56.\tNad rámec přiléhavé argumentace soudů obou stupňů k této části obhajoby obviněného J. T. Nejvyšší soud připomíná zákonnou úpravu výkonu advokacie, její výklad a soudní praxi. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Právní teorie podstatu citovaného ustanovení vysvětluje blíže tak, že advokát je povinen v mezích zákona, podzákonných norem a stavovských předpisů činit ve prospěch klienta vše, co považuje za prospěšné a účinné. Přitom je však limitován jednak pokyny klienta a dále právními předpisy. Musí vždy dbát na to, aby, ve snaze klientovi pomoci, nepřekročil obecně závazný právní předpis anebo předpis stavovský. Tyto normy mají jednoznačně před pokynem klienta přednost. Jestliže tedy klient po advokátovi požaduje, aby jeho zájmy prosazoval v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, je advokát povinen takový pokyn odmítnout a o jeho rozporu s příslušným předpisem klienta poučit. Jestliže klient, přes toto poučení, trvá na tom, aby advokát podle jeho protiprávního pokynu postupoval, je advokát oprávněn vypovědět smlouvu o poskytování právních služeb, případně požádat o zrušení svého ustanovení soudem či určení Komorou. Právě případy, kdy advokáti nekriticky přijímají pokyny od svých klientů a při výkonu advokacie porušují právní předpisy, výrazně poškozují pověst advokacie jako celku (viz Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 106 až 107). Podle § 17 zákona o advokacii postupuje advokát při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, což je podrobněji rozvedeno v usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky. Advokát je v souladu s čl. 4 odst. 1 tohoto etického kodexu povinen přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu poctivým, čestným a slušným chováním, čl. 4 odst. 3 pak zavazuje advokáta k tomu, aby jeho projevy v souvislosti s výkonem advokacie byly věcné, střízlivé a nikoli vědomě nepravdivé. Za zjištěného skutkového stavu, jak byl výše shrnut Nejvyšším soudem, nelze úkonům dovolatele přiznat charakter pouhého plnění povinností advokáta v souladu s právními předpisy, popř. s advokátním etickým kodexem. Přímá aktivní spoluúčast obviněného J. T. na daňovém deliktu vypovídá o zjevném překročení řádného výkonu advokacie, pokud se řídil pokyny klienta směřujícími k neplnění daňové povinnosti. V praxi samozřejmě je obtížné prokázat případnou trestní odpovědnost osoby, jež poskytovala některému z obviněných právní služby jako advokát, avšak v tomto případě soudy pečlivě vážily výsledky provedeného dokazování a zejména „roli“ J. T., v jejímž rámci na jedné straně zjevně v souladu s pokyny spoluobviněného M. S. preferoval jeho prospěch, avšak důkazy současně nepochybně poskytují dostatečnou oporu pro správné úvahy soudů o osobním aktivním zapojení obviněného do obchodních praktik LETKA TEAM, a. s., a spřízněných obchodních společností, které rovněž díky zapojení obviněného J. T. vyústily v úmyslné zkrácení daně z přidané hodnoty ze strany plátce daně, jmenované obchodní společnosti.
57.\tPokud jde o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 34/2003-47, na něž dovolatel odkázal, je nutné konstatovat vyslovený názor tohoto soudu, podle něhož „výkonem advokacie“ není jen samotné poskytování právních služeb, ale také veškeré úkony, k nimž je advokát povinen v souvislosti s poskytováním právní služby i poté, kdy je zastupování klienta ukončeno. Takové úkony advokát činí nikoli jako občan, ale jako advokát při výkonu advokacie. Podstata tohoto rozhodnutí tedy spočívá ve sdělení, že i po ukončení sjednaného rozsahu poskytování právní služby mohou nastat situace, kdy advokát stále v zájmu svého klienta vykonává advokacii. Na posuzovanou trestní věc obviněného J. T. však tento právní názor nijak nedopadá, není mu vytýkáno jednání učiněné ve prospěch klienta obviněného M. S. po ukončení jeho zastupování, k němuž by byl dovolatel následně povinen v souvislosti s dříve poskytnutými právními službami. Jak již bylo podrobněji popsáno zejména v bodech 48. až 52. tohoto usnesení, osobní zapojení obviněného J. T. se neomezovalo pouze na určité právní úkony, jež by ve prospěch spoluobviněného M. S. realizoval, nýbrž jeho zapojení do skupiny obviněných a jednotlivých majetkových dispozicích výrazně překračovalo výkon advokacie a především cíleně směřovalo k porušení platných právních předpisů včetně stavovských a dospělo až do úmyslného porušení zájmů chráněných trestním zákonem. Zcela důvodně proto již soudy obou stupňů odmítly přijmout tuto část obhajoby obviněného J. T.
Námitky proti právní kvalifikaci skutku obecně a další výhrady
58.\tPodle obviněného J. T. spočívá základní pochybení soudů obou stupňů v tom, že nerozdělily průběh vyjednávání o předmětné smlouvě na několik fází, které měly být z hlediska jejich možného následku samostatně (různě) právně posouzeny. Následně však dovolatel za první „fázi“ označil samotné uzavírání smlouvy dne 16. 3. 2007, aniž by jakkoli zmínil významné skutečnosti týkající se dispozice s majetkem LETKA TEAM, a. s., a její obchodní činnosti, které tomuto ujednání předcházely. Stejně tak opomenul společné dohadování se spoluobviněnými, které vyústilo v jejich rozhodnutí o přijetí návrhu protistrany uskutečnit předmětný prodej cigaret s tím, že současně všichni obvinění počítali s tím, že prodávající strana (LETKA TEAM, a. s.) nebude schopna uhradit příslušnou částku daně z přidané hodnoty z takového zdanitelného plnění z důvodu nedostatku finančních prostředků. Takový přístup k rozhodování o vině žalovaným skutkem však nemohl dovolací soud akceptovat. Předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován trestný čin, přičemž podstatou skutku je trestněprávní relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek. Od skutku je pak nutno odlišovat jeho popis, který musí obsahovat ty skutkové okolnosti, které jsou významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 41/2002 Sb. rozh. tr.). Skutek, který je předmětem obžaloby, musí soud vyčerpat v celé šíři (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 9/1972 Sb. rozh. tr.) a jde pouze o jeden skutek v těch případech, kdy jednání, jež je prostředkem ke spáchání trestného činu druhého, je součástí jednání, které znamená uskutečňování jednání popsaného ve skutkové podstatě trestného činu druhého. To platí i v případě, kdy jednání, které vyvolalo určitý následek závažný z hlediska trestního práva, muselo nejprve způsobit jiný následek, bez něhož by k vyvolání druhého následku nedošlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 10/2001 Sb. rozh. tr.). Není proto možné rozčlenit skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině a zabývat se možným trestněprávním postihem u každé části zvlášť. Soud zkoumá skutek jako jeden celek, jemuž je společný jednotný úmysl pachatele, byť by v sobě i zahrnoval ještě jiný trestněprávní následek. Tyto úvahy pak měly významný dopad i na právní posouzení skutku v celé jeho šíři, a to právě s ohledem na domlouvání se budoucí strategie vyjednávání o realizaci prodeje cigaret uvnitř skupiny kolem obviněného M. S. s úmyslem nezahrnout tuto obchodní transakci do daňového přiznání. Obviněný J. T. se dále sice snažil tvrdit, že podpisem smlouvy pak došlo k pokusu trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1, 4 tr. zák. účinného v rozhodné době, avšak učinil tak poukazem na vědomí druhé smluvní strany (skupina kolem M. U.), že příslušná daň nebude přiznána, resp. odvedena státu. Jeho interpretaci okolností souvisejících se záměrem obou stran smlouvy a jejich znalostí finančních schopností prodávajícího splnit odpovídající daňovou povinnost vůči správci daně však nebylo možné přijmout, neboť je vyložena bez ohledu na výsledky provedeného dokazování a vyznívá rozporně s průběhem zjištěného skutku, jak je podrobněji vyloženo v předcházející části tohoto usnesení. Výhrady dovolatele tedy nemohly nijak zvrátit správný právní závěr soudů nižších stupňů. Navíc jeho konkrétní argumenty přiřazené k jednotlivým „fázím“, na něž obviněný J. T. rozdělil skutek, byly bezpředmětné nebo mylné.
59.\tPokud dovolatel rozebíral eventuality trestných činů, jichž se měl dopustit M. U. a další s ním spolupracující osoby, Nejvyšší soud na ně ani nemůže reagovat, neboť předmětem tohoto trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 6/2010 je obžaloba podaná na obviněné J. T., M. S., J. G. a V. M. Soudy tak mohou podle zásady obžalovací, jak je vyjádřena v ustanovení § 2 odst. 8 tr. řádu, posuzovat vinu, případně uložit trest pouze na podkladě obžaloby, případně návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny přijetí trestu, které podává státní zástupce. Je proto výlučně v pravomoci státního zastupitelství (resp. policejního orgánu), vůči kterým osobám, byť podezřelým ze spáchání trestného činu, povede trestní stíhání a postaví je před soud. Jak zmínil sám dovolatel, bylo státní zastupitelství ze strany soudu prvního stupně již upozorněno na podezření z účasti na protiprávním jednání osobami M. U., M. B. a L. Ch. a záleží tak výlučně na úvaze příslušného státního zástupce, zda bude vedeno prověřování povahy jednání jmenovaných osob a zda bude proti nim zahájeno trestní stíhání. O těchto okolnostech je zmínka již v bodě 34. tohoto usnesení. Dovolací soud však může jednoznačně konstatovat, že i případné spoluzavinění či jakákoli účast na předmětném trestném činu dalšími osobami nemohla nijak ovlivnit právní posouzení skutku, pro nějž byli obžalováni spoluobvinění v této trestní věci.
60.\tVelice stručně se obviněný J. T. dožadoval právní kvalifikace skutku jako účastenství na trestném činu, avšak nikoli ve vztahu ke své osobě, ale pouze ve prospěch spoluobviněného V. M., kterému shodně s dovolatelem a obviněným M. S. nepřipadala povinnost přiznat, vypočíst a odvést daň za subjekt daně LETKA TEAM, a. s. Svou osobu v podstatě zcela vyloučil ze spáchání trestného činu či jakékoli možnosti postihu za účast na skutku. K otázce trestní odpovědnosti obviněného J. T. se dovolací soud vyjádřil zejména v bodě 54. tohoto usnesení, a to v návaznosti na body 29. až 32. Podrobněji byla připomenuta otázka posuzování spáchání činu ve spolupachatelství za podmínek § 23 tr. zákoníku, a to zejména v soudní praxi. Účastenství ve formě organizátorství, návodu či pomoci, byť v předchozím rozhodnutí nebylo Nejvyšším soudem vyloučeno, nepovažovaly soudy ani u jednoho ze spoluobviněných za přiléhavé. Účastenství v užším smyslu od spolupachatelství odlišuje jeho podpůrný charakter, který zde vzhledem ke skutkovým zjištěním soudů scházel. Všichni obvinění jednali ve společném úmyslu nezahrnout zdanitelné plnění do daňového přiznání k dani z přidané hodnoty, k tomu směřovali své kroky, každý plnil určitou část úkolů. Ve svém souhrnu však takovéto „články“ utvořily jednotný „řetězec“, který byl završen podáním neúplného daňového přiznání s nesprávně stanovenou daní z přidané hodnoty ke škodě státu. Nebylo podstatné, který ze spolupachatelů byl povinen splnit daňovou povinnost, pokud jednání každého ze spolupachatelů bylo alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působily současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřovaly k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvořily jeho skutkovou podstatu, jednalo se o spolupachatelství. Nejvyšší soud tedy akceptuje právní závěry soudů obou stupňů týkající se otázky pachatelství spoluobviněných za odpovídající výsledkům provedeného dokazování, a to včetně osoby obviněného J. T.
61.\tMezi svou argumentaci zařadil tento dovolatel také tvrzení, že vůle stran směřovala k prodeji cigaret za cenu o 80 milionů Kč vyšší, k čemuž však v důsledku omylu či chyby při vypsání směnky nedošlo. Tato námitka se však rozchází se skutečností. Kupní smlouva nikde neobsahuje ujednání, že by za cigarety mělo být placeno touto směnkou na směnečnou sumu 80 milionů Kč. Dovolací soud na to už upozornil. Předmětná směnka byla sepsána mimo samotnou kupní smlouvu, představovala podmínku, aby LETKA TEAM, a. s., prodala obchodní společnosti BEES, s. r. o., cigarety, podobně jako podmínkou ze strany kolem M. U., již si kladli před akceptací směnky, zase bylo, aby LETKA TEAM, a. s., zaplatila více než 42 milionů Kč obchodní společnosti GECO TABAK, a. s., za cigarety odebrané v únoru 2007. Pro pochopení oddělenosti kupní ceny za cigarety a dalších s obchodem v širším kontextu souvisejících plateb je vhodné připomenout, že podstata obdobného jednání, kdy skupina kolem obviněného M. S. podmiňovala uzavření kupní smlouvy na cigarety úhradou 100 milionů Kč za postoupení bezcenné pohledávky, bylo předmětem trestního stíhání obviněných pro trestný čin vydírání, přičemž v tomto rozsahu byli obvinění zproštěni obžaloby. Nakonec strana M. U. přistoupila na vypsání cizí směnky, z níž měla být Atlanta Safe, a. s., povinna zaplatit 80 milionů Kč ve prospěch LETKA TEAM, a. s. Vyjádření obviněného J. T. není tedy korektní, nechtěli prodat cigarety za vyšší cenu, chtěli dosáhnout kromě úhrady kupní ceny ještě dalšího profitu v podstatě bez ekonomického důvodu. Případné navýšení kupní ceny by mělo dále dopad i na výši daně z přidané hodnoty z této kupní smlouvy, tím se však blíže nezabýval správce daně ani soudy rozhodující v této trestní věci, což jen potvrzuje závěr, že směnka na 80 milionů Kč netvořila součást ceny, za niž bylo prodáno zboží dne 16. 3. 2007. V neposlední řadě však, i kdyby LETKA TEAM, a. s., dosáhla na směnečnou sumu, odposlechy bylo prokázáno, že tyto finanční prostředky neměly být určeny k plnění daňové povinnosti této akciové společnosti, ale primárně k materiálnímu zabezpečení rodinných příslušníků obviněného M. S., s čímž byli ostatní obvinění srozuměni.
62.\tNa nesprávně stanovenou splatnost předmětné směnky na 80 milionů Kč poukazoval obviněný J. T. jako na důvod, proč se prodávající LETKA TEAM, a. s., rozhodla nevydat zboží a tvrdit neplatnost kupní smlouvy. Nehledě na to, že ani absolutní neplatnost kupní smlouvy nezbavuje plátce daně jeho povinnosti daň přiznat, vypočíst a odvést (srov. výše body 36. až 38. tohoto usnesení), směnku samotnou včetně data splatnosti „vypsal“ právě sám dovolatel. Ačkoli mu její znění diktoval M. B., i méně zkušený advokát, než za jakého je možné považovat obviněného J. T., musí vědět, co znamená výraz „splatno dne“, k němuž doplnil údaj 16. března 2008 (viz č. l. 1978 tr. spisu). Je možné doplnit, že vystavení směnky se splatností k určitému dni je jedním ze čtyř zákonem taxativně vyjmenovaných druhů splatnosti směnky (viz § 33 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon šekový a směnečný), v tomto ohledu tedy nemohlo jít o důvod neplatnosti směnky. Pokud se dovolatel později dožadoval změny splatnosti směnky na dřívější datum, nemohl svalovat vinu za podle něj vadně určenou splatnost na druhou stranu, na jejíž návrhy svobodně přistoupil a okamžik splatnosti tímto způsobem sám vědomě zapsal.
IV.
Závěr
63.\tNejvyšší soud tak může shrnout, že oba obvinění ve svých dovoláních zopakovali výhrady, jež vznesli už ve svých řádných opravných prostředcích a v rámci své obhajoby v průběhu trestního řízení. Soudy prvního i druhého stupně na ně adekvátně reagovaly, řádně se s nimi vypořádaly a jejich závěry přesvědčivě vyložily v odůvodnění svého rozhodnutí, a to zejména vrchní soud. Pokud odůvodnění soudu prvního stupně bylo ve vztahu k některým znakům skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby nedostačující, došlo k jejich napravení odvolacím soudem a posléze byly doplněny v tomto usnesení dovolacím soudem.
64.\tNejvyšší soud vzhledem k tomu a také z důvodů uvedených shora odmítl dovolání obviněných M. S. a J. T. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. Učinil tak na podkladě trestního spisu bez potřeby doplňovat dokazování, neboť samotné výhrady obou dovolatelů nebyly natolik zásadní povahy, aby mohly zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího řízení. Za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání.
Poučení:\tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 4. 2018
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu