96.\tObvinění Jindřiška a Josef Jarkovští dále namítli, že soudy nižších stupňů nesprávně stanovily i výši způsobené škody. I kdyby totiž obchodní společnosti JACER – CZ a Dřevovýroba VLK byly ekonomicky a personálně propojené, pak by tato skutečnost nebránila poskytnutí dotace. Dotační dokumentace ekonomickou a personální propojenost zadavatele a vítězného uchazeče umožňovala za předpokladu, že zadavatel tuto skutečnost oznámí poskytovateli dotace a nechá vypracovat znalecký posudek na cenu předmětu zakázky. Pokud by znalec stanovil cenu nižší, než byla cena vysoutěžená, za způsobilé výdaje na zakázku by se považovaly pouze ty, jejichž výše by byla stanovena znaleckým posudkem. Výše způsobené škody by se proto měla rovnat rozdílu mezi vysoutěženou cenou plnění a cenou stanovenou znaleckým posudkem, který obvinění pro účely trestního řízení nechali vypracovat a neúspěšně navrhli soudům nižších stupňů k provedení. Ze znaleckého posudku přitom vyplynulo, že obvyklá cena dotovaného strojního zařízení je vyšší než cena vysoutěžená, proto by obviněným byla vyplacena stejná částka.
97.\tAni tuto námitku neshledal Nejvyšší soud jako opodstatněnou. Soudy nižších stupňů totiž závěr o výši způsobené škody neučinily pouze na základě zatajení údajů o ekonomické a personální propojenosti uvedených obchodních společností. Jak již bylo opakovaně uvedeno, obvinění klamali poskytovatele dotace v průběhu celého dotačního řízení, neboť nepravdivé údaje uváděli opakovaně, počínaje přípravou výběrového řízení tak, aby byla vybrána jako vítězná nabídka obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, kterou ve skutečnosti vypracovaly osoby ve vedoucím postavení v obchodní společnosti JACER – CZ (zadavatele veřejné zakázky), jež navíc byly i členy hodnotící komise, zamlčením ekonomické a personální spřízněnosti dodavatele a zadavatele veřejné zakázky, dále šlo o zcela umělé navýšení vyplacené ceny prakticky o jednu třetinu oproti pořizovacím nákladům na nákup jednotlivých strojů, nebo o zasílání peněžních prostředků obchodní společnosti Dřevovýroba VLK na úhradu dotovaných strojů, neboť sama na jejich úhradu prostředky neměla, ale i o objednání jiných než deklarovaných strojů v žádosti o dotaci, resp. její proplacení, s následným záměrným přeznačováním stroje tak, aby budil zdání stroje dražšího, až po nepravdivé doložení ukončení projektu v termínu stanoveném poskytovatelem dotace. Za takové situace pak soudy nižších stupňů správně určily škodu jako celou výši vyplacené dotace, která by zjevně bývala nebyla vůbec přiznána a vyplacena, kdyby poskytovatel dotace znal celý rozsah tohoto klamání (nedošlo by k pouhému krácení dotace, jak obvinění namítali). Nebýt nepravdivých údajů, které obvinění poskytovateli dotace uvedli, popř. zamlčeli, nebyly by totiž splněny podmínky pro její poskytnutí a vyplacení, obviněná obchodní společnost JACER – CZ by na uvedenou dotaci neměla nárok, její žádost o vyplacení dotace by nebyla úspěšná a žádné finanční prostředky z evropských rozpočtů by tak nemohly být ani nesprávně použity. Dotační prostředky v celé výši tak byly vyplaceny neoprávněně. K takovému závěru dospěl Nejvyšší soud mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 5 Tdo 225/2023, které bylo uveřejněno pod č. 23/2024-II. Sb. rozh. tr. s touto právní větou: „Škodou u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 3, odst. 4 písm. c) nebo odst. 5 tr. zákoníku je celá částka poskytnuté dotace za předpokladu, že s ohledem na závažnost porušení dotačních pravidel neměla být dotace vůbec poskytnuta nebo by poskytovatel mohl důvodně požadovat její vrácení v celé výši. To platí, i pokud byla dotace použita v zásadě na deklarovaný účel, ale nikoli za stanovených podmínek.“ Pochopitelně se tato věta přiměřeně použije i pro trestný čin dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku (dále k tomu je možno odkázat např. i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1010/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, a mnohá další). Soudy nižších stupňů proto správně označily jako škodu celou výši neoprávněně vyplacené dotace (třebaže ji již ku prospěchu obviněných snížily o částku 1 782 859 Kč, kterou ve své podstatě již jako náhradu škody obviněná obchodní společnost JACER – CZ odvedla do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně, kterou dříve shledal Finanční úřad pro Ústecký kraj).
c) K námitkám obviněného Martina Kýzla
98.\tObviněný Martin Kýzl uplatnil ve svém dovolání důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle něj nebyly řádně vyhodnoceny podmínky pro použití zásady subsidiarity trestní represe, která se v nyní projednávané věci měla aplikovat. Soudy nižších stupňů podle něj také nesprávně posoudily jeho jednání jako dva trestné činy podle § 212 a § 260 tr. zákoníku, ačkoliv měl být odsouzen pouze pro trestný čin podle § 260 tr. zákoníku, neboť veškeré objektivní znaky posuzovaného skutku byly vyčerpány právě touto skutkovou podstatou. Uvedené námitky sice odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak dovolací soud je z níže uvedených důvodů shledal zjevně neopodstatněnými.
99.\tJde-li o námitku nesprávného právního posouzení činu jako jednočinného souběhu trestných činů podle § 212 a § 260 tr. zákoníku, nemohl ji Nejvyšší soud akceptovat. Názor obviněného vychází z nesprávné interpretace stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. Tpjn 300/2017, uveřejněného pod č. 1/2018 Sb. rozh. tr. Uvedeným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu byl sjednocen rozporný právní názor na možnost souběhu obou označených trestných činů, a to tak, že jednočinný souběh je možný. Dále se pak Nejvyšší soud ve stanovisku zabýval otázkou, jaký je rozsah škody vytýkatelný podle obou ustanovení s ohledem na původ finančních prostředků. Uvedené stanovisko však rozhodně nelze interpretovat tak, že souběh trestných činů podle § 260 a § 212 tr. zákoníku přichází v úvahu jen tehdy, pokud dotační prostředky byly čerpány jak z rozpočtů Evropské unie, tak i z rozpočtů státu či samosprávných územních celků. Uvedené trestné činy nejsou ve vzájemném vylučovacím poměru (speciality a subsidiarity), proto se uplatní obecná zásada, že jednání pachatele je třeba posoudit podle všech v úvahu přicházejících ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, jejichž znaky byly naplněny, v nyní projednávané věci tedy podle § 260 i § 212 tr. zákoníku, a to i kdyby finanční prostředky měly původ zcela v rozpočtech Evropské unie. Správně státní zástupce upozornil, že jde o ustálený výklad, který již dříve zaujal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (například právě v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1097/2022, které zmiňoval i státní zástupce).
100.\tObviněný dále namítl, že soudy nižších stupňů nedostatečně zohlednily skutečnost, že poskytnuté dotační prostředky byly užity na účel daného dotačního programu a v souladu se smlouvou o poskytnutí dotace. Nadto upozornil i na judikaturu Nejvyššího správního soudu k porušení rozpočtové kázně, k jeho závažnosti a úměře následného odvodu.
101.\tAni tyto námitky obviněného nemohl Nejvyšší soud akceptovat. K tomu je možno jen ve stručnosti uvést, že ustanovením § 260 tr. zákoníku se nechrání pouze účelné vynaložení finančních prostředků, ale též zájem na pravdivosti, správnosti a úplnosti dokladů a údajů vztahujících se k rozpočtům a majetku Evropské unie (jde též o řádné a transparentní nakládání s prostředky z veřejných zdrojů). I Nejvyšší správní soud ve své judikatuře uznává, že při nenárokových dotacích se umožňuje nastavit donátorovi přísné podmínky. Samotné vynaložení dotace na dříve deklarovaný účel nutně neznamená oprávněné a správné použití těchto finančních prostředků, pokud by je dotační orgán vůbec neposkytl, jestliže by znal veškeré relevantní informace (buď by neuzavřel smlouvu na jejich poskytnutí, nebo by nerozhodl o jejich poskytnutí). K neoprávněnému použití finančních prostředků dojde i tehdy, pokud při čerpání takových prostředků nebyla dodržena pravidla pro jejich čerpání, což je zastíráno v předkládaných dokladech, popř. v zatajení dokladů nebo údajů, jako tomu bylo v tomto případě. Ustanovením § 260 odst. 1 tr. zákoníku se nepostihují případy neoprávněného použití prostředků na jiný účel, jak obviněný namítal, protože takové jednání se postihuje podle § 260 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je obsažena druhá základní skutková podstata tohoto trestného činu, která ale nebyla obviněným kladena za vinu. Využití dotačních prostředků na účel, na který byly určeny, tak není pro posouzení trestní odpovědnosti obviněných podstatné, neboť obvinění byli uznáni vinnými trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku, který kromě majetku Evropské unie chrání také systém a proces přerozdělování financí z Evropské unie do členských států a následně k finálním příjemcům těchto finančních prostředků. Porušení těchto pravidel pak znemožňuje účinnou kontrolu nad vynakládanými penězi, přitom obvinění svým jednáním tento zájem nepochybně zasáhli.
102.\tObviněný se dále dovolával toho, že se podle judikatury Nejvyššího správního soudu porušení dotačních podmínek při ukládání odvodu za porušení rozpočtové kázně rozdělují na závažná, méně závažná a nezávažná porušení, a že v nyní projednávaném případě finanční úřad shledal méně závažná porušení. Proto podle něj měly soudy nižších stupňů aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe. I tuto námitku shledal Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou. Ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že v daňovém řízení provedeném Finančním úřadem pro Ústecký kraj bylo provedeno dokazování v daleko menším rozsahu než v tomto trestním řízení. Finanční úřad shledal porušení pouze dvou podmínek spočívajících v nesplnění termínu ukončení realizace akce a v uzavření kupní smlouvy s vítězným uchazečem, se kterým byl zadavatel personálně i ekonomicky propojen. Finanční úřad tak při daňové kontrole vůbec nezjistil porušení dalších ustanovení podmínek pro poskytnutí dotace, které naopak shledaly soudy nižších stupňů v trestním řízení, zejména pak spolupráci obviněných Martina Horta, Josefa Jarkovského a Martina Kýzla při přípravě nabídky obchodní společnosti Dřevovýroba VLK, manipulaci s výběrovým řízením tak, aby byla jako vítězná vybrána právě obchodní společnost Dřevovýroba VLK, navýšení kupní ceny dodávaných strojů, dodání jiných než objednaných strojů (zkracovací pily UKS 850) a vytvoření nepravdivých předávacích protokolů a fotografií, které měly doložit ukončení projektu v termínu stanoveném poskytovatelem dotace. Ostatně i s ohledem na tato nová dodatečná skutková zjištění přehodnotil zástupce poskytovatele dotace své stanovisko a k trestnímu řízení se připojil s návrhem na náhradu škody ve zbývající části dříve poskytnuté dotace, tedy žádal nakonec vrátit do národního rozpočtu celou dotaci (důvodně měla být vrácena do národního rozpočtu s ohledem na pravidla o refundaci vyplacených částek).
103.\tAni námitku nesprávné aplikace principu subsidiarity trestní represe nebylo možno akceptovat. Nejvyšší soud dlouhodobě judikuje, že jednání naplňující (formální) znaky trestného činu je třeba zásadně posoudit jako trestný čin, nejde-li o případ zvláštní (výjimečný) dalšími okolnostmi, pro které není na místě jej jako trestný čin postihovat, ale postačí postižení podle jiného právního předpisu. Při výkladu této zásady lze přitom vycházet především ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012). Vzhledem k tomu, že v tomto trestním řízení bylo prokázáno (oproti řízení daňovému), že obvinění uváděli nepravdivé údaje a klamali poskytovatele dotace opakovaně, a to v průběhu celého dotačního řízení, uměle navýšili částku, kterou žádali proplatit poskytovatelem dotace, zároveň jednali promyšleně a sofistikovaně jako členové organizované skupiny a především způsobili škodu velkého rozsahu, pak rozhodně nelze dospět k závěru, že v této trestní věci jsou natolik výjimečné okolnosti, které by jednání kladené obviněným za vinu právě těmito zvláštními okolnostmi odlišovalo od jiných případů dotačních podvodů spáchaných v jednočinném souběhu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie. Za takové situace není možné uvažovat o tom, že by nebyla uplatněna trestní odpovědnost obviněných a důsledky s ní spojené.
d) K námitkám nejvyššího státního zástupce a k důvodům částečného zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu
104.\tNejvyšší státní zástupce podal své dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť podle něj byly obviněným Martinu Hortovi, Martinu Kýzlovi, Jindřišce Jarkovské a Josefu Jarkovskému uloženy tresty ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v § 212 odst. 6 tr. zákoníku, podle nějž byly obviněným ukládány tresty odnětí svobody, aniž by zároveň byly splněny podmínky § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Tato námitka deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídá a Nejvyšší soud ji s ohledem na níže uvedené důvody shledal důvodnou.
105.\tDovolání nejvyššího státní zástupce tak směřuje proti nesprávné aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku odvolacím soudem (soud prvního stupně toto ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby neužil). Obecně lze uvést, že ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku (srov. k tomu výklad v odborné literatuře – zejména Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1076 a násl.). Uplatnění § 58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba posuzovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Jde o ustanovení obecné, které je subsidiární ve vztahu k ostatním zvláštním případům uvedeným ve vyšších odstavcích § 58 tr. zákoníku. Již z názvu ustanovení, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, vyplývá, že jej nebude možno aplikovat pravidelně, na jakoukoliv věc, ale na situace něčím zvláštní, neobvyklé, odlišující se od běžně se vyskytujících případů, byť jinak podmínky užití nejsou vázány na „výjimečné“ či „mimořádné“ okolnosti případu nebo poměry pachatele.
106.\tUstanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje tři kumulativní podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby: a) je dána existence určitých okolností případu nebo poměrů pachatele, pro které b) použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a c) je možno dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
107.\tOkolnostmi případu z hlediska aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele. Může se jednat i o okolnosti, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání, případně sice nejsou součástí skutkové podstaty, pokud se ale v dané kvalitě a kvantitě pravidelně nevyskytují (srov. zejména z poslední doby rozhodnutí č. 24/2015-I. a č. 28/2020 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o poměry pachatele, rozumí se tím poměry v době ukládání trestu, které by způsobily, že trest odnětí svobody uložený v rámci normální (nesnížené) zákonné trestní sazby, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by pro něj příliš přísný. Jedná se zejména o osobní, rodinné či majetkové poměry pachatele. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat především existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku významných přitěžujících okolností (přiměřeně rozhodnutí č. 11/1968-I. a č. 21/1970 Sb. rozh. tr.). Zpravidla se uvádí, že může jít o vážnou nemoc pachatele (rozhodnutí č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku (přiměřeně rozhodnutí č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (rozhodnutí č. 19/1967, č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle § 26, 47 a § 360 odst. 1 tr. zákoníku (rozhodnutí č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul (rozhodnutí č. 3/1987-38 Sb. rozh. tr.) apod.
108.\tOkolnosti případu nebo poměry pachatele však mohou odůvodnit postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo, právě vzhledem k těmto okolnostem nebo poměrům, pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně jeho nápravy by bylo možno dosáhnout i trestem kratšího trvání. Při posuzování těchto podmínek je třeba vycházet z odůvodněné prognózy, jak bude trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele působit s tím, že k nápravě pachatele musí postačovat i trest kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru podle § 39 tr. zákoníku, včetně okolností polehčujících a přitěžujících. Vedle sníženého trestu odnětí svobody je možné uložit i jiný druh trestu nebo ochranné opatření, který by doplnil chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku (případně za určitých specifických okolností i uložení citelné mimotrestní sankce v podobě povinnosti k náhradě škody).
109.\tPoužití § 58 odst. 1 tr. zákoníku tak záleží na individuálním posouzení konkrétního případu soudem, který musí své úvahy o snížení trestu odnětí svobody řádně popsat a vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se tak musí opírat o konkrétní zhodnocení okolností případu nebo poměrů pachatele, nemůže stát na pouhém názoru soudu, že normální (nesnížený) trest odnětí svobody by byl nepřiměřeně přísný (rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Obecně se uznává, že postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku musí být odůvodněn souhrnem okolností případu, které činí čin pachatele méně závažným oproti jiným typově shodným trestným činům ostatních pachatelů, a to pro významnou převahu polehčujících okolností a snižujících závažnost činu, popř. pro výrazně nižší intenzitu naplnění některých typových znaků. Pro využití postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku proto zpravidla nestačí pouhé doznání obviněného, jeho lítost nad spácháním činu, náhrada způsobené škody či předchozí vedení řádného života (viz č. II/1967 Sb. rozh. tr. na s. 14 a 15). Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je při celkovém náhledu vždy výjimkou a musí být náležitě pečlivě odůvodněno (viz č. I/1965 Sb. rozh. tr. na s. 9).
110.\tV nyní projednávaném případě odvolací soud shledal naplnění podmínek pro postup podle § 58 tr. zákoníku pouze v tom, že se obvinění podílejí na řádném fungování obchodních společností JACER – CZ a Dřevovýroba VLK, které takto fungují více než dvacet let, plní své daňové povinnosti a poskytují pracovní příležitosti pro obyvatele Ústeckého kraje. Kromě nyní projednávaného případu obvinění dodržovali právní řád České republiky, nedopustili se tedy žádné jiné trestné činnosti či přestupku. Odvolací soud pak zohlednil i to, že obvinění nejednali ve snaze o vlastní obohacení, ale naopak jednali se záměrem rozvinout výrobu, navýšit pracovní příležitosti a zvýšit konkurenceschopnost obchodní společnosti JACER – CZ a tohoto účelu také dosáhli. Přihlédl také k tomu, že obvinění byli přesvědčeni, že pro poskytnutí dotace bylo podstatné pouze naplnění účelu dotace a ostatní administrativu vnímali jako formalitu, navíc od spáchání trestné činnosti uplynulo více než osm let, přičemž obvinění již pět let procházejí trestním řízení a tresty uložené soudem prvního stupně obviněným by prakticky znamenaly ukončení podnikání obchodní společnosti JACER – CZ.
111.\tOdvolací soud, aniž by rozlišil, zda se jedná o okolnosti případu nebo poměry pachatele, hodnotil nejprve skutečnost, že obvinění před spácháním trestné činnosti vedli řádný život. Tato polehčující okolnost však není natolik zvláštní a běžně se nevyskytující, aby měla význam při úvahách o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (viz č. II/1967 Sb. rozh. tr. na s. 14 a 15). Navíc jde prakticky o jedinou polehčující okolnost, která byla u obviněných shledána – viz § 41 písm. p) tr. zákoníku. Stejně tak nelze přeceňovat okolnost, že se obvinění nesnažili o vlastní obohacení, ale o rozvoj výroby obchodní společnosti JACER – CZ, neboť právě na tento účel byla dotace poskytnuta a bez uvedení nepravdivých údajů a zatajení podstatných informací by obviněným dotační prostředky nebyly vyplaceny. Kromě toho tak obvinění Jindřiška a Josef Jarkovští a Martin Kýzl činili ku prospěchu obchodní společnosti JACER – CZ, kterou mohli důvodně považovat za vlastní (téměř rodinný) podnik (Jindřiška Jarkovská a Martin Kýzl drželi pod 13% obchodním podílu, Josef Jarkovský je synem Jindřišky a Josefa Jarkovských, tedy i potenciálním jejich dědicem). Obvinění nikdy ani neuznali svou vinu za trestné činy kladené jim za vinu, tedy za úmyslné podvodné jednání, proto jich ani nemohli litovat či přispět k jejich objasnění apod., což jim sice nelze klást k tíži (jak upozorňovali), ovšem ani jim z tohoto důvodu nemohou prospívat jiné polehčující okolnosti, které jsou u jiných takových případů celkem hojné – srov. § 41 zejména písm. k) až o) tr. zákoníku. Stejně tak do okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu ani nenahradili škodu – srov. § 41 písm. j) tr. zákoníku. Je pravdou, že v tomto případě nejsou ani významné přitěžující okolnosti (způsobená škoda nijak mimořádně nepřevyšuje dolní hranici škody velkého rozsahu, významným hlediskem by nemělo být ani naplnění znaků dvou trestných činů, protože jde spíše o nedokonalost právního řádu, podobně si lze těžko představit spáchání těchto trestných činů bez rozmyslu či předchozího uvážení, proto by u tohoto typu trestné činnosti neměly tyto okolnosti hrát významnou roli – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 5 Tdo 454/2024). Ani délka trestního řízení nebyla v době rozhodování odvolacího soudu natolik nepřiměřená, aby odůvodňovala mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Při posuzování přiměřenosti délky řízení se totiž musí zohlednit charakter projednávané věci a konkrétní okolnosti případu s přihlédnutím ke složitosti věci, chování obviněného a chování orgánů činných v trestním řízení. Pro posouzení přiměřenosti délky trestního řízení tak bude významný např. počet spoluobviněných, teritoriální a časový rozsah trestné činnosti či její mezinárodní přesah. Je třeba také zkoumat, zda orgány činné v trestním řízení konaly ve věci plynule a bez zbytečných průtahů, nelze jim však přičítat k tíži prodloužení délky řízení zapříčiněné uplatňováním procesních práv obviněným (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. I. ÚS 641/04). V nyní projednávaném případě délku trestního řízení nepochybně ovlivnila skutečnost, že se jednalo o trestnou činnost více spoluobviněných (obžaloba byla podána na čtyři fyzické a dvě právnické osoby, přičemž všechny byly také odsouzeny), spáchaná trestná činnost byla sofistikovaná a promyšlená a byly do ní zapojeny vzájemně propojené obchodní společnosti, což nepochybně ztížilo dokazování a náležité objasnění věci, které obvinění nijak nezjednodušili. Délka trestního řízení tak byla způsobena složitostí věci, která kladla orgánům činným v trestním řízení zvýšené nároky na její objasnění. Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno dne 30. 11. 2018, obžaloba byla podána dne 22. 12. 2020, odvolací soud pak rozhodl pravomocným rozsudkem dne 11. 10. 2023. Takovou délku řízení nelze jednoduše označit za zjevně nepřiměřenou. Odvolací soud navíc při úvahách o postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nijak nezohlednil povahu a závažnost spáchané trestné činnosti ani přitěžující okolnosti, které shledal soud prvního stupně.
112.\tNejvyšší soud však pro další rozhodování odvolacího soudu postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku striktně nevylučuje, musí však být splněny všechny podmínky pro jeho použití, jak bylo rozvedeno výše. Okolnosti, které prozatím hodnotil odvolací soud, totiž nemohou samy o sobě tento postup odůvodnit, neboť obvinění svým jednáním nenaplnili zákonné znaky zločinů, kterými byli uznání vinnými, neobvykle nízkou intenzitou, ani nebyla shledána významná převaha okolností polehčujících na jejich straně, ani takové mimořádné snížení trestu odnětí svobody nebylo odvolacím soudem vyváženo významným zostřením důsledků trestního odsouzení v jiných směrech, zejména pak nebyl obviněným uložen žádný významně je postihující vedlejší trest (za takové vyvážení pak nelze považovat ani solidární povinnost k náhradě škody, pokud jedním ze solidárně zavázaných je ekonomicky velmi silný subjekt, jakým je i obchodní společnost JACER – CZ, která má základní kapitál 10 milionů Kč a podle účetních závěrek uložených ve Sbírce listin disponuje majetkem okolo půl miliardy Kč, a přesto byla v této věci odvolacím soudem postižena toliko peněžitým trestem ve výši pouhých 2 milionů Kč). Pokud tedy odvolací soud bude chtít i nadále zvolit jako adekvátní podmíněná odsouzení obviněných fyzických osob k trestům odnětí svobody vyměřených pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, bude třeba přesvědčivě vysvětlit, jaké konkrétní důvody u jednotlivých obviněných jej k takovému postupu vedly (v intencích shora uvedené judikatury), neboť samotné paušálně uvedené okolnosti případu, jak byly dosud odvolacím soudem nastíněny, pro takový postup dostatečné nejsou. Případně bude odvolací soud muset neexistenci významných polehčujících okolností pro takový postup výrazně vyvážit současně ukládaným vedlejším trestem majetkovým, pro jehož případné uložení (výběr druhu a jeho výměru) by měl též učinit relevantní skutkové závěry opřené o doplněné dokazování k majetkovým poměrům jednotlivých obviněných (a to třeba i za součinnosti státního zástupce). Takové závěry však doposud učiněny nebyly a není ani v možnostech Nejvyššího soudu, který zásadně dokazování neprovádí ani v případně nařízeném veřejném zasedání (viz § 265r odst. 7 tr. ř.), v tomto směru jakkoliv naznačovat, jaký postup by se mohl jevit adekvátním. Je též při případném dalším rozhodování zohlednit nově zjištěné skutečnosti (např. změny poměrů u jednotlivých obviněných, ať již jde o osobní poměry výdělkové, majetkové, rodinné či jiné, případnou náhradu způsobené škody, změnu stanoviska obviněných ke spáchané trestné činnosti apod., ale nepochybně i znovu vyhodnotit délku trestního řízení a časový odstup od spáchaného trestného činu, vždy je však i v tomto směru třeba vážit význam těchto změn). Jinak Nejvyšší soud odkazuje především na své úvahy již dříve vyjádřené ve svých usneseních ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, a ze dne ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1118/2019, společně uveřejněných pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr., které by se měly plně uplatnit i v nyní projednávané věci, jak na to ostatně důvodně upozornil ve svém dovolání i nejvyšší státní zástupce.
VI. Závěrečné shrnutí
113.\tVzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněných Martina Kýzla, Jindřišky Jarkovské, Josefa Jarkovských a obchodní společnosti JACER – CZ odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť ty jejich námitky, které bylo možno podřadit pod uplatněné dovolací důvody, dovolací soud shledal zjevně neopodstatněnými.
114.\tNaopak Nejvyšší soud zcela vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch obviněných Martina Kýzla, Jindřišky Jarkovské, Josefa Jarkovského a Martina Horta. Proto z jeho podnětu podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 5 To 3/2023, a to v části, kterou byl z podnětu odvolání těchto obviněných podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 2 T 10/2020, ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným a jíž bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto o uložení trestů. Ve zbývajícím rozsahu zůstal dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nezměněn. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na odvolacím soudu, aby znovu projednal a rozhodl o odvoláních uvedených obviněných, z jejichž podnětu předtím rozhodl o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným a znovu sám o nich rozhodl tak, že jim uložené tresty výrazně zmírnil.
115.\tBude-li opět zvažovat postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, pak musí zohlednit shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu tak, aby byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, jak bylo zevrubně vysvětleno shora. Při svém novém projednání a rozhodnutí věci je pak soud druhého stupně (a případně i soud prvního stupně) vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
116.\tProtože Nejvyšší soud rozhodl jednak o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., jednak o částečném zrušení napadeného rozhodnutí, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu