109.\tVe vztahu k obviněnou právnickou osobou tvrzenému chybnému postupu odvolacího soudu, který podle jejího mínění postupoval vesměs formalisticky, když podle jejího přesvědčení nedostatečně reagoval na její námitky a námitky obviněného H. a nedostatečně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, musí Nejvyšší soud konstatovat, že se jedná o stejné námitky, jenž uplatnil v rámci podaného dovolání i obviněný H. Stejný závěr lze vztáhnout i dalším námitkám týkajícím se existence tvrzeného extrémního rozporu. Za takové naznačené situace odkazuje Nejvyšší soud pro stručnost na body 70 až 78 tohoto rozhodnutí, kde bylo reagováno na v podstatě totožné námitky dovolatele H.
110.\tRovněž ve vztahu k dalším námitkám obviněné právnické osoby vztahujícím se k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze konstatovat, že obviněná ve své dovolací argumentaci prakticky vzato přejímá dovolací argumentaci obviněného H. Nejvyšší soud pro jistou stručnost odkazuje na svou argumentaci uvedenou právě ve vztahu k těmto námitkám dovolatele H. (viz body 82 až 90, 94 až 102 tohoto rozhodnutí).
111.\tSoučasně dovolatelka pod tímto dovolacím důvodem rovněž uplatnila námitku spočívají zjednodušeně řečeno v tvrzení, že jí předmětné jednání obviněného H. bylo nesprávně přičítáno ve smyslu § 8 odst. 2 ZTOPO, když pro tento postup podle ní nebyly dány podmínky. Tuto námitku považuje Nejvyšší soud za uplatněnou právně relevantním způsobem, když tato je podřaditelná pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
112.\tNejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vychází z principu, že sama právnická osoba trestný čin nepáchá, ale právnické osobě se pouze přičítá za podmínek uvedených v § 8 odst. 2 ZTOPO spáchání trestného činu, je-li spáchán osobami uvedenými v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) ZTOPO, a to příp. ve spojení s podmínkami uvedenými v dalších odstavcích tohoto ustanovení (DĚDIČ, Jan. § 8 [Trestní odpovědnost právnické osoby]. In: ŠÁMAL, Pavel, DĚDIČ, Jan, GŘIVNA, Tomáš, PÚRY, František, ŘÍHA, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 180.).
113.\tZákon o trestní odpovědnosti právnických osob řeší odpovědnost právnické osoby s využitím kombinace formálního a materiálního prvku, která ve výsledku tvoří tzv. přičitatelnost. Ta se opírá o protiprávní jednání v zákoně vymezených osob jednajících za právnickou osobu, jež se přičítá buď přímo, anebo u zaměstnanců nepřímo na základě rozhodnutí, schválení či pokynu statutárních orgánů nebo jiných odpovědných osob či zjednodušeně řečeno porušení péče řádného hospodáře (srov. Šámal, P., Ještě k zavinění právnické osoby podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rozhledy 5/2017, s. 169).
114.\tPodle § 8 odst. 1 ZTOPO je trestným činem spáchaným právnickou osobou protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat [písm. a)], osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a) [písm. b)], ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby [písm. c)], nebo zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c) [písm. d)], jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.
115.\tUstanovení § 8 odst. 1 ZTOPO tedy stanoví základní předpoklady pro přičtení některého trestného činu uvedeného v § 7 ZTOPO právnické osobě, a to že takový protiprávní čin byl spáchán některou ze zde uvedených osob v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Jde v podstatě o korektiv, který má zabránit tomu, aby byla právnická osoba volána k odpovědnosti za excesy osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) či d) ZTOPO, které nemají žádnou požadovanou souvislost s právnickou osobou. Pro vyvození trestní odpovědnosti právnické osoby postačí naplnění i jen jednoho z požadovaných vztahů právnické osoby k jednání některé z uvedených osob, které jsou zde uvedeny alternativně. Protože všechny tyto korektivní znaky jsou stanoveny k vyloučení excesů jednajících osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) či d) ZTOPO, je třeba je vykládat spíše restriktivně, a to s přihlédnutím ke smyslu a účelu ZTOPO. Není vyloučeno, že jednající osoba spáchá protiprávní čin sice fakticky v rámci činnosti právnické osoby, ale takový čin bude spáchán na její úkor. V takovém případě dozajista není smyslem zákona, aby byla vůči právnické osobě uplatňována trestní odpovědnost. Při posuzování excesů jednajících osob je třeba uplatnit zásadu, že pokud byl čin v zásadě spáchán proti zájmům právnické osoby nebo na její úkor, nelze dovodit trestní odpovědnost takto poškozené právnické osoby a bude uplatněna pouze trestní odpovědnost osoby jednající (srov. DĚDIČ, Jan. § 8 [Trestní odpovědnost právnické osoby]. In: ŠÁMAL, Pavel, DĚDIČ, Jan, GŘIVNA, Tomáš, PÚRY, František, ŘÍHA, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 194.).
116.\tPodle § 8 odst. 2 ZTOPO potom právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7 ZTOPO, jestliže byl spáchán jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) [písm. a)], nebo zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu [písm. b)].
117.\tSpáchání trestného činu právnickou osobou tedy vyžaduje splnění následujících předpokladů: 1) jde o čin protiprávní, 2) protiprávní čin je spáchán jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu anebo v rámci její činnosti, 3) protiprávní čin je spáchán osobou uvedenou v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) ZTOPO a 4) musí být přičitatelný právnické osobě podle § 8 odst. 2 (popř. odst. 3, 4) ZTOPO.
118.\tK trestní odpovědnosti právnické osoby nepostačuje ovšem alternativní zjištění, že nezjištěná fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti v některém (blíže neurčeném) z postavení podle § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) ZTOPO, ale musí být učiněn jednoznačný závěr podložený odpovídajícím skutkovým zjištěním, že tato fyzická osoba jednala buď v některém z postavení předpokládaných v § 8 odst. 1 písm. a) až c) ZTOPO, anebo v postavení podle § 8 odst. 1 písm. d) ZTOPO, a že v důsledku toho je spáchaný čin přičitatelný právnické osobě buď podle § 8 odst. 2 písm. a) ZTOPO, anebo podle § 8 odst. 2 písm. b) ZTOPO. To platí i za situace, má-li být právnická osoba spolupachatelem nebo účastníkem na trestném činu jiné osoby.
119.\tS ohledem na námitky dovolatelky bylo nutno soustředit pozornost k otázce, zda byl protiprávní čin spáchán v rámci činnosti obviněné právnické osoby a zda tedy jednání obviněného H. bylo této právnické osobě přičitatelné ve smyslu § 8 ZTOPO.
120.\tOdborná komentářová literatura uvádí, že trestný čin je spáchán v rámci činnosti právnické osoby, pokud souvisí s předmětem její činnosti nebo podnikáním (účelem její existence), který je zpravidla vymezen v právním předpisu, zřizovací listině, stanovách, ale i v příslušném veřejném rejstříku. Někdy se v té souvislosti uvádí, že jde o čin v rámci provozu právnické osoby, čímž se chce vyjádřit, že byl spáchán v souvislosti s poskytováním služeb, s výrobní, obchodní či jinou činností právnické osoby. Přitom je však třeba mít na paměti, že trestní odpovědnost právnických osob se nevztahuje jen na činnost podnikatelů, ale i jiných právnických osob. Nezáleží pak na tom, zda z protiprávního činu spáchaného v rámci její činnosti má právnická osoba nějaký prospěch či nějakou výhodu, tedy na tom, zda je takový čin spáchán v jejím zájmu. Přesto však je třeba upozornit na to, že znak „v rámci její činnosti“ je třeba vykládat restriktivně a z hlediska smyslu a účelu ZTOPO. Neuplatní se zde širší výklad, a proto se pod něj nezařazuje např. jednání pokladníka či jiného zaměstnance, který se v rámci své činnosti v právnické osobě dopustí podvodu vůči jiné osobě, na základě něhož dojde k jeho vlastnímu obohacení jako fyzické osoby. Nepatří sem ani jednání člena statutárního orgánu, který přijme v rámci činnosti právnické osoby úplatek za to, že způsobí, že právnická osoba, v rámci jejíž činnosti jednal, nesplní svůj závazek, a v důsledku toho bude muset zaplatit smluvní pokutu. Taková jednání jistě nemohou zakládat trestní odpovědnost dotčené právnické osoby (DĚDIČ, Jan. § 8 [Trestní odpovědnost právnické osoby]. In: ŠÁMAL, Pavel, DĚDIČ, Jan, GŘIVNA, Tomáš, PÚRY, František, ŘÍHA, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 195–196.). O takovou situaci, kterou by bylo nutno posoudit jakožto jednání jednotlivce na úkor právnické osoby, se však v posuzované věci nejednalo, jak bude dále rozvedeno.
121.\tZ pohledu shora naznačených východisek je třeba uvést, že v posuzované věci poškozený P. Š. řídil před uvedenou dopravní nehodou předmětné nákladní vozidlo zn. GINAF na základě pokynu svého nadřízeného obviněného H., vedoucího pracovníka u obviněné A+H stavby, spol. s r. o., coby zaměstnavatele. Předmětným vozidlem jel do lomu XY za účelem zajištění kamenné drtě, která měla být posléze použita na stavbě, kde byla obviněná společnost jedním ze zhotovitelů. Bylo tak v zájmu obviněné společnosti, aby byla předmětná stavba dokončena včas. Jednoznačně však bylo třeba uvedené jednání vyhodnotit jakožto spáchané v rámci činnosti právnické osoby, když souviselo s její podnikatelskou činností. Námitce dovolatelky, popřípadě i dovolatele, že by snad poškozený předmětné vozidlo řídil ze své vlastní iniciativy, popř. přes zákaz ze strany obviněného H., natožpak po tvrzeném ukončení pracovní doby, vskutku nebylo možno přisvědčit, když soudy nižších stupňů toto tvrzení dovolatelů měly za vyvracené provedenými důkazy. Nadto se jedná o skutkovou námitku, která nebyla podřaditelná pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
122.\tV souvislosti s trestní odpovědností právnických osob dále považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že v případě obviněné právnické osoby není možno vycházet z pojetí zavinění ve smyslu § 15 a § 16 tr. zákoníku, avšak je třeba vycházet, jak již bylo konstatováno, z tzv. přičitatelnosti. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob tedy vychází z principu, že sama právnická osoba trestný čin nepáchá, ale právnické osobě se pouze přičítá za podmínek uvedených v § 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob spáchání trestného činu, je-li spáchán osobami uvedenými v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, popř. i za podmínek § 8 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 6 Tdo 448/2020). Jelikož bylo provedeným dokazováním prokázáno, že obviněný H. jakožto vedoucí zaměstnanec obviněné společnosti, zodpovědný za pracoviště, na němž vykonával práci i poškozený P. Š., o špatném technickém stavu stroje přinejmenším věděl měl a mohl, lze prostřednictvím existence subjektivní stránky obviněného H. coby fyzické osoby ve spojení s existující přičitatelností jeho jednání obviněné právnické osobě dovodit, že byla v předmětné věci naplněna i zvláštní subjektivní odpovědnost právnické osoby. Pro úplnost totiž Nejvyšší soud dodává, že podle odborné literatury platí, že zavinění právnické osoby ve vztahu k některému z trestných činů vymezených v § 7 ZTOPO je zásadně odvozováno od zavinění fyzické osoby, která při spáchání trestného činu jednala v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) až d) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015; a dále DĚDIČ, Jan. § 8 [Trestní odpovědnost právnické osoby]. In: ŠÁMAL, Pavel, DĚDIČ, Jan, GŘIVNA, Tomáš, PÚRY, František, ŘÍHA, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 176).
123.\tK uvedeným námitkám dovolatelky Nejvyšší soud uzavírá, že otázce přičitatelnosti jednání obviněného H., jakož i jeho postavení v rámci obviněné A+H stavby, spol. s r. o. – a to především, byla v rozhodnutích soudů nižších stupňů věnována dostatečná pozornost, když sice v rozsudku nalézacího soudu je otázce odpovědnosti právnické osoby jako takové věnován menší prostor (viz body 70 a 71, 106 a 108 rozsudku nalézacího soudu, jakož i body 47 a 51 rozsudku odvolacího soudu), avšak významně větší prostor je věnován právě otázce jednání obviněného H. a jeho postavení v obviněné společnosti, což je klíčové z hlediska možné přičitatelnosti jeho jednání ve smyslu § 8 ZTOPO (viz body 15 až 17, 28 až 30, 32, 38 a 55 rozsudku nalézacího soudu, jakož i body 43, 45 a 46 rozsudku odvolacího soudu).
124.\tNad rámec shora uvedeného ve vztahu k tvrzení obviněné právnické osoby, že soudy nijak neodůvodnily, proč je obviněný H. osobou, na kterou je možno nahlížet jako na osobu ve vedoucím postavení, která u právnické osoby vykonávala řídící nebo kontrolní činnost ve smyslu § 8 odst. 1 písm. b) ZTOPO, je třeba uvést, že zpravidla se těmito osobami rozumí i všichni vedoucí zaměstnanci dané právnické osoby, i když nejsou statutárním orgánem či členem statutárního orgánu právnické osoby nebo jejím zástupcem (podle občanského zákoníku i členové statutárního orgánu vystupují jako její zástupci sui generis – srov. § 164 odst. 1, 2 občanského zákoníku). Vedoucími zaměstnanci ve smyslu § 11 zákoníku práce se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (DĚDIČ, Jan. § 8 [Trestní odpovědnost právnické osoby]. In: ŠÁMAL, Pavel, DĚDIČ, Jan, GŘIVNA, Tomáš, PÚRY, František, ŘÍHA, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 207.) V předmětné věci pak není pochyb o tom, že obviněný byl vedoucím zaměstnancem ve smyslu § 11 zákoníku práce, když organizoval, řídil a kontroloval činnost pracovníků na předmětné stavbě. Proto i tato námitka je zjevně neopodstatněná.
125.\tStran námitky obviněné právnické osoby, že nikde dosud nebylo řešeno, zda může být právnická osoba trestně odpovědná za přečin podle § 273 tr. zákoníku, lze uvést, že tato námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ovšem zjevně neopodstatněná. Ustanovení § 7 ZTOPO totiž stanoví negativní výčet trestných činů, kterých se právnická osoba nemůže dopustit. Jelikož v tomto výčtu § 273 tr. zákoníku není, je nepochybné, že přečinu podle § 273 tr. zákoníku se může právnická osoba dopustit a zákon to i předpokládá.
126.\tNejvyšší soud tak s ohledem na vše shora uvedené sumarizuje, že neshledal takové vady rozsudku soudu prvního stupně a rozsudku odvolacího soudu, ani řízení jim předcházejícího, které by byly s to založit obviněnými uplatněné dovolací důvody ani jiné dovolací důvody jmenované v § 265b odst. 1 tr. ř.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
127.\tNejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného P. H. a obviněné A+H stavby, spol. s r. o., nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněných v obou případech zčásti neodpovídala jimi uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a zčásti jim sice odpovídala, avšak jednalo se o argumentaci zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyšší soud obě podaná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení:\tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 9. 2024
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu