98.\tNamítal-li obviněný I. N., že došlo k takovým změnám skutku, že nelze hovořit o zachování totožnosti skutku, tak s ohledem na teoretická východiska, jenž připomněl Nejvyšší soud především v bodech 83. až 85. nelze této námitce přisvědčit, neboť podstata jednání obviněných i totožnost následku byly zachovány. Podstatou jednání obviněných byla vždy skutečnost, že obviněný I. N. jako soudce Okresního soudu v XY instruoval J. D. v souladu s jejich předchozí dohodou, kdy a v kolik hodin má být podán návrh na podmíněné propuštění odsouzeného T. M. tak, aby byl přiřazen k rozhodování do jeho senátu 2 PP. V souvislosti s druhou žádostí o podmíněné propuštění, jež byla podána odsouzeným T. M. a nohejbalovým oddílem T. P., pak obviněný I. N. poté, co zjistil, že jsou v žádosti formální nedostatky, opakovaně informoval obviněného J. D. jak je třeba žádost doplnit, aby ji mohl vyhodnotit jako řádný návrh občanského sdružení na podmíněné propuštění odsouzeného T. M. Na jejím základě rozhodl svým usnesením ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 2 PP 265/2015 o podmíněném propuštění odsouzeného T. M. Tímto obviněný I. N. porušil své povinnosti soudce stanovené v § 79 odst. 1 a § 80 odst. 3 písm. a) zákona o soudech a soudcích. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že následek trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočívá již v samotném narušení výkonu pravomoci úřední osoby, tedy v tom, že došlo k tomuto výkonu v rozporu s objektivním právem. Poruchový následek v podobě konkrétní škody, jiné újmy či prospěchu vyžadován není (srov. III ÚS 6/2000). Následkem tedy nebylo ani v případě skutku popsaného v obžalobě, ani v případě skutku popsaného v rozsudku odvolacího soudu, samotné podmíněné propuštění odsouzeného T. M., jak akcentují oba dovolatelé ve svých podaných mimořádných opravných prostředcích, ale jednání obviněného I. N. v rozporu s výše citovanými ustanoveními zákona o soudech a soudcích, jak bylo podrobněji rozvedeno výše při vypořádání námitek stran právní kvalifikace jednání obviněných. Nejvyšší soud shrnuje, že v projednávané věci soudy postupovaly v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 tr. ř., kdy totožnost skutků popsaných v obžalobě a v rozhodnutí soudů obou stupňů byla zachována. Námitce obviněného I. N. proto nelze přisvědčit.
99.\tK námitce obviněného I. D. kritizující závěr odvolacího soudu, že trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl spáchán ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud uvádí, že této námitce je možno přisvědčit, nicméně není možné s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius na tomto podkladě přistoupit ke zrušení nebo změně rozhodnutí, neboť by tím bylo zhoršeno postavení obviněných.
100.\tPodle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
101.\tÚstavní soud ve svém usnesení ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. I ÚS 3592/20 s odvoláním na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, je pojata jako předčasně dokonaný trestný čin. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu tedy není zapotřebí, aby pachatel sobě nebo jinému neoprávněný prospěch opravdu (reálně) opatřil, postačí, že jednal v takovém úmyslu. Tento závěr odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, dle níž není nutné, aby byl opravdu opatřen reálný majetkový prospěch, postačí toliko, když k tomu bude pohnutka pachatele a jeho jednání směřovat (viz např. usnesení sp. zn. 3 Tdo 1102/2020 ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 3 Tdo 992/2012 ze dne 5. 9. 2012 aj.). Nejvyšší soud nadto poukazuje na již shora zmiňované teoretické závěry, kdy objektem trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních osob, který je v souladu s právním řádem, kdy následkem je samotná činnost v rozporu s právními předpisy. Jinými slovy, trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby je dokonán právě oním jednáním v rozporu s jiným právním předpisem.
102.\tNalézací soud v bodě 139. odůvodnění svého rozsudku zvažoval, zda není možné posoudit jednání obviněných jako pokus trestného činu s ohledem na závěr vyslovený v předcházejícím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, že odsouzený T. M. splňoval zákonné předpoklady pro podmíněné propuštění, a to již v řízení o první žádosti, kterou Okresní soud v XY zamítl usnesením ze dne 4. 12. 2015. Konstatoval však, že „nespatřuje zneužití pravomoci úřední osoby propuštěním T. M. z výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž v tom, že obžalovaný N. za pomoci obžalovaného D. zcela nepřípustně vytvářel podmínky k projednání žádosti odsouzeného T. M., přičemž vědom si skutečnosti, že již nemůže odsouzený podat žádost ve lhůtě 6 měsíců od právní moci usnesení o zamítnutí jeho žádosti usnesením ze dne 4. 12. 2015, inicioval doplnění žádosti odsouzeného o návrh zájmového sdružení občanů na podmíněné propuštění T. M.“ Nalézací soud dospěl k závěru, že okamžikem dokonání trestné činnosti byla chvíle, kdy obviněný I. N. přistoupil k projednání předmětné žádosti poté, co do věci nepřípustným způsobem v rozporu se zákonnou úpravou zasahoval a za pomoci obviněného J. D. vytvořil podmínky pro kladné posouzení žádosti o podmíněné propuštění. Podmíněné propuštění odsouzeného T. D. bylo toliko důsledkem dokonaného trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Hypotéza zdůrazňovaná obviněnými, že k podmíněnému propuštění mohlo dojít i bez návrhu, není vzhledem k výše uvedenému relevantní, neboť se tak nestalo.
103.\tOdvolací soud se neztotožnil se závěrem nalézacího soudu a v bodě 82. odůvodnění rozsudku konstatoval, že obvinění se dopustili trestného činu podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku toliko ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na to, že obviněný splňoval všechny předpoklady pro podmíněné propuštění, a tedy mohl být propuštěn i bez návrhu, a dále, že nohejbalový oddíl T. P. nemohl podmíněné propuštění obviněného ani navrhnout ani za něj dát záruku.
104.\tNejvyšší soud s ohledem na shora citovanou judikaturu připomíná, že přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spadá do skupiny předčasně dokonaných trestných činů, u kterých je spáchání ve stádiu pokusu pojmově vyloučeno. Ke spáchání trestného činu i jeho dokonání totiž dojde již samotným postupem v rozporu s jiným právním předpisem. V projednávaném případě šlo o postup v rozporu s § 79 odst. 1 a § 80 odst. 3 zákona o soudech a soudcích. Jak přiléhavě uvedl nalézací soud, samotné podmíněné propuštění odsouzeného T. M. není obviněným ani kladeno za vinu. To bylo až důsledkem jednání obviněných nepodstatným pro právní kvalifikaci jejich jednání. Je proto na místě uzavřít, že odvolací soud pochybil, vyhodnotil-li jednání obviněného I. N. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednání obviněného J. D. jako pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když se jedná o dokonaný trestný čin. Jak správně podotkl státní zástupce, zrušení napadeného rozhodnutí na tomto podkladě by bylo porušením zákazu reformationis in peius, konkretizovaném v ustanoveních § 265p odst. 1 tr. ř.a § 265s odst. 2 tr. ř., a proto k němu Nejvyšší soud v projednávané věci nemohl přistoupit.
105.\tS ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že dovoláními napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
106.\tPodle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných I. N. a J. D. odmítl.
107.\tZa podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Petr Šabata \tpředseda senátu