49.\tObviněný D. D. napadl rozhodnutí odvolacího soudu z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř. Namítá, že je souzen pro skutek, pro který byl odsouzen v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě ve věci pod sp. zn. 31 T 4/2008 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 6 To 37/2012, a proto mělo být řízení ve věci pod sp. zn. 37 T 6/2010 zastaveno. K tomu uvádí, že ve věci pod sp. zn. 31 T 4/2008 bylo usnesením ze dne 1. 2. 2006, č. j. ČTS:FIPO-63/VP-2005, zahájeno trestní stíhání za jednání obviněného vymezené obdobím od listopadu 2001 do nejméně poloviny roku 2003 a množstvím nezdaněných lihovin o celkovém objemu 222 671 litrů absolutního alkoholu. Podle něj došlo ve výroku, aniž by to přitom bylo řádně vysvětleno, ke zkrácení období, nikoliv však již ke snížení celkového objemu alkoholu a tím i rozsahu trestné činnosti. Ve spisu pod sp. zn. 31 T 4/2008 jsou obsaženy faktury z roku 2003, má tedy za to, že byly dílčí útoky páchané v roce 2003 zahrnuty již do výroku o vině ve věci pod sp. zn. 31 T 4/2008. Dovolání podané prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Mikety doplnil podáním doručeným datovou schránkou až dne 20. 7. 2018, tedy po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání, která počala běžet dne 23. 4. 2018 (srov. č. l. 3378 p. v. a č. l. 3635 procesního spisu sp. zn. 37 T 6/2010). V něm zdůraznil, že podle vyčíslení škody Finančního úřadu v Ostravě na str. 5432 spisu (pozn. sp. zn. 31 T 4/2008) jsou uvedeny také dodávky lihovin Rum Tesco a Vodka Tesco. Dodávky tohoto alkoholu však podle něj byly realizovány až v roce 2003, z čehož plyne, že do výroku o vině v řízení v trestní věci pod sp. zn. 31 T 4/2008 byly zahrnuty i dodávky lihovin uskutečněné až v roce 2003. V dovolání podaném prostřednictvím JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové mimo výše uvedené dále namítá, že není možné, aby se orgány činné v trestním řízení spolehly na zjištění výše škody správním orgánem, zde správcem daně, aniž by provedly vlastní propočet. Uvádí vlastní výpočet dodaných lihovin dodavatelem R. ke koncovému odběrateli za období let 2001 a 2002 s tím, že rozdíl mezi objemem v obžalobě a skutečnými dodávkami je 839 786 ks lahví. K období roku 2003 uvádí, že šlo celkem o 231 840 ks lahví. Dále podle obviněného nebyla dostatečně zohledněna nepřiměřená délka řízení při ukládání trestu, když mu podle jeho názoru neměl být navýšen společný trestu, neboť trest z řízení pod sp. zn. 31 T 4/2008 byl dostatečně přísný.
50.\tObviněný D. D. opakovaně namítá, že pro skutek, pro který je souzen ve věci sp. zn. 37 T 6/2010, byl již odsouzen v řízení pod sp. zn. 31 T 4/2008. Nejvyšší soud uvádí, že tuto námitku obviněný uplatnil již v rámci řízení pod sp. zn. 31 T 4/2008, kde Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, jako nalézací soud, uvedl, že totožnost skutku není dána, neboť prostým porovnáním obžalob, či přesněji skutků v nich uvedených, dospěl k závěru, že tyto jsou odlišné. Podstata protiprávního jednání byla sice podobná, ale zatímco skutek 2) obžaloby ve věci 31 T 4/2008 byl vymezen dobou spáchání do prosince 2002, a ve výroku rozsudku tomu nebylo jinak, ve věci pod sp. zn. 37 T 6/2010 jsou řešeny obchody, které započaly až 15. ledna roku 2003 (srov. str. 96 rozsudku ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008). V daném řízení se touto námitkou dále zabýval Nejvyšší soud jako soud dovolací, když v usnesení ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1179/2014, k tomu uvedl, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí v projednávané věci obviněného D. D. vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2008 nabylo právní moci již dne 24. 10. 2013, zásadou ne bis in idem a případnou překážkou věci pravomocně rozhodnuté se bude muset náležitě zabývat až příslušný senát Krajského soudu v Ostravě, který bude projednávat obžalobu Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 4 KZV 16/2009 (srov. č. l. 20 758 – 20 768 spisu). Námitku totožnosti skutku uplatnil obviněný také v přípravném řízení ve věci vedené pod sp. zn. 37 T 6/2010, a to ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (srov. č. l. 534), která byla dne 30. 6. 2009 zamítnuta (srov. č. l. 547).
51.\tNalézací soud se v rozsudku ze dne 7. 3. 2017, pod sp. zn. 37 T 6/2010, zabýval uvedenou námitkou obviněného D. D., když uvedl, že tato není důvodná. Z obsahu spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2008, zejména z dokladů dodaných Finančním ředitelstvím v Ostravě a vyčíslení škody (č. l. 5428-5429, 5499, sp. zn. 31 T 4/2008) zjistil objem alkoholu dodaný společnostmi Adurst DIST. v roce 2002 a SLOVLIKER v roce 2001 a 2002, a množství nezdaněného alkoholu. Takovému množství odpovídal i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, vymezený obdobím 11-12/2001 a 2002. Nalézací soud uznal, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ve věci Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2008, je uvedeno období zahrnující i období, jež je mu kladeno za vinu ve věci Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 6/2010, přičemž v rozsudku ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008 je již období vymezeno od listopadu 2001 do prosince 2002 při nezměněné škodě. Dále uznal, že ve spisovém materiálu ve věci pod sp. zn. 31 T 4/2008 jsou založeny faktury, týkající se věci pod sp. zn. 37 T 6/2010, ale současně z tohoto spisu plyne, že od počátku byl rozsah zkrácení daní počítán jen za období, které nespadá do období trestné činnosti projednávané ve věci pod sp. zn. 37 T 6/2010. Z vyčíslení finančního úřadu je zřejmá škoda za období do konce roku 2002, přičemž tato škoda pak našla odraz i ve skutkové větě rozsudku ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008. Dospěl tedy k závěru, že ve věci vedené pod sp. zn. 37 T 6/2010 není obviněný D. D. souzen za něco, za co již byl jednou odsouzen, neboť v dané věci je mu kladeno za vinu jednání spadající až do roku 2003. Na tom nic nemění ani skutečnost, že jsou v trestním spise pod sp. zn. 31 T 4/2008 založeny i faktury z roku 2003, neboť z těchto nebylo evidentně při stanovení škody (správně rozsahu) ve věci pod sp. zn. 31 T 4/2008 vycházeno (srov. str. 91 rozsudku nalézacího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010). K tomu Nejvyšší soud podotýká, že z uvedeného odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že nalézací soud vycházel i z obsahu spisu vedeného pod sp. zn. 31 T 4/2008, a to z jeho rozhodných částí. Odvolací soud k této námitce obviněného uvedl, že je uplatňována opakovaně a odkázal na správnou argumentaci nalézacího soudu, který se s ní vypořádal. Zmínil, že posuzovaná trestná činnost pod body III. a IV. rozsudku byla páchána počínaje lednem roku 2003, přesně dne 6. 1. 2003, a konče 19. 8. 2003 [viz bod III. 13) a III. 15) výroku rozsudku]. V tom období došlo nejen k odběrům objednaných lihovin, ale zejména k jejich prodeji smluvním partnerům, ovšem již v množství navýšeném o lihoviny nezjištěného původu, které však nebyly zatíženy spotřební daní či DPH (srov. str. 15 napadeného rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 6 To 77/2017).
52.\tNejvyšší soud poté, co si v dovolacím řízení vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2008, předně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1179/2014, konstatuje, že bylo na nalézacím soudu, aby řádně posoudil, zda se nejedná o totožné skutky, a zda tedy není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. V případě, že by dílčí útoky uvedené pod body III. a IV. výroku rozsudku nalézacího soudu byly byť jen částečně totožné s dílčími útoky pod body I. a II., naplňovalo by dovolání obviněného D. D. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Ten spočívá, jak již bylo výše uvedeno, v nepřípustnosti trestního stíhání z důvodů uvedených v § 11 tr. ř. Obsahem námitky obviněného je nepřípustnost trestního stíhání spočívající v tom, že dřívější stíhání proti němu pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu, a toto rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno, tedy v důvodu podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Ustanovení přitom vyjadřuje pravidlo, že nikdo nesmí být trestně stíhán opětovně pro týž skutek (srov. čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Trestní stíhání však není nepřípustné, je-li vedeno jen pro dílčí útok jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který se považuje za samostatný skutek (srov. § 12 odst. 12 tr. ř., § 116 tr. zákoníku), pokud o tomto skutku nebylo pravomocně rozhodnuto.
53.\tNejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda by mohla být dána totožnost skutků mezi dílčími útoky uvedenými pod body I. a II. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, a body III. a IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010. V první řadě Nejvyšší soud konstatuje, že z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. ČTS: FIPO-63/VP-2005 (srov. č. l. 672, sv. 5, spisu sp. zn. 31 T 4/2008), plyne, že trestní stíhání v trestní věci pod sp. zn. 31 T 4/2008 bylo sice zahájeno pro období nejméně od počátku roku 2001 do nejméně poloviny roku 2003, nicméně obžaloba ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 4 VZV 3/2005, byla podána již jen pro období od listopadu 2001 do měsíce prosince 2002, přičemž přímo v ní je konstatováno, že pokud se v předmětném vyčíslení (pozn. Finančního úřadu) uvádí další vyčíslená škoda ve výši 9 236 220 Kč s tím, že podle zjištění Finančního ředitelství v Ostravě bylo stejným způsobem pokračováno od počátku roku 2003 v dodávkách nezdaněných lihovin na trh organizovanou skupinou osob prostřednictvím vstupní společnosti F., tak tato škoda již nebyla pojata do celkového vyčíslení způsobené škody, neboť uvedené jednání již není totožné se skutkem, pro který bylo vedeno trestní stíhání a podána obžaloba ve věci 31 T 4/2008 (srov. č. l. 20 022, sv. 93 spisu sp. zn. 31 T 4/2008). Stejně jako v obžalobě bylo následně vymezeno období trestné činnosti také v rozsudku nalézacího soudu, tedy pro výše uvedené období let 2001 a 2002. V trestní věci pod sp. zn. 37 T 6/2010 bylo oproti tomu zahájeno trestní stíhání pro období od ledna 2003 do 21. října 2003, a to usnesením ze dne 6. 5. 2009, č. j. PSM-283/TČ-2008-93 (srov. č. l. 514 a násl., sv. 3 spisu sp. zn. 37 T 6/2010). Z porovnání jednotlivých bodů obou výroků je zjevné, že mezi těmito jsou mimo dobu páchání trestné činnosti také další odlišnosti, spočívající zejména v druhu alkoholu, z něhož měla být odvedena daň, v subjektech, jimž byl nezdaněný alkohol dodáván, a v jednotlivých obchodních společnostech, které tvořily provázaný obchodní řetězec, jehož prostřednictvím k páchání trestné činnosti docházelo. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že trestnou činností pod bodem I. výroku o vině (původně v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008), docházelo ke krácení daně při výrobě perlivého vína „M.“ a jeho následným obchodováním mezi personálně a ekonomicky propojenými podnikatelskými subjekty. Body II. (původně v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008), III. a IV. výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, přitom kladou obviněným za vinu páchání trestné činnosti prostřednictvím lihovin, tedy nikoliv perlivého vína „M.“. Z těchto hledisek je tedy možné učinit závěr, že je vyloučeno, aby byla dána totožnost skutku podrobně popsaného v bodě I. obou rozsudků s body II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010. Pokud jde o srovnání uvedených bodů výroku o vině v obou rozsudcích, Nejvyšší soud se dále zabýval posouzením totožnosti v subjektech, jimž byl nezdaněný alkohol dodáván. K tomu je třeba uvést, že z bodu II. výroku o vině plyne, že těmito subjekty byly obchodní řetězce Tesco Stores ČR, a. s., Kaufland Česká republika, v. o. s., AHOLD Czech republic, a. s., HRUŠKA, spol. s r. o., PLUS – DISCOUNT, spol. s r. o., a SPAR Česká obchodní společnost, s. r. o. Z bodu IV. výroku o vině v rozsudku pod sp. zn. 37 T 6/2010 přitom jednoznačně plyne, že jediným subjektem, kterému byl předmětnými fakturami nezdaněný alkohol dodáván, byl obchodní řetězec JULIUS MEINL. Tato odlišnost v subjektu tak vylučuje totožnost skutku mezi bodem IV. výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, a kterýmkoliv jiným bodem toho rozsudku, neboť žádný jiný výrok neklade obviněným za vinu dodávání nezdaněného alkoholu ve formě lihovin do obchodního řetězce JULIUS MEINL (do tohoto řetězce byla dodána jen nevýznamná část lahví perlivého vína „M.“ v bodě I. výroku o vině). Z výše uvedeného porovnání je zřejmé, že případná totožnost skutku by mohla být dána pouze u skutků pod body II. (původně v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008) a III. výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, u nichž je možné výše uvedeným postupem dospět k závěru, že nezdaněný alkohol byl dodáván stejnému subjektu, když ve výroku o vině III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, figuruje obchodní řetězec TESCO, který byl koncovým odběratelem nezdaněných lihovin také v bodě II. tohoto rozsudku (pozn. v bodě II., původně v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, kromě obchodního řetězce TESCO figurují dále řetězce Kaufland Česká republika, v. o. s., AHOLD Czech republic, a. s., HRUŠKA, spol. s r. o., PLUS – DISCOUNT, spol. s r. o., a SPAR Česká obchodní společnost, s r. o.). V tomto rozsahu tedy byla posuzována důvodnost námitky obviněného, který tvrdí, že jednání uvedené pod bodem III. rozsudku pod sp. zn. 37 T 6/2010 bylo již předmětem trestního stíhání a zejména pak předmětem bodu II. výroku o vině odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008.
54.\tK tomu Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že Finanční úřad ve svém „Upřesnění způsobené škody českému státu na DPH, DPPO a spotřební dani k ČTS: FIPO-10/OS-D-2006“ ze dne 26. 9. 2006 vyčíslil škodu za období roku 2002 a období leden až květen 2003, s čímž koresponduje také příloha tohoto podání „Výpočet škody způsobené státu z nezdaněných lihovin (srov. č. l. 5428 spisu sp. zn. 31 T 4/2008, sv. 27). Následným podáním nazvaným „Dodatek č. 1 k upřesnění způsobené škody českému státu na DPH, DPPO a spotřební dani k ČTS: FIPO-10/OS-D-2006“ bylo upřesněno, že škoda za období 11-12/2001 a 1-12/2002 byla vyčíslena z hodnoty lihovin v celkovém množství 155 331,32 laa, jejichž nabytí bylo prokazováno fakturami společnosti SLOVLIKER, ačkoliv je tato společnost nedodala. Finanční úřad tedy vyčíslil škodu za období 1-12/2001 a 11-12/2002 celkově na 44 801 471 Kč způsobené státu na spotřební dani a dani z přidané hodnoty (č. l. 5432 a násl. spisu sp. zn. 31 T 4/2008, sv. 27). Z přílohy č. 2 tohoto podání Nejvyšší soud konstatuje, že lihoviny uvedené ve fakturách s datem uskutečněného zdanitelného plnění v období 1. 11. 2001 až 30. 12. 2002 v součtu činí právě množství 155 331,32 laa (č. l. 5453 a násl., spisu sp. zn. 31 T 4/2008, sv. 27), a tedy odpovídají části výroku pod bodem II. obou zmíněných rozsudků, tedy lihovinám označeným jako výrobky likérky SLOVLIKER. Dále se z příloh č. 7 a č. 8 podává, že lihoviny uvedené ve fakturách s datem uskutečněného zdanitelného plnění v období 7. 1. 2002 až 1. 12. 2002 v součtu činí množství 222 671,4 laa, když po odečtení lihovin v příloze č. 9, jež byly dodavatelem zdaněny, odpovídá rozsah trestné činnosti výpočtu v příloze č. 10, tedy množství 207 231 laa. Toto množství pak odpovídá části výroku pod bodem II. obou zmíněných rozsudků, tedy lihovinám označeným jako výrobky likérky Adurst DIST. (k tomu srov. č. l. 5499 a násl., sv. 27, dále faktury vydané dodavatelem J. odběrateli B. na č. l. 7843 a násl., sv. 37, a č. l. 9011 a násl., sv. 44, spisu sp. zn. 31 T 4/2008). Z jednoduchého srovnání je pak zřejmé, že zdanitelná plnění proběhla v období let 2002 a 2001, tedy v období uvedeném v bodu II. výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, a naopak nezahrnutém pod bodem III. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010. Nejvyšší soud k tomu dále uvádí, že totožnost bodu II. výroku o vině v rozsudku ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008 a bodu III. výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, je vyloučena další odlišností, a to obchodními společnostmi, které tvořily provázaný obchodní řetězec, jehož prostřednictvím k páchání trestné činnosti docházelo. V bodě II. výroku o vině v obou rozsudcích jsou totiž v řetězci společností uvedeny jiné subjekty, a to společnosti J., B., C., P., R. a V., jejichž prostřednictvím bylo s lihovinami fiktivně nakládáno, než byly dodány konečným odběratelům, tedy obchodním řetězcům. Takto dodané lihoviny byly navíc označeny jako lihoviny výrobců Adurst DIST. a SLOVLIKER, o čemž svědčí také následný řetězec obchodů, doložený fakturami a dodacími listy, na jehož počátku stálo menší množství zdaněných lihovin odebraných od těchto společností (pozn. konkrétně 127,64 laa odebraných od společnosti SLOVLIKER a 15 440,625 laa odebraných od společnosti Adurst DIST.), než jaké bylo následně obchodováno (nezdaněné lihoviny v celkovém objemu 362 561,695 laa). Proti tomu naopak stojí listinné důkazy ve věci pod sp. zn. 37 T 6/2010, když v bodě III. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, byl řetězec společností, které spolu měly fiktivně obchodovat, tvořen společnostmi T., F. a V.. Jako další odlišnost je možné uvést, že výrobcem lihovin zde byla společnost INPROM, s níž však byla smlouva o výrobě lihovin uzavřena až na začátku roku 2003 (srov. Smlouva o dílo mezi objednatelem T. a zhotovitelem INPROM, na č. l. 58 přílohy č. 9, spisu sp. zn. 31 T 4/2008, jejímž předmětem byla výroba alkoholických nápojů Tesco Vodka, Tesco Tuzemák, Vodka Jegoroff). Současně nemohlo jít o lihoviny výrobce lihovin společnosti Adurst DIST., když tento vyčerpal v listopadu 2002 zásoby lihu a nedostal povolení k nákupu dalšího (srov. č. l. 5448, sv. 27, sp. zn. 31 T 4/2008), ani o lihoviny výrobce SLOVLIKER, neboť tento lihoviny značky TESCO nevyráběl (srov. č. l. 5498, sv. 27, sp. zn. 31 T 4/2008). Na tom nic nemění ani závěr nalézacího soudu, který k odůvodnění zprošťující části rozsudku zopakoval obhajobu D. D., že lihoviny pocházely z likérky Adurst DIST., nikoliv od společnosti INPROM. Takové tvrzení však podle názoru Nejvyššího soudu není ničím podloženo, když obviněný ani neuvádí, v jakém období k takové výrobě docházelo, když by muselo jít o období před listopadem 2002, což by bylo zjevně v rozporu s tvrzením obviněného, že v roce 2002 k dodávkám Tesco lihovin ani nedocházelo. K tomu nelze ponechat bez významu také skutečnost, že R. K. se z popudu A. K. stal jediným společníkem společnosti F. až dne 8. 1. 2003, a teprve následně byla také udělena plná moc R. N.
55.\tNamítal-li obviněný ve svém doplnění dovolání k prokázání výše uvedeného konkrétně, že věc vedená pod sp. zn. 31 T 4/2008 zahrnuje škodu z dodávek alkoholu Rum Tesco a Vodka Tesco, ačkoliv tento alkohol v roce 2002 vůbec do obchodních řetězců dodáván nebyl, je tato jeho námitka zjevně neopodstatněná, neboť ze spisu naopak plyne, že k těmto dodávkám docházelo již v roce 2002, a to nejméně v období od 29. 7. 2002 do 13. 9. 2002. O tom svědčí konkrétně faktury vydané společností V., v postavení dodavatele, řetězci TESCO, v postavení odběratele, na č. l. 17149 a násl. (sv. 80, spisu sp. zn. 31 T 4/2008), dále také faktury vydané dodavatelem C. odběrateli, společnosti V., na č. l. 17133 a násl. (sv. 80, spisu sp. zn. 31 T 4/2008), jejichž předmětem jsou dodávky právě lihovin Rum Tesco a Vodka Tesco. Ze všech těchto skutečností Nejvyšší soud uzavírá, že popsané jednání obviněného D. D. v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 6 To 37/2012, nezahrnovalo jeho jednání z období roku 2003, a tedy jednání, pro které na něj byla podána obžaloba ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 4 KZV 16/2009, a posléze byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 6 To 77/2017, není tedy dána totožnost skutků ani překážka ne bis in idem, a proto není naplněn ani dovolací důvod v smyslu § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
D.\tK námitce obviněného D. D. proti rozsahu trestné činnosti
56.\tJako námitky, jež nelze podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů, je nutné posoudit část dovolání obviněného D. D., v níž oproti obžalobě, potažmo rozsudku, rozdílně vypočítává rozsah trestné činnosti, respektive dodané lihoviny. Nejvyšší soud k tomu konstatuje, že skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva, nikoli hmotným právem. Uvedený závěr ostatně odpovídá skutečnosti, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a rozhoduje o něm Nejvyšší soud v dovolacím řízení, v němž nelze znovu vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Jak již bylo uvedeno výše, zásah do skutkových zjištění je v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, což nejenže obviněný D. D. neučinil, ale ze skutečností jím uvedených v návaznosti na důkazy obsažené ve spise takový závěr o extrémním nesouladu učinit ani nelze. Navíc, jde-li o skutky uvedené pod body I. a II., jak uvedl správně již odvolací soud ve svém rozsudku na str. 15, pro tyto byl obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011 sp. zn. 31 T 4/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 6 To 37/2012, a ve smyslu § 45 odst. 1 tr. zákoníku, proto ani nemohly být odvolacím soudem v řízení v trestní věci pod sp. zn. 6 To 77/2017 podrobeny přezkumu, když skutkovými zjištěními z trestní věci vedené pod sp. zn. 31 T 4/2008 byl nalézací soud při svém rozhodování ve věci pod sp. zn. 37 T 6/2010 vázán (srov. § 45 odst. 1 tr. zákoníku). Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ani nemohl zabývat námitkou obviněného D. D., že v rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 31 T 4/2008 absentuje konkrétní označení faktur, kterými měla být trestná činnost realizována, v důsledku čehož skutek nebyl dostatečně individualizován, když chybí údaje o konkrétních obchodech, při kterých mělo ke krácení daní dojít, časové údaje k těmto obchodům, údaje o společnostech, které obchodní případ realizovaly, čísla faktur, údaje o počtu prodaných lahví, celkovém množství prodaného alkoholu a obsahu čistého alkoholu v jednotlivých lahvích. K tomu Nejvyšší soud dodává, že tuto námitku uplatnil mimo jiné obviněný D. D. již v rámci dovolacího řízení vedeného Nejvyšším soudem pod sp. zn. 5 Tdo 1179/2014. Tehdy Nejvyšší soud s odkazem na úvodní poznámky v rozsudku ve věci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn.
31 T 4/2008 konstatoval, že se ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, že předmětná trestní věc se svým rozsahem a důkazní náročností do jisté míry vymyká standardním trestním věcem, a to i ekonomického charakteru, když obžalováno bylo 6 osob, kterým je kladeno za vinu spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, kdy mělo dojít ke zkrácení daně v celkovém rozsahu přesahujícím 110 000 000 Kč. Vedle výpovědí obviněných bylo totiž pracováno se 113 svědeckými výpověďmi, znaleckými posudky a značným rozsahem listinných důkazů. Jen kmenový spis přesahoval 21 000 listů, přičemž se všemi přílohami a připojenými spisy spisový materiál přesahoval 30 000 stran. Nejvyšší soud se tak již v tehdejším řízení ztotožnil s tím, že písemné odůvodnění rozhodnutí se vymykalo předpokládaným standardům, neboť při zachování elementárních požadavků daných dikcí § 125 odst. 1 tr. ř., muselo dojít k nemalému zestručnění, případně jen nástinu rozhodných faktů, když v opačném případě by rozsudek představoval rozsah několika tisíců stran, byl by nepřehledný a nesrozumitelný a zjevně by vybočoval z rozumných kvantitativních mezí
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1179/2014, str. 22 a násl.).
57.\tStejně je nutné posoudit také námitku obviněného D. D., že není možné, aby se orgány činné v trestním řízení spolehly toliko na zjištění výše škody (pozn. správně rozsahu zkrácení daně) správním orgánem, aniž by provedly vlastní podrobný propočet, neboť i zde jsou napadána skutková zjištění soudu. Přesto však Nejvyšší soud z hlediska možného extrémního nesouladu skutkového zjištění s provedenými důkazy a následně i právní kvalifikací považuje za nutné uvést, že nalézací soud na str. 79 svého rozsudku uvádí, že v Přílohách č. 1 a 2 spisu se nacházejí listiny dokládající jednotlivé přepravy uvedené ve skutcích pod body III. a IV. ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 37 T 6/2010, přičemž se jedná o faktury, objednávky, dodací listy V., dodací listy společnosti INPROM, malé dodací listy, Záznamy o provozu vozidla vč. tachografů. Ze všech těchto listin bylo nalézacím soudem vycházeno při stanovení doby odběru lihovin, jejich množství, jakož i stanovení rozsahu zkrácení daně (namítané výše škody). Nalézací soud následně na str. 87 odůvodnění svého rozsudku sice na jedné straně odkazuje na vyčíslení daně policejním orgánem a zprávu Finančního ředitelství v Ostravě, nicméně uvádí také výši spotřební daně na litr absolutního alkoholu a procentní hodnotu daně z přidané hodnoty. Nejvyšší soud má za to, že tedy nelze bez dalšího konstatovat, že by soudy nižších stupňů pouze převzaly závěry uskutečněné správcem daně nebo policejním orgánem. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že k posouzení rozsahu trestné činnosti ve smyslu § 240 tr. zákoníku soud bere v úvahu rozhodnutí a zprávy správce daně (finančního úřadu) a hodnotí je při svém rozhodování, stejně jako každý jiný důkaz (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 1978, sp. zn. 4 Tz 62/78, publikované pod č. 27/1979 Sb. rozh. tr.). Závěry správce daně učiněné v daňovém řízení, týkající se rozsahu daňové povinnosti a jejího zkrácení, pak nelze sice bez dalšího přejímat do trestního řízení a pouze na jejich podkladě není možné činit závěr o existenci či neexistenci trestní odpovědnosti obviněného za tento trestný čin (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2001 sp. zn. 5 Tz 101/2001, publikovaný pod č. 20/2002 Sb. rozh. tr.), nic však nebrání soudu, aby v rámci hodnocení důkazů po zhodnocení zprávy Finančního ředitelství v Ostravě dospěl k závěru, že se s touto zprávou na základě dalších důkazů, které provedl a zhodnotil, ztotožnil. Ze samotného výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu pod bodem III. a IV. je pak zjevné, že nalézací soud posoudil rozsah trestné činnosti nikoliv jen na základě vyjádření správce daně, nýbrž především na základě jednotlivých faktur, které jsou v rozsudku označeny, a dalších listinných důkazů, přičemž tímto postupem bylo zjištěno množství nezdaněných lihovin a matematickým propočtem soud následně dospěl ke stanovení rozsahu zkrácení daně na spotřební dani i dani z přidané hodnoty. K tomu je možné konstatovat, že základ spotřební daně a její sazba plyne z hlavy II. zákona o spotřebních daních. Základ, sazba a výpočet daně z přidané hodnoty pak plyne z hlav IV. a V. zákona o dani z přidané hodnoty. Zejména z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze uzavřít, že by nalézací soud při stanovení rozsahu trestné činnosti pouze přejal zprávu vyhotovenou správcem daně, aniž by ji řádně zhodnotil jako důkaz, když z odůvodnění rozsudku plyne, že provedl dokazování také jednotlivými listinnými důkazy založenými v procesním spisu, na jejichž základě byl rozsah zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty stanoven (faktury, dodací listy, objednávky atd.). Z těchto důvodů má Nejvyšší soud za to, že shora uvedená námitka dovolatele D. D. není důvodná.
E.\tK námitce obviněného D. D. proti navýšení uloženého trestu
58.\tUplatněné dovolací důvody nenaplňuje ani námitka D. D., podle níž mu nemělo být rozsudkem ukládáno další navýšení společného trestu. Trest z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 6 To 37/2012, je podle něj dostatečně přísný a s ohledem na délku řízení se jeví jeho navýšení jako nepřiměřeně přísné a vůči dovolateli, s ohledem na dopad trestního stíhání na jeho život, i příliš tvrdé. S ohledem na vymezení dovolacích důvodů Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že jako důvodné by bylo možné posoudit pouze takové dovolání obviněného proti uloženému trestu, které by bylo podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy pokud by obviněný namítal uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Takový dovolací důvod však obviněný neuplatnil. Obecně Nejvyšší soud konstatuje, že z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je zjevné, že tento přihlédl při stanovení výměry trestu k době, která uplynula od spáchání trestného činu, když od zahájení trestního stíhání uplynulo více než 7 let. Sám konstatoval, že taková délka řízení je ve světle judikatury Ústavního soudu nepřiměřená a porušující práva obviněných na spravedlivý proces. Z toho důvodu přistoupil k uložení trestů mírnějších, tedy nepřiměřeně dlouhá doba trestního stíhání našla odraz v délce uložených trestů. Bez této kompenzace by v případě obviněného D. D. přicházel v úvahu trest při samé horní hranici zákonné trestní sazby (srov. str. 89 a 90 rozsudku nalézacího soudu). To potvrdil i odvolací soud, když uvedl, že uložené tresty neshledal nezákonnými či nepřiměřenými, když navíc nalézací soud zohlednil i skutečnosti, že od zahájení trestního stíhání uplynulo více než 7 let, proto poskytl určitou kompenzaci spočívající v uložení mírnějšího trestu. Dále odvolací soud konstatoval, že původním rozsudkem ve věci pod sp. zn. 31 T 4/2008 byl uložen trest 8 let odnětí svobody. Pro body III. a IV. byl společný souhrnný trest fakticky navýšen o 6 měsíců odnětí svobody, což podle něj nelze považovat za nepřiměřené (srov. str. 18 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud má proto za to, že nelze dát dovolateli za pravdu, že by trest byl nepřiměřeně přísný, přičemž poukazuje také na skutečnost, že jednání pod body III. a IV. naplnilo kvalifikovanou skutkovou podstatu podle odst. 3 § 240 tr. zákoníku, spočívající v rozsahu trestné činnosti, dvojnásobně, přitom byl uložený společný souhrnný trest odnětí svobody navýšen jen o 6 měsíců.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
59.\tZ obsahu dovolání obviněných je patrné, že rozhodnutí dovoláními napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Jak je v podrobnostech uvedeno výše, Nejvyšší soud se v zásadě ztotožnil se závěry nalézacího a odvolacího soudu a nenalezl v rozsahu uplatněných dovolacích námitek žádné pochybení, jež by mělo za následek nesprávné právní posouzení věci, ale ani jinou závažnou vadu předchozího řízení, jež by měla význam z hlediska dodržení maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud s přihlédnutím ke všem shora uvedeným důvodům považuje za nutné zdůraznit, že se soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly s objasněním a posouzením všech skutečností významných pro právní posouzení jednání všech obviněných D. D., A. K. a R. N., které je jim kladeno za vinu, přičemž oba soudy svá rozhodnutí také náležitě a podrobně odůvodnily. Napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle názoru Nejvyššího soudu nevykazují extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry, když zjištěné skutkové okolnosti logicky vyplývají z učiněného rozsáhlého dokazování, které oba soudy nižšího stupně náležitě ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. zhodnotily.
60.\tNejvyšší soud tedy dospěl k jednoznačnému závěru, že v případě obviněných D. D., A. K. a R. N. jde o dovolání zjevně neopodstatněná, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : \tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 7. 2019
prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.
předseda senátu