61.\tPouze pro úplnost je třeba doplnit, že pokud obviněný P. K. namítal, že formulaci pohnutky odvolacím soudem považuje za nepřezkoumatelnou, Nejvyšší soud, ačkoliv má za to, že z provedeného dokazování, jak bylo v podrobnostech rozepsáno shora, lze bez pochyb usuzovat na existenci úmyslu přesahujícího objektivní stránku (pohnutky) jmenovaného obviněného, je nutné dát mu za pravdu v tom, že odvolací soud ve svém odůvodnění rozšířil formulaci specifického (druhého) úmyslu, aniž by však uvedl, na základě jakých důkazů k takovým skutkovým závěrům dospěl a odkázal pouze obecně na důkazy provedené v řízení u soudu prvního stupně. Takový závěr soudu druhého stupně o úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch je tedy závěrem nepřezkoumatelným. Proto je třeba, aby se případně i odvolací soud ve svém novém rozhodnutí také s touto námitkou vypořádal. V tomto směru Nejvyšší soud apeluje na soudy nižších stupňů, aby se tohoto i dalších obdobných pochybení, na které je v tomto rozhodnutí poukázáno, v novém řízení vyvarovaly.
A.3\tK námitkám proti aplikaci kvalifikované skutkové podstaty
podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku
62.\tObviněný P. K. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil námitky směřují proti aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku. Dovolatel konkrétně namítal, že odvolací soud se nezabýval posouzením hypotetického prospěchu, a to z pohledu příčinné souvislosti i jeho výše z pohledu zákonných limitů § 138 tr. zákoníku. Nalézací soud přitom jednoznačně uvedl, že chybějící příčinná souvislost vylučuje dovození hypotetického prospěchu či škody, a proto je vyloučeno i dovozovat zpřísněnou právní kvalifikaci. Odvolací soud aplikoval kvalifikovanou skutkovou podstatu, aniž by však zdůvodnil příčinnou souvislost mezi jednáním a hypotetickým prospěchem. Takové zdůvodnění by přitom podle názoru dovolatele muselo zohledňovat celý proces schvalování dotací, včetně posouzení kvality jednotlivých projektů, následného čerpání a použití dotačních prostředků. Odvolací soud měl přitom sám v rozsudku uvést, že u skutku pod bodem 1) nedocházelo k falšování dokumentů a samotné označení projektů nemohlo způsobit škodu, čímž podle dovolatele sám vyloučil příčinnou souvislost. U druhého skutku poukazuje dovolatel P. K. na to, že oba soudy posoudily žádost o přezkoumání vyřazení projektu jako zákonnou a důvodnou, tedy je vyloučeno, aby vznikl protiprávní prospěch. Podle jeho přesvědčení by muselo dojít k posouzení celého procesu schvalování dotací, včetně kvality jednotlivých projektů. Další nedostatek napadeného rozhodnutí shledává dovolatel v absenci zdůvodnění závěru, že šlo o škodu velkého rozsahu, proto má tento závěr za nepřezkoumatelný. Uvádí, že nemůže být vycházeno z hodnoty projektu, protože takový projekt by musel být prvně zrealizován, aby mohl čerpat dotační prostředky. Pokud by pak realizace byla v souladu s projektovou dokumentací, nešlo by o prospěch. Odvolací soud by tedy musel srovnávat reálnou hodnotu projektu s hodnotou podle projektové dokumentace a zjistit, jak by se na rozdílu podílel poskytovatel dotace. Prospěch měl být navíc opatřen blíže neurčené osobě, ačkoliv z povahy věci by měl mít z dotačních prostředků prospěch žadatel, respektive příjemce. Žadatelé přitom uvedli, že na dovolatele žádný tlak nevyvíjeli. Ačkoliv bylo jednání kvalifikováno jako pokus, měl soud popsat, jak měl prospěch vzniknout, v prospěch koho, v jaké výši a příčinnou souvislost s daným jednáním.
63.\tNalézací soud se stran užití kvalifikované skutkové podstaty vyjádřil ve svém odůvodnění tak, že nelze spolehlivě zjistit, zda v přímé příčinné souvislosti s protiprávním jednáním obviněného uvedené škodlivé následky skutečně nastaly, tím méně zjistit způsobenou škodu a opatřený prospěch kvantifikovat. V řízení podle něj nebylo prokázáno, že některým žadatelům o dotaci skutečně škoda vznikla a jiným byl opatřen neoprávněný majetkový prospěch. Postup, který v tomto ohledu zvolila obžaloba u obviněného P. K., P. K., I. K. proto nebylo možno přijmout a právní kvalifikaci proto soud prvního stupně ponechal pouze v prvním odstavci § 329 tr. zákoníku. Nalézací soud tedy zastával názor (srov. str. 101 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), že aby uvedené škodlivé následky, včetně kvantifikačního vyjádření, mohly být kladeny obviněným za vinu, muselo by být spolehlivě prokázáno, že určití konkrétní žadatelé o dotaci by v regulérní soutěži skončili s opačným výsledkem než ve vadné soutěži. Výše způsobené škody by pak podle názoru nalézacího soudu vyjadřovala souhrnná dotační částka umístěná na projekty, které v rámci vadného hodnotícího procesu propadly, zatímco v řádné, nedeformované soutěži, by uspěly, naopak opatřený neoprávněný prospěch by byl dán celkovou částkou dotačních prostředků umístěnou do projektů, které uspěly ve vadné soutěži, ačkoliv v nedeformované soutěži by s určitostí propadly. Z těchto důvodů nebylo možné podle nalézacího soudu spolehlivě zjistit příčinnou souvislost s protiprávním jednáním obviněného, tím méně způsobenou škodu a opatřený prospěch kvantifikovat (v podrobnostech srov. str. 100 – 101 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
64.\tOdvolací soud uvedl, že obviněný, bez toho aniž by projekty prošly řádným řízením, ještě předtím, chtěl určitým, blíže nezjištěným subjektům způsobit škodu – to přinejmenším srozuměním, a jiným opatřit neoprávněný prospěch. Vzhledem k tomu, že zároveň věděl, o jaké projekty se jedná, s jakou výší dotace, pak samozřejmě musel vědět, jaký neoprávněný prospěch, tj. v jaké výši, jinému opatří. Odvolací soud dále doplnil argumentaci nalézacího soudu k určení výše škody či prospěchu tak, že tuto lze uvažovat ve vztahu k výši škody, protože není jisté, zda by projekty prošly či nikoliv, ale ty, které byly vybrány (pozn. nikoliv vybrány pro přidělení dotace, nýbrž označeny obviněným, aby postoupily přes fázi hodnocení projektů), již předem měly získat neoprávněný prospěch (v podrobnostech srov. str. 38 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
65.\tNejvyšší soud předně rekapituluje, že podmínkou aplikace kvalifikované skutkové podstaty zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je opatření prospěchu velkého rozsahu sobě nebo jinému, tedy v souladu s výkladovým ustanovením § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku, prospěchu dosahujícího nejméně částky 5 000 000 Kč. Jednání obviněného bylo posouzeno podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jako pokus takového trestného činu, tedy jako jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, aniž by však došlo k jeho dokonání. Posouzení této otázky úzce navazuje na skutečnost, že za trestné je nutné považovat veškeré jednání obviněného, směřující ke zneužití pravomoci svěřené Výboru ustanovením § 16e odst. 1 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, spočívající ve výběru projektů, kterým R. r. poskytne dotaci či návratnou finanční výpomoc, tedy i přípravnou fázi takového jednání. Neoprávněným prospěchem se pak rozumí nejen prospěch majetkový, nýbrž i jakákoliv jiná výhoda, na kterou nemá pachatel nebo jiná zvýhodněná osoba právo, přičemž podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku není třeba, aby prospěch skutečně vznikl, když k dokonání trestného činu postačí, když pachatel, veden tímto zvláštním úmyslem (pohnutkou), nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci veřejného činitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1974, sp. zn. 6 Tz 73/74, publikovaný pod č. 25/1975 Sb. rozh. tr.). Pojmy škoda a prospěch není možné v rámci trestního práva ztotožňovat tak, jak činí obviněný, neboť prospěch, který pachatel získá, resp. má v úmyslu získat, většinou ani není shodný s výší nároku, s níž se poškozený k trestnímu řízení připojí, a o němž může soud rozhodovat v adhezním řízení. Škoda je újmou nastalou v majetkové sféře poškozeného, již je možno objektivně vyjádřit penězi a pro jejíž výpočet jsou striktně stanovena pravidla v ustanovení § 137 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 5 Tdo 317/2010, publikované pod č. 777/2010 Sb. rozh. tr.). Nelze tedy přisvědčit tvrzení obviněného, že skutkem pod bodem 1) nemohlo dojít k opatření prospěchu z toho důvodu, že odvolací soud uvedl, že tímto skutkem nedošlo k falšování dokumentů a že samotné označení nemohlo způsobit škodu. Právě zde je totiž nutné mezi pojmy prospěch a škoda důrazně rozlišovat, stejně jako je rozlišuje i trestní zákoník v rámci odlišných znaků v § 329 odst. 3 písm. a) a § 329 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Přitom na druhé straně není ani vyloučeno, aby stejné jednání pachatele kumulativně způsobilo jak škodu, tak i prospěch, dokonce může způsobit kumulativně prospěch v rovině materiální i imateriální (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 334/2017). Právě prospěch, který měl v úmyslu obviněný opatřit, by totiž byl jak prospěchem imateriálním, spočívajícím v samotném zvýhodnění při hodnocení projektů, tak materiálním, spočívajícím v přidělení dotace.
66.\tNejvyšší soud má za to, že v řízení provedenými důkazy bylo dostatečně prokázáno, že obviněný P. K. se pokusil ovlivnit výběr projektů, kterým bude schválena dotace, a to v době, kdy mělo dojít nejprve k jejich hodnocení v rámci Ú. R. r., přičemž zřejmě nemohl mít povědomí o tom, zda tyto projekty dosahují svými kvalitami požadované úrovně pro to, aby tímto hodnocením bez jeho zásahu prošly. V případě jednoho projektu (CZ.1.09/4.1.00/36.00825 – 4.1 Budování a rozvoj atraktivit a infrastruktury cestovního ruchu) naopak nemohl mít povědomí o tom, zda je projekt natolik nevyhovující, aby byl z hodnocení vyřazen. Obviněný věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu, a to včetně případného prospěchu nebo škody, a pro případ, že je způsobí, byl s tím přinejmenším srozuměn. Tuto míru zavinění ve formě úmyslu nepřímého je nutné spatřovat i v otázce škody, respektive prospěchu, když označeným projektům mohl být jeho zásahem a následným rozhodnutím o přidělení dotace opatřen neoprávněný prospěch a poskytovatelům dotace způsobena naopak škoda či jiná závažná újma. Jednání obviněného, kdy požadoval, aby prošly označené projekty, mělo v první řadě za následek vznik neoprávněného prospěchu ve formě výhody, na kterou neměli předkladatelé označených projektů právo. Ve smyslu uvedeného však není třeba, aby trestným činem škoda skutečně vznikla anebo aby pachatel skutečně opatřil sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Postačí tedy, pokud byl pachatel veden pohnutkou škodu nebo takový prospěch způsobit. Ať už tedy bylo úmyslem obviněného opatřit prospěch předkladateli projektu, kraji, v němž měl být projekt realizován, nebo třeba politickému subjektu v rámci komunálních politických vztahů, od počátku musel být srozuměn s tím, že jeho jednání může mít za následek takový neoprávněný prospěch imateriální, ale i materiální v podobě neoprávněně přidělené dotace. Samotným označením projektů došlo tedy k neoprávněnému imateriálnímu prospěchu označených projektů, neboť tyto projekty měly být díky tomu v rámci hodnocení zvýhodněny.
67.\tI přes výše uvedené Nejvyšší soud podotýká, že ačkoliv § 120 odst. 3 tr. ř. požaduje, aby výrok označoval trestný čin včetně uvedení zákonných znaků, které odůvodňují určitou trestní sazbu, v případě obviněného P. K. nejsou prospěch, újma ani škoda konkrétně vyčísleny, když jsou pouze předestřeny názvy jednotlivých projektů a jejich předpokládané dotace, ačkoliv odvolací soud právně posoudil jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty právě s ohledem na výši zamýšleného prospěchu. Výroky týkající se ostatních obviněných přitom takové vyčíslení mají – jde tedy zjevně spíše o formální nedostatek písemného vyhotovení rozsudku, který však bude nutné v rámci dalšího řízení napravit, a to tak, že soud vyčíslí potenciální prospěch, škodu či újmu, ke kterým jeho jednání směřovalo.
68.\tStejné úvahy je potom nutné aplikovat na skutek uvedený v rozsudku odvolacího soudu pod bodem A. 2)., tedy na jednání, jehož cílem bylo bodové přehodnocení, respektive navýšení bodového hodnocení projektu Propagace rekultivovaných a revitalizovaných území v Ústeckém kraji [viz také bod A. 1) 10 rozsudku odvolacího soudu]. I toto jednání je totiž přípravnou fází samotného výběru projektů, kterým R. r. poskytne dotaci či návratnou finanční výpomoc, a je tedy právně irelevantní, zda konečné navýšení bodového hodnocení zaměstnanci Úřadu bylo, či nebylo zákonné, neboť objektem trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních osob, který je v souladu s právním řádem (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 3147), přičemž obviněný svou pravomoc řádně nevykonával, když svým jednáním usiloval o změnu hodnocení projektu, o němž měl informace, že není k přidělení dotace způsobilý, a to pouze z toho důvodu, aby mohl být následně vybrán k přidělení dotace, což se mu nakonec podařilo, byť nakonec pro zásah Ministerstva financí České republiky, odboru Národní fond, Platební a certifikační orgán, refundace výdajů tohoto projektu nebyly refundovány a bylo rozhodnuto o ukončení tohoto projektu. Co se týče úvah nad škodou, újmou či prospěchem, je tuto možné u projektu Propagace rekultivovaných a revitalizovaných území v Ústeckém kraji opět vyčíslit, neboť obviněný svým jednáním usiloval o postup projektu, o němž věděl, že nesplnil hodnotící kritéria, přes fázi hodnocení, tedy pokusil se předkladateli projektu opatřit neoprávněný prospěch v předpokládané výši dotace, tedy až 36 815 319 Kč.
69.\tNa základě dosud provedených a zhodnocených důkazů se tak Nejvyššímu soudu jeví jako legitimní závěr odvolacího soudu, že obviněný P. K. jednal tak, aby opatřil sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, když z provedeného řízení je zjevné, že takový prospěch několikanásobně převyšoval zákonnou hranici škody velkého rozsahu, neboť téměř každý z projektů, které mohly jednáním pachatele získat neoprávněné zvýhodnění v podobě dotace, převyšuje výší žádané dotace částku 5 000 000 Kč (některé přitom i několikanásobně).
B.\tK dovolání nejvyššího státního zástupcea)\tK námitce nesprávného právního posouzení jednání obviněných
70.\tNejvyšší státní zástupce ve svém dovolání nejprve namítal nedostatečné, resp. neúplné, a tím i nesprávné právní posouzení jednání obviněného P. K. i obviněného P. K. Odvolací soud jednání obviněného P. K., uvedené pod body A. 1), 2) kvalifikoval jako zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V případě jednání obviněného P. K. uvedeného pod body B. 1), 2) odvolací soud ve svém odsuzujícím rozsudku zvolil právní kvalifikaci zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločinu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Ve výrocích o vině tak odvolací soud k odvolání státního zástupce napravil nedostatečné právní posouzení jednání obou obviněných jen zčásti, když doplnil chybějící posouzení podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby § 329 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Současně ovšem odvolací soud již nevyhověl návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v doplnění odvolání ze dne 18. 4. 2017 a prezentovaného i při veřejném zasedání téhož dne v tom směru, že trestnou činnost obou obviněných neposoudil i jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku a v případě obviněného P. K. i jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2011, přesto, že je ve věci zřejmé, že obvinění svým jednáním sledovali ovlivnění veřejné soutěže projektů ucházejících se o evropské dotace. Jinými slovy řečeno, nejvyšší státní zástupce namítal, že obviněný P. K. měl být odsouzen i za zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a oba obvinění měli být též uznáni vinnými pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce současně poznamenal, že jednočinný souběh trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku a trestným činem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 tr. zákoníku vyloučen není.
71.\tOdvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí připustil, že navrhované právní kvalifikace by formálně přicházely v úvahu, neboť jde o právní kvalifikace mírnější, než ty obsažené v obžalobě. Odvolací soud však takový výrok současně negoval a nepoužití uvedených právních kvalifikací zdůvodnil víceméně opatrností, neboť obvinění nebyli pro takové trestné činy stíháni, nebyla na ně pro tyto kvalifikace podána obžaloba, nebyli takovým směrem vyslechnuti a nebyla jim podle soudu tak dána možnost obhajoby tímto směrem (srov. str. 38 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
72.\tNejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv nejvyšším státním zástupcem namítané doplnění právního posouzení nebylo původně zachyceno v usnesení o zahájení trestního stíhání a ani v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2013 sp. zn. 2 KZV 74/2012, neznamená to, že by nebylo možno právní kvalifikaci dodatečně doplnit a v rozsudku zohlednit. Je přitom třeba vycházet z obžalovací zásady a příslušných ustanovení trestního řádu. Podle ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Naopak podle § 220 odst. 3 tr. ř. soud právním posouzením skutku v obžalobě vázán není. Tedy při zachování totožnosti skutku soud může skutek právně kvalifikovat částečně nebo i zcela odlišně. Změna v právním posouzení může spočívat jednak v posouzení skutku jako trestného činu přísnějšího, či mírnějšího, nebo i stejně trestného. Skutek může být rovněž posouzen jako souběh více trestných činů, i když byl kvalifikován obžalobou jako trestný čin jediný, nebo naopak. Změna právní kvalifikace v průběhu řízení před soudem, včetně odvolacího řízení, je tedy zásadně přípustná a právní úpravou předvídaná. Při takovém postupu ovšem musí být plně respektována příslušná ustanovení chránící právo obviněného na spravedlivý proces, což znamená, že pokud považuje soud skutek za trestný čin nebo činy přísněji trestně postižitelné, než pro jaký bylo doposud vedeno trestní stíhání, je povinen jednak postupovat podle § 190 odst. 2 tr. ř., resp. § 225 odst. 2 tr. ř., a na změnu obviněného upozornit a jednak navíc zajistit, a to ať už jde o právní posouzení přísnější nebo mírnější, aby měl možnost na změnu právní kvalifikace zareagovat v rámci své obhajoby, kterou měl možnost si připravit [pozn. je třeba rovněž poznamenat, že předestřenému postupu nebrání ani ustanovení § 259 odst. 5 písm. b) tr. ř.]. Tím má být zabráněno tomu, aby došlo v trestním řízení k vydání překvapivého rozhodnutí, přičemž mají-li mít obžaloba a obhajoba rovné postavení, je třeba změnu právní kvalifikace provádět na základě iniciativy obžaloby, a to tak, jak již bylo shora popsáno, že se umožní příslušná procesní reakce obhajoby (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 251/04, publikovaný pod č. 34/2005 Sb. n. u. ÚS, a nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 639/03, publikovaný pod č. 102/2004 Sb. n. u. ÚS].
73.\tNejvyšší soud je proto toho názoru, že odvolací soud postupoval chybně, když se nezabýval věcně odvolacími námitkami krajského státního zástupce v Ústí nad Labem stran rozšíření právní kvalifikace souzeného jednání obviněných P. K. a P. K., tedy konkrétně tím, zda v případě obviněného P. K. byly naplněny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě obou obviněných znaky pokusu zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Byl-li totiž ve skutku, jehož se týkalo podané odvolání, shledáván jednočinný souběh více trestných činů, měl odvolací soud přezkoumat naplnění znaků všech uváděných právních kvalifikací, a rovněž, zda jsou dána skutková zjištění je odůvodňující, a následně zvážit svůj postup i z hlediska, aby nedošlo ve vztahu k oběma obviněným P. K. a P. K., k tzv. překvapivému rozhodnutí, jak na to bylo již shora v bodě 72. poukázáno, nikoliv postupovat v rozporu s touto povinností a následně jednání obviněných z opatrnosti nekvalifikovat i jako jiné trestné činy. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že odvolací soud nedostál své povinnosti vypořádat se řádně a úplně se všemi v úvahu přicházejícími právními kvalifikacemi (tedy věcně nezvážil, zda uznat obviněné vinnými i dalšími trestnými činy, byly-li pro to splněny zákonné podmínky), zejména pokud to navrhl státní zástupce, a to i v průběhu řízení. Jeho naznačený postup, kdy připustil, že navrhované právní kvalifikace by formálně přicházely v úvahu, avšak současně nepoužití uvedených právních kvalifikací zdůvodnil víceméně opatrností, neboť obvinění nebyli pro takové trestné činy stíháni, nebyla na ně pro tyto kvalifikace podána obžaloba, nebyli takovým směrem vyslechnuti a nebyla jim podle soudu tak dána možnost obhajoby tímto směrem (srov. str. 38 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), je třeba považovat za přehnaně formalistický. Námitku nejvyššího státního zástupce je tak nutno ve svém základu považovat za důvodnou. Tím nechce Nejvyšší soud vyjádřit, že se není třeba zabývat také tím, že oba obvinění nebyli v tomto směru řádně vyslechnuti a nebyla jim podle soudu tak dána možnost obhajoby tímto směrem, neboť to je samozřejmě ve smyslu shora uvedených úvah zvažovat z hlediska dalšího postupu, jímž je třeba zajistit, aby nedošlo k tzv. překvapivému rozhodnutí. Pokud měl odvolací soud za to, že provedené dokazování právě z těchto hledisek nebylo dostatečné k prokázání viny obviněných dalšími trestnými činy v jednočinném souběhu, měl v souladu se zákonnou úpravou dokazování v potřebném rozsahu buďto sám doplnit, nebo za tímto účelem věc vrátit soudu prvního stupně (srov. § 259 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).
74.\tNejvyšší soud uzavírá, že s ohledem na povahu jeho zrušujícího rozhodnutí, bude věcí nalézacího soudu, aby se v novém řízení znovu vypořádal s právní kvalifikaci jednání obviněných P. K. a P. K. ve smyslu jednočinného souběhu s dalšími trestnými činy, konkrétně u obviněného P. K. navíc zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a u obou obviněných P. K. a P. K. navíc pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Nalézací soud v novém řízení také zváží, zda pro právní kvalifikaci jednání obou obviněných bude dostačující skutkový stav, jak byl již zjištěn a prokázán, či zda bude nezbytné, aby sám doplnil dokazování. V každém případě bude třeba oba obviněné P. K. a P. K. znovu k těmto nově navrhovaným právním kvalifikacím ze strany státního zástupce vyslechnout a umožnit jim uplatnit i ve vztahu k nim svou obhajobu.
b)\tK námitce porušení zásady ne bis in idem
75.\tNejvyšší státní zástupce ve svém dovolání dále namítal, že rozsudek odvolacího soudu je ve výrocích týkajících se obviněného P. K. zatížen i další vadou. Obviněný P. K. byl stíhán a podle žalobního návrhu i obžalován pro skutek, který byl v obžalobě ze dne 20. 12. 2013 naformulován do pěti bodů označených II. ad 3) až II. ad 6) a II. ad 16). Nalézací soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2016 rozhodoval o skutku, pro který byl obviněný P. K. stíhán a který byl uveden v žalobním návrhu, přičemž zachoval v zásadě obžalobou použitou formulaci skutku a taktéž i řazení popisu skutku do jednotlivých bodů. Jednání, které bylo obviněnému P. K. kladeno za vinu, nicméně v jednotlivých bodech, jak byly obžalobou koncipovány, posoudil odlišně, rozdělil je a v části jednání [v obžalobě označeném pod body II. ad 6) a II. ad 16)] uznal obviněného vinným a v části jednání [v obžalobě označeném pod body II. ad 3) až II. ad 5] jej obžaloby zprostil. Krom jiných námitek byl v odvolání státního zástupce tento postup zpochybněn a zprošťujícímu výroku bylo vytknuto, že nalézací soud minimálně v případě projektů „Modernizace a rekonstrukce hotelu P.“ a „Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně hotelu C." rozhodl v jednom případě tak, že pro tyto projekty obviněného uznal vinným, současně jej v dalším výroku obžaloby zprostil. Tímto rozhodnutím došlo podle dovolání nejvyššího státního zástupce k narušení jednoty skutku, přičemž tato jednota v podobě zachování následku byla dána konkrétními projekty, na které byly či měly být alokovány finanční prostředky. Odvolací soud k podanému odvolání tuto nesrovnalost neodstranil. Sice vyhověl odvolání státního zástupce a zprošťující výrok vztahující se k obviněnému P. K. zrušil, o vině však nerozhodl, neboť podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc ve zprošťující části pod body 3), 4), 5) krajskému soudu k novému rozhodnutí. Jednání obviněného P. K., jímž byl rozsudkem odvolacího soudu v části B. 1), 2) výroku pravomocně uznán vinným, a část jednání, jmenovitě pokud jde o jednání vztahující se k získáním dotací na „Modernizaci a rekonstrukci hotelu P.“ a na „Rekonstrukci a modernizaci ubytovací části a kuchyně hotelu C. v XY“, ohledně něhož byl nejprve prvostupňovým rozsudkem obžaloby zproštěn a ohledně něhož má být nyní nově rozhodováno, je však ve vztahu ke každému z těchto projektů jediným nedělitelným skutkem, resp. dílčím útokem pokračujícího trestného činu (trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku, poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku). Podle nejvyššího státního zástupce není možné akceptovat posouzení předmětného jednání vztahujícího se konkrétně k získáním dotací na projekty „Modernizace a rekonstrukce hotelu P.“ a „Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně hotelu C. v XY“, jak je vymezeno minimálně pod původním bodem II. ad 3) obžaloby, resp. v části tohoto bodu, a pod bodem ad 3) zprošťujícího výroku nalézacího soudu, jako samostatného skutku, o kterém by mělo být rozhodováno samostatným výrokem (ať již zprošťujícím výrokem či výrokem o vině), neboť lze mít za to, že jde o útok tvořící jeden skutek s jednáním, jímž byl obviněný shledán vinným rozsudkem odvolacího soudu.
76.\tNalézací soud v rámci odůvodnění výroku o zproštění P. K. viny ve vztahu ke skutkům pod bodem II. ad 3), 4) a 5) obžaloby uvedl, že státní zástupce nepředložil krajskému soudu dostatek důkazů prokazujících, že se obviněný P. K. dopustil tří dílčích skutků, v nichž je obžalobou spatřován předmětný trestný čin, čímž neunesl důkazní břemeno. Prokázané tři dílčí skutky, pro něž byl obviněný stíhán, podle nalézacího soudu nenaplňují všechny objektivní a subjektivní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu, tedy ani žalovaných tří dílčích skutků pokračujícího zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku a tří dílčích skutků pokračujícího zločinu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 tr. zákoníku. Nalézací soud rovněž poznamenal, že obviněný P.K. rozhodně neovlivnil objektivnost, nezávislost hodnocení a způsobilost proplacení dotačních prostředků pod bodem II. 3), 4) a 5) a nemohl být u těchto tří dílčích skutků uznán vinným a následně odsouzen (srov. str. 144 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
77.\tOdvolací soud k námitce státního zastupce ohledně vzniku překážky věci rozsouzené uplatněné odvoláním uvedl, že neshledal důvody pro postup navrhovaný státním zástupcem, aby byl ohledně obviněného P. K. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc vrácena krajskému soudu, aby v ní učinil rozhodnutí nové (případně státnímu zástupci k došetření). Především ohledně skutků, pro které byl obviněný uznán vinným, bylo možné podle odvolacího soudu rozhodnout samostatně, a to v souladu s ustanovením § 12 odst. 12 tr. ř., neboť i dílčí útok pokračujícího trestného činu může být posouzen po procesní stránce jako skutek, aniž by další trestní stíhání muselo být zastaveno z důvodu věci rozsouzené (srov. str. 42 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o zprošťující části rozsudku u obviněného K., odvolací soud uvedl, že s odkazem na další, velice rozsáhlé trestní stíhání, mimo jiné i tohoto obviněného, se jeví býti vysoce vhodným, aby proběhlo společné řízení. Odvolací soud vyslovil názor, že v dalším trestním stíhání, které probíhá, budou provedeny i další, jiné (a související) důkazy, a bude tak namístě zhodnotit věc komplexně (srov. str. 45 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
78.\tNejvyšší soud na tomto místě nejprve pro přehlednost rekapituluje, v čem spočívala trestná činnost obviněného P. K., a to nejprve trestná činnost popsaná pod body ad II. 3), 4), 5) obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 KZV 74/2012 [pozn. v případě bodů ad II. 3) – 5) obžaloby bylo výrokem rozsudku nalézacího soudu rozhodnuto postupem podle § 226 písm. b) tr. ř. o zproštění obžaloby jmenovaného obviněného, zatímco výrokem rozsudku odvolacího soudu byla postupem podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc obviněného P. K. pod body 3) – 5) obžaloby vrácena nalézacímu soudu, aby v ní učinil nové rozhodnutí].
V obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 KZV 74/2012, bylo obviněnému P. K. kladeno za vinu, že (zjednodušeně) na základě označení tzv. zájmových projektů P. K. a P. K. M., ovlivnil administraci projektů a přidělování externích hodnotitelů, a to v celkovém rozsahu uplatněných žádostí na dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) ve výši nejméně 1 419 925 230,21 Kč, kdy bylo rozhodnuto o proplacení dotací ve výši nejméně 921 902 364,78 Kč, a zaměstnanci Úřadu na základě rozhodnutí mimo jiné P. K. zajistili nevyřazení projektů z procesu administrace, určili bez řádného losování přiřazení konkrétních externích expertů pro 2. fázi hodnocení konkrétním projektům, když na této trestné činnosti se podílel tím, že opakovaně zneužil svého postavení ředitele Ú. R. r. r. s. S. a pravomoci řídit a kontrolovat podřízené úředníky a rozhodovat o otázkách jejich pracovního poměru, a jednal v rozporu s právními předpisy specifikovanými ve výroku obžaloby, když
ad 3) zneužil svou pravomoc tím, že vydal pokyn, že níže uvedené projekty musí úspěšně projít hodnocením a za tímto účelem současně sám v úmyslu ovlivnit hodnocení projektů, aniž by k tomu byl oprávněn, určil bez řádného losování přiřazení konkrétních externích expertů pro 2. fázi hodnocení k jednotlivým projektům, a za tímto účelem předal obviněné I. K. písemný seznam projektů s uvedením jmen externích expertů, který se týkal projektů A. XY, Dostavba hotelového komplexu V., L. C. – A., Modernizace a rekonstrukce hotelu P., Penzion V. M. a projektu Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně hotelu C., čímž závažným způsobem ohrozil objektivnost a nezávislost hodnocení těchto projektů a způsobilost proplacení dotačních prostředků, v době vydání tohoto příkazu v celkové výši 248 449 286,37 Kč a v následně proplácené výši dotací 171 332 801,60 Kč ze strukturálních fondů ERDF, přičemž tak učinil s vědomím, že jeho podřízenými bude za účelem zakrytí tohoto neoprávněného postupu zpracován nepravdivý Zápis o losování hodnotitelů, přičemž si vynucoval jednání podřízené obviněné I. K. opakovanou výhrůžkou možné ztráty zaměstnání.
ad 4) měl obviněný P. K. zneužít svou pravomoc tím, že vydal v telefonickém hovoru s vedoucí oddělení administrace projektů pokyn, že všechny projekty oblasti podpory 2.1 v rámci 16. výzvy za Ústecký kraj musí úspěšně projít hodnocením, na což mu obviněná K. O. přisvědčila, že „toto externím expertům říká, že ty projekty nemají s čím soutěžit a je tam dost peněz“, čímž v případě projektů Revitalizace historického centra obce Kostomlaty pod Milešovkou – zpracování projektové dokumentace, Realizace rozvojových aktivit v obcích regionu České Švýcarsko, Příprava rozvojových projektů obce Vědomice, Domoušice – Příprava dokumentace pro realizaci rozvojové strategie obce a Kvalitní projektová dokumentace – prostředek ke zvýšení rozvojové kapacity území, závažným způsobem ovlivnil objektivnost a nezávislost hodnocení a způsobilost proplacení dotačních prostředků v době vydání tohoto příkazu v celkové výši 21 854 623,70 Kč a v následně proplácené výši dotací 17 760 173,70 Kč ze strukturálních fondů ERDF.
ad 5) zneužil svou pravomoc tím, že vydal při telefonickém rozhovoru s vedoucí územního odboru realizace programu pokyn, že aktuálně administrativně zpracovávané projekty v oblasti podpory 1.1 v rámci 20. výzvy musí úspěšně projít hodnocením, což si má „ukočírovat“ obviněná K. O., když reagoval na žádost obviněné I. K., aby vyslovil souhlas s tím, že tyto projekty nebudou hodnotit externí expertky K. Š., a Y. K., neboť tyto projekty nejsou „tlačené“ a obviněná K. O. by chtěla „vyměnit lidi, aby se nám tady netočili furt ti samí, kdyby do toho někdo začal šťourat“, na což obviněný P. K. nejprve reagoval tím, že tuto věc konzultoval s obviněným P. V., který tyto externí experty vůbec nezná a obává se, aby „jim tam něco nevytkli, když tam doopravdy bude něco špatnýho“, čímž nejméně v případě projektů Oddychové a relaxační centrum a Doplnění parkovacích ploch a technické infrastruktury, závažným způsobem ohrozil objektivnost a nezávislost hodnocení těchto projektů a způsobilost proplacení dotačních prostředků v celkové výši 296 972 459,50 Kč proplacených dotací ze strukturálních fondů ERDF, přičemž tak učinil s vědomím, že jeho podřízenými obviněnou I. K. a obviněnou K. O. bude za účelem zakrytí tohoto neoprávněného postupu zpracován nepravdivý Zápis o losování hodnotitelů.
Výše uvedeným jednáním pod body ad II. 3) – 5) měl tedy jako úřední osoba, v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, vykonávat svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a vyhotovit nesprávné doklady vztahující se k výdajům rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími a tím umožnit nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu, čin spáchat jako člen organizované skupiny a jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnosti hájit zájmy Evropských společenství, čímž měl spáchat jednak tři dílčí skutky pokračujícího zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaný, jednak tři dílčí skutky pokračujícího zločinu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění do 31. 12. 2011, dílem dokonaný.
79.\tV případě bodu ad II. 6) obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 KZV 74/2012, byl obviněný P. K. uznán vinným výrokem nalézacího soudu pod bodem ad II. 1) jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2011, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2011 [pozn. odvolací soud v případě obviněného P. K. zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu, a znovu rozhodl tak, že jmenovaného obviněného uznal vinným totožným jednáním, ale pod jinak nazvaným bodem, tj. ad B. 1), jednak zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku].
Obviněný K. byl výrokem ad II. 1) nalézacího soudu zkráceně uznán vinným tím, že opakovaně zneužil svého postavení ředitele Ú. R. r. r. s. S. a pravomoci řídit a kontrolovat podřízené úředníky a rozhodovat o otázkách jejich pracovního poměru, a jednal v rozporu s právními předpisy uvedenými v rozsudku, tím, že dne 1. února 2011 v 10:47 hodin v případě projektu CZ.1.09/4.2.00/30.00782 žadatele G. H., a. s., s názvem Modernizace a rekonstrukce hotelu P., s předpokládanou dotací celkem: 60 001 731 Kč (z fondu ERDF 51 001 471,35 Kč a ze státního rozpočtu 9 000 259,65 Kč), poté, kdy se dozvěděl, že projekt bude vyřazen z procesu administrace, neboť uplynula lhůta k doložení dokladů k podpisu smlouvy o poskytnutí dotace, a podle operačního manuálu měl být projekt vyřazen z procesu administrace, telefonicky kontaktoval zástupce žadatele a tohoto žádal, aby doručil na Ú. R. r. antidatovanou žádost o posunutí termínu k dodání těchto dokumentů nesoucí nepravdivé datum, a sděloval, že za něj byl v této věci již orodovat, a dále prostřednictvím e-mailu schválil podřízeným zpracování návrhu na usnesení V. R. r., ve kterém je tvrzeno, že byla na úřad doručena žádost o prodloužení termínu lhůty k podpisu smlouvy o poskytnutí dotace s datem předcházejícím konci lhůty, kdy datum neodpovídalo skutečnosti a dále nechal podřízenou zpracovat dokument „Souhlas s prodloužením termínu podpisu Smlouvy“, ve kterém je opět nepravdivě tvrzeno, že společnost G. H., a. s., žádala již před koncem lhůty o prodloužení termínu k předložení podkladů, přičemž Výbor regionální rady schválil žádost o prodloužení termínu pro doložení příloh a podpisu smlouvy, ačkoliv věděl, že projekt obsahuje nesprávnou a v důsledku jeho činnosti nepřípustným způsobem vytvořenou listinu a v důsledku toho činí tento projekt ke schválení nesprávný a že na základě takto schváleného projektu dojde k nesprávnému použití finančních prostředků v celkové výši 60 001 731 Kč, a to ze strukturálních fondů ERDF 51 001 471,35 Kč a ze státního rozpočtu 9 000 259,65 Kč.
V případě bodu ad II. 16) obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 KZV 74/2012, byl obviněný P. K. uznán vinným výrokem nalézacího soudu pod bodem ad II. 2) jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2011, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2011 [pozn. odvolací soud v případě obviněného P. K. zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu, a znovu rozhodl tak, že jmenovaného obviněného uznal vinným totožným jednáním, ale pod jinak nazvaným bodem, tj. ad B. 2), jednak zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku].
Obviněný K. byl výrokem ad II. 2) nalézacího soudu zkráceně uznán vinným tím, že společně s dalšími dosud neustanovenými osobami ve vztahu k projektu CZ.1.09/4.2.00/30.00779, žadatele ICKM PODBABA VÝCHOD, s. r. o., s názvem Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně Hotelu C. v XY, s předpokládanou dotací celkem 15.724.235,20 Kč (z fondu ERDF 13 365 599,92 a ze státního rozpočtu 2 358 635,28 Kč), ačkoliv byl projekt podle úřadu Regionální rady nezpůsobilým k poskytnutí veřejné podpory vzhledem ke zjištěným rozporům s nařízením Komise č. 1628/2006, byla podepsána smlouva o poskytnutí dotace, čímž Evropskému společenství hrozil vznik škody 15 724 235,20 Kč, a to ve výši 13 365 599,92 Kč ze strukturálních fondů ERDF a ze státního rozpočtu ve výši 2 358 635,28 Kč, přičemž se podílel na této trestné činnosti způsobem, že nechal vyhotovit fiktivní sdělení o anonymním telefonátu, zařídil kontrolu v tomto hotelu svými podřízenými, kteří zjistili provedení stavebních prací před vydáním osvědčení o způsobilosti projektu, což činí celý projekt nezhojitelně nezpůsobilým pro poskytnutí veřejné podpory, přičemž žádost o takový projekt ani nesmí být znovu podána, poté na zasedání V. r. r. došlo k vyřazení tohoto projektu z další administrace a neuzavření smlouvy o poskytnutí dotace na tento projekt. Obviněný dále k žádosti V. R., aby se projekt vrátil zpět a byl opět zájmový, jednal tak, že po zjištění informací o možném postupu vyzval K., aby pracovníci Úřadu nepodnikali ve věci žádné další kroky. S M. P. se dohodl na vydání žádosti ICKM PODBABA VÝCHOD, s. r. o., o vyslovení souhlasu Ú. r. r. r. s. S. s částečnou změnou předmětu plnění v rámci dotace z 9. NP hotelu C. na 7. NP hotelu, fiktivně úřadu doručeného před datem místního šetření v hotelu C. Dále zajistil pozměnění zápisu a usnesení zasedání V. r. r. tak, že v nich nebylo uvedeno, že se návrh na vyřazení tohoto projektu z další administrace projednal a zajistil pozměnění projektové dokumentace projektu a současně zásah do informačního systému úřadu GINIS nejméně tak, že zaměstnancům Úřadu bylo přikázáno vyjmout ze spisového materiálu původní záznam z místního šetření v hotelu C., ve kterém byly faktury za provedené práce v 9. NP hotelu z roku 2009, jež činí projekt nezpůsobilým k veřejné podpoře, následně nechal vypracovat nový záznam z místního šetření v hotelu C., který nepravdivě uvádí existenci žádosti firmy ICKM PODBABA VÝCHOD, s. r. o., o změnu v rekonstrukci pater hotelu, přičemž obviněný dále prostřednictvím zaměstnance úřadu manipuloval s projektovou dokumentací projektu tak, aby při zběžné kontrole obstálo v podacím razítku úřadu R. r. nepravdivé tvrzení o datu doručení žádosti ICKM PODBABA VÝCHOD, s. r. o., kdy na tuto listinu byl následně vystřižen a opětovně nalepen štítek s PID z informačního systému GINIS, a obdobně bylo postupováno u dvou předcházejících písemností. Obviněný prostřednictvím své podřízené dále zajistil vydání souhlasného stanoviska ke změně projektu, ve kterém je nepravdivě tvrzeno datum, kdy měla být žádost žadatele o dotaci o změnu rekonstruovaných podlaží na úřad doručena. Takto postupoval, ačkoliv věděl, že projekt obsahuje množství nesprávných, nepravdivých a v důsledku jeho činnosti nepřípustným způsobem vytvořených listin a v důsledku toho činí tento projekt v Seznamu hodnocených projektů ke schválení nesprávný a že na základě takto schváleného projektu dojde k nesprávnému použití finančních prostředků v celkové výši 15 724 235,20 Kč, a to z fondu ERDF 13 365 599,92 Kč a ze státního rozpočtu ve výši 2 358 635,28 Kč.
Obviněný P. K. tedy pod body ad II. 1) a 2) výroku rozsudku nalézacího soudu jednal výše popsaným způsobem, ačkoliv věděl, že tím dojde k nesprávnému použití finančních prostředků v celkové výši 75 725 966,20 Kč, a to z fondu ERDF 64 367 071,27 Kč a ze státního rozpočtu 11 358 894,93 Kč.80.\tVšechna jednání obviněného P. K. popsaná pod body ad II. 3) – 5), 6) a 16) obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem směřovala k postupnému uskutečňování jednotného záměru, tedy k proplacení dotačních prostředků konkrétním projektům, a to prostřednictvím zneužívání pravomoci úřední osoby a vyhotovováním nesprávných dokladů, s cílem způsobit jinému škodu nebo opatřit jinému neoprávněný prospěch.
81.\tZ obecného hlediska je podle Nejvyššího soudu vhodné poukázat na to, že ačkoli skutek samotný je základem celého trestního řízení, trestní řád ani trestní zákoník tento pojem blíže nedefinují a výslovně ani nestanoví, co se rozumí totožností skutku. Za skutek považuje teorie trestního práva a soudní judikatura určitou událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky jednoho či více trestných činů anebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Trestný čin pak ve vztahu ke skutku představuje právní konstrukci resp. právní kvalifikaci konkrétního skutku. Podstatu skutku tak představuje jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva hmotného. Jednání je projev vůle pachatele ve vnějším světě spočívající v konání nebo opomenutí, nekonání. Následkem je porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem (tj. života, zdraví, majetku atd.) a jako znak některého individuálního trestného činu ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky do jednoho skutku a rovněž umožňuje dělit chování člověka na různé skutky. Za jeden skutek se pak v teorii i praxi považují všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou kryty zaviněním. Totožnost skutku mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a obžalobou, mezi obžalobou a rozhodnutím soudu je dána při zachování totožnosti jednání a následku, avšak i v případě, je-li zachována jen totožnost jednání nebo jen totožnost následku anebo při částečné totožnosti jednání nebo následku. K zachování totožnosti skutku pak postačí mj. shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, příp. byť i částečná totožnost jednání nebo totožnost následku.
82.\tNejvyšší soud v případě obviněného P. K. při posuzování toho, zda se jedná o jeden skutek, fakticky vycházel pouze z porovnání jeho jednání pod body ad II. 3) a 6), 16) obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Z popisu jednání uváděných pod body ad II. 3) a 6), 16) obžaloby vyplývá, že obviněný P. K. jednal různými způsoby, avšak porovnávaná jednání jsou zcela totožná v následku, protože se všechna vztahují k neoprávněnému vyplacení dotace, tj. ke zvýhodnění konkrétních totožných projektů označených „Modernizace a rekonstrukce hotelu P.“ a „Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně hotelu C.". Jednání a následky týkající se jednotlivých projektů představují dílčí akty, pokud se týkají jiných projektů, avšak popsané jednání obviněného P. K., byť v různých fázích, se vždy týkalo stejných projektů a směřovalo ke stejnému následku, tedy jednak k řádnému výkonu pravomoci úřední osoby obviněného P. K. a jednak k ochraně finančních zájmů Evropských společenství v konkrétní podobě neoprávněného odčerpání finančních prostředků z rozpočtů Evropských společenství a dále rovněž finančních prostředků z veřejných zdrojů České republiky (pozn. ve výroku rozsudku nalézacího soudu se totiž píše, že věděl, že dojde k nesprávnému použití finančních prostředků v určité celkové výši, a to ze strukturálních ERDF jedné částky a ze státního rozpočtu další částky, které v součtu tvoří onu celkovou výši finančních prostředků – viz body II. 1) a II. 2) rozsudku nalézacího soudu) ohledně předmětných projektů označených „Modernizace a rekonstrukce hotelu P.“ a „Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně hotelu C.“. Podstata jednání obviněného P. K. spočívala v jeho zásahu do procesu hodnocení a rozhodování konkrétních projektů usilujících o získání dotace, přičemž zmíněné zásahy byly postupné a opakované, avšak vedoucí vždy ke stejnému cíli, tj. k popsaným následkům, zejména k zajištění dotace pro konkrétní subjekt a projekt, čímž byl upřednostněn oproti jinému projektu. Z logiky věci byla jednání obviněného P. K., kdy působil na schvalování rozhodovacího procesu o přidělení dotace, rozloženo v čase a mělo různé formy, avšak vždy směřovala ke stejnému předmětnému následku. Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že na totožnosti skutků ve formě dílčích útoků ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. vymezených v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pod body II. 3) a 6), 16) nic nemění ani rozdílnost ve výši dotačních částek [v bodě ad II. 3) se jedná o 248 449 286,37 Kč, v bodě ad II. 4) se jedná o 51 001 471,35 Kč a v bodě ad II. 5) se jedná o 13 364 599,92 Kč], neboť v bodě ad II. 3) se jedná o souhrnnou částku spočívající v součtu všech částek dotací vyjmenovaných projektů 16. Výzvy, zatímco v bodech ad II. 6) a II. 16) se jedná o dotace pro jednotlivé projekty, tj. „Modernizace a rekonstrukce hotelu P.“ a „Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně hotelu C.“.
83.\tNejvyšší soud dále poznamenává, že již nalézací soud vyhodnotil jednání obviněného P. K. nesprávně jako samostatné skutky, resp. samostatné dílčí útoky, kdy zčásti uznal obviněného vinným a zčásti jej obžaloby zprostil. Tímto postupem došlo ke vzniku dvou výroků o jednom skutku. Přitom jestliže měl nalézací soud za to, že dané jednání, pro nějž obviněného zprostil obžaloby, se nestalo, nebo že v něm nelze spatřovat trestný čin, měl předmětnou část popisu jednání z popisu dílčího procesního skutku ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř. zcela vypustit. Odvolací soud pochybení nalézacího soudu nenapravil, ačkoliv zprošťující výrok nalézacího soudu [tj. část pod body 3), 4) a 5) výroku nalézacího soudu] zrušil a vrátil nalézacímu soudu k učinění nového rozhodnutí. Přitom naopak odvolací soud v rámci odůvodnění zproštění ohledně jednání spolupracující obviněné I. K. popsaného pod bodem II. 11) obžaloby uvedl, že vyslovil samostatný zprošťující výrok z toho důvodu (který ostatně namítal i státní zástupce), aby obviněná nebyla pro týž skutek odsouzena a zároveň obžaloby zproštěna. Odvolací soud proto ze zprošťujícího skutku pod bodem 11) obžaloby vyňal (tzv. vypustil) „Rekonstrukci a modernizaci ubytovací části a kuchyně hotelu C.“, neboť pro jednání v tomto případě byla obviněná K. právem odsouzena (viz body IV. 2 napadeného rozsudku, resp. C. 2 rozhodnutí odvolacího soudu), a její jednání spočívalo i v jiné aktivní protiprávní činnosti (srov. str. 47 rozsudku odvolacího soudu). Nabytím právní moci odsuzujícího výroku a vrácením věci k novému rozhodnutí odvolacím soudem byl tak nastolen stav, kdy nalézací soud by měl rozhodovat o skutku, kterým již byl obviněný P.K. uznán vinným a který již nabyl právní moci. Jelikož se jedná o jeden skutek, nemohl by nalézací soud vedle již pravomocného odsuzujícího výroku o vině formulovat i jiný výrok, ať již odsuzující či zprošťující, přesto že jej k tomu odvolací soud svým postupem zavázal.
84.\tS ohledem na všechny shora konstatované okolnosti případu přistoupil Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného P. K. a nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch P. K. a ve prospěch i v neprospěch P. K. ke zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 7 To 95/2016, mj. v části, jíž bylo rozhodnuto o vině P. K., a v části, jíž byla věc obviněného P. K. ve zprošťující části pod body 3), 4) a 5) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem vrácena tomuto soudu k novému rozhodnutí, a dále částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. března 2016, sp. zn. 51 T 17/2013, mj. v části, jíž bylo rozhodnuto o vině P. K. a v části, jíž byl P. K. zproštěn obžaloby, tedy v případě zprošťujících částí výroků soudů nižších stupňů zrušil všechny zprošťující body 3), 4), a 5). Přitom v případě bodů 4) a 5) došlo k jejich zrušení z důvodu dřívějšího stejného postupu odvolacího soudu, a rovněž z důvodu přehlednosti a systematičnosti. Nejvyšší soud dále k tomuto postupu v podrobnostech uvádí, že nejvyšší státní zástupce v dovolání uvedl, že v případě jednání obviněného P. K., jímž byl rozsudkem odvolacího soudu v části B. 1), 2) výroku pravomocně uznán vinným, a v části jednání, vztahujícímu se k získání dotací na „Modernizaci a rekonstrukci hotelu P.“ a na „Rekonstrukci a modernizaci ubytovací části a kuchyně hotelu C. v XY“, ohledně něhož byl nejprve nalézacím soudem obžaloby zproštěn a ohledně něhož má být nyní nově rozhodováno [pozn. jedná se minimálně o původní bod ad II. 3) obžaloby, a bod ad 3) zprošťujícího výroku nalézacího soudu], se ve vztahu ke každému z těchto projektů jedná o jediný nedělitelný skutek, resp. dílčí útok pokračujícího trestného činu (v úvahu přicházejících trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku, poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku). Ačkoliv nejvyšší státní zástupce odkazuje zejména na bod ad II. 3) obžaloby, Nejvyšší soud výrokem svého rozhodnutí zrušil rovněž výroky soudů nižších stupňů týkajících se bodů ad II. 4) a 5) obžaloby [tj. body ad 4) a 5) zprošťujícího výroku nalézacího soudu], a to i když se netýkají bezprostředně projektů „Modernizace a rekonstrukce hotelu P.“ a „Rekonstrukce a modernizace ubytovací části a kuchyně hotelu C.“, neboť již odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce v případě obviněného ) P. K. napadený rozsudek nalézacího soudu ve zprošťující části týkající se tohoto obviněného [tj. ve všech bodech ad II. 3) – 5) obžaloby, a bodech ad 3) – 5) rozsudku nalézacího soudu] zrušil podle § 259 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil nalézacímu soudu, aby v ní učinil rozhodnutí nové (srov. str. 46 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto postupoval z důvodu přehlednosti a systematičnosti obdobně, vycházeje přitom z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, a rovněž zrušil výroky soudů nižších stupňů v celé zprošťující části, tj. všechny body ad II. 3) – 5) obžaloby, aby nalézací soud mohl o této trestné činnosti jmenovaného obviněného uceleně a komplexně rozhodnout. Tento postup se navíc jeví Nejvyššímu soudu důvodný také proto, že se jedná o pokračující trestnou činnost obviněného ) P. K.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
85.\tZe všech výše specifikovaných důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 7 To 95/2016, a to v části, jíž bylo rozhodnuto o vině P. K. a P. K. a v části, jíž byla věc obviněného P. K. ve zprošťující části pod body 3), 4) a 5) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem vrácena tomuto soudu k novému rozhodnutí, a dále částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. března 2016, sp. zn. 51 T 17/2013, a to v části, jíž bylo rozhodnuto o vině P. K. a P. K. a v části, jíž byl P. K. zproštěn obžaloby. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc obviněných P. K. a P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
86.\tV novém řízení se bude muset Krajský soud v Ústí nad Labem u obviněného P. K. vypořádat s tím, že nejednal v postavení ředitele R. r., nýbrž coby člen V., tedy jiného orgánu R. r. Nalézací soud posoudí, zda je obviněný P. K. úřední osobou ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, jak to právně posoudily oba soudy nižších stupňů, a zda za naplnění všech zákonných znaků úřední osoby nepřichází v úvahu jeho posouzení podle § 127 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, podle nějž je úřední osobou mj. jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci. V souvislosti s tím nalézací soud posoudí, jaké právní předpisy byly jednáním obviněného P. K. porušeny vzhledem k výše uvedené argumentaci v části A.2 písm. a) tohoto usnesení spočívající v podřazení obviněného pod pojem úřední osoby, přičemž zejména se bude muset zabývat tím, zda se na obviněného vztahuje zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, případně i další předpisy, jejichž porušením měl obviněný naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 329 tr. zákoníku. Nalézací soud rovněž neopomene, že v případě obviněného P. K. nejsou prospěch, újma ani škoda konkrétně vyčísleny, když jsou pouze předestřeny názvy jednotlivých projektů a jejich předpokládané dotace, a to přesto, že odvolací soud právně posoudil jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu § 329 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku právě s ohledem na výši zamýšleného prospěchu a se shora uvedenou argumentací. Pokud se tedy nalézací soud s touto argumentací ztotožní, pak vyčíslí potenciální prospěch, škodu či újmu, ke kterým jeho jednání směřovalo a to obdobně jako u ostatních obviněných.
87.\tNalézací soud se v neposlední řadě v novém řízení znovu vypořádá s právní kvalifikací jednání obviněných P. K. a P. K. ve smyslu jednočinného souběhu s dalšími trestnými činy a návrhu státního zástupce, konkrétně trestnými činy poškození finančních zájmů Evropských společenství podle ustanovení § 260 odst. 1, 4 písm. a), b), odst. 5 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (přičemž se bude muset vypořádat i s časovou působností ve smyslu § 2 tr. zákoníku), a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle ustanovení § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom v novém řízení také zváží, zda pro právní kvalifikaci jednání obou obviněných bude dostačující skutkový stav, jak byl již zjištěn a prokázán, či zda bude nezbytné, aby sám doplnil dokazování. V každém případě však vyslechne znovu oba obviněné P. K. a P. K. ohledně nově navrhovaných právních kvalifikací skutku ze strany státního zástupce a umožní jim plné uplatnění obhajoby i ve vztahu k těmto právním posouzením.
88.\tNalézací soud ve svém novém rozhodnutí bude také vycházet ze závěrů Nejvyššího soudu, týkajících se totožnosti skutku v případě jednání obviněného P. K., uvedeného v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 KZV 74/2012, pod body ad II. 3) – 6) a 16). Jak již bylo Nejvyšším soudem zmíněno, nalézací soud v novém řízení posoudí, zda sám na základě doplněného dokazování rozhodne o uváděných bodech ad II. 3) – 6) a 16) obžaloby, či zda postupem podle ustanovení § 221 tr. ř. vrátí věc státnímu zástupce k došetření.
89.\tPodle ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Nejvyšší soud z Centrální evidence vězněných osob zjistil, že obvinění P. K. a P. K. nejsou ke dni vydání tohoto rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody či ve vazbě. Pokud se týká obviněného P. K., ten podle zprávy Vězeňské služby České republiky, Generální ředitelství Praha, Odbor správní, ze dne 11. 12. 2018, č. j. VS-142690-2/ČJ-2018-805000, vykonával od 11. 8. 2017 do 7. 12. 2018 trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 51 T 17/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 7 To 95/2016, avšak usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 16 PP 47/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2018, sp. zn. 6 To 451/2018, byl podmíněně propuštěn z výkonu tohoto trestu odnětí svobody. Postup podle ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. se proto nepoužije ani u jednoho z obviněných.
90.\tNejvyšší soud již jen připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je Krajský soud v Ústí nad Labem vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Při odůvodňování nového rozhodnutí je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í :\tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2018
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu