68.\tTrestní stíhání obviněného MUDr. Jindřicha Řeháka bylo zahájeno v červenci 2012, avšak k obvinění obviněné právnické osoby HOSPIMED došlo až v říjnu 2013. Z úředního záznamu založeného v trestním spisu navíc vyplývá, že policejní orgán nezvažoval v původním řízení trestní odpovědnost právnických osob a ta se měla posoudit analogicky postupem podle § 23 odst. 1 tr. ř., tedy po vyloučení věci ze společného řízení. Takový postup je přitom v rozporu se zásadou legality a oficiality, neboť v té době byl již účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a nic nebránilo společnému řízení podle ustanovení § 31 t. o. p. o. Tento postup vysvětlil napadený rozsudek pouze tím, že podle § 23 tr. ř. má být rozhodováno usnesením, a nikoli úředním záznamem, a proto nebylo konáno společné řízení, a také odkazem na nutnost postupovat ve vazebních věcech s nejvyšším urychlením. Postup policejního orgánu byl rovněž v rozporu s čl. 12 závazného pokynu policejního prezidenta č. 30/2009, který upravuje postup policejního orgánu při vyloučení věci. Obě řízení probíhala vedle sebe a díky jiné spisové značce trestního řízení vedeného s obviněnou právnickou osobou následně soudy použily jako usvědčující důkaz odposlechy a záznamy ze sledování osob, které v původním řízení odvolací soud označil za nezákonné. Přitom v této trestní věci označil stejné důkazní prostředky za nezákonné soud prvního stupně po podání obžaloby a trestní věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Státní zástupce se neřídil rozhodnutím soudu prvního stupně, podal stejnou obžalobu znovu poté, co Nejvyšší soud akademickým výrokem vydaným v původním řízení o stížnosti ministra spravedlnosti rozhodl, že odvolací soud porušil zákon ve prospěch obviněných a odposlechy nebyly nezákonné. Soud prvního stupně, u nějž došlo mezitím ke změně obsazení senátu, opětovně podanou obžalobu přijal a nařídil hlavní líčení, v němž své rozhodnutí o vině založil na pořízených záznamech a odposleších.
69.\tAkademický výrok Nejvyššího soudu s ohledem na princip rovnosti zbraní neumožnil využít odposlechy a záznamy o sledování osob a věcí v neprospěch obviněných v původním řízení, a neumožňuje je v neprospěch obviněných využít ani v tomto trestním řízení, neboť jde o totožné odposlechy vydané na základě totožných příkazů a pro totožný skutek, navíc i v tomto řízení byly odposlechy a záznamy o sledování již soudem označeny za nezákonné. Jiná spisová značka zásah akademického výroku do postavení obviněné neospravedlňuje. Navíc by rozhodnutí Nejvyššího soudu do postavení obviněné právnické osoby nijak nezasáhlo, pokud by orgány činné v trestním řízení neporušily pravidlo § 31 t. o. p. o. a vedly společné řízení o obviněné fyzické a právnické osobě. S ohledem na zásadu rovnosti zbraní platnost závěrů akademického výroku „pro futuro“ neznamená, že váže soudy nižších stupňů v každém jejich rozhodování časově následujícím, ale v každém rozhodování v obdobných věcech, tedy precedenčně. Opačný závěr by totiž „ad absurdum“ mohl vést k situaci, v níž by stačilo vyloučit věci jednotlivých obviněných do samostatných řízení, v nichž by již akademický výrok Nejvyššího soudu mohl vyvolat právní následky.
70.\tObviněná dále namítla, že jí byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, neboť v rozporu s ustanovením § 21 odst. 3 t. o. p. o. nebyl určen rozsah zákazu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, zákazu účastnit se zadávacího řízení nebo veřejné soutěže podle jiných právních předpisů, ačkoliv toto ustanovení předpokládá, že soud v odsuzujícím rozsudku vymezí rozsah, v jakém se právnické osobě plnění a účast ve veřejných zakázkách nebo jiných soutěžích zakazuje. Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejných soutěžích je svou povahou trestem zákazu činnosti, u něhož rozhodovací praxe dovodila, že zakazovaná činnost musí být v rozsudku určena přesně a jednoznačně tak, aby nevznikaly pochybnosti při výkonu trestu a aby byl výkon trestu kontrolovatelný. Vždy pak platí, že uložený trest musí bezprostředně a přímo souviset s trestnou činností, a naopak nesmí být zákaz rozšiřován na činnost, která se spácháním činu nesouvisí. Obdobná pravidla se přitom dají vztáhnout i na trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejných soutěžích, u něhož dosud nebyla v judikatuře rozvinuta žádná konkrétní pravidla. Ačkoliv tento trest ze své podstaty již vymezuje zakázanou činnost, činí tak natolik široce, že § 21 odst. 3 t. o. p. o. předpokládá, že soud sám určí rozsah zakázaných smluv a zadávacích řízení. Tuto povinnost nenaplní tím, že zakáže veškeré smlouvy a veškeré druhy zadávacích řízení podle § 3 zákona o veřejných zakázkách, který vyjmenovává veškeré druhy zadávacích řízení, a zakáže veškeré soutěže podle jiných právních předpisů.
71.\tNadto i z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud neměl v úmyslu zakázat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek. Podle odůvodnění nechtěl odsouzené právnické osobě zakázat účast na veřejných zakázkách malého rozsahu, což ostatně vyplývá i z výroku, který odkazuje na § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek, kam podle § 31 téhož zákona veřejné zakázky malého rozsahu nespadají. Jestliže však současně výrok zakazuje obviněné uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, a tedy i smlouvy na plnění veřejných zakázek malého rozsahu, jde o výrok vnitřně rozporný. Rovněž podle odůvodnění napadeného rozsudku obviněná smí uzavírat smlouvy o změně veřejné zakázky, pokud jde ve smyslu § 222 zákona o veřejných zakázkách o nepodstatnou změnu a zakázku vysoutěžila před právní mocí napadeného rozsudku. Jazykové vyjádření výroku tak není úplné a bezrozporné.
72.\tObviněná dále namítla, že skutek, pro který byla odsouzena, souvisel se zadáváním nadlimitní veřejné zakázky zadávané v otevřeném zadávacím řízení podle § 3 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, a nesouvisel tedy s řízeními podle § 3 písm. a) a c) až i) zákona o veřejných zakázkách a už nijak nesouvisel se soutěžemi podle jiných právních předpisů a soutěžemi soukromých zadavatelů nefinancovaných z veřejných rozpočtů. Ostatně i jednotlivá zadávací řízení vyjmenovaná v § 3 zákona o veřejných zakázkách mají jiný účel, průběh a navzájem se liší. Účast v takových soutěžích tak nemohl být obviněné zakázán, neboť nijak nesouvisí s trestnou činností, za níž byla obviněná uznána vinnou.
73.\tZ výroku o trestu ani z jeho odůvodnění není zřejmé, zda odsouzená může uzavírat smlouvy a dodatky v již vysoutěžených zakázkách, pokud je vysoutěžila jako člen sdružení, resp. společností více bezúhonných dodavatelů, a případně jaké smlouvy smí uzavírat. Z výroku o trestu rovněž nevyplývá, zda může obviněná přijímat objednávky při plnění již vysoutěžených a uzavřených rámcových dohod podle § 131 a násl. zákona o veřejných zakázkách, protože sice nemá zakázané plnit již vysoutěžené veřejné zakázky, ale i jednotlivé objednávky zasílané obviněné veřejnými zadavateli na základě vysoutěžené rámcové dohody jsou smlouvou, kterou má obviněná podle napadeného rozsudku zakázáno uzavírat. Paušální zákaz uzavírání veškerých smluv na plnění veřejných zakázek a veškerých zadávacích řízení tak neodpovídá skutku obviněné a je nezákonný.
74.\tObviněná rovněž svou argumentaci podpořila odkazem na trest zákazu přijímání dotací a subvencí podle § 22 odst. 3 t. o. p. o., u něhož také musí soud ve výroku o trestu vymezit jeho rozsah a stanovit, na jaké dotace, subvence a návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jiné veřejné podpory se zákaz konkrétně vztahuje. Obviněná má za to, že v případě jí uloženého trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejných soutěžích není důvod pro neuplatnění obdobných pravidel.
75.\tVzhledem k výše uvedenému má obviněná rovněž za to, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a hrubě neodpovídá trestům ukládaným v podobných případech, protože zakazuje obviněné činnost, která s odsouzeným skutkem nijak nesouvisela a kterou by soud v případě ukládání trestu zákazu činnosti či zákazu přijímání dotací, subvencí ani uložit nemohl.
76.\tPodle obviněné právnické osoby rovněž bylo v řízení porušeno její právo na spravedlivý proces, a tak uplatnila trestním řádem výslovně nespecifikovaný dovolací důvod. Porušení práva na spravedlivý proces obviněná spatřovala v již namítaném pochybení, že byla její trestní věc bez zákonného důvodu oddělena od původní věci a nebylo vedeno společné řízení s fyzickou osobou, jejíž jednání se jí přičítá. V důsledku toho pak soudy využily v její neprospěch akademický výrok Nejvyššího soudu, ačkoli jeho odůvodnění obviněná považuje za nesprávné, jak již uvedla výše ve svém dovolání. Oddělením trestních věcí rovněž policejní orgán a dozorující státní zástupce porušili principy legality a oportunity, neboť zásada legality nedovoluje, aby si policejní orgán vybíral, které právnické osoby bude stíhat, a které nikoliv, a nezahájil společné řízení proti obviněné fyzické a právnické osobě. Princip oportunity pak není oprávněn aplikovat vůbec.
77.\tPorušením práva na spravedlivý proces bylo podle obviněné i odejmutí věci zákonnému soudci, neboť senát soudu prvního stupně byl obsazen na základě netransparentních pravidel nápadu trestních věcí jednotlivým přísedícím působícím u Krajského soudu v Praze a v rozporu se zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Mezery v rozvrhu práce umožnily věc odejmout přísedícím, kterým obžaloba napadla, přičemž jedna přísedící byla jmenována dokonce až po nařízení hlavního líčení. Noví přísedící byli určeni až poté, co se zaměstnankyně soudu poptala u přísedících, zda by se svým obsazením do senátu v této trestní věci souhlasili. Přitom základní právo na zákonného soudce vyžaduje, aby rozvrh práce soudu obsahoval transparentní a předem stanovená pravidla pro určení konkrétních soudců v senátu, kteří budou věc rozhodovat, a pravidla pro jejich nahrazení v případě absence z některého objektivního a legitimního důvodu, jako je zánik funkce či dlouhodobá zdravotní neschopnost. Naopak není možné, aby členům senátu věc rozděloval nebo přerozděloval funkcionář soudu nebo jeho zaměstnanec, jak se tomu stalo v tomto případě.
78.\tZávěrem svého dovolání obviněná právnická osoba navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
h) Dovolání obviněné právnické osoby Metrostav
79.\tObviněná právnická osoba obchodní společnost Metrostav podala prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), g) a h) tr. ř.
80.\tObviněná nejprve namítla, že v prvním stupni rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, neboť senát soudu prvního stupně byl složen nezákonně a rozhodoval vyloučenými přísedícími. Obviněná dovodila, že byla v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“) odňata svým zákonným soudcům (přísedícím) Evě Paškové a Ing. Miloši Petířovi. Z důvodu blížícího se konce výkonu funkce soudce byl zastaven nápad předsedovi trestního senátu oddělení č. 4 JUDr. Ivo Zelinkovi, jemuž napadla první obžaloba ve věci, která byla vrácena státnímu zástupci k došetření, proto v pořadí druhá obžaloba byla podle pravidel zastupování v rozvrhu práce přidělena předsedkyni senátu Mgr. Ivě Říhové (soudní oddělení č. 1) a následně byli přiděleni i jiní přísedící. Důvody zastavení nápadu předsedovi senátu však není možné vztáhnout k přísedícím. Podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu skutečnost, že jsou přísedící přiděleni do jiného soudního oddělení než zastupující předseda senátu, není legitimním důvodem pro odnětí věci zákonným soudcům a tento postup může být až posledním možným řešením. K tomuto přerozdělení navíc nedošlo na základě předem daných, jednoznačných a transparentních pravidel, která by vylučovala libovůli. V praxi Krajského soudu v Praze dochází ke konstituci trestních senátů na základě irelevantních důvodů pro zastupování administrativy, aniž jsou o tom vedeny jakékoliv záznamy, natož aby tyto záznamy byly součástí trestního spisu, a byla tak zajištěna přezkoumatelnost tohoto postupu. Tento systém umožňuje, aby si přísedící vybírali, které trestní věci budou rozhodovat, případně aby vedoucí kanceláře rozhodovala, kteří konkrétní přísedící ve věci rozhodovat nebudou. Administrativní aparát při výběru přísedících nerespektoval ani existující pořadí pro zastupování přísedících, neboť poté, co všichni přísedící soudního oddělení č. 1 i č. 2 odmítli věc projednávat, vedoucí kanceláře nepokračovala k dalšímu soudnímu oddělení, které bylo podle rozvrhu práce povoláno k zastupování a jako přísedící byla ustanovena paní Gabriela Nardelli a jako náhradní přísedící paní Anna Kristlová. Podle pravidel pro přidělování přísedících a náhradních přísedících, která jsou založena na abecedním pořadníku přísedících jednotlivých soudních oddělení, navíc měl být senát složen z předsedkyně senátu Mgr. Ivy Říhové, přísedící Anny Kristlové a JUDr. Zdeňka Morávka, přičemž paní Gabriella Nardelli měla být náhradní přísedící. Nadto tyto přísedící nemohly být podle dovolatelky povolány k rozhodování této trestní věci, neboť byly zvoleny zastupitelstvem Středočeského kraje do funkce přísedících a rozvrhem práce zařazeny mezi přísedící Krajského soudu v Praze až poté, co předsedkyně senátu Mgr. Iva Říhová učinila první úkon ve věci. Došlo tak k porušení § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích.
81.\tProjevy přísedící paní Gabriely Nardelli na sociální síti Twitter vůči spoluobviněnému MUDr. Davidu Rathovi podle dovolatelky vzbuzují pochybnosti o nepodjatosti této přísedící, a to i vzhledem ke způsobu vedení hlavního líčení před soudem prvního stupně. Obviněná je proto přesvědčena, že v prvním stupni rozhodovali soudci, kteří byli vyloučeni z rozhodování, čímž byl naplněn dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Přísedící Gabriela Nardelli totiž přesdílela příspěvek obsahující fotografii předvolebního billboardu obviněného MUDr. Davida Ratha s jeho fotografií a textem „Boj s korupcí nikdy nevzdám. MUDr. David Rath, kandidát do senátu“, k níž je připojen ironický komentář autora příspěvku P. F. „Kampaň roku“. Uvedený příspěvek podle obviněné vyjadřuje přesvědčení autora příspěvku, že MUDr. David Rath se dopustil korupčního jednání, a tedy text billboardu je pokrytecký. Přesdílení příspěvku bez dalšího komentáře lze chápat přinejmenším jako vyjádření souhlasu, přijetí premisy, že se obviněný MUDr. David Rath skutečně dopustil korupčního jednání, aniž by o tom bylo dosud pravomocně rozhodnuto, což vyvolává důvodné pochybnosti ohledně toho, zda byla tato přísedící schopna rozhodovat nestranně a nezávisle. Následně byly procesní námitky obhájce obviněné i dalších obviněných zamítány bez podrobnějšího odůvodnění, bylo odkazováno na odůvodnění rozsudku, ve kterém zamítnutí námitek mělo být odůvodněno, ale námitky obviněných tam byly pouze s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze plošně označeny za obstrukční. To obviněná považuje za porušení jejího práva na obhajobu a zásady rovnosti zbraní.
82.\tDále obviněná, shodně s dalšími obviněnými, namítla, že rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Podle dovolatelky rozhodnutí o vyloučení její věci bylo provedeno policejním orgánem v rozporu s § 23 tr. ř., neboť o vyloučení nebylo rozhodnuto usnesením policejního orgánu, proti němuž lze podat stížnost. I kdyby však byla projednávaná věc z původní věci vyloučena zákonně, je zřejmé již na základě toho, že se policejní orgán o vyloučení projednávané věci z věci původní snažil, že původní věc a v tomto dovolacím řízení projednávaná věc jsou skutkově a materiálně jedinou trestní věcí. O tom svědčí i skutečnost, že odvolací soud rozhodl o vině právnických osob za skutky, ohledně nichž byly fyzické osoby, jejichž jednání je těmto právnickým osobám přičítáno, v původním řízení obžaloby pravomocně zproštěny. Takový postup je přitom porušením zásady legitimního očekávání a principu rovnosti ve smyslu čl. 1 Listiny a principu rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny. Státní zástupce zcela svévolně nerespektoval pravomocné usnesení soudu prvního stupně o vrácení věci a ze spisu nevyřadil odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř., prostorové odposlechy podle § 158d odst. 1 až odst. 3 tr. ř. a část protokolů o výslechu svědků a nezničil je. Pokud by tak učinil, nemohl by v roce 2018 podat státní zástupce obžalobu právě na základě těchto důkazů. Následně ani soud prvního stupně se neřídil svým vlastním závazným rozhodnutím a obviněnou uznal na základě těchto nezákonných důkazů vinnou. Přitom rozsudek Nejvyššího soudu, který vydal na základě stížnosti pro porušení zákona, v němž tyto důkazy v původní trestní věci označil za zákonné, nelze vzhledem k § 268 a § 269 tr. ř. aplikovat, neboť v tomto řízení již bylo o nezákonnosti uvedených důkazů pravomocně rozhodnuto zmiňovaným usnesením soudu prvního stupně, kterým byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
83.\tObviněná dále uvedla, že rozhodná skutková zjištění ve vztahu ke skutkům pod body 6) a 8) jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Shodně s obviněným Ing. Jiřím Andělem dovodila, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně chybně dospěl k závěru, že v rámci zadávacího řízení v souvislosti se zadáním veřejné zakázky „Rekonstrukce objektu SO.03 – pavilon O“ v Oblastní nemocnici Kladno, došlo na základě dohody účastníků zadávacího řízení k ovlivnění zadávacího řízení ve prospěch dovolatelky, aby byla její nabídka vybrána jako nejvhodnější, ačkoliv její nabídková cena byla oproti ceně obvyklé vyšší nejméně o částku 865 444 Kč. Tento závěr však nevycházel při výpočtu předpokládaného zisku z celkové nabídky ceny, ale pouze z její první části. Odvolací soud vycházel z předpokladu, že jednotlivé položky byly striktně odděleny, což však vyvrátila i znalkyně Ing. Renata Klímová, podle níž každý z uchazečů může do jednotlivých cen základní kalkulace ad a) zařadit i některé ostatní náklady, které v jednotkových směrných cenách ÚRS zahrnuty nejsou, přičemž zda budou některé položky zařazeny do ad a), nebo ad b), případně částečně do ad a), částečně do ad b), je na rozhodnutí uchazečů. Odvolací soud tak pochybil, pokud cenu obvyklou části zakázky zaměnil za cenu obvyklou celé zakázky. Ačkoliv jde o podstatnou část zakázky v rozsahu 96-99 %, při údajném předražení o 0,89 % tento rozdíl pro odvolací soud představoval naplnění zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou cenu jako zvláštního znaku skutkové podstaty trestného činu podle § 257 tr. zákoníku. Odvolací soud tak vycházel při určení „ceny obvyklé“ z 1. části nabídkové ceny, celková „obvyklá cena“ celé zakázky byla provedeným dokazováním ze znaleckého posudku Znalex zjištěna ve výši 100 495 418 Kč – 101 607 258 Kč, tedy vyšší než podaná nabídková cena obviněné (98 493 153 Kč). Částka 97 157 711 Kč nemůže být považována za předražení nabídkové ceny, neboť ve znaleckém posudku Ing. Renaty Klímové nejsou zohledněna další specifická rizika dané zakázky jako nezbytně vynaložené nutné náklady, jejichž ocenění bylo mimo jiné provedeno ve znaleckém posudku Znalex provedeném odvolacím soudem, který rizika souhrnně ocenil v intervalu 1 610 570 Kč až 2 038 410 Kč. Navíc podle znaleckého posudku společnosti PROFI-TEN, a. s., je rovněž aprobovaný interval +/- 10 %, v němž se jimi určená cena obvyklá může pohybovat. Nabídková cena by se tak mohla pohybovat mezi 87 411 490 Kč až 106 873 482 Kč. I z tohoto důvodu nemůže být nabídková cena obviněné považována za předraženou.
84.\tObviněná rovněž zpochybnila závěr odvolacího soudu o existenci dohody účastníků. Tato dohoda nemůže vyplývat z údajného rozhovoru obviněného Ing. Jiřího Anděla a obviněné MUDr. Kateřiny Kottové, v němž obviněný hovořil o chybách v nabídkách ostatních soutěžitelů, neboť tento rozhovor proběhl až týden po otevírání obálek, čímž se stalo veřejně známým, kdo ze soutěžitelů nabídku podal a s jakou nabídkovou cenou. Ačkoliv podle tehdy účinné právní úpravy nemohli účastníci zjistit obsah nabídek dalších účastníků, nemůže tato skutečnost bez dalšího vést k závěru o nezákonné dohodě. Obviněný Ing. Jiří Anděl mohl s ostatními účastníky komunikovat a dozvědět se o obsahu nabídek zcela legálně. I pokud by se k informacím dostal nezákonným způsobem, neznamená to rovněž bez dalšího nezákonnou dohodu a naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 257 tr. zákoníku.
85.\tObviněná dále připomenula, že odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný Ing. Pavel Pilát nabízel obviněné MUDr. Kateřině Kottové finanční plnění ve výši 10 000 000 Kč a za tímto účelem si s obviněnou domlouval schůzku. Z rozsudku však není patrné, za jakou činnost měl obviněný tento úplatek slibovat. Úplatek nemohl být nabízen za ovlivnění podoby zadávací dokumentace ve prospěch dovolatelky, neboť jeho nabídka měla být učiněna dne 28. 2. 2012 či dříve (což však není v napadeném rozhodnutí důkazně podloženo). Přitom již dne 7. 2. 2012 byli vybraní zájemci vyzváni k podání nabídek v rámci zadávacího řízení, a zadávací dokumentace tedy již musela být finalizována a zveřejněna a nebylo možné do ní zasahovat. V řízení navíc ani nebylo prokázáno, že by na jakékoliv schůzce dal obviněný Ing. Pavel Pilát obviněné MUDr. Kateřině Kottové slib finančního plnění, natož úplatku, který ani nebyl žádán.
86.\tPodle obviněné dále dospěl odvolací soud k závěru o vině všech obviněných skutkem pod bodem 8), jednáním týkajícím se veřejné zakázky „Rekonstrukce bloku C2 – součást akce Generel nemocnice Kladno“ na základě nezákonných a neslyšitelných odposlechů. Nicméně ani z těchto důkazů nevyplynulo, že by měli obvinění Ing. Jiří Anděl a Ing. Pavel Pilát v úmyslu způsobit škodu na veřejných rozpočtech s cílem umožnit dovolatelce získat neoprávněnou výhodu či neoprávněný prospěch, případně úmysl zjednat dovolatelce přednost či výhodu v zadávacím řízení. Jednání obviněného Ing. Jiřího Anděla spočívalo pouze v pomoci a radách obviněné MUDr. Kateřině Kottové, neboť byl odborníkem na stavebnictví. Tyto rady se týkaly pouze hrubého nacenění bloku C2 a jeho stavebního a technologického vymezení, a to v době, v níž ještě probíhala výstavba objektu Centra akutní medicíny, jehož realizaci ve sdružení dodavatelů (MPEH) zajišťovala právě i dovolatelka. Údajné hrubé nacenění bloku C2 provedl na žádost náměstka ředitelky Oblastní nemocnice Kladno zástupce dovolatelky K. dne 20. 12. 2011, tedy před účinností zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Toto jednání nemůže tedy být dovolatelce přičítáno, neboť by se jednalo o nepřípustnou retroaktivitu. Nebylo rovněž prokázáno, že by se obviněný Ing. Jiří Anděl podílel na přípravě zadávací dokumentace ani že by navštívil obviněnou Lucii Novanskou, která měla přípravu na starosti.
87.\tZ žádného provedeného důkazu podle dovolatelky ani nevyplynulo, že by měla v úmyslu se zadávacího řízení účastnit. Ačkoliv v rámci jejích interních procesů došlo k prosinci 2011 k „blanketnímu“ zablokování této zakázky v interním systému ve prospěch Divize 1 (aniž by jí byly známy parametry tohoto zadávacího řízení), nebylo učiněno žádné rozhodnutí o účasti v něm. Přitom podle interních aktů nebyl obviněný Ing. Jiří Anděl oprávněn rozhodnutí o podání nabídky učinit, mohl k němu pouze poskytnout podklady a informace. Jelikož nebylo prokázáno, že by se obviněná chtěla o tuto zakázku ucházet, nelze učinit závěr, že se měla obviněná MUDr. Kateřina Kottová s obviněným Ing. Jiřím Andělem dohodnout na zvýhodnění dovolatelky v tomto zadávacím řízení. I pokud by k jakémukoliv ovlivnění zadávacího řízení došlo, ačkoliv to nebylo prokázáno, mohlo by být právně posouzeno pouze jako příprava ke spáchání trestného činu, která ale u trestného činu podle § 256 tr. zákoníku není trestná.
88.\tZa hlavní nedostatek skutkových zjištění ve vztahu ke skutku pod bodem 8) výroku o vině obviněná považovala neprokázání subjektivní stránky trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru, že obviněný Ing. Pavel Pilát věděl o ovlivnění zadávacího řízení a slíbil spoluobviněné MUDr. Kateřině Kottové poskytnutí úplatku ve výši 22 300 000 Kč. Odvolací soud však nijak nezohlednil, že předmětná veřejná zakázka byla již dříve vysoutěžena jako tzv. opce v souvislosti s vysoutěženou zakázkou Centrum akutní medicíny, ohledně které byla uzavřena Smlouva o dílo dne 3. 10. 2008 a veškerá zachycená komunikace obviněných tedy navazovala na tuto dříve vysoutěženou zakázku. Důkazy, kterými odvolací soud v odsuzujícím rozsudku prokazoval vinu Ing. Pavla Piláta u skutků 6) a 8), jsou shodné a ani v jenom případě z nich nevyplývá žádné konkrétní zjištění a ani žádný slib úplatku. Nebylo tedy prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku po subjektivní stránce.
89.\tOdvolací soud následně dospěl podle přesvědčení dovolatelky i k nesprávnému právnímu závěru, že obviněný Ing. Pavel Pilát měl „slíbit úplatek“ ve smyslu § 332 tr. zákoníku, neboť závěry odvolacího soudu nepotvrzují slib úplatku, neboť obviněný i podle skutkových zjištění odvolacího soudu na zaznamenaných schůzkách nevznášel žádné požadavky a neměl úplatek nabídnout ani slíbit, měl jej pouze akceptovat (ani to však podle dovolatelky z provedeného dokazování nevyplývá, jak bylo rozvedeno výše). Odvolací soud rovněž nesprávně dovodil naplnění skutkové podstaty podplacení podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obviněný Ing Pavel Pilát měl naplnit znak spočívající ve „značném prospěchu jiného“. Žádný takový prospěch však není ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku pod bodem 8) v rozporu se zvolenou právní kvalifikací uveden. Podle odůvodnění napadeného rozsudku se prospěchem rozumí i samotný úplatek, avšak takový závěr zjevně odporuje právní úpravě § 332 odst. 1 a 2 tr. zákoníku.
90.\tPodle obviněné se soudy obou stupňů dopustily nesprávného právního posouzení skutku při hodnocení úmyslu způsobit škodu velkého rozsahu ve smyslu § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, neboť za hrozící škodu považovaly celou výši neoprávněně vyplacené dotace z rozpočtu Evropské unie, tedy 90 452 716 Kč. Způsobená škoda jako znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu však spočívá v materiálním neoprávněném použití těchto finančních prostředků vzhledem k účelu dotace, resp. vzhledem k účelu sledovaném politikou podpory z rozpočtů Evropské unie, jak vyplývá z judikatury jiných členských států Evropské unie i z judikatury Nejvyššího soudu. V této souvislosti obviněná odkázala na usnesení Spolkového soudního dvora (BGH) ze dne 25. 4. 2014, sp. zn. StR 13/13, podle něhož pokud bylo dosaženo účelu poskytnuté dotace, nevede jiné porušení rozpočtových pravidel bez dalšího ke vzniku majetkové škody. Obdobné závěry pak zaznívají i v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 5 Tdo 396/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 3 Tdo 238/2018).
91.\tZ provedeného dokazování přitom vyplynulo, že obviněná byla připravena provést rekonstrukci pavilonu O3 Oblastní nemocnice v Kolíně plně v souladu s materiálním účelem podpory, nemohla proto být způsobena buď žádná škoda ve smyslu kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku, nebo pouze škoda odpovídající částce, o níž měla být rekonstrukce v důsledku nezákonného jednání předražena, neboť jenom tato částka by byla vynaložena v rozporu s materiálním účelem dotace, kterým nepochybně bylo financovat účelnou rekonstrukci daného zdravotnického zařízení. Tento závěr podporuje i judikatura Nejvyššího soudu, podle níž je za škodu v případě trestných činů podle § 212 a § 260 tr. zákoníku možné považovat celou pachatelem požadovanou částku dotace pouze tehdy, pokud je prokázáno, že v případě odhalení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů by dotace vůbec nebyla poskytnuta (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1132/2021). V této souvislosti dovolatelka rovněž namítla, že se obviněný Ing. Jiří Anděl nemohl dopustit trestného činu podle § 260 tr. zákoníku, aniž by se současně účastnil zakázané dohody účastníků výběrového řízení týkající se výše nabídkové ceny a naplnit tak materiální znaky trestného činu pletichy při zadávání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.
92.\tObviněná právnická osoba dále namítla, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily naplnění podmínek pro zproštění její trestní odpovědnosti podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. Závěr odvolacího soudu o nemožnosti, resp. naprosté výjimečnosti aplikace tohoto ustanovení u jednání statutárního orgánu nebo vedoucího pracovníka je v rozporu s tímto zákonným ustanovením. Soudy nižších stupňů vyloučily aplikaci tohoto ustanovení výhradně na základě členství obviněného Ing. Pavla Piláta ve statutárním orgánu obviněné. Takový závěr odporuje i Průvodci právní úpravou pro státní zástupce vydaném Nejvyšším státním zastupitelstvím (dále jen „Průvodce NSZ“) i komentářové literatuře, v nichž je výslovně připuštěna možnost zbavení trestní odpovědnosti právnické osoby podle § 8 odst. 5 t. o. p. o. u protiprávního jednání ze strany statutárních osob a dalších osob s vedoucím postavením v rámci právnické osoby v případě vícečlenného statutárního orgánu, kde přes existenci spravedlivě očekávaných opatření dojde k neřízenému excesu v jednání jednoho ze členů statutárního orgánu. Právnická osoba se tedy může vyvinit v souvislosti se spácháním trestného činu kterékoliv osoby uvedené v § 8 odst. 1 t. o. p. o.
93.\tObviněná rovněž doložila podrobné důkazy ohledně funkčnosti a vývoje jejího compliance management systému. Již v roce 2012 disponovala funkčním a komplexním systémem, který byl schopen detekovat a reagovat na protiprávní jednání jejích zaměstnanců. Přitom obvinění Ing. Jiří Anděl a Ing. Pavel Pilát byli řádně proškoleni. V současné době je CMS systém obviněné certifikován renomovanou certifikační agenturou podle norem ISO 37001:2016, systémy protikorupčního managementu, a ČNS ISO 37301:2021, compliance management systém, který je podle Nejvyššího státního zastupitelství považován za důkaz správného nastavení a považuje ho za doložení přístupu k vynaložení veškerého úsilí, které na ni bylo možno spravedlivě požadovat.
94.\tPodle obviněné odvolací soud rovněž nesprávně vyhodnotil existenci vůle právnické osoby z hlediska občanského práva ve smyslu § 151 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), kterou má tvořit protiprávní jednání fyzických osob. Právnická osoba však podle teorie fikce žádnou vlastní vůli nemá, členové orgánů vystupují jako její zástupci. V důsledku tohoto nesprávného posouzení je pak jednání fyzických osob přímo ztotožňováno s vůlí právnické osoby.
95.\tObviněná rovněž vytýkala soudům nižších stupňů nesprávné posouzení naplnění podmínek přičitatelnosti jednání obviněných Ing. Jiřího Anděla a Ing. Pavla Piláta obviněné právnické osobě podle § 8 t. o. p. o. V této souvislosti zdůraznila, že otázka naplnění definice „osoby ve vedoucím postavení“ je otázkou právní, a tak je hrubě nedostatečné, pokud odvolací soud odkazuje pouze na provedené dokazování, kterým mělo být prokázáno zmocnění obviněného Ing. Jiřího Anděla jednat za obviněnou podle § 8 odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by tato skutková zjištění právně posoudil. Nijak se totiž nezabýval tím, zda zmocnění tohoto obviněného k podání nabídky do výběrového řízení naplňuje definici osoby ve vedoucím postavení. Odvolací soud navíc opětovně uváděl, že obviněný Ing. Jiří Anděl měl být osobou vykonávající vůli společnosti, ačkoliv jako právnická osoba žádnou vůlí nedisponuje.
96.\tPro závěr o tom, že osoba byla ve vedoucím postavení, podle novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nepostačí prostá rozhodovací či kontrolní pravomoc, ale osoba musí být nadána konkrétním, objektivním „vedoucím postavením [§ 8 odst. 1 písm. a) a b) t. o. p. o.]. Podle stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR jakožto předkladatele této novely by se mělo jednat o osoby, které mají určitý významný vliv na chod právnické osoby a mohou samostatně rozhodovat o svěřených záležitostech, případně úkolovat či alespoň dozorovat. Jedná se tedy o osoby, které jsou svým vlivem srovnatelné s vlivem členů statutárních orgánů. Aby bylo možné považovat osobu za vedoucího zaměstnance podle t. o. p. o., musí jít o zaměstnance, který je v hierarchii právnické osoby fakticky nejvýše a má možnost významným způsobem ovlivnit chod celé právnické osoby, což však obviněný Ing. Jiří Anděl ze své pozice činit nemohl. Podle komentářové literatury pak řídící činnost vykonávají především členové vrcholných orgánů právnické osoby. Je tedy zřejmé, že řídící činností může být nadána u větších právnických osob pouze fyzická osoba vykonávající činnost na centrální úrovni a na nejvyšších postech.
97.\tObviněná má rovněž za to, že skutkové závěry odvolacího soudu ohledně nahraditelnosti její pozice pro klíčové oblasti národního hospodářství a obranu a bezpečnost České republiky jsou dílem nepřezkoumatelné, dílem v příkrém rozporu s provedeným dokazováním. Tyto skutkové závěry rovněž svědčí o vadné aplikaci § 14 odst. 1 t. o. p. o., podle něhož musí trest reflektovat mimo jiné, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, zda má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost. Obviněná také odvolacímu soudu vytkla, že vůbec nevzal v potaz kritéria pro stanovení trestu podle § 14 odst. 3 t. o. p. o., a to zejména k důsledkům, které bude mít uložený trest na třetí osoby. Přitom obviněná je podle materiálu Metrostav z pohledu strategického významu národního hospodářství, obranu a bezpečnost významnou stavební společností, která má výsadní postavení v klíčových oblastech národního hospodářství a bezpečnosti, jako jsou dopravně infrastrukturní stavby (páteřní silnice, dálnice, tunely, metro, železniční tratě, ale i vodní zdroje, zdroje pitné vody, zásobníky plynu a ropy apod.). Nutné opravy, zprovoznění a rozšíření některých pro národní hospodářství či národní bezpečnost významných staveb je pak v krizové době vzhledem ke svým jedinečným kompetencím a technologiím schopna realizovat právě jen obviněná. Na základě Smlouvy o poskytnutí pomoci při mimořádných událostech v hl. městě Praze je povinna k součinnosti a pomoci složkám integrovaného systému, je jediným subjektem ve vztahu ke zajištění provozuschopnosti metra, případně zajištění prostor metra či tunelových komplexů na území hlavního města Prahy pro účely civilní obrany. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že nejen v českém prostředí, ale i v zemích EU působí jiné stavební společnosti, které jsou obviněnou schopny nahradit, je podle názoru obviněné tento závěr v rozporu s obsahem provedených důkazů, zcela nekonkrétní a takřka nepřezkoumatelný. Není zřejmé, které společnosti ji mohou nahradit, ostatně odvolací soud toto tvrzení nezaložil na jediném provedeném důkazu. Navíc obviněná zaujímá výsadní místo i v případě nutnosti urgentního zásahu a zprovoznění infrastrukturní stavby či odvrácení hrozícího nebezpečí v případě rozsáhlé přírodní katastrofy, v případě ohrožení válečným konfliktem. V takovém případě by rovněž bylo nahrazení obviněné zahraničními subjekty problematické, ne-li nemožné.
98.\tZávěrem svého dovolání obviněná právnická osoba navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně a současně aby podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Obviněná rovněž navrhla, aby oba rozsudky Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 2 věta poslední tr. ř. ve spojení s § 261 tr. ř. ve prospěch všech ostatních obviněných, neboť shora uváděné důvody prospívají bez rozdílu všem obviněným.
i)\tDovolání obviněné právnické osoby Metrostav Infrastructure
99.\tProti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala prostřednictvím své obhájkyně dovolání obviněná společnost Metrostav Infrastructure, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř. Podle dovolatelky odvolací soud nijak nenapravil porušení ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení. Rovněž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť byla stíhána jinak, než stanoví zákon, v důsledku čehož se nemohla mimo jiné hájit v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Dále dovolatelka namítla, že byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Obviněná má rovněž za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení naplnění podmínek pro uložení trestu.
100.\tObviněná předně uvedla, že byla nezákonně vtažena do odvolacího řízení před odvolacím soudem, neboť se nijak neúčastnila přípravného řízení ani řízení před soudem prvního stupně a ani vůči ní nebylo zahájeno trestní stíhání. Až následně jí bylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání, aniž z něj bylo zřejmé, o jakou věc projednávanou před soudem prvního stupně se jedná. Takový postup považuje za porušení jejího práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny. Dovolatelce nebyl ani dán jakýkoliv prostor k obhajobě, aby mohla vznést argumenty, proč na tento případ singulární sukcese nedopadá § 10 t. o. p. o. o přechodu trestní odpovědnosti právnických osob, a navrhnout k této skutečnosti potřebné důkazy. Odvolací soud na námitky obviněné reagoval pouze tak, že dosavadního řízení se účastnila v podstatě skrze obviněnou právnickou osobu Metrostav a výkon všech práv v rámci spravedlivého procesu jí byl umožněn právě prostřednictvím tohoto právního předchůdce. Každá právnická osoba má však svou vlastní právní subjektivitu a vlastní práva a povinnosti, které nabyla v okamžiku jejího vzniku. Obviněná tak nemohla svá práva realizovat skrze jinou právnickou osobu dříve, než vůbec vznikla. Obviněná rovněž vyjádřila svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že automatická procesní sukcese v důsledku hmotněprávní sukcese je v českém právu akceptována, neboť tak tomu není ani v řízení civilním, kde vzniká až na základě rozhodnutí soudu, proti němuž je možné podat opravný prostředek, a tak by k tomu rozhodně nemělo docházet ani v řízení trestním. Podle názoru dovolatelky byla automatická sukcese aplikována, aniž by pro ni existoval jakýkoliv zákonný podklad, čímž došlo k porušení čl. 8 odst. 2 Listiny. Ustanovení § 10 odst. 1 t. o. p. o. stanovující přechod trestní odpovědnosti na každého právního nástupce je ustanovením hmotněprávním, nikoliv procesním. Procesní ustanovení, jak má být s právním nástupcem původního obviněného postupováno, však zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neobsahuje. Jde o absenci procesní normy, mezeru v zákoně, kterou nelze nahradit jakoukoliv analogií či soudcovským právem v podobě pouhého předvolání k veřejnému zasedání bez jakéhokoliv formálního rozhodování.
101.\tObviněná namítala, že byla za účelem zjednodušení řízení postupem odvolacího soudu porušena zásada dvojinstančnosti řízení zakotvená v čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž respektování je součástí práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Rozsudkem soudu prvního stupně jí nebyl uložen žádný trest, a je tedy nemyslitelné, aby jí byl trest uložen rozsudkem soudu odvolacího, proti němuž nemůže podat řádný opravný prostředek. Možnost revize uloženého trestu prostřednictvím dovolání je totiž velmi omezená. Dosažení cíle potrestání pachatelů trestné činnosti právnických osob by bylo možné i v případě, že by o vstupu právních nástupců určených hmotněprávní úpravou do trestního řízení bylo rozhodnuto usnesením, proti němuž by byla přípustná stížnost. To by však bylo možné, pokud by to procesní předpisy výslovně umožňovaly a při zachování zásady dvojinstančnosti, tedy nikoliv v odvolacím řízení. V opačném případě dochází k vyprázdnění právní úpravy dané trestním řádem úpravou zahájení trestního stíhání formou usnesení.
102.\tPodle obviněné došlo rovněž k nesprávnému právnímu posouzení naplnění podmínek přechodu trestní odpovědnosti podle § 10 odst. 1 t. o. p. o. Toto ustanovení upravuje přechod trestní odpovědnosti v případě univerzální sukcese, která však v posuzované věci nenastala. Přechod trestní odpovědnosti v případě singulární sukcese byl v judikatuře dosud připuštěn pouze v jednom případě, a to v usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 840/14, v němž Ústavní soud připustil přechod trestní odpovědnosti za splnění restriktivních hmotněprávních podmínek, které musejí být v každém stadiu řízení předmětem dokazování a uvedl, že dané ustanovení nelze vykládat tak, že by bylo aplikovatelné na všechny případy singulární sukcese. Tedy ne každý převod obchodního závodu či jeho bonitní části má být spojen s přechodem trestní odpovědnosti, ale pouze takový, jehož cílem je snaha vyhnout se důsledkům trestní odpovědnosti, trestním sankcím. To však odvolací soud zcela ignoroval a dovodil automatický přechod trestní odpovědnosti na obviněnou pouze na základě singulární sukcese. Aplikace institutu přechodu trestní odpovědnosti vůči singulárnímu nástupci však může nastat pouze v případě, pokud dojde k tak masivnímu převodu aktiv, který se rovná efektu univerzálního nástupnictví. Smyslem ustanovení § 10 odst. 1 t. o. p. o. je znemožnit vyhnutí se trestu, nikoliv zajištění řetězení trestní odpovědnosti. Odvolací soud neprovedl žádné dokazování k otázce, v jakém rozsahu na obviněnou přešly výnosy, užitky a jiné výhody z údajně spáchaného trestného činu a v jakém rozsahu pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž měl být trestný čin spáchán. Převod části závodu však byl součástí dlouho připravované změny, nejednalo se o formální nebo účelový prodej referencí. Ačkoliv byla předmětem převodu části závodu část Divize 4 zaměřená na silniční stavby, jednalo se o část závodu, která produkovala méně než 10 % celkového obratu obviněné společnosti Metrostav a na obviněnou nebyly převedeny činnosti a aktivity pro většinu segmentů trhu veřejných zakázek. Právní předchůdkyni dovolatelky tedy zůstala zachována rozhodující a zcela převažující část aktiv hmotných i nehmotných (know-how) umožňující vstup na trh veřejných zakázek, která jsou předpokladem pro účast v zadávacích řízeních. Obviněná nemůže v oblasti stavebních prací zadávaných prostřednictvím veřejných zakázek působit v rozsahu srovnatelném s obviněnou společností Metrostav. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že na obviněnou přešly některé rozpracované zakázky, neboť ty souvisely s převodem části závodu, ale rozhodně se na obviněnou nepřenesl celý potenciál její právní předchůdkyně k působení na trhu veřejných zakázek.
103.\tPodle obviněné rovněž napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení naplnění podmínek pro uložení trestu, neboť jí uložený trest nelze považovat za přiměřený a individualizovaný. Odvolací soud nezohlednil specifika sankcionování právního nástupce, dokonce vůbec nepřihlédl k žádným kritériím pro ukládání trestu ve smyslu § 14 odst. 1, 3 t. o. p. o. ani § 39 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nijak nehodnotil majetkové poměry obviněné, jako např. druh podnikatelské a jiné činnosti, a jaký bude mít uložený trest vliv na třetí osoby či celospolečenské zájmy – národní hospodářství, bezpečnost apod. Přitom obrat obviněné je tvořen z drtivé většiny projekty, které jsou realizovány jako veřejné zakázky. Jakmile obviněná dokončí v minulosti vysoutěžené veřejné zakázky, nebude mít pro své stávající zaměstnance žádnou práci v tomto segmentu veřejných zakázek. Přitom uložený trest musí být přiměřený a jeho uložení dostatečně odůvodněné a založené na zohlednění uvedených zákonných kritérií založených na provedeném dokazování.
104.\tPodle obviněné rovněž odvolací soud zamítnul její návrhy na doplnění dokazování jako nadbytečné, aniž by toto své rozhodnutí řádně odůvodnil. Přitom pokud není provedení navrhovaných důkazů vůbec zdůvodněno, popř. je zdůvodněno nedostatečně či nepřiléhavě a důvody jsou jen zástupné, jde o tzv. opomenuté důkazy, které představují porušení práva obviněného na spravedlivý proces, což vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, kterou dovolatelka citovala.
105.\tZ napadeného rozhodnutí podle názoru dovolatelky ani nevyplývá, že by odvolací soud při ukládání trestu zvažoval, v jakém rozsahu na ni přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchání trestného činu, případně v jakém rozsahu pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin. Odvolací soud se nijak nevypořádal s kritérii stanovenými v § 10 odst. 2 t. o. p. o., a napadený rozsudek tedy nesplňuje požadavky náležitého odůvodnění ve smyslu judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
106.\tZávěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud ve vztahu k dovolatelce zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a přikázal věc státnímu zástupci k došetření.
j)\tDovolání nejvyššího státního zástupce
107.\tProti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných MUDr. Kateřiny Kottové a MUDr. Petra Kotta, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
108.\tNejvyšší státní zástupce připomněl, že rozsudkem soudu prvního stupně byli tito obvinění uznáni vinnými pod bodem 5) výroku o vině pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019. Právní kvalifikaci skutku jako zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku soud prvního stupně odůvodnil tím, že pozdější právní úprava není pro obviněné výhodnější. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a obviněné uznal vinnými po bodem 5) výroku o vině pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pomocí ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331, odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, neboť stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že pozdější právní úprava není pro obviněné příznivější. Přesto však změnil právní kvalifikaci skutku s ohledem na novelu trestního zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb., účinnou od 1. 10. 2020, která měnila hranice výše způsobené škody. Oba obvinění pro sebe získali uvedeným skutkem prospěch ve výši nejméně 740 000 Kč, tedy překročili hranici většího prospěchu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku.
109.\tNejvyšší státní zástupce z hlediska § 2 odst. 1 tr. zákoníku považoval za nesprávné vyhodnocení časové působnosti trestních norem, neboť při posouzení trestnosti činu z hlediska časové působnosti je nutno vycházet ze zákona účinného v době spáchání činu, podle pozdějšího zákona se čin posuzuje jen tehdy, pokud je to pro pachatele příznivější. Přitom je nutno vycházet ze znění zákona jako celku, nelze u jednotlivých znění trestního zákoníku posuzovat izolovaně jen jeho vybrané ustanovení, např. § 138 tr. zákoníku. Je proto vyloučeno aplikovat nové hranice výše škody podle právní úpravy účinné od 1. 10. 2020 na trestný čin podílnictví podle § 214 tr. zákoníku, který byl zákonem č. 287/2018 Sb., k 1. 2. 2019 zrušen, resp. subsumován pod skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku.
110.\tSkutek pod bodem 5) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu měl být tedy správně podle nejvyššího státního zástupce odvolacím soudem kvalifikován kromě jinak použité právní kvalifikace jako pomoci ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pomoci ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku též jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a), b) a c) tr. zákoníku, neboť tuto právní kvalifikaci zahrnovalo znění trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020. Ačkoliv odvolací soud správně reflektoval, že v důsledku změny výše hranic způsobené škody, resp. prospěchu není možné daný skutek posoudit též jako zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, jak učinil soud prvního stupně, chybně aplikoval ustanovení o přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, pokud k závěru o získání toliko většího prospěchu podle § 214 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a ne prospěchu značného podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku dospěl pouze na podkladě ustanovení § 138 tr. zákoníku, které ještě v té době účinné nebylo, ale nabylo účinnosti až 1. 10. 2020, neboť tehdy již skutková podstata trestného činu podílnictví podle § 214 tr. zákoníku nebyla v trestním zákoníku obsažena a není možné aplikovat ustanovení trestního zákoníku ve dvou různých zněních, ale je třeba užít znění zákona jako celku. Ve znění účinném od 1. 10. 2020 odpovídala jednání obviněných právě skutková podstata trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku.
111.\tNejvyšší státní zástupce rovněž doplnil, že v případě skutku pod bodem 5) šlo o souběh více trestných činů, přičemž v případě posouzení skutku jako pomoci ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pomoci ke zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud zjevně aplikoval trestní zákoník v aktuálně účinném znění a i z tohoto důvodu měl stejné znění trestního zákoníku aplikovat i na další trestný čin spáchaný s nimi v jednočinném souběhu.
112.\tZávěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř částečně zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, a to ve výroku o vině ohledně obviněných MUDr. Kateřiny Kottové a MUDr. Petra Kotta v rozsahu, kterým bylo nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto odvolacím soudem o vině pod bodem 5), a v celém výroku o trestu, a současně také zrušil veškerá další rozhodnutí na zrušené části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl jiným než navrhovaným způsobem.
III. Vyjádření k dovolání a repliky obviněných1. Vyjádření nejvyššího státního zástupce
113.\tK dovolání jednotlivých obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
a)\tk dovolání MUDr. Kateřiny Kottové a MUDr. Petra Kotta
114.\tK dovolacím námitkám těchto obviněných státní zástupce uvedl, že pokud jde o jejich argumentaci k té části dovolání, jíž se netýkalo zpětvzetí, tedy ve vztahu k výroku o uložených trestech, je nutno připomenout, že proti výroku o trestu lze v dovolacím řízení brojit pouze na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je naplněn, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou pro trestný čin, jímž byl uznán vinným. O jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. ve vztahu k výroku o trestu může jít pouze v případě, že vady tohoto výroku spočívají v porušení hmotného práva v jiných otázkách než druh a výměra trestu, např. v pochybení soudu v právním závěru, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, případně společný trest za pokračování v trestném činu.
115.\tProstřednictvím žádného dovolacího důvodu však nelze brojit proti údajně nesprávnému druhu či výměře uloženého trestu, zejména ve vztahu k nesprávnému hodnocení kritérií § 38 a násl. tr. zákoníku. Mimo rámec nejen uplatněných dovolacích důvodů jsou tak námitky obviněných o údajné zjevné nepřiměřenosti trestu vycházející především ze skutečnosti, že obvinění část trestu ještě před uložením společného úhrnného, resp. souhrnného trestu, v napadeném rozsudku vykonali a byli z jeho výkonu podmíněně propuštěni. Ačkoliv ve výjimečných případech je možný zásah Nejvyššího soudu i do výroku o trestu ohledně jeho přiměřenosti, taková situace v nyní posuzované věci nenastala. Obviněným byl správně uložen trest za několik úmyslných trestných činů, jejichž závažnost byla velmi vysoká, nelze proto uvažovat o nějakém zjevném excesu či neproporcionalitě uloženého trestu.
116.\tInstitut podmíněného propuštění se váže na rozhodnutí o trestu z původního rozsudku a není směrodatný pro rozhodování o trestu v případech, v nichž je nutno původní pravomocný výrok o trestu zrušit a nově rozhodnout o další trestné činnosti, k níž došlo ještě před prvním odsuzujícím rozsudkem. Okolnost podmíněného propuštění může být jednou z více skutečností, které soud při ukládání nového trestu bere v úvahu, nikoliv však okolností rozhodující, která by měla výsadní postavení. Rozhodně nemůže být vnímána jako překážka uložení dalšího trestu v případech projednání další trestné činnosti, třeba i závažnější či trestné činnosti většího rozsahu. Podle státního zástupce odvolací soud dostál svým zákonným povinnostem odůvodnit druh uloženého trestu a jeho výměru. Odvolací soud výrok o trestu odůvodnil náležitě, logicky, k porušení práva obviněných na spravedlivý proces tedy nedošlo.
117.\tAčkoliv námitka obviněné MUDr. Kateřiny Kottové, že jí měl být uložen souhrnný, a nikoliv úhrnný trest, podle státního zástupce naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není opodstatněná. Odvolací soud rozhodoval v řízení vedeném pro další skutky ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř., které tvoří součást jednoho pokračování v trestném činu, pro jehož dílčí útoky byla obviněná již odsouzena jako hlavní pachatelka v předešlém řízení. Bylo nezbytné dřívější odsuzující rozsudek za tyto skutky zrušit a opět rozhodnout o vině pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Takový postup nebyl možný u obviněného MUDr. Petra Kotta, jelikož byl v novém rozhodnutí odsouzen výhradně v postavení pomocníka, a nebyly tedy u něj splněny podmínky pokračování v trestném činu, a tak mu musel být ukládán souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
118.\tObviněné MUDr. Kateřině Kottové byl v souladu se zákonem uložen trest úhrnný, neboť ve výrocích o vině v dřívějším rozsudku nebylo v jejím případě rozhodováno o jiných trestných činech, které by nebyly v jednočinném souběhu s dílčími útoky pokračujícího trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) c), odst. 3 tr. zákoníku, o nichž bylo nutno nově rozhodnout podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku. Ohledně obviněné byl z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, zrušen celý výrok o vině i navazující výroky na výrok o vině, a nezbyl tedy žádný nezrušený výrok o vině, který by se netýkal předmětných dílčích útoků, a především pro nějž by připadalo do úvahy uložení souhrnného trestu.
119.\tStátní zástupce souhlasil s obviněnou, že upuštění od uložení společného trestu za pokračování v trestném činu zákon neumožňuje, nicméně na základě této skutečnosti nelze účelově uvažovat o uložení společného a souhrnného trestu, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Navíc ani námitka proti nepoužití § 44 tr. zákoníku nemůže být založena na tvrzení o nepřiměřenosti jinak správně uloženého trestu.
120.\tZávěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání těchto obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
b) k dovolání obviněného MUDr. Davida Ratha
121.\tK dovolání tohoto obviněného státní zástupce uvedl, že část námitek obsažených v jeho dovolání kopíruje argumentaci, kterou uplatňoval již v tzv. první větvi kauzy, týkající se jeho korupčního jednání. Tyto námitky se již staly předmětem přezkumu dovolacího soudu, který jim ve svém usnesení ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, zcela správně nepřisvědčil, a není tedy důvod odchylovat se od závěrů v tomto rozhodnutí vyslovených. Za námitky neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům, námitky nedůvodné či námitky neopodstatněné lze s odkazem na citované usnesení označit výhrady obviněného, v nichž namítal porušení zásady presumpce neviny, neboť trestní stíhání bylo od počátku mediálním procesem, opatření stěžejních důkazů v přípravném řízení vyloučeným policejním orgánem pod dozorem vyloučených a místně nepříslušných státních zástupců, účelovou manipulaci s místní příslušností soudů v přípravném řízení, zastupování obžaloby v řízení před soudy vyloučeným státním zástupcem, vyloučení všech členů senátu obou soudů nižších stupňů z důvodu na ně vyvíjeného tlaku ze strany představitelů státní moci, jejich vyjádření a pozornost médií, podjatost všech soudců soudu prvního stupně z důvodu porušení povinností o ochraně osobních údajů, důvody pro vyloučení přísedících, neboť byli do své funkce jmenováni zastupitelstvem Středočeského kraje, který má v posuzované věci postavení poškozeného, a rovněž z důvodu, že jejich volba ani přidělení k rozhodování této věci nebyla transparentní, a opatření rozhodných důkazů v přípravném řízení podle trestního řádu bez příslušného rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 10 odst. 2 tr. ř., ačkoliv obviněný ohledně jednání, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání na základě souhlasu předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, reálně nebyl vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
122.\tObviněný nově s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uplatnil námitku o nesprávném obsazení senátu soudu prvního stupně, neboť podle jeho názoru došlo po opětovném podání obžaloby k účelové a neodůvodněné změně v osobách přísedících. Ačkoliv obecně lze námitku, že ve věci rozhodovali jiní přísedící, než vyplývalo z rozvrhu práce, podřadit pod uplatněný dovolací důvod, argumentaci obviněného je podle státního zástupce nutno odmítnout, neboť podle rozvrhu práce byla obžaloba zcela správně přidělena do oddělení č. 1. Původní přísedící nebyli členy tohoto soudního oddělení a oddělení č. 4 bylo zrušeno v souvislosti s odchodem JUDr. Ivo Zelinky. Nejednalo se tedy o žádný akt libovůle a dovolateli nelze přisvědčit, že by senát byl obsazen v rozporu se zákonnými a interními normami soudu.
123.\tNámitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., představují podle státního zástupce argumentaci dovolatele založenou na jeho vlastním vyhodnocení jednotlivých důkazů. V uplatněných dovolacích námitkách nelze shledat reálný zjevný nesoulad, obviněný pouze brojí proti způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, snaží se prosadit vlastní verzi skutkového stavu. Takové námitky nejsou způsobilé naplnit obsahové vymezení tohoto dovolacího důvodu. Přitom soudy založily své skutkové závěry na konkrétních důkazech, jejichž obsah je důkladně rozveden a vyhodnocen v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a doplněn úvahami v odůvodnění rozsudku soudu odvolacího. Soudy nižších stupňů postupovaly zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. a jejich úvahy nevykazují žádné prvky nelogičnosti či libovůle a nelze spatřovat žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněného, že by odvolací soud zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, neboť z rozsudků zřetelně plyne, jaké skutečnosti vzaly soudy za prokázané, o které důkazy svá rozhodnutí opřely, a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily, stejně tak z těchto rozhodnutí vyplývá, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných. Pokud odvolací soud ve svém odůvodnění rozsudku odkazuje na obsáhlé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, pak stručnější odůvodnění jeho rozsudku nezasahuje do práv obviněného na účinný opravný prostředek.
124.\tI s námitkami obviněného o procesní nepoužitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a povolení ke sledování osob a věcí se již soud prvního stupně i soud odvolací ve svých rozhodnutích dostatečně vypořádaly. V této souvislosti lze rovněž odkázat na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se zabývalo totožnými námitkami dovolatele. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své druhé alternativě přitom nemůže být naplněn za situace, že tyto důkazy byly chybně označeny za procesně nepoužitelné soudem konajícím v jiném trestním řízení. S argumentací soudů nižších stupňů k těmto námitkám se státní zástupce zcela ztotožnil a doplnil, že zákaz „reformationis in peius“ při novém projednávání a rozhodování věci soudem prvního stupně se může týkat pouze případů řízení po rozhodnutí o opravném prostředku podaném výhradně ve prospěch obviněného, není však navázán na předchozí rozhodnutí prvoinstančního soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření jakožto rozhodnutí procesního rázu, zvlášť pokud toto rozhodnutí ani nebylo napadeno stížností. Námitky ohledně nepoužitelnosti důkazů pokládá státní zástupce za neopodstatněné. Obviněný vychází z mylného názoru Vrchního soudu v Praze v jiném trestním řízení, kterým nebyly soudy v této trestní věci vázány. Naopak není žádný důvod přehlížet a negovat závěry, které vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, a následně potvrdil v již citovaném usnesení ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020.
125.\tStátní zástupce se neztotožnil ani s námitkou o porušení pravidla § 45 odst. 1 tr. zákoníku o vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku, pokud soud odsuzuje nově pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu, za jehož ostatní útoky byl odsouzen rušeným pravomocným rozsudkem. Tato vázanost se vztahuje na skutková zjištění ohledně původně odsouzených dílčích útoků, nikoliv však na skutky (dílčí útoky) nově posuzované a na opatřování, provádění a hodnocení důkazů ohledně skutkových zjištění takových nově posuzovaných skutků. Nad rámec vyjádření k dovolání a možného dovolacího přezkumu státní zástupce doplnil, že ačkoliv je podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku soud vázán i právní kvalifikací v pravomocném odsuzujícím rozsudku, v posuzované věci se tím soudy neřídily, neboť ačkoliv byl obviněný pro skutek pod bodem 10) výroku napadeného rozhodnutí v původně zrušeném rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018, uznán vinným mimo jiné i pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, výrok o vině tuto právní kvalifikaci neobsahoval.
126.\tV určité části své dovolací argumentace sice námitky obviněného podle názoru státního zástupce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nikoli však ve vztahu k použití zásady „in dubio pro reo“, avšak nejsou opodstatněné. Pokud se totiž dovolatel domáhal s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu o souběhu trestných činů posouzení svého jednání jako trestného činu podle § 256 tr. zákoníku, nikoliv podle § 331 tr. zákoníku, jde o interpretaci odporující zásadám trestní odpovědnosti. Znaky skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku totiž obviněný nenaplnil. Provedené dokazování neposkytlo podklad pro závěr, že by korupční jednání obviněného souviselo se zjednáním přednosti nebo výhodnějších podmínek některému dodavateli na úkor jiných dodavatelů, a to ani při využití zásady „in dubio pro reo“. Naopak nelze mít pochyb o tom, že obviněný naplnil skutky pod body 5) a 6) výroku o vině všechny zákonné znaky zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný si tak improvizovaným způsobem vypomáhá účelovým výkladem ohledně nezbytnosti naplnění některých znaků trestných činů ve snaze o dosažení korektivu viny v pojetí, že za určitých situací není nezbytně nutné, aby byl jinak jeho obligatorní znak v takovém případě naplněn. Výklad, v důsledku něhož by pro trestnost nějakého jednání nemuselo dojít k naplnění všech těchto obligatorních znaků předvídaných trestní normou jako nutné podmínky trestnosti, by nepřípustně rozšiřoval podmínky trestnosti a jednalo by se o nepřípustnou analogii. K této právní kvalifikaci nemohlo dojít ani aplikací zásady „in dubio pro reo“, která se vztahuje k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv právního posouzení skutku. V posuzované věci navíc nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by se obviněný dopustil trestné činnosti v souvislosti se zjednáním výhody při zadání veřejné zakázky, není tedy ani důvod uvažovat o jednočinném souběhu, neboť ten přichází v úvahu pouze v souvislosti s posouzením skutku podle zákonných ustanovení, které na něj dopadají, nikoliv těch, které skutku neodpovídají.
127.\tAni námitkám obviněného týkajícím se výroku o uloženém trestu státní zástupce nepřisvědčil. Námitku, že mu byl uložen trest mimo trestní sazbu, obviněný založil na odlišné právní kvalifikaci skutku, jak je vyloženo výše. Není ani důvod revidovat výrok o trestu odnětí svobody z důvodu, že dvojnásobek počtu denních sazeb uloženého peněžitého trestu spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesáhl horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody. Ani námitky o nepřiměřenosti uloženého trestu nepovažoval státní zástupce za opodstatněné. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu nelze namítat pochybení soudu spočívající v uložení údajně nesprávného druhu či výměry trestu. V případě trestu ve výměře sedmi let uloženého rozsudkem v tzv. první větvi bylo dovolacím soudem odmítnuto, že by šlo o trest nepřiměřený, natož pak extrémně přísný a nespravedlivý, představující neproporcionální zásah do osobní svobody obviněného. Ani v případě trestu odnětí svobody v trvání 8 let, který byl nyní obviněnému uložen podle přísnějšího ustanovení tr. zákoníku, nelze dospět k odlišnému závěru, neboť jde o mnohem obsáhlejší a současně závažnější trestnou činnost. Obviněnému byl ukládán trest za několik úmyslných trestných činů, jejichž závažnost byla velmi vysoká, obviněnému byl přitom uložen trest odnětí svobody pod polovinou zákonné trestní sazby. Nelze se tedy ztotožnit s námitkou dovolatele, že mu byl uložen exemplární trest.
128.\tPřitom podle státního zástupce nebyl důvod ukládat dovolateli trest mírnější, a to ani s přihlédnutím k jeho podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Ačkoliv jde o jednu z okolností, k nimž soud přihlédne při ukládání trestu, nemá institut podmíněného propuštění oproti ostatním okolnostem výsadní postavení a rozhodně nemůže být vnímám jako překážka jakéhokoli, byť i mírného navýšení výměry trestu odnětí svobody či uložení dalšího druhu trestu v případech, v nichž jde v novém projednání věci o posouzení další trestné činnosti, třeba i závažnější a většího rozsahu. Soud přihlíží i k možnostem nápravy pachatele, není však vázán rozhodnutím jiného soudu podle § 88 tr. zákoníku ohledně účinků výkonu předchozí trestněprávní sankce. Soud prvního stupně navíc k dosavadní trestní i občanské bezúhonnosti a řádnému vedení života obviněného přihlédl, což se projevilo například zařazením obviněného do věznice s ostrahou, ačkoliv byly dány podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. Soudy při ukládání trestu vzaly pečlivě v úvahu osobní poměry obviněného a jeho dosavadní způsob života, na druhou stranu však i povahu a vysokou škodlivost trestné činnosti. Skutečnost, že obviněný vykonával vysokou výkonnou funkci spojenou se svou politickou kariérou, byla naopak hodnocena v neprospěch obviněného, ačkoliv ve svém dovolání tyto své zásluhy zdůrazňoval jako okolnosti polehčující. Soud prvního stupně rozhodoval o několika úmyslných trestných činech, které vykazovaly znaky zvlášť závažných zločinů a role obviněného zde byla klíčová. Přitom byl s ohledem na všechny přitěžující a polehčující okolnosti uložen obviněnému trest odnětí svobody pod polovinou zákonné trestní sazby, který neumožňoval podmíněné odložení trestu.
129.\tAčkoli musí soudy zohlednit i osobní a majetkové poměry obviněného i z hlediska péče o nezletilé děti, neznamená to, že by nebylo možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, nejde o obecnou exkulpační skutečnost ani o kritérium vylučující přiměřené potrestání pachatele závažné trestné činnosti. Navíc obviněný není výlučnou osobou pečující o své děti, jejich výživa a výchova je standardně zabezpečena i ze strany matek.
130.\tAni námitkám o zjevné nedobytnosti uloženého peněžitého trestu nelze podle státního zástupce přisvědčit. V posuzované věci musely soudy vycházet z výše peněžitého trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze zrušeným podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že uložený trest není zjevně nedobytný, neboť obviněný je dlouhodobě výdělečně činný, je zaměstnaný v nadprůměrně ohodnocované oblasti zdravotnictví a vlastní nemovitý majetek, k čemuž odkázal na skutková zjištění v tzv. první větvi. Podle § 68 odst. 3 tr. zákoníku se počet denních sazeb určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, kterou soud vyhodnotil jako vysoce společensky škodlivou, což se projevilo na konečné výši peněžitého trestu.
131.\tZávěrem svého vyjádření státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného MUDr. Davida Ratha podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
c) k dovolání obviněného MUDr. Martina Houdka
132.\tArgumentace obviněného MUDr. Martina Houdka je podle státního zástupce pouhým nesouhlasem dovolatele s popisem skutku v tzv. skutkové větě a popíráním skutkového zjištění ohledně povahy předávané hotovosti jako úplatku. To je založeno na alternativní skutkové verzi o údajném vrácení zápůjčky, kterou soudy nižších stupňů nepřijaly. Svá rozhodnutí tyto soudy založily na konkrétních důkazech, jejichž obsah je důkladně rozveden a vyhodnocen v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a doplněn v napadeném rozsudku soudu odvolacího. Úvahy soudů v těchto rozhodnutích nevykazují žádné zjevné defekty, nelogičnost či prvky libovůle a po provedení důkazů byly skutkové závěry zcela správně promítnuty do popisu skutku ve výroku o vině.
133.\tStátní zástupce odmítl námitky obviněného, že držení značné finanční částky na bankovním účtu za současného tvrzeného přetrvávání dluhu obviněné MUDr. Kateřiny Kottové nemá vypovídací důkazní hodnotu. Takové jednání by vzbuzovalo pochybnosti o své smysluplnosti. Naopak je zcela neuvěřitelná verze dovolatele, podle níž mu měla být zápůjčka v hotovosti vrácena právě v době, v níž podle odposlechů mezi spoluobviněnými bylo probíráno rozdělení a předání finančních prostředků z úplatků pocházejících od spoluobviněného Ing. Martina Jireše, přičemž do této komunikace byl nepochybně zapojen i obviněný. Z veškeré zaznamenané komunikace vyplývá, že o vrácení zápůjčky nepadlo jediné slovo, ačkoliv mělo dojít k předání značné finanční částky v hotovosti. Navíc by bylo jednoznačně nejsnazší vrácení tvrzeného dluhu bezhotovostním převodem.
134.\tZa zjevně neopodstatněnou považoval státní zástupce i námitku obviněného o nesprávném právním posouzení skutku jako přečinu podplacení podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, pokud obviněný namítal, že nebyl naplněn znak spočívající v „souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu“. Obviněný vycházel ze závěru soudů, že nebylo zjištěno ovlivnění zadávacího řízení na dodávku sanitních vozidel ve prospěch konkrétního uchazeče. Tato skutečnost má však význam pouze pro úvahy o možném naplnění znaků skutkových podstat trestných činů podle § 256 či § 257 tr. zákoníku. Ovlivnění zadávacího řízení však naopak není nutnou podmínkou pro závěr o souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu ve smyslu § 331 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k pořízení sanitních vozů, ohledně nichž proběhlo zadávací řízení. Soudy nižších stupňů dospěly ke správnému závěru, že finanční částka byla předána v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu. Osobní zainteresovanost obviněných na spáchaném skutku, přímá souvislost s postavením obviněného MUDr. Davida Ratha jako úřední osoby, s vykonávanými činnostmi na úseku zdravotnictví (MUDr. Martin Houdek, MUDr. Kateřina Kottová) a konkrétní vztah úplatku k zakázce „nákup sanitních vozů“ byly bez jakýchkoliv pochybností prokázány. Přitom postavení obviněného v hierarchii zadavatele veřejné zakázky i v realizaci samotné veřejné zakázky bylo zcela nezastupitelné.
135.\tNedůvodnou je pak podle státního zástupce i námitka obviněného, že z popisu skutku není zřejmé, kdo měl být uplácejícím. Z popisu skutku vyplývá, proč obviněný Ing. Martin Jireš přinesl na schůzku se spoluobviněným MUDr. Petrem Kottem částku 3 340 000 Kč a že to bylo právě z důvodu předání zálohy z předem slíbené odměny poskytnuté v souvislosti se zadáním předmětné veřejné zakázky. Přitom obviněnému Ing. Martinu Jirešovi bylo známo, že MUDr. Petr Kott není konečným příjemcem úplatku, ale dojde k dalšímu dělení úplatku. Nelze tedy přisvědčit námitkám dovolatele, že by obviněný Ing. Martin Jireš měl být pouze živým nástrojem, který předal finanční hotovost, aniž by tušil, koho má podplatit a v souvislosti s jakou událostí.
136.\tZávěrem svého dovolání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného MUDr. Martina Houdka odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
d) k dovolání obviněného Ing. Martina Jireše
137.\tVe vyjádření k dovolání obviněného Ing. Martina Jireše státní zástupce uvedl, že s námitkami ohledně procesní nepoužitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a povolení ke sledování osob a věcí, se již vyčerpávajícím způsobem vypořádal soud prvního stupně i soud odvolací. Obviněný ve svém dovolání k této otázce neuvedl žádné nové skutečnosti. Takové dovolání je proto podle judikatury Nejvyššího soudu nutno považovat za zjevně neopodstatněné.
138.\tUplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě pak nemůže být naplněn, pokud jsou rozhodná skutková zjištění založena na procesně použitelných důkazech, které byly za procesně nepoužitelné chybně označeny soudem v jiném trestním řízení, proto soudy v tomto jiném řízení nebyly tímto názorem vázány. Ve vztahu k dovolacím námitkám obviněného je relevantní závěr o zákonnosti předmětných příkazů a povolení vyjádřen v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu (rozsudku ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017 a usnesení ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020). Ani odkaz obviněného na usnesení soudu prvního stupně o vrácení věci státnímu zástupci k došetření v rámci tohoto trestního řízení není relevantní, jak ostatně již soud prvního stupně i soud odvolací v odůvodnění svých rozsudků správně vyložily. Nad rámec jejich argumentace státní zástupce dodal, že zákaz „reformationis in peius“ při novém projednávání a rozhodování věci soudem prvního stupně se může týkat jen případů řízení po rozhodnutí o opravném prostředku, především ohledně výroků opravných prostředkem napadeného rozsudku. Je navázán na rozhodnutí odvolacího či dovolacího soudu o opravném prostředku, nikoli na předchozí rozhodnutí prvoinstančního soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., které je procesního rázu.
139.\tZa zjevně neopodstatněnou považoval státní zástupce i námitku nesprávného právního posouzení skutku jako trestného činu podplacení podle § 332 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. „Jinou osobou“ ve smyslu tohoto ustanovení může být jakákoliv osoba odlišná od pachatele, pro niž má pachatel jednat způsobem uvedeným v § 332 odst. 1 tr. zákoníku s úmyslem opatřit pro ni značný prospěch. Není žádný důvod pro to, aby z množiny „jiných“ byly vyčleňovány osoby uplácené. Připuštěním tohoto nelogického výkladu by vznikla situace, v níž by bylo přísněji postihováno uplácení, jímž by bylo usilováno o dosažení značného prospěchu jen na straně samotného pachatele, případně jakékoliv jiné osoby, kromě samotného upláceného. Naopak pokud by bylo úmyslně usilováno pouze o dosažení značného prospěchu na straně upláceného, měl by být trestný čin právně kvalifikován podle základní skutkové podstaty podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku. Takové pojetí je nejen nelogické, ale rovněž v rozporu se zásadou rovnosti před zákonem a také neodpovídá trestním postihům jednání osoby na straně korupčního vztahu, neboť v případě, že uplácený si v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu či v souvislosti s podnikáním pro sebe nebo jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek a jedná-li tak přitom v úmyslu opatřit sobě značný prospěch, dopustí se zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. V této souvislosti nelze ani přisvědčit námitce obviněného, že byl soud veden snahou uměle navýšit trestní sazbu, neboť v takovém případě by obviněnému neuložil podmíněný trest odnětí svobody.
140.\tVzhledem k výše uvedenému závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Martina Jireše odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
e)\tk dovolání obviněného Ing. Pavla Piláta
141.\tStátní zástupce nejprve uvedl, že ne všechny dovolací námitky tohoto obviněného lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Řada uplatněných námitek je ryze procesního charakteru, obviněný jimi zpochybňoval správnost místní příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení podle § 26 tr. ř., splnění podmínek pro vyloučení věci ve smyslu § 23 tr. ř., význam nezákonných pokynů uložených v usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, resp. tvrzení o neporozumění konkrétnímu obsahu v hlavním líčení provedených záznamů o odposleších a o sledování osob a věcí. Navíc podle státního zástupce všechny tyto otázky byly soudem prvního stupně i soudem odvolacím správně posouzeny.
142.\tNamítaná nepříslušnost orgánů činných v trestním řízení v Ústí nad Labem byla správně vyhodnocena už rozsudkem soudu prvního stupně, avšak touto problematikou se již zabýval, byť v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013, Nejvyšší soud i Ústavní soud a není důvod tyto závěry v nyní posuzovaném případě korigovat. Příslušnost Okresního soudu v Ústí nad Labem byla založena podle § 26 odst. 2 tr. ř. pro celé následující přípravné řízení, není ani důvod pro nepoužití důkazů vzešlých z příkazů tohoto soudu pro jiné řízení. K zásahu do práva obviněného na zákonného soudce nedošlo, s místní příslušností okresního soudu k úkonům v přípravném řízení nebylo nijak účelově manipulováno. Navíc námitku nepříslušnosti soudu lze v dovolacím řízení uplatňovat pouze na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., a to jen ve vztahu k věcné nepříslušnosti, nikoliv nepříslušnosti místní.
143.\tNámitku, že obviněný nebyl stíhán ve společném řízení s obviněnými v tzv. první větvi této trestní věci a že oddělení těchto věcí bylo v rozporu s § 23 tr. ř., nelze podle státního zástupce podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Jedná se o námitku ryze procesní, která dovolacímu přezkumu nepodléhá, nadto se již stala předmětem posouzení obecných soudů, na jejichž závěry lze zcela odkázat. Nad rámec toho státní zástupce rovněž uvedl, že obviněný brojí proti postupu policejního orgánu v přípravném řízení před podáním obžaloby. Soud prvního stupně ani soud odvolací přitom není oprávněn přezkoumávat, zda měla být obžaloba podána i pro jednání jiných osob, nemůže se zabývat trestní odpovědností osob, vůči nimž nebyla podána obžaloba, takový postup by byl v rozporu s obžalovací zásadou. Důležité důvody, kvůli nimž není vedeno společné řízení proti obviněné právnické a fyzické osobě, pak mohou spočívat i v tom, že proti fyzické osobě či fyzickým osobám je vedeno řízení vazebně, a je tedy nutné postupovat s co největším urychlením. Obecně platí, že trestní stíhání konkrétní osoby a její uznání viny není podmíněno trestním stíháním ostatních osob, které se měly na trestné činnosti zúčastnit.
144.\tI s námitkami obviněného ohledně procesní nepoužitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a povolení ke sledování osob a věcí se již soudy nižších stupňů dostatečným způsobem vypořádaly. Stejně jako ve vyjádření k dovolání obviněného MUDr. Davida Ratha státní zástupce doplnil, že zákaz „reformationis in peius“ se neuplatní na předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
145.\tO procesně nepoužitelné důkazy se nejedná, pokud byly soudem v hlavním líčení provedeny zákonným způsobem zcela odpovídajícím běžně praktikovanému způsobu provedení takového důkazu. S námitkou, že důkazy nebyly obviněnému v určitém rozsahu srozumitelné, se již soudy nižších stupňů adekvátně vypořádaly ve svých rozhodnutích. Skutečnost, že nahrávce nebylo v určitých částech plně porozuměno, nezakládá procesní nepoužitelnost důkazu. V opačném případě by šlo o naprostou negaci tohoto důkazu, neboť zhoršená kvalita záznamu je v podstatě průvodním znakem způsobu pořizování zvuku v rámci sledování osob a věcí. De facto se jedná o výhradu odlišného hodnocení důkazů, nikoliv procesní nepoužitelnosti nahrávek.
146.\tPod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze podle státního zástupce podřadit námitku obviněného, že ve věci rozhodovali jiní přísedící, než vyplývalo z rozvrhu práce, byť byl soud z hlediska ustanovení zákona o soudech a soudcích obsazen správně. Porušením práva na zákonného soudce ovšem není, pokud jsou přísedící přidělováni podle jejich časových, pracovních a zdravotních možností tak, aby nedocházelo k průtahům v řízení. Judikatura citovaná obviněným se týkala postavení soudců a jejich ustanovení do soudních senátů, nikoliv přísedících. Naopak podle judikatury Ústavního soudu zákonné požadavky na rozvrh práce soudu ohledně přísedících jsou méně specifikované než na určení soudce, což nekoliduje s ústavním pořádkem. Nelze tedy přisvědčit námitce obviněného, že senát soudu prvního stupně byl obsazen v rozporu s příslušnými zákonnými a interními normami správy soudu.
147.\tNámitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívají především v nesouhlasu obviněného s použitím důkazů, které označil za nepoužitelné a nezákonné i s ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Ve vztahu k těmto důkazům namítl dovolatel i nesrozumitelnost jejich obsahu. Dovolatel namítl i opomenutí pro rozhodnutí podle něj významných důkazů a zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě. Rovněž obviněný popřel dílčí skutková zjištění v otázce souvislosti posuzovaného jednání s obstaráváním věcí obecného zájmu. Státní zástupce však neshledal žádný, natož zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy nižších stupňů své závěry přijaly na podkladě konkrétních důkazů, jejichž obsah důkladně rozvedl a vyhodnotil soud prvního stupně a následně doplnil soud odvolací. Podle státního zástupce nelze ani přisvědčit námitkám obviněného o existenci tzv. opomenutých důkazů. Opomenutým důkazem není každý k návrhu procesní strany neprovedený důkaz, neboť procesnímu právu obviněného navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu o těchto návrzích rozhodnout, nikoliv však provést všechny navržené či v úvahu přicházející důkazy. Soud prvního stupně však v posuzovaném případě zvážil nezbytnost doplnit skutková zjištění na podkladě těchto potenciálních důkazů navrhnutých obviněnými a rovněž řádně odůvodnil, proč odmítl důkazy provést. Soudy nižších stupňů se podle státního zástupce se všemi těmito námitkami dovolatele přesvědčivě vypořádaly, proto tuto argumentaci dovolatele neshledal opodstatněnou.
148.\tZa zjevně neopodstatněné označil státní zástupce i námitky obviněného Ing. Pavla Piláta o nesprávném právním posouzení skutku. Mimo dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přitom stojí námitka, že nebylo prokázáno naplnění objektivní ani subjektivní stránky trestného činu podplacení podle § 332 tr. zákoníku, neboť tento dovolací důvod nenaplňují výhrady proti úplnosti provedeného dokazování.
149.\tSlib úplatku je vyjádření závazku úplatek poskytnout, je jistou formou přípravného jednání, může být i konkludentní, přičemž je nerozhodné, zda dojde ke splnění slibu. Slib směřuje do budoucna, má se realizovat až po splnění další podmínky či podmínek. Nabídkou úplatku je jakákoliv forma neoprávněného finančního ohodnocení bez ohledu na to, zda ji pachatel přesně specifikoval. V případě obviněného tedy podle státního zástupce nemuselo jít o aktivní, bez předchozího přičinění upláceného, učiněný výslovný příslib úplatku, postačoval zaznamenaný projev obviněného, z něhož bylo nepochybné, že ve spolupachatelkou navozené situaci, aby jí byl úplatek nabídnut, takový požadavek ani náznakem neodmítl, slib úplatku potvrdil a souhlasil s ním.
150.\tPodle názoru státního zástupce nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, že soudy nevzaly v úvahu fázi, do níž se mohlo dostat ovlivnění zakázky, v souvislosti, s níž měl slíbit úplatek. Pro posouzení, zda byly úmyslně naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podplacení podle § 332 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, případně do jaké vývojové fáze se jejich naplňování dostalo, nemůže být ani směrodatné, do jakého stadia se dostalo zadávací řízení na veřejnou zakázku, případně to, zda zadávací řízení skončilo a nějaký dodavatel v něm byl upřednostněn na úkor jiných dodavatelů. Ovlivnění zadávacího řízení není nutnou podmínkou, aby bylo možno konstatovat souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu. Prokázání ovlivnění veřejné zakázky má vztah pouze k posouzení naplnění znaků trestných činů podle § 256 a § 257 tr. zákoníku, kterými však obviněný nebyl uznán vinným.
151.\tVzhledem k výše uvedenému státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Pavla Piláta odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
f) k dovolání obviněného Ing. Jiřího Anděla
152.\tStátní zástupce zdůraznil, že námitky, které tento dovolatel podřadil pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě, představovaly pouze nic neříkající vyjádření domněnky, že záznamy telefonického provozu byly provedeny nezákonně. Není však zřejmé, o jaké konkrétní záznamy se má jednat, z jakého důvodu je obviněný považoval za nezákonné, zda mělo jít o vadné opatření či protiprávní provedení důkazu a v čem mělo spočívat. Přitom obviněný nemůže své námitky opírat o odkazy na námitky uplatněné v jiných podáních, ať už jde o jeho řádný opravný prostředek či o opravné prostředky dalších spoluobviněných.
153.\tStejně tak obviněný v podaném dovolání nevysvětlil, jaké skutečnosti měly odůvodňovat podjatost členky senátu soudu prvního stupně Gabriely Nardelli. Nepředkládá žádná vyjádření této přísedící, z nichž by měla vyplývat její podjatost ani obsah tweetů, z nichž má vyplývat tvrzený negativní postoj k MUDr. Davidu Rathovi. Obviněný odkazuje na své podání z 10. 5. 2021, k němuž se však nyní vyjádřit nelze. S ohledem na body 90. a 194. rozsudku odvolacího soudu však není možné přisvědčit obviněnému, že by odvolací soud při svém přezkumu nevěnoval pozornost podání, v němž obviněný v rámci odvolacího řízení námitku podjatosti této přísedící vznesl. Nelze tedy ani přisvědčit obviněnému, že byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., spočívající v tom, že některý výrok chybí nebo je neúplný, který obviněný uplatnil s argumentací, že nebylo rozhodnuto o jeho odvolání. Nadto důvod pro vyloučení soudce v projednávané věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter podmiňující vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům jí se objektivně dotýkajícím. Důvodem podjatosti soudce není jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. V případě přísedící Gabriely Nardelli se neobjevily žádné objektivní okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem o její nestrannosti. Podjatost soudce nelze vyvozovat z nespokojenosti strany procesu s tím, jakým způsobem byl obsazen soudní senát, pokud toto ustanovení není provázeno zjištěním o osobním zájmu jmenovaného člena senátu či minimálně poznatkem, na jehož podkladě by bylo možné opodstatněně dovozovat oprávněné pochybnosti o jeho možné nestrannosti. Státní zástupce se zcela ztotožnil s přístupem soudů nižších stupňů k námitkám obviněných, které se námitkami o podjatosti opakovaně zabývaly.
154.\tPodle státního zástupce rovněž nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný založil na námitce, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný své dovolání opřel o skutkové výhrady, které již uplatnil v předchozích fázích řízení a s nimiž se soudy nižších stupňů dostatečně přesvědčivě vypořádaly a jejich závěry pod body 6) a 8) výroku o vině státní zástupce považuje za správné. Přitom obviněný ani nenamítl tzv. zjevný nesoulad, pouze brojil proti způsobu hodnocení důkazů. Závěry soudů nižších stupňů o potencionálním zisku obviněné společnosti Metrostav ze zadané veřejné zakázky nevykazují žádné zjevné nelogičnosti, jak namítal obviněný. Skutková zjištění jsou založena na podkladě hodnocení provedených důkazů, především opatřených znaleckých posudků a jsou dostatečně odůvodněna. Na základě nich bylo prokázáno, že pachatelé svou činnost vyvíjeli směrem k zadání veřejné zakázky za jinak nevýhodnou cenu. Pokud došlo k příslibu úplatku ve výši 10 milionů Kč, musel být v nabízené ceně poměrně zohledněn. Soudy nižších stupňů přitom své závěry založily na mnohem hlubším zhodnocení více skutkových zjištění než jen z dílčí informace o vědomosti obviněného o chybovosti nabídek ostatních uchazečů. Navíc o tvrzeném vzájemném informování všech účastníků o obsahu a jednotlivých parametrech nabídek není žádný důkaz. I ve vztahu ke skutku pod bodem 8) výroku o vině obviněný pouze podsouvá alternativní skutkovou verzi o odborné nápomoci ve stavebnictví při hrubém nacenění rekonstrukce bloku C2 nemocnice Kladno, která je však v kontextu opatřených důkazů neuvěřitelná a vykazuje známky zjevné rozpornosti.
155.\tPokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze podle státního zástupce pod něj podřadit námitky obviněného obsažené v bodě 3a) dovolání, neboť jde pouze o výhrady proti skutkovým zjištěním přijatým odvolacím soudem ohledně doložení zisku obviněné společnosti Metrostav.
156.\tNámitka dovolatele, že jednání popsané v bodě 8) výroku o vině dospělo nejvýše do stadia přípravy ve smyslu § 20 tr. zákoníku, která však není u trestného činu podle § 256 tr. zákoníku trestná, je sice námitkou hmotněprávní, naplňující dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak není důvodná, neboť podle skutkové věty obviněný naplnil všechny znaky trestného činu spočívající v tom, že v souvislosti se zadáním veřejné zakázky v úmyslu opatřit jinému prospěch zjednal některému dodavateli přednost a výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů a tento čin spáchal jako člen organizované skupiny. Podílel se tak na zjednání přednosti obviněné společnosti Metrostav v podobě jejího časového zvýhodnění, neboť jí umožnil společně s dalšími spolupachateli reagovat na záměr zadat předmětnou veřejnou zakázku daleko dříve před jinými potenciálními dodavateli. Spolupodílel se tak na možnosti ingerence této společnosti do tvorby zadávací dokumentace a byl srozuměn i s tím, že obviněné společnosti Metrostav byl termín zveřejnění zadání veřejné zakázky znám dříve, než k veřejnému vyhlášení v informačním systému o veřejných zakázkách došlo. Jednáním všech pachatelů včetně obviněného došlo ke zjednání výhodnějších podmínek v zájmu této obviněné společnosti v podobě účelového vymezení podmínek tak, aby vyhovovaly právě jí, a naopak byly nesplnitelné či minimálně velmi obtížně splnitelné pro jiné zájemce o zakázku. Přednost i výhodnější podmínky tedy již byly zjednány a tvrzení obviněného o záměru následně ustoupit od účasti obviněné společnosti Metrostav na tom nemůže nic změnit.
157.\tVzhledem k výše uvedenému nebyl podle státního zástupce naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Jiřího Anděla odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
g) k dovolání obviněných právnických osob HOSPIMED a Metrostav
158.\tPodle státního zástupce neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů námitky obviněných právnických osob, že nebyly trestně stíhány ve společném řízení s fyzickými osobami, jejichž jednání je jim přičítáno, a že k vyloučení jejich věci do samostatného řízení došlo v rozporu s § 23 tr. ř. Jedná se o námitky procesní, které nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., navíc se s těmito námitkami již dostatečně a zcela správně vypořádaly soudy nižších stupňů. Státní zástupce dále reagoval i na námitky obviněných právnických osob, které byly totožné s námitkami ostatních spoluobviněných. V tomto směru lze odkázat na skutečnosti již výše uvedené.
159.\tStátní zástupce nepřisvědčil ani námitkám obviněných právnických osob o zjevném rozporu mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Neshledal žádné namítané nelogičnosti v úvahách o potenciálním zisku obviněné společnosti Metrostav ze zadané veřejné zakázky. Cena zadané veřejné zakázky byla stanovena za situace, že byla provázena a podpořena příslibem úplatku nejméně 10 milionů Kč. Je tedy zcela zjevné, že v nabízené ceně musel být takto vysoký úplatek zohledněn. Pokud by jej uchazeč o zakázku nemusel ve svých propočtech zakalkulovat, byla by nabízená cena nižší. Odvolací soud se rovněž dostatečně vypořádal s námitkou proti závěru o existenci dohody účastníků zadávacího řízení spočívající v činnosti směřující k zadání veřejné zakázky. I ve vztahu ke skutku pod bodem 8) obviněná společnost Metrostav pouze podsouvá alternativní skutkovou verzi, avšak neargumentuje v intencích tzv. zjevného nesouladu.
160.\tAni s námitkami, které obviněné právnické osoby podřadily pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se státní zástupce neztotožnil. K námitce obviněné právnické osoby Metrostav ohledně souhlasu obviněného Ing. Pavla Piláta uvedl shodně se svým vyjádřením k dovolání tohoto obviněného, že slib úplatku ve smyslu § 332 odst. 1 tr. zákoníku může být i konkludentní slib a nemuselo jít tedy o aktivní výslovný příslib úplatku, postačoval zaznamenaný projev Ing. Pavla Piláta, z něhož bylo nepochybné, že ve spolupachatelkou navozené situaci, aby jí byl úplatek nabídnut, takový požadavek vůbec ani náznakem neodmítl, slib úplatku potvrdil a bez jakýchkoliv připomínek s ním souhlasil.
161.\tStátní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněné společnosti Metrostav ohledně naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podplacení podle § 332 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy jednání v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch. Pokud mělo být obviněné MUDr. Kateřině Kottové vyplaceno podle příslibu úplatku celkem 32,3 mil. Kč, je nepochybné, že slib úplatku byl vysloven v úmyslu obohatit minimálně tuto spoluobviněnou a opatřit jí protiprávní majetkový prospěch několikanásobně přesahující hranici značného prospěchu.
162.\tZa neopodstatněnou rovněž státní zástupce považoval výhradu proti závěru soudů nižších stupňů o úmyslu obviněného Ing. Jiřího Anděla způsobit škodu velkého rozsahu ve smyslu § 260 odst. 5 tr. zákoníku. Státní zástupce připomenul judikaturu Nejvyššího soudu, která přirovnávala vznik škody u trestného činu dotačního podvodu ke vzniku škody u trestného činu úvěrového podvodu s výstupem, že ke vzniku škody dochází za splnění dalších podmínek poté, co peněžní prostředky opustily majetkovou sféru poskytovatele úvěru, resp. dotace. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1010/2019, škoda u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku představuje podvodně vylákanou částku z rozpočtů Evropské unie odpovídající výši celé přijaté dotace poskytované z evropských rozpočtů. Výše uvedenému výkladu závěry soudů ohledně vzniku a výše hrozící škody v souvislosti s trestnou činností obviněných odpovídají.
163.\tNeoprávněné zkrácení nebo použití finančních prostředků z uvedených evropských rozpočtů je z povahy věci spojeno s neopodstatněným úbytkem finančních prostředků z nich nebo se snížením přírůstků finančních prostředků do nich a částky, o které přitom jde, vyjadřují výši způsobené škody. Není žádný důvod od této částky odečítat nějaké rozdíly mezi vysoutěženou nabídkou ovlivněné veřejné zakázky a skutečnou cenou obvyklou takové veřejné zakázky, popřípadě podíly z takových rozdílů připadajících na částky financované z evropských rozpočtů. Vzhledem k charakteru právě posuzované trestní věci je tak nutné dospět k závěru, že za hrozící škodu je na místě považovat právě dotační prostředky, které měly být v případě dokonání trestného činu vyplaceny příjemci dotace.
164.\tAni námitky obviněné právnické osoby Metrostav ohledně přičitatelnosti jednání obviněných Ing. Pavla Piláta a Ing. Jiřího Anděla nepovažoval státní zástupce za důvodné. Pojem „osoby ve vedoucím postavení“ není v t. o. p. o. blíže specifikován, podle státního zástupce však není důvod pro to, aby byl tento pojem neúměrně zužován pouze na osoby z nejužšího vedení právnických osob či jen členy vrcholných orgánů právnické osoby a nevztahoval se i na vedoucí pracovníky z určitých oddělených a úžeji zaměřených řídících činností právnické osoby, včetně např. vedoucího obchodního úseku právnické osoby. Pokud má pravomoc jednat navenek jménem právnické osoby, pravomoc přijímat rozhodnutí jménem právnické osoby či pravomoc vykonávat kontrolu v rámci právnické osoby, jde o osobu se statusem osoby ve vedoucím postavení. Tomu ostatně nasvědčuje, že při porovnání ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) t. o. p. o. jsou uvedené pravomoci pojímány odděleně a osoba ve vedoucím postavení podle písm. a) je odlišná od osoby ve vedoucím postavení podle písm. b). Jeden vedoucí pracovník tak může splňovat předpoklady pro jeho posouzení podle písm. a), ale nemusí splňovat předpoklady podle písm. b) a naopak. Může však i splňovat předpoklady obou ustanovení. Soudy nižších stupňů tedy postupovaly správně, jestliže i obviněného Ing. Jiřího Anděla vzhledem k oprávnění vedoucího pracovníka na úseku obchodního oddělení pojaly jako osobu splňující předpoklady ve smyslu § 8 odst. 1 písm. b) t. o. p. o.
165.\tUplatněnému dovolacímu důvodu podle státního zástupce odpovídá i odkaz obviněné společnosti Metrostav na § 8 odst. 5 t. o. p. o. a na něj navazující obecný výklad tohoto ustanovení v Průvodci právní úpravou pro státní zástupce vydaný Nejvyšším státním zastupitelstvím k aplikaci tohoto ustanovení. I ze strany Nejvyššího státního zastupitelství je přijímán závěr odvolacího soudu, že aplikace § 8 odst. 5 t. o. p. o. bude připadat v úvahu jenom výjimečně v situacích, v nichž je právnické osobě přičítáno protiprávní jednání fyzické osoby v postavení statutárního orgánu či jiných osob ve vedoucím postavení, neboť protiprávní jednání těchto osob tvoří v rozhodný okamžik vůli samotné právnické osoby a jde o její vlastní jednání. Bylo by zcela nesprávné klást stejné podmínky pro možnost vyvinění právnické osoby na případy, v nichž se jednání dopustil statutární orgán, člen statutárního orgánu či jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, jako na případy, v nichž se takového jednání dopustí zaměstnanec nebo osoba v podobném postavení při plnění pracovních úkolů. Rovněž lze u vícečlenného statutárního orgánu připustit situaci, že přes existenci spravedlivě očekávaných opatření dojde k neřízenému excesu v jednání jednoho ze členů statutárního orgánu a můžou nastat podmínky pro exkulpaci. Je však neakceptovatelné, aby se takové ochrany domáhala právnická osoba v případě jednání v ní činné řídící osoby, která opatření sama přijala či se na jejich přijetí sama aktivně podílela, a následně je neváhala závažným způsobem porušit, jak tomu bylo právě v případě spoluobviněného Ing. Pavla Piláta. Je tedy nutné přisvědčit soudům, že v posuzovaném případě nebyl prostor pro využití § 8 odst. 5 t. o. p. o., neboť ve vztahu k osobám, jejichž jednání je obviněné právnické osobě přičítáno, nebyla ve společnosti nastavena dostatečná detekční, represivní ani preventivní úroveň dodržování pravidel obsažených ve formálně přijatých dokumentech. I pokud obviněná zdokonaluje svůj CMS systém tak, aby odpovídal požadavkům nových citovaných norem, jde o aktivity směřující k adekvátním nápravným opatřením v reakci na spáchaný protiprávní čin, tedy dodatečná opatření, která nemohou mít vliv na naplnění podmínek exkulpace podle § 8 odst. 5 t. o. p. o.
166.\t K námitkám obviněných právnických osob týkajícím se výroků o uložených trestech státní zástupce připomenul, že prostřednictvím žádného dovolacího důvodu nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném uložení druhu či výměře trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 tr. zákoníku či § 14 t. o. p. o., a tedy zcela mimo jakoukoliv přípustnou dovolací argumentaci se nacházejí námitky obviněné společnosti Metrostav, týkající se nezohlednění okolností uvedených v § 14 odst. 1, 3 t. o. p. o. Naopak pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř je podřaditelná argumentace obviněné HOSPIMED ohledně uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži.
167.\t Obviněná právnická osoba namítala, že uložený trest nebyl v rozsudku soudu prvního stupně dostatečně konkretizován, neboť v rozporu s § 21 odst. 3 t. o. p. o. nestanovil, v jakém rozsahu soud trest uložil. Takovou námitku by bylo možné podřadit i pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak podle státní zástupce není opodstatněná. V případě trestu zákazu činnosti je judikaturou přijímáno, že trest, který zákon nepřipouští, je trest zákazu činnosti, v němž je pachateli zakázána činnost, která se spáchanou činností nijak nesouvisí nebo jde o uložení příliš široce pojatého rozsahu zakázaných činností. Mezi trestem zákazu činnosti a trestem zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži však existují specifika, jiné podmínky pro jejich uložení, které tyto druhy trestů odlišují. Zatímco v případě trestu zákazu činnosti lze právnické osobě zakázat jen tu činnost, v souvislosti, s níž se dopustila trestného činu, v případě trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži jde o souvislost s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. Nejde tedy o souvislost s nějakou činností, kterou je třeba ve výroku trestu specifikovat, ale o souvislost s určitou specifickou oblastí závazkových vztahů, charakterizovanou veřejnou povahou zakázky či případně způsobem sjednávání závazku. Tato souvislost bude dána spácháním trestných činů podle § 256 a § 257 tr. zákoníku v případě obviněné Metrostav a v případě obviněné HOSPIMED pak u skutku pod bodem 4) se jednalo o poskytnutí úplatku v přímé souvislosti se zadáním veřejné zakázky, souvislost tedy může být dána i u korupčních trestných činů, pokud k jejich spáchání došlo v souvislosti s uzavíráním smluv na veřejné zakázky nebo s jejich plněním, s účastí právnické osoby v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. Ve výroku o trestu musí být rovněž vymezen rozsah trestu, a to konkrétní dobou a rozsahem zákazu, který může být stanoven tak, že se týká všech zadávacích řízení, veřejných zakázek či veřejných soutěží. Jestliže tedy odvolací soud vymezil rozsah trestu jako zákaz uzavírání veškerých smluv na plnění veřejných zakázek, účasti na veškerých zadávacích řízeních podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů, postupoval v intencích § 21 odst. 3 t. o. p. o., který mu uložení takového trestu umožňoval. Výrok o trestu tak není neúplný, neboť rozsah trestu je v něm obsažen.
168.\tObviněným právnickým osobám nebyl ani uložen zjevně nespravedlivý, extrémně přísný trest a nenastala žádný situace, která by vyžadovala ingerenci Nejvyššího soudu do výroku o trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži. Trest byl oběma právnickým osobám uložen ve výměře blížící se samé spodní hranici zákonné trestní sazby, jejíž rozpětí je přitom poměrně značné. Podle státního zástupce rovněž uložený trest neznamená, že by nemohly uzavírat dodatky k již dříve uzavřeným smlouvám na plnění veřejných zakázek. Účelem trestu je zamezit opakování trestné činnosti a nepůsobí retroaktivně. Všechny uložené zákazy jsou směřovány pouze ve vztahu k novým veřejným zakázkám či novým smlouvám uzavřeným na základě veřejné nabídky. Nelze činit závěr, že by bylo záměrem soudu znemožnit obviněným společnostem uzavírat dodatky smluv měnící závazky z uzavřených smluv na veřejné zakázky v případech, v nichž zákon o zadávání veřejných zakázek připouští změnu závazku v případě tzv. nepodstatných změn smluv, aniž by muselo dojít k zadání nové veřejné zakázky. Podle státního zástupce není v rozporu ani vyslovení zákazu uzavírání veškerých smluv na plnění veřejných zakázek a současné vymezení, že se zákaz vztahuje pouze na zakázky, které nejsou zakázkami malého rozsahu ve smyslu § 27 zákona o zadávání veřejných zakázek, pokud nebudou z vůle zadavatele zadány v některém druhu zadávacího řízení podle § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. Lze dovodit, že záměrem soudu bylo, aby odsouzené právnické osobě bylo sice umožněno po dobu trvání trestu ucházet se o veřejnou zakázku malého rozsahu, ale aby mohla uzavřít novou smlouvu na veřejnou zakázku až po výkonu trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži. Obviněné právnické osoby se trestné činnosti nedopustily při zadání veřejné zakázky malého rozsahu, ale v souvislosti s určitým druhem zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek a rovněž v souvislosti s uzavřením smluv na veřejné zakázky.
169.\tZjevná nepřiměřenost uloženého trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži, jež by odporovala zásadám proporcionality a individualizace trestních sankcí, pak nemůže být podle státního zástupce založena na skutečnosti, že skutky, pro něž byly obviněné právnické osoby odsouzeny, souvisely se zadávacím řízením nadlimitní veřejné zakázky zadávané v otevřeném zadávacím řízení (tzn. v některém druhu zadávacího řízení podle § 3 zákona o veřejných zakázkách) a naopak nesouvisel s veřejnými soutěžemi vyhlašovanými neveřejnými subjekty. Podmínka souvislosti ve smyslu § 21 odst. 1 t. o. p. o. může být naplněna i jen ve vztahu k jedné alternativě jednání v tomto ustanovení vymezeného, aniž by to ovšem omezovalo soud v tom, jaký rozsah trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži stanoví. Odvolacím soudem byl odsouzeným právnickým osobám současně jako jedna ze složek uloženého trestu nařízen po dobu výkonu trestu zákaz účastnit se veškerých veřejných soutěží z důvodu, že se účastnily závažného korupčního jednání a postupů nesoucích znaky tzv. bid-rigging ve snaze vyloučit řádné soutěžní prostředí nediskriminačního a transparentního charakteru bez ohledu na to, zda se tak dělo v řízení vyhlášeném veřejným zadavatelem či neveřejným vyhlašovatelem. Ani takovou složku uloženého trestu není možné podle státního zástupce hodnotit jako extrémně nepřiměřenou.
170.\tZávěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obou obviněných právnických osob podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
h) k dovolání obviněné právnické osoby obchodní společnosti Metrostav Infrastructure
171.\tK dovolání obviněné právnické osoby Metrostav Infrastructure státní zástupce uvedl, že argumentace brojící proti závěru o jejím postavení nástupníka z důvodu přechodu trestní odpovědnosti po obviněné společnosti Metrostav má hmotněprávní i procesněprávní aspekt.
172.\tPokud jde o hmotněprávní námitky, jimiž obviněná zpochybňovala přechod trestní odpovědnosti obviněné společnosti Metrostav, státní zástupce jejím námitkám nepřisvědčil. Zdůraznil, že právní úprava § 10 t. o. p. o. je obligatorní a striktní, přechod trestní odpovědnosti je obligatorní bez nutnosti zkoumat zavinění. Podle ustáleného výkladu soudní praxe i odborné veřejnosti může k přechodu dojít nejenom univerzální, ale i singulární sukcesí, a to především v případech, v nichž nástupnická právnická osoba nabyde větší soubor věcí a práv, což se svými účinky blíží účinkům sukcese univerzální. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, v němž byl na nástupnickou společnost převeden značný objem a reálná hodnota věcí a práv. Obviněná právnická osoba až do blízké doby před samotným převodem v podstatě nevykonávala žádnou hospodářskou činnost, lze tedy nalézt ekonomickou provázanost s obviněnou společností Metrostav a společný zájem na ekonomických aktivitách. Až v souvislosti s potřebou přesunout určitou část aktiv a hospodářských aktivit, které mohly být postiženy trestní sankcí, došlo u obviněné Metrostav Infrastructure k výrazným změnám charakteru činnosti, organizační struktury i zaměření. O tom, že minimálně jedním ze sledovaných cílů převodu závodu bylo dosažení zachování části původní podnikatelské činnosti obviněné, svědčí načasování převodu závodu, personální a majetkové propojení smluvních stran, machinace s předmětem činnosti obviněné Metrostav Infrastructure před převodem i změna původní obchodní firmy MVE Štětí, a. s., na Metrostav Infrastructure tak, aby byla patrná návaznost obchodní činnosti na předchozí činnost obviněné společnosti Metrostav. Závěr odvolacího soudu o přechodu trestní odpovědnosti státní zástupce považuje za správný.
173.\tNámitky obviněné směřující do výroku o uloženém trestu jsou podle státního zástupce mimo meze jakéhokoli dovolacího důvodu § 265b odst. 1 tr. ř., neboť prostřednictvím žádného dovolacího důvodu nelze namítat pochybení soudu spočívající v uložení údajně nesprávného druhu či výměry trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií § 38 a násl. tr. zákoníku. Pokud obviněná v souvislosti s úvahami o přiměřenosti uloženého trestu poukázala i na ustanovení § 8 odst. 5 t. o. p. o., jedná se o nepřiléhavý odkaz, neboť institut vyvinění v tomto ustanovení zakotvený je rozhodný v rámci posouzení viny, nikoliv trestu.
174.\tNámitky obviněné týkající se procesních aspektů přechodu trestní odpovědnosti jsou pak podle státního zástupce závažnější než hmotněprávní rozměr této problematiky v posuzovaném případě, a to i s ohledem na nejednotnost názorů odborné veřejnosti, avšak ani v této otázce dovolání obviněné právnické osoby nepřisvědčil. Obviněná se již s totožnou argumentací opakovaně obracela na Ústavní soud, který její ústavní stížnosti odmítl. Ačkoliv se tak stalo s odkazem na povahu ústavních stížností jako subsidiárního prostředku ochrany základních práv a svobod, ve výjimečných případech Ústavní soud může zasáhnout a zasahuje i do neskončených věcí, pokud ze strany orgánů činných v trestním řízení dojde ke zjevné svévoli a pokud stěžovateli hrozí neodvratná újma. K takovému závěru však v posuzovaném případě Ústavní soud nedospěl.
175.\tStátní zástupce přisvědčil obviněné, že se § 10 t. o. p. o. vztahuje pouze k hmotněprávnímu nástupnictví a neobsahuje procesněprávní úpravu tuto problematiku řešící (s výjimkou § 32 t. o. p. o. v případě přeměny právnické osoby), což představuje jistou nedůslednost právní úpravy. S touto hmotněprávní normou je však podle státního zástupce možné spojovat i procesněprávní důsledky, neboť pokud by byl zakotven obligatorní přechod trestní odpovědnosti, avšak právní úprava by neposkytovala možnost efektivního procesního řešení, institut přechodu trestní odpovědnosti by byl vyprázdněn. Tím by byl vyloučen efektivní a proporcionální postih v podobě účinného trestu, neboť by bylo možné převádět obchodní závod opakovaně před vynesením pravomocného rozhodnutí na další právní nástupce, a v důsledku nutnosti opětovně zahájit nové trestní stíhání by mohlo dojít k uplynutí promlčecí doby. Z § 10 t. o. p. o. vyplývá, že právní následky nástupnictví se předpokládají po celou dobu trvání trestního řízení, včetně řízení vykonávacího, a může dojít k přechodu trestní odpovědnosti v jakémkoliv okamžiku existence právnické osoby. Ačkoliv t. o. p. o. neobsahuje zvláštní ustanovení pro procesní postup při přechodu právní odpovědnosti po zahájení trestního stíhání, ani procesní nástupnictví nezapovídá a nevylučuje. Obdobně jako v případě nástupnictví poškozeného lze přijmout závěr, že s přechodem trestní odpovědnosti na právního nástupce v hmotněprávním smyslu, dojde-li k němu v době již probíhajícího trestního stíhání, dochází k rozhodnému okamžiku současně k přechodu procesních práv a povinností na právního nástupce a je povinností orgánu činného v trestním řízení, aby s právním nástupcem začal fakticky jednat jako s obviněným a začal vůči němu činit procesní úkony. Takový přístup koliduje jen zdánlivě s ústavně chráněnými procesními právy, neboť výkon všech procesních práv byl v plné míře umožněn právnímu předchůdci, do jehož postavení nástupnická právnická osoba okamžikem přechodu trestní odpovědnosti vstoupila ve všech aspektech, a to i těch procesních. Ustanovení § 10 odst. 1 t. o. p. o. by se mělo vykládat s ohledem na jeho účel, tedy mělo by sloužit k efektivnímu přechodu trestní odpovědnosti v případech, v nichž hrozí jednání, v jehož důsledku by mohlo docházet k znemožnění či ztížení spravedlivého posouzení viny a případně i potrestání těch právnických osob, jež posloužily k páchání trestné činnosti.
176.\tStátní zástupce rovněž připomenul argumentaci dozorujícího státního zástupce o překážce věci zahájené a zákazu dvojího postihu za tentýž čin. Trestní odpovědnost právního nástupce se odvozuje od trestní odpovědnosti právního předchůdce, který čin spáchal, a jedná se tedy na rozdíl od spolupachatelství či účastenství stále pouze o jednoho pachatele, za něž může z důvodu přechodu trestní odpovědnosti odpovídat i více osob.
177.\tZávěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné společnosti Metrostav Infrastructure podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
2. Vyjádření obviněných MUDr. Kateřiny Kottové a MUDr. Petra Kotta k dovolání nejvyššího státního zástupce
178.\tObvinění vyslovili souhlas s argumentací nejvyššího státního zástupce v jeho dovolání, a to i s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu k zásadě nedělitelnosti právní úpravy při hodnocení kritérií časové působnosti trestního zákoníku na jednání obviněných ve smyslu § 2 tr. zákoníku. I v případě jednočinného souběhu není možné časově rozdílnou právní úpravu kombinovat u jednotlivých spáchaných trestných činů. Obvinění rovněž dovodili, že odvolací soud ve svém rozsudku v tomto směru postupoval nesprávně. Na rozdíl od nejvyššího státního zástupce však neshledávají důvod ke kasačnímu zásahu Nejvyššího soudu a navrhují dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť nemá potenciál cokoli na situaci obviněných reálně změnit a přispět k vyřešení sporné otázky, přičemž tato ani nemá judikaturní význam. Navrhovaná změna právní kvalifikace nejvyšším státním zástupcem je sice důvodná i správná, ale nemůže postavení obviněných ani z hlediska ukládaného trestu, který byl ukládán podle jiného zákonného ustanovení (se sazbou od 5 do 12 let), nic změnit. V tomto směru obvinění poukázali i na odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů a připomněli, že změna právní kvalifikace se týká jen skutku pod bodem 5) výroku o vině a posouzení jednání obviněných nikoli i jako přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, nýbrž jako zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) a c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 12. 2020.
179.\tVýše uvedené závěry o neopodstatněnosti dovolacích námitek nejvyššího státního zástupce obvinění učinili i přes vědomí nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5, 2005, sp. zn. II. ÚS 205/2003, z něhož vyplývá, že pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, je procesní postup podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. v zásadě vyloučen, přičemž v této souvislosti a skutečnosti, že tento závěr Ústavního soudu nemusí platit vždy, poukázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 5 Tdo 833/2022, a ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1478/2015, z nichž obsáhle citovali, včetně poukazů na případy, v nichž i Ústavní soud připustil, že závěr učiněný zmíněným nálezem nemusí mít absolutní platnost.
180.\tZávěrem svého vyjádření proto obvinění navrhli, aby dovolání nejvyššího státního zástupce podané v jejich neprospěch bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť postup navržený nejvyšším státním zástupcem by na jejich postavení a uložených trestech nemohl nic změnit a znamenal by jen další prodloužení jejich trestního stíhání.
3. Replika obviněné právnické osoby HOSPIMED
181.\tNa vyjádření státního zástupce reagovala obviněná právnická osoba HOSPIMED replikou, v níž uvedla, že v otázce procesně nepoužitelných důkazů se vyjádření státního zástupce míjí s její argumentací. Soud prvního stupně při vrácení věci k došetření vyjádřil svůj právní názor o procesní nepoužitelnosti pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Toto rozhodnutí se stalo pravomocným a závazným i pro samotný soud. Nehraje přitom roli, zda je tento závazný názor správný, či nikoli. Pokud státní zástupce obhajoval použitelnost důkazů tím, že bylo s obviněnou vedeno samostatné řízení a nezákonnost těchto důkazů byla vyslovena v řízení jiném, má obviněná za to, že rozhodující je věcná totožnost předmětu řízení, nikoliv spisová značka.