75.\tVzhledem ke shora naznačeným závěrům lze uzavřít, že namítaný příkaz soudce Okresního soudu v Liberci podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. řádu není nezákonný, když případné dílčí obsahové nedostatky tohoto příkazu nejsou takového rázu, že by došlo k porušení práva na spravedlivý proces a jako takové by odůvodňovaly naplnění dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
76.\tStran jednání popsaného pod bodem I. pak obviněný č. 1 dále namítl, že nedošlo k naplnění všech znaků ani základní skutkové podstaty přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku (natož znaků skutkové podstaty kvalifikované), když zpochybňuje, zda mohl porušit povinnosti stanovené pro provozovatele potravinářského podniku, jelikož závěr o tom, zda jednal coby provozovatel potravinářského podniku není obsažen a odůvodněn ve výrokové části napadeného rozsudku. Podle obviněného č. 1 lze přitom v souladu s § 3 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona dospět k závěru, že zakoupením prasat se stal „chovatelem“, který v daném případě realizoval pouze domácí porážku zvířat.
77.\tZločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, a zároveň spáchá tento čin jako člen organizované skupiny. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně lidského zdraví, respektive ochrana veřejného zdraví před potravinami a jinými předměty sloužícími k uspokojování lidských potřeb, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je lidskému zdraví nebezpečné. Jde přitom o trestný čin ohrožovací, který je dokonán již tím, že pachatel má úmyslně na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, tedy trestné je již jen to, že pachatel má takové potraviny nebo předměty na prodej nebo je pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří. Z hlediska trestnosti navíc postačí způsobení abstraktního nebezpečí, nemusí tedy dojít ani k bezprostřednímu ohrožení lidského zdraví.
78.\tV dané věci se měl obviněný č. 1 podle právní věty uvedené pod bodem I. daného zločinu dopustit tím, že úmyslně v rozporu s právním předpisem měl na prodej, pro tento účel vyrobil, sobě a jinému opatřil a prodal potraviny a jiné předměty, jejichž požití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, a čin spáchal jako člen organizované skupiny. Z hlediska naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku je rozhodující, zda je použití nebo užití potraviny nebo jiného předmětu k obvyklému účelu pro lidské zdraví nebezpečné. Přitom platí, že nebezpečnost potravin nebo jiných předmětů pro lidské zdraví je třeba posuzovat vždy v souvislosti s obvyklým účelem jejich požívání nebo jiného užívání. Jde tedy o jejich požití nebo užití určeným obvyklým způsobem. Závažnost (intenzitu) nebezpečnosti závadných potravin a jiných předmětů zákon nestanoví, nicméně je třeba ji vždy zvažovat z hlediska konkrétních okolností případu.
79.\tPředně je nutno zdůraznit, že na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný č. 1 dovážel defektní prasata z SZP Sychrov, a. s. a z PSS Druzcov, s. r. o. do XYa č. p. XY, kde je obviněný č. 2 na jeho pokyn porážel a zpracovával, a tato zpracovaná těla pak dovážel zpět obviněnému č. 1, který je v XY č. p. XY dále zpracovával a následně je prodával širokému okruhu odběratelů, ojediněle poskytoval zdarma či za protislužbu nebo jako odměnu za vykonanou práci. Obviněný č. 1 přitom takto opatřoval prasata, která vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyla vhodná pro další zpracování za účelem jejich uvedení do oběhu a činil tak bez jakékoli kontroly a bez živnostenského či jiného oprávnění. V posuzovaném případě tedy byly takto zpracované živočišné produkty nebezpečné lidskému zdraví, jelikož pocházely ze zvířat, jejichž zdravotní stav neumožňoval produkty z nich uvádět bez dalšího do oběhu, dále nebyly před, během ani po porážce řádně veterinárně zkontrolované, tudíž ani řádně označené, tzn. že nebyly zdravotně nezávadné. Dále pak byly zpracovávány v objektech nesplňujících stanovené požadavky pro provozovny určené k porážení živých zvířat, bourání a skladování mrtvých zvířat, živočišných produktů a masných výrobků a následně převáženy ve vozidlech, která též nesplňovala stanovené požadavky pro jejich převoz. Každá z těchto skutečností mohla mít za následek šíření nákazy či nemocí přenosných ze zvířete na člověka či zvýšení rizika vzniku alergických reakcí. Obviněný č. 1 si tak musel být vědom toho, že nelegálním prodejem těchto produktů, které dodával jak k dalšímu zpracování, tak k prodeji v restauracích, může vážným způsobem ohrozit zdraví desítek až stovek osob, přičemž mu toto bylo zcela lhostejné a jednal takto pouze za účelem svého vlastního zisku. Vzhledem k tomu, že uvedený přečin je trestným činem ohrožovacím, jak již bylo uvedeno v předešlých bodech tohoto usnesení, nebylo nutné, aby k ohrožení zdraví kupujících či koncových konzumentů potravin skutečně došlo, neboť postačí pouhé nebezpečí takového ohrožení. Bez ohledu na obviněným č. 1 požadované označení své osoby jako chovatele podle § 3 odst. 1 písm. a) veterinárního zákona neměla jeho zisková činnost, jež svým charakterem odpovídala provozu jatek, v žádném případě ničeho společného s tzv. domácí porážkou podle § 21 odst. 2 veterinárního zákona, kterážto představuje činnost spojenou s kontinuálním chovem zvířat realizovaným za účelem porážky zvířat a zpracování z nich vzešlých živočišných produktů výlučně pro spotřebu osob, které tvoří domácnost chovatele nebo osob jemu blízkých. Při domácí porážce tedy mají osoby z poměrně úzce vymezeného kruhu, jimž mohou být živočišné produkty poskytnuty, s ohledem na svůj blízký vztah k osobě chovatele možnost posoudit rizika související s konzumací takovýchto produktů, mohou si zjistit podmínky porážky a znají původ masa, čímž je omezeno riziko vzešlé z takovéto činnosti realizované bez veterinární kontroly pro zdraví lidí.
80.\tSkutková věta obsahující shora uvedené skutečnosti stejně jako výčet ustanovení právních předpisů, s nimiž byl postup obviněného č. 1 v rozporu, tedy obsahuje veškeré skutečnosti rozhodné pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jsou v ní tedy uvedeny relevantní ustanovení obsahující povinnosti subjektů nakládajících se zvířaty, provádějícími jejich porážku, zpracování a uváděním masa a orgánů jatečních zvířat do oběhu. Dále jsou zde popsány činnosti, kterými obviněný fakticky tuto činnost vykonával, když zpracovával zvířata a distribuoval živočišné produkty z nich určené ke konzumaci, avšak bez jakéhokoli oprávnění zcela mimo zákonný rámec a bez splnění uvedených zákonných povinností. Z dovolací argumentace obviněného č. 1 není zjevné, které konkrétní rozhodné skutečnosti podle jeho přesvědčení ve skutkové větě absentují. Zároveň samotný skutkový závěr o postavení jmenovaného obviněného jakožto faktického provozovatele potravinářského podniku není znakem skutkové podstaty zločinu podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud se přitom naplněním zákonných znaků skutkové podstaty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku podrobně zabýval v bodě 72. odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž vycházel ze závěrů nalézacího soudu učiněných v bodech 277. až 312. odůvodnění jeho rozhodnutí. Obviněný č. 1 přitom věcně nerozporuje žádný z rozhodných závěrů učiněných nalézacím soudem, a to ani v návaznosti na podrobný rozbor povinností subjektu, který uvádí potraviny do oběhu a zabývá se porážkou a zpracováním zvířat. Obviněný č. 1 za součinnosti dalších členů jím fakticky řízené organizované skupiny od počátku fakticky postupoval jako provozovatel potravinářského podniku, nikoli jako chovatel realizující domácí porážku, neboť odběr zvířat a jejich následná porážka, zpracování a výroba živočišných produktů, včetně jejich následné distribuce byla realizována na základě poptávky celé řady odběratelů (které nebyly členy domácnosti obviněného č. 1 ani osobami jemu blízkými), přičemž obviněný č. 1 zvířata pořizoval ryze za účelem porážky, zpracování a dosažení zisku. Činil tak vědomě bez jakéhokoli oprávnění a bez dodržení jakýchkoli zákonných požadavků zajišťujících ochranu lidského zdraví před závadnými živočišnými produkty určenými ke konzumaci. Obviněný č. 1 tedy nejenže podle skutkových zjištění nalézacího soudu neprovozoval jakýkoli chov zvířat a v důsledku prosté držby zvířat do jejich porážky za účelem jejich zpracování pro své koncové odběratele se z něj nestal chovatel, avšak i pokud by tomu tak nebylo, jeho činnost by nebylo možné vyhodnotit jako „pouhé“ překročení rozsahu domácí porážky podle § 21 odst. 2 veterinárního zákona. Odkazované ustanovení totiž označuje za domácí porážku jen porážku realizovanou z vlastního chovu a podstatným způsobem omezuje nakládání s výslednými produkty, které nesmí být uváděny do oběhu. Jelikož odvolací soud neměl žádné pochybnosti o faktickém postavení obviněného č. 1, který si dlouhodobě, konspirativně, soustavně a úmyslně počínal jako nelegální provozovatel potravinářského podniku, tak správně dovodil, že jmenovaný obviněný zanevřením na veškeré zákonné standarty při zacházení se zvířaty, která nebyla vhodná ke zpracování v důsledku zdravotních problémů, postupu jejich usmrcení a zpracování, jakožto i kontroly výsledných produktů (masa, orgánů a výroby z nich), naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, a to společensky nebezpečným jednáním, které není možno označit za bagatelní. Za této situace je irelevantní, zda jednání obviněného č. 1 mohlo naplnit též skutkovou podstatu jakéhokoli správního deliktu, jelikož byly splněny podmínky pro vyvození jeho trestní odpovědnosti jakožto prostředku ultima ratio. Za této situace pak nemohly jako „důkaz“ o opaku nikterak sloužit ani závěry správních orgánů učiněné v jiných věcech, kteréžto nejsou pro soud v trestním řízení jakkoli závazné.
81.\tK námitce obviněného č. 1 stran právního hodnocení ohledně naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty spočívajícího ve spáchání tohoto trestného činu v postavení člena organizované skupiny považuje Nejvyšší soud za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu § 129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takové koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou.
82.\tPromítne-li Nejvyšší soud shora připomenuté závěry své rozhodovací praxe do poměrů nyní projednávané trestní věci, pak je třeba konstatovat, že námitky obviněného J. P. jsou zjevně neopodstatněné a právní posouzení jeho jednání ze strany obou soudů nižších stupňů jako jednání „spáchaného členem organizované skupiny“ je zcela na místě, když v nyní posuzované věci nalézací soud přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny, jejímž členem byl i obviněný č. 1. Obviněný č. 1 přitom naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rozporoval především námitkou, podle které nebylo prokázáno, jakým způsobem se spoluobvinění včlenili do této trestné činnosti a jakým způsobem se na ni aktivně podíleli, zejména za situace, kdy je jeho osobě a spoluobviněnému M. S. kladeno za vinu jednání páchané v období od ledna 2015 do 10. 1. 2017, zatímco spoluobviněnému P. P. jednání páchané v období od 14. 9. 2016 do 25. 11. 2016. Pro naplnění dané skutkové podstaty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je však otázka toho, zda všichni členové skupiny započali s pácháním trestné činnosti v rámci organizované skupiny v jeden okamžik současně, či se v pozdější době přidaly k pachatelům trvající trestné činnosti další osoby a společně tak vytvořili organizovanou skupinu, zcela nepodstatná. Rozhodným je v dané věci pouze reálné páchání téže trestné činnosti nejméně třemi trestně odpovědnými osobami, přičemž tato skupina nemusí mít ani trvalejší charakter.
83.\tV nyní posuzované věci přitom soud druhého stupně v bodech 74. a 75. odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavě upozornil jak na ustálenou soudní praxi a judikaturu, tak na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Na činnosti této organizované skupiny se totiž podíleli nejméně obviněný J. P., spoluobvinění M. S. a P. P., jakož i další osoby podílející se na výkonu pomocných prací při porážce prasat, či dalším zpracování produktů vzešlých z uvedených porážek. Organizovaná skupina přitom měla jasnou hierarchickou strukturu s rozdělením konkrétních rolí a úloh, když v hlavní pozici vystupoval právě obviněný č. 1 , který zajišťoval zvířata k porážce a zpracování, zázemí a předměty nezbytné pro tuto činnost, stejně jako transport zvířat a zajišťoval odbyt potravin a předmětů ze zpracovaných zdravotně závadných prasat, zatímco spoluobviněný P. P. odebíral od obviněného J. P. předmětné produkty za účelem jejich uvádění do oběhu v restauračním zařízení. Na distribuci živočišných produktů se pak v menší míře podílel i spoluobviněný M. S., jenž zejména za finanční odměnu na pokyn obviněného č. 1 vykonával činnosti spojené s porážkou a zpracováním prasat. Na činnosti organizované skupiny se podílely i třetí neustanovené osoby, a to buď pomocnými činnostmi spojenými s porážkou prasat či dodáváním prasat obviněnému č. 1 s vědomím, že živočišné produkty z nich budou bez dokladů o původu a technologickém zpracování dále šířeny ke spotřebě lidmi. Obviněný č. 1 měl jakožto vůdčí osoba přehled o struktuře celé organizované skupiny a jako jeho pravá ruka byl s její strukturou přinejmenším rámcově srozuměn rovněž spoluobviněný M. S. Spoluobviněný P. P. byl přitom srozuměn se skutečností, že obviněný č. 1 mu jako řezník nedodával živočišné produkty pocházející ze zvířat z jeho vlastního chovu, tudíž musí předmětná zvířata opatřovat od třetí osoby či třetích osob. Organizovaná skupina pak podle skutkových zjištění nalézacího soudu měla trvalejší charakter a komunikace zejména obviněných P. a S. probíhala podle výsledků provedeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu konspirativně a v náznacích, když tito hovořili o místě k bourání masa jako o „základně“ a o prasatech pak hovořili jako o „vokurkách“ či „banánech“. Jednání obviněného J. P., jakož i spoluobviněných M. S. a P. P. tedy zcela jednoznačně naplnilo shora uvedené zákonné znaky předmětného trestného činu, neboť tito obvinění vytvořili organizovanou skupinu, která zajišťovala kontinuální obstarávání zdravotně nezpůsobilých zvířat, jejich následnou porážku, zpracování a distribuci potravin a předmětů z nich získaných či vyrobených.
84.\tVe vztahu k obviněnému č. 1, jakož i spoluobviněným M. S. a P. P. tedy odvolací soud jasně vymezil, v čem spatřuje ve shodě s nalézacím soudem činnost organizované skupiny a podíl jednotlivých pachatelů na ní. Současně krajský soud jednoznačně deklaroval, z jakých důvodů má za to, že daným jednáním byly naplněny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho škodlivost pro společnost. Za tohoto stavu je tedy správný též závěr odvolacího soudu učiněný s poukazem na závěry soudu prvního stupně o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu v podobě úmyslu přímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to i ve vztahu k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 156 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené shledal námitky obviněného P. směřující proti právní kvalifikaci jeho jednání zjevně neopodstatněnými.
85.\tNad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný č. 1 ve svém dovolání brojí námitkami směřujícími vůči skutku popsanému pod bodem II. proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným č. 1 souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným P. výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
V.2
K dovolacím námitkám obviněného M. S.
86.\tNejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu dále zkoumal, zda též dovolání obviněného M. S. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že tímto obviněným vznesené dovolací námitky jsou sice, byť toliko částečně, podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody, nicméně se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
87.\tV této souvislosti Nejvyšší soud předně znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
88.\tZ popsaných důvodů je nutno za irelevantní označit námitky skutkového charakteru, v nichž obviněný č. 2 nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by odvolacím soudem přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný č. 2 totiž ve svém dovolání opětovně předkládá vlastní verzi skutkového stavu stran jednání popsaného pod bodem I. a na základě jím požadovaných změn skutkového stavu rozporuje naplnění subjektivní stránky zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Takovéto námitky obviněného č. 2 však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
89.\tV poměrech projednávané trestní věci Nejvyšší soud k tomuto pouze zrekapituluje závěry soudu odvolacího, jenž se s nyní vznesenou skutkovou argumentací obviněného č. 2 řádně vypořádal v bodě 62. odůvodnění svého rozhodnutí, vycházeje převážně ze závěrů soudu nalézacího. Podle těchto závěrů bylo zejména na základě realizovaných odposlechů, výpovědi spoluobviněného J. P. a vlastního doznání obviněného č. 2 prokázáno, že tento v blíže nezjištěné době, nejméně od ledna 2015 do 10. 1. 2017, vědom si původu, stavu zvířat a způsobu jejich nabytí spoluobviněným J. P., na základě předchozí dohody a za součinnosti s tímto spařil a vyvrhoval prasata, části poražených zvířat poté přepravil v přívěsném vozíku s plachtou a předal zpět spoluobviněnému J. P. k dalšímu zpracování a následnému prodeji, případně bezúplatnému poskytnutí, s čímž mu v několika případech sám podle jeho pokynů pomáhal, a zároveň sám z takto získaných surovin vyráběl masné výrobky, zejména klobásy, které sám uváděl dále do oběhu, ačkoliv takto poskytované živočišné produkty pocházely z neschválených, neregistrovaných zařízení, nebyly řádně veterinárně zkontrolované, ani řádně označené, nebyly tedy zdravotně nezávadné, a tudíž je nebylo možné uvést do oběhu. Přitom si byl obviněný č. 2 vědom, že na uvedené činnosti kromě jeho samotného na základě dohody se spoluobviněným J. P. participují i další osoby formou výkonu pomocných prací při porážce prasat, či dalším zpracování produktů vzešlých z uvedených porážek. Trestná činnost obviněného č. 2 přitom nebyla prokázána pouze shora označenými důkazy, ale rovněž výpověďmi svědků D. K., J. S., R. A., J. A., F. V. a J. M., znaleckými závěry MVDr. Pavla Moravce, podpůrně pak rovněž výpovědí spoluobviněného V. M. a svědkyně Z. P. a odposlechy komunikace vedené mezi obviněným č. 2 a jeho partnerkou S. F.
90.\tZcela nelogická a prokazatelně vyvrácená je tedy obhajoba obviněného č. 2, podle níž si tento nebyl vůbec vědom nelegálnosti svého počínání, neměl důvod pochybovat o zdravotní způsobilosti jím zpracovávaných zvířat i produktů z nich a celou činnost považoval pouze za „výpomoc kamarádovi při domácí zabíjačce“. Té totiž odporují nejen skutková zjištění stran vzdělání a dosavadních zkušeností obviněného č. 2 v relevantním oboru, jeho finanční motivace, absolutní nevhodnost části jím použitých nástrojů a zejména prostor užitých k páchání trestné činnosti, jakožto i četnost činností, jimiž došlo k jejímu spáchání, ale zejména skutečnosti vycházející z realizovaných odposlechů, v jejichž rámci byla zjištěna prakticky každodenní komunikace obviněného č. 2 se spoluobviněným P. Tato komunikace byla vedena zcela zřejmě konspiračním způsobem za účelem omezení jejího odhalení, když v ní jmenovaní užívali vlastní zastírající výrazy pro místa, osoby a zejména prasata, která nejčastěji označovali jako „banány“ či „vokurky“, přičemž společně probírali též dodávky prasat i jejich zdravotní problémy. Zjištěna byla rovněž jejich společná komunikace ohledně možné závadnosti živočišných produktů, řešili např. to, že maso předané „paní U.“ mělo „ďubky“ a flekatou kůži, čímž bylo vyvráceno tvrzení obviněného o tom, že nevěděl o způsobu, jakým je s jím zpracovanými živočišnými produkty nakládáno a komu je distribuováno. I při odhlédnutí od faktu, že spoluobviněný J. P. o zdravotním stavu prasat obviněného č. 2 informoval, pak lze uzavřít, že tyto zdravotní problémy byly takového charakteru, že je ve většině případů musela rozpoznat i laická osoba. Prasata byla totiž v některých případech nepohyblivá (ta byla označována jako „ležáci“), jejich zdravotní problémy musely být pozorovatelné i při běžném shlédnutí jejich vnější podoby (vyhřezlé konečníky) a o některých bylo při jejich prodeji hovořeno tak, že jsou dokonce krátce před úhynem. Pokud obviněný č. 2 takováto zvířata s využitím svých odborných znalostí jakožto vyučený řezník usmrtil a zpracoval za účelem jejich distribuce širšímu okruhu odběratelů s vědomím, že tak činí bez jakékoli dokumentace a kontroly v množství vyšších desítek až přes sto kusů, přičemž byl srozuměn s tím, že se nejedná o zvířata z chovu spoluobviněného P., pak je absurdní jeho tvrzení, že takovéto jednání považoval v rámci vesnických „zvyklostí“ za zcela normální a zákonné.
91.\tZa dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu popsanému pod bodem I. v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že odvolací soud posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry odvolacího soudu neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným č. 2 nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně odvolací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Nad rámec výše uvedeného pak Nejvyšší soud ke správnosti závěru o existenci organizované skupiny, kterýžto obviněný S. svými skutkovými námitkami rozporuje, odkazuje na výše uvedené vypořádání identicky zaměřené námitky vznesené obviněným č. 1 v jeho mimořádném opravném prostředku.
92.\tJde-li o námitky, kteréžto Nejvyšší soud shledal za podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a v rámci kterých obviněný č. 2 namítl nezákonnost důkazu znaleckým posudkem, údaji o telekomunikačním provozu a odposlechy telekomunikačního provozu, pak Nejvyšší soud k těmto poukazuje na závěry, které učinil výše k téměř identickým námitkám vzneseným ze strany dovolatele č. 1. Nad rámec výše uvedených závěrů pak dodává, že namítá-li obviněný č. 2 řešení právních otázek znalcem, jedná se o námitku neopodstatněnou. Obviněný č. 2 totiž tyto námitky nevztahuje k žádným konkrétním závěrům učiněným jmenovaným znalcem a zároveň z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů nelze jakkoli seznat, že by tyto vycházely z jakéhokoli právního hodnocení obsaženého v tomto posudku. Naopak lze poukázat např. na fakt, že byl-li znalec obhajobou dotázán na otázky právního charakteru, výslovně sdělil, že se necítí oprávněn tyto závazně posuzovat. Jím vypracovaný znalecký posudek byl přitom soudy nižších stupňů řádně hodnocen jako kterýkoliv jiný důkaz, a proto v něm obsaženým závěrům nelze ničeho vytýkat. Konečně sama obhajoba měla možnost klást v hlavním líčení znalci otázky a této možnosti také využila, přičemž znalec svými odpověďmi částečně reagoval i na nyní opakovaně předložené výtky, a to v hlavním líčení konaném dne 28. 8. 2020, když zejména upřesnil, že vycházel z předpisů účinných v době páchání trestné činnosti popsané pod bodem I.
93.\tPokud jde o obviněným S. namítanou (ne)použitelnost údajů o telekomunikačním provozu, lze stran příkazů k jejich vydání pro stručnost odkázat na teoretická východiska, jež Nejvyšší soud shrnul ve vypořádání identické námitky obviněného č. 1 směřující proti zákonnosti příkazů k odposlechu. Ze spisového materiálu je zřejmé, že v jejich světle obstojí i příkaz k zajištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 88a odst. 1 tr. řádu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 0 Nt 27079/2016, jelikož i v tomto jsou - stejně jako v na něj navazujícím příkazu k odposlechu - obsaženy skutečnosti, které (byť i soudem přímo nevyslovené) ve svém souhrnu v kontextu dosavadních zjištění orgánů činných v trestním řízení obsažených ve spisovém materiálu odůvodňují nejen jeho vydání s ohledem na existenci důvodného podezření ze spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale rovněž skutečnost, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, jehož účelu nelze s ohledem na charakter předmětné trestné činnosti dosáhnout jiným způsobem. Zároveň pak bylo s ohledem na potřebu získání důkazů o trestné činnosti podezřelých, ztotožnění případných spolupachatelů i případných odběratelů a skutečnost, že trestná činnost měla být podle poznatků orgánů činných v trestním řízení páchána již od roku 2008, třeba zajistit údaje o telekomunikačním provozu zpětně v nejvyšším možném časovém rozsahu. K identickým závěrům dospěl ostatně v bodech 152. až 159. odůvodnění svého rozhodnutí rovněž soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací. Za těchto podmínek tak Nejvyšší soud shledal obviněným č. 2 opětovně vznesenou argumentaci stran nepoužitelnosti údajů o telekomunikačním provozu za zjevně neopodstatněnou.
94.\tRovněž stran námitek, kteréžto Nejvyšší soud shledal podřaditelnými pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a jimiž obviněný č. 2 namítá nesprávné právní posouzení svého jednání podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud odkazuje na závěry, které učinil již v předchozích částech tohoto usnesení k téměř identickým námitkám vzneseným osobou obviněného č. 1. Nad rámec výše uvedených závěrů pak dodává, že namítá-li obviněný č. 2, že odvolací soud nevysvětlil, proč nebylo a není na místě aplikovat právní úpravu pozdější, pak se s tímto nelze nikterak ztotožnit, jelikož obviněný S. svůj požadavek aplikace jiné (pozdější) právní úpravy nikterak blíže neodůvodnil a nespecifikuje, v čem by měla být tato právní úprava pro něho (ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku) příznivější. Identickou námitku přitom řádně vypořádal již odvolací soud v bodě 69. odůvodnění svého rozhodnutí, v němž zcela správně uzavřel, že nalézací soud nepochybil, pokud vycházel ze znění uvedených právních předpisů účinného ke dni 10. 1. 2017, tedy k datu ukončení trestné činnosti páchané obviněnými. Obviněný č. 2 přitom dané závěry ve svém dovolání ani fakticky nerozporuje, když konkrétně poukázal pouze obecně na skutečnost, že po spáchání trestné činnosti popsané pod bodem I. došlo dne 27. 4. 2017 ke zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 854/2004. Ve shodě se závěrem krajského soudu je přitom na místě k tomuto opětovně konstatovat, že obviněný č. 2 zcela pomíjí, že ke zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 854/2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě, nedošlo bez náhrady, přičemž úpravu obsaženou v na něj navazujícím nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2017/625 ze dne 15. 3. 2017 nelze považovat za úpravu příznivější a touto nedošlo ani k vypuštění jakýchkoli povinností stanovených příslušným předpisem do té doby, což ostatně obviněný č. 2 ve svém dovolání ani nenamítá. Za zcela lichou je pak rovněž na místě označit námitku, podle které je nepřípustně dovozována trestní odpovědnost obviněného č. 2 pouze na základě evropského práva, jelikož se tento svým jednáním dopustil rovněž porušení celé řady tuzemských norem popsaných pod bodem I. výrokové části rozsudku krajského soudu. Nadto je zcela lichý názor obviněného č. 2 o existenci výjimky ze zásady aplikační přednosti, na jejímž základě by právní úprava obsažená v přímo použitelném nařízení Evropského parlamentu a Rady neměla být rovnocenná s tuzemským právem a v důsledku toho by bylo možné dovodit porušení ústavního imperativu obsaženého v čl. 39 Listiny základních práv a svobod, podle kterého jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem.
VI.
Závěr
95.\tV souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba zdůraznit, že oba obvinění většinu svých dovolacích námitek uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
96.\tOba nižší soudy se přitom s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 1999). V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
97.\tObecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces (vyjma otázky procesní použitelnosti výpovědi obviněného J. P. ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II., kteroužto jmenovaný obviněný učinil v přípravném řízení dne 12. 1. 2017, tedy ještě předtím, než byl ze spáchání tohoto skutku obviněn). Současně byly skutek popsaný pod bodem II. soudem prvního stupně a skutek popsaný pod bodem I. odvolacím soudem správně právně kvalifikovány.
98.\tNejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 55 To 53/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 2 T 183/2018, v rozsahu mimořádného opravného prostředku podaného obviněným J. P. dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci jmenovaného obviněného nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g), h) tr. řádu k takovému porušení zákona, které by vedlo k nutnosti zrušení dovoláním napadených rozhodnutí nižších soudů. Tomuto dovolateli sice nelze upřít oprávněnost jeho dílčí námitky stran procesní nepoužitelnosti jeho výpovědi učiněné dne 12. 1. 2017 v přípravném řízení ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II., nicméně Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že zjištěné pochybení není třeba napravovat kasačním rozhodnutím nebo vlastním rozhodnutím dovolacího soudu, neboť je zřejmé, že náprava tohoto pochybení nemá procesní potenciál zásadně ovlivnit postavení obviněného č. 1, přičemž projednávaná otázka ani není po právní stránce zásadního významu, ježto již byla v minulosti vypořádána konstantní judikaturou (zejména Ústavního soudu, kterak bylo deklarováno již výše). Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud přistoupil k odmítnutí dovolání obviněného P. postupem podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu. Naopak stran dovolání obviněného M. S. nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jím zčásti formálně správně uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, pročež bylo dovolání tohoto obviněného v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí obou podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu