79.\tNejvyšší soud předně považuje za vhodné uvést, že u trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku se z hlediska subjektivní stránky vyžaduje úmysl, když se ovšem nevyžaduje úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, postačí i úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V případě kvalifikované skutkové podstaty postačí podle § 17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost.
80.\tNejvyšší soud musí předně uvést, že oba soudy se otázkou naplnění subjektivní stránky u obou obviněných, tedy nejen u obviněného Seneckého zabývaly, když dospěly k závěru, že tito jednali přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a své úvahy řádně a dostatečně rozvedly (viz body 224-225 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 30 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje.
81.\tNadto je třeba zdůraznit, že obviněný v rámci své argumentace směřující do nenaplnění subjektivní stránky předně namítá, že o všem rozhodoval obviněný Fišer, a že se on sám snažil společnost CES zachránit a že společnost CES nebyla předlužena a že to byl právě obviněný Fišer, kdo společnost CES vytuneloval. Takové námitky ovšem nelze považovat za relevantně uplatněné, když tyto nesměřují do právního posouzení skutku, nýbrž do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Zde je ovšem třeba uvést, že při posuzování důvodnosti naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je Nejvyšší soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního a druhého stupně.
82.\tNad rámec shora uvedeného je třeba skutečně jen velmi stručně zdůraznit, že znalec své závěry přesvědčivě a řádně objasnil, když z jeho znaleckého posudku a doplňku a jeho vyjádření vyplývá, že společnost byla nejméně od 1. 8. 2018 v ekonomicky velmi obtížné situaci, kdy vykazovala fiskální hospodářskou ztrátu a nedošlo k významnému navýšení pohledávek, ale závazků, které postihují zákonné odvody a plnění příslušných daňových povinností. Pokud v tomto období společnost CES nepřijala jakékoliv zásadní konsolidační opatření, tak musel obviněný být srozuměn s tím, že pokud nadále uzavírá jménem společnosti nové smlouvy, takže může dojít k tomu, že tyto nebudou řádně a včas uhrazeny, popř. vůbec a musel být s touto variantou srozuměn. O celkové kondici společnosti CES v dané období nakonec nepochybně svědčí i to, že společnost CES prakticky až na určité výjimky (např. zaplacení dvouměsíčního nájmu) přestala poškozeným společnostem hradit ihned vystavené faktury. K tvrzení obviněného, že o všem rozhodoval obviněný Fišer, je třeba zdůraznit bez ohledu na skutkovou povahu této námitky, že obviněný byl členem představenstva a byl to právě on, který za společnost CES jednal při objednávání pohonných hmot a dalších služeb a že to byl právě on, kdo vystupoval vůči dodavatelům jako osoba, která řídí ekonomiku společnosti. Nadto z provedeného dokazování nevyplývá, že by obviněný někdy projevil jako člen představenstva s jednáním obviněného Fišera nesouhlas. Pokud obviněný poukazuje na to, že to byl právě obviněný Fišer, kdo společnost tzv. vytuneloval, tak je třeba uvést, že tato námitka je irelevantní, když, jak již bylo naznačeno, obviněný si byl vědom špatného ekonomického stavu společnosti a přesto neučinil, ale zejména se o to ani nepokusil, žádné kroky k nápravě tohoto stavu. Navíc je třeba zdůraznit, že z provedeného dokazování je zřejmé, že finanční prostředky ze společnosti vyváděl nejen obviněný Fišer (viz zprošťující výrok pro trestný čin zpronevěry ohledně tohoto obviněného), ale i samotný obviněný Senecký (viz zprošťující výrok pro trestný čin zpronevěry týkající se tohoto obviněného).
83.\tNa závěr je ještě třeba uvést, že pokud obviněný tvrdí, že se neobohatil, z čehož dovozuje nenaplnění subjektivní stránky, tak je třeba zdůraznit, že tato námitka směřuje do naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu. Bez ohledu na tento závěr je třeba zdůraznit, že pro naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu se nevyžaduje, aby se obohatil přímo pachatel. Jinak vyjádřeno, osobou, která může být podvodným jednáním pachatele obohacena, může být pachatel (obohacení sebe) nebo jakákoli jiná osoba či skupina osob (obohacení jiného), kdy se ani nevyžaduje obohacení konkrétní osoby. Obohatit se tak může i blíže neurčený okruh zákazníků poškozené obchodní společnosti (srov. NS sp. zn. 2 Tzf 4/90, Rt 18/1991). Postačí tedy prokázání skutečnosti, že se obohatil přímo pachatel nebo někdo jiný, nevyžaduje se, aby bylo konkrétně prokázáno, kdo se obohatil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 4 Tdo 248/2010 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 388/2016 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 8 Tdo 181/2018). Nadto není pochyb o tom, že primárně došlo k obohacení společnosti, která získala pohonné hmoty a další zboží a služby, za které nezaplatila.
84.\tObviněný ještě v rámci podaného dovolání poukazuje na nestandardní průběh řízení, který spočívá v tom, že orgány činné v trestním řízení neřešily, kam se ztratily finanční prostředky společnosti, a že pro předmětné skutky byl stíhán toliko on, nikoliv i spoluobviněný Fišer, který byl předsedou představenstva, kdy také akcentuje, že on sám se nijak neobohatil. Současně akcentuje, že soud prvního stupně pochybil, pokud v rámci předběžného projednání obžaloby nevrátil věc státnímu zástupci k došetření. Poukazuje i na to, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. K těmto námitkám musí dovolací soud uvést, že tyto nenaplňují žádný ze zvolených dovolacích důvodů, ale ani žádný jiný.
85.\tBez ohledu na shora uvedené, toliko stručně, lze uvést, že otázka, kam se tzv. ztratily finanční prostředky společnosti CES nebyla pro náležité objasnění věci podstatná. Jednalo by se o jiný skutek, který by byl spáchán ke škodě společnosti CES. V tomto směru je třeba zdůraznit, že nic obviněnému nebránilo v tom, aby podal ve věci trestní oznámení, pokud se domnívá, že došlo ke spáchání trestné činnosti ze strany jiných osob tzv. tvrzeným vyvedením finančních prostředků ze společnosti CES. Obdobně mohl obviněný postupovat ve vztahu k tvrzenému trestněprávnímu jednání obviněného Fišera ve vztahu k trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen jen dovolatel Senecký. V tomto směru lze odkázat i na bod 59 tohoto rozhodnutí, ve kterém bylo reagováno na námitku stran tvrzené spoluúčasti obviněného Fišera na spáchané trestné činnosti a možnosti soudu vrátit z důvodu případné trestní odpovědnosti další osoby věc státnímu zástupci k došetření. Nad rámec těchto závěrů je ještě vhodné uvést, že pokud obviněný podá návrh na předběžné projednání obžaloby, není povinností soudu v tomto směru negativně rozhodnout, takže pokud neshledá důvody pro předběžné projednání obžaloby, nemusí tento návrh zamítnout. Skutečnost, že dovolateli byl uložen nepodmíněný trest, nezakládá rovněž žádný dovolací důvod, když obviněnému byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby, přičemž na samotnou výměru trestu měla vliv skutečnost, že mu byl ukládán souhrnný trest k jiné trestné činnosti.
86.\tProto Nejvyšší soud ani v trestní věci obviněného Seneckého nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a zčásti jim sice odpovídala, avšak jednalo se o argumentaci zjevně neopodstatněnou.
87.\tS přihlédnutím k obsahu podaných dovolání obviněných považuje Nejvyšší soud závěrem za vhodné rovněž dodat, že problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutnosti reakce (odpovědí) na stále se opakující argumentaci (otázky) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
88.\tNejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když jejich dovolací argumentace zčásti neodpovídala jimi uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a zčásti jim sice odpovídala, avšak jednalo se o argumentaci zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyšší soud podaná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení:\tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 4. 2026
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu