73.\tTato námitka obviněného I. Č. je zjevně neopodstatněná, neboť odvolací soud rozhoduje o odvolání obviněného jako o celku, přičemž může tento řádný opravný prostředek buď zamítnout, anebo mu zcela nebo zčásti vyhovět. Jestliže vyhoví odvolání pouze částečně, ve zbytku ho již nezamítá. Podle § 256 tr. ř. odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 297/2019). Pokud tedy soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud neuvede "částečně zamítavý výrok", který ostatně trestní řád ani nezná (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. 17/2002, č. 20/2003, č. 23/2003).
74.\tPokud dovolatel odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu, jehož určité senáty namítanou problematiku relativizovaly, Nejvyšší soud plně souhlasí s odkazem státního zástupce na aktuální stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. Pl. ÚS-st. 56/22, podle nějž porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky není, obsahuje-li oddělitelná část napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 258 odst. 2 tr. ř. či dovolacího soudu ve smyslu § 265k odst. 2 tr. ř. pouze částečně vyhovující výrok (ve výroku o trestu nebo o ochranném opatření, o náhradě škody apod.) a neobsahuje-li zvláštní výrok zamítající nebo odmítající odvolání, popř. dovolání, ve zbývající části; podmínkou je, že se v odůvodnění vypořádá se všemi podstatnými námitkami, což v projednávaném případě Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 2 To 9/2021, učinil.
75.\tVrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že napadený rozsudek nalézacího soudu byl nezákonný pouze ve výroku o uložených souhrnných trestech. Proto tento oddělitelný výrok odvolací soud svým rozsudkem zrušil a výrokem o trestech ohledně obviněného I. Č. znovu rozhodl. Nemohl tedy již rozhodnout o zbytku odvolání dalším výrokem tak, že ohledně této části se odvolání podle § 256 tr. ř. zamítá. Pokud odvolací soud ve výrokové části svého usnesení použil pod bodem IV. větu, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn“, potom tento výrok sice nemá zákonnou oporu, ale rovněž nemá žádný zásadní význam a soudy je běžně používán.
76.\tObviněný I. Č. uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že peněžitý trest, který mu byl uložen, je nedobytný. Podle dovolatele tedy nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení.
77.\tPodle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je možno dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
78.\tNámitky obviněného I. Č. se týkají alternativy spočívající v uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu se přiklonila k chápání nedobytnosti peněžitého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku) jako dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to v té jeho variantě, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Konkrétně lze poukázat zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1411/2010, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1466/2011, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 9/2014, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1544/2015, a ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016. Nejvyšší soud v této své rozhodovací praxi zaujal názor, že uvažuje-li soud o uložení peněžitého trestu, je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu, a jestliže se mu je nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s přihlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit výši peněžitého trestu (jde o subsidiární postup soudu pro případ, že se dostupnými důkazy nepodaří blíže zjistit majetkové poměry pachatele). Odhad soudu ovšem nemůže vykazovat libovůli, musí vycházet z důkazů a z hledisek výše uvedených. Soud také musí důsledně vycházet z přednosti zákonné vyživovací povinnosti a povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy před trestem spojeným s majetkovým postihem obviněného. Neúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků tedy brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, publikované pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.).
79.\tPokud se týká zjišťování osobních a majetkových poměrů pachatele a jeho závazků, kritéria je třeba posuzovat z hlediska kvantitativního. Peněžitý trest má být uložen jen v takové celkové výměře, v jaké je dobytný. Pokud by peněžitý trest ve výměře, v jaké umožňují jeho uložení osobní a majetkové poměry pachatele, byl nepřiměřený ostatním hlediskům stanoveným pro ukládání trestu (§ 39 tr. zákoníku), zejména povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, uváží soud, zda není namístě uložení jiného druhu trestu, a to popřípadě i vedle peněžitého trestu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 901). Pro neuložení peněžitého trestu by však nestačila jen určitá pravděpodobnost jeho nezaplacení nebo dokonce neochota pachatele tak učinit.
80.\tNeúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku (viz například usnesení Nejvyššího soudu: ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1411/2010, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1466/2011, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 9/2014, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 538/2014, ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 829/2015, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1544/2015, a ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, a zejména již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, publikované pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.).
81.\tS ohledem na shora uvedené musí Nejvyšší soud konstatovat, že soudy nižších stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně nezabývaly hodnocením osoby obviněného a jeho poměrů, jak vyžaduje ustanovení § 67 odst. 3 tr. zákoníku. Nalézací soud pouze obecně konstatoval, že peněžitý trest byl stanoven podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku ve výměře 80 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1 250 Kč, tedy celkem 100 000 Kč (viz bod 42 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud konstatoval, že s ohledem na charakter trestné činnosti mu uložil i trest peněžitý, a to ve stejné výměře, jak jej ukládal již soud prvního stupně, neboť nepochybně v rámci trestné činnosti bylo hlavním motivem i cílem získání majetkového prospěchu tak, jak má na mysli ustanovení § 67 odst. 1 tr. zákoníku (viz bod 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
82.\tStátní zástupce ve svém vyjádření upozornil na skutečnost, že soudy nižších stupňů v době rozhodování nepochybně mohly vycházet z údajů z insolvenčního spisu, jelikož obviněný I. Č. samodlužnický návrh na oddlužení podal ještě před vynesením rozsudku soudu prvního stupně. Z protokolů o hlavním líčení a veřejném zasedání o odvolání nevyplývá, že by listinné důkazy z insolvenčního spisu byly provedeny. Nejvyšší soud se tedy také zaměřil na informace zjistitelné z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku, v němž je možné ověřit, že u dovolatele byl skutečně rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2019, č. j. KSOS 14 INS 13157/2019-A-5 zjištěn úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenční soud dále usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. KSOS 14 INS 13157/2019-B-7 spolu se zprávou o přezkumu schválil i oddlužení obviněného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Z podkladů dostupných z insolvenčního spisu lze dále poukázat na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2022, č. j. KSOS 14 INS 13157/2019-B-19, kterým bylo rozhodnuto tak, že oddlužení dlužníka se přerušuje s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že podáním doručeným soudu dne 1. 7. 2022 požádal dlužník o přerušení oddlužení. Dlužník uvedl, že není schopen splácet oddlužení ze zdravotních důvodů, kdy čeká na operaci, a zároveň z důvodu výkonu trestu odnětí svobody. K žádosti dlužníka se vyjádřil insolvenční správce podáním ze dne 15. 7. 2022, kde uvedl, že ze splátkového kalendáře je hrazeno řádné výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, dlužné výživné zde není. Od února 2022 srážky postačují prakticky pouze na úhradu záloh správci a na výživné. Není plněna minimální zákonná srážka. Správce s přerušením oddlužení souhlasil.
83.\tS ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nevyšší soud uzavírá, že soudy nižších stupňů nepostupovaly při ukládání peněžitého trestu zcela v souladu s § 68 odst. 3, 4 a 6 tr. zákoníku. I když byl vzhledem k následku trestného činu spáchaného obviněným uložen poměrně mírný peněžitý trest, soudy nižších stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí vůbec nezabývaly existencí závazků obviněného, nic nekonstatovaly ani k majetkovým poměrům obviněného. Odvolací soud ani neuvedl, zda majetkovou situaci dovolatele sám odhadl. Postup soudů ve vztahu k posouzení dobytnosti peněžitého trestu tedy nebyl zcela v souladu s právní úpravou a tento výrok je tedy nepřezkoumatelným. Proto Nejvyšší soud v této části podanému dovolání obviněného I. Č. vyhověl.
84.\tNejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvádí, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem musí Nejvyšší soud konstatovat, že v předmětné trestní věci odvolací soud po věcné stránce rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal.
85.\tVzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných J. A. a M. M., přičemž k podnětu obviněného I. Č. uplatněném v jeho mimořádném opravném prostředku podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 2 To 9/2021, a to ve výroku o peněžitém trestu ohledně tohoto obviněného a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem ke způsobu rozhodnutí o dovolání obviněných J. A. a I. Č. Nejvyšší soud nerozhodoval o přerušení výkonu napadených rozsudků podle § 265o odst. 1 tr. ř. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : \tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu