174.\tKromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
175.\tZ obsahu dovolacích důvodů formulovaných žalovanou vyplývá, že jí bylo zřejmé, na základě jakých důvodů založených na ochraně práv podle autorského zákona dospěl odvolací soud k závěru o existenci uložených povinností žalované, a tudíž napadené rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti netrpí.
V. Závěr
176.\tJelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, jeho dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
177.\tNa základě dovolání žalované dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu je (při řešení právních otázek, pro které je dovolání žalované přípustné), správné (byť částečně na základě odlišných důvodů), proto dovolání žalované podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
178.\tO náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. Předmětem dovolacího řízení byly dva samostatné nároky se samostatným skutkovým základem (nárok na zdržení se omezování počtu elektronických dotazů do vyhledavače služby žalované a nárok na zdržení se umožňování stahování předmětných děl prostřednictví služby žalované). S touto jejich samostatností je třeba počítat i při rozhodování o nákladech řízení (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, uveřejněné pod číslem 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 962/2016). Ve vztahu k nároku na zdržení se omezování počtu elektronických dotazů má žalobce právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byl v této části řízení úspěšný (dovolání žalované bylo zamítnuto). Ve vztahu k nároku na zdržení se umožňování stahování děl nemá žádný z účastníků právo na náhradu řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci byli srovnatelně úspěšní (dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolání žalované bylo zamítnuto).
179.\tŽalobce tak má (v části řízení týkající se samostatného nároku na zdržení se omezování počtu elektronických dotazů) právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně za zastupování advokátem, jejíž výši dovolací soud odvodil ze sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. d) a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když tarifní hodnota věci činí 70 000 Kč (neboť vyjádření k dovolání bylo podáno k oběma samostatným nárokům dotčeným dovoláním žalované), přičemž výslednou odměnu je třeba vydělit dvěma (neboť poměr hodnot uplatněných nároků ve smyslu shora citovaného rozhodnutí sp. zn. 3 Cz 13/69 lze vzhledem k jejich nepeněžité povaze považovat za srovnatelný). Žalobci tak náleží náhrada odměny za zastupování advokátem ve výši 1 950 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a rovněž náhrada DPH 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 472,50 Kč, celkem 2 722,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 8. 6. 2022
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu