61.\t U trestného činu podle § 361 odst. 1 alinea 2 a 3 tr. zákoníku jde o trvající trestné činy, což vyplývá z dikce těchto skutkových podstat (arg. slova „účastní“, „podporuje“, tedy slovesa v nedokonavém vidu), přičemž účastnění, případně podpora musí trvat určitou dobu. Pokud by šlo o jednorázovou účast či podporu jedním jednáním (např. návodem nebo pomocí), šlo by o účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestnému činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2, případně alinea 3 tr. zákoníku. Kdyby účast nebo podpora směřovaly k některému trestnému činu spáchanému členem organizované zločinecké skupiny, pak by při splnění všech zákonných podmínek podle § 107 tr. zákoníku mohlo jít také o účastenství zpravidla ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku na některém takovém trestném činu. Trvající charakter s ohledem na dikci ustanovení § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku ovšem nevyžaduje, aby pachatel již provedl úkony, jimiž se účastní na činnosti organizované zločinecké skupiny (např. v podobě spáchání některého trestného činu), ale postačí, že započal s účastí na ní, tedy že např. participuje na jejím dalším budování, na oslovování dalších možných členů apod., a to i ve formě pomoci, popřípadě je k takové činnosti připraven, byť ji ještě nevykonal (viz např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4539 a 4540, marg. č. 5 a 6).
62.\tV tomto kontextu je možné přisvědčit správnému názoru dovolatele ohledně výkladu trvajících trestných činů a mezníku, jenž představuje sdělení obvinění podle § 12 odst. 11 tr. ř. Zde totiž platí, že trvající podoba trestného činu není formou provedení trestného činu, která by tu někdy byla a jindy nebyla, nýbrž plyne ze zákona, resp. z vyjádření konkrétního znaku uvedeného ve skutkové podstatě takového trestného činu. Trvající trestné činy se posuzují jako jediné jednání (resp. jediný skutek z hlediska hmotného i procesního práva), které trvá tak dlouho, dokud je udržován protiprávní stav. Nesmějí se zaměňovat s trestnými činy, k jejichž zákonným znakům náleží jen způsobení, nikoli však udržování protiprávního stavu (např. trestný čin dvojího manželství podle § 194 tr. zákoníku). Z hlediska gramatického výkladu usuzujeme na trvající podobu z nedokonavého vidu příslušného znaku skutkové podstaty – „brání“, „neplní“, „vyhýbá“, „vykonává“, „vzdaluje“ apod. (v případě trestného činu podle § 361 odst. 1 alinea 2 a 3 jde o vyjádření „se účastní“, „podporuje“); nejde však o kritérium jediné, a dokonce ani rozhodující, neboť výkladem podle všech příslušných výkladových metod je třeba dojít k závěru, že smyslem příslušné skutkové podstaty je postihnout dobu trvání trestného činu. U trestných činů trvajících rovněž platí, že celý trvající trestný čin je jediným skutkem i z hlediska trestního práva procesního, a proto nelze vést současně více trestních řízení pro takový jediný trestný čin (skutek – ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. se zde neuplatní). Na druhé straně okamžik sdělení obvinění ukončuje skutek při trvajícím jednání (§ 12 odst. 11 tr. ř.), a proto zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.) je mezníkem rozdělujícím trvající trestný čin na dva trestné činy (skutky), které pak jsou spáchány ve vícečinném souběhu stejnorodém (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 272 a 273, marg. č. 16).
63.\tUvedený závěr potvrzuje i výklad ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř., podle něhož platí, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Mezníkem, jenž nyní ukončuje jeden pokračující, trvající nebo hromadný trestný čin a odděluje ho od dalšího takového trestného činu, je sdělení obvinění, neboť pojmem „pokračuje-li v jednání“ se zde rozumí nejen pokračování v jednání při pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku), ale i pokračování v jednání při trestných činech trvajících a hromadných. „Pokračováním v jednání“ jsou totiž i jednotlivé dílčí akty u trestných činů hromadných a udržování protiprávního stavu u trestných činů trvajících, a nikoli jen dílčí akty pokračování v trestném činu; jde tedy o širší pojem než pokračování v trestném činu. Rozhodující je okamžik, kdy bylo podezřelému skutečně sděleno obvinění, a proto zde zákonodárce zřejmě užil pojem „sdělení obvinění“, i když jinak pro tento okamžik používá pojem „zahájení trestního stíhání“, jehož obsahem je však stále sdělení obvinění (viz znění § 160 tr. ř. – „Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti, že byl spáchán trestný čin, a … že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného …“). Z těchto důvodů je třeba za sdělení obvinění považovat až okamžik doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. obviněnému, nikoli např. okamžik, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání písemně vyhotoveno nebo nabylo právní moci (§ 160 odst. 7 tr. ř., § 140 a § 141 odst. 4 tr. ř.; viz rozhodnutí pod č. 49/1997-II. Sb. rozh. tr.). Přestože trestná činnost po sdělení obvinění plynule navazuje na předchozí, netvoří obě části jeden trestný čin (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 260).
64.\tPodle § 160 odst. 1 tr. ř. musí usnesení o zahájení trestního stíhání mimo jiné obsahovat ve výroku popis skutku, který musí být vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zejména je třeba uvést místo a čas jeho spáchání, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a zavinění, případně i pohnutku, jakož i následek a další okolnosti jej charakterizující (v jednom usnesení je možno uvést i více skutků, pro které bylo zahájeno trestní stíhání). Další náležitostí zmíněného usnesení je i zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to zákonným pojmenováním i uvedením příslušného ustanovení trestního zákona obsahujícího skutkovou podstatu trestného činu, pro nějž se zahajuje trestní stíhání. Rozhodující pro posouzení, zda bylo usnesením řádně zahájeno trestní stíhání, je popis skutku, nikoli právní kvalifikace, a proto pokud byly hned od počátku trestního řízení známy a v usnesení o zahájení trestního stíhání také popsány všechny potřebné znaky určitého trestného činu – tedy objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka a protiprávnost, jde již od počátku trestního stíhání o řízení o tomto skutku (a trestném činu), a to bez ohledu na pochybení policejního orgánu, který takto popsaný skutek chybně kvalifikoval (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2066 a 2067).
65.\tUvedené je důležité pro posouzení povahy trestného činu, protože při řešení, zda jde o trvající trestný čin, se zmíněné právní závěry mohou uplatnit jen tehdy, pokud je v příslušném usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného vymezen skutek, který lze kvalifikovat jako trvající trestný čin. Jelikož se trestní stíhání obviněného vede pro skutek, a nikoli pro právní kvalifikaci skutku, není rozhodné, zda je v tomto usnesení uvedena právní kvalifikace odpovídající tomuto trvajícímu trestnému činu. Naopak rozhodující je to, zda jsou v popisu skutku uvedeny takové okolnosti, které jej umožňují kvalifikovat jako příslušný trestný čin [v nyní posuzované věci jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku]. Jak bylo vyloženo výše, tento zločin je samostatným skutkem odlišným od skutku naplňujícího znaky realizačního trestného činu, takže pro trestní stíhání obviněného za jeho spáchání je nezbytné, aby byl skutkově vymezen v usnesení o zahájení jeho trestního stíhání. Pokud se tak nestane (např. proto, že popis skutku v takovém usnesení umožňuje jeho subsumpci pouze pod zákonné znaky realizačního trestného činu), nelze tvrdit, že došlo k zahájení trestního stíhání obviněného pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Proto takové usnesení nemůže mít ani důsledky dovozované z ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. pro právní posouzení trvajícího trestného činu (jeho rozčlenění na dva samostatné skutky v uvažovaném významu).
66.\tJsou-li tato východiska vztažena k posuzované věci, pak se nelze ztotožnit s argumenty nejvyššího státního zástupce, které ústí do závěru, že již usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných ze dne 26. 10. 2012 představuje takovou přetržku u zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byli obviněni stíháni, v důsledku níž jde o dva samostatné skutky. V popisu skutku obsaženém ve výše uvedeném usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání totiž nelze nalézt žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že – současně se zahájením trestního stíhání obviněných pro jednání, které bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku – bylo zahájeno i jejich trestní stíhání pro (samostatný) skutek naplňující znaky zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. K tomuto došlo až v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných ze dne 14. 1. 2014, kterým jim bylo kladeno za vinu mj. i spáchání zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a v němž je skutek odůvodňující tuto kvalifikaci poprvé popsán (s. 5 a násl. tohoto usnesení). Zjištění, že k vymezení skutku odůvodňujícího právní kvalifikaci podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku došlo až označeným usnesením ze dne 14. 1. 2014, vyplývá i z poznatku, že žádný popis tohoto charakteru není obsažen např. ani v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného R. B. pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ze dne 14. 12. 2012.
67.\tZ tohoto důvodu nelze přisvědčit té části argumentace nejvyššího státního zástupce týkající se této problematiky, v níž dovozoval, že obvinění – v případě zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na dělítko vytvořené unesením ze dne 26. 10. 2012, resp. okamžikem sdělení tohoto obvinění – spáchali dva skutky, a tudíž i dva zločiny této právní kvalifikace.
68.\tTrestné činnosti, pro kterou bylo zastaveno trestní stíhání obviněných, se měli podle obžaloby dopustit v období od 25. 10. 2012 do 14. 1. 2014 (v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 1. 2014 je užit výraz „do současné doby“). Pro nyní posuzovanou věc z toho vyplývá dílčí závěr, že ani toto usnesení neodůvodňuje z hlediska ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. právní názor, že by obvinění měli spáchat dva zločiny účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jim není kladeno za vinu žádné jednání, jehož by se měli dopustit v období následujícím po vydání tohoto usnesení, resp. přesněji vyjádřeno po sdělení tohoto obvinění.
VII./3. K otázce vzniku nové organizované zločinecké skupiny a její činnosti
69.\tV návaznosti na tu část dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce, v níž odvolacímu soudu vytýká nesprávné skutkové zjištění týkající se otázky transformace organizované zločinecké skupiny v období následujícím po zajištění obviněných R. B. a T. B. a jejich vzetí do vazby, lze zmínit následující skutečnosti.
70.\tSe zřetelem na výklad pod body 43. až 45. tohoto usnesení lze dodat, že organizovanou skupinou se rozumí sdružení více (nejméně tří) osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (viz rozhodnutí pod č. 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Není nutná vnitřní organizační a hierarchicky uspořádaná struktura se vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ani její zaměření na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, což charakterizuje kvalitativně závažnější organizovanou zločineckou skupinu ve smyslu § 129 tr. zákoníku, kterou je třeba odlišovat od organizované skupiny, jež není přímo trestním zákoníkem definována (viz rozhodnutí pod č. 33/2023 Sb. rozh. tr.). S ohledem na tuto povahu organizované zločinecké skupiny podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, která nemá pevnou organizační strukturu, se může její působení v průběhu času měnit, a to v závislosti na vnějších okolnostech, jímž se z hlediska efektivity své protiprávní činnosti přizpůsobuje. Může se tudíž změnit její zaměření v oblastech, kde hodlá působit a páchat závažnou trestnou činnost. Taková změna může vést k nutnosti obměnit členy, kteří se na její činnosti podílejí, případně k navázání spolupráce s jinými skupinami působícími na poli organizovaného zločinu. Úkolem orgánů činných v trestním řízení je věnovat těmto otázkám náležitou pozornost, neboť zjištění o proběhlých změnách mohou odůvodnit odlišné právní posouzení trestné činnosti, která je předmětem příslušného trestního řízení. Není vyloučeno, že jeho výsledkem bude zjištění, že činnosti jednotlivých a samostatných organizovaných zločineckých skupin na sebe navazují nebo si tyto skupiny navzájem přebraly své personální obsazení, neboť i v rámci organizovaného zločinu může existovat jistá konkurence a osoby, které vykazují větší míru know-how. Stejně tak nelze vyloučit situaci, že jednotlivé organizované zločinecké skupiny spolu mohou kooperovat, spojovat se anebo se naopak rozpojovat, příp. se může určitá skupina osob z organizované zločinecké skupiny odpojit a založit zcela novou a nezávislou organizovanou zločineckou skupinu, s jiným personálním obsazením, vnitřní hierarchií a zaměřenou na soustavné páchání zcela jiné trestné činnosti, nesouvisející se záměrem původní organizované zločinecké skupiny. Právě poslední jmenovaný případ je možné posuzovat jako spáchání dalšího trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, neboť takovým jednáním osob vyčleňujících se z původní organizované zločinecké skupiny dojde k založení nové organizované zločinecké skupiny, protože zpravidla přemění nebo nově vytvoří všechny pojmové znaky takové skupiny.
71.\tShora popsaný závěr je podporován i tím, jak chápe založení organizované zločinecké skupiny komentářová literatura. Založením organizované zločinecké skupiny může být každá aktivita, v jejímž důsledku dojde ke vzniku (vytvoření) takové organizace (např. získávání členů), i když organizace zatím nevyvíjí žádnou činnost nebo vyvíjí prozatím činnost právně nezávadnou. S ohledem na zákonné vymezení organizované zločinecké skupiny jako společenství s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, jsou různé způsoby a možnosti jejího založení. Byť nelze vyloučit založení na jednom setkání zakladatelů, může jít i o několik postupných kroků, v rámci nichž bude vytvořena vnitřní organizační struktura, rozděleny funkce a provedena dělba činností se stanovením její orientace na páchání trestné činnosti. Při zakládání půjde zpravidla o konání, byť nelze vyloučit, že zejména některá z osob na něm se podílející bude jednat jen konkludentně nebo opomenutím určitého konání (nikoli ovšem ve smyslu § 112 tr. zákoníku). Zákon nevyžaduje, aby již při založení nebo i krátce poté tato skupina započala s vykonáváním protiprávní činnosti nebo spáchala trestný čin, zvláště když dohoda o páchání trestné činnosti směřuje do budoucna, až pro ni budou vytvořeny potřebné podmínky (např. u sofistikovaných podvodů nebo bankovních loupeží). Páchání trestné činnosti může být při založení vymezeno jenom rámcově, bez toho, aby bylo konkrétně určeno (nelze vyloučit ani podrobnější plán jejího uskutečnění). Povaha takové trestné (realizační) činnosti může mít různou povahu (např. na páchání podvodů či dotačních podvodů, vydírání, výrobu a prodej omamných či psychotropních látek, organizování prostituce nebo kybernetickou kriminalitu apod.). Založení organizované zločinecké skupiny může spočívat v přeměně nezávadné obchodní korporace nebo jiné právnické osoby na zločineckou, anebo může být vytvořena jako část, zpravidla utajená, takové právnické osoby. K založení nové organizované zločinecké skupiny může také dojít odštěpením od stávající již dříve založené organizované zločinecké skupiny apod. Zásadně se nevyžaduje žádný formální akt či právní nebo jiný formalizovaný postup, dokonce v praxi z hlediska utajení by to bylo velmi neobvyklé. Za zakladatele organizované zločinecké skupiny lze považovat osobu, resp. osoby, které iniciují její vznik a dohodu ať již výslovnou, nebo konkludentní, na jejímž základě se taková organizovaná zločinecká skupina konstituuje, a to bez ohledu na to, jaké místo v hierarchii tohoto spolčení později zastávají a jakým způsobem se na její činnosti účastní; dokonce se ani nemusí po založení stát členy této skupiny. Vždy však musí mít taková skupina alespoň tři členy. Nevyžaduje se, aby si osoby, které takovou skupinu zakládají, byly vědomy toho, že zakládají organizovanou zločineckou skupinu, ale postačí, že je dán jejich úmysl stran skutkových okolností, které naplňují znaky uvedené v § 129 tr. zákoníku. Současně není nezbytné, aby se zakladatelé osobně znali, neboť k dohodě o založení organizované zločinecké skupiny může dojít také v internetovém prostředí bez nutnosti přímého osobního kontaktu. K dokonání založení dojde ustavením organizované zločinecké skupiny ve smyslu naplnění všech jejích znaků podle § 129 tr. zákoníku, tedy vytvořením vnitřní organizační struktury, jejího personálního zajištění s rozdělením funkcí a činností a rozhodnutím o zaměření na soustavné páchání rámcově vymezené trestné činnosti (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4536 až 4538, marg. č. 4).
72.\tV posuzované věci je nepochybnou skutečností, že personální složení organizované zločinecké skupiny zaměřené na nelegální nakládání s lihem a souvisejícími daňovými úniky (původní pracovní název „SMOG“ a „MORAVA“, viz bod 27. shora) není totožné se složením skupiny, jež se zaměřila na ovlivnění výsledků trestního řízení (původní pracovní název „CELA“, viz body 27. a 29. shora). Podle pravomocných odsuzujících rozhodnutí, jimiž byli níže uvedení obvinění uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, skupina zaměřená na kriminalitu v daňové oblasti působila ve složení R. B., T. B., L. K., V. D., R. M., R. H. (viz rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 5 To 55/2016), I. K. (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 2 To 36/2020), P. Č., R. S., T. D., L. K., M. R., P. R. (viz rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 68 T 11/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 3 To 73/2017). Podle zjištění soudů (odvolací soud ve svém rozhodnutí napadeném dovoláním v tomto směru nikterak nemodifikoval skutkové zjištění) skupinu zaměřenou na ovlivnění výsledků trestního řízení tvořili R. B., P. Č. a I. K., ohledně nichž odvolací soud usnesením napadeným dovoláním zastavil jejich trestní stíhání, a dále S. B., P. B., R. D. a M. K. (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 69 T 4/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2023, sp. zn. 1 To 131/2021).
73.\tTato zjištění nastolují potřebu posouzení toho, zda v obou případech šlo o tutéž organizovanou zločineckou skupinu, či o dvě takové skupiny, jak tvrdí dovolatel. Uvedenou otázku bude třeba v dalším řízení znovu posoudit. Jak bylo vyloženo výše, v případě přijetí skutkového závěru tvrzeného dovolatelem, že po vzetí obviněných R. B. a T. B. do vazby začala působit jiná organizovaná zločinecká skupina, bylo by nezbytné učinit právní závěr, že byl spáchán nový skutek, a to samostatný zločin účasti na organizované zločinecké skupině (zaměřené na ovlivnění výsledků trestního řízení pod pracovním názvem „CELA“). To by mělo za následek, že odvolacím soudem citovaná odsuzující rozhodnutí by nevytvořila překážku rei iudicatae ani ve vztahu k té části činu, jež byla posouzena podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, neboť tato část by se vztahovala k samostatnému skutku, a vyjadřovala by tak reálný (vícečinný) souběh tohoto trestného činu s dalšími trestnými činy, jimiž již byli obvinění pravomocně uznáni vinnými, případně i těmi, ohledně nichž se řízení vedlo a ve vztahu k nimž bylo rovněž zastaveno trestní stíhání obviněných. Vyjádřeno jinak, v tomto případě by bylo umožněno, aby příslušní obvinění byli uznáni vinnými dvěma ve vícečinném souběhu spáchanými zvlášť závažnými zločiny účasti na organizované zločinecké skupině, v prvním případě pro jejich účast ve skupině tohoto charakteru zaměřené na daňovou kriminalitu (pracovní název „SMOG“), v druhém případě v účasti na skupině zaměřené na ovlivnění výsledků trestního řízení. Není třeba patrně dodávat, že při opačném skutkovém závěru, tj. že nedošlo k vytvoření a působení nové organizované zločinecké skupiny, by odlišně vyzněl i právní závěr.
74.\tVelký senát k zodpovězení této otázky nepřistoupil, neboť mu zásadně nepřísluší, aby sám a případně odlišně hodnotil důkazy provedené před soudy nižších stupňů. Navíc je třeba dodat, že námitku dovolatele spočívající v tvrzení, že u posuzované trestné činnosti došlo k vytvoření další organizované zločinecké skupiny odlišné od té, která vznikla u daňových deliktů, považuje za výhradu skutkovou, na níž označené důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. nedopadají.
VII./4. Stručné shrnutí
75.\tVelký senát trestního kolegia shledal dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných R. B., P. Č. a I. K. důvodným. Přisvědčil totiž dovolateli v jeho názoru, že v případě konkurence trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr. zákoníku s tzv. realizačnímu trestnými činy nejde o souběh jednočinný (o jeden skutek de iure), nýbrž o souběh vícečinný. Je tomu tak proto, že jednání pachatele, které vykazuje zákonné znaky zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr. zákoníku, je samostatným skutkem odlišným od skutků, jimiž dochází k naplnění zákonných znaků tzv. realizačních trestných činů (v nyní posuzované věci zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 tr. zákoníku a dalších trestných činů, které byly obviněným kladeny za vinu). Jelikož jde o samostatný skutek, uplatňují se ve vztahu k němu procesní řešení, která nejsou odvislá od závěru učiněného ve vztahu k tzv. realizačním trestným činům. Důsledkem toho je i fakt, že pravomocné rozhodnutí soudu o tzv. realizačním trestním činu (ať již v podobě výroku odsuzujícího či zprošťujícího) nevytváří překážku věci rozhodnuté ve vztahu ke skutku, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr. zákoníku.
76.\tDůvodná je i ta část argumentace nejvyššího státního zástupce, v níž dovozuje, že usnesení o zahájení trestního stihání obviněných pro trvající trestný čin, resp. okamžik sdělení obvinění (např. formou doručení jeho opisu), vytváří ve smyslu § 12 odst. 11 tr. ř. hranici oddělující dva trvající trestné činy (v případě, že se pachatel dopouští nadále jednání stejného charakteru). V posuzované věci však tato argumentace s ohledem na to, co bylo uvedeno v části VII./2., se řešené problematiky zásadně netýká, protože v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 10. 2012 nejsou v popisu skutku uvedeny takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že již v tomto usnesení se skutkové okolnosti mohly vztahovat k právní kvalifikaci účasti na organizované zločinecké skupině. Takové skutkové poznatky vyplývají až z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 1. 2014.
77.\tVzhledem k tomu, že závěr o vzniku a založení organizované zločinecké skupiny je možné učinit na podkladě konkrétních výsledků provedeného dokazování, může se velký senát trestního kolegia vyjadřovat ke vzniku nové organizované zločinecké skupiny a jejímu působení jen v obecné rovině, jak to učinil shora. Již z výše uvedeného (část VII./3. tohoto usnesení) je tedy zřejmé, že pro posouzení otázky, zda se uplatní překážka rei iudicatae, by mohlo mít význam i pozitivní skutkové zjištění odůvodňující buď založení nové organizované zločinecké skupiny, anebo dokládající tak významnou transformaci dosud působící skupiny, že u ní došlo k podstatné změně jak jejího personálního složení, tak vnitřní organizace a působení (přeskupení osob majících rozhodující vliv na utváření její vůle, středního článku plnícího roli zprostředkovatele zadaných pokynů a výkonných složek) a konečně i zaměření stran zamýšlené a páchané kriminality. To by pak odůvodnilo závěr, že zde již působí nová organizovaná zločinecká skupina a v případě nového skutku (tj. utvoření a působení nové skupiny) by se zmíněná překážka nemohla uplatnit ve vztahu k této nové skupině.
VIII. Způsob rozhodnutí
78.\tVelký senát trestního kolegia z důvodů výše uvedených dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zatíženo vadou, která naplňuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. uplatněné v dovolání nejvyššího státního zástupce. V důsledku nesprávného hmotněprávního posouzení (nesprávného závěru o charakteru souběhu trestných činů) došlo k nedůvodnému zastavení trestního stíhání obviněných.
79.\t Velký senát trestního kolegia proto rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 1 To 131/2021, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
80.\tTímto způsobem rozhodl velký senát trestního kolegia za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
81.\tNa základě tohoto rozhodnutí se věc vrací do stadia rozhodování o odvoláních, která byla podána ve věci obviněných R. B., P. Č. a I. K. Na odvolacím soudu bude, aby se v dalším řízení věcí znovu ve smyslu shora uvedených právních názorů, jimiž je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán, zabýval a opětovně rozhodl o podaných odvoláních. V rámci svého rozhodování znovu posoudí zejména otázku skutkových zjištění týkajících se změn nastalých ve složení a zaměření organizované zločinecké skupiny a vyloží své závěry a právní úvahy v odpovídajícím rozsahu v odůvodnění nového rozhodnutí. Na jeho uvážení se ponechává, zda při řešení této otázky vyjde z dosud provedených důkazů, či zda nějakým způsobem doplní důkazní řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda velkého senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu
Vyhotovila:
JUDr. Milada Šámalová