{"html": "<div class=\"doc\"><p>- doklad č. 149 od spol. RIMANES Trade s.r.o. (č. 2-05/11-2014-RI), popis plnění: Neratovice III. Základní škola, se základem daně 289.700,-Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 60.837,-Kč, přestože ke zdanitelnému plnění uvedenému ve faktuře ve skutečnosti nedošlo,</p><p>- doklad č. 156 od spol. RIMANES Trade s.r.o. (č. 2-08/11-2014-RI), popis plnění: zajištění podkladů pro technické zprávy podle přiloženého soupisu ze dne 9. 11. 2014, se základem daně 225.600,-Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 47.376,-Kč, přestože ke zdanitelnému plnění uvedenému ve faktuře ve skutečnosti nedošlo,</p><p>- doklad č. 147 od spol. WEGO-CZ s.r.o. (č. 2-1/11-2014-WE), popis plnění: VUT T2, se základem daně 106.900,-Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 22.449,-Kč, přestože ke zdanitelnému plnění uvedenému ve faktuře ve skutečnosti nedošlo,</p><p>- doklad č. 158 od spol. WEGO-CZ s.r.o. (č. 2-2/11-2014-WE), popis plnění: VUT T2, se základem daně 109.294,-Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 22.959,-Kč, přestože ke zdanitelnému plnění uvedenému ve faktuře ve skutečnosti nedošlo,</p><p>- doklad č. 150 od firmy Dům barev Šumperk (č. 42), popis plnění: Eternal bílý 1 ks, primalex Polar, se základem daně 1.246,28 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 261,72 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 154 od firmy Vodoplast (č. 8741/9908), popis plnění: SCHELL roháček 2ks, se základem daně 198,34 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 41,65 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 155 od firmy Vodoplast (č. 8820/9992), popis plnění: rohoventily, se základem daně 524,77 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 110,80 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 159 od spol. HORNBACH (č. 0008/000030/6100), popis plnění: Tena baterie umyvadlová vysoká 2ks, koupelové osvětlení Colorado 2 ks, WC chrom držáky, se základem daně 9.008,60 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 1.892,40 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 160 od spol. ONO Stavebniny s.r.o. (č. 5000426/5), popis plnění: vruty, se základem daně 74,46 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 15,54 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 161 od spol. EMOS Trading a.s. (č. 24237967), popis plnění: kabel CYKY 20m, se základem daně 801,65 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 168,35 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 162 od spol. STAVIVA eMKo s.r.o. (č. 14PH10894), popis plnění: UW profil 2 ks, se základem daně 160,32 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 33,67 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 163 od spol. HORNBACH (č. 55506651411190058801), popis plnění: drát vázací, se základem daně 130,58 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 27,42 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 164 od firmy Stavebniny Beran Rapotín (č. **0018), popis plnění: kabely, krabice, se základem daně 583,40 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 122,60 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 165 od firmy Stavebniny Beran Rapotín (č. **0019), popis plnění: kabel CYKYLO, elektrokrabice, se základem daně 920,60 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 193,40 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 166 od firmy M. P. (č. 035579), popis plnění: žárovky, se základem daně 5.146,20 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 1.080,80 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 169 od spol. OBI Olomouc (č. 05000901609496731792), popis plnění: čistič oken, okenní vysavač, vrták do betonu, boty zimní, se základem daně 1.793,39 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 376,61 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 170 od spol. STAVIVA eMKo s.r.o. (č. 14PH11318 ), popis plnění: profily, šrouby, se základem daně 1.022,75 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 214,79 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>a tímto svým jednáním způsobila českému státu zastoupenému Finančním úřadem v Šumperku škodu ve výši 158.161,-Kč,</p><p>32)</p><p>a)</p><p>dne 25. ledna 2015 podala prostřednictvím jednatele Mariana Figy u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územního pracoviště Šumperk, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za prosinec 2014, ve kterém uvedla nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od plátců se základní sazbou daně, základ daně 456.190,-Kč a odpočet daně ve výši 95.800,-Kč, přičemž do nároku na odpočet vědomě neoprávněně uplatnila nárok na odpočet daně z přijatých faktur a vystavených dokladů:</p><p>- doklad č. 173 od spol. RIMANES Trade s.r.o. (č. 2-5/12-2014-RI), popis plnění: revitalizace zeleně města Tišnov, se základem daně 179.457,-Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 37.685,97 Kč, přestože ke zdanitelnému plnění uvedenému ve faktuře ve skutečnosti nedošlo,</p><p>- doklad č. 175 od spol. RIMANES Trade s.r.o. (č. 2-02/12-2014-RI), popis plnění: Neratovice III. Základní škola, se základem daně 195.081,-Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 40.967,01 Kč, přestože ke zdanitelnému plnění uvedenému ve faktuře ve skutečnosti nedošlo,</p><p>- doklad č. 171 od spol. HORNBACH (č. 55506651412010074526), popis plnění: víčka, krabice, Logus klapky, se základem daně 2.631,22 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 552,78 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 172 od spol. REXEL CZ s.r.o. (č. 3CI/7915301), popis plnění: elektromateriál, se základem daně 558,77 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 117,34 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 174 od spol. REXEL CZ s.r.o. (č. 3CI/7915323), popis plnění: rámečky, objímky, krabice, se základem daně 153,44 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 32,22 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 176 od spol. ONO Stavebniny s.r.o. (č. 4705334), popis plnění: rychlošrouby, se základem daně 325,63 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 68,37 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 177 od spol.  SEFRAN s.r.o. (č. 102142469), popis plnění: CEMBONIT CEMBRIT 6 ks - fasádní desky, se základem daně 12.313,23 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 2.585,77 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 178 od spol. Koupelny JaS s.r.o. (č. 15364), popis plnění: P-Calacatta 6 m2 - obklady, dlažby, se základem daně 5.899,27 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 1.239,33 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 179 od firmy Stamat Šumperk (č. 2/142659), popis plnění: HAVOS lišty, spárovací hmota bílá, se základem daně 482,60 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 101,40 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 180 od firmy Vodoplast (č. 9801/11113), popis plnění: sifony, se základem daně 1.074,34 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 225,61 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 181 od firmy Vodoplast (č. 9802/11114), popis plnění: háčky, se základem daně 519,80 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 109,16 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 182 od spol. DEKTRADE a.s. (č. PRO-830-14-08259), popis plnění: silikon, tabule MN, se základem daně 1.421,20 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 298,46 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad č. 184 od spol. ELMA Nováček s.r.o. (č. VF205914), popis plnění: svítidlo Rendl 165500 3 ks, se základem daně 8.504,14 Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 1.785,86 Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>- doklad 185 od firmy Skleněné dveře Pilecký (č. 141154), popis plnění: skleněné dveře posuvné, kování, madlo oboustranné nerezové, se základem daně 16.570,-Kč, DPH 21%, a odpočtem daně ve výši 3.479,-Kč, ačkoli toto přijaté plnění použil Marian Figa k soukromým účelům,</p><p>celkově tak za prosinec 2014 neoprávněně uplatnila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 89.248,-Kč,</p><p>b)</p><p>dne 25. ledna 2015 podala prostřednictvím jednatele Mariana Figy u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územního pracoviště Šumperk, daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za prosinec 2014, ve kterém záměrně uvedla pouze základ daně za dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku se základní sazbou daně ve výši 530.000,-Kč a daň na výstupu ve výši 111.300,-Kč, ačkoli v předmětném období záměrně nezahrnula do evidence pro daňové účely podle § 100 zákona č. 235/2004 Sb. fakturu č. 2014044 od dodavatele Podlahy Pospíšil s.r.o., za provedení práce na rodinném domě Mariana Figy pro odběratele MAFIA CONSULT s.r.o., datum vystavení 18. 12. 2014, v celkové výši základu daně 100.720,-Kč, s dodatečnou slevou snižující základ daně o 10.000,-Kč, základní daní na výstupu (21%) ve výši 13.608,-Kč, přestože se jednalo o práce provedené dodavatelem na rodinném domě Mariana Figy, fakturované v režimu přenesené daňové povinnosti, přičemž Marian Figa měl povinnost na dokladech doplnit DPH a uhradit jej na výstupu, když vzhledem je skutečnosti, že se jednalo o opravu rodinného domu, tak ve snížené sazbě 15%</p><p>a tedy základ daně za uskutečněné zdanitelné plnění za prosinec 2014 snížila o 90.720,-Kč a samotnou daň na výstupu ve snížené sazbě o částku 13.608,-Kč,</p><p>a tímto svým jednáním pod bodem 32 a-b) způsobila českému státu zastoupenému Finančním úřadem v Šumperku škodu ve výši 102.856,-Kč,</p><p>celkově tak svým jednáním pod body 17-32) částečně způsobila škodu ve výši 1.375.489,-Kč a dále částečně bezprostředně směřovala ke způsobení škody ve výši 275.381,-Kč, to vše to vše ke škodě českého státu zastoupenému Finančním úřadem v Šumperku.</p><p>5.\tZa uvedený zločin uložil soud druhého stupně obviněnému podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu dále odvolací soud uložil peněžitý trest v počtu padesáti (50) celých denních sazeb ve výši 1 000 Kč (50 000 Kč). Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku rovněž obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 3 (tří) roků.</p><p>6.\tSpoluobviněná právnická osoba byla odvolacím soudem odsouzena podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku, § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, § 20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. k trestu zákazu činnosti – přípravné a dokončovací stavební práce na dobu 3 (tří) roků.</p><p>7.\tPodle § 229 odstavec 1 tr. ř. odkázal soud druhého stupně Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Šumperku, s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.</p><p>II.</p><p>Dovolání a vyjádření k němu</p><p>8.\tProti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 55 To 12/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do všech výroků, a to z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.</p><p>9.\tDovolatel namítá rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů v případě jednání spočívajícího v zařazení dokladů, jejichž předmětem jsou plnění použitá pro soukromé účely do přiznání k DPH a uplatnění nároků na odpočet DPH a k právnímu posouzení tohoto jednání jako dílčích útoků pokračujícího trestného činu podle § 240 tr. zákoníku.</p><p>10.\tObviněný spatřuje vadu výroku o vině pod bodem 6) a 7), částečně pak pod bodem 1), 3) až 5), 8) až 16a) rozsudku soudu druhého stupně ve vztahu k jednání, které mělo spočívat v zařazení dokladů, jejichž předmětem byla plnění použitá pro jeho soukromé účely, do přiznání k DPH společnosti MAFIA CONSULT, s. r. o. (dále jen „spol. MC, s. r. o.“, popř. „spoluobviněná právnická osoba“) a uplatnění nároků na odpočet DPH z těchto dokladů. V tomto spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel uvádí, že soudy nižších stupňů jeho jednání nesprávně právně posoudily jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Dovolatel stran shora poukazovaných bodů 6) a 7), částečně pak pod body 1), 3) až 5), 8) až 16a) připomíná skutkovou větu rozsudku soudu druhého stupně.</p><p>11.\tObviněný především vytýká soudům nesprávné vyhodnocení subjektivní stránky, zejména pak úmysl vyžadovaný ve vztahu k základní skutkové podstatě. Konkrétně tedy jeho úmysl zkrátit daň zařazením těchto dokladů do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o. Namítá, že nebylo prokázáno, že by zařazení předmětných dokladů do daňového přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., bylo v rozporu se zákonem. Ohledně části dokladů pak uvádí, že nebylo prokázáno, že by předmětné plnění bylo pořízeno pro soukromé účely. Obviněný následně cituje komentář k trestnému činu § 240 tr. zákoníku. Připouští, že soud prvního stupně rozvedl své hodnotící závěry v bodě 23 svého rozsudku, když uzavřel, že se jednalo o plnění, která jsou mimo rámec ekonomické činnosti spol. MC, s. r. o. Podle obviněného ovšem soud prvního stupně ve vztahu k tomuto závěru odkazuje toliko na zcela mizivou část důkazů, když ostatní důkazy do hodnocení nijak nepojal. Nehodnocené důkazy považuje dovolatel za tzv. opomenuté důkazy. Tvrdí, že se soud prvního stupně s listinnými důkazy vypořádal v podstatě zcela nepřezkoumatelným způsobem, když některé provedené důkazy sice uvedl, ovšem jiné nikoliv, a v podstatě směšuje všechny doklady dohromady, což je důsledkem jeho zcela nekritického převzetí obžaloby státního zástupce, který nesplnil svoji povinnost stanovenou v § 177 písm. e) tr. ř. Podle obviněného označení listinných důkazů v obžalobě, v jejím odůvodnění, zcela absentuje. Jediná zmínka o listinných důkazech je v obžalobě v seznamu navrhovaných důkazů, a to uvedením bloků listin o stovkách až tisících stran, když není zřejmé, co z těchto listiny má vyplývat. Dále namítá, že soud prvního stupně tyto listinné důkazy v hlavním líčení provedl an block po svazcích, a to tak, že pouze konstatoval čísla listů, a drtivou část z těchto listin ani nepojal do svého rozsudku, přičemž poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 42/2019 a sp. zn. 3 To 45/2017. Pokud ovšem soud prvního stupně tyto listinné důkazy provedl, měl se s těmito listinami vypořádat.</p><p>12.\tPokud se jedná o námitku dovolatele stran vadného posouzení jeho jednání spočívajícího v zařazení dokladů, jejichž předmětem byla plnění použitá pro jeho soukromé účely do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., jako neoprávněného, obviněný tvrdí, že oba soudy si zcela nesprávně vykládají obchodní vztah mezi korporací na straně jedné a jednatelem této korporace na straně druhé. Zdůrazňuje, že nákup materiálu společností pro jejího jednatele nezakazuje žádný zákon, jedná se o zcela legální postup, což namítal i ve svém opravném prostředku v rámci rozhodnutí proti finančnímu úřadu. Všechny doklady, které byly zařazeny do účetnictví v rámci prací, které prováděla spol. MC, s. r. o., při rekonstrukci jeho rodinného domu, byly zařazeny zcela v souladu s platnou legislativou. Poukazuje na rozdíly v DPH, pokud stavební materiál nakupuje společnost a pokud fyzická osoba s tím, že až by byla stavba dokončena, že by spol. MC, s. r. o., provedla fakturaci na jeho osobu, ovšem nikoliv s DPH 21 %, nýbrž 15 %, přičemž takový postup je legální. Předmětná plnění byla také řádně zdaněna, nicméně doklady zůstaly v rozpracované výrobě a nedošlo k dokončení a fakturaci, protože do toho vstoupil finanční úřad, který vše „zasekl“. Namítá, že korporace a jednatel či společník jsou vzájemně propojenými osobami, které mezi sebou mohou uskutečňovat obchody. Podstatné je, že si mezi sebou musejí fakturovat za tzv. ceny obvyklé. Uvádí, že stavba jeho rodinného domu byla vedena v daňovém přiznání za rok 2014 a 2015, a je vedena v zásobách, za cca 560 tisíc. V okamžiku, kdy by stavba byla dokončena, přefakturovala by se za tzv. cenu obvyklou.</p><p>13.\tZ pohledu tohoto tvrzení uvádí, že zásadní otázkou je, zdali je možné, aby jednatel prostřednictvím korporace, v níž je jednatelem či společníkem, nakoupil věc pro soukromé účely, a pokud ano, za jakých podmínek. S tím úzce souvisí otázka subjektivní stránky. Zdůrazňuje, že subjektivní stránku je nutné vždy zkoumat k okamžiku podání daňového přiznání, ovšem touto se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly. Zdůrazňuje, že finanční úřad rozhodl v důsledku skutečnosti, že on jako jednatel spol. MC, s. r. o., něco neprokázal. Akcentuje, že ve vztahu k trestnímu řízení je však tato skutečnost zcela irelevantní, neboť trestní řízení je založeno na zcela opačném principu než daňové řízení. V daňovém řízení leží břemeno důkazní na daňovém subjektu, naproti tomu v trestním řízení leží důkazní břemeno na obžalobě. Obžaloba je tedy povinna prokázat, že zařazení dokladů k DPH bylo jednak neoprávněné a zároveň vedeno úmyslem krátit daň. Soud prvého stupně toto ovšem nerozlišuje a v podstatě přebírá nekriticky závěry finančního úřadu, kdy takovou praxi orgánů činných v trestním řízení již v minulosti opakovaně kritizoval Nejvyšší soud (viz např. sp. zn. 8 Tdo 1049/2014). Namítá, že spol. MC, s. r. o., za rok 2014 a 2015 evidovala zásoby v řádech statisíců (odkaz na č. l. 2272 a násl.), když se jednalo o nákupy spojené s rekonstrukcí jeho rodinného domu. Akcentuje, že společnost MC, s. r. o., tyto zásoby evidovala, jak vyplývá z účetní uzávěrky.  Předmětné zásoby byly také řádně zdaněny a daň byla zaplacena. Dovolatel připouští, že soud druhého stupně se s touto námitkou vypořádal v bodě bod 24 jeho rozsudku, když uzavřel, že ji považuje za účelovou. S jeho odůvodněním dovolatel vyslovuje nesouhlas, když definuje pojem nedokončená výroba v účetnictví. Závěry soudů nižších stupňů, že soukromé zakázky nelze u obchodní společnosti za „zásoby“ považovat dovolatel považuje za pouhou spekulaci. Vyslovuje přesvědčení, že závěry soudů o zkrácení DPH v souvislosti se zařazením dokladů souvisejících s nákupem materiálu na rekonstrukci rodinného domu obviněného, nemohou obstát.</p><p>14.\tStran dokladu pod bodem 2) č. l. 213003-testovací vzorek Anticals Plus (tento bod rozsudku soudu druhého stupně ovšem obviněný jako napadený v bodě II.3 dovolání výslovně neoznačuje – pozn. NS) obviněný uvádí, že tento vzorek zakoupil za účelem rozšíření podnikatelských aktivit, které zvažoval – prodej tohoto výrobku, příp. odstraňování vodních nečistot. Touto činností se spol. MC, s. r. o., mohla zabývat, jak vyplývá z výpisu z veřejného rejstříku. Z provedeného dokazování pak nevyplývá, že by tento výrobek zakoupil pro své soukromé účely. Zároveň mu není zřejmé, na základě čeho soudy nižších stupňů dovodily, že zařazením tohoto dokladu do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., měl úmyslně zkrátit daň. Předmětnou námitkou se odvolací soud nezabýval. Obdobnou argumentaci obviněný uplatňuje i k zakoupenému vysavači Galeon RC a k zakoupenému tabletu (bod 12), který využíval pro podnikatelské účely. Shrnuje proto, že tyto výroky o vině nemají oporu v provedených důkazech, resp. skutková zjištění stran některých dokladů o nákupu zboží pro soukromé účely jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Opětovně tvrdí, že soudy nižších stupňů se vůbec nevypořádaly se subjektivní stránkou, kdy nebyl prokázán jeho úmysl zkrátit DPH. Má za to, že soudy nižších stupňů jeho jednání nesprávně právně posoudily jako v rozporu se zákonem, ačkoliv se jednalo o jednání zcela legální.</p><p>15.\tV bodě III. dovolání se věnuje obviněný rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů v případě jednání uvedeného pod bodem 10b) rozsudku soudu druhého stupně a právnímu posouzení tohoto jednání jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu podle § 240 tr. zákoníku</p><p>16.\tVadu tohoto výroku v rozsudku soudu druhého stupně spatřuje obviněný nejen v první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i v třetí variantě tohoto dovolacího důvodu, tj. že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně obviněný uvádí, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací toto jednání nesprávně právně posoudily jako dílčí útok pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku, čímž je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.</p><p>17.\tObviněný namítá, že hodnocení důkazů oběma soudy neodpovídá zásadám obsaženým v § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž skutková zjištění a právní závěry, z nich vyplývající neodpovídají skutečnému obsahu provedených důkazů. Jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, byla nesprávně vyhodnocena subjektivní stránka, konkrétně úmysl vyžadovaný ve vztahu k základní skutkové podstatě, neboť nebylo prokázáno, že by nezařazení předmětných dokladů do daňového přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., bylo v rozporu se zákonem.</p><p>18.\tDovolatel následně poukazuje na úvahy soudu prvního stupně rozvedené v bodě 23 jeho rozsudku, který uzavřel, že pokud došlo k vystavení nové faktury, a to na spol. MC, s. r. o., měla být tato faktura součástí daňového přiznání, kdy spol. MC, s. r. o., měla uhradit DPH. Současně však nebylo možno uplatnit nárok na odpočet DPH, když se nejednalo o činnosti v rámci ekonomické činnosti této společnosti. Jeho námitky stran tohoto nároku pak odvolací soud odmítl s odkazem, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů dodržel § 2 odst. 5, 6 tr. ř.</p><p>19.\tPodle obviněného je ovšem hodnocení důkazů soudem prvního stupně tak deficitní, že nemůže jako základ pro vyslovení viny obstát. Obviněný namítá, že na předmětných 3 fakturách, které předložil svědek H. v rámci daňové kontroly, a které byly vystaveny na spol. MC, s. r. o., absentuje jeho podpis. Zdůrazňuje, že nemůže odpovídat za něco, co někdo udělá bez jeho vědomí, např. vystaví nějakou fakturu. Namítá, že na faktuře, která je na jeho jméno, jeho podpis je. Za zarážející považuje i to, že faktura znějící na jeho jméno byla vystavena v březnu, naproti tomu faktury na spol. MC, s. r. o., byly vystaveny až v červnu a všechny v jeden den, tudíž ani není zřejmé, proč by nebyly vystaveny na jednu částku. Obviněný uvádí, že jako soukromá osoba nemá žádnou povinnost k DPH, kdy v případě faktur vystavených na spol. MC, s. r. o., č. 7 a 12/2014, tak je tam zhruba 170 000 Kč plus a režim přenesené daňové povinnosti, tedy povinnost odvést daň 30 000 Kč. Podle obviněného svědek H. s fakturací nějakým způsobem manipuloval, přičemž se rozhodně nejednalo jen o změnu odběratele z obviněného na spol. MC, s. r. o., Následně cituje části výpovědi tohoto svědka u hlavního líčení konaného dne 1. 10. 2020. Rozporuje zároveň postup soudu prvního stupně, který u tohoto hlavního líčení postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., tj. z důvodu podstatných rozporů ve výpovědích svědka, přečetl výpověď svědka z hlavního líčení konaného dne 8. 2. 2018. Tvrdí, že porovnáním obou výpovědí tohoto svědka je patrno, že se v nich žádné podstatné rozpory nevyskytují. Výpověď svědka ze dne 8. 2. 2018 je jen stručnější, když svědek u tohoto hlavního líčení nebyl konfrontován s listinnými důkazy. Poukazuje na skutečnost, že opatrovníkem společnosti MC, s. r. o., byl podán návrh na doplnění dokazování spočívající v požadavku na doložení příjmového pokladního dokladu a účetnictví svědka v daném období, že měl uhradit rozdíl mezi těmito fakturami, jak uvedl svědek. Tyto neprovedené důkazy pak považuje za tzv. opomenuté důkazy, když rozporuje odůvodnění odvolacího soudu v bodě 26 jeho rozhodnutí. Má za to, že není povinností obhajoby návrhy na dokazování opakovat. Tvrdí, že pakliže jakýkoliv návrh na doplnění dokazování učinili, tedy on a spol. MC, s. r. o., a to ať již ústně v rámci hlavního líčení či písemně, mohli legitimně očekávat, že o tomto jejich návrhu bude soudem rozhodnuto. Nemohli vědět, že po dotazu soudu na další návrhy na doplnění dokazování bude dokazování skončeno a přistoupeno k závěrečným řečem, a tudíž by snad měli znovu zopakovat své dřívější dosud neprovedené návrhy s tím, že na nich setrvávají. Má za to, že pokud není návrh na provedení důkazů vzat zpět, je naopak nutno z toho na rozdíl od argumentace odvolacího soudu dovodit, že na podaném návrhu obviněný setrvává.</p><p>20.\tPodle dovolatele tak skutková zjištění v případě tohoto jednání neměla oporu v provedených důkazech. Oba soudy tak nerespektovaly princip presumpce neviny a z něj vyplývající pravidlo in dubio pro reo. Navíc se soudy zcela nedostatečně zabývaly věrohodností jeho výpovědi a výpovědi svědka Havlíčka. Obviněný poukazuje na to, že u svědka H. byla zcela evidentní motivace finančního prospěchu. Svědek byl již od 11. 3. 2015 v insolvenčním řízení, kdy v nepříznivé finanční situaci byl svědek již v roce 2014, tj. ve stejné době, v jaké probíhala předmětná fakturace. Dále poukazuje na vyjádření svědka H. stran skutečnosti, zdali obviněnému vrátil zpět DPH. Zájem svědka H. na změně fakturace je zcela evidentní, on jediný by na tom vydělal, a to již zaplacenou DPH obviněným. Navíc měl se svědkem spor, když svědek po něm chtěl další peníze. Z výše uvedeného vyvozuje závěr, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně stran tohoto jednání neodpovídá zásadám obsaženým v § 2 odst. 6 tr. ř.</p><p>21.\tObviněný poukazuje i na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by mu předmětné faktury byly doručeny, a to i při zohlednění tvrzení svědka H., že je měl vhodit do schránky. Obviněný je rovněž přesvědčen, že oba soudy se nesprávně vypořádaly s otázkou zařazení předmětných prací do režimu přenesené daňové povinnosti podle § 92a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., zákona o dani z přidané hodnoty, a s tím související případnou povinností zařadit doklady s tím související do přiznání k DPH. S tím pak souvisí i otázka prokázání subjektivní stránky. Poukazuje jednak na předmětné ustanovení, ale i na výklad Generálního finančního ředitelství a Ministerstva financí k režimu přenesené daňové povinnosti na DPH ve stavebnictví. U stavebních prací jde pak zejména o to, že osoba, která zdanitelné plnění přijímá, vystupuje u daného plnění jako osoba povinná k dani. Jestliže příjemce plnění (plátce) pořizuje přijaté zdanitelné plnění výlučně pro soukromou potřebu, nebo výlučně pro plnění, které není předmětem daně, není v postavení osoby povinné k dani a v tom případě se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti – to znamená, že plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, uplatní daň na výstupu, daň přizná a zaplatí – běžný mechanismus. Rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2019, č.j. 1 Afs 69/2018-32, stran posouzení toho, zda se jedná o zdanitelná plnění v režimu přenesené daňové odpovědnosti či nikoliv. Podle tohoto rozhodnutí to závisí na povaze zdanitelných plnění, nikoliv na jakémkoliv prohlášení apod. Pokud je doklad vystaven chybně, nemůže to mít na posouzení, zdali má být použit režim přenesené daňové povinnosti či nikoliv, vliv (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2021, č.j. 30 Af 6/2020-51, bod 43).</p><p>22.\tDovolatel má za to, že předmětné práce provedené svědkem H. režimu přenesené daňové povinnosti nepodléhaly, a tudíž nebyl povinen zahrnout předmětné faktury do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., Z provedeného dokazování dále nevyplývá, že by tyto doklady jakkoliv akceptoval a zaúčtoval, a proto se nemůže uplatnit ani fikce stanovená v § 92e odst. 2 zákona o DPH. Rovněž uvádí, že svědek H. dle své výpovědi věděl, že provádí práce na rodinném domě obviněného, přesto s podivem uplatnil režim přenesené daňové povinnosti.</p><p>23.\tSoučasně opětovně namítá naplnění subjektivní stránky. Má za to, že na základě provedeného dokazování nelze mít za prokázané, že by věděl, že režim přenesené daňové povinnosti má v případě tohoto jednání použít a doklady nechat zaúčtovat.  Byť tyto námitky nevznesl v opravném prostředku, bylo povinností odvolacího soudu posoudit správnost a zákonnost napadených výroků rozsudku soudu prvého stupně i s případným uvážením vad, které výslovně neuplatnil, pokud takové vady mající vliv na správnost napadeného rozsudku zatěžují rozsudek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 6 Tdo 320/2018).</p><p>24.\tZávěrem k této části dovolání shrnuje, že výrok o vině nemá oporu v provedených důkazech, resp. skutková zjištění stran jeho vědomosti o existenci předmětných dokladů, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a skutková zjištění stan výše základu daně a případně zkrácení DPH jsou rovněž ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Hodnocení důkazů oběma soudy nelze ani považovat za ústavně souladné, oba soudy jeho jednání nesprávně právně posoudily jako v rozporu se zákonem, ačkoliv se jednalo o jednání zcela legální, s čímž souvisí v případě nelegálního jednání i neprokázání jeho úmyslu zkrátit DPH.</p><p>25.\tPod bodem IV. dovolání namítá obviněný, že bod 14b) rozsudku soudu druhého stupně byl nesprávně posouzen jako dílčí útok pokračujícího trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, čímž je podle něho naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle obviněného byla chybně vyhodnocena subjektivní stránka, konkrétně pak úmysl vyžadovaný ve vztahu k základní skutkové podstatě, resp. nebyl prokázán jeho úmysl nezahrnutím dokladu do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., zkrátit daň, a nebylo prokázáno, že by nezařazení předmětného dokladu do daňového přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., bylo v rozporu se zákonem. Poukazuje na skutečnost, že předmětnou fakturu ztratil, což rovněž uvedl v daňovém řízení, tedy skutečnost, že fakturu do daňového přiznání nezahrnul, nerozporoval. Zdůrazňuje, že samotné nezahrnutí dokladu do přiznání k DPH nemůže vést k závěru o jeho úmyslu krátit daň. Poukazuje na to, že do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., byly zařazeny doklady násobně převyšující částku, resp. výši DPH uvedené na předmětné faktuře. Považuje za nesmyslné, aby tak úmyslně nezařadil do přiznání DPH i fakturu uvedenou pod bodem 14b), pokud se tak nestalo pouhou chybou. Je tedy evidentní, že se jednalo jen o pochybení, nikoliv záměr, které nebylo vedeno úmyslem zkrátit DPH. Dále je dovolatel přesvědčen o tom, že oba soudy se nesprávně rovněž vypořádaly s otázkou zařazení předmětných prací do režimu přenesené daňové povinnosti podle § 92a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., zákona o dani z přidané hodnoty, a s tím související případnou povinností zařadit doklady s tím související do přiznání k DPH. I když tuto námitku neuplatnil v rámci opravného prostředku, má za to, že i tak není vyloučena z přezkumu Nejvyšším soudem.</p><p>26.\tV bodě V. dovolání zpochybňuje obviněný opětovně posouzení jeho jednání uvedeného pod bodem 9b) rozsudku soudu druhého stupně jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, čímž je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tvrdí, že se jednalo o chybu nebo překlep v zadávání částky do daňového přiznání, kdy skutečnost, že se jednalo pouze o nedopatření, uznal i finanční úřad v daňovém řízení. Kromě jeho výpovědi ve vztahu k tomuto jednání byly jako další důkazy provedeny předmětné přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., a daná faktura. Žádné jiné pro věc relevantní důkazy provedeny nebyly. I v tomto případě nelze bez dalšího vyslovit závěr, že by nezahrnutím celé výše dokladu do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o., měl úmyslně krátit DPH. Poukazuje i na výši zkrácené daně, kterou měla být krácena daň (částka 945 Kč). Z jeho strany se skutečně jednalo jen o pochybení, nikoliv záměr, které nebylo vedeno úmyslem zkrátit DPH.</p><p>27.\tI ve vztahu k bodu 16b) rozsudku soudu druhého stupně obviněný (bod VI. dovolání) zpochybňuje právní posouzení tohoto jednání jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].  Současně namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Následně obviněný rozvádí podstatu jednání uvedeného v bodě 16b rozsudku soudu druhého stupně.</p><p>28.\tObviněný napadeným rozsudkům ve vztahu k předmětnému jednání a jeho právní kvalifikaci vytýká, že hodnocení důkazů neodpovídá zásadám obsaženým v § 2 odst. 6 tr. ř. Následně poukazuje na úvahy týkající se tohoto skutku obsažené pod bodem 23 rozsudku soudu prvního stupně. Konstatuje, že se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i soud druhého stupně, když toliko opravil výši způsobené škody (viz bod 18 rozsudku odvolacího soudu). S těmito závěry obviněný nesouhlasí a je toho názoru, že hodnocení důkazů soudy nižších stupňů neodpovídá zásadám obsaženým v § 2 odst. 6 tr. ř. Z provedených důkazů podle jeho názoru vyplývá, že společnost svědka P. prováděla pro něho podlahářské práce na jeho rodinném domě. S prací svědka P. nebyl spokojen. Dílo tedy nebylo předáno a převzato, rovněž nebylo celé zaplaceno. Již samotné řádné nepředání a nepřevzetí díla činí jakoukoliv konečnou fakturaci ze strany společnosti svědka P. neoprávněnou, za kterou nemůže odpovídat. Nebylo vyvráceno ani jeho tvrzení, že mu předmětná faktura nebyla doručena, což v konečném důsledku znamená, že ji neviděl a tudíž ji nemohl záměrně nezahrnout do přiznání k DPH. Předmětná faktura byla vystavena na spol. MC, s. r. o., omylem, jak vyplývá z výpovědi svědka P. Má za to, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by e-mail ze dne 15. 4. 2015 od svědka P. byl reakcí na zjištění, že jsou na faktuře omylem uvedeny nesprávné skutečnosti (předmět plnění), jak uvádí soud prvého stupně, takže jeho argumentace je nepřípadná.</p><p>29.\tPodle obviněného nebylo prokázáno, že poskytl společnosti Podlahy Pospíšil, s. r. o., údaje o společnosti MC, s. r. o., k tomu, aby byla vystavena předmětná faktura. Rovněž nebylo zjištěno, že mu byla předmětná faktura doručena, což znamená, že ji neviděl, a tudíž ji nemohl záměrně nezahrnout do přiznání k DPH. Bylo naopak prokázáno, že k vystavení faktury na spol. MC, s. r. o., došlo omylem a tudíž ji neměl povinnost zahrnout do přiznání k DPH spol. MC, s. r. o. Rovněž bylo prokázáno, že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění, neboť dílo nebylo předáno a převzato.</p><p>30.\tObviněný dále namítá, že i v případě tohoto jednání se oba soudy nesprávně vypořádaly s otázkou zařazení předmětných prací do režimu přenesené daňové povinnosti podle § 92a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., zákona o dani z přidané hodnoty. Opětovně připouští, že tuto námitku nevznesl ve svém opravném prostředku, nicméně jak již bylo zmíněno, má za to, že i tak není vyloučena z přezkumu Nejvyšším soudem a tvrdí extrémní rozpor.</p><p>31.\tI pod bodem VII. dovolání dovolatel opětovně namítá rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, a to ve vztahu k jednání souvisejícímu se stavební zakázkou v Neratovicích a k právnímu posouzení tohoto jednání jako dílčích útoků pokračujícího trestného činu podle § 240 tr. zákoníku. Konkrétně zpochybňuje částečně výrok o vině pod body 11), 12), 14a), 15) a 16a) rozsudku soudu druhého stupně týkající stavební zakázky v Neratovicích, konkrétně uplatnění nároků na odpočet DPH z těchto plnění. Tedy uplatňuje opětovně dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněný následně rozvádí, v čem mělo spočívat jeho trestněprávní jednání. Konstatuje, že své úvahy ohledně této části jeho jednání soud prvního stupně rozvádí částečně v bodě 22 a pak v bodě 23 svého rozsudku, když podle jeho názoru značně nepřehledně uvádí své úvahy dohromady. Obviněný má za to, že hodnocení důkazů soudy nižších stupňů neodpovídá § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž podrobně poukazuje na svoji výpověď při hlavním líčení, jakož i na výpověď společnosti spol. MC, s. r. o., prostřednictvím jejího opatrovníka, a výpovědi svědků (svědci D., N., L.) a listinné důkazy (jednotlivé smlouvy o dílo, o provedení prací, příjmové doklady, výpisy z účtu atd.).</p><p>32.\t Podle jeho názoru listinné důkazy v případě stavební zakázky Neratovice prokazují obchodní vztah mezi spolčeností Window Holding a společností SULKOM, s. r. o., jejímž subdodavatelem byla právě spolčenost MC, s. r. o. Akcentuje, že jednotlivé fakturace a platby navazovaly na provedené a převzaté práce, všechny protokoly o předání jsou podepsány vždy oběma smluvními stranami. V případě plateb společnostem Wego a Rimanes ze strany spol. MC, s. r. o., jsou k jednotlivým platbám uvedeny variabilní symboly předmětných faktur. Z listinných důkazů podle obviněného tak vyplývá, že čím výše je subdodavatel směrem ke generálnímu dodavateli, tím vyšší částku fakturuje, přičemž nižší subdodavatel dostává méně. To je podstata subdodávek u stavebních zakázek, což je však všeobecně známé. Následně poukazuje na výpovědi svědků, ze kterých má vyplývat, že na stavební zakázce Neratovice byla generálním dodavatelem stavby Mane stavební, která si na jednotlivé práce najímala další společnosti, přičemž okna dodávala firma Window Holding. Tato si na pomocné práce najala společnost SULKOM, která si jako svého subdodavatele najala společnost MC, s. r. o. Předmětné práce prokazatelně provedeny byly, neboť v opačném případě by firma Window Holding těžko něco takového platila. Zároveň bylo prokázáno, že tyto práce neprováděla spol. MC, s. r. o., ale že si na tyto práce najímala další subjekty, konkrétně společnosti svědka Z., a to Wego CZ a Rimanes Trade, s. r. o. Z provedeného dokazování vyplývá, že předmětné práce byly zaplaceny, přičemž z žádného důkazu nevyplývá, že by se finanční prostředky, které spol. MC, s. r. o., vyplatila, jakkoliv spol. MC, s. r. o., či obviněnému osobně vrátily zpět. Proto považuje závěr soudu prvního stupně, že jeho tvrzení, že práce provedla společnost Wego CZ nebo Rimanes Trade, s. r. o., bylo vyvráceno listinnými důkazy ve spojení se svědeckými výpověďmi, za nesprávný. Obviněný v tomto směru poukazuje na smluvní volnost, která nebrání mezi sebou uzavírat složité řetězce obchodních vztahů, v důsledku čehož může skutečné plnění legitimně poskytnout někdo třetí, přičemž ostatní účastníci jej jen budou přefakturovávat konečnému příjemci. Jednotliví účastníci přitom o sobě ani nemusí vědět ani nemusí znát skutečného původce, popř. se mohou domnívat, že je to předešlý dodavatel.</p><p>33.\tObviněný má za to, že soud prvního stupně zcela ignoruje, že daňové doklady prokazují prokazatelně uskutečněné platby jak na účty spol. MC, s. r. o., tak i směrem z účtů spol. MC, s. r. o., k společnostem svědka Z., což soud nijak nehodnotí. V této souvislosti zdůrazňuje, že z evidence plateb je zřejmé, že ze strany společnosti MC, s. r. o., byla v souvislosti se stavební zakázkou Neratovice společnostem Wego CZ a Rimanes Trade, s. r. o., uhrazena v hotovosti částka 624.000 Kč a bezhotovostním převodem částka 3.060.000 Kč. Protože podle závěrů soudů měla společnost MC, s. r. o., zkrátit DPH o částku 650.000 Kč, tak by to znamenalo, že by byly v mínusu cca 3 milióny korun. Poukazuje také na to, že přiznání spol. MC, s. r. o., k dani z příjmu právnických osob za rok 2014 bylo finančním úřadem bez problému akceptováno, a to včetně faktur souvisejících se stavební zakázkou Neratovice.</p><p>34.\tDovolatel poté poukazuje na argumentaci odvolacího soudu obsaženou v bodě 23 jeho rozhodnutí, kdy připouští, že s touto lze podle jeho mínění obecně souhlasit. Vyslovuje ovšem přesvědčení, že odvolací soud se nijak nevypořádal s tím, že nikdo nepopírá, že ze strany spol. MC, s. r. o., práce provedeny byly. V tom vidí první zásadní odlišnost. Dále se odvolací soud nikterak nevypořádává s tím, že svědek Z. potvrdil, že finanční prostředky od spol. MC, s. r. o., převzal, když listiny (předávací protokoly apod.) podepsal, takže stvrdil skutečnosti v nich uvedené. Zároveň se odvolací soud nikterak nezabýval tím, že svědek Z. nedokázal vysvětlit, kam se poděly miliony Kč, které obdržel. Obviněný si tedy pokládá otázku, kdo práce, u kterých měl údajně krátit DPH, prováděl a za co spol. MC, s. r. o., hradila tak vysoké částky a co za to od svých odběratelů obdržela, když práce prokazatelně provedeny byly, nikoliv ovšem spol. MC, s. r. o. Kdyby tyto práce pro spol. MC, s. r. o., prováděl někdo jiný, proč by je hradila společnostem Wego CZ a Rimanes Trade a neuhradila je těmto jiným společnostem? Následně obviněný poukazuje na některé výpovědi svědků, přičemž některé pasáže jejich výpovědí cituje, když vyslovuje nesouhlas s tím, že některé práce byly provedeny a ukončeny v době, kdy ještě společnost MC, s. r. o., neexistovala. Dovolatel namítá, že všechny stavební zakázky – Neratovice, VUT Brno, BD Rokycanova, Tišnov, Korytná byly provedeny v době, kdy spol. MC, s. r. o., již právně existovala a on byl jednatelem. Paušalizování, zobecňování a naprostá nedůslednost ze strany soudu prvního stupně vede k tomu, že např. ke stavební zakázce Neratovice (ale i dalším, např. stavební zakázka Korytná či BD Rokycanova) vůbec své hodnotící úvahy konkrétněji neuvádí, takže se rozsudek stává v podstatě nepřezkoumatelným. Odvolací soud pak tento postup v podstatě aproboval. Dovolatel rovněž vytýká oběma soudům, že jako rozhodující pro jeho uznání vinným, berou výpověď svědka Z., která je ovšem v rozporu se všemi ostatními provedenými důkazy a tudíž zcela osamocena. Hodnocením výpovědí tohoto svědka se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Odvolací soud se s výpovědí tohoto svědka vyrovnává vadně a tendenčně.</p><p>35.\tNásledně obviněný zdůrazňuje, že svědek Z. podal celkem 3x svědeckou výpověď. Poprvé v přípravném řízení, podruhé v hlavním líčení před rozhodnutím odvolacího soudu a potřetí v hlavním líčení dne 2. 9. 2020. Každá výpověď tohoto svědka je jiná, a to v podstatných okolnostech. Soud prvního stupně podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. u hlavního líčení konaného dne 2. 9. 2020 přečetl výpověď tohoto svědka z přípravného řízení a z hlavního líčení konaného dne 15. 1. 2018, aniž by se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal s tím, z jaké výpovědi svědka Z. vycházel, zdali ze všech jeho výpovědí či z první výpovědi či z druhé výpovědi. Připomíná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 84/69 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 928/20 ohledně nutnosti hodnocení různých výpovědí svědka. Tvrdí, že soud prvního i druhého stupně jeho vinu v případě této zakázky (obviněný neuvádí jaké, lze se toliko domnívat, že se jedná o stavební zakázku Neratovice – pozn. NS) opírají jen o výpověď svědka Z., rozhodně ovšem ne o jeho výpověď z hlavního líčení ze dne 2. 9. 2020.  Dovolatel poté parafrázuje jednotlivé částí výpovědi svědka Z. ze dne 2. 9. 2020, přičemž dospívá k závěru, že vzhledem k výpovědi svědka Z. neobstojí tvrzení soudu prvního stupně uvedené pod bodem 23 rozsudku tohoto soudu, že nebylo prokázáno, že by svědek Z. sehnal pro jeho firmu pracovníky, kteří by provedly uvedené úklidové práce. Není mu totiž jasné, za co by byly jeho společnosti tyto finanční prostředky zaslány. Dovolatel také poukazuje na výpověď svědka Z. u hlavního líčení stran jeho podpisu na dokumentech.</p><p>36.\tObviněný následně poukazuje na listinný důkaz ze dne 23. 11. 2015 (č. l. 931), přičemž má za to, že pokud je svědek někde podepsán, že tento podpis potvrzuje skutečnosti v dokumentu, který podepsal. Tudíž, potvrdil i to, že předmětné práce skutečně provedl a předal, neboť na předávacích protokolech je vždy jeho podpis, stejně tak to platí pro příjmové pokladní doklady. Proto rozporuje závěry odvolacího soudu obsažené v bodě 22 jeho rozsudku týkající se tohoto prohlášení a tvrzené nevěrohodnosti tohoto prohlášení. Obviněný poté podrobně rozebírá ono prohlášení. Zdůrazňuje, že z prohlášení nevyplývá, zdali se týká všech zakázek fakturovaných či jen některých, tudíž dovozovat nepravdivost onoho prohlášení ve vztahu ke všem stavebním zakázkám dokládá pouze tendenčnost hodnocení důkazů, jak soudem prvého stupně, tak i soudem odvolacím. Nesouhlasí ani s argumentací odvolacího soudu, že toto prohlášení je nutno vnímat v kontextu doby, kdy mělo být podepsáno, když svědek Z. neměl ještě postavení svědka v trestním řízení. Akcentuje, že si odvolací soud nečetl jeho výpověď (obviněného), když vypověděl, že potvrzení vystavil svědek na jeho žádost v daňovém řízení, neboť svědek byl pro finanční úřad nekontaktní. Všechny zjištěné skutečnosti podle dovolatele prokazují, že tvrzení svědka Z. je lživé, vedené snahou se vyhnout odpovědnosti za řádné odvedení daně, ať již DPH či daně z příjmu. Poukazuje i na skutečnost, že svědek uváděl na smlouvách a fakturách Rimanes Trade, s. r. o., jiné číslo účtu, něž jaké nahlásil FÚ a který by mohl FÚ postihnout zajišťovacím příkazem. Již z toho je zřejmé, že svědek neměl zájem finančnímu úřadu DPH odvádět, když společnosti Wego CZ a Rimanes Trade, s. r. o., žádnou DPH finačnímu úřadu neodvedly. Poukazuje i na skutečnost, že svědek k srpnu 2020 figuroval celkem v 15 společnostech, které jen nakrátko využil a tyto se poté ocitly v likvidaci.</p><p>37.\tZa nepřiléhavý pak považuje odkaz soudů nižších stupňů na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2018 sp. zn. 33 T 6/2017 (rozsudek týkající se svědka Z.). Podle jeho názoru se jedná o záležitost odlišnou. Za spekulativní považuje bod 23 rozsudku soudu prvního stupně, ohledně toho, že v případě seřízení oken se jedná o kvalifikovanou činnost. Odkazuje na článek o oknech Vekra (obchodní značka Window Holding). Opětovně zdůrazňuje, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu o věrohodnosti svědka Z. Klade si otázku, jak mohl svědek Z. zůstat v postavení svědka, když vzhledem k zjištěným skutečnostem měl být stíhán nejméně jako účastník na daném trestném činu. Poukazuje na skutečnost, že pokud byly objednány práce od spol. MC, s. r. o., v souvislosti se stavební zakázkou Neratovice, tak práce provedeny byly. Současně poukazuje na rozsudek ESD Ferimet, C-281/20, podle kterého uvedení dodavatele na faktuře týkající se zboží nebo služeb, ve vztahu, ke kterým je uplatňován nárok na DPH, je formální podmínkou pro uplatnění tohoto nároku. Postavení dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb jako osoby povinné k dani je naproti tomu – jak podotýkají španělská a česká vláda – jednou z věcných podmínek tohoto nároku. Daňový doklad a otázky jeho správnosti a pravdivosti jsou jen formální podmínkou, která v tomto ohledu není zas až tak důležitá. Důležitá je věcná podmínka. A tou je otázka, zda ve skutečnosti plnění poskytla osoba povinná k dani, resp. osoba plátce. Zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení musí prokázat, že hmotněprávní podmínky nároku na odpočet naplněny ve skutečnosti nebyly. Při existenci zásady in dubio pro reo, proto orgány činné v trestním řízení musejí vyvrátit i to, že plnění poskytl kdokoliv jiný. A to nezávisle na tom, zda se toho v rámci obhajoby dovolává samotný obviněný. To, že někdo není schopen prokázat svého dodavatele, z něj ještě nedělá pachatele krácení daně.</p><p>38.\tUzavírá tedy, že z výpovědi svědka Z. vyplývá pouze to, že on tyto práce pro spol. MC, s. r. o., nevykonával, ale nevyplývá z nich, že by tyto práce ve skutečnosti provedeny nebyly. Naopak z ostatních provedených důkazů vyplývá, že práce objednané u spol. MC, s. r. o., provedeny byly. Nebylo tak prokázáno, že by ke zdanitelnému plnění uvedenému na předmětných dokladech nedošlo a že by zařazením dokladů s předmětnou stavební zakázkou souvisejících a uplatněním nároku na odpočet z těchto dokladů zkracoval DPH. Tvrdí, že nebylo vyvráceno ani jeho tvrzení, že práce na této zakázce pro spol. MC, s. r. o., vykonaly společnosti Wego CZ a Rimanes Trade prostřednictvím jimi najatých pracovníků, ať již na IČ nebo na základě dohody či jiným způsobem, které si svědek Z. nějak zajistil. Tyto práce byly spol. MC, s. r. o., řádně uhrazeny a spol. MC, s. r. o., řádně uhradila daň z příjmů i DPH. Pokud někdo krátil nebo neodvedl daň, tak je to právě svědek Z. Rovněž nebylo prokázáno, že i pokud by tyto práce neprováděly společnosti svědka Z., nebyly práce provedeny jiným plátcem.</p><p>39.\tPod body VIII–XII dovolatel obecně rovněž uvádí, že došlo k rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a k nesprávnému právnímu posouzení tohoto jednání jako dílčího útoku pokračujícího trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku.  Tedy opětovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Předmětný závěr vztahuje k stavební zakázkám Korytná [bod 4 rozsudku soudu druhého stupně], BD Rokycanova [(body 8, 9a a 10a) rozsudku soudu druhého stupně], Revitalizace Tišnov [bod 11) a 16a) rozsudku soudu druhého stupně], VUT Brno [body 12, 13, 14a) a 15) rozsudku soudu druhého stupně], Moravostav Brno a. s. [bod 15) rozsudku soudu druhého stupně]. Má za to, že ve vztahu k těmto zakázkám byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Obviněný ve vztahu k těmto bodům vytýká soudům nižších stupňů, že hodnocení důkazů oběma soudy neodpovídá zásadám obsaženým v § 2 odst. 6 tr. ř., skutková zjištění a právní závěry z nich vyplývající neodpovídají skutečnému obsahu provedených důkazů, jsou s nimi v hrubém rozporu, oba soudy se zcela nedostatečně vypořádaly s naplněním objektivní stránky trestného činu.</p><p>40.\tObviněný stran těchto bodů následně velmi podrobně předestírá jednotlivé provedené důkazy a cituje jednak ze svojí výpovědi a výpovědi opatrovníka spol. MC, s. r. o., a jednotlivé výpovědi svědků. Zdůrazňuje skutečnost, že stavební a jiné práce, které byly objednány u firmy MC, s. r. o., byly provedeny, když v opačném případě by od objednávatelů nebyly společnosti MC, s. r. o., zaplaceny. Zároveň bylo prokázáno, že tyto práce neprováděla spol. MC, s. r. o., ale že si na tyto práce najmula společnosti svědka Z. Z provedeného dokazování rovněž vyplývá, že provedené práce byly společnosti MC, s. r. o., uhrazeny. Zároveň z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by se finanční prostředky, které spol. MC, s. r. o., zaplatila, jakkoliv této spol. MC, s. r. o., či jemu osobně vrátily zpět. V tomto směru opětovně poukazuje na skutečnost, že soudy nižších stupňů závěr o jeho vině opírají opětovně o výpověď svědka Z., přičemž ohledně jeho věrohodnosti odkazuje na své přechozí námitky stran jeho věrohodnosti. Zdůrazňuje, že soudy se nevypořádaly s tím, pokud podle nich zdanitelná plnění mezi spol. MC, s. r. o., a společnostmi svědka Z. neproběhly, tak ovšem z provedeného dokazování vyplývá, že práce, které si objednala předmětnými subjekty provedeny byly, takže není jasné, kdo je prováděl a zdali je neprovedl jiný plátce, pakliže jím nebyla spol. Wego CZ či společnost Rimanes Trade.</p><p>41.\tDále akcentuje, že pokud v případě skutku Revitalizace zeleně Tišnov [skutky pod bodem 11) a 16a) rozsudku soudu druhého stupně] není z obsahu listinného důkazu na č. l. 629, nalézacímu soudu zřejmé, z jakého důvodu je na předávacím protokole uvedena společnost SULKOM a zhotovitel Wego CZ, tak uvádí, tento doklad nepochází ani od spol. MC, s. r. o., ani od něho. Tento doklad založil do spisu finanční úřad, ovšem dovolateli není známo, jak a odkud předávací protokol k akci úklidové práce Tišnov finanční úřad získal. V tomto dokladu nikterak nefiguruje spol. MC, s. r. o., ani on. Nemůže mu být dáváno za vinu něco, s čím nemá nic společného. Nadto zdůrazňuje, že se jedná o blíže nevyplněný a společností SULKOM nepodepsaný jakýsi protokol. Za této situace měl soud prvního stupně v tomto směru doplnit dokazování (dotaz na společnost SULKOM či na svědka Z., který ho podepsal). Ohledně úvah soudu prvního stupně obsažených v bodě 22 jeho rozsudku týkajících se listinného důkazu na č. l. 529 odkazuje na smlouvu na č. l. 470 a na výpovědi svědků V. a Z., které toto tvrzení vyvrací. K tvrzení soudu prvního stupně, že z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by společnost Rimanes Trade, s. r. o., disponovala vozidly či stroji či zařízeními, které by bylo možno k pracím uvedeným v předmětném listinném důkazu použít, namítá, že k této otázce žádné dokazování vedeno nebylo, svědek Z. k tomuto nebyl nikdy dotazován, přestože soud prvního stupně před jeho výpovědí měl předmětný listinný důkaz k dispozici. Dále uvádí, že samotná skutečnost, že společnost Rimanes Trade, s. r. o., žádné stroje či zařízení nevlastnila nevylučuje závěr, že si tyto stroje či zařízení pro předmětnou zakázku neopatřila jiným způsobem, ať již formou nájmu či bezplatné výpůjčky. Tvrdí, že úvahy soudu prvého stupně v tomto směru jsou pouhými spekulacemi.</p><p>42.\tOhledně stavební zakázky VUT Brno [body 12), 13), 14a) a 15) rozsudku soudu druhého stupně]. Obviněný zdůrazňuje z pohledu úvah soudu prvního stupně obsažených v bodě 22 jeho rozsudku, že na stejné akci měly práce provádět jak společnost Wego CZ, tak společnost Rimanes Trade, že nebylo jeho věcí, pod jakou společnost si svědek Z. najme pracovníky na smluvené práce. Navíc tam tyto společnosti neměly být současně. K úvahám pod bodem 23 rozsudku soudu prvního stupně, že společnost Fine servis, s. r. o., doložila i faktury, ze kterých je zřejmé, jaké konkrétní osoby si najala a že v případě společností Wego CZ a Rimanes Trade, s. r. o., se nenašel za celou dobu dokazování, ale i před finančním úřadem, jediný pracovník, který by na této akci skutečně pracoval, namítá, že mu toto nelze klást k tíži. Opětovně zdůrazňuje, že nebylo jeho povinností zjišťovat, jaké konkrétní osoby si svědek Z. na provedení prací najmul. Nelze mu také klást k tíží, že svědek Z. byl pro finanční úřad nekontaktní. Poukazuje na to, že není jeho povinností prokázat nevinu, je naopak povinností obžaloby mu vinu prokázat.</p><p>43.\tObviněný obecně v bodě XIII. dovolání připouští, že si je vědom skutečnosti, že část opravného prostředku směřuje do oblasti skutkových zjištění, nicméně je přesvědčen o tom, že oba soudy při zjišťování skutkového stavu výrazně pochybily, což vedlo k tomu, že dovolání je velmi obsáhlé právě za tím účelem, aby tato skutečnost byla zcela zřetelná. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Následně tyto tři vady důkazního řízení rozvádí (tzv. opomenuté důkazy, případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a případy svévolného hodnocení důkazů, kdy dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení). Zdůrazňuje, že z judikatury ESLP vyplývá, že součástí práva na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) je i odůvodnění rozsudku, které je jednou ze záruk, že výkon spravedlnosti nebude arbitrární, neprůhledný a že rozhodování soudů podléhá kontrole veřejnosti. Soud by se měl v odůvodnění řádně a přesvědčivě vypořádat s návrhy, námitkami a argumenty stran trestního řízení. Odůvodnění rozsudku je také předpokladem toho, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat řádné a mimořádné opravné prostředky (např. ESLP Faniel proti Belgii, stížnost č. 11892/08). Pouze povšechné a obecné odůvodnění rozsudku není v souladu s ústavním pořádkem České republiky (srov. III. ÚS 103/99 a IV. ÚS 503/03).</p><p>44.\tObviněný tak na základě tohoto dovozuje, že náležité odůvodnění vyžaduje, aby v rozsudku bylo konkrétně uvedeno, co kterým důkazem bylo zjištěno a proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy soud uvěřil jen některým, nebo proč vzal za základ svých skutkových zjištění jen část informací z jednotlivého důkazu. Důkazy provedené v hlavním líčení musí vytvořit logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokážou všechny okolnosti stíhaného trestného činu, včetně objektivní a subjektivní stránky, a které soudu umožní učinit, bez důvodných pochybností, závěr o vině stěžovatele, jak konstatoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 520/16-1.</p><p>45.\tObviněný je tak přesvědčen, že i ta část opravného prostředku, která směřuje do oblasti skutkových zjištění, naplňuje dovolací důvod, neboť soud prvého stupně i odvolací soud nepostupovaly v souladu s výše nastíněnými požadavky Ústavního soudu, a ve svém důsledku porušily právo obviněného na spravedlivý proces.</p><p>46.\tV závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 11. 2022, č. j. 55 To 12/2022-2509, v části týkající se jeho osoby a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.</p><p>47.\tStátní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 1 NZO 460/2023, nejprve shrnula průběh trestního řízení, trestnou činnost dovolatele, jeho argumentaci a uplatněné dovolací důvody. Nejprve uvádí, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitky obviněného ohledně  jeho jednání v bodech 1–16, které nemělo být právně posouzeno jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaný částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť celá zakázka na rodinném domě byla předmětem daňového přiznání a zohledněna jako rozpracovaná výroba a dále proto, že fakturované úklidové práce byly skutečně provedeny. Státní zástupkyně ovšem akcentuje, že je zřejmé, že rodinný dům si rekonstruoval sám dovolatel, takže plnění, která byla poskytnuta dodavateli za tímto účelem nijak nesouvisela s předmětem ekonomické činnosti společnosti MC, s. r. o. Proto zjevně nemohla být pojata tato plnění, resp. jakkoli zohledněna, v účetnictví společnosti MC, s. r. o., a to ani jako rozpracovaná výroba. V této části proto považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.</p><p>48.\tPokud jde o úklidové práce zajišťované společnostní MC, s. r. o., státní zástupkyně zdůrazňuje, že soudy v zásadě nezpochybnily reálné provedení všech prací, v souvislosti s nimiž byly vystaveny i faktury, které soudy označily za fiktivní. Provedení prací jako takové tedy nebylo soudy zcela zpochybněno. Na druhou stranu bylo zjištěno, že subdodavatelé společnosti MC, s. r. o., a to společnosti Wego CZ, s. r. o., a Rimanes Trade, s. r. o., tyto práce neprovedly vlastními pracovníky, neboť těmito jmenované společnosti vůbec nedisponovaly, stejně tak jako nedisponovaly žádnými prostředky k zajištění úklidu.</p><p>49.\tStátní zástupkyně poukazuje k otázce prokázání skutečného dodavatele pro účely nároku na odpočet daně z přidané hodnoty na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci předběžné otázky (rozsudek C-154/20 Kem Water ProChemie) i v rozsudku ze dne 11. 11. 2021, C281/20, Ferimet SL, EU: C: 2021: 910. Akcentuje, že daňové řízení je postaveno na zásadě, že daňový subjekt má jednak povinnost daň přiznat, jednak povinnost toto tvrzení prokázat. Účetní doklady, tedy příjmové doklady nebo faktury, zpravidla samy o sobě neprokazují, že se operace, která je jejich předmětem, opravdu uskutečnila. Poukazuje na § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, podle něhož správce daně prokazuje důvodné pochybnosti o tom, že tvrzení daňového subjektu a doklady jím předložené jsou věrohodné, úplné, průkazné nebo správné. Nemá povinnost prokázat, ze údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností. Je však povinen prokázat, že v souladu se skutečností existují vážné a důvodné pochybnosti. Podaří-li se správci daně takové pochybnosti prokázat, důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt, který je pak svými dalšími tvrzeními a důkazy povinen rozptýlit pochybnosti správce daně. Daňový subjekt zpravidla tyto skutečnosti prokazuje jinými důkazními prostředky, než vlastním účetnictvím a evidencemi.</p><p>50.\tAkcentuje tedy, že zatímco v daňovém řízení je to daňový subjekt, který musí prokazovat správnost a reálnost uskutečnitelných zdanitelných plnění a jím odpovídajících dokladů, v trestním řízení nese tuto povinnost příslušný orgán činný v trestním řízení. Rozsah zkrácení daně v trestním řízení v zásadě představuje rozdíl mezi uplatněnými a oprávněnými náklady, přičemž obviněný se obvykle využitím fiktivních faktur snaží dosáhnout nižší daňové povinnosti, než jaká odpovídá realitě. Státní zástupkyně má za to, že k prokázání úmyslu dovolatele nepostačuje pouhé zjištění, že zahrnul do účetnictví i do přiznání k dani z přidané hodnoty fiktivní faktury za provedené práce, které společnost MC, s. r. o., neprovedla, a to ani prostřednictvím společnosti Wego CZ, s. r. o., a Rimanes Trade, s. r. o., protože nikoli každá zjištěná machinace v účetních dokladech odůvodňuje závěr o spáchání daňového deliktu. Pouhá skutečnost, že obviněný vědomě zahrnul do účetnictví faktury, o nichž věděl, že neodrážejí reálně provedená zdanitelná plnění, resp. faktury, o nichž věděl, že výstavci těchto faktur tato plnění neprovedli, podle konstantní judikatury nestačí pro závěr, že se obviněný dopustil trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 240 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 4 Tdo 786/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 3 Tdo 946/2008). Je totiž povinností orgánů činných v trestním řízení zabývat se tím, zda v souvislosti s poskytnutím zdanitelného plnění vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, a to nezávisle na tom, že předložené doklady byly neadekvátní nebo fiktivní (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. 5 Tdo 567/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. 15 Tdo 1503/2014, pozn. NS – státní zástupkyně uvádí chybně sp. zn., jedná se o 5 Tdo 1503/2014).</p><p>51.\tStátní zástupkyně má za to, že soudy nižších stupňů se zaměřily spíše na otázku fiktivnosti faktur a otázku, zda práce skutečně vykonávala společnost, která faktury vystavila, a pouze okrajově se zabývaly tím, zda fakturované práce byly, a v jakém rozsahu, provedeny a proplaceny přes obchodní společnost MC, s. r. o., a zda provedení takových prací zajistil subjekt registrovaný jako plátce daně z přidané hodnoty. Shora uvedené však nelze vztáhnout ke všem zakázkám, neboť některá plnění, na jaká zněly faktury, nemohla být uskutečněna, a to konkrétně v době, kdy byla fakturována, přičemž se jedná o zakázky Střední zdravotnická škola Turnov, Základní škola Těšetice, Obchodní akademie Liberec a Vyšší odborná škola Jablonec nad Nisou. Obdobně to platí i v případě, pokud by bylo prokázáno, že totožný objem prací byl fakturován dvěma společnostmi (zakázky na nichž se podílel Fine Servis Plus, s. r. o.). V posuzované trestní věci tedy nebyla věnována náležitá pozornost tomu, v jakém objemu mohly být práce reálně provedeny, případně, zda jejich objem odpovídal objemu finančních prostředků, které daňový subjekt, u něhož je zkrácení daně tvrzeno, vyplatil v souvislosti s těmito provedenými pracemi.</p><p>52.\tVzhledem ke shora uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud k dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, a to včetně navazujících rozhodnutí a aby tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhuje, aby tak Nejvyšší soud rozhodl podle § 265k odst. 2 tr. ř. za užití § 261 tr. ř. rovněž ohledně právnické osoby MC, s. r. o. Dále navrhuje, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud případně v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.</p><p>III.</p><p>Přípustnost dovolání</p><p>53.\tNejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).</p><p>IV.</p><p>Důvodnost dovolání</p><p>54.\tProtože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.</p><p>55.\tVe smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.</p><p>56.\tNejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).</p><p>57.\tObviněný v podaném dovolání explicitně uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů (první alternativa) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá alternativa) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí alternativa). V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku.  Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněné nebylo postižitelné podle trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023). Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013, obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 4 Tdo 409/2017) než soudy nižších stupňů. Jinak vyjádřeno, pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něj příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu z hlediska naplnění zvolené skutkové podstaty podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, tj. musí se jednat o důkaz, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.</p><p>58.\tDovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.</p><p>59.\tZe skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.  jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).</p><p>60.\tNa podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného.</p><p>61.\tObviněný byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.  Tohoto zločinu se dopustí ten, kdo ve značném rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb. Zkrácením této povinnosti je jakékoli jednání pachatele v důsledku, něhož je povinné osobě k dani či obdobné povinnosti výše uvedené v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň či tato povinnost k úhradě povinné platby, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. V případě trestného činu zkrácení daně podle § 240 tr. zákoníku není sankcionováno pouhé neodvedení uvedených povinných plateb, ale jejich zkrácení. Jde v podstatě o zvláštní případ podvodu, jímž se v rozporu se zákonem ovlivňuje daňová povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti nebo předstírá, že takovou povinnost vůbec nemá. Pachatel tedy zfalšuje příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedených povinných plateb, nepořídí, úmyslně zkreslí nebo nevede potřebné účetní doklady k zjištění výše této platby, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně a dalších plateb nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou nebo jinou obdobnou povinnost. Zkrácení příslušné povinné platby v uvedeném smyslu lze dosáhnout jak aktivním jednáním pachatele, např. podáním úmyslně zkresleného daňového přiznání k DPH, v němž pachatel předstírá vyšší výdaje (náklady) nebo zatajuje dosažený zisk, v důsledku čehož dojde ke stanovení daně v nižší částce, než jaká by odpovídala příslušnému zákonu, v daném případě zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daň či jiná povinná platba však může být zkrácena i opomenutím takového konání, ke kterému byl pachatel jednající za daňový subjekt povinen, např. úmyslným nepodáním daňového přiznání. Daň lze zkrátit i tím, že pachatel sice splní svoji oznamovací, resp. registrační povinnost, podá i daňové přiznání, ale uvede v něm záměrně zkreslené údaje tak, aby v rozporu se zákonem snížil výši daňové povinnosti. Specifickým způsobem spáchání tohoto trestného činu je vylákání daňové výhody, v tomto případě pachatel nezkracuje plnění, které je daňový subjekt povinen přiznat a následně státu odvést, ale naopak od státu vyžaduje daňovou výhodu v podobě výplaty konkrétní finanční částky (nadměrného odpočtu u DPH).</p><p>62.\tZ podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje výslovně dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když tyto označil jednak slovně, jednak odkazem na příslušné ustanovení § 265b tr. ř. Naplnění obou zvolených dovolacích důvodů dovozuje dovolatel předně z existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěnými a provedenými důkazy a z toho navazující zvolené právní kvalifikace, což reflektuje mimo jiné i ve spojení s objektivní a subjektivní stránkou daného trestného činu, dále porušení zásady in dubio pro reo  a práva na spravedlivý proces. Současně ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naznačuje i existenci tzv. opomenutých důkazů.</p><p>63.\tNejvyšší soud musí předně konstatovat, že dovolání obviněného je ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky koncipováno jako plnohodnotná obhajoba obviněného, jíž uplatnil před soudy nižších stupňů. Dovolatel totiž v rámci podaného dovolání velmi podrobně rozebírá jednotlivé provedené důkazy a předestírá vlastní hodnocení těchto důkazů. Lze tedy fakticky mít za to, že obviněný v případě podaného dovolání požaduje, aby dovolací soud přistoupil k plnohodnotné revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, aniž by ovšem důkazy byly před tímto soudem provedeny, tedy byla dodržena zásada bezprostřednosti a ústnosti (§ 2 odst. 11, 12 tr. ř.) a změnil způsob jakým jsou formulovány skutková zjištění před soudy nižších stupňů (blíže viz § 220 odst. 2 tr. ř., § 263 odst. 7 tr. ř.). Takový požadovaný postup ovšem pomíjí zcela povahu dovolacího řízení, které není založeno na tzv. plném přezkumu, neboť dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Dovolání je tedy přípustné jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v § 265b tr. ř. Jinak vyjádřeno, v rámci dovolacího řízení Nejvyšší soud není oprávněn a z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku ani nemůže provádět přezkum v tak širokém rozsahu, jak to činí odvolací soud v rámci podaného odvolání.</p><p>64.\tBez ohledu na shora uvedené musí dovolací soud konstatovat, že dovolatel výslovně napadl výrok o vině pod body 6) a 7)a, částečně pak pod bodem 1), 3) až 5), 8) až 16a) rozsudku soudu druhého stupně, když ovšem následně z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že napadá i výrok o vině pod body 2, když k těmto bodům odvolacího soudu uplatňuje oba zvolené dovolací důvody.  Již z tohoto pohledu působí podané dovolání poněkud zmatečné.</p><p>65.\tPodstata obviněným zvolené dovolací argumentace vztahující se uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.  je založena na tom, že v případě odpočtů DPH v rámci daňových přiznání společnosti MC, s. r. o., ohledně kterých dospěly soudy nižších stupňů k závěru, že se jedná o plnění určená k soukromým účelům obviněného, se ve většině těchto sporných nákupů jednalo o případ tzv. nedokončené výroby. Tedy dovolatel primárně nezpochybňuje, že předmětné odpočty DPH v rámci daňového přiznání společnosti MC, s. r. o., k DPH provedl, ovšem setrvána na stanovisku, že jeho postup byl zákonný, neboť se jednalo o případ takzvané nedokončené výroby, popř. že tyto náklady byly použity k ekonomické činnosti společnosti. Tuto argumentaci vztahuje k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě. Další okruh námitek spočívá v tom, že všechny jím uplatněné odpočty DPH společností MC, s. r. o., v předmětných daňových přiznáních byly správné, když má za to, že z provedených důkazů je nepochybné, že společnost předmětné práce a služby poskytla a tudíž měla nárok na odpočet DPH. Ve vztahu k těmto námitkách především zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka Z. a poukazuje na listinné důkazy, které prokazují, že předmětné práce a služby byly realizovány (např. doklady o platbách mezi všemi zúčastněnými). V další části podaného dovolání pak obviněný vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily výpovědi některých svědků ohledně předložených dokladů k odpočtu DPH (viz svědek H.), když zároveň ve vztahu k výpovědi tohoto svědka uplatňuje i existenci tzv. opomenutých důkazů (nevyžádání účetnictví svědka). I tato argumentace primárně směřuje k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první a třetí alternativě. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítá především otázku subjektivní stránky, tedy jeho úmyslu zkrátit DPH, když zároveň na základě nesouhlasu se skutkovými zjištěními stran určitých skutků zpochybňuje, že se jednalo o dílčí útoky pokračujícího trestného činu podle § 240 tr. zákoníku.</p><p>66.\tNejvyšší soud považuje za vhodné nejprve blíže rozvést obecná východiska týkající se naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě. Tedy k namítanému zjevnému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud předně považuje za nutné připomenout, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).</p><p>67.\tTedy v případě tzv. zjevného rozporu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě, se musí jednat o prakticky svévolné hodnocení důkazů, provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je v daném směru povolán korigovat jen skutečně vážné excesy soudů nižších stupňů (k tomu přiměřeně viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález téhož soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a řada dalších). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy každopádně nemůže být založena jen na tom, že obviněný na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy jinak než soudy nižších stupňů, s jiným do úvahy přicházejícím výsledkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Je tomu tak proto, že dovolání je určeno především k nápravě vážných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři.</p><p>68.\tVzhledem k obsahu uplatněné dovolací argumentace má Nejvyšší soud za to, že v posuzované věci obviněný vadu tzv. zjevného rozporu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první alternativě ve vztahu k určité části dovolání pouze formálně deklaruje. Dovolatel totiž nepřednáší žádnou konkrétní argumentaci, potažmo konkrétní námitky, v jejichž rámci by uvedl, které konkrétní skutkové zjištění je podle něj v rozporu, se kterým konkrétním provedeným důkazem. Fakticky obviněný jen požaduje, aby Nejvyšší soud zcela akceptoval jeho hodnocení provedených důkazů, odlišné od hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Předmětný závěr lze vztáhnout zejména k námitkám, které se týkají skutkových závěrů soudu nižších stupňů, že část určitých plnění byla nesprávně zahrnuta do daňových přiznání společnosti MC, s. r. o., ačkoliv se jednalo prokazatelně o plnění určitá k soukromým účelům obviněného (viz body 2, určitá část bodů 3, 4, bod 5–7, určitá část skutků pod bodem 8, 9a, 10a, 11, 12, 13, 14a, 15, 16a rozsudku soudu druhého stupně). Navíc je třeba konstatovat, že předmětné námitky uplatnil obviněný již před soudy nižších stupňů a tyto na ně reagovaly, tedy zabývaly se jimi. Zde je třeba uvést, že pokud obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje námitky, které uplatnil v rámci podaného odvolání, popř. před soudem prvního stupně, a tyto soudy se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, tak se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná také.</p><p>69.\tBez ohledu na shora naznačený závěr je třeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů se touto argumentací zabývaly, tedy nepominuly jí a vypořádaly se s ní (blíže viz bod 23 str. 77 rozsudku soudu prvního stupně, bod 24 rozsudku soudu druhého stupně). Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje. Nad rámec shora uvedeného je třeba uvést, že předmětné zboží a služby skutečně nemohlo sloužit k ekonomické činnosti společnosti MC, s. r. o., když tato neměla předmět ekonomické činnosti rekonstrukci staveb či stavební práce, předmětem její činnosti byla projektová příprava k výběrovým řízením a pomocné práce na stavebních akcích. Navíc společnost MC, s. r. o., neměla žádné zaměstnance ani uzavřené dohody o provedení práce, tedy neměla pracovníky, kteří by mohli fakticky stavební práce na domě obviněného realizovat. Zde je třeba akcentovat, že obviněný ani netvrdil a ani nedoložil, že by si provedení těchto prací společnost MC, s. r. o., objednala a zaplatila nějakému jinému subjektu. Jestliže toto zboží a služby bylo určeno pro soukromé účely, nemohlo být zahrnuto do daňového přiznání společnosti MC, s. r. o., protože jeho pořízení nesouviselo nijak s ekonomickou činnosti společnosti. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že pokud obviněný namítá, že je přesvědčen, že jednatel či společník právnické osoby může nakoupit věc pro soukromé účely, tak tato námitka ve své podstatě směřuje především do naplnění subjektivní stránky, a tudíž do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nikoliv do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě.</p><p>70.\tNad rámec shora uvedeného je třeba uvést, že pokud dále obviněný zpochybňuje skutkový závěr soudů nižších stupňů, že testovací vzorek Anticals PLUS (bod 2 tzv. skutkové věty rozsudku soudu druhého stupně) a vysavač Galeon RC a tablet (bod 12 rozsudku soudu druhého stupně) byl určen k soukromým účelům, i tato argumentace vyjadřuje pouze nesouhlas obviněného ze způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a jako taková nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě. Navíc nelze ani souhlasit s tím, že by se s touto argumentací soudy nižších stupňů nevypořádaly. V tomto směru lze odkázat na bod 23 (str. 77) rozsudku soudu prvního stupně, bod 24 rozsudku soudu druhého stupně, byť lze připustit, že se soudy nižších stupňů nezabývaly výslovně zvlášť každou věcí, ohledně které dospěly k závěru, že sloužila k soukromým účelům (blíže viz 71–72 tohoto rozhodnutí) a že jako takové nemohly být zahrnuté do daňových přiznání společnosti MC, s. r. o. Nadto je třeba uvést, že v bodě 12 rozsudku soudu druhého stupně není ani uvedeno, že by obviněný neoprávněně uplatnil odpočet daně za tablet (viz bod 12 rozsudku soudu druhého stupně), takže především z tohoto pohledu je předmětná námitka stran tabletu zcela bezpředmětná. Jen pro jistou přesnost lze uvést, že už z písemného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento oproti podané obžalobě vypustil určité skutky, konkrétně výpočetní techniku (viz bod 23, str. 77 rozsudku soudu prvního stupně). Navíc je třeba akcentovat, že dovolatel sice tvrdí, že předmětné věci, vzorek Anticals PLUS a vysavač Galeon RC, sloužily k jeho podnikatelským účelům, aniž by ovšem bylo v řízení objasněno, jak tyto předměty měly sloužit k ekonomické činnosti společnosti MC, s. r. o. Obviněný toliko namítá, že k této činnosti mohly sloužit. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že v případě vzorku Anticals PLUS nebylo v trestním řízení, ale ani před FÚ prokázáno, že by snad společnost obviněného kromě jeho nakoupení učinila nějaké kroky k tvrzenému využití pro ekonomické účely, např. inzerce této služby, když opětovně nelze přehlédnout, že společnost neměla žádné zaměstnance. Stejný závěr lze vztáhnout i k tvrzenému zakoupení vysavače, když ani Nejvyššímu soudu není zcela jasné a zřejmé, jak jeho zakoupení mohlo přispět k rozvoji podnikání společnosti MC, s. r. o., a obviněný ani v tomto směru v rámci podaného dovolání nic konkrétního neuvedl.</p><p>71.\tSoučasně považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že argumentace obviněného spočívající v tom, že každý nákup zboží či služeb by bylo možno odůvodňovat jen prostým zvažováním potenciálního budoucího podnikání, by prakticky vedla k tomu, že by vždy mohl daňový poplatník, který podniká, při uplatňování daňového odpočtu DPH za zboží či služby určené pro soukromé plnění, tento odpočet odůvodňovat jen uvažováním o potenciálním budoucím podnikání. Zde je třeba uvést, že na rozdíl od obviněného má dovolací soud za to, že aby bylo možno uplatňovat daňový odpočet za věci a zboží zakoupené za účelem zvažování rozšíření podnikání o nové činnosti, musí být skutečně doloženo, že osoba uplatňující odpočet DPH opravdu o novém odvětví (oboru) podnikání nejen uvažuje, ale že již učinila určité reálné kroky k zahájení takového podnikání, a to nejen nákup nesouvisejících předmětů (věcí). Může se jednat např. o podání žádosti k rozšíření podnikání, inzerování činnosti, k jejímuž výkonu bylo zboží či služby zakoupeny apod. Toto ovšem v dané věci nebylo zjištěno. Z pohledu těchto prezentovaných závěrů je ovšem ještě třeba zdůraznit, že je vždy nutno odlišovat skutková zjištění a otázky naplnění subjektivní stránky, tedy úmyslu zkrátit DPH, když subjektivní stránka se týká naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.</p><p>72.\tRovněž argumentace obviněného týkající se tvrzeného rozporu rozhodných skutkových zjištění ve vztahu k bodu 10b rozsudku soudu druhého stupně, je založena na prostém nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Obviněný zejména zpochybňuje věrohodnost svědka H. a skutečnost, že na sporných fakturách vystavených na společnost MC, s. r. o., není jeho podpis. Předně je třeba opětovně zdůraznit, že skutečnost, že obviněný není spokojen s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a že neuvěřily jeho obhajobě, sama o sobě nemůže vést k závěru o existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Přesto je třeba uvést, že soudy nižších stupňů věnovaly obhajobě obviněného řádnou pozornost, když se zabývaly věrohodností svědka H. (viz bod 23, str. 78 rozsudku soudu prvního stupně). Právě určité nepřesnosti v jeho výpovědi u hlavního líčení vedly k postupu podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., přičemž svědek uvedl, že se svojí výpovědí z přípravného řízení souhlasí. Pokud obviněný zpochybňuje postup soudu prvního stupně, který poté, co shledal, že ve výpovědí svědka jsou určité nepřesnosti, postupoval podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., tak je třeba uvést, že tento postup byl zákonný, neboť ve výpovědi svědka u hlavního líčení byly určité nejasnosti a svědek se již k určitým podrobnostem ani nedokázal blíže vyjádřit. Obecně při hodnocení věrohodnosti tohoto svědka je třeba zdůraznit, že v dané věci není pochyb o tom, že svědek před provedením prací obviněného neznal. Tedy neexistoval mezi nimi žádný negativní vztah, svědek nevěděl, že obviněný je vlastníkem společnosti, takže mu předmětné fakturační údaje musel poskytnout obviněný. Na závěr lze jen dodat k tvrzení obviněného, že jeho jednání by nemělo žádný smysl, když jako fyzická osoba nemá povinnost k DPH, tak je třeba uvést, že podstata jednání nepochybně spočívala v tom, že MC, s. r. o., sice měla povinnost odvést DPH, ovšem pokud práce zaplatila tato společnost, tak tímto došlo k snížení její daně z příjmu u této společnosti a práce nemusel uhradit obviněný jako fyzická osoba, ačkoliv se jednalo o plnění pro jeho soukromé účely. Rovněž námitka, že předmětné faktury pro společnost MC, s. r. o., nepřevzal, když svědek vypověděl, že je vhodil do schránky, je bezpředmětná, když z výpovědi svědka H. vyplývá, že faktury na společnost MC, s. r. o., vystavil na základě žádosti obviněného.</p><p>73.\tObviněný rovněž v souvislosti s bodem 10b rozsudku soudu druhého stupně uplatňuje námitku režimu přenesení daňové povinnosti (tzv. reverse-charge), přičemž tuto námitku vztahuje i k naplnění subjektivní stránky a předpokladu aplikace zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Tedy i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.  Lze tedy mít za to, že dovolatel fakticky namítá jednak nesprávný skutkový závěr, že v dané věci bylo nutno aplikovat tzv. přenesenou daňovou povinnost a s tím související nesprávnou aplikaci zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“) a současně zpochybňuje naplnění subjektivní stránky.</p><p>74.\tPřestože tato námitka směřuje primárně do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za vhodné na tomto místě předestřít v souvislosti s námitkami směřujícími do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě, určitá obecná východiska týkající se režimu přenesené daňové povinnosti. Režim přenesené daňové povinnosti byl v rozhodné době upraven v § 92a zákona o DPH, který upravuje režim přenesení daňové povinnosti a pro který se v praxi v případě intrakomunitárních transakcí zažil termín reverse-charge. Jedná se o situaci, kdy ve specifických případech daň uplatní příjemce, a nikoli poskytovatel plnění i v případě dodání zboží a poskytnutí služeb mezi dvěma tuzemskými plátci s místem plnění v tuzemsku. Zde je třeba uvést, že s účinností od 1. 1. 2012 se režim přenesení daňové povinnosti začal vztahovat i na stavební a montážní práce, které podle sdělení Českého statistického úřadu o zavedení Klasifikace produkce (CZ-CPA) uveřejněného ve Sbírce zákonů odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 (srov. komentář k § 92a a 92c dostupný v ASPI). Tato možnost přenést daňovou povinnost z prodávajícího na kupujícího (z dodavatele na příjemce zboží) se však vztahuje pouze na ty druhy zboží, které jsou uvedeny v zákoně či jeho přílohách k zákonu č. 325/2004 Sb. V době činu se jednalo o Přílohu č. 5 obsahující „Seznam zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti“, v němž byly taxativně vypočteny druhy zboží.</p><p>75.\tNení pochyb o tom, že v případě § 92e zákona o DPH se jedná o širokou oblast stavebních a montážních prací. Zákonným předpokladem pro vznik povinnosti použít režim přenesené daňové povinnosti je pak skutečnost, že příjemce daného plnění vystupuje jako osoba povinná k dani, tj. v rámci své ekonomické činnosti. Jestliže tedy příjemce plnění (plátce) pořizuje přijaté zdanitelné plnění v postavení osoby pro soukromou potřebu nebo výlučně pro plnění, které není předmětem daně, není ve vztahu k uskutečnitelnému danému plnění v postavení osoby povinné k dani, a pak se povinnost přenesené daňové povinnosti neuplatní. Z pohledu obhajoby obviněného je ovšem nezbytné uvést, že ze skutkových zjištění je zřejmé, že to byl právě obviněný, který požádal svědka H., aby původně vyhotovenou fakturu na obviněného jako fyzickou osobu, tzv. změnil a vystavil ji na spoluobviněnou společnost MC, s. r. o. Za takové situace, pokud byl jak dodavatel, tak příjemce plátcem DPH a jednalo se o práce uvedené v § 92e zákona o DPH,  bylo povinností obviněného postupovat v režimu přenesené daňové povinnosti, bez ohledu na skutečnost, že se fakticky jednalo o plnění pro soukromé účely. V dané věci nešlo totiž o to, že by daňový doklad byl vystaven chybně, ale o to, že obviněný záměrně předstíral, že se jedná o plnění v rámci ekonomické činnosti, ačkoliv se jednalo výlučně o plnění pro soukromé účely.  Pokud tedy dovolatel chtěl záměrně předstírat, že se jedná o plnění v rámci ekonomické činnosti společnosti MC, s. r. o., musel pak nepochybně dodržet ustanovení o přenesené daňové povinnosti. Proto lze považovat předmětnou argumentaci obviněného za bezpředmětnou.</p><p>76.\tPokud obviněný v souvislosti s tímto bodem uplatňuje i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho třetí variantě, tj. vadu opomenutých důkazů, tak je třeba uvést následující. Tuto argumentaci lze podřadit pod tento zvolený dovolací důvod v jeho třetí alternativě, byť toliko formálně. Konkrétně dovolatel poukazuje na skutečnost, že opatrovník obviněné právnické osoby MC, s. r. o., učinil u hlavního líčení návrh na doplnění dokazování o doložení příjmového pokladního dokladu a účetnictví svědka H. a že se odvolací soud s důvody neprovedení těchto důkazů vypořádal podle obviněného absurdním způsobem.</p><p>77.\tNejvyšší soud považuje nejprve za vhodné obecně připomenout, že tzv. opomenuté důkazy jsou kategorií důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny). O opomenuté důkazy se jedná i za procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 4 Tdo 843/2019), což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323), ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 (N 254/55 SbNU 455), či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09 (N 60/56 SbNU 643), a další]. Nejedná se však o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).</p><p>78.\tSoučasně je ovšem nutno zmínit, že neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své třetí alternativě totiž předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, tedy takové důkazy, které mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Jinak vyjádřeno, ve vztahu k této námitce je potřeba uvést, že obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).  Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytné k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění, popř. jeho opomenutí by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01).  Je tomu tak proto, že k porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 3 Tdo 14/2024).</p><p>79.\tZároveň je třeba uvést, že z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídacím potenciálem. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz nálezy ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 418/03).</p><p>80.\tZ pohledu shora uvedených východisek je třeba především zdůraznit, že ve vztahu k obviněnému se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Je tomu tak proto, že samotný obviněný před soudem prvního stupně tyto návrhy na doplnění dokazování neučinil, tyto důkazní návrhy učinila spoluobviněná právnická osoba. Jinak vyjádřeno, aby bylo možno vůbec uvažovat o existenci tzv. opomenutých důkazů ve vztahu k dovolateli, musí tyto důkazní návrhy učinit sám dovolatel, popř. jeho obhájce, nepostačuje, že je učinil spoluobviněný. Zde je třeba pro jistou přesnost uvést, že obviněný ani jeho tehdejší obhájce neměli před soudem prvního stupně v závěru posledního hlavního líčení konaného dne 9. 9. 2021 žádné požadavky na doplněné dokazování. Lze připustit, že obviněný učinil jisté důkazní návrhy v rámci podaného odvolání (zpráva auditora, výslech zaměstnanců společnosti Wego CZ a Rimanes Trade), ovšem nikoliv ohledně důkazů, stran kterých nyní tvrdí, že byly v předmětné věci ve vztahu ke skutku pod bodem 10 písm. b) rozsudku soudu druhého stupně opomenuty.</p><p>81.\tNavíc Nejvyšší soud považuje závěry odvolacího soudu vyjádřené v bodě 26 rozsudku soudu druhého stupně stran postupu soudu prvního stupně ohledně tvrzeného neprovedení všech požadovaných důkazů ze strany spoluobviněné právnické osoby obecně za správné a zákonné. Lze totiž souhlasit s tím, že samotná skutečnost, že spoluobviněná právnická osoba učinila v řízení před soudem určitý návrh na doplnění dokazování (musí se ovšem jednat o důkaz podstatný), přičemž soud tento důkaz neprovedl, nelze interpretovat tak, že se automaticky jedná o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu bez ohledu na průběh řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru je třeba zdůraznit, že konkrétní návrh na doplnění dokazování je učiněn v určitém čase a za určité skutkové situace, která se nepochybně mění z pohledu provedeného dokazování, takže může logicky dojít a dochází k tomu.  že určitý navrhovaný a dosud neprovedený důkaz se může následně jevit jako nadbytečný, popř. může dokonce i vést k zhoršení důkazní situace, pro toho, kdo tento návrh učinil, takže tato strana na jeho provedení již netrvá. Pokud pak soud na základě provedeného dokazování dospěje k závěru, že v dané věci byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí věci (§ 2 odst. 6 tr. ř.), a tudíž dokazování považuje za komplexní, musí podle § 216 odst. 4 tr. ř. vyzvat strany, zda mají návrhy na doplnění dokazování, čímž nepochybně dává soud stranám najevo, že považuje dokazování za skončené. Jestliže pak strany žádné návrhy na doplnění dokazování neučiní, tedy nemají žádné návrhy na doplnění dokazování, tak nepochybně dávají soudu najevo, že na svých původních návrzích na doplnění dokazování netrvají. Jinak vyjádřeno, pokud byl dříve v řízení vznesen návrh na doplnění dokazování a následně pak ona strana, která tento návrh původně učinila, před uzavřením dokazování k dotazu předsedy senátu nesdělí soudu, že má návrhy na doplnění dokazování nebo že trvá na doplnění dokazování na základě návrhu z toho či onoho daného dne, tak je evidentní a logické, že na dříve vzneseném návrhu na doplnění dokazování netrvá. Za takové situace není povinností soudu odůvodňovat, proč původně požadovaný důkaz neprovedl. Nad rámec shora uvedeného je třeba zmínit, že z protokolu o veřejném zasedání, jakož i ze zvukového záznamu, před odvolacím soudem, je zřejmé, že na dotaz předsedy senátu opatrovník spoluobviněné právnické osoby žádný požadavek na doplnění dokazování nevznesl, a proto jej ani nemusel tento soud procesním usnesením zamítnout.</p><p>82.\tNejvyšší soud si je vědom toho, že dovolatel rovněž namítá existenci tzv. opomenutých důkazů ve vztahu k plněním pro soukromé účely (blíže viz body 71–74 tohoto rozhodnutí). Konkrétně tvrdí, že odvolací soud vycházel pouze z dokladů specifikovaných v bodě 23 rozsudku nalézacího soudu, když ostatní do hodnocení nepojal. V tom spatřuje existenci tzv. opomenutých důkazů. Taková argumentace nemůže naplnit zvolený dovolací důvod, když je pouze obecná, obviněný neuvádí, které konkrétní důkazy podle jeho názoru soudy nijak nehodnotily ale ani to, jaký by tyto důkazy mohly mít vliv na skutková zjištění soudů nižších stupňů Zde je třeba opětovně zdůraznit, že právně fundovanou argumentaci v rámci dovolacího řízení má zajistit právě povinnost podat dovolání prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.)</p><p>83.\tDovolatel dále zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů stran bodu 16 písm. b) rozsudku soudu druhého stupně, když nesouhlasí s hodnocením výpovědi svědka P. Tuto námitku rovněž směřuje primárně do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě. Ovšem i v tomto případě obviněný vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy. Bez ohledu na tento závěr je třeba uvést, že tvrzení obviněného, že vůbec neobdržel fakturu od společnosti Podlahy Pospíšil, s. r. o., a že dílo nebylo předáno a převzato je námitkou skutkovou. V tomto směru je třeba akcentovat, že otázkou věrohodnosti výpovědi svědka P. se soud prvního stupně zabýval a vypořádal se s ní (viz blíže bod 23, str. 78–79 rozsudku soudu prvního stupně, viz bod 18 rozsudku soudu druhého stupně). Z pohledu dovolací argumentace obviněného je třeba poukázat na to, že soudy závěry o věrohodnosti tohoto svědka opřely nikoliv o prosté konstatování, že svědkovi věří, nýbrž i o další provedené důkazy (např. e-mailová komunikace). Pokud dovolatel i v případě tohoto skutku poukazuje na režim přenesené daňové povinnosti, pak lze pro stručnost odkázat na body 74–75 tohoto rozhodnutí zabývající danou námitkou.</p><p>84.\tObviněný rovněž vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení výpovědi svědka Z., přičemž tuto námitku opětovně vztahuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě. Obecně lze uvést, že námitky stran hodnocení věrohodnosti výpovědi určitého svědka nejsou zpravidla podřaditelné pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě. Přesto vzhledem ke konkrétním zjištěním v předmětné věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že těmto námitkám lze částečně přisvědčit, byť důvodnost těchto námitek souvisí s určitými specifiky předmětné věci a s určitými otázkami, které si soudy nižších stupňů doposud řádně neobjasnily.</p><p>85.\tNejprve je třeba poukázat na to, že tuto námitku uplatnil dovolatel i v rámci svého odvolání, přičemž není pochyb o tom, že soud druhého stupně na ní reagoval (viz bod 22 soudu druhého stupně), když odvolací soud v tomto směru i doplnil dokazování. Otázkou věrohodnosti výpovědi tohoto svědka se nakonec zabýval i soud prvního stupně (viz bod 23, str. 74–77 jeho rozsudku). Z postupu soudů nižších stupňů je zřejmé, že tyto soudy si byly vědomy určité složitější situace stran posouzení věrohodnosti svědka Z. Bylo tomu tak nepochybně nejen proto, že tento svědek byl již odsouzen pro trestný čin podle § 240 tr. zákoníku, ale zejména vzhledem k tomu, že pokud by skutečně jím ovládané společnosti WEGO CZ  a Rimanes Trade, s. r. o., fakturované práce provedly, a tyto jim byly uhrazeny, což svědek ovšem popírá (provedení sjednaných prací jeho společnostmi), pak by to byl právě tento svědek, respektive jim ovládané společnosti, který nesplnil své povinnosti vůči finančnímu úřadu a nepochybně by připadalo v úvahu trestní stíhání tohoto svědka právě za trestný čin podle § 240 tr. zákoníku. Právě s ohledem na tyto skutečnosti soudy nižších stupňů přistupovaly k posouzení věrohodnosti svědka Z. s opatrností, když akcentovaly skutečnost, že výpověď tohoto svědka je nutno posuzovat obezřetně, včetně jim podepsaných dokladů (např. prohlášení na č. l. 931 a 1852). Závěr o tom, že jeho společnosti neprovedly práce vyfakturované společnosti MC, s. r. o., založily na skutečnosti, že jeho výpověď je podporována dalšími důkazy, zejména listinné povahy (předmětné faktury či výpovědi dalších svědků). Současně zdůraznily i skutečnost, že některé faktury se týkaly prací, které nemohly společnosti svědka v žádném případě provést, neboť tyto vyfakturované činnosti byly provedeny ještě v době, když společnost MC, s. r. o., neexistovala, takže ani nemohla zajistit provedení těchto prací jiným subjektem (viz např. bod 3 rozsudku soudu prvního stupně).</p><p>86.\tPřestože lze konstatovat, že se soudy nižších stupňů otázkou věrohodnosti svědka Z. zabývaly, považuje Nejvyšší soud jejich závěry stran výpovědi tohoto svědka za předčasné, byť toliko ve vztahu k fakturám, které se týkaly prací, jež byly provedeny v době, kdy už společnost MC, s. r. o., právně existovala a jejím jediným společníkem a jednatelem byl právě obviněný (29. 3. 2013). Obecně lze uvést, že Nejvyšší soud si je samozřejmě vědom určitých specifických vztahů všech osob, které v dané věci vystupovaly jako svědci, když jednak někteří svědci měli sporné práce provést (např. svědek H. či P.) a zbývající svědci jsou zástupci společností, které si měly práce objednávat od společnosti MC, s. r. o., a této je proplatit. Takže případné neprokázání těchto prací, a tedy neoprávněnosti jejich úhrady by mohlo přinejmenším odůvodnit určitý sankční postup FÚ vůči těmto společnostem, když by nebylo možno ani vyloučit zvažování případné trestní odpovědnosti (viz např. č. l. 2015). Z tohoto důvodu mohou být některé výpovědi částečně zkreslené ať již vědomě či nevědomě. Současně je třeba připustit, že z listinných důkazů se podává, že si společnost MC, s. r. o., předmětné práce u společností svědka Z. objednala, tyto práce byly podle předložených dokladů těmto společnostem uhrazeny (viz příjmové doklady a výpisy z bankovních účtů).  Následně byly podle listinných dokladů uhrazeny faktury vystavené společnosti MC, s. r. o., společnostem, které si měly u MC, s. r. o., provedení předmětných prací objednat.</p><p>87.\tObecně lze připustit, že je určitým způsobem logické a lze i důvodně předpokládat, že v případě daňové trestné činnosti musí tzv. navenek všechno z pohledu vedení účetnictví odpovídat, když vždy lze předpokládat, že může dojít ke kontrole ze strany FU. Samotná skutečnost, že tzv. papírové vše odpovídá, ovšem ještě sama o sobě neznamená, že vše je v pořádku a že daňové přiznání je pravdivé a odpovídající a že by tato skutečnost musela vést k závěru o nevěrohodnosti svědka Z. Přesto má Nejvyšší soud za to, že se soudy otázkou věrohodnosti svědka Z. měly zabývat podrobněji, když také nelze pominout jeho nepřehlednou výpověď u hlavního líčení (otázka plateb, jejich výše, důvod plateb apod). V tomto směru totiž skutečně nelze pominout, že předložené listinné doklady dokládají, že vyfakturované práce byly společnostem svědka uhrazeny a to nejen tzv. v hotovosti (viz příjmové doklady), ale prostřednictvím bankovních operací, když se v žádném případě nejednalo o zanedbatelné částky, jak se jistým způsobem snažil prezentovat právě svědek Z.</p><p>88.\tVzhledem ke shora naznačeným závěrům má Nejvyšší soud za to, že soudy nižších stupňů se měly ještě podrobněji zabývat věrohodností výpovědi tohoto svědka. Především měly řádně a přesvědčeně zdůvodnit z jaké jeho výpovědi vycházely, popř. z její části, když u hlavního líčení konaného dne 2. 9. 2020 byla přečtena postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř. jednak jeho výpověď z hlavního líčení konaného dne 15. 1. 2018 (č. l. 1871 a násl.) a jednak jeho výpověď z přípravného řízení, a to právě z důvodu rozporu mezi jeho výpovědí učiněnou v tomto hlavní líčení a jeho předchozími výpověďmi. Lze mít rovněž za to, že v napadeném rozhodnutí i absentují nějaké podrobnější úvahy stran finančních transakcí mezi společností MC, s. r. o., a společnostmi svědka Z., a to především i z hlediska jejich výše, a následnými transakcemi mezi společností MC, s. r. o., a tvrzenými objednavateli prací. Současně je nutno poukázat na skutečnost, že svědek Z. sice připustil, že nějaké částky od společnosti MC, s. r. o., obdržel, když ovšem jeho vyjádření ohledně těchto plateb bylo značně rozporuplné. Svědek nebyl ani konfrontován s tím, jaké částky a v jaké výši měly být od společnosti MC, s. r. o., na účty jeho společností zaslány, nebyly ani řádně objasněny důvody těchto plateb, tedy za co přesně tyto částky jeho společnosti obdržely, když podle jeho vyjádření jeho společnosti žádné práce nerealizovaly, ale ani jak s těmito částkami svědek dále naložil, zda popř. měl k účtům jeho společností oprávnění i jiný disponent než svědek a pokud ano, z jakého důvodu. Nelze totiž pominout, že částky, které měly být uhrazeny společností MC, s. r. o., společnostem svědka Z., nebyly nijak výrazně nízké oproti částkám, které účtovala společnost MC, s. r. o., objednavatelům těchto prací. Teprve poté mohla být hodnocena věrohodnost výpovědi svědka z pohledu dalších provedených důkazů.</p><p>89.\tŘádné vyřešení otázky věrohodnosti svědka Z. souvisí i s další dovolací námitkou obviněného. Dovolatel totiž poukazuje na to, že soudy nižších stupňů zcela pominuly, že podle výpovědi svědků byly práce, které pro společnost MC, s. r. o., realizovaly podle jeho obhajoby právě společnosti svědka Z. a které těmto společnostem byly uhrazeny, provedeny a že v řízení nebyl prokázán opak. Jinak vyjádřeno, obviněný namítá, že práce a služby, které si objednal od společností svědka Z. a které mu uhradil, byly skutečně provedeny a pokládá otázku, kdo tedy tyto práce provedl, pokud to nebyly společnosti svědka Z. Tuto argumentaci primárně vztahuje k tvrzenému extrémnímu rozporu mezi provedeným skutkovým stavem, a posléze z toho dovozuje naplnění i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když je přesvědčen, že v těchto případech jednotlivé skutky byly nesprávné posouzeny jako trestný čin podle § 240 tr. zákoníku, neboť ke krácení DPH nedošlo.</p><p>90.\tNejvyšší soud musel i této argumentaci částečně přisvědčit. V tomto směru nelze ani pominout to, že byť dovolatel zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka Z., kterou ovšem soudy nižších stupňů fakticky považovaly v základu za pravdivou, tak tento svědek vypověděl, že podle jeho názoru, byly vyfakturované práce skutečně provedeny, ovšem nikoliv jeho společnostmi, nýbrž pracovníky či jinou společností, které si zajistil sám obviněný.  Jinak řečeno, i podle tohoto svědka byly práce, které následně společnost MC, s. r. o., vyúčtovala jiným společnostem (např. SULKOM), realizované, ovšem nikoliv jeho společnostmi. Byť tedy mezi výpověďmi svědka Z. a obviněného existuje rozpor ohledně toho, kdo tyto vyfakturované práce provedl, i tak se z výpovědi svědka Z. podává, že vyfakturované práce byly provedeny.  Zde je také třeba opětovně uvést, že zástupci společností, kterým práce, které měly být provedeny společnostmi svědka Z., byly vyfakturované právě společností MC, s. r. o., setrvali na stanovisku, že práce, které si u společnosti MC, s. r. o., objednali a zaplatili byly realizovány. Současně se z předloženého spisového materiálu s výjimkou společnosti SULKOM, s. r. o. (viz č. l. 2015 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 6 Afs 27/2021), ani nepodává, že by snad těmto společnostem, které si měly objednat tyto práce a služby u obviněného a jeho společnosti MC, s. r. o., nebyly tyto faktury ze strany příslušných finančních úřadu uznány jako daňově odpočitatelná položka a že by jim nebyl přiznán s tím související odpočet DPH.</p><p>91.\tNavíc je třeba uvést, že soudy nižších stupňů v zásadě ani nevyloučily, že některé práce a služby uvedené ve sporných fakturách mohly být reálně provedeny, když ovšem vystavené faktury považovaly za fiktivní, popř. dospěly k závěru, že některé vyfakturované práce vykonal sám obviněný v rámci svého pracovního postavení u společnosti SULKOM a svých odborných předpokladů [zajištění podkladů pro montáže a práce pro společnost SULKOM (blíže bod 23, str. 74, rozsudku soudu prvního stupně)]. Lze tedy mít za to, že dokazování před soudy nižších stupňů bylo primárně zaměřeno především na otázku fiktivnosti sporných faktur, nikoliv na otázku, zda byly práce vyfakturované na fakturách reálně provedeny a pokud ano, tak kým. Na rozdíl od soudů nižších stupňů má ovšem Nejvyšší soud za to, že se jednalo o podstatnou otázku, když až po vyřešení této otázky se mohly soudy zabývat tím, zda v souvislosti s poskytnutím zdanitelného plnění vznikl nárok na odpočet DPH na vstupu a jakému subjektu.</p></div>", "next": 238536}