ze dne 18. 11. 2004 vložil dne 26. 11. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,
ze dne 21. 3. 2005 vložil dne 30. 3. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 400 000 Kč,
89.\tN. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7. 8. 2002 vložil na účet společnosti dne 21. 8. 2002 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 7. 1. 2003 vložil dne 14. 1. 2003 částku ve výši 70 000 Kč,
ze dne 9. 7. 2003 vložil dne 16. 7. 2003 částku ve výši 100 000 Kč,
ze dne 12. 1. 2004 vložil dne 30. 1. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,
ze dne 8. 10. 2004 vložil dne 21. 10. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 470 000 Kč,
90.\tN. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6. 4. 2004 vložil na účet společnosti dne 13. 4. 2004 částku ve výši 250 000 Kč, na základě dodatku:
ze dne 11. 3. 2005 vložil dne 15. 3. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 350 000 Kč,
91.\tN. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 2. 2001 a dodatku této smlouvy ze dne 4. 6. 2003 vložil dne 9. 6. 2003 na účet společnosti částku ve výši 130 000 Kč
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 130 000 Kč,
92.\tN. I., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 10. 7. 2003 vložil na účet společnosti dne 23. 7. 2003 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 20. 10. 2003 vložil dne 22. 10. 2003 částku ve výši 200 000 Kč,
ze dne 12. 7. 2004 vložil dne 20. 7. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 600 000 Kč,
93.\tP. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 3. 2003 vložila na účet společnosti dne 1. 4. 2003 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,
94.\tP. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 3. 2003 vložila na účet společnosti dne 29. 4. 2003 částku ve výši 50 000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 50 000 Kč,
95.\tP. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2001 ve znění dodatku ze dne 24. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 25. 1. 2005 částku ve výši 19 957,02 USD (dle kurzu ČNB 23,108 částka 461 166,82 Kč),
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 461 166,82 Kč,
96.\tP. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 25. 6. 2002 vložil na účet společnosti dne 25. 6. 2002 částku ve výši 8.000 USD (dle kurzu ČNB 30,720 částka 245 760 Kč), na základě dodatků:
ze dne 27. 1. 2003 vložil dne 27. 1. 2003 částku ve výši 3 000 USD (dle kurzu ČNB 28,876 částka 86 628 Kč)
ze dne 15. 9. 2004 vložil dne 22. 9. 2004 částku ve výši 3 940 USD (dle kurzu ČNB 25,714 částka 101 313,16 Kč),
a dále dne 24. 2. 2004 vybral z vložených finančních prostředků částku ve výši 8 015,44 USD (dle kurzu ČNB 25,906 částka 207 648Kč)
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 226 053,16 Kč,
97.\tP. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23. 2. 2005 vložila na účet společnosti dne 3. 3. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,
98.\tP. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 8. 3. 2004 vložil na účet společnosti dne 10. 3. 2004 částku ve výši 50 000 USD (dle kurzu ČNB 26,983 částka 1 349 150 Kč), na základě dodatků:
ze dne 25. 5. 2004 vložil dne 31. 5. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,
ze dne 12. 7. 2004 vložil dne 20. 7. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 599 150 Kč,
99.\tR. K., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 26. 5. 2001 ve znění dodatku ze dne 29. 8. 2002 vložil na účet společnosti dne 5. 9. 2002 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 100 000 Kč,
100.\tR. Z., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 11. 2004 vložila na účet společnosti dne 23. 11. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,
101.\tR. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 9. 2002 vložil na účet společnosti dne 16. 9. 2002 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 1. 10. 2002 vložil dne 3. 10. 2002 částku ve výši 300 000 Kč,
ze dne 22. 1. 2003 vložil dne 28. 1. 2003 částku ve výši 700 000 Kč,
ze dne 24. 4. 2003 vložil dne 6. 5. 2003 částku ve výši 400 000 Kč,
ze dne 9. 12. 2003 vložil dne 15. 12. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,
ze dne 7. 5. 2004 vložil dne 11. 5. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,
ze dne 13. 7. 2004 vložil dne 20. 7. 2004 částku ve výši 300 000 Kč,
a na základě Smlouvy uzavřené dne 8. 3. 2005 vložil dne 15. 3. 2005 částku ve výši 350 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 3 050 000 Kč,
102.\tŘ. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 11. 2003 a dodatku této smlouvy ze dne 10. 11. 2003 vložil dne 10. 11. 2003 na účet společnosti částku ve výši 6 145 USD (dle kurzu ČNB 27,902 částka 171 457,79 Kč)
a dále na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2004 vložil dne 2. 6. 2004 částku ve výši 400 000 Kč, na základě dodatku:
ze dne 3. 1. 2005 vložil dne 10. 1. 2005 částku ve výši 200 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 771 457,79 Kč,
103.\tŘ. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 13. 10. 2004 vložil na účet společnosti dne 10. 11. 2004 částku ve výši 300 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300 000 Kč,
104.\tŘ. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 15. 6. 2004 vložil na účet společnosti dne 23. 6. 2004 částku ve výši 250 000 Kč
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 250 000 Kč,
105.\tS. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 11. 2001 ve znění dodatků:
ze dne 13. 3. 2002 vložil dne 3. 5. 2002 částku ve výši 500 000 Kč,
ze dne 21. 1. 2003 vložil dne 11. 2. 2003 částku ve výši 500 000 Kč,
ze dne 11. 8. 2003 vložil dne 22. 8. 2003 částku ve výši 500 000 Kč,
ze dne 22. 11. 2004 vložil dne 30. 11. 2004 částku ve výši 300 000 Kč,
a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 26. 8. 2002 částku ve výši 643 219,88 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 1 156 780,12 Kč,
106.\tS. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 6. 2. 2003 vložil na účet společnosti dne 13. 2. 2003 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 9. 4. 2003 vložil dne 18. 4. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,
ze dne 30. 3. 2004 vložil dne 6. 4. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,
a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 13. 8. 2003 částku 5 506,61 Kč, dne 12. 9. 2003 částku 7 618,55 Kč, dne 8. 10. 2003 částku 6 214,27 Kč, dne 11. 11. 2003 částku 6 021,85 Kč, dne 9. 12. 2003 částku 4 396,28 Kč, dne 12. 1. 2004 částku 4 414,36 Kč, dne 9. 2. 2004 částku 4 728,27 Kč, dne 4. 3. 2004 částku 3 209,47 Kč, dne 7. 4. 2004 částku 5 015,99 Kč, dne 6. 5. 2004 částku 12 740,74 Kč, dne 2. 6. 2004 částku 11 879,74 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 8 859,47 Kč, dne 3. 8. 2004 částku 11 880,20 Kč, dne 8. 9. 2004 částku 13 054,73 Kč, dne 7. 10. 2004 částku 6 583,82 Kč, dne 3. 11. 2004 částku 11 363,45 Kč, dne 2. 12. 2004 částku 9 458,89 Kč, dne 5. 1. 2005 částku 5 754,01 Kč, dne 8. 2. 2005 částku 18 903,25 Kč, dne 3. 3. 2005 částku 13 355,68 Kč, dne 15. 4. 2005 částku 7 710,79 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 821 329,28 Kč,
107.\tS. F., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2002 vložil na účet společnosti dne 2. 12. 2002 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatku:
ze dne 29. 5. 2003 vložil dne 25. 6. 2003 částku ve výši 50 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 150 000 Kč,
108.\tS. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 6. 2004 vložil na účet společnosti dne 8. 6. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 500 000 Kč,
109.\tS. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 24. 6. 2003 vložil na účet společnosti dne 26. 6. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 9. 1. 2004 vložil dne 23. 1. 2004 částku ve výši 100 000 Kč,
ze dne 30. 8. 2004 vložil dne 2. 9. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,
a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 9. 2. 2004 částku 1 208,76 Kč, dne 4. 3. 2004 částku 1 311,12 Kč, dne 7. 4. 2004 částku 2 049,96 Kč, dne 6. 5. 2004 částku 2 972,03 Kč, dne 2. 6. 2004 částku 2 440,70 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 1 820,38 Kč, dne 3. 8. 2004 částku 2 441,41 Kč, dne 8. 9. 2004 částku 2 683,31 Kč, dne 7. 10. 2004 částku 2 560,93 Kč, dne 3. 11. 2004 částku 4 595,17 Kč, dne 2. 12. 2004 částku 3 824,85 Kč, dne 5. 1. 2005 částku 2 326,56 Kč, dne 8. 2. 2005 částku 7 645,79 Kč, dne 3. 3. 2005 částku 5 400,91 Kč, dne 15. 4. 2005 částku 3 116,86 Kč
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 353 601,26 Kč,
110.\tS. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 31. 5. 2002 vložila na účet společnosti dne 20. 6. 2002 částku ve výši 55 000 Kč, na základě dodatku ze dne 26. 8. 2003 vložil dne 29. 8. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši nejméně 355 000 Kč,
111.\tS. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 4. 4. 2003 vložil na účet společnosti dne 22. 4. 2003 částku ve výši 100 000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 30. 3. 2004 vložil dne 5. 4. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,
ze dne 3. 11. 2004 vložil dne 15. 11. 2004 částku ve výši 50 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 200 000 Kč,
112.\tS. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 7. 2002 vložil na účet společnosti dne 10. 7. 2002 částku ve výši 320 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 320 000 Kč,
113.\tS. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 11. 2002 vložila na účet společnosti dne 28. 11. 2002 částku ve výši 129 732 Kč
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 129 732 Kč,
114.\tS. T., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 7. 4. 2005 vložila na účet společnosti dne 14. 4. 2005 částku ve výši 100 000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 100 000 Kč,
115.\tŠ. R., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 12. 9. 2002 vložil na účet společnosti dne 2. 10. 2002 částku ve výši 200 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 200 000 Kč,
116.\tŠ. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 6. 2002 vložila na účet společnosti dne 27. 6. 2002 částku ve výši 200 000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 200 000 Kč,
117.\tŠ. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 21. 5. 2004 vložil na účet společnosti dne 28. 5. 2004 částku ve výši 200 000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 30. 8. 2004 vložil dne 31. 8. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,
ze dne 9. 11. 2004 vložil dne 9. 11. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,
ze dne 6. 12. 2004 vložil dne 7. 12. 2004 částku ve výši 200 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 800 000 Kč,
118.\tŠ. V., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2004 vložila na účet společnosti dne 2. 6. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši nejméně 200.000 Kč,
119.\tŠ. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 3. 7. 2002 vložil na účet společnosti dne 15. 7. 2002 částku ve výši 1 000 000 Kč a na základě Smlouvy uzavřené dne 17. 2. 2004 vložil na účet společnosti dne 24. 2. 2004 částku ve výši 160.000 USD (dle kurzu ČNB 25,906 částka 4.144.960 Kč),
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 5 144 960Kč,
120.\tŠ. I., nar. XY, na základě dodatků Smlouvy uzavřené dne 27. 3. 2001, tedy dodatků:
ze dne 9. 9. 2002 vložil dne 12. 9. 2002 částku ve výši 400 000 Kč,
ze dne 28. 11. 2002 vložil dne 4. 12. 2002 částku ve výši 500 000 Kč,
na základě dodatků Smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2003, tedy dodatků:
ze dne 2. 1.2003 vložil dne 9. 1. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,
ze dne 11. 7. 2003 vložil dne 22. 7. 2003 částku ve výši 300 000 Kč,
ze dne 8. 9. 2003 vložil dne 18. 9. 2003 částku ve výši 500 000 Kč,
ze dne 13. 1. 2004 vložil dne 16. 1. 2004 částku ve výši 1 000 000 Kč,
ze dne 21. 4. 2004 vložil dne 29. 4. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,
ze dne 24. 5. 2004 vložil dne 1. 6. 2004 částku ve výši 1 200 000 Kč,
ze dne 1. 12. 2004 vložil dne 6. 12. 2004 částku ve výši 500 000 Kč,
a dále na základě Smlouvy ze dne 22. 7. 2004 vložil dne 5. 8. 2004 částku ve výši 69 875 USD (dle kurzu ČNB 25,612 částka 1 789 638,50 Kč),
a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 15. 2. 2002 částku 26 354,69 Kč, dne 24. 5. 2002 částku 9 439,59 Kč a 38 530,48 Kč, dne 3. 7. 2002 částku 306 974,62 Kč, dne 22. 8. 2002 částku 39 829,58 Kč, dne 3. 2. 2003 částku 69 884,76 Kč, dne 13. 2. 2003 částku 27 253,98 Kč, dne 10. 3. 2003 částku 28 005,37 Kč, dne 7. 4. 2003 částku 29 589,59 Kč, dne 13. 5. 2003 částku 19 708,80 Kč, dne 6. 6. 2003 částku 20 507,68 Kč, dne 9. 7. 2003 částku 20 288,01 Kč, dne 13. 8. 2003 částku 22 966,65 Kč, dne 12. 9. 2003 částku 34 632,37 Kč, dne 8. 10. 2003 částku 30 522,70 Kč, dne 11. 11. 2003 částku 33 315,60 Kč, dne 9. 12. 2003 částku 24 322,23 Kč, dne 12. 1. 2004 částku 24 426,93 Kč, dne 9. 2. 2004 částku 30 434,62 Kč, dne 4. 3. 2004 částku 24 120,44 Kč, dne 2. 4. 2004 částku 3 500 000 Kč, 7. 4. 2004 částku 37 678,48 Kč, dne 6. 5. 2004 částku 4 309,51 Kč, 2. 6. 2004 částku 15 743,29 Kč, dne 9. 7. 2004 částku 21 604,43 Kč, dne 3. 8. 2004 částku 29 525,15 Kč, dne 8. 9. 2004 částku 32 444,68 Kč, dne 7. 10. 2004 dne 16 364,19 Kč, dne 3. 11. 2004 částku 28 241,52 Kč, dne 2. 12. 2004 částku 23 509,25 Kč, dne 5. 1. 2005 částku 16 105,04 Kč, dne 8. 2. 2005 částku 56 368,09 Kč, dne 3. 3. 2005 částku 39 830,35 Kč, dne 15. 4. 2005 částku 24 121,02Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 2 357 009,57 Kč,
121.\tT. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 5. 6. 2003 vložil na účet společnosti dne 17. 6. 2003 částku ve výši 250.000 Kč, na základě dodatku:
ze dne 30. 1. 2004 vložil dne 10. 2. 2004 částku ve výši 50.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 300.000 Kč,
122.\tT. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 23. 8. 2002 vložil na účet společnosti dne 19. 11. 2002 částku ve výši 100.000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 24. 3. 2003 vložil dne 23. 4. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,
ze dne 16. 6. 2003 vložil dne 30. 6. 2003 částku ve výši 100.000 Kč,
ze dne 28. 1. 2004 vložil dne 2. 2. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 400.000 Kč,
123.\tT. O., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 30. 7. 2001 ve znění dodatků:
ze dne 3. 4. 2002 vložil dne 8. 4. 2002 částku ve výši 170.000 Kč,
ze dne 28. 2. 2003 vložil dne 11. 3. 2003 částku ve výši 400.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 570.000 Kč,
124.\tT. A., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 19. 1. 2005 částku ve výši 150 000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 150 000 Kč,
125.\tT. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 25. 5. 2004 vložila na účet společnosti dne 28. 5. 2004 částku ve výši 250.000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 250.000 Kč,
126.\tT. R., nar. XY, nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 7. 2001 ve znění dodatku ze dne 26. 4. 2002 vložil na účet společnosti dne 9. 5. 2002 částku ve výši 1.000.000 Kč,
a dále vybral z vložených finančních prostředků dne 4. 12. 2002 částku ve výši 400.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 600.000 Kč,
127.\tV. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2000 (na Smlouvě též datum 5. 12. 2000) ve znění dodatku ze dne 28. 1. 2003 vložil na účet společnosti dne 10. 2. 2003 částku ve výši nejméně 50.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 50.000 Kč,
128.\tV. D., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 12. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 23. 5. 2003 částku ve výši 100.000 Kč na každou Smlouvu, celkem tedy 200.000 Kč, a na základě dodatku:
ze dne 19. 7. 2004 vložil dne 2. 8. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 300.000 Kč,
129.\tV. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 2. 4. 2001 ve znění dodatku ze dne 8. 1. 2003 vložil na účet společnosti dne 20. 1. 2003 částku ve výši 200.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 200.000 Kč,
130.\tV. M., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 12. 5. 2003 vložil na účet společnosti dne 21. 5. 2003 částku ve výši 100.000 Kč na každou Smlouvu, celkem tedy 200.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 200.000 Kč,
131.\tV. E., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 6. 2002 vložila na účet společnosti dne 21. 6. 2002 částku ve výši 596 790 Kč a dne 26. 6. 2002 částku ve výši 91 876 Kč, celkem tedy 688 666 Kč, na základě dodatků:
ze dne 9. 10. 2003 vložila dne 13. 10. 2003 částku ve výši 600.000 Kč,
celkem tak poškozené vznikla škoda ve výši 1.288.666 Kč,
132.\tV. M., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 1. 12. 2004 ve znění dodatku ze dne 17. 1. 2005 vložil na účet společnosti dne 20. 1. 2005 částku ve výši 500.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 500.000 Kč,
133.\tV. L., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2004 vložil na účet společnosti dne 1. 10. 2004 částku ve výši 130.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 130.000 Kč,
134.\tW. P., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 29. 11. 2002 vložil na účet společnosti dne 13. 12. 2002 částku ve výši 100.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 100.000 Kč,
135.\tY. A., nar. XY, nejméně na základě Smlouvy uzavřené dne 18. 7. 2001 ve znění dodatku ze dne 24. 4. 2002 poukázal platebním příkazem na účet společnosti dne 6. 5. 2002 částku ve výši 27 834,39 EUR (dle kurzu ČNB 30,53530 částka 849.923,10 Kč), kdy na účet společnosti byl fakticky připsán dne 13. 5. 2002 vklad poškozeného ve výši 24.647,84 USD (dle kurzu ČNB 33,593 částka 827.994,89 Kč),
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 827.994,89 Kč,
136.\tZ. J., nar. XY, na základě dvou Smluv uzavřených dne 30. 9. 2004 vložil na účet společnosti dne 1. 10. 2004 částku ve výši 300.000 Kč na každou Smlouvu, tedy celkem 600.000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 31. 3. 2005 vložil dne 4. 4. 2005 částku ve výši 300.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši 900.000 Kč,
137.\tZ. B., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 28. 5. 2004 vložil na účet společnosti dne 9. 6. 2004 částku ve výši 100.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 100.000 Kč,
138.\tZ. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 11. 12. 2002 vložil na účet společnosti dne 30. 12. 2002 částku ve výši 370.000 Kč, na základě dodatků:
ze dne 16. 9. 2003 vložil dne 29. 9. 2003 částku ve výši 500.000 Kč,
ze dne 7. 6. 2004 a 25. 6. 2004 vložil dne 22. 6. 2004 částku ve výši 830.734,51 Kč,
ze dne 6. 9. 2004 vložil dne 25. 10. 2004 částku ve výši 200.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 1.900.734,51 Kč,
139.\tŽ. J., nar. XY, na základě Smlouvy uzavřené dne 22. 5. 2002 vložil na účet společnosti dne 11. 6. 2002 částku ve výši 905.520 Kč, na základě dodatků:
ze dne 6. 11. 2002 vložil dne 11. 11. 2002 částku ve výši 500.000 Kč,
ze dne 8. 1. 2003 vložil dne 13. 1. 2003 částku ve výši 500.000 Kč,
ze dne 9. 12. 2003 vložil dne 18. 12. 2003 částku ve výši 400.000 Kč,
a na základě Smlouvy ze dne 11. 3. 2004 vložil na účet společnosti dne 16. 3. 2004 částku ve výši 650.000,- Kč, na základě dodatků:
ze dne 1. 3. 2005 vložil dne 2. 3. 2005 částku ve výši 120.740,30 Kč,
ze dne 7. 4. 2005 vložil dne 11. 4. 2005 částku ve výši 230.000 Kč,
celkem tak poškozenému vznikla škoda ve výši nejméně 3.306.260,30 Kč
celkem tak všem shora uvedeným poškozeným způsobil škodu v celkové výši nejméně 99.753.560,07 Kč.
9.\tZa uvedený zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku uložil Vrchní soud v Praze obviněnému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností i družstev v trvání 5 let.
10.\tPodle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, zaplatit níže uvedeným poškozeným na náhradě škody:
J. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1.374.860,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,
J. Z., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1.900.734,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,
právní nástupkyni zemřelého pošk. D. K. A. P., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 33 690,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,
H. D., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 537.164,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,
Manželům F. L., nar. XY a L. L., nar. XY, oba bytem XY, finanční částku ve výši 2.147.767,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,
E. V., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1 264 414,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 3. 2016 do zaplacení,
P. L., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 1.100.000 Kč,
právním nástupcům zemřelé pošk. Z. F., a to
J. F., nar. XY, bytem XY, částku 83.333 Kč
J. F., nar. XY, bytem XY, částku 83.333 Kč
M. F., nar. XY, bytem XY částku 83.333 Kč
M. S., nar. XY, bytem XY, právní nástupkyně zemřelého pošk. P. S., finanční částku ve výši 821.329,28 Kč,
J. Ž., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 2.749.459,72 Kč
J. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 200.000 Kč
F. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 100.000 Kč
J. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 200 000 Kč
V. S., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 353.601,26 Kč
A. K., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 299.700 Kč
O. M., nar. XY, bytem XY, okres XY, finanční částku ve výši 789.273,63 Kč
J. Ř., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, finanční částku ve výši 757.027,87 Kč
B. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 400.000 Kč
L. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 226.568,84 Kč,
D. M., nar. XY, bytem XY, finanční částku ve výši 410.005,33 Kč,
právním nástupcům zemřelého pošk. J. V. a to:
M. V., nar. XY, bytem XY, částku 22 291,90 Kč
I. D., nar. XY, bytem XY, částku 22 291,90 Kč.
11.\tPodle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a to konkrétně :
J. M., nar. XY, bytem XY,
J. Z., nar. XY, bytem XY,
právní nástupkyně zemřelého pošk. D. K. A. P., nar. XY, bytem XY,
H. D., nar. XY, bytem XY,
Manželé L. F., nar. XY a L. L., nar. XY, oba bytem XY
E. V., nar, XY, bytem XY,
právní nástupce zemřelé pošk. Z. F., a to J. F., nar. XY, bytem XY,
M. S., nar. XY, bytem XY,
J. Ž., nar. XY, bytem XY,
V. S., nar. XY, bytem XY,
A. K., XY, XY, bytem XY,
O. M., nar. XY, bytem XY, okres XY,
J. Ř., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY,
B. M., nar. XY, bytem XY,
L. M., nar. XY, bytem XY,
D. M., nar. XY, bytem XY,
právní nástupci zemřelého pošk. J. V., a to:
M. V., nar. XY, bytem XY
I. D., nar. XY, bytem XY.
12.\tPodle § 229 odst. 1 tr. ř. byli se svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních poškození:
M. H., nar. XY, bytem XY,
právní nástupci zemřelého pošk. M. Š., a to:
N. K., nar. XY, bytem XY,
P. Š., nar. XY, bytem XY,
právní nástupkyně zemřelého pošk. D. K. L. K., nar. XY, bytem XY.
13.\tDalším výrokem Vrchní soud v Praze obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky právně kvalifikované jako pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že :
v době nejméně od 03. 03. 1999 do 01. 04. 2005 v Praze, v úmyslu neoprávněně obohatit spol. K. P. E., IČ:XY, se sídlem XY (dále jen K.,) a získat pro sebe finanční prostředky, jako místopředseda představenstva a akcionář společnosti, nejdříve sám, a ode dne 27.10.1999 do 01.03.2005, společně se zesnulým J. K., nar. XY, který byl zvolen předsedou představenstva a stal se akcionářem společnosti, prostřednictvím společnosti K., za využití jejích zaměstnanců a osob ze statutárních orgánů společnosti K.,, které neseznámil se svým pravým záměrem získat podvodně finanční prostředky od níže uvedených poškozených fyzických a právnických osob, nabízel sám nebo prostřednictvím inzerce, zaměstnanců K., či externích spolupracovníků finanční služby spočívající v deklarovaném zhodnocení vložených finančních prostředků, kdy samotné zhodnocení mělo být prováděno na základě obchodní činnosti K., spočívající v realizaci obchodů na zahraničních finančních trzích s měnovými deriváty, a to vše na základě s klienty uzavřených komisionářských smluv o obchodování s měnami, kdy nepravdivě uváděl, že společnost K., je držitelem devizové licence České národní banky (dále jen ČNB), ač tomu tak nebylo, když od založení dne 3. 3. 1999 do dne 22. 5. 2000 prováděla společnost svoji činnost bez devizové licence ČNB k provádění obchodů, tato byla společnosti udělena ČNB dne 23. 5. 2000 pod č.j.: SP.620/1/234-3, evidenční číslo XY, s platností do dne 31. 12. 2001, a poté byla prodloužena na základě rozhodnutí ČNB ze dne 12. 12. 2001 č. j: Sp:620/1/234-10, evidenční číslo XY, avšak popisovaný způsob provádění obchodů v plném rozsahu neumožňovala, a společnost K., na zahraničních trzích fakticky obchodovala pouze v době od 3. 3. 1999 do 31. 12. 2001, a to pouze s částí svěřených finančních prostředků, a od 1. 1. 2002 k obchodování nedocházelo vůbec, přičemž klienti společnosti byli po celou dobu ujišťováni, že s jejich finančními prostředky obchodováno je, čímž obviněný vytvářel dojem o dovolenosti, správnosti a zákonnosti své činnosti, a takto přesvědčil nejméně níže uvedené poškozené klienty společnosti K., o vložení finančních prostředků na účty k tomu určené, přičemž tak učinil s vědomím, že takto získané finanční prostředky, mimo těch, které využil na pokrytí nákladů činnosti společnosti, použije k jinému účelu, než jaký byl klientům deklarován, klienty nepravdivě informoval o skutečném stavu financí na klientských účtech, vedených v hlavní účetní knize spol. K., zasíláním měsíčních výpisů, ve kterých byl vykazován neexistující zisk z obchodování, a ztráta, která byla způsobena jednak skutečným obchodováním, jednak použitím finančních prostředků pro potřeby společnost K., a vlastní potřebu společníků, byla vykazována jako náklady na obchodování na vlastní účet společnosti K., nebo jako kompenzace klientům, či jako převzatá ztráta, příp. jako ztráta z kursovních rozdílů, čímž v účetnictví K. nebyly zaneseny skutečné údaje, a finanční prostředky, které byly klienty vloženy na účty č. XY, č. XY vedené u Deutsche Bank AG Praha a účty č. XY, č. XY vedené u ING Bank – klientské účty, byly ve skutečnosti převáděny na účet společnosti K. č. XY, vedený u ČSOB, a.s. nebo do pokladny spol. K.,
a v rámci svého shora popsaného jednání nevedl od samého počátku řádným způsobem účetnictví, neřídil řádně společnost K., nakládal s finančními prostředky v rozporu s informacemi sdělovanými poškozeným klientům, kdy mu muselo být zřejmé, že takovéto jednání a nakládání s finančními prostředky povede k neschopnosti společnosti K., dostát sjednaným závazkům a způsobit škodu klientům, přičemž obviněný tím porušil svou povinnost uvedenou ve smlouvách o obchodování s měnami, a to čl. I., III. bod 4, 5, dle kterého měla společnost K. povinnost informovat klienty o způsobu vedení klientského účtu, pohybu dle výnosů a ztrát,
dále porušil svou zákonnou povinnost podle devizového zákona č. 219/1995 Sb., kdy podle ustanovení § 3 odst. 1) devizového zákona 219/1995 Sb., k provádění obchodů s devizovými hodnotami a peněžními službami, je-li tato činnost podnikána, je potřeba devizové licence, podle ustanovení § 3 odst. 7) devizového zákona č. 219/1995 Sb., je povinna oprávněná osoba dodržovat oprávnění, rozsah a dobu platnosti licence, a rovněž porušil ustanovení § 9 odst. 1) devizového zákona č. 219/1995 Sb., kdy provádět obchodování s devizovými hodnotami a poskytovat peněžní služby ve vztahu k zahraničí jako podnikání mohou pouze devizová místa v rozsahu devizové licence,
dále porušil svou zákonnou povinnost uvedenou v ustanovení § 577 a následujících obchodního zákona č. 513/1991 Sb., kdy komisionář je povinen jednat s řádnou péčí podle pokynů komitenta a chránit jeho zájmy a podávat komitentovi zprávy o stavu klientského účtu,
a svým jednáním způsobil nejméně níže uvedeným poškozeným klientům společnosti K., kteří se společností podepsali níže specifikované smlouvy níže uvedenou škodu
1.\tA. P., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 15. 4. 2003, vklad 100.000 Kč dne 7. 5. 2003, vklad 70.000 Kč, vklad 100.000 Kč dne 16. 6. 2003, vklad 65.000 Kč dne 1. 12. 2003, vklad 40.000 Kč dne 31. 5. 2004, výběr 210.000 Kč, způsobená škoda 165.000 Kč,
2.\tF. F., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 1. 10. 2002 ve znění dodatku, podle výpisů z účtů společnosti K. č. 1000302601, č. 3097200001 a č. 3097200319, dne 18. 10. 2000 vklad 400 000 Kč, dne 27. 9. 2001 vklad 150.000 Kč, dne 16. 10. 2001 vklad 282.177,70 Kč, dne 12. 4. 2002 výběr 29.268,15 USD (kurz ČNB 34,140 Kč, celkem 999 214,62 Kč), dne 10. 10. 2002 vklad 500 000 Kč, dne 10. 12. 2002 vklad 500.000 Kč, dne 16. 05. 2003 vklad 250 000 Kč, dne 28. 7. 2003 vklad 500 000 Kč, dne 26. 8. 2003 vklad 500 000 Kč, dne 01. 10. 2003 výběr 750.000 Kč, dne 25. 11. 2003 výběr 1.000.000 Kč, dne 4. 2. 2004 vklad 750.000 Kč, dne 11. 3. 2004 vklad 500.000 Kč, dne 24. 3. 2004 vklad 500.000 Kč, dne 13. 5. 2003 vklad 500.000 Kč, dne 26. 1. 2005 výběr 600.000 Kč, způsobená škoda 1.982.963,08 Kč,
3.\tK. J., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 23. 4. 2001 ve znění dodatků podle výpisů z účtu společnosti K. č. 100302601, 3097200319 a 3097200001, dne 14. 11. 2000 vklad 300.000 Kč, dne 20. 2. 2001 vklad 300.000 Kč, dne 20. 6. 2001 vklad 4 999,13 USD (kurz ČNB 39,556 Kč, celkem 197.745,58 Kč), dne 10. 1. 2003 vklad 400.000 Kč, dne 30. 9. 2003 vklad 900.000 Kč, dne 3. 5. 2004 výběr 1.000.000 Kč, dne 29. 11. 2004 výběr 150.000 Kč, vyplaceno od likvidátora 35.000 Kč, způsobená škoda 912.745,58 Kč,
4.\tM. L., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 19. 5. 2000 ve znění dodatků - vklad 300.000 Kč, 20. 6. 2001 vklad 100.000 Kč, 17. 12. 2001 vklad 100.000 Kč, 19. 2. 2002 vklad 100.000 Kč, 19. 7. 2001 oznámení Customer Certificate o navýšení prostředků o 100.000 Kč, 15. 3. 2002 CC o 70.000 Kč a 18. 03. 2002 CC o 30.000 Kč, 07. 6. 2002 vklad 150.000 Kč, 10. 2. 2003 vklad 120 000 Kč, 12. 5. 2003 vklad 120 000 Kč, 02. 6. 2003 CC o 120.000 Kč, 9. 1. 2004 vklad poštovní poukázkou 250 000 Kč, 12. 1. 2004 vklad poštovní poukázkou 300.000 Kč, 16. 6. 2004 CC o 50 000 Kč, 18. 6. 2004 CC o 50 000 Kč, 21. 6. 2004 CC o 50 000 Kč, 16. 9. 2004 vklad poštovní poukázkou 480.000 Kč, 10. 11. 2004 výběr 1.500.000 Kč, 17. 2. 2005 vklad 100.000 Kč, způsobená škoda 1.090.000 Kč,
5.\tM. S., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 26. 4. 2001 ve znění dodatků, podle výpisu z účtu společnosti č. 1000302601, č. 309720000, dne 3. 5. 2001 vklad 100.000 Kč, dne 4. 12. 2001 vklad 109.242 Kč, dne 3. 6. 2002 vklad 200.000 Kč, dne 3. 7. 2002 výběr 8.566,49 Kč, dne 8. 8. 2002 výběr 3.616,28 Kč, dne 4. 9. 2002 výběr 3.773,92 Kč, dne 7. 10. 2002 výběr 6.637,33 Kč, dne 06. 11. 2002 výběr 7.393,03 Kč, dne 4. 12. 2002 výběr 6.233,18 Kč, dne 9. 1. 2003 výběr 2 818,96 Kč, dne 13. 2. 2003 výběr 6 372,25 Kč, dne 10. 3. 2003 výběr 6.204,07 Kč, dne 7. 4. 2003 výběr 6.551,10 Kč, dne 14. 04. 2003 výběr 200.000 Kč, dne 13. 5. 2003 výběr 3.510,09 Kč, dne 6. 6. 2003 výběr 2.486,66 Kč, dne 9. 7. 2003 výběr 2.461,25 Kč, dne 13. 8. 2003 výběr 2.643,65 Kč, dne 12. 9. 2003 výběr 3.657,19 Kč, dne 16. 9. 2003 vklad 250 000 Kč, dne 8. 10. 2003 výběr 4.565,35 Kč, dne 11. 11. 2003 výběr 5.866,31 Kč, dne 9. 12. 2003 výběr 4 282,53 Kč, dne 12. 01. 2004 výběr 4.299,97 Kč, dne 5. 2. 2004 výběr 4.606,20 Kč, dne 4. 3. 2004 výběr 3.127,10 Kč, dne 7. 4. 2004 výběr 4.886,84 Kč, dne 06. 05. 2004 výběr 7.083,87 Kč, dne 2. 6. 2004 výběr 5.820,96 Kč, dne 9. 7. 2004 výběr 4.339,47 Kč, dne 3. 8. 2004 výběr 5.821,29 Kč, dne 08. 9. 2004 výběr 6 396,31 Kč, dne 7. 10. 2004 výběr 3.225,08 Kč, dne 20. 10. 2004 výběr 250.000 Kč, dne 3. 11. 2004 výběr 3.560,39 Kč, dne 02. 12. 2004 výběr 2.283,25 Kč, dne 5. 1. 2005 výběr 1.389,18 Kč, způsobená škoda 64.762,45 Kč,
6.\tŘ. M., nar. XY, bytem XY, smlouva se společností K. uzavřená dne 6. 8. 2001 ve znění dodatků - vklad 100.000 Kč, 6. 6. 2002 vklad 40.000 Kč, 3. 12. 2003 výběr 25.000 Kč, 5. 4. 2004 výběr 50.000 Kč, způsobená škoda 65.000 Kč,
jimiž měl spáchat pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
14.\tVrchní soud v Praze dále podle § 229 odst. 3 tr. ř. níže uvedené poškozené odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních:
P. A., nar. XY, bytem XY,
L. M., nar. XY, bytem XY.
15.\tSoučasně Vrchní soud v Praze podle § 259 odst. 2 tr. ř. doplnil chybějící výrok o náhradě škody ve vztahu ke zprošťujícímu výroku pod bodem II napadeného rozsudku, který jinak zůstal nedotčen. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli uvedení poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních:
M. H., nar. XY, bytem XY,
J. H., nar. XY, bytem XY,
D. M., nar. XY, bytem XY,
A. P., nar. XY, bytem XY
P. Š., nar. XY, bytem XY.
Výrok II. napadeného rozsudku, kterým byl obviněný obžaloby pro část útoků pokračujícího trestného činu zproštěn, zůstal nedotčen.
2.
Obsah dovolání
16.\tProti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 4 To 52/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. 41 T 15/2013, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do všech výroků z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zde se sluší poznamenat, že byť obviněný uvádí, že dovolání směřuje do všech výroků shora citovaných rozsudků, tak z faktického obsahu podaného dovolání je zřejmé, že toto napadá výroky o vině.
17.\tObviněný spatřuje naplnění zvoleného dovolacího důvodu v tom, že podle jeho názoru byl uznán vinným, přestože jednání, kterého se měl podle rozhodnutí soudů nižších stupňů dopustit, nenaplňovalo znaky kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákona (správně zákoníku). Obviněný v úvodu dovolání vyslovuje názor, že dovolací soud je povinen se zabývat i tím, zda se skutek stal tak, jak byl popsán v odsuzujícím rozsudku, zda byl skutečně prokázán a zda nebylo postupem soudů omezeno právo obviněného na obhajobu, přičemž poukazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 193/04 a IV. ÚS 216/04. Obviněný je přesvědčen, že zásadní tvrzená skutková zjištění nebyla v řízení před soudy nižších stupňů prokázána a proto nebylo možné jeho jednání kvalifikovat jako úmyslný a zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. b) tr. zákona (správně zákoníku). Podle obviněného si soudy nižších stupňů neopatřily žádné přímé či nepřímé důkazy, které by prokazovaly zjištěná skutková zjištění.
18.\tObviněný následně napadá skutková zjištění, která mají význam pro hmotněprávní kvalifikaci jeho jednání a uvádí, že z provedeného dokazování nevyplývá žádná přesná, důkazně podložená a přezkoumatelná hodnota, jasně určující výši způsobené škody. Zdůrazňuje, že hodnoty škody, vyjádřené obecnými soudy se výrazně liší a jsou v rozporu s údaji obsaženými ve spisovém materiálu, což považuje za zásadní pro závěry o naplnění skutkové podstaty úmyslného zvlášť závažného zločinu podvodu a zejména subjektivní stránky a závěrů o výši škody, neboť soudy se spokojily pouze s ničím nepodloženými tvrzeními poškozených. Proto namítá, že v dosavadním řízení nebylo spolehlivě prokázáno a právně kvalifikováno, že spáchal trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. b) tr. zákona (správně zákoníku), pro který byl odsouzen, neboť nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění.
19.\tObviněný uplatňuje námitku extrémního rozporu mezi právními závěry obecných soudů a jejich skutkovými zjištěními (bod 1 dovolání). Podle jeho názoru důkazy nepochybně prokázaly, že finanční prostředky se na základě uzavřených smluv dostaly do dispoziční sféry obchodní společnosti, jejímž byl členem představenstva a za níž byl oprávněn jednat, ale neprokázaly, že si tyto finanční prostředky následně ponechal, resp. že by věděl o tom, že tyto prostředky si ponechal další člen statutárního orgánu nebo že by mohly být používány k provozu společnosti. Soudy podle jeho názoru nepřihlédly k dynamické povaze majetku obchodní společnosti, která zřídka dovoluje spojovat pohyb na účtech s konkrétními platbami, přičemž z důkazů nevyplývá ani jeho vědomost o účetních operacích v konkrétní době, když je zřejmé, že další člen představenstva (K.) za přímé spolupráce účetní P. vyváděl ze společnosti finanční prostředky na základě nepravdivých účetních dokladů vystavovaných právě účetní P. a prováděl bezhotovostní operace za neoprávněného použití jeho hesla (bez jeho souhlasu a v době jeho nepřítomnosti). Vzhledem k výše uvedenému tedy nelze dovodit, že se úmyslně dopustil jednání, která jsou mu kladena za vinu, přičemž nelze vyvozovat závěry o tom, že by měl trestně odpovídat i za škodu, která nevznikla jeho, byť i nedbalostním, jednáním. Ve vztahu ke škodě pak obviněný zpochybňuje, zda mohly obecné soudy vydat výrok o stanovení povinnosti k náhradě škody, když výše škody nebyla objektivně zjištěna.
20.\tPod bodem 2. dovolání obviněný namítá s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, že došlo k porušení jeho základních práv, když přípravné řízení bylo vedeno nedbale, policejní orgány byly nečinné, což má za následek závažná pochybení a průtahy. Naznačené pochybení nenapravily ani obecné soudy, neboť Vrchní soud v Praze dokonce ani nerozhodl o jeho důkazních návrzích.
21.\tV bodech 3. až 18. dovolání se obviněný věnuje otázce, za jakých okolností může odvolací soud zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a sám rozhodnout rozsudkem, především ve vztahu ke skutkovým zjištěním a provedenému dokazování, přičemž zdůrazňuje, že odvolací soud je vázán hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch, které si soud druhého stupně sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Pokud odvolací soud považuje rozsah dokazování před soudem prvního stupně za úplný, ale provedené důkazy hodnotí jinak, nemůže rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně sám rozsudkem, pokud důkazy přímo neprovedl v rámci veřejného zasedání, což je projevem zásady přímosti a bezprostřednosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 7 Tz 276/2001 dovolatel namítá, že odvolací soud nemůže napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem, neboť za takové situace totiž nelze rozsudku soudu prvního stupně vytknout žádné vady.
22.\tZdůrazňuje, že soudem prvního stupně byly provedeny pouze některé jím navržené důkazy, přičemž dovolatel má za to, že tyto byly nesprávně vyhodnoceny samostatně i v souhrnu, a skutkové závěry i právní posouzení z nich přijaté jsou v nesouladu s obsahem spisového materiálu. Odvolací soud následně podle obviněného zcela převzal závěry soudu prvního stupně, které byly „stranou jakéhokoliv rozumného, objektivního a logice odpovídajícího hodnocení věci“. Dovolatel se tedy domnívá, že soud prvního stupně porušil § 2 odst. 6 tr. ř., a proto měl odvolací soud zakročit, avšak soud druhého stupně se s názorem soudu prvního stupně zcela ztotožnil. Obviněný namítá, že soud prvního stupně opakovaně odmítal provést jím navrhované důkazy, když soud druhého stupně dokonce o jeho návrzích vůbec nerozhodl.
23.\tObviněný v napadených rozhodnutích spatřuje porušení presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) hned v několika rovinách. Předně uvádí, že z tohoto principu plynou další zásady, které je nezbytné dodržovat, kdy zmiňuje zásadu materiální pravdy, tzn. zjišťování skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je pro rozhodnutí nezbytný (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Odkazuje také na princip rozhodování in dubio pro reo, podle kterého vina obviněného musí být prokázána bez rozumných pochybností, v případě pochybností pak tyto musí být vyloženy ve prospěch obviněného (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06 ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 429/03 ze dne 4. 12. 2003). Obviněný akcentuje, že důkazy, o něž se napadené rozhodnutí opírá, musí tvořit uzavřený logický celek, a současně odůvodnění rozhodnutí nesmí nést znaky libovůle. Připomíná také povinnost soudů postupovat vůči obviněnému nestranně, tedy že v jejich postupu nesmí nic naznačovat, že předjímají výsledek řízení na základě negativního hodnocení osoby obviněného. Následně pak uvádí, že mezi takové případy patří to, že obecný soud vyvozuje skutkové závěry o jeho vině ze zcela vyfabulovaných profesních rysů jeho osoby za situace, kdy je občansky i trestně bezúhonný. V tomto postupu spatřuje zaujatost vůči své osobě, porušení práva na nestranný a objektivní soud a současně porušení práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že tvrzení a úvahy odvolacího soudu, který jednak převzal skutkové závěry nalézacího soudu, a jednak se snažil „zjemnit“ jeho pochybení, nesvědčí o respektu k principu presumpce neviny. V souvislosti s uvedenými okolnostmi pak obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu č. I. ÚS 180/03, podle kterého by měl odvolací soud postavit najisto, zda vůbec – na základě provedených důkazů v daném řízení – může vydat výrok o náhradě škody.
24.\tV souvislosti s posouzením právní kvalifikace skutku jako zvlášť závažného zločinu podvodu má obviněný za to, že v posuzovaném případě má zvláštní význam vyřešení otázky, zda byla některá osoba uvedena v omyl, resp. zda navenek jednala v omylu či neznalostí podstatných skutečností a o kterou osobu jde a kdy lze učinit závěr, že tak činil obviněný jako fyzická osoba jednající za právnickou osobu. Jestliže měla být podvedena fyzická osoba, jde o zjištění, která fyzická osoba jednající v rámci činnosti právnické osoby a v jakém postavení by musela být uvedena v omyl nebo jednat v omylu. Za omyl je považován rozpor mezi představou člověka a skutečností. Právnická osoba – jak z její podstaty vyplývá – nemůže mít vlastní představu, protože představy jako produkty myšlenkové činnosti jsou vlastní jen fyzické osobě, tedy lidské bytosti. Rovněž majetkovou dispozici v omylu nemůže činit právnická osoba jako celek, ale jen prostřednictvím určitých fyzických osob. Proto k příslušným majetkovým dispozicím jsou oprávněny jen některé fyzické osoby, jejichž jednání navenek je považováno za jednání právnické osoby. Je pak především nutno zkoumat, kdo je oprávněn činit a skutečně v této věci činil, jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení právní úkony a v rámci nich též nakládal s majetkem právnické osoby a kdo tyto dispozice skutečně činil. Poukazuje na to, že to nebyl on, kdo vedl či řídil účetní oddělení a vystavoval a evidoval účetní doklady, podepisoval převodní příkazy a doklady k hotovostním výběrům z účtů korporace a tedy podklady dokumentující dispozici s finančními prostředky právnické osoby, v níž byl členem představenstva a mohl také jednat bez znalostí všech podstatných skutečností. V tomto směru obviněný odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu (IV. ÚS 137/05 ze dne 22. 3. 2006), který konstatoval, že ze zásad hodnocení důkazů a ze zásady presumpce neviny vyplývá, že jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze učinit zjištění, které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na presumpci neviny.
25.\tPod bodem č. 19. dovolání obviněný namítá, že jeho trestní stíhání bylo nezákonné a proto je skutek již promlčen. Podle obviněného byl postup orgánů činných v trestním řízení po vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 41 T 15/2013, kterým věc byla vrácena podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. státnímu zástupci k došetření, nezákonným. Zdůrazňuje, že citovaným usnesením byl původnímu usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20 a původní obžalobě ze dne 21. 6. 2013 vytýkán mimo jiné nedostatečný popis jednotlivých útoků pokračujícího trestného činu podvodu. Následně poukazuje na to, že usnesením policie ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20 bylo zahájeno jeho trestní stíhání spolu se zemřelým J. K. pro podezření spáchání trestného činu zpronevěry a podvodu a to jednáním, které bylo popsáno v tomto usnesení. Dané trestní stíhání dospělo do stadia obžaloby k Městskému soudu v Praze, který dne 26. 2. 2014 vydal pod sp. zn. 41 T 15/2013 usnesení, kterým v rámci předběžného projednání obžaloby vrátil věc podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. státnímu zástupci k došetření, neboť podle tohoto soudu usnesení o zahájení trestního stíhání trpělo takovými procesními vadami, pro které nebylo možno věc před soudem projednat. Po vrácení věci k došetření policejní orgán usnesením ze dne 22. 12. 2014, č. j. OKFK-64-618/TČ-2009-251102, „rozšířil“ jeho trestní stíhání tak, že obsah dřívějšího usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo jako nezákonné usnesením Městského soudu v Praze zrušeno podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. naopak ještě rozšířil tak, že beze změny původních skutkových zjištění a důkazní situace, počal ho stíhat i pro trestný čin podvodu, aniž by byla nějak doplněna či změněna původní skutková zjištění. Usnesením policejního orgánu ze dne 6. 8. 2015, č. j. OKFK-64-844/TČ-2009-251300 bylo jeho trestní stíhání opět „rozšířeno“ pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákona (správně tr. zákoníku). K tomuto rozšíření dospěl policejní orgán pouze na základě odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze tím způsobem, že poškození, kteří byli zařazeni v usnesení ze dne 12. 5. 2010, č. j. OKFK-64-43/TČ-2009-20 ve skupině, na níž se měl dopustit trestného činu zpronevěry, byli v rámci usnesení ze dne 22. 12. 2014 nově pojati do skupiny, vůči níž se měl dopustit trestného činu podvodu. Nelze odhlédnout ani od postupu policejního orgánu, který v rámci výslechu těchto osob pokládal stále stejnou kapciózní otázku: „Cítíte se být ze strany K. podveden?“. Z výslechů pak vyplývá, že tyto osoby obdržely od vyslýchajících informaci o tom, že jedinou stíhanou osobou je právě obviněný K. Tímto postupem orgánu činného v trestním řízení se z podezření na spáchání trestného činu zpronevěry stalo podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu, a to za situace, kdy se on s většinou těchto osob nikdy osobně nesetkal a ony jej také nikdy neviděly.
26.\tPodle obviněného, po vrácení věci Vrchním soudem v Praze státnímu zástupci k došetření z důvodů vážných procesních vad, nestačí znovu provést některé úkony bez náhrady původního usnesení o zahájení trestního stíhání unesením novým, obsahujícím všechny předepsané náležitosti. Zdůrazňuje, že v rozhodnutí o zahájení trestního stíhání musí být vymezen skutek, neboť jen pro takto vymezený skutek lze podat obžalobu a jen o takto vymezeném skutku lze rozhodovat. Jinak řečeno, rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které nesplňuje základní náležitosti, nemůže přinést ani legální výsledky použitelné bez dalšího vůči této osobě v dalším průběhu trestního řízení. Proto má obviněný za to, že pokud usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje základní náležitosti, zejména popis skutku v rozsahu nezbytném pro založení legitimního trestního stíhání, znamená to neúčinnost takového rozhodnutí. Účinky usnesení o zahájení trestního stíhání lze legitimně zpochybnit, je-li shledán nezákonným postup jeho vydání, tedy v případech, kdy je usnesení oprávněným orgánem zrušeno nebo v případě, kdy zákonem předepsaným postupem k tomu příslušný orgán deklaruje takovou vadu, pro kterou s ním nelze nadále spojovat účinky, jež jinak zakládá. Obviněný je toho názoru, že vydá-li soud rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření z důvodu zásadních procesních vad, pak to znamená, že k usnesení o zahájení trestního stíhání nelze přihlížet ex tunc. Pravomocné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání není sice zpětně zrušeno a do doby vydání takového „přezkumného“ rozhodnutí soudu jej nelze co do právních účinků ani relevantně zpochybňovat, nicméně dospěje-li řízení do stadia podání obžaloby a soud uvedenou nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání konstatuje, nelze k němu nadále přihlížet, a to již od okamžiku, kdy bylo vydáno. Je tedy deklarováno, že takovou vadou trpí rozhodnutí o zahájení trestního stíhání od samého počátku, jeho dodatečná konvalidace už z povahy věci není možná, neboť trpí-li takovou vadou a tato vada je zákonem předpokládaným postupem „vyjevena“, nepřichází v úvahu jiná možnost nápravy, než vydat rozhodnutí nové, zákonné a teprve od něho se může odvinout legální trestní proces v plném slova smyslu, se zachováním všech práv a povinností obou základních stran stojících proti sobě – státu a obviněného. To znamená, že bez ohledu na neexistující přímý mechanismus, jenž by soudu dovolil toto rozhodnutí zrušit, zakládá jeho pravomocné rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření tytéž účinky, jako by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno, neboť soud způsobem předpokládaným zákonem v tomto případě deklaruje porušení základních principů práva na spravedlivý proces, pro něž nemůže být provedený proces považován za legálně provedený. Obviněný namítá, že v současnosti existuje požadavek, aby v případech, kdy je vydané rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nezákonné pro uvedenou základní vadu a je neúčinné, ale i zpětně neopravitelné, bylo nahrazeno usnesením novým, zákonným. Nestačí proto odstranit vzniklé procesní vady provedením těchto úkonů, které byly seznány nezákonnými právě pro tuto vadu, mělo by vždy dojít k vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání a v jeho mezích i k následnému zopakování úkonů, jež jsou nezbytné pro nové podání obžaloby tak, jak je tento rozsah dokazování vymezen v § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., stanovující podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření. S ohledem na uvedené skutečnosti a konkrétně pak i postup policejního orgánu, který původní nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání proti obviněnému, poté co byla věc soudem vrácena státnímu zástupci k došetření, toliko „napravil“ vady původního trestního stíhání, při zachování původního usnesení, které bylo soudem shledáno nezákonným, je obviněný přesvědčen o tom, že tento postup orgánů činných v trestním řízení je vyloučen, neboť trpí-li původní rozhodnutí o zahájení trestního stíhání skutečně takovou vadou, že je shledáno soudem jako nezákonné a tato vada byla v předepsaném řízení zjištěna, není důvod cokoliv rozšiřovat – neboť žádné trestní stíhání jím účinně nebylo nikdy zahájeno. Tuto vadu lze podle názoru obviněného napravit jen vydáním usnesení nového, perfektního. K této námitce pak obviněný závěrem dodává, že jeho trestní stíhání z roku 2010 bylo jako nezákonné zrušeno soudem prvního stupně pro závažná pochybení takového rázu, že podanou obžalobu nebylo možné soudem projednat, a pak bylo namístě toto zrušené usnesení nahradit novým, bezvadným usnesením, na jehož základě by poté mohlo být vedeno nové trestní stíhání jeho osoby. Namísto toho však policie, zcela účelově, již zrušené, nezákonné usnesení v letech 2014 a 2015 „rozšiřovala“. Tímto postupem však policie podle obviněného pouze prolongovala nezákonný stav, který nastal okamžikem zrušení původního usnesení o zahájení trestního stíhání. Z tohoto důvodu má obviněný za to, že nebyl v této věci nikdy zákonně obviněn, a proto lze považovat obsah obžaloby a následná rozhodnutí soudů za právně irelevantní, neboť vychází z nezákonného a soudem zrušeného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání jeho osoby. Protože již uplynula zákonná promlčecí lhůta, je jeho trestní stíhání tudíž již promlčeno podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb.
27.\tVe vztahu k uvedenému pak dodává, že období, v němž se měl vytýkaného jednání dopouštět, bylo postupně orgány činnými v trestním řízení rozšiřováno, kdy období uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo v obžalobě rozšířeno až do 1. 4. 2005 a soudem prvního stupně v rámci vyhlášení rozsudku bylo opět rozšířeno až do 14. 4. 2005, a to pouze v souvislosti se zánikem jeho funkce místopředsedy představenstva K. Je tedy evidentní, že na změnu uvedenou v obžalobě mohl reagovat až v rámci hlavního líčení a na rozšíření soudem reagovat vůbec nemohl, neboť k němu došlo až v rámci vyhlášení rozsudku. Tento postup orgánů činných v trestním řízení považuje dovolatel za nesprávný, v rozporu se zásadou obžalovací a zkracující jeho obhajovací práva. Konec období, kdy se měl dopouštět trestné činnosti je tak neustále prodlužován.
28.\tV bodě 20. dovolání uplatňuje obviněný námitku opomenutých důkazů, neboť přestože zaslal návrhy na provedení důkazů v rámci odvolacího řízení a to předem, tak Vrchní soudu v Praze o těchto důkazních návrzích nijak nerozhodl.
29.\tV dalším bodě obviněný uvádí, že v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je chybně uveden jeho trvalý pobyt, přestože bylo místo trvalého bydliště soudu opakovaně sdělováno. Tato skutečnost svědčí o tom, že soudy nižších stupňů jeho písemným podáním nevěnovaly žádnou pozornost a jejich přístup má znaky libovůle (bod 21. dovolání).
30.\tPod bodem 22. dovolání dovolatel namítá, že mezi poškozenými v rozsudku figurují osoby, které nebyly uvedeny ve sdělení obvinění ani v obžalobě, konkrétně se jedná o osobu uvedenou ve sdělení obvinění pod č. 48 jako J. J., r. č. XY, v obžalobě pod č. 67 J. J., nar. XY, v rozsudku Vrchního soudu pod č. 46 J. J., nar. XY, kdy Vrchní soud v Praze upravil datum narození této osoby na základě jeho námitky uplatněné v odvolání, avšak tato úprava neodstranila hlavní problém, a to, že byl odsouzen za útok proti osobě, jež nebyla uvedena ani ve sdělení obvinění, ani v obžalobě.
31.\tV bodě 21. dovolání (str. 13 dovolání) cituje obviněný text zprošťujících výroků obou rozhodnutí soudů nižších stupňů a uvádí, že z obsahu rozhodnutí soudů o zproštění vyplývá, že zproštění se týká celého období od 3. 3. 1999 do 1. 3. 2005, tedy zprošťující výrok pokrývá i část období, za které byl týmž rozhodnutím naopak uznán vinným, když jeho vina je ohraničena obdobím od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2005. Současně podotýká, že uvedené skutky se týkají jen části osob, které byly klienty K., a jejich smluvní vztah se prolíná oběma uvedenými obdobími a striktní oddělení obou období tak, jak to učinily obecné soudy, na období za které byl obžaloby zproštěn a období, za něž byl odsouzen, není možné, aniž by bylo jeho jednání právně kvalifikováno jako pokračující resp. trvající trestný čin. Zde zdůrazňuje, že Městský soud v Praze dospěl k závěru, že jednání vůči každému z klientů je nutno posuzovat jako samostatný skutek, když jednotlivé skutky tvoří jeho pokračující trestnou činnost vůči jednotlivým poškozeným klientům K. Pokud tedy uzavíral s jednotlivými klienty větší množství smluv a dodatků k nim, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že ve vztahu k takovému klientovi má jednání obviněného prvky trvajícího trestného činu. Na základě tohoto posouzení pak došlo k rozdělení poškozených do 3 skupin. Obviněný poukazuje na to, že oba soudy se vůbec nevypořádaly s otázkou, zda lze jeho jednání posoudit jako čin buď trvající nebo pokračující, ve smyslu § 116 tr. zákoníku nebo jejich kombinaci. Obviněný je toho názoru, že jednání vůči jednotlivým klientům se nedají věcně ani časově oddělit, neboť se vzájemně věcně i časově prolínají a nelze je věcně ani časově ohraničit tak, jak to učinily oba obecné soudy, když je možné i posouzení všech skutků jako jeden skutek. Za této situace se dovolatel domnívá, že pokud byl zproštěn obžaloby za období od 3. 3. 1999 do 1. 3. 2005, mělo by se rozhodnutí o zproštění vztahovat i na období od 1. 1. 2002. Jeho trestní stíhání by tedy mělo být zastaveno v celém rozsahu, neboť pravomocným rozhodnutím o zproštění obžaloby za období od 3. 3. 1999 do 1. 3. 2005 vznikla překážka věci rozhodnuté a nebylo ho možno uznat vinným ze zvlášť závažného zločinu podvodu za období od 1. 1. 2002 do 1. 3. 2005. V této souvislosti odkazuje obviněný na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná pod sp. zn. 5 Tdo 801/2012, 11 Tdo 1440/2008, 6 Tdo 894/2013 a 7 Tdo 1480/2006, když z těchto rozhodnutí vyplývá názor, že pokud jednotlivé skutky nelze oddělit časově ani věcně ve vztahu k jednotlivým osobám, nelze je tedy skutkově ohraničit, pak jednání obviněného nelze dělit na samostatné skutky ani dílčí útoky. Proto je obviněný toho názoru, že by se v jeho případě mělo jednat o jeden skutek, pro který byl již obžaloby zproštěn z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř.
32.\tV dalším bodě dovolání (bod 23. dovolání) obviněný poukazuje na skutečnost, že znalecké posudky Ing. Strejce byly vypracovány na základě podkladů, které nejsou ve spise doloženy, nejsou ani přílohou znaleckých posudků a následným jednáním vyšetřovatele mu bylo zabráněno, aby se s nimi mohl seznámit. Obviněný poukazuje na podklady č. 8-22, které znalec uvádí na str. 5 posudku, kdy tyto podklady byly znalcem vráceny zadavateli, aniž by si udělal kopii a založil je do znaleckého posudku jako přílohu, a současně tyto podklady nejsou ani součástí spisu. Následně obviněný analyzuje obsah spisového materiálu a uvádí, že blíže nekonkretizované podklady, které sloužily k vypracování znaleckého posudku, vůbec nejsou součástí posudku ani spisu, a proto nelze vůbec zjistit, na základě jakých konkrétních podkladů byl vlastně znalecký posudek vypracován. Tento postup pak dovolatel hodnotí jako rozporný s ustanovením § 33 odst. 1 tr. ř., podle kterého má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, neboť byl prakticky zbaven možnosti se k nim vyjádřit. Současně zdůrazňuje, že pokud tyto podklady nejsou ve spise obsaženy, nelze znalecký posudek považovat za objektivní a použitelný jako důkaz o jeho vině, když jeho závěry jsou zcela nepřezkoumatelné. Obviněný dále analyzuje znalecký posudek a uvádí nesrovnalosti týkající se podkladů pro vypracování znaleckého posudku. Podle obviněného vyšetřovatel zjevně předal znalci pro vypracování znaleckého posudku jiné verze dokumentů než ty, které založil do spisu, a to zjevně utajeně, když tyto nefigurují v seznamu podkladů pro vypracování znaleckého posudku. Ani svědek V., bývalý vyšetřovatel v této věci, nebyl schopen vysvětlit, jaké podklady vlastně znalci poskytl, ani jak s nimi poté naložil, když nejsou součástí znaleckých posudků, ani spisového materiálu. Obviněný cituje část odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, konkrétně bod 42., přičemž hodnotí, že se soud snaží znaleckým posudkům dodat věrohodnost, avšak podle názoru dovolatele se jedná o účelovou deformaci důkazu, neboť v tomto konkrétním případě znalcovo porovnávání výstupu z rekonstruovaného účetnictví s údaji na bankovních výpisech vypadalo tak, že znalec z těch 52 plateb, uvedených v tabulce na 86-87 straně posudku, porovnal s bankovními výpisy pouze 2, jak sám uvádí na 87-88 straně posudku, a to pouze s bankovními výpisy ČSOB, na něž však klienti neposílali finanční prostředky. Takže znalec z 52 plateb porovnal s bankovními výpisy pouze 2, když následně nepravdivě uvádí, že tyto platby odpovídají účetnictví, což je ovšem nepravdivé, když účetní zápis druhé platby vůbec neodpovídá údaji v bankovním výpise, když platba neodpovídá platnému kurzu amerického dolaru.
33.\tV bodě 24. dovolání obviněný namítá, že se spisovým materiálem bylo manipulováno, kdy uvádí konkrétní příklady listin, které se ve spise nacházely v době, kdy se s jeho obsahem seznámil (před podáním první obžaloby), když poté byla usnesením soudu věc vrácena k došetření, avšak nyní se tyto listiny ve spise nenachází. Tuto skutečnost demonstruje na přeškrtnutí čísla listin. Uvádí, že chybějící listiny se týkají klientů K. - poškozeného č. 28 pana G., pana H., pana J. P. a pana A. Z., přičemž odkazuje na konkrétní čísla listů ve spise, ze kterých má být tato manipulace zjevná. Dovolatel proto pojal důvodné podezření, že s obsahem spisového materiálu bylo manipulováno (úmyslně či nedbalostně), a že nějaké listiny byly ze spisu vyňaty bez úředního odůvodnění a následně nebyly do spisu již zařazeny a to bez jakéhokoliv odůvodnění. Obviněný na postup policejního orgánu upozornil dozorující státní zástupkyni, která k tomuto v přípise ze dne 25. 8. 2016, který byl předložen jako důkaz č. 62, sdělila, že dle sdělení policejního orgánu nebyly ze spisu vyřazeny žádné listiny a státní zástupkyně nezjistila žádnou úmyslnou manipulaci se spisem v neprospěch obviněného. Když poté tyto skutečnosti namítal obviněný u soudu, ten se s tím vůbec žádným způsobem nevypořádal.
34.\tV bodě 25. dovolání pak obviněný uvádí, že nebyla zjištěna výše škody tak, aby nevzbuzovala pochybnosti a způsobem, který umožní přezkoumat její důvodnost, správnost a oprávněnost, přičemž pod tuto námitku podřazuje další dílčí námitky ve vztahu k určení výše škody. Poukazuje na absenci zcela konkrétní identifikace vkladů každého z poškozených. Vrchní soud v Praze v rozporu s vlastním tvrzením, že škodu ponížil o výběry poškozených, neuvádí u mnohých poškozených více než sto výběrů, doložených obsahem spisového materiálu mnohem spolehlivěji, nežli vklady. V jeho rozsudku jsou uvedeny vklady, jejichž osud nemohl obviněný žádným způsobem ovlivnit, přesto jsou mu kladeny za vinu a je o ně navýšena škoda. V rozsudku jsou také uvedeny vklady, které tam podle tvrzení soudu, jak postupoval, vůbec být uvedeny neměly, a neměly by tedy být zahrnuty ani do výše způsobené škody.
35.\tV podbodu č. 25a dovolání obviněný zmiňuje absenci zcela konkrétní identifikace vkladů každého z poškozených. Dovolatel namítá, že veškeré vklady poškozených jsou sporné, zejména zda byly vůbec vloženy a pokud ano, kdy a kým, v jaké částce, měně a v jakém datu. Tyto okolnosti jsou postaveny na pouhých dohadech, které nebyly bez pochyb doloženy. Tím zůstává nedoložená a zpochybněná celá škoda. Soud v rámci svého rozhodování bral v potaz pouze vklady, k nimž poškození předložili smluvní dokumentaci. Tu soud bere automaticky za platnou i v případech, kdy poškození doložili pouze fragmenty smlouvy, či byla předložena pouze kopie bez podpisů. Nebylo doloženo, zda a případně kdy nabyla platnosti a účinnosti ta která smlouva apod. Dovolatel poukazuje na to, že samotná smlouva automaticky neznamená, že by závazek klienta doručit K., slíbené finanční prostředky, vůbec byl naplněn.
36.\tObviněný je toho názoru, že soudy zcela ignorují skutečnost, že v částečné elektronické verzi účetnictví K. nelze provést jakoukoliv identifikaci jednotlivých klientů – investorů, tedy ani poškozených. Navíc znalec Ing. Strejc v rámci svého výslechu před Městským soudu v Praze uvedl, že účetnictví není správné, pravdivé a není průkazné. Zdůrazňuje, že účetní evidence obsahuje číselnou identifikaci smluv, avšak poškozenými předložená smluvní dokumentace tato čísla postrádá, a nelze je tak spárovat. V účetní evidenci také nelze bez pochyb ztotožnit konkrétní osoby, neboť evidence obsahuje pouze zkratky příjmení. Současně účetní evidence nepokrývá celé období, za nějž byl obviněný uznán vinným.
37.\tObviněný dále poukazuje na to, že soudy využívají pro ztotožnění a doložení vkladů a výběrů jednotlivých poškozených výpisy z bankovních účtů K. u Deutsche Bank, avšak v těchto výpisech jsou jednotlivé vklady zcela anonymní, nejsou vůbec identifikovány, ani jménem, ani variabilním symbolem, ani číslem účtu protistrany vkládající finanční prostředky, což zpochybňuje tvrzení soudu o tom, že se má jednat o vklad soudem uváděného poškozeného, když jako vkladatel je uváděna K. Obviněný zpochybňuje postup soudu při párování anonymních vkladů shodné výše se vkladem konkrétního poškozeného, protože se mohlo jednat o vklad zcela jiné osoby, případně o zcela jinou přijatou platbu z jiného důvodu. Částky uvedené ve smluvní dokumentaci se liší od výše anonymního vkladu uvedené na bankovních výpisech, jak uvádí i Vrchní soud v Praze, avšak soud už neuvádí, že se v účetní evidenci a na bankovních výpisech u některých vkladů nacházejí výrazné rozpory v dataci vkladu, což však obecné soudy nijak nevysvětlily. Jako příklad uvádí poškozenou č. 131 paní E. V. Z uvedených důvodů jsou podle obviněného veškeré, v rozsudku uvedené, vklady pochybné a nedoložené a dodává, že jeho důkazní návrhy, na zajištění příslušných bankovních dokumentů od poškozených, které by mohly jednotlivé vklady objektivizovat a věrohodně a bezpochyby prokazovat jejich uskutečnění, byly opakovaně všemi orgány činnými v trestním řízení zamítány.
38.\tPodbod 26b dovolání (zjevně asi míněno 25b) pak obviněný věnoval tomu, že Vrchní soud v Praze v rozporu s vlastním tvrzením, že škodu ponížil o výběry poškozených, neuvádí u mnohých poškozených více než sto výběrů, doložených obsahem spisového materiálu mnohem spolehlivěji, nežli vklady. Obviněný zdůrazňuje, že od počátku trestního řízení je patrné zkreslování výše vkladů a výběrů poškozených v jeho neprospěch. Rozsudek Městského soudu v Praze obsahoval velké množství navýšených či zcela nepravdivých vkladů, stejně jako rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, přestože se tento soudu snažil tyto vady eliminovat. V rozsudku odvolacího soudu nadále chybí značné množství spisovým materiálem doložených výběrů poškozených, a není o ně ponížena výše škody, naopak nadále v něm figuruje řada nedoložených vkladů, které neoprávněně škodu navyšují. Dokonce v rozsudku figurují jako poškozené osoby, které vybraly více, než vložily, a nebyly tudíž vůbec žádným způsobem poškození. Selektivní přístup soudu druhého stupně k jednotlivým poškozeným dovolatel prezentuje na skutečnosti, že u některých poškozených ve vyčíslení výše škody soud od součtu vkladů odečetl jejich výběry, a o tyto výběry tak ponížil výši škody, u mnohých však nadále jejich výběry ignoruje a škodu neponížil. Takový přístup soudu je zcela neodůvodněný a neobjektivní. Následně obviněný uvádí konkrétní poškozené, u kterých soud o výběr škodu neponížil, těmi jsou: poškozený č. 1 V. A., poškozený č. 14 I. D., poškozená č. 16 L. D., poškozený č. 17 J. D., poškozená č. 33 M. H., poškozená č. 39 R. H., poškozený č. 40 V. Ch., poškozená č. 50 K., poškozený č. 59 M. K., poškozený č. 61 M. K., poškozená č. 70 P. L., poškozená č. 75 M. H. H., poškozený č. 80 L. M., poškozený č. 119 M. Š., poškozený č. 121 J. T., poškozený č. 123 O. T., poškozený č. 128 D. V., poškozený č. 132 M. V. Podle dovolatel nemají v rozsudcích figurovat poškozený č. 46 J. J. a poškozená č. 97 R. P., neboť vybrali více, než vložili. Dovolatel také zpochybňuje výši škody u následujících poškozených, neboť Vrchní soud v Praze u nich některé výběry uvedl, a výši škody o ně ponížil, avšak některé výběry těchto osob pominul, přičemž se podle obviněného jedná o poškozeného č. 9 pana C., poškozenou č. 65 paní K., poškozeného č. 106 pana S., poškozeného č. 120 pana Š. K tomuto obviněný závěrem dodává, že na bankovních výpisech se vyskytují i výběry, které postrádají identifikaci, z čehož je zjevné, že soud nezohlednil veškeré výběry poškozených. Obviněný zmiňuje konkrétní odchozí platby z účtu Deutsche Bank, když uvádí, že tyto odchozí platby postrádají jakoukoliv identifikaci příjemce a účelu platby a nejsou obsaženy ani v účetnictví, a proto nelze vyloučit, že se jednalo o výběry některých poškozených. Navíc takových plateb je tam více.
39.\tV podbodu 26c dovolání (zjevně míněno 25c) uvádí obviněný, že v rozsudku jsou uvedeny vklady, jejichž osud nemohl žádným způsobem ovlivnit, přesto jsou mu kladeny za vinu a je o ně navýšena škoda, konkrétně se jedná o vklady týkající se poškozeného č. 61 pana K. ze dne 21. 4. 2005.
40.\tV podbodu 26d (zjevně míněno 25d) dovolání obviněný poukazuje na skutečnost, že v rozsudku jsou uvedeny i vklady, které tam podle tvrzení soudu, jak postupoval, vůbec neměly být uvedeny a neměly být tedy zahrnuty ani do škody. Dovolatel rozebírá konkrétní vklady u poškozených – J. T. (poškozený č. 121), M. H. (poškozený č. 35), M. J. (poškozený č. 47), M. K. (poškozený č. 59), V. Ch. (poškozený č. 40), D. K. (poškozený č. 55), J. D. (poškozený č. 15), když zdůrazňuje, že ve spise se nenachází dodatky, na základě nichž mělo ke vkladům dojít, popř. tyto nebyly řádně podepsány dvěma členy představenstva nebo smlouvy nejsou doloženy celé. Takových případů se podle obviněného v rozsudku vyskytuje značné množství. Obviněný má za to, že Vrchní soud v Praze se s těmito rozpornými vklady vůbec nevypořádal, přičemž pasáž odůvodnění rozsudku, která na tuto námitku obviněného reaguje (bod 69), považuje za neodpovídající, když neřeší případy, kdy poškození předložili pouze fragment smlouvy a obsah smlouvy tak zůstává nedoložený. Podle dovolatele Vrchní soud v Praze ignoroval i jeho námitku, že obsah spisového materiálu dokládá, že množství smluvní dokumentace mělo být uzavřeno distančním způsobem a datum na nich předtištěné tak neodpovídá datu případného uzavření smlouvy či dodatku. Přesto soud uvádí právě toto datum jako datum uzavření smluvní dokumentace, ač tomu tak být nemohlo a nebylo ani prokázáno, že by k uzavření smluvního vztahu vůbec došlo, případně k jakému datu. Ve vztahu k této námitce pak konkrétně uvádí poškozeného J. Š. (bod 123). Následně dovolatel namítá, že se soud ani nepokusil objasnit, k jakému okamžiku, ten který smluvní závazek měl, podle smluvních ujednání, nabýt platnosti a účinnosti a tento okamžik pak porovnat s termínem případného provedení vkladu. Tím pádem není u velkého množství vkladů, které měly být provedeny na základě smluvního vztahu uzavřeného distančním způsobem, doloženo, že výše uvedená premisa soudu byla splněna, a postup soudu je proto nepřesvědčivý a rozporný. Ve vztahu k této námitce pak uvádí případy poškozených – č. 138 J. Z., č. 102 J. Ř., č. 82 D. M. Vklady těchto poškozených, pokud by se soud řídil svým tvrzením, že smluvní vztah má předcházet vkladu, nemají být ve škodě ani její náhradě vůbec zahrnuty a jedná se o významnou deformaci, kdy soud uvádí, jakým způsobem postupoval, avšak ve skutečnosti jednal opačně. Obviněný následně uvádí, že se Vrchní soud v Praze odvolává na smluvní dokumentaci, která není ve spisovém materiálu vůbec zahrnuta, jedná se o smluvní dokumentaci u poškozeného č. 96 J. P. (bod 106), P. S. (bod 4), J. B. (bod 73), F. L. (bod 126), R. T. (bod 126). Z uvedeného podle dovolatele vyplývá, že soud nemá najisto postaven vznik, platnost a účinnost smluvních ujednání a za tohoto stavu ani nevyjádřil své úvahy k okamžiku, kdy měl pojmout podvodný úmysl vůči každému konkrétnímu klientovi, není vyřešeno ani kvalifikační kritérium obviněného vůči konkrétně vybraným klientům, když v téže době měla K. množství klientů, kteří mezi poškozenými nefigurují, a proto není možné najisto postavit naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu, neboť by přicházelo v úvahu i naplnění jiné skutkové podstaty, např. zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku.
41.\tBod č. 20 dovolání označuje obviněný jako námitky ve vztahu k vině. Z předchozího číslování dovolání je zjevné, že se jedná o písařskou chybu a námitka měla být označena jako číslo navazující na předchozí námitky (škoda byla pod bodem č. 25), tedy jako č. 26. Konkrétně dovolatel namítá, že nepřiléhavé, skutkové a důkazní situaci neodpovídá právní kvalifikace skutku (str. 28-35 dovolání). Obviněný nejprve cituje body 93. a 91. rozsudku Vrchního soudu v Praze a následně vyhodnocuje právní závěry tohoto soudu tak, že by to znamenalo, že potencionálně podvedenými byli všichni klienti K., když jen u některých se mu nepodařilo obecně pojatý předběžný podvodný úmysl realizovat. Tento závěr však podle obviněného kontrastuje s rozhodnutím soudu, kterým ho částečně zprostil obžaloby, když soud neuvedl žádné úvahy o okolnostech, kdy mělo dojít k přelomu jeho předběžného úmyslu mezi obdobími, za které byl zproštěn a za které byl odsouzen. Uvádí, že neměl povědomí o celé řadě smluv, ani o konkrétních vkladech konkrétních osob, neměl vliv na účetní operace či rozhodování o dispozici s vloženými finančními prostředky, přičemž opakuje, že zemřelý J. K. konal zcela bez jeho vědomí. Jeho trestní odpovědnost je soudy dovozována pouze z jeho postavení – místopředsedy představenstva K., kdy jsou mu za vinu kladeny všechny činnosti všech osob ve společnosti K., tedy odpovědnost za činnosti jiných osob a to bez ohledu na excesivní jednání těchto osob. Tato odpovědnost podle jeho názoru nutně nemusí nést znaky úmyslu, ale spíše znaky nedbalostního jednání a to nikoliv ve vztahu ke zločinu podvodu, ale případně ve vztahu ke skutkové podstatě jiného jednání, např. porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 221 tr. zákona.
42.\tObviněný namítá, že v K., byli další klienti a tito v rozsudku vůbec nefigurují jako poškození. Trestním řízením nebylo žádným způsobem objasněno, na základě jakých kritérií se měl rozhodnout, že toho kterého klienta podvede, a proč se tak u dalších klientů nerozhodl. Zdůrazňuje, že přitom měl poškozené podvést nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy či přijetí vkladu, tedy už v tomto okamžiku měl pojmout podvodný úmysl vůči konkrétním osobám, avšak vůči mnohým dalším klientům K., tento podvodný úmysl, aniž by to bylo nějak blíže soudy objasněno, nepojal. Podle soudů měl u stejné osoby v případě některých vkladů pojmout podvodný úmysl a v případě jiných nikoliv. Jako příklad uvádí poškozeného J. H. (bod 36). Není podle něho dále například jasné, čím má být prokazován jeho úmysl podvést klienta – např. u poškozeného č. 6 P. B., když smlouvu s ním podepsali J. K. a I. O. a on o tom nevěděl. Dále namítá, že ve stejném měsíci měl podepsat např. smlouvu u klienta XY, přičemž tento nefiguruje mezi poškozenými. Pokud je tedy podvodný úmysl vztahován k okamžiku podpisu smlouvy, pak smlouvu s B. vůbec nepodepsal, tuto smlouvu uzavřeli K. a O. Pokud je však okamžik podvodu vztahován k okamžiku připsání částky na účet, pak o tomto neměl obviněný žádnou povědomost, když tuto měla pouze účetní a O. Pokud je dovozován jeho podvodný úmysl ve vztahu ke konkrétním klientům, pak tento zjevně není odvozován od počátku smluvního vztahu, neboť v té době žádné okolnosti podvodného úmyslu obviněného k žádnému z uváděných poškozených neexistovaly. Podle obviněného tak orgány činné v trestním řízení účelově vytvořily konstrukci podvodu tak, že pokud nebyly vráceny klientům jejich finanční prostředky po květnu 2005, pak jsou bez dalšího považováni za poškozené podvodem, a to zpětně k okamžiku uzavření smluvního vztahu, tedy k podpisu smlouvy, resp. okamžiku připsání vložené částky na účet K.
43.\t Dále dovolatel poukazuje na to, že v hlavní účetní knize znalcem Ing. Strejcem rekonstruované dílčí verze účetnictví K. existuje spousta obdobných případů, které dokládají, že soudem tvrzený podvodný úmysl, který měl vůči klientům K., pojmout, není vůči jeho osobě po objektivní ani subjektivní stránce žádným způsobem prokázaný, je pouze obecně předpokládaný jako předběžný, a to navíc zvláštním, selektivním způsobem. Zdůrazňuje, že v průběhu smluvního vztahu byly poškozeným finanční prostředky vypláceny, tedy bylo jim plněno to, co jim bylo přislíbeno na základě smlouvy a okamžik, kdy případně došlo k neplnění smlouvy, nastal až na konci smluvního vztahu (po uplynutí výpovědní lhůty), kdy jim nebyl vyplacen zůstatek, avšak to už bylo v době, když již byl z představenstva odvolán a v K. nepůsobil.
44.\tObviněný pak uvádí konkrétní příklad poškozeného – č. 1 V. A., kdy odkazuje na konkrétní listiny, které potvrzují výběry poškozeného, přičemž podle obviněného tyto listiny prokazují, že tento poškozený nikdy nebyl podváděn, kdy uvádí konkrétní důvody, proč je toho názoru, že tomu tak nikdy nebylo. Současně namítá, že poškozený zamlčel, že mu byl zasílán zisk, což nebylo vzato v úvahu. Podle obviněného tak tento poškozený nebyl nikdy podváděn, když smluvní ujednání ze strany K. bylo řádně plněno. Dále namítá, že tento poškozený podal výpověď smlouvy až dne 5. 5. 2005, tedy v době, kdy již ve firmě K. nepůsobil, protože byl odvolán. Soudy svůj výrok o jeho vině vůči tomuto poškozenému založily pouze na tvrzení poškozeného.
45.\tV další části svého dovolání obviněný rozebírá závěry soudu druhého stupně ohledně způsobu jeho jednání, které má naplňovat znaky trestného činu podvodu, když tento posunul jeho jednání směrem k jednání v rozporu s devizovou licencí. Konstatuje, že tento soud uvádí, že společnost K., v rozhodném období neobchodovala, avšak následně připouští, že by k obchodování mohlo dojít (viz bod 39. rozhodnutí soudu druhého stupně). V návaznosti na to obviněný polemizuje nad tím, zda společnost obchodovala či nikoliv a uvádí, že z případné neexistence finančních prostředků na zahraničních brokerských účtech nelze vyvodit, že nebylo vůbec obchodováno. Navíc zdůrazňuje, že většina poškozených o devizové licenci nevěděla, když ze společnosti K., o ní nikdo nic neříkal. Má za to, že pokud by bylo s finančními prostředky klientů někdy v průběhu smluvního vztahu nakládáno v rozporu s devizovou licencí, pak by se mohlo případně jednat o správní delikt, avšak ne o podvod na klientech, jejichž očekávání byla po dobu jeho působení v K., naplňována. Z uvedeného je tedy zřejmé, že právní kvalifikace zločinu podvodu na klientech K., byla účelově vytvořena orgány činnými v trestním řízení. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky pak obviněný opakovaně namítá, že se orgány činné v trestním řízení nikdy nezabývaly tím, kdy měl pojmout podvodný úmysl vůči poškozeným, jaká měla být kvalifikační kritéria pro výběr konkrétní osoby klienta K., kterou měl v úmyslu podvést, a kterou nepodvede, případně od které chvíle měl tento úmysl pojmout, neboť s ohledem na částečné zproštění tento úmysl od samého počátku pojmout nemohl. I z těchto důvodů je zvolená právní kvalifikace podle obviněného zcela nepřiléhavá.
46.\tNásledně se obviněný věnuje opětovně otázce obchodování, kdy zmiňuje znalecký posudek z oboru kybernetika, který soudy odmítly provést. Podle obviněného vrchní soud bagatelizoval obsah tohoto posudku, a současně si tento soud ve svém odůvodnění protiřečí, kdy obviněný uvádí konkrétní rozporné pasáže jeho rozhodnutí. Následně se obviněný věnuje i obchodování přes dceřinou společnost K. F., kdy uvádí řadu svědků (H., Ř., Z.), kteří potvrdili, že toto obchodování skutečně probíhalo, přičemž nebylo prokázáno, že by tyto obchody byly v rozporu s devizovou licencí. Obviněný dodává, že společnost K. F. podle výpisů z účtů měla vždy více finančních prostředků, než kolik byl aktuální stav klientských finančních prostředků, K. tedy měla za dobu jeho působení více než dostatečné finanční krytí pro vyplacení veškerých finančních prostředků, což však soudy ignorují a žádným způsobem tuto skutečnost do svých úvah nezahrnuly. Pokud by tedy společnost K. z důvodu úspory poplatků použila finanční prostředky z účtů v ČR na úhradu nákladů, pak by se stále, vzhledem k dostatečnému krytí, nemohlo jednat o podvod na klientech, ale toliko o případný správní delikt, který by spadal do kompetence řešení ČNB. Nebylo také zkoumáno, jaké odměny byla společnost K. oprávněna účtovat klientům, kdy podle smlouvy měla na odměnu nárok. Následně obviněný polemizuje s odůvodněním této skutečnosti vrchním soudem, se kterým vyslovuje nesouhlas.
47.\tV bodě 20b dovolání (str. 35-40) obviněný namítá deformaci a dezinterpretaci důkazů soudem. Mimo již dříve v dovolání uvedené tvrzené deformace důkazů, zmiňuje obviněný v této části svého dovolání další excesy, kterých se dopustily soudy nižších stupňů, když zároveň podrobně odkazuje na bod 62 rozsudku vrchního soudu, přičemž následně uvádí, že se tento soud svým tvrzením že: se jednalo o zjevně mylný, ovšem zcela nepodstatný závěr o tom, že je ekonomicky vzdělanou osobou, snaží záměrnou fabulaci Městského soudu v Praze bagatelizovat jako pouhý omyl, jenž neměl vliv na rozhodnutí o vině. Podle obviněného je ale zřejmé, že se nemohlo jednat o omyl, když tato okolnost byla brána jako výrazná přitěžující okolnost. Následně obviněný uvádí konkrétní příklady deformací důkazního řízení – že vyšetřovatel Vodný byl vyslechnut jako svědek na jeho žádost (přestože o jeho výslech nežádal a svědek byl vyslechnut z rozhodnutí městského soudu), že vypořádání jednotlivých obchodů s finančními prostředky klientů musí proběhnout i fakticky na bankovním účtu klienta (to však neodpovídá devizové licenci, která naopak uvádí, že obchody mají být vypořádány na účet devizového místa). Ve vztahu k vypořádání pak odkazuje na odůvodnění České národní banky na č. l. 010770, ve kterém je uvedeno, že v den sjednání obchodu je s klientem prokazatelným způsobem sjednán den vypořádání, tj. převedení peněžních prostředků ve prospěch klienta nebo dle jeho dispozic, přičemž toto ustanovení devizové licence se promítlo do ČNB schválené smlouvy o obchodování s měnami, uzavírané s klienty. Podle smlouvy pak byl klient oprávněn kdykoliv požádat o výplatu finančních prostředků a K., byla povinna mu je vyplatit, přičemž obviněný poukazuje na skutečnost, že všichni klienti, kteří za dobu jeho působení v K., požádali o výplatu finančních prostředků, je dostali. Přestože na tyto okolnosti obviněný upozorňoval již ve svém odvolání, vrchní soud je ignoroval.
48.\tVe vztahu k hodnocení výpovědi svědkyně H. soudy obviněný uvádí, že tato svědkyně sice potvrdila, že již v období před rokem 2002 se s jeho vědomím hradil provoz K. z prostředků klientů, ovšem podle jeho názoru nebylo vzato v úvahu, že tato svědkyně působila v K. před rozhodným obdobím, pro nějž byl uznán vinným a vypovídala tak o období, za nějž byl zproštěn obžaloby. Tento postup soudů považuje za zmatečný. Dále zpochybňuje tvrzení soudů, že by ovládal všechny činnosti K. a všechny osoby, které se na její činnosti podílely, jakožto i názor, že by mu měly být přičítány důsledky činnosti zaměstnanců i K. Namítá, že rozhodně nebyl zodpovědný za činnost oddělení Sales, které získávalo nové klienty, toto oddělení měla na starosti O., což nakonec dokládá i obsah znaleckého posudku z oboru kybernetika, když právě ona rozesílala dopisy s nabídkou pro klienty a poukazuje na pracovní povinnosti svědkyně O. Poté obviněný uvádí důkazy, ze kterých podle jeho názoru jasně vyplývá, že o výběrech zemřelého J. K. z pokladny K. do ledna 2005 nevěděl, což dokládá e-mailová korespondence mezi ním a svědkyní P. Dovolatel také rozporuje závěry soudů, že by byl obecně informován o způsobu hospodaření K., a způsobu vedení účetnictví, přičemž především uvádí, že účetnictví nerozuměl a spoléhal se na zprávy auditora, ze kterých žádný problém nevyplýval. Dovolatel zdůrazňuje, že v době, kdy proběhly mnohé převody z klientského účtu a hotovostní výběry, nebyl přítomen ve společnosti, a proto se tak nemohlo dít s jeho souhlasem.
49.\tObviněný rovněž napadá tvrzení vrchního soudu v bodě 40., který dospěl k závěru, že v posuzovaném období společnost s finančními prostředky klientů řádně neobchodovala, což podle soudu vyplývá z listinných podkladů ČNB, když podle tohoto soudu není pochybnost o tom, že tento stav trval po celé posuzované období. Obviněný s tímto nesouhlasí, když ve spisovém materiálu jsou založena hlášení K. jen za polovinu čtvrtletí z rozhodného období, když hlášení za 2. čtvrtletí 2002, 1., 2. a 4. čtvrtletí roku 2003 a 2. čtvrtletí 2004 a 2. čtvrtletí 2005 chybí. V souvislosti s těmito hlášeními pak obviněný rozporuje selektivní přístup soudu k hodnocení důkazů, když tvrdí, že pokud je soud toho názoru, že K. klamala klienty, zaměstnance i ČNB, pak by snad klamala i v těchto hlášeních a není tedy jasné, proč soud považuje tato hlášení za pravdivá.
50.\tDovolatel se zabývá i otázkou věrohodnosti svědkyně P., když poukazuje na to, že svědkyně P. o nezákonném jednání moc dobře věděla, a dokonce se na tomto nezákonném jednání aktivně podílela, když zemřelému J. K. bez vědomosti a jeho účasti (obviněného) tajně vyplácela značné hotovostní finanční sumy z pokladny K. O nevěrohodnosti svědkyně podle obviněného svědčí i fakt, že policii předala neaktuální a zjevně nepravou verzi účetnictví, když jemu předala aktuálnější verzi účetnictví, kterou on následně předal policii, ale orgány činné v přípravném řízení se jí odmítly zabývat. Současně policii nepředala doklady o výběrech K. od roku 2004 (přestože tvrdí, že jí je předala, avšak ve spisovém materiálu nejsou uvedeny, a současně je svědkyně po urgencích předala obviněnému v lednu 2005), navíc lhala o svém odstoupení z dozorčí rady v roce 2004 (když z dokumentu na č. l. 011255 je zjevné, že odstoupila až 6. 4. 2005, po zmizení K.), prováděla převody finančních prostředků bez jeho vědomí a souhlasu, znala jeho heslo, ačkoliv jí ho nikdy nesdělil. Proto považuje tuto svědkyni za zcela nevěrohodnou.
51.\tNásledně obviněný napadá tvrzení vrchního soudu, co měli svědci z řad spolupracovníků K. sdělit o prodeji K., neboť podle jeho názoru soud interpretuje jejich výpovědi tak, že se měli dozvědět o vstupu japonských investorů do K. až těsně před předáním K. D. a spol., avšak podle obviněného ze svědeckých výpovědí (svědka S., F., P.) vyplývá, že tomu tak nebylo. Obviněný ve svém dovolání výpovědi uvedených svědků k této otázce cituje a poté je také hodnotí.
52.\tJako další důkazy, které měly být obecnými soudy deformovány, uvádí také výpovědi svědků V., P., Ř., N. (dříve H.), když tyto jsou interpretovány tak, že sami svědci měli žít v omylu, ačkoliv z jejich výpovědí je nepochybné, že jednali transparentně, takže nemohli být v omylu. Obdobná situace je podle obviněného i u znaleckého posudku z oboru kybernetiky, neboť soudy odmítly tento důkaz provést, neboť se podle jejich slov týká pouze aktivit zemřelého J. K., a to aniž by byl tento důkaz soudem proveden. Podle obviněného však tento důkaz ozřejmuje řadu okolností, které obviněný v průběhu trestního řízení tvrdí a tímto důkazem se pouze snažil svá tvrzení prokázat.
53.\tJako poslední námitku související s vinou obviněného (bod 20c dovolání, str. 40) uvádí dovolatel, že nebyla zachována totožnost skutku (str. 40-41 dovolání). Dovolatel nejprve cituje bod 18 rozsudku vrchního soudu, a následně doplňuje, že období, ve kterém se měl dopouštět vytýkaného jednání, bylo neustále orgány činnými v trestním řízení prodlužováno, když nejprve toto období rozšířil státní zástupce v obžalobě, a následně jej pak rozšířil soud při vyhlášení rozsudku. Obviněný podotýká, že reagovat na změnu uvedenou v obžalobě mohl až v hlavním líčení a na změnu provedenou soudem reagovat ani nemohl, když k ní došlo až při vyhlášení rozsudku. Obecným soudům pak vytýká, že v řadě případů nebyla zachována totožnost skutku, když popis skutku v napadeném rozhodnutí je oproti popisu skutku v obžalobě rozšiřován o jednání, které nebylo ani v usnesení o zahájení trestního stíhání, ani v obžalobě, uvedeno. Soud totiž pojal do popisu skutku nové množství smluv, a tyto navyšují rozsah údajné škody (dle názoru dovolatele nedůvodně). Dovolatel uvádí i konkrétní příklady poškozených, u kterých byla uvedena nová smlouva (např. č. 13 Č. D., č. 40 Ch. J., č. 49 K. J., aj.). Problematicky pak dovolatel vidí také totožnost jednotlivých skutků, u nichž soud v mnoha případech oproti obžalobě změnil jak datum, tak výši částky, a není tak zjevné, zda se jedná o totožný skutek, či skutek jiný – nový, který nebyl v obžalobě zahrnut a soud tak jde nad rámec usnesení o zahájení trestního stíhání či obžaloby. Následně obviněný v dovolání zmiňuje jednotlivé problematické případy.
54.\tV neposlední řadě pak obviněný namítá neúměrnou délku trvání trestního řízení (str. 41-45 dovolání). Obviněný má za to, že trestní řízení v jeho věci je neúměrně dlouhé, přičemž zdůrazňuje, že on sám na délce řízení nenese žádnou vinu, neboť se na této neúměrné délce trvání trestního řízení svým jednáním vůbec nepodílel. Následně chronologicky uvádí časové milníky v řízení proti jeho osobě, od trestního oznámení dne 18. 5. 2005, které podal on sám, až do samotného nařízení projednání věci u odvolacího soudu dne 21. 3. 2019. Současně cituje pasáže odůvodnění rozsudku vrchního soudu, ve kterých se soud druhého stupně zabýval právě délkou trestního řízení. Namítá, že pokud vrchní soud ve svém odůvodnění uvádí, že v důsledku uvedených průtahů, na nichž obviněný nenesl žádnou vinu, uložil odvolací soud obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 5 let, který považoval za přiměřený, tak vzhledem k celkové době, která od spáchání činu uplynula, a s ohledem na skutečnost, že obviněný se nedopustil jiné trestné činnosti, byl a je řádným občanem, pak tento trest naopak považuje dovolatel za nepřiměřeně přísný. V souvislosti s délkou trvání jeho trestního stíhání má obviněný za to, že v jeho případě je nutno vzít v úvahu nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2005, týkající se délky trestního řízení a výše trestu, viz rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 554/04, ve kterém je uvedeno, že konstantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva se shoduje na tom, že délku řízení do pravomocného skončení trestního řízení delší než 6 let nelze tolerovat. Obviněný je toho názoru, že právě tento nález odpovídá stejným zásahům do jeho práva na spravedlivý proces. Ústavní soud v uvedeném nálezu vyslovil názor, že účel trestu, jak jej definuje § 23 tr. zákona, nelze v daném případě po době delší než 14 let od spáchání trestné činnosti dosáhnout trestem, jaký byl v uvedené věci uložen, trest se jeví jako pouhá a čirá represe a pomsta, bez jakéhokoliv výchovného účinku na osobu pachatele. V této souvislosti dovolatel zmiňuje i nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 855/08, ze kterého je zjevné, že s prodlužující se délkou trestního řízení se vytrácí základní vztah mezi trestným činem a ukládaným trestem. Dovolatel je přesvědčen, že uložený nepodmíněný trest v délce 5 let je pomstou a represí, a to i za situace, kdy žádným svým jednáním či úkonem nezpůsoboval žádnou obstrukci ani nemařil nebo neprodlužoval délku trestního řízení a byl po celou dobu řádným a slušným občanem. Vyjadřuje i nesouhlas s odůvodněním rozsudku soudu druhého stupně ohledně důvodů nepoužití § 58 tr. zákoníku.
55.\tV závěru dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudu druhého i prvního stupně, a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále Nejvyššímu soudu navrhuje, aby ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadených rozhodnutí, a propustil ho z výkonu trestu odnětí svobody.
3.
Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání
56.\tStátní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 1 NZO 903/2019, nejprve uvádí, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v čem konkrétně spatřuje jeho naplnění, když podrobně rozvádí uplatněnou dovolací argumentaci. Následně rozebírá předpoklady naplnění zvoleného dovolacího důvodu, když uzavírá, že většina námitek obviněného neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.
57.\t Ve vztahu ke konkrétnímu obsahu dovolání obviněného státní zástupce nejprve vyjadřuje názor, že obviněný uplatňuje v dovolání stejné námitky jako v dosavadním průběhu trestního řízení, přičemž poukazuje na to, že soudy nižších stupňů se těmito námitkami již dostatečně zabývaly, a to poté, co provedly v potřebném rozsahu dokazování a v odůvodnění svých rozsudků se s těmito námitkami řádně vypořádaly. Současně uvádí, že obviněný ve svém dovolání uplatňuje výhrady proti způsobu hodnocení důkazů, především svědkyň H., O. a P., výpovědi svědků z řad spolupracovníků K. (S., F., P.), k údajnému vstupu japonských investorů do společnosti, listinných důkazů či znaleckých posudků Ing. Strejce, když polemizuje se skutkovými zjištěními a zdůrazňuje vlastní verzi průběhu skutkových událostí. Státní zástupce konstatuje, že takovéto námitky pod zvolený dovolací důvod (ostatně ani pod žádný jiný) nespadají a poukazuje na skutečnost, že obviněný hodnotí důkazy izolovaně a vykládá je ve vlastní prospěch, aniž by zohledňoval vzájemné souvislosti tak, jak to činí soudy nižších stupňů při respektování zásady volného hodnocení důkazů. Podle státního zástupce by námitky do skutkových zjištění mohly být právně relevantní za předpokladů existence extrémního rozporu mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, když ovšem o takový případ se v dané věci zjevně nejedná.
58.\tK existenci obviněným namítaných opomenutým důkazům státní zástupce uvádí, co se především rozumí opomenutými důkazy. Následně poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá výlučně do kompetence především nalézacího soudu, přičemž tento má povinnost o nich rozhodnout, a to tak, že jim buď vyhoví či nikoli. Zdůrazňuje, že soudy musí zjistit takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Poukazuje na skutečnost, že problematikou zamítnutých důkazních návrhů obviněného na doplněné dokazování se podrobně zabýval již Městský soud v Praze v samostatné části svého rozhodnutí (str. 85-90), a s jeho závěry se následně ztotožnil i soud odvolací (bod 62 či 70), s tím, že návrhy na doplnění dokazování byly soudy zamítnuty z důvodu nadbytečnosti, přičemž jejich zamítnutí bylo náležitě odůvodněno.
59.\tK námitce porušení zásady presumpce neviny, respektive in dubio pro reo, státní zástupce v krátkosti uvádí, že toto pravidlo se týká jen otázek skutkových a není způsobilé naplnit obviněným zvolený dovolací důvod či jiný (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 812/2017).
60.\tK námitkám ohledně výše škody, se státní zástupce vyjadřuje následovně. Především má za to, že s touto otázkou se vypořádal soud druhého stupně zcela přiléhavě. Trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. Obohacení se přitom nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému, přičemž škodou rozumíme újmu majetkové povahy (zmenšení majetku, ale i ušlý zisk). Státní zástupce poukazuje na to, že k dokonání trestného činu pod bodem I. rozsudku Vrchního soudu v Praze došlo v okamžiku, kdy na společnost K. (v té době byl obviněný ve funkci statutárního orgánu) byly převedeny finanční prostředky poškozených, neboť obviněný již v té době věděl, že tyto prostředky budou použity na jiný účel a vylákané prostředky budou vráceny pouze z menší části. U bodu I rozsudku vrchního soudu byla škoda tvořena rozdílem mezi smluvně dohodnutými a především skutečně vyplacenými finančními prostředky ze strany poškozených a částkou vrácenou jednotlivým poškozeným. Státní zástupce dále zdůrazňuje, že při stanovení výše škody postupoval soud druhého stupně ve prospěch obviněného, když revidoval způsob určení výše škody (bod 90. – 92. rozsudku vrchního soudu) oproti soudu prvního stupně (viz str. 92-93 a 98 rozsudku Městského soudu v Praze). Co do námitek, týkajících se výše škody u jednotlivých dílčích útoků, státní zástupce uvádí, že vrchní soud se s nimi vypořádal v bodech 73 – 89. Pokud je zpochybňována správnost započtení vkladu poškozeného K. datovaného dne 21. 4. 2005, pak uvádí, že vklad poškozený učinil na podkladě dodatku smlouvy uzavřeného ještě v době působení obviněného ve společnosti a poškozený po ukončení své činnosti ve společnosti neučinil nic, čímž by byl eliminován vznik škody na straně poškozeného.
61.\tZa relevantní námitku, do jisté míry, považuje státní zástupce námitku obviněného týkající se posouzení skutků jako pokračujícího trestného činu. Obviněný namítá, že v časově vymezeném období, v němž se měl podle odsuzujícího výroku o vině z rozsudku odvolacího soudu dopouštět trestné činnosti, existovaly i případy útoků vůči poškozeným, pro něž byl naopak obžaloby zproštěn. Zde ovšem státní zástupce zdůrazňuje, že v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze bylo obviněnému poskytnuto dostačující vysvětlení tohoto postupu, s kterýmžto se ztotožnil i soud odvolací. V těchto jednotlivých případech bylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, čili kde soudy neměly k dispozici dostatečný důkazní podklad pro vyslovení viny, ve prospěch obviněného pro tyto skutky obviněného obžaloby zprostily (společně se skutky časově situovanými před datum 1. 1. 2002, kdy soudy nepovažovaly za jednoznačně prokázané naplnění znaků uvedení klientů společnosti v omyl za účelem obohacení v úmyslné formě zavinění).
62.\tStátní zástupce dále konstatuje, že obviněný namítá, že nebyly splněny podmínky pro závěr o pokračování v trestném činu, neboť se jednotlivá jednání vůči jednotlivým klientům K. prolínají, věcně i časově, nelze je ohraničit a je namístě posouzení jeho jednání jako jednoho skutku. V návaznosti na to se obviněný dovolává existence zákonné překážky věci rozhodnuté, když byl obžaloby také zproštěn. K tomuto však státní zástupce odkazuje na ustanovení § 116 tr. zákoníku upravující pokračování v trestném činu. Uvádí, že všech 139 útoků spáchal obviněný se stejným záměrem, v zásadě stejným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí. Zásadně by časová prodleva mezi jednotlivými dílčími útoky měla činit maximálně dobu několika dnů či týdnů. Jedná-li se nicméně o majetkovou trestnou činnost, pak za splnění dalších podmínek lze ohledně tohoto znaku vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a obohacení, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky. Navíc z definice pokračování uvedené v § 116 tr. zákoníku nelze dovodit žádné omezení, které by se týkalo minimální možné doby uplynuvší mezi jednotlivými útoky. V zásadě nelze vyloučit pokračování v trestné činnosti v těch případech, kdy se naplňování jednotlivých znaků určité skutkové podstaty trestného činu u jednotlivých dílčích útoků především z časového hlediska shoduje či dokonce prolíná. Státní zástupce současně poukazuje na skutečnost, že dovolatelem označená judikatura Nejvyššího soudu není pro posuzovaný případ směrodatná, jelikož se týká posouzení jednotlivého skutku zcela jiné trestné činnosti (§ 187 tr. zákoníku).
63.\tV případě namítaného nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, se sice podle státního zástupce jedná o závěr právní, ale i v tomto směru však dovolatel vychází ze zpochybnění skutkových zjištění soudů, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat. Přesto státní zástupce zdůrazňuje, že oba soudy se ve svých rozsudcích otázkou naplnění subjektivní stránky adekvátně zabývaly (viz odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze na str. 35-38, 91-94 a 97-98 a body 27., 28., 31. a 50. – 54. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze). Zdůrazňuje, že o úmyslném zavinění pachatele trestného činu vypovídají především okolnosti objektivní povahy, které byly příčinou vyvolání omylu na straně poškozených a vzniku škody na jejich majetku. Podle státního zástupce se v dané věci jedná zejména o způsob vystupování obviněného, jeho postavení v hierarchii obchodní společnosti využité k vylákání finančních prostředků, jeho faktický postup v rámci výkonu této funkce, skutečnosti, které musely být obviněnému známy od počátku podvodného jednání vůči poškozeným, jež bylo obviněnému přisouzeno k tíži, tzn. v období od 1. 1. 2002, dosah licence udělené ČNB společnosti, způsob prezentace obchodní společnosti a z její strany nabízených produktů, ať již v reklamních podkladech, na webových stránkách či přímo ve smluvních dokumentech, na čemž obviněný nesl svůj díl odpovědnosti, okruh a počet poškozených osob, nepravdivost poskytovaných informací, nereálnost a protiprávnost závazku navrhovaného vkladatelům, způsob, s jakým bylo fakticky s finančními prostředky nakládáno, a to po poměrně dlouhou dobu, když tento se neshodoval ani s tím, co bylo prezentováno klientům, ani s tím, k čemu měla společnost udělenou licenci, a koneckonců i prezentace činnosti společnosti vůči dozorovému orgánu (ČNB). Pro závěry o úmyslném zavinění není tedy rozhodující, zda obviněný věděl podrobnosti obsahu všech smluv uzavřených s jednotlivými klienty, včetně označení druhé smluvní strany, data podpisu, či zda měl naplánováno, v jakém rozsahu dojde v budoucnu k částečnému vrácení finančních prostředků klientům apod.
64.\tPokud jde o námitku promlčení trestního stíhání opřenou o názor, že Městský soud v Praze fakticky zrušil usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, tak se podle státního zástupce jedná o námitku, která je mimo meze deklarovaného dovolacího důvodu a zřejmě by podle něj odpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (pokud bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné), avšak ani tak by jí nebylo možno přisvědčit z důvodu její neopodstatněnosti. Nepřípustným trestním stíháním se nerozumí postup, kdy soud po předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátí věc státnímu zástupci k došetření, ke kterémužto procesnímu rozhodnutí přistoupil Městský soud v Praze ve shora označeném usnesení. Tímto usnesením ovšem v žádném případě nedošlo ke zrušení usnesení policejního orgánu ze dne 12. 5. 2010, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Soudu takovou pravomoc trestní řád nesvěřuje. Rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí policejního orgánu v přípravném řízení, kam byla věc v důsledku rozhodnutí soudu vrácena, přísluší výhradně státnímu zástupci. Dozorový státní zástupce k tomuto kroku po vrácení věci nepřistoupil, tudíž účinky spojené s usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010 [včetně přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu § 34 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku] zůstaly zachovány.
65.\tTakový postup dozorového státního zástupce nelze považovat za zjevně nesprávný. Městský soud v Praze vrátil věc státnímu zástupci k došetření, neboť obžaloba byla v případech jednotlivých dílčích útoků podána pro skutky, pro které nebylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Odstranění této vady ovšem nevyžadovalo zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Městský soud konstatoval i vadu spočívající v neurčitosti vylíčení jednotlivých dílčích útoků, jež spočívala v tom, že poškození byli označeni toliko jménem, rodným číslem a částkou představující následek, když měl i výhrady k využití tabulky, když i vyslovil předpoklad, že zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř., avšak tento postup nestanovil jako nutný, když toliko uvedl, že tento postup bude zřejmě namístě. Podle státního zástupce v trestní věci obviněného byl však naplněn základní smysl a účel důvodu přerušení promlčení podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2010. Policejní orgán srozumitelně vyjádřil vůli státu vystavit obviněného trestnímu stíhání pro skutky, jež byly minimálně v případě některých dílčích útoků pokračujícího trestného činu (kvalifikovaného jako trestný čin podvodu) v usnesení dostatečným způsobem konkretizovány tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými skutky. Šlo o procesní úkon směřující k trestnímu stíhání s právní relevancí rozhodnutí v podobě přerušení běhu promlčecí doby, přestože jej nebylo možno označit za zcela správný. Je v tomto směru třeba zohlednit, že v případě rozhodnutí o zahájení trestního stíhání jsou na popis skutku kladeny nepochybně menší nároky než na popis skutku v obžalobě či dokonce v rozsudku. Státní zástupce v této otázce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009 sp. zn. 5 Tdo 1469/2008, podle kterého účinky spočívající v přerušení promlčecí doby podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku má i takové usnesení o zahájení trestního stíhání učiněné ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř., které bylo zatíženo určitými vadami, pro něž bylo později nahrazeno novým sdělením obvinění pro týž skutek. Nesmí však jít o vady, které by vedly k nicotnosti nebo zmatečnosti původního sdělení obvinění.
66.\tStátní zástupce zdůrazňuje, že rozhodnutím policejního orgánu ze dne 12. 5. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání ještě před uplynutím promlčecí doby (u tohoto trestného činu se jedná o 15 let) a rozhodně se nejednalo o účelové zahájení trestního stíhání. Vada spočívající v nedostatečném vyjádření všech skutkových okolností, které naplňují zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, nemohla vyloučit uvedené účinky včetně přerušení promlčecí doby. Vytýkané vady byly napraveny v rozhodnutí policejního orgánu o rozšíření trestního stíhání podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. a z pohledu projednání věci před soudem především v podané obžalobě ze dne 10. 9. 2016. Zahájením trestního stíhání došlo k přerušení běhu promlčecí doby a ohledně stíhaného činu počala běžet nová promlčecí doba [§ 34 odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku]. Ostatně, i pokud by bylo možno označit usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 12. 5. 2010 za nicotný akt, k uplynutí promlčecí doby běžící od dokončení posledního dílčího útoku pokračujícího trestného činu by nedošlo ani v okamžiku, kdy bylo vydáno usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014 č. j. OKFK-64-618/TČ-2009-251102.
67.\tMimo rámec zvoleného dovolacího důvodu jsou námitky obviněného stran zachování totožnosti skutku spočívající v tom, že došlo ke změně vymezení časového období spáchání skutku soudem, změně v datu narození jednoho z poškozených, upřesnění dat a výše jednotlivých vkladů u vybraných poškozených. Nadto uvádí, že totožnost skutku nelze chápat jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v obžalobě a ve výroku v rozhodnutí soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při soudním projednávání věci. Naopak se obecně předpokládá upřesnění průběhu skutkového děje v rámci trestního řízení, neboť na jeho počátku, tj. v okamžiku zahájení trestního řízení vůči konkrétnímu pachateli nemohou být ani známy přesné okolnosti charakterizující všechny znaky stíhaného trestného činu (jako např. upřesnění doby páchání trestné činnosti, včetně určení přesného časového rozmezí určujícího páchání trestné činnosti). Uvádí, že v usnesení o zahájení trestního stíhání i v obžalobě bylo skutečně v rámci obecného vymezení jednání obviněného společného pro všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu (jednotlivé skutky) uvedeno kratší období, v němž se měl obviněný dopouštět trestné činnosti, oproti konci tohoto období určeného v rozsudcích nalézacího i odvolacího soudu, jednalo se však o zjevnou nesprávnost. Již v usnesení policejního orgánu podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. ze dne 22. 12. 2014 a taktéž v obžalobě byly totiž součástí popisu skutku (tak jako v rozsudcích) vklady vylákané od poškozených i ve dnech po 1. 4. 2005, což také bylo v usnesení policejního orgánu i v obžalobě v popisu skutku časově přesně určeno. Za zjevnou nesprávnost je možno označit rovněž nesrovnalost v datu narození jednoho z poškozených. O upřesnění v návaznosti na výsledky dokazování se jednalo v případě určení datace a výše částek vylákaných vkladů, stejně jako v případě přesné specifikace smluvního podkladu k těmto vkladům. Těmito zásahy do popisu skutku tedy podle státního zástupce nedošlo k zásahu do totožnosti skutku.
68.\tNámitku obviněného ohledně nesprávně uvedeného místa trvalého bydliště dovolatele považuje státní zástupce za zcela formální a z hlediska účelu mimořádných opravných prostředků mimo dosah dovolacího řízení. Současně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 309/2013, podle kterého pokud rozsudek neobsahuje všechny uvedené náležitosti, avšak osoba obviněného je jednoznačně ztotožnitelná, pak nejde o vadu, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku, jak je tomu v tomto případě.
69.\tCo se týká námitky uložení nepřiměřeně přísného trestu s ohledem na délku trestního řízení státní zástupce poukazuje na to, že tuto není možné právně relevantním způsobem uplatnit pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod ani pod jiný, když stejně tak nelze pod tento dovolací důvod podřadit námitka stran nepoužití moderačního oprávnění podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 3 Tdo 263/2016, ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 4 Tdo 890/2016, ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. 6 Tdo 969/2016 aj.). Následně uvádí, že úspěšně by tento dovolací důvod bylo možné uplatňovat pouze v případě, že by uložený trest byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
70.\tK námitce obviněného ohledně porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v návaznosti na to čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, státní zástupce uvádí, že se jedná o individuální otázku a při posuzování přiměřenosti délky trestního řízení se musí vždy vycházet z konkrétních okolností případu, přičemž odkazuje na řadu rozhodnutí, např. věc E. proti Německu, č. 8130/78, rozsudek ze dne 15. 7. 1982; věc C. proti Itálii, č. 9381/81, rozsudek ze dne 25. 6. 1987; věc I. S. r. l. proti Itálii, č. 12088/86, rozsudek ze dne 27. 2. 1992; věc K. proti Polsku, č. 30210/96, rozsudek velkého senátu ze dne 26. 10. 2000; věc W. proti Polsku. Konstatuje, že v případech porušení práva na přiměřenou délku řízení vyslovuje Evropský soud pro lidská práva (dále „ESLP“) porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, případně přizná spravedlivé zadostiučinění. ESLP za dostatečnou formou kompenzace považuje i zmírnění trestu na úrovni vnitrostátní úpravy smluvních států, jestliže je zmírnění trestu použito výslovně proto, že bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a soud uvede, v jaké míře byl trest z tohoto důvodu zmírněn (rozsudek E. proti Německu ze dne 15. 7. 1982, č. 8130/78, srov. též REPÍK, B.: K otázce právního prostředku nápravy při překročení přiměřené lhůty řízení. Bulletin advokacie, 6-7/2001, str. 13). Za těchto podmínek má ESLP za to, že smluvní stát poskytl dostatečnou ochranu právům vyplývajícím z Úmluvy s tím důsledkem, že stěžovatel ztrácí postavení poškozeného podle čl. 34 (dříve čl. 25) Úmluvy a tím i legitimaci k podání stížnosti. V rozsudku ze dne 26. 6. 2001 ve věci B. proti Norsku, č. 26390/95, formuloval ESLP vztah mezi porušením práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě a jeho kompenzací v podobě stanovení výše trestu ještě přesněji, když uvedl, že zmírnění trestu nezbavuje jednotlivce postavení poškozeného podle čl. 34 Úmluvy, avšak z tohoto obecného pravidla existuje výjimka, pokud národní orgány dostatečně průhledným způsobem konstatovaly porušení pravidla přiměřené délky řízení a toto pochybení již kompenzovaly zmírněním trestu, a to výslovným a měřitelným způsobem. Je-li splněna taková podmínka, dospívá ESLP k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebyl porušen.
71.\tV případě dovolatele se dobou, která uplynula od spáchání trestného činu, zabýval již soud prvního stupně. Při rozhodování o trestu vzal výslovně tuto skutečnost v úvahu, když uložil obviněnému trest odnětí svobody spíše při dolní hranici trestní sazby, přestože u obviněného existovaly závažné přitěžující okolnosti (délka a rozsah páchání trestné činnosti, počet poškozených, výše škody). V rámci úvah o trestu se neúměrnosti délky trestního řízení věnoval i odvolací soud a posuzoval, zda nedošlo k naplnění podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Vrchní soud neshledal podmínky pro použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, vzhledem k délce a rozsahu páchání trestné činnosti, počtu poškozených, výši škody, sofistikovanosti trestné činnosti a bránění dohledu ČNB aktivním přičiněním obviněného. Avšak odvolací soud připustil i průtahy řízení, přičemž tyto v odůvodnění svého rozsudku náležitě pojmenoval (odst. 107 odůvodnění rozsudku vrchního soudu), a přistoupil k zásadní korekci výměry uloženého trestu odnětí svobody až na samou spodní hranici zákonné trestní sazby (navzdory všem závažným přitěžujícím okolnostem). Státní zástupce považuje za dostatečnou kompenzaci porušení práva na přiměřenou délku řízení zmírnění trestu na samou spodní hranici zákonné trestní sazby, k čemuž došlo výslovně právě z důvodu tohoto porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.
72.\tV závěru svého vyjádření státní zástupce navrhuje dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovuje souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž poskytuje souhlas s tím, aby bylo podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
4.
Replika dovolatele k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
73.\tNa vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství reagoval obviněný podáním ze dne 23. 12. 2019 označeným jako „Replika k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání“. K zastupitelstvím namítané nedůvodnosti námitky obviněného ve směru nenaplnění dovolacího důvodu, poukazuje v této části na pouhou obecně uvedenou námitku, která souvisí s postavením Nejvyššího státního zastupitelství jako strany v trestním řízení a jeho zájmy sledovanými v tomto řízení, kterými je odsouzení obviněného.
74.\tZ obsahu vyjádření státního zastupitelství je podle něj zřejmé, že nepostihuje všechny dovolací důvody jím uváděné, konkrétně námitku týkající se toho, že v právním státě není možné trestně postihnout obviněného za situace, kdy zemřelý J. K. za pomoci K. P. průběžně, a bez jeho vědomí, tuneloval společnost K.P. E., což také spisový materiál dokládá. Navíc byl odsouzen na základě výpovědi svědkyně P., která se sama aktivně a dlouhodobě na této činnosti zemřelého J. K. podílela a dokonce ji i kryla vystavováním falešných účetních dokladů a zkreslováním účetnictví. Dále poukazuje na to, že byl odsouzen na základě svědectví účetní H., která v rozhodném období ve společnosti vůbec nepůsobila nebo na základě nepřezkoumatelných znaleckých posudků, sestavených z podkladů, o jejichž znepřístupnění a pravděpodobné skartaci se postaral sám vyšetřovatel, když znalec sám si před soudem rozporoval závěry těchto svých znaleckých posudků nebo na základě bankovních výpisů, z nichž není možné identifikovat převodce či vkladatele finančních prostředků.
75.\tTvrzení Nejvyššího státního zastupitelství o tom, že soudy posuzovaly důkazy ve vzájemných souvislostech je neobjektivní a jednostranné, neboť z rozhodnutí soudů nižších stupňů je podle dovolatele evidentní selektivnost a neobjektivnost při hodnocení důkazů, jakožto i jejich deformace, když soudy zcela opominuly výpovědi svědků svědčících v rozporu s finálním rozhodnutím soudů. Vyjadřuje názor, že soudy nižších stupňů svá rozhodnutí odůvodnily smyšlenkami, jak k jeho osobě, tak ohledně některých svědků a toho, že se nacházeli tito svědci v údajném omylu, či důkazy, jejichž provedení soud opakovaně zamítal s nepravdivým odůvodněním o jejich obsahu (např. posudek IT).
76.\tSoučasně konstatuje, že trestní řízení bylo poznamenáno nekompetentností orgánů činných v trestním řízení – jako zrušení původní obžaloby a vrácení věci k došetření státnímu zástupci, „zpětvzetí“ poloviny obžaloby státní zástupkyní během závěrečné řeči před soudem prvního stupně, nedůvodné odstranění listin ze spisu v průběhu trestního řízení (zejména listiny, které měl mít k dispozici znalec a obviněný se s nimi nemohl seznámit), selektivnost podkladů předaných znalci k vypracování znaleckého posudku, samotné zpracování znaleckého posudku (trvalo 3 roky, závěry byly znalcem opakovaně upravovány, jakožto i závěry o výši škody).
77.\tZdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení nedokázaly ani po 14 letech nade vši pochybnost, objektivně a přezkoumatelně spočítat výši údajné škody a v tomto směru jednaly v rozporu s ust. § 2 tr. ř. v jeho neprospěch. Soudy podle dovolatele ani neobjasnily, jaký měl mít ke svému jednání motiv, když znalec potvrdil, že obviněný neměl z K., žádný majetkový prospěch, na rozdíl od ostatních společníků (J. K.), a proč si po zmizení J. K. nepřivlastnil finanční částku více než 20 mil. Kč, ale obrátil se na policii. Nesouhlasí tedy s argumentací státního zastupitelství a uvádí, že i nadále trvá na svém podaném dovolání.
5.
Přípustnost dovolání
78.\tNejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
6.
Důvodnost dovolání
79.\tProtože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
80.\tVe smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).