respektování principu presumpce neviny – je v rovině pravděpodobnosti dostatečně podloženo důvodné podezření, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání obviněné, byly spáchány, mají všechny znaky uvedených trestných činů (s výhradou uvedenou zejména v bodu 70 tohoto usnesení) a jsou zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchala obviněná.
136.\tObviněná je i nadále ohrožena vysokým trestem odnětí svobody, konkrétně nyní nepravomocně uloženým nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání dvanácti let. Byť si je Nejvyšší soud vědom důvodů svého kasačního zásahu, jež se budou muset nezbytně odrazit v právní kvalifikaci jednání obviněné, této nadále hrozí trest odnětí svobody nejméně ve výměře deseti let. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku obviněného. V každém případě však platí, že je hrozba útěku za tohoto stavu značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 775/02, usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, a usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08). Za výši nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval dobu šesti let (srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10) nebo sedmi let (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03).
137.\tNejvyšší soud považuje za nutné též poukázat na judikaturu Ústavního soudu (srov. např. jeho nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14), ale i judikaturu ESLP, podle níž zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném odsuzujícím rozsudku, není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy [srov. dikci příslušného článku podle něhož „zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání“], ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy [srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu ze dne 27. 6. 1968, č. stížnosti 2122/64]. Úmluva tedy považuje zbavení osobní svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením. Fakticky tak nelze klást na tuto vazbu žádné zvláštní podmínky, které existují při aplikaci článku 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Evropský soud pro lidská práva v těchto případech tedy vyžaduje pouze splnění obecných podmínek článku 5 Úmluvy pro zbavení osobní svobody, zejména podmínky zákonnosti (viz např. rozsudky ESLP ve věcech Stoichkov proti Bulharsku ze dne 24. 3. 2005, č. stížnosti 9808/02, či Yefimenko proti Rusku ze dne 12. 2. 2013, č. stížnosti 152/04). Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u obviněné je důvodně dáno riziko, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnula.
138.\tNejvyšší soud se rovněž zabýval otázkou, zda s ohledem na osobu obviněné, povahu a závažnost trestných činů, pro které je stíhána, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
139.\tV tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje se soudy nižších stupňů, které ve svých rozhodnutích v rámci tzv. periodického přezkumu trvání důvodů vazby dospěly k závěru, že s ohledem na osobu obviněné, povahu, a především závažnost trestné činnosti, pro kterou je obviněná stíhána, zde nejsou splněny předpoklady pro užití jiných opatření nahrazujících vazbu vymezených v § 73, § 73a a § 88c tr. řádu. Tato opatření, a to ani ve vzájemné kombinaci, by nebyla s to spolehlivě zajistit její osobu pro účely pokračujícího trestního stíhání. To proto, neboť taková opatření neposkytují dostatečnou záruku zajištění osoby obviněné pro účely probíhajícího trestního řízení a případného výkonu trestu odnětí svobody. Lze jen doplnit, že záruka ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu ani peněžitá záruka podle § 73a tr. řádu nebyly v tomto řízení ostatně ani nabídnuty. Takovým opatřením konečně nemůže být ani písemný slib obviněné ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, předložený Nejvyššímu soudu jejím obhájcem, a to jak s ohledem na osobu obviněné, ale i vzhledem k povaze a závažnosti dané trestní věci, která silně zeslabuje přesvědčivost takového jejího prohlášení. Proto Nejvyšší soud písemný slib obviněné nepřijal.
140.\tZ těchto důvodů Nejvyšší soud po zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu podle § 265l odst. 4 tr. řádu rozhodl tak, že obviněná S. se bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu. Současně podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal její písemný slib.
V. 2
Rozhodnutí o vazbě obviněného J.
141.\tDne 16. 4. 2025 bylo obhájci obviněného J. doručeno vyrozumění o konání výslechu obviněného k případnému rozhodování o vazbě podle § 265l odst. 4 tr. řádu; obviněnému bylo vyrozumění doručeno dne 22. 4. 2025. Dne 29. 4. 2024, v rámci výslechu obviněného, předložil jeho obhájce Nejvyššímu soudu listiny, a to čestné prohlášení k poskytnutí bydlení ze dne 29. 4. 2025 podepsané panem Z. R., které bylo obhájci obviněného zasláno datovou zprávou do jeho datové schránky dne 29. 4. 2025.
142.\tDne 29. 4. 2025 proběhl výslech obviněného pro účely případného rozhodnutí o jeho vzetí do vazby (§ 265l odst. 4 tr. řádu), a to prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Obviněný během tohoto výslechu ke svým osobním a rodinným poměrům zejména uvedl, že aktuálně se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice. Je otcem dvou nezletilých dětí, je ženatý, jeho rodiče jsou naživu. Celý život legálně pracoval ve společnosti Henkel. Měl též svoji firmu. Po dobu svého uvěznění ho jeho rodina podporuje, navštěvuje ho, každý den jsou v telefonickém spojení. K dotazu předsedy senátu, zda má v České republice vytvořeno nějaké zázemí, uvedl, že před svým zadržením v České republice nikoho neznal, nyní má zde dva kamarády nebo známé. Žádné jiné vazby v České republice nemá, byl zde pouze jednou. To bylo tehdy, když ho zadrželi, byl zde pod dobu sedmi dnů a bydlel v apartmánu. Obviněný dále uvedl, že proti němu není vedeno žádné další trestní ani přestupkové řízení. Nebyl mu ani nařízen žádný (jiný) výkon trestu odnětí svobody. Ohledně svých pracovních poměrů před zadržením uvedl, že vystudoval vysokou školu veterinářskou a pracoval nejdříve ve společnosti Beiersdorf a dále ve společnosti Henkel. Následně podnikal. Pokud se týká majetkových poměrů, tyto označil obviněný za docela solidní, jeho rodiče i manželka pracují. Je tedy podle jeho názoru dobře zajištěný, a pokud by byl propuštěn na svobodu, tak by také začal okamžitě pracovat. Obviněný se též vyjádřil k průběhu výkonu jemu uloženého trestu odnětí svobody, když uvedl, že aktuálně je zařazen do první diferenční skupiny, pracuje již pod dobu šesti měsíců. Neměl žádné tresty ani žádné problémy. K dotazu předsedy senátu obviněný uvedl, že v případě jeho propuštění na svobodu by se zdržoval u jednoho známého, nejraději by byl samozřejmě v Srbsku s tím, že by se účastnil soudních jednání a také by tam mohl zajistit důkazy, které se nepodařilo zajistit během předchozího procesu. Obviněný dále k dotazu předsedy senátu uvedl, že nežádá o překlad případného rozhodnutí o jeho vazbě do jazyka srbského, stejně tak i v případě rozhodnutí o jeho dovolání. K dotazu obhájce, zda má v případě propuštění a současného uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování z České republiky zajištěnou možnost bydlení v České republice, případně zaměstnání, obviněný odpověděl, že tomu tak je.
143.\tNásledně v rámci výslechu předseda senátu seznámil obviněného s listinou uvedenou výše, kterou předložil jeho obhájce. K této obviněný uvedl, že osobu Z. R. zná, jedná se o jeho známého. Poté předseda senátu ukončil výslech obviněného.
144.\tNejvyšší soud konstatuje, že v důsledku jeho nynějšího kasačního zásahu se trestní stíhání obviněného J. ocitá znovu ve stadiu odvolacího řízení. Z tohoto důvodu při posuzování existence či neexistence důvodů pro vzetí obviněného do vazby Nejvyšší soud vycházel z následujících poznatků.
145.\tObviněný J. je nadále trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (viz obžaloba na č. l. 2132 a násl.). Za uvedený trestný čin mu soud prvního stupně v záhlaví označeným (nyní nepravomocným) rozsudkem podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil (mimo jiné též) trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
146.\tNa osobní svobodě byl obviněný omezen dne 8. 12. 2021 v 6:00 hodin (č. l. 311), do vazby byl vzat usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2021, sp. zn. 70 Nt 3645/2021, a to z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2023, č. j. 43 T 10/2022-2742, byl obviněný uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Poslední rozhodnutí ve věci vazby obviněného učinil odvolací soud, který usnesením ze dne 11. 1. 2024, č. j. 4 To 64/2023-2914, zamítl stížnost obviněného proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2023, č. j. 43 T 10/2022-2693, jímž tento podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodl, že obviněný se ponechává ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) tr. řádu.
147.\tNejvyšší soud na podkladě obsahu spisového materiálu nabyl přesvědčení, že – při respektování principu presumpce neviny – je v rovině pravděpodobnosti dostatečně podloženo důvodné podezření, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu (s výhradou uvedenou zejména v bodu 70 tohoto usnesení) a jsou zřejmé důvody k podezření, že jej spáchal obviněný.
148.\tObviněný je tedy i nadále ohrožen vysokým trestem odnětí svobody, konkrétně nyní nepravomocně uloženým nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání deseti let. Ačkoliv si je Nejvyšší soud vědom důvodů svého kasačního zásahu, jež se budou muset nezbytně odrazit v právní kvalifikaci jednání obviněného, tomuto nadále hrozí trest odnětí svobody nejméně ve výměře deseti let, když tato skutečnost by již sama o sobě odůvodňovala naplnění důvodu útěkové vazby ve smyslu § 67 písm. a) tr. řádu. Nejde však o důvod jediný. Jak Nejvyšší soud ověřil, obviněný je občanem Srbské republiky, v České republice nemá žádné pracovní, sociální či rodinné vazby a měl se zde navíc zdržovat podle svých slov jen krátkodobě.
149.\tNejvyšší soud, obdobně jako v případě obviněné S., odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku obviněného. V každém případě však platí, že je hrozba útěku za tohoto stavu značně zesílena. Za výši nepravomocně uloženého trestu odnětí svobody odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval dobu šesti let (srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10) nebo sedmi let (srov. např. usnesení ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03). Současně Nejvyšší soud považuje za nutné též poukázat na judikaturu Ústavního soudu (srov. např. jeho nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14), ale i judikaturu ESLP, podle níž zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném odsuzujícím rozsudku, není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy, ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy [srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu ze dne 27. 6. 1968, č. stížnosti 2122/64]. Úmluva tedy považuje zbavení osobní svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením. Fakticky tak nelze klást na tuto vazbu žádné zvláštní podmínky, které existují při aplikaci článku 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Evropský soud pro lidská práva v těchto případech tedy vyžaduje pouze splnění obecných podmínek článku 5 Úmluvy pro zbavení osobní svobody, zejména podmínky zákonnosti (viz např. rozsudky ESLP ve věcech Stoichkov proti Bulharsku ze dne 24. 3. 2005, č. stížnosti 9808/02, či Yefimenko proti Rusku ze dne 12. 2. 2013, č. stížnosti 152/04) [blíže k citaci relevantní judikatury srov. body 136 a 137 tohoto usnesení]. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u obviněného je důvodně dáno riziko, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.
150.\tNejvyšší soud se rovněž zabýval otázkou, zda s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestných činů, pro které je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
151.\tV tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje se soudy nižších stupňů, které ve svých rozhodnutích v rámci tzv. periodického přezkumu trvání důvodů vazby dospěly k závěru, že vzhledem k osobě obviněného i povaze, charakteru a závažnosti trestného činu, pro který je stíhán (srov. popis skutku uvedený shora a opírající se o dosavadní skutková zjištění orgánů činných v trestním řízení), zde nejsou splněny předpoklady pro užití jiných opatření nahrazujících vazbu vymezených v § 73, § 73a a § 88c tr. řádu, která by současně byla s to spolehlivě zajistit jeho osobu pro účely pokračujícího trestního stíhání, a to i ve vzájemné kombinaci, neboť taková opatření neposkytují dostatečnou záruku zajištění obviněného pro účely probíhajícího trestního řízení a případného výkonu trestu odnětí svobody.
152.\tZ těchto důvodů Nejvyšší soud po zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu podle § 265l odst. 4 tr. řádu rozhodl tak, že obviněný J. se bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
153.\tNejvyšší soud uzavírá, že v trestní věci obviněných zjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když část dovolací argumentace obviněné S. shledal důvodnou. Současně Nejvyšší soud dodává, že zbývající dovolací námitky obviněné S. a obviněných L. a J. shledal jednak zjevně neopodstatněnými, jednak jako neodpovídající jimi uplatněným dovolacím důvodům. Z tohoto důvodu také dovolání obviněných L. a J. jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
154.\tZ výše uvedeného důvodu dále rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil ve výroku tohoto usnesení označené usnesení odvolacího soudu. Protože podle § 265k odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 261 tr. řádu důvod, pro který Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch obviněné S., prospívá také obviněným L. a J., rozhodl ve vztahu k těmto obviněným tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. řádu pak zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu následně přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že všichni tři obvinění v současné době vykonávají tresty odnětí svobody, uložené jim rozsudkem soudu prvního stupně, rozhodl Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. řádu tak, že obviněný L. se – vzhledem k dalším navazujícím a současně již nařízeným nepodmíněným trestům odnětí svobody – nebere do vazby a obviněná S. a obviněný J. se berou do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu. Ve vztahu k obviněné S. současně Nejvyšší soud rozhodl podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario o nepřijetí jejího písemného slibu.
155.\tÚkolem odvolacího soudu, jemuž se věc obviněných L., S. a J. vrací k dalšímu řízení, bude znovu jednat a rozhodnout o podaných odvoláních těchto obviněných, a to v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. řádu) formulovaným stran výkladu znaku „prekursor“ v bodu 64 a násl. a co do právního posouzení skutku (za předpokladu, že skutková zjištění v tomto směru nedoznají žádných změn) v bodech 70 až 73 tohoto usnesení [včetně jednání popsaného pod bodem 1 písm. r)]. Neopomene napravit také další zjištěné pochybení týkající se výroku o trestu uloženého obviněné S., jenž je v rozporu s tím, jak byl rozsudek soudu prvního stupně vyhlášen.
,
156.\tNejvyšší soud toliko připomíná, že podle § 265s odst. 2 tr. řádu pak platí, že bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněných, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch.
157.\tV souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 4. 2025JUDr. Petr Škvain, Ph.D. \t předseda senátu