Bývalí zastupitelé obce P. u hlavního líčení vypověděli, že zastupitelstvo obce neschvalovalo proplacení faktur JUDr. P. JUDr. Z. P. v přípravném řízení uvedl, že byla s paní Ř. domluvena hodinová mzda a později se starostou M., ke konkrétním finančním částkám uvedených na fakturách dospěl na základě mandátní smlouvy, kterou mu starosta M. podepsal, tedy s ní souhlasil (č. l. 1802 až 1803). Obviněný J. M. v přípravném řízení na dotaz policejního orgánu kdo konkrétně a na základě čeho rozhodl o vyplacení finančních prostředků JUDr. P. za jeho služby odpověděl, že o tom nic neví, je možné, že vyplacení finančních prostředků podepsal, ale v nevědomosti, jelikož mu byly faktury předkládány obviněnou V. H., kdy se zpravidla jednalo o velké množství dokladů, které z časových důvodů mnohdy nestudoval, pouze je podepsal, tedy vlastně někdy ani nevěděl, co podepisuje. Uvolnění finanční částky JUDr. P. nikdy neschválil, její proplacení musela provést obviněná H. bez jeho vědomí (srov. č. l. 36). Obviněný J. M. u hlavního líčení vypověděl, že neschvaloval odměnu za služby JUDr. P., proplácení jeho služeb také neschvaloval (č. l. 2311). Na shodném čísle listu dodal, že faktury JUDr. P. byly vyplaceny příkazem obviněné D. Ř. obviněnou H., faktury mu předloženy nebyly, nekontroloval to, nebyly mu předloženy ke schválení. Obviněný předpokládal, že JUDr. P. bylo vyplaceno více než byl rozpočet obce na právní služby (č. l. 2312). Pokud byl obviněný M. dotázán, zda byl u toho nebo od koho ví, že obviněná Ř. měla dát pokyn obviněné H., odpověděl, že u toho nebyl, udělení souhlasu předpokládal. Na obci nebyl písemně zpracován metodický pokyn týkající se oběhu účetních dokladů (č. l. 2312). K tomu je třeba podotknout, že výpověď obviněného J. M. je zcela v rozporu s písemnými doklady, a přesto z ní bylo v řízení vycházeno, aniž by byla podrobena náležitému zhodnocení ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Obviněná Ř. v přípravném řízení vypovídala, že o výplatě prostředků JUDr. P. rozhodl starosta, peníze proplatila účetní (č. l. 76). K tomu následně dodala, že na zasedání zastupitelstva se nikdy nejednalo o finančních prostředcích, které byly vyplaceny JUDr. P., jejich schvalování prováděl pouze obviněný M. (č. l. 2254). Obviněná H. v přípravném řízení konstatovala, že se jí faktury od JUDr. P. zdály nadhodnocené, ovšem zda byly provedeny jím deklarované úkony, nevěděla (č. l. 47). O vyplacení finančních prostředků JUDr. P. rozhodoval obviněný M., který u každé faktury podepsal jí vystavenou průvodku. „Faktury zasílal JUDr. P. poštou. Tyto mu byly odsouhlaseny Ř.. Po jejich odsouhlasení a následném zaslání na Obecní úřad P. jsem provedla jejich úhradu“ (č. l. 58). Ve spise jsou dále založeny mandátní smlouva mezi Obecním úřadem P. a JUDr. Z. P. ze dne 22. listopadu 2005, která byla podepsaná starostou obviněným J. M. a advokátem JUDr. Z. P., faktury vystavené JUDr. Z. P. a průvodky k fakturám podepsané obviněnými J. M. a V. H. (č. 1. 1779 až 1795).
Nejvyšší soud s přihlédnutím k tomuto přehledu rozhodných důkazů dospěl k závěru, že z provedených důkazů zatím jednoznačně nevyplývá závěr, jak k němu na základě nepřípustného souhrnného zjištění dospěla obžaloba a na základě ní i oba soudy nižších stupňů, že to byla obviněná D. Ř., jež dala pokyn obviněné V. H. k úhradě faktur JUDr. Z. P. Celý proces proplácení faktur byl zajišťován zejména obviněnými V. H. a J. M., což uvádí obviněná V. H. ve své výpovědi a dokladují jednak listinné důkazy jako mandátní smlouva s jmenovaným, podepsaná za obec právě obviněným M., dále „Směrnice o účetnictví“, a co se týče výše finančních prostředků proplacených JUDr. P. také průvodky k fakturám podepsané obviněnými M. a H., a to i přesto, že v uvedené mandátní smlouvě je obviněná D. Ř. označena jako osoba, která má vůči mandatáři JUDr. Z. P. vystupovat za Obec P. a zajišťovat plnění této smlouvy. Toto pověření totiž bezprostředně nesouvisí s vyúčtováním dohodnuté odměny a hotových výdajů podle čl. 5, 6 a 7 smlouvy. Dále je ve spise zadokumentována výpověď obviněného J. M. z přípravného řízení, který doznal, že zřejmě faktury podepsal, aniž by se zajímal o to, co podepisuje, což následně u hlavního líčení popřel. Tyto skutečnosti nesvědčí věrohodnosti jeho výpovědi. Faktem také je, což ostatně namítá i sama dovolatelka D. Ř., že za proplácené finanční prostředky měl JUDr. Z. P. obci jako plátci poskytnout konkrétní služby, za které si pak vyúčtoval fakturované odměny a hotové výdaje podle shora uvedené mandátní smlouvy, čímž se však nalézací soud nezabýval.
Pokud jde o bod 3) obžaloby [bod 3) rozsudku nalézacího soudu] bude se státní zástupce zabývat především tím, zda jednáním obviněné došlo k naplnění znaku trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. „přisvojí si cizí věc, která jí byla svěřena“, a to z hledisek uvedených shora.
Pro náležité posouzení skutkového zjištění ohledně tohoto bodu kladeného obviněné D. Ř. za vinu a hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na některé následující skutečnosti vyplývající ze spisu. Podle „Zprávy o výsledku přezkoumání hospodaření za rok 2006 Obce P.“ nebylo vnitřní směrnicí upraveno poskytování finančních prostředků z rozpočtu obce na úhradu za telefonní hovory soukromým telefonem místostarostky Ř. Rovněž tak zápisy ze zastupitelstev předložených při přezkoumání neobsahovaly schválení příspěvku na její telefon (srov. č. l. 210). J. J., V. L., M. P., J. K., J. J., M. S. a J. S., bývalí zastupitelé, v přípravném řízení vypověděli, že navýšení platu obviněné Ř. se nikdy neprojednávalo a nebylo zastupitelstvem schváleno. F. T., bývalý zastupitel, uvedl, že si myslí, že se nikdy nejednalo o navýšení platu obviněné Ř. U hlavního líčení bývalí zastupitelé vypověděli, že v průběhu volebního období nebyla v rámci zasedání zastupitelstva obviněné Ř. schválena nebo zvyšována odměna. Pouze svědek J. B. uvedl, že na jednom zasedání zastupitelstva byla obviněné Ř. navržena odměna za nějaké práce přes čas (srov. č. l. 2352). Na otázku policejního orgánu zda někdy bylo zastupitelstvem obce odsouhlaseno využívání soukromého mobilního telefonu obviněné Ř. „pro účely obce“ J. K. odpověděl, že si myslí, že používání soukromého mobilního telefonu bylo na zastupitelstvu projednáváno, ale nikdy nebylo schváleno (č. l. 608). Svědci J. B., M. S. a F. T. odpověděli, že používání soukromého mobilního telefonu nikdy zastupitelstvem odsouhlaseno nebylo a svědek J. S. odpověděl, že se domnívá, že o soukromém mobilním telefonu obviněné Ř. se na zastupitelstvu jednalo, zda ale jeho používání bylo odsouhlaseno, si nepamatuje (č. l. 580). K proplacení telefonních hovorů obviněné Ř. z jejího mobilního telefonu M. P. uvedl, že zastupitelstvo schválilo, aby měla obviněná Ř. mobilní telefon k dispozici, ale neví, zda byla schválena částka, která by jí byla proplácena (č. l. 2378). Na č. l. 2354 je zachycena svědecká výpověď J. K., ve které se uvádí: „neschvalovalo se, že by se jí přispívalo nějakou částkou z obce na hovory. Padl tam ze zastupitelstva dotaz, kolik by ta částka byla, starosta částku stanovil na 10.000,- Kč“. M. S. u hlavního líčení poznamenal, že na zastupitelstvu neschvalovali částku pro telefonování mobilním telefonem obviněné Ř. (č. l. 2350). J. S. uvedl, že neví, v jaké výši zastupitelstvo schvalovalo vyplácení prostředků za užívání mobilního telefonu obviněné Ř., ale „něco takového se projednávalo“. Jaká výše se konkrétně schvalovala, nevěděl (č. l. 2342). Obviněný J. M. v přípravném řízení popřel, že by zastupitelstvo schválilo navýšení platu obviněné Ř. (č. l. 30). Podle obviněného M. bylo obviněné Ř. zastupitelstvem obce odsouhlaseno využívání soukromého mobilního telefonu pro účely obce a byla jí přiznána částka 1.000,- Kč za měsíc (č. l. 31). U hlavního líčení konstatoval, že zastupitelstvo obviněné Ř. schválilo příspěvek 1.000,- Kč na telefonování pro potřeby obce, ale žádný zápis o tom nepojednává a zastupitelé si to ani nepamatují, navýšení schváleno nebylo (srov. č. l. 2313 – 2314). Na č. l. 33 obviněný M. policejnímu orgánu sdělil: „s vyplacením odměn (myšleno J., Ř. a H.) naprosto nesouhlasím, tyto jsem já nikdy neschválil. Toto rovněž nikdy neschválilo ani zastupitelstvo. Odměny jsem shora citovaným osobám přiznal, ale jednalo se vždy o částku od 4.000,- Kč do 6.000,- Kč za rok. Tedy např. u místostarostky Ř. jsem souhlasil s odměnou ve výši 24.000,- Kč, nic víc.“ Oproti tomu na č. l. 37 spisu popisoval, že obviněné Ř., obviněné H. a D. J. odměnu nikdy neschválil. Neexistuje doklad, kterým by schválil nějakou odměnu jmenovaným. Vyplatit peníze na odměny musela obviněná H., na základě jakého pokynu a kdo tento dal, nevěděl. Přesto nalézací soud i přes měnící se výpověď obviněného M. na str. 36 odůvodnění svého rozsudku zapsal, že pro soud byla zásadní jeho výpověď, když usvědčuje obviněnou Ř. a obviněnou H. Sama obviněná Ř. v přípravném řízení uvedla, že nikdy svůj soukromý telefon nenechávala proplácet na obci. Na otázku policejního orgánu zda ví, že neexistuje žádný zápis z jednání zastupitelstva, kterým by jí byla schválena nějaká finanční částka jako kompenzace za využívání jejího soukromého mobilního telefonu pro účely obce, odpověděla, že o tom samozřejmě ví (č. l. 74). K tomu u dalšího výslechu v rámci přípravného řízení dodala, že na poradách jí bylo zastupitelstvem přislíbeno přispívání částky ve výši 500,- Kč, která byla později zvýšena na 1.000,- Kč. Pokud by jí přiznán nebyl, nemohl jí být následně proplácen (č. l. 2247). Služební telefon převážně nabíjela obviněná H., kolikrát jej nabila sama, si již nepamatovala (č. l. 2248). Obviněná H. v přípravné řízení také potvrdila, že se domnívá, že zastupitelstvem byla obviněné Ř. schválena částka 500,- Kč měsíčně (č. l. 44). K odměnám, které jí byly vyplaceny se vyjádřila tak, že odměny skutečně brala, kdy nesouhlasí s tvrzením obviněného M., že jí nikdy žádnou odměnu nedal, odměny jí dával stejně jako obviněné H. a D. J. (č. l. 77). Obviněná V. H. v přípravném řízení vypověděla, že věděla o tom, že již od března 2003 byl obviněné Ř. vyplácen plat převyšující částku, která byla schválena dne 12. 12. 2002. Dále poznamenala, že v případě vyplácení odměn obviněné Ř. takto jednala po dohodě se starostou M. Neexistuje však žádný jím podepsaný doklad, který by odměnu obviněné Ř. přiznával (č. l. 46). „Ř. za mnou přišla s tím, že své odměny má konzultovány se starostou a že tento s nimi souhlasí. Na základě toho jsem provedla jejich výplatu přímo Ř. “ (č. l. 60). Při stanovení výše škody nalézací soud vyšel z vyčíslení škody Obcí P., podle níž obviněné D. Ř. byla v letech 2003 – 2006 vyplacena neoprávněná odměna v částce 455.733,- Kč (č. l. 2146, 2148), aniž by se blíže zabýval jednotlivými rozpornými důkazy, které mohl v rámci trestního stíhání použít.
Ohledně skutkových zjištění a právního posouzení bodu 3) druhá odrážka obžaloby [bodu 4) rozsudku nalézacího soudu a bodu III. výroku rozsudku odvolacího soudu] a bodu 4) obžaloby [bodu 5) výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu] Nejvyšší soud odkazuje na své závěry uvedené shora, kdy je třeba se zaměřit na jednoznačné posouzení trestní odpovědnosti obou obviněných D. Ř. pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., resp. zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, a V. H. pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jakož i výše způsobené škody.
Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je státní zástupce vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony, jejichž provedení dovolací soud nařídil. Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozhodnutí je třeba postupovat důsledně tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí příslušný orgán stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona zejména v otázce viny. Pouze pro úplnost považuje za potřebné Nejvyšší soud uvést, že v rámci odůvodnění tohoto usnesení poukazoval právě proto, že se věc vrací až do stadia přípravného řízení, nejen na procesně relevantní důkazy, ale i na úřední záznamy o podaných vysvětleních, které nelze, nestanoví-li trestní řád jinak, v řízení před soudem použít jako důkaz (srov. § 158 odst. 5 tr. ř.).
P o u č e n í :\tProti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2011
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.