78.\tObviněný specifikoval, že soudy v otázce jeho zavinění vycházely z předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2011 (č. l. 1456 až 1457), z níž nesprávně dovodily, že vytýkal dodavateli FVE nedostatek panelů, neboť tato skutečnost není v textu výzvy uvedena (ve výzvě se nehovoří o žádných panelech a o jejich nedostatku). K této opakované námitce nutno uvést, že nalézací soud z listiny Výzva k úhradě s datem 20. 12. 2011 vyvodil, že obviněný Ivo Skřenek za společnost Oblekovice GP vyzýval společnost PRAGOMETAL, aby uhradila smluvní pokutu, přičemž to opíral o tvrzení, že společnost PRAGOMETAL měla dodat dílo FVE Oblekovice GP včetně solárních panelů, které ale nedodala ve smluveném termínu 15. 11. 2010, ale až 18. 3. 2011 (viz odstavec 204. odůvodnění jeho rozsudku). Ačkoli je pravdou, že v předmětné výzvě k úhradě se explicitně nehovoří o FV panelech, opakovaně je v ní uvedeno, že společnost PRAGOMETAL neprovedla dodávku řádně a včas, včetně specifikovaného data předání díla. Je pak zcela v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., pokud soudy při zjišťování skutkového stavu vycházely z uvedené výzvy a hodnotily ji shora uvedeným způsobem.
79.\tTento dovolatel rovněž poukázal na e-mailovou zprávu ze dne 24. 11. 2010 (na č. l. 3050), jež měla být vytržena z kontextu, přičemž v textu tohoto e-mailu není uvedena žádná skutečnost o nedostatku panelů na v nyní projednávané věci řešených FVE. Nebyla přitom reflektována jeho obhajoba, že se jednalo o panely na elektrárnu M. D. Dále k této komunikaci uvedl, že z jeho otázky, zda „to (zajištění panelů) má rozjet“, nelze dovodit, že by „to“ rozjeto bylo a že to rozhodl tázající se obviněný. Obviněný svou (rovněž opakovanou) námitkou mířící vůči tomuto izolovanému důkazu opomíjí skutečnost, že již soud prvního stupně při hodnocení předkládaných e-mailových zpráv bral v úvahu skutečnost, že ne vždy musí být patrný úplný kontext e-mailových zpráv. V kontextu s dalšími provedenými důkazy z nich pak učinil poznatek, že skupina objednatelů vyjednávala se zhotovitelem, případně subdodavateli o budování FVE Oblekovice GP, zejména o získání potřebného počtu solárních panelů, který na konci listopadu 2010 na této FVE scházel, z čehož vyvodil závěr o informovanosti zainteresovaných osob (včetně obviněného Ivo Skřenka) o postupu stavby FVE (viz odstavce 198., 201. a 204. odůvodnění jeho rozsudku). V provedeném důkazu tudíž taktéž nelze shledat obviněným deklarovaný zjevný rozpor se zjištěným skutkovým stavem.
80.\tObviněná právnická osoba MIROS SUN namítala nesprávnost skutkového závěru o dokončenosti FVE až počátkem roku 2011, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Svou argumentaci založila na tvrzení, že FVE byla uvedena do provozu 24. 12. 2010, tj. k tomuto dni byla řádně dokončena a pozbyly tak existence skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno licenci prohlásit za neplatnou (odpadl právní důvod zjištěné vady licence). Zdůrazňovala skutečnost, že vyplacení zeleného bonusu je vázáno na okamžik uvedení zařízení do provozu, a ne na datum vydání licence.
81.\tK tomu nutno předeslat, že obviněné bylo kladeno za vinu, že využívala omylu ERÚ i předchozího podvodného jednání předsedy představenstva obviněného Ivo Skřenka ve vztazích se společnostmi E.ON Distribuce a OTE, přičemž uplatňovala nárok na výplatu zeleného bonusu za elektřinu vyrobenou z předmětné FVE údajně uvedeného do provozu v roce 2010, čímž způsobila poškozené specifikovanou škodu a o další se pokusila. Obviněná patrně rozporuje skutečnost, že předmětná FVE nebyla uvedena do provozu v roce 2010, neboť byla dokončena již v tomto roce, a tudíž její nárok na výplatu zeleného bonusu byl oprávněný.
82.\tŽádný ze soudu nerozporoval, že k dokončení FVE MIROS SUN došlo 24. 12. 2010, nicméně obviněná zcela opomíjí zásadní skutečnost, a to že nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byl neoprávněný, neboť k datu nabytí právní moci změny licence dne 16. 12. 2010 FVE ještě ani neexistovala (v rozšířené části). Pakliže rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence bylo získáno podvodným způsobem, nelze přistoupit na argumentaci, že dodatečnou dostavbou FVE odpadl důvod protiprávnosti. Bez udělené licence, která mimo jiné zajišťovala technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti (§ 5 odst. 3 z. č. 458/2000 Sb o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, dále jen energetický zákon) nemohlo dojít k připojení do elektrizační soustavy České republiky, a tedy nemohl vzniknout nárok na tzv. zelený bonus (§ 3 odst. 1 z. č. 180/2005 Sb. o podpoře a využívání obnovitelných zdrojů). Pokud k získání licence a uzavření smlouvy se spol. E.ON Distribuce, a. s., došlo na základě podvodného jednání, pak ani dodatečné dokončení elektrárny v roce 2010 nic nemohla změnit na tom, že nárok na tzv. zelený bonus nemá. Nestačilo tedy dokončit FVE v roce 2010 (24. 12. 2010), ale bylo nutné, aby obviněná získala i licenci, jenž byla vydána, pokud byly prokázány technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti, což se v roce 2010 (po 24. 12. 2010) nestalo.
83.\tObviněná právnická osoba Oblekovice GP argumentovala tím, že v době udělení licence byla prokazatelně uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii do sítě. Kde dni právní moci licence, tj. 16. 12. 2010, měla FVE instalovaný výkon 600 kW, veškeré technické zařízení včetně všech střídačů, které představovaly uzavřený systém FVE existoval a byl plně provozován. Byla tedy dokončena, ale měla nižší instalovaný výkon, než bylo uvedeno v revizní zprávě V. P. Současně tvrzení odvolacího soudu, že chybělo nainstalovat 840 ks panelů bylo v rozporu s provedeným dokazováním, kdy v lednu 2011 mělo být dodáno 718 ks panelů. FVE tedy měla v době právní moci prokázaný instalovaný výkon 632 kW (při absenci 718 ks panelů, min. 605 kW při absenci 840 ks panelů).
84.\tNicméně obdobně jako v případě obviněné právnické osoby MIROS SUN (argumentace pod odstavcem 82), Nejvyšší soud odkazuje na podvodný charakter získání licence, neboť k datu nabytí právní moci změny licence dne 16. 12. 2010 FVE ještě jako celek ani neexistovala, jelikož kompletně byla dokončená až 16. 3. 2011. I v případě, že by FVE měla v době podání žádosti o licenci a právní moci rozhodnutí nainstalovanou většinu solárních panelů, nic to nemění na tom, že nebyla jako celek dokončená a nemohla být uvedená do provozu a ERÚ v revizní zprávě poskytla nepravdivé informace, které vedly k vydání licence, přičemž pokud by byly uvedeny pravdivé informace, k vydání licence by nedošlo. Podmínkou udělení licence je mimo jiné prokázání technických předpokladů k zajištění licencované činnosti a doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení (§ 5 odst. 3 energetického zákona). Energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou. V souladu s odvolacím soudem (odst. 57 jeho rozhodnutí) je možné konstatovat, že zpráva o výchozí revizi fotovoltaické elektrárny mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na elektrárně osazeny všechny fotovoltaické panely. Připuštění jiného závěru, než že zpráva o výchozí revizi se musí vztahovat k celému energetickému zařízení a musí být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, by vedlo k nežádoucímu stavu, že by ERÚ mohl udělit licenci k provozování zařízení i za situace, kdy by nebylo zcela jisté, zda všechny jeho součásti splňují požadavky pro bezpečný provoz. Za bezpečné elektrické zařízení není možno prohlásit takové zařízení, které není technologicky dokončeno a jehož podstatné komponenty, nezbytné pro jeho provoz, ještě nejsou naistalovány, natož vzájemně propojeny. Krajský soud správně vycházel z odborného vyjádření ČVUT Praha, o něž se v otázce posouzení bezpečnosti elektrické instalace z hlediska výchozí revizní zprávy soudy v trestním řízení standardně opírají, a z něhož vyplývá, že revizní technik může posoudit a deklarovat bezpečnost fotovoltaické elektrárny jako celku pouze, pokud jsou na ní namontovány všechny fotovoltaické panely, a ačkoliv samotné panely revizi nepodléhají, revidován je způsob jejich zapojení do obvodu elektrárny.
85.\tNejvyšší soud s ohledem na shora řečené tudíž neshledal zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěnými Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky.
86.\tNelze se proto ztotožnit s názorem obviněného Ivo Skřenka, že v napadeném rozhodnutí by byly v tomto ohledu přítomny prvky libovůle soudu. Jestliže v této spojitosti v podstatě všichni obvinění vytýkali absenci odůvodnění řádného soudního rozhodnutí, neboť odvolací soud se s celou řadou vznesených námitek nevypořádal, dovolací soud zastává názor, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu umožňuje jeho přezkum z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva v rozporu s právem na spravedlivý proces v zásadě není, jestliže soud rozhodující o opravném prostředku při zamítnutí odvolání pojme odůvodnění svého rozhodnutí stručně, ať už tak, že přejme odůvodnění napadeného rozhodnutí či jinak; na druhou stranu musí být ale patrné, že se dotyčný soud všemi stěžejními otázkami skutečně zabýval a že se nespokojil s pouhým potvrzením závěrů soudu nižšího stupně (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92). Právě takový postup je z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu patrný. Pokud pak obvinění namítají, že se zejména odvolací soud nevypořádal se všemi jejich námitkami, platí, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. Nad rámec řečeného a jen pro úplnost tedy Nejvyšší soud dodává, že nelze přijmout ani výhrady obviněných směřující proti kvalitě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
b)\tProcesně nepoužitelné důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
87.\tJestliže dále obvinění shodně namítali vadu spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, namítali druhou alternativu možných pochybení v rámci důkazního řízení uvedenou již v citovaném důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
88.\tObviněný Ivo Skřenek soudům činným ve věci vytýkal založení skutkových závěrů na procesně nepoužitelných důkazech, za které označil svědeckou výpověď svědka M. D., jakož i důkazy na něj navázané a jím přinesené. Konkrétně uvedl, že se jedná o mnoho listinných důkazů, valnou většinu svědeckých výpovědí osob přímo navázaných na osobu tohoto svědka a dodavatele FVE společnost PRAGOMETAL (mj. svědci R. D., J. V., Ing. Martin Lang a další). Procesní nepoužitelnost těchto důkazů dovozoval z přesvědčení, že soudy dospěly k závěru o tom, že svědek M. D. je spolupachatelem žalované trestné činnosti, tedy došlo k porušení pravidla, že pachatel svědčí ve vlastní trestní věci. Dále svou argumentaci podpořil tvrzeními, že svědecká výpověď M. D. byla nevěrohodná, neboť nyní řešená trestní věc je protkána souvislostmi s trestní věcí vedenou proti tomuto svědkovi, který nakonec pravomocně uzavřel dohodu o vině a trestu, přičemž svou obhajobu ve vlastní věci založil na tom, že na jeho FVE bylo vše v pořádku, a proto zde v pořádku FVE nebylo a veškeré výpovědi tomuto přizpůsoboval. Rovněž namítal, že odvolací soud kromě osob kolem společnosti PRAGOMETAL za spolupachatele dané trestné činnosti označil i kolegy obviněného Mgr. Petra Štěrbu a Otakara Formana, kteří podle něj věděli o nedostavěnosti FVE, a tedy neoprávněnosti získání licence u ERÚ. Akcentoval, že svědek musí být osobou odlišnou od spolupachatele, neboť nelze svědčit ve vlastní trestní věci, byť ještě není či ani nebude trestní stíhání vedeno. Pakliže byl obviněný označen za spolupachatele v podobě „článku řetězu“, nemělo být vycházeno z procesně nepoužitelné valné většiny důkazního materiálu složeného ze svědeckých výpovědí mnoha svědků (spolupachatelů) a všech na ně navazujících dalších důkazů, jež do spisu a řízení vnesli.
89.\tK uvedené námitce je nutno konstatovat následující. Soudy po provedeném dokazování dostatečně vyjádřily, v čem konkrétně spočívalo jednání obviněného Ivo Skřenka, a že jednal společně s dalšími osobami, vystupujícími za společnosti MIROS SUN a Oblekovice GP, jakož i společnost PRAGOMETAL. Část kroků učinili i ostatní spolupachatelé, aniž by však bylo přesně prokázáno, který z nich konkrétně to byl (viz odstavec 232. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
90.\tStran svědecké výpovědi M. D. lze akcentovat, že jí soudy obou stupňů věnovaly značnou pozornost. Nalézací soud byl s ohledem na skutečnosti, které jeho výpověď stavěly do nevýhodného světla, mimořádně obezřetný při jejím hodnocení a fakticky bral za věrohodná jen ta sdělení, která potvrdila i jiné zdroje (viz zejm. odstavce 100., 234., 256., 281. odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud pak shodně argumentoval tím, že význam předmětné svědecké výpovědi nelze přeceňovat a přikládat jí výrazně větší význam, než reálně má. Nebyla jediným ani nejpodstatnějším důkazem, její význam byl posuzován s odstupem i s ohledem na námitky, které vznášeli jednotliví obvinění již v rámci řízení před soudy obou stupňů. Soudy si byly vědomy i negativních poznatků o osobě tohoto svědka stran jiné trestné činnosti i poznatků o několika obchodněprávních sporech, vedených mezi společnostmi vystupujícími v této trestní věci na straně investora a dodavatele. Žádná z těchto skutečností pak nebyla opomenuta. Rovněž obsah listinných důkazů nelze zpochybňovat pouze proto, že byly předloženy právě tímto svědkem, neboť např. nedostatek FV panelů, dodávky materiálu nebo realizace prací při výstavbě FVE nebyly zjištěny pouze z listin, které předložil tento svědek. Zásadní změnu v náhledu na posouzení věrohodnosti výpovědi daného svědka nepřineslo ani pravomocné rozhodnutí v jiné trestní věci, kde bylo rozhodnuto o schválení dohody o vině a trestu. Odvolací soud, vědom si časové i skutkové obdoby jednání, které je předmětem nyní projednávané trestní věci a jednání z trestní věci pod sp. zn. 43 T 6/2018, nepřisuzoval této shodě větší význam, natož aby mohlo být tvrzeno, že je vina obviněných s ohledem na poznatky o protiprávním jednání svědka M. D. týkajícím se odlišné FVE vyloučena, neboť závěr o vině obviněných byl učiněn na základě jiných, s osobou M. D., nespojených důkazů (viz odstavec 48. odůvodnění jeho rozsudku). Lze souhlasit s obviněnými právnickými osobami, že odvolací soud použil slovo „vyloučena“, nicméně z celého kontextu jeho vyjádření je zřejmé, že byl učiněn spolehlivý závěr o vině obviněných a bližší znalosti o protiprávním jednání M. D. v jiné trestní věci nemohly vnést požadované důvodné pochybnosti o vině dovolatelů. V tomto ohledu nelze opomíjet, že obžaloba v této specifikované jiné trestní věci k důkazu provedena byla (viz odstavec 157. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na č. l. 385 až 418).
91.\tJestliže dále obviněný Ivo Skřenek poukazoval na procesní nepoužitelnost i osob na svědka M. D. navázaných, nebylo možno mu ani v tomto přisvědčit. Jak již bylo řečeno, okruh spolupachatelů v trestněprávním smyslu nebyl zakotven, přičemž však pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného Ivo Skřenka není podstatné, zda proti dalším osobám bylo zahájeno trestní stíhání. Je zřejmé, že nalézací soud se k výpovědím svědků z řad dodavatele FVE společnosti PRAGOMETAL stavěl obezřetně, neboť mohly být silně ovlivněny vlastními zájmy, kdy byl vzat v potaz i jejich vztah ke svědku M. D. a společnosti PRAGOMETAL. Nalézací soud je pak přezkoumatelným způsobem porovnával s ostatními provedenými důkazy a osvětlil, jaké informace z nich vzal za prokázané a proč. K takovému postupu pak dovolací soud nemá žádných výtek.
92.\tKonečně měl tento dovolatel za to, že odvolací soud za spolupachatele dané trestné činnosti označil i kolegy obviněného, Mgr. Petra Štěrbu a Otakara Formana, kteří věděli o nedostavěnosti FVE, a tudíž i neoprávněnosti získání licence u ERÚ. Tudíž ani z těchto výpovědí nemohlo být při formování skutkových závěrů vycházeno. Nicméně obdobně jak již Nejvyšší soud deklaroval shora, ani v případě dvou zmíněných spolupracovníků obviněného Ivo Skřenka nelze hovořit o tom, že by byly soudy označeny za spolupachatele trestné činnosti. Nalézací soud opět pečlivě hodnotil vazby zmíněných svědků na obviněného Ivo Skřenka, resp. obviněné právnické osoby a jejich maximální zájem vystupovat v jejich prospěch. Vzal je tedy za prokázané v těch bodech, kde byla shoda s jinými důkazy.
93.\tJestliže obviněný Ivo Skřenek polemizoval o existenci zásady oficiality a legality v trestním řízení, kdy v rozhodnutích se otevřeně hovoří o trestné činnosti řady osob, jejichž jednání bylo podrobně popsáno a vůči nimž nebylo vedeno žádné trestní řízení, Nejvyšší soud nad rámec řečeného považuje vhodné upozornit na následující. Je totiž (stejně jako soud prvního stupně a odvolací soud) vázán obžalovací zásadou vyjádřenou v § 2 odst. 8 tr. ř., podle níž je trestní stíhání před soudy možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu, které podává státní zástupce, a § 220 odst. 1 tr. ř., podle něhož soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Soud není oprávněn určovat, kdo má či nemá být trestně stíhán, proti komu může být podána obžaloba, poněvadž otázka zahájení trestního stíhání a podání obžaloby je svěřena výlučně do pravomoci k tomu příslušných orgánů činných v trestním řízení. Nelze přitakat, že zkoumání míry zapojení ostatních spolupachatelů má klíčový význam pro potrestání dovolatele, neboť (jak již bylo řečeno) podíl účasti obviněného na spáchaném zločinu byl dostatečně ozřejměn.
c)\tNedůvodně neprovedené důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
94.\tKonečně dovolatelé identifikovali vadu důkazního řízení spočívající v nedůvodném neprovedení některých jimi navrhovaných důkazů. V této části lze jejich argumentaci podřadit pod shora citovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té jeho alternativě, podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však i tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou. Konkrétně všichni dovolatelé poukazovali na jejich důkazní návrhy na provedení:
-\tdohody o vině a trestu obviněného M. D. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě,
-\trozsudků o ní rozhodujícími a ji schvalujícími, tj. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2022 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022,
Obě obviněné právnické osoby dále označily za opomenuté důkazy s rozsáhlou argumentací následující:
-\topis rejstříku trestů svědka M. D.,
-\ttrestní spis Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, zejména protokoly z hlavních líčení, celní deklarace o FV panelech, listinné důkazy týkající se osazení III. etapy Otín Green Power panely v roce 2010, satelitní snímek III. etapy Otín Green Power,
-\tvýslech dozorujícího státního zástupce JUDr. Jana Adama v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018 k okolnostem uzavření dohody o vině a trestu,
-\tvýslechy svědků R. D. a J. P., výslech dalších osob, které ve společnosti PRAGOMETAL pracovaly podle dokazování provedeného trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018,
-\tvýslech osob, které ve společnosti PRAGOMETAL nakládaly s panely a dodávaly je na FVE v roce 2010,
-\tdoplňující výslech svědka M. D. k tomu, jak naložil v druhé polovině roku 2010 s panely, které měla společnost PRAGOMETAL k dispozici, když je neinstaloval na III. etapě FVE v Otín Green Power, aby tato skutečnost mohla být dále dokazováním objasněna,
-\tpřečtení výpovědí svědků prokazujících dokončenost FVE ke dni právní moci vydané licence FVE Oblekovice GP, aby se odvolací soud mohl vypořádat s námitkami, které byly předmětem odvolání obviněných právnických osob.
95.\tPředevším je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
96.\tOdvolací soud v rámci odstavce 65. odůvodnění svého rozsudku zamítl návrhy obviněných na doplnění dokazování (s výjimkou rodného listu nezletilé AAAAA (pseudonym)). Tento svůj postup odůvodnil tím, že otázce posouzení hodnověrnosti M. D. byla soudem prvního stupně věnována dostatečná pozornost a poznatky o jeho osobě již byly objasněny, tudíž by bylo nadbytečné provádět důkazy týkající se jeho osoby. Ze stejného důvodu nebylo vyhověno návrhu na doplnění dokazování obsahem celého spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 6/2018, neboť poznatky, které by měly být prokázány, jsou zjistitelné z uzavřené dohody o vině a trestu ze dne 20. 7. 2022 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022 a obvinění se takto snaží potvrdit svou argumentaci, se kterou se lze vypořádat i bez provedení těchto listinných důkazů. Stran odůvodnění zamítnutí tohoto důkazního návrhu lze sice souhlasit s tím, že odvolací soud poněkud nesrozumitelně uvedl, že některé poznatky jsou zjistitelné z listin, které k důkazu neprovedl. Nelze však uvedenou skutečnost přeceňovat, neboť důležitým je závěr o nadbytečnosti provedení daného důkazního návrhu. Odvolací soud pak neshledal ani důvod k výslechu dozorujícího státního zástupce v téže trestní věci, neboť jeho procesní stanoviska jsou seznatelná z podané obžaloby i uzavřené dohody o vině a trestu. I k tomuto odůvodnění lze vyčíst, že odvolací soud popírá své předchozí odůvodnění, v jehož rámci rozhodl o neprovedení uvedené dohody o vině a trestu, nicméně obžaloba k důkazu, jak již bylo konstatováno shora, provedena byla. Konečně odvolací soud k opětovnému provedení navrhovaných důkazů (listinných důkazů i výslechu svědků) v rozsahu, v němž již byly v řízení před soudem prvního stupně provedeny, konstatoval, že se jimi zjevně obvinění domáhají odlišného hodnocení jejich obsahu, což však samo o sobě není důvodem pro doplnění dokazování a odvolací soud neshledal důvod pro opětovné provedení těchto důkazů ve smyslu § 253 odst. 7 tr. ř. Nejvyšší soud pak uvedený postoj sdílí, kdy neprovedení navrhovaných důkazů bylo zcela v souladu se shora citovanou judikaturou a k odůvodnění odvolacího soudu (s uvedenými výhradami) nemá výtek.
97.\tLze tak dospět k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou další alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněných na spravedlivé řízení.
98.\tSouhrnně tedy nutno konstatovat, že uplatněná dovolací argumentace ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
99.\tPod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho primárním smyslu, tj. že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, lze podřadit tvrzení obviněného Ivo Skřenka, že byl nesprávně uznán za souběh pokusu a pokračujícího trestného činu, že nebyly naplněny znaky objektivní a subjektivní stránky vytýkaného zločinu, jakož ani znaky spolupachatelství, nárok na náhradu škody byl promlčen. Rovněž zde lze podřadit námitky obviněných právnických osob týkající se zavinění jejich statutárních orgánů, námitka ve vztahu k retroaktivnímu působení TOPO, tvrzení, že jednání obviněných mělo být posouzeno toliko jako přestupek ve správním řízení, námitka nesprávného výroku o náhradě škody, námitka, že v případě že byla společnost MIROS SUN odsouzená toliko za pokus nemůže být zavázána k náhradě škody.
100.\t Totožná námitka obviněného Ivo Skřenka a obviněné právnické osoby Oblekovice GP směřující do právní kvalifikace skutku spočívala v tom, že byli odvolacím soudem nesprávně uznáni vinnými zčásti dokonaným trestným činem a zčásti pokusem trestného činu, téhož právně kvalifikovaného jednání zvlášť závažného zločinu podvodu (jako pokračujícího trestného činu). Jejich argumentace shodně spočívala v tom, že pokračující trestný čin je z hlediska trestního práva hmotného jedním skutkem a trestným činem, tudíž je souběh vyloučen. Obviněný Ivo Skřenek nadto rozvedl, že jednotlivá stadia trestného činu jsou v poměru subsidiarity, kdy vzdálenější (dokonání) konzumuje bližší (pokus), a to souběh vylučuje. Každá faktura a platba byla toliko dalším dílčím útokem pokračujícího trestného činu. Nejde o pokus (dalšího) trestného činu, ale o jakousi konstrukci potenciální budoucí škody, pokud by v roce 2017 nedošlo k ukončení jednání pokračujícího trestného činu.
101.\t Obviněný Ivo Skřenek a obviněná právnická osoba Oblekovice GP byli shodně uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť takto k odvolací námitce státního zástupce byla reflektována výše reálně způsobené a hrozící škody. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že trestný čin, jímž byli uznáni vinnými, byl zčásti dokonán reálným obohacením FVE, zčásti, ve vztahu ke škodě, která by vznikla v průběhu následujících dvaceti let, po níž bylo reálné činnost FVE očekával, byl dokonán toliko ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Jinak řečeno, jednáním obviněných jednak vznikla reálná škoda v rozsahu převyšujícím kvalifikační hranici škody velkého rozsahu [srov. § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku], a zčásti zůstalo jejich jednání dokonané pouze ve stadiu pokusu. Soud přitom na obě jednání obviněného Ivo Skřenka nahlížel jako na pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, neboť považoval jednání vztahující se k FVE společnosti MIROS SUN a Oblekovice GP za dva dílčí útoky trestného činu. Pro úplnost nutno podotknout, že v případě pokračování se škody způsobené jednotlivými dílčími útoky pokračování v trestném činu sčítají. Podle okolností pak může jít zčásti o trestný čin dokonaný a zčásti o nedokonaný, např. ve stadiu pokusu jako v tomto případě. Tuto právní konstrukci pokračující delikt vzhledem ke své formě dovoluje. Platí totiž, že dosahuje-li způsobená škoda sama výše určité škody (v tomto případě škody velkého rozsahu), k čemuž přistupuje ta okolnost, že pachatel zamýšlel způsobit škodu vyšší, jde o trestný čin dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu (srov. přiměřeně rozhodnutí uveřejněná pod č. 15/1996 Sb. rozh. tr. a 35/1961 Sb. rozh. tr.). Takto je pak dostatečně vyjádřena škoda budoucí, přičemž se nejedná o souběh trestných činů, jak bylo naznačeno, ale stále o jeden pokračující delikt. U obviněné právnické osoby Oblekovice GP je situace obdobná, kdy jednáním popsaným pod bodem III. rozsudku odvolacího soudu jednak způsobila škodu velkého rozsahu a jednak se o další způsobení této škody pokusila. V situaci, kdy ještě neuplynulo období, na které byla smlouva s distributorem uzavřená, je správná kvalifikace takového jednání jako zločin podvodu dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 327/2020).
102.\t Obviněný Ivo Skřenek dále vznesl námitky vůči naplnění znaků trestného činu podvodu, a to konkrétně objektivní a subjektivní stránky, a dále vůči právnímu závěru o jeho jednání ve spolupachatelství. Rovněž obě obviněné právnické osoby postrádaly zavinění na straně obviněného Ivo Skřenka coby jejich statutárního orgánu. Nejvyšší soud se k nim vyjádří souborně.
103.\t Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
104.\t Spolupachatelstvím se v souladu s § 23 tr. zákoníku rozumí úmyslné společné jednání dvou nebo více osob. Konstrukce spolupachatelství je tedy založena na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícímu, jejichž existenci dovolatel rozporuje. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. K naplnění pak není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 532 až 536).
105.\t Obviněný Ivo Skřenek předložil výhrady, jimiž zejména akcentoval, že provedeným dokazováním bylo potvrzeno, že se na valné většině jednotlivých jednání žádným způsobem (tím spíše výhradně) nepodílel, a byla u něj kriminalizována jednání bez trestněprávních důsledků (např. podepisování soukromoprávních smluv o dílo, formální přebírání rozhodnutí o licenci). Vznesenou námitkou obviněný rozporuje význam svého zapojení do páchání trestné činnosti, přičemž svůj přínos považuje za marginální. S ohledem na shora uvedený výklad je pak nutno uvést, že v jednání obviněného jako jednoho ze spolupachatelů (jeden z obligatorních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu) byl shledán článek řetězu, kdy jednotlivé činnosti všech spolupachatelů byly ve vzájemné návaznosti a jen ve svém celku tvořily jeho skutkovou podstatu.
106.\t Na základě provedených důkazů byl učiněn závěr o tom, že v souboru dílčích činností, kroků, postupů a jednání bylo jednání obviněného Ivo Skřenka podstatnou součástí, byť ne jedinou. Za zásadní nalézací soud považoval, že obviněný vystupoval jako akcionář a společník obchodních společností, resp. jako předseda představenstva a jediný jednatel, který byl v daném období jedním nebo jediným oprávněným vystupovat vůči ostatním subjektům. Tím se podílel na řadě soukromoprávních úkonů při budování FVE a zároveň na řadě úkonů ve vztahu k ERÚ a distribučním společnostem (viz odstavec 210. odůvodnění jeho rozsudku). Lze akcentovat, že obviněný podepsal smlouvu o dílo se společností PRAGOMETAL, vystupoval jako statutární orgán společnosti MIROS SUN, přebíral vydanou licenci ERÚ (před tím, než se vůbec začalo se stavbou FVE), které dohromady znamenaly naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Vskutku nebylo tvrzeno, že by se obviněný sám dopustil všech kroků, ale byl očividně zapojen do jednání skupiny osob, které tyto kroky spáchaly, přičemž část kroků učinil osobně. Byly mu pak známy všechny podstatné skutečnosti, které zakládaly jeho vědomost, v jakém stavu je FVE společnosti MIROS SUN, že při přebírání licenci u ERÚ, tato FVE ještě ani nezačala se stavbou. Bez jeho účasti nebo součinnosti by pak k naplnění nedošlo. V případě společnosti Oblekovice GP byla jeho angažovanost ještě výraznější, neboť podepsal dodatek smlouvy o dílo, formulář žádosti o vydání licence, protokol o finálním předání a převzetí díla a převzal licenci. Za trestný soud považoval celý soubor jednání od počátku budování, přes získání licence, provedení prvního paralelního připojení a uplatnění neoprávněného nároku na podporu výroby elektřiny jako zdroj údajně uvedený do provozu v roce 2010 v rozporu se skutečností (přičemž obviněný si byl vědom všech souvislostí týkajících se uvedení FVE do provozu v tomto roce), kdy o postupu výstavby byl rovněž informován. Pakliže v tomto ohledu vznesl konkrétní výhrady vůči kriminalizaci jeho podpisu soukromoprávních smluv o dílo (resp. dodatku), tyto závěry zcela opomíjí. Nelze izolovat jednotlivé jeho kroky od dalších přistupujících okolností. S ohledem na znalecký posudek soudy přisvědčily obviněnému, že nepodepsal všechny listiny uvedené ve výroku o vině, nicméně i přesto, že některé úkony osobně nečinil, jednalo se o listiny, které byly v licenčním řízení použity a byly nezbytné k dosažení vydání rozhodnutí o licenci, neboť prokazovaly splnění technických či majetkových podmínek (viz odstavec 49. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Stran jeho námitky, že nevystupoval v pozici žadatele o licenci lze přitakat, že žadateli byly vskutku obviněné právnické osoby, nicméně bylo akcentováno, že z titulu svého postavení (jako předsedy představenstva, resp. jediného jednatele společností žádajících o udělení, resp. rozšíření licence) věděl, že je povinen doložit v licenčním řízení vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti, a splnění technických podmínek. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje zejména na odůvodnění soudu prvního stupně, který se již se vznesenými námitkami obviněného vypořádal (viz odstavce 232. až 247. odůvodnění jeho rozsudku, dále též odstavce 49. a 50. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Námitky bagatelizující význam jeho vlastního postavení a zapojení tak byly i dovolacím soudem shledány účelovými.
107.\t Opakovaně lze zdůraznit, že obviněnému Ivo Skřenkovi nebyl kladen za vinu každý krok směřující k uvedení ERÚ v omyl, neboť na realizaci trestného činu se podílely i další přesně nekonkretizované osoby, když bylo současně prokázáno, že obviněný Ivo Skřenek byl informován o rozsahu a smyslu celého jednání. Rozhodně nelze souhlasit s tím, že by toliko zajišťoval financování díla. Jednal ve shodě s dalšími osobami a jeho činnost se stala součástí podvodného jednání, přičemž bez účasti nebo součinnosti obviněného by nedošlo k naplnění.
108.\t Dovolatel Ivo Skřenek vznesl rovněž hmotněprávní výhrady vztahující se ke skutečnosti, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Závěr o přímém úmyslu označil za presumovaný, a to zejména na základě jeho formálního postavení jako statutára obou právnických osob či s ohledem na jeho předchozí zkušenost s projekty FVE. Namítal, že jeho zavinění vymezené soudy míří spíše k jakési jeho objektivní odpovědnosti, která je v rozporu se zásadou odpovědnosti za zavinění. Rovněž obviněným právnickým osobám scházelo vyvození subjektivní stránky na straně obviněného Ivo Skřenka.
109.\t U obviněného Ivo Skřenka bylo shledáno, že se jednání dopustil v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť znal všechny podstatné skutečnosti zakládající trestnost jeho jednání, tedy poměry v právnických osobách MIROS SUN a Oblekovice GP, věděl o vztazích mezi těmito společnostmi a společností PRAGOMETAL a rovněž věděl o podstatných bodech licenčního řízení a připojování elektráren k distribučním soustavám, rozestavěnosti FVE a termínu jejich dokončování. Byl si rovněž vědom rozdílu mezi tím, co bylo deklarováno v licenčních řízeních a skutečnými stavy obou FVE. Obviněný tedy věděl o skutečnostech, které zakládaly naplnění objektivní stránky stíhaného trestného činu (uvedení v omyl, zamlčení podstatných skutečností, obohacení na straně obviněných právnických osob a způsobení škody České republice). Současně právě tímto způsobem ve spolupráci s ostatními spolupachateli chtěl porušit zájem na ochraně majetku před podvodným jednáním, na což lze usuzovat ze způsobu jednání, zejména jeho zapojení do přípravy a výstavby FVE, přípravy a zapojení k distribuční soustavě a provedení licenčního řízení.
110.\t K výhradám dovolatele lze uvést, že bylo postaveno najisto, že jeho úmysl jednoznačně směřoval k zákonem požadovanému následku. Byla zkoumána jeho míra aktivity a jeho zavinění nebylo spatřováno toliko v jeho formálním postavení coby člena statutárního orgánu, ale v konkrétních krocích, které byly jednoznačně v popisu skutku označeny, a byly součástí řetězce jednání obviněného a dalších osob. Obviněný znal reálný stav FVE, neboť byl o postupu výstavby informován, především pak věděl, že FVE nejsou dokončeny v rozsahu, který byl v licenčním řízení před ERÚ tvrzen, a musel si být rovněž vědom všech souvislostí týkajících se uvedení FVE do provozu v roce 2010, kdy od roku 2011 mělo dojít k výraznému poklesu výkupních cen fotovoltaické energie. O této jeho vědomosti svědčily časové diskrepance v budování elektráren v rozporu s doklady předloženými v administrativních řízeních. Svůj závěr soudy opřely také o fakt, že nešlo o první FVE, jejíž výstavbu realizoval, přičemž tedy věděl, jak licenční řízení probíhá a co je potřeba po získání nebo rozšíření licence doložit.
111.\t Pakliže obviněný také vytýkal, že zavinění bylo dotvořeno na základě dnešních pohledů na věc, nikoli na základě faktů a vnímání obviněného z přelomu let 2010 až 2011, nutno podotknout, že na základě prokázaných skutečností si byl obviněný nepochybně vědom rozporu prokazovaných skutečností s realitou. Tudíž se nelze ztotožnit s přesvědčením dovolatele, že by bylo možné skutek kvalifikovat maximálně jako vědomou nedbalost, pročež by nemohl být trestně odpovědný za podvod, který je úmyslným trestným činem. Stran jeho námitek poukazujících na jeho důvěru v dodavatele FVE lze odkázat na závěry učiněné nalézacím soudem (zejm. odstavec 233. a 251. odůvodnění jeho rozsudku), neboť obviněný nebyl rozhodně nečinný a bez jeho účasti by k naplnění nedošlo, přičemž jednání lidí z okruhu společnosti PRAGOMETAL samo nestačilo k oklamání ERÚ a distribuční společnosti. Nejvyšší soud má pak za to, že v popisu skutku odsuzujícího rozsudku byly obsaženy i skutkové okolnosti charakterizující jeho úmyslné zavinění. Námitky zpochybňující naplnění subjektivní stránky stíhaného zločinu proto shledal zjevně neopodstatněnými.
112.\t Obě obviněné právnické osoby, MIROS SUN i Oblekovice GP rovněž předložily výhrady vůči naplnění subjektivní stránky u obviněného Ivo Skřenka. Úvodem je vhodné obecně zopakovat a doplnit, že na základě provedeného dokazování bylo možné dovodit vědomostní složku zavinění obviněného (věděl o podstatných okolnostech, které zakládaly trestnost jeho jednání) i volní složku (ze způsobu jednání bylo zřejmé, že popsaným způsobem chtěl jednat a porušit zájem na ochraně majetku). Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že financování stavby FVE nebylo podstatou skutků a také na skutečnosti osvětlené soudem prvního stupně, který považoval za naplněné podstatné složky skutkové podstaty trestného činu podvodu i statutárním orgánem obviněných právnických osob, které přitom neměly žádnou další personální náplň, což znamenalo, že podstatné složky trestného jednání byly spáchány obviněnými právnickými osobami, které obviněný Ivo Skřenek zastupoval nebo představoval. Nutno akcentovat, že obviněné právnické osoby využily ve svůj prospěch omylu, který byl vyvolán, prohlubovaly způsobenou škodu a dále sebe obohacovaly. Z důvodu nejužšího personálního propojení mezi obviněným Ivo Skřenkem a obviněnými právnickými osobami bylo zřejmé, že obviněné právnické osoby nebyly v dobré víře (k tomu blíže odstavec 276. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
113.\t Obviněná právnická osoba MIROS SUN v tomto ohledu (a nad rámec již shora řečeného) vznesla námitky, zda si mohl být její statutární orgán vědom, že jedná trestněprávně relevantním způsobem s cílem obohatit tuto právnickou osobu, jestliže TOPO ještě neexistoval. Nicméně této obviněné právnické osobě je kladeno za vinu, že využila již vyvolaného omylu dalším uplatňováním nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelného zdroje, čímž sebe obohacovala a způsobovala škodu na majetku České republiky. Dobře přitom věděla o neoprávněnosti získání licence. Soud prvního stupně srozumitelně vysvětlil, proč je jednání obviněného Ivo Skřenka coby statutárního orgánu (případně zaměstnanců nebo osob v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů) obviněné právnické osobě přičitatelné (viz odstavec 229. odůvodnění jeho rozsudku). Trestní odpovědnost dané právnické osoby pak byla omezena začátkem účinnosti TOPO, tj. od 1. 1. 2012. Stran formy zavinění správně odvolací soud poukázal na ten fakt, že se dovozuje z formy zavinění fyzické osoby, jejíž jednání se právnické osobě přičítá (k tomu odstavec 54. odůvodnění odvolacího soudu).
114.\t Obdobně obviněná právnická osoba Oblekovice GP měla výhrady vůči naplnění subjektivní stránky vytýkaného trestného činu. V tomto ohledu poukazovala na skutečnost, že obviněný Ivo Skřenek se žádným způsobem nepodílel na revizní zprávě revizního technika V. P., která obsahovala údaj o instalovaném výkonu 790 kW, nebyl s ní seznámen a nepředkládal ji v rámci licenčního řízení. Statutární orgán dané společnosti nikdy na žádné listině, kterou měl podepsat, netvrdil či nedeklaroval, že skutečný instalovaný výkon FVE je vyšší než 600 kW, což byl skutkový stav FVE, který prokazatelně existoval v době vydání předmětného rozhodnutí o udělení licence.
115.\t Námitku absence subjektivní stránky obviněná do značné míry postavila na polemice se skutkovými zjištěními soudů.
116.\t Jak již však bylo v předchozím řízení konstatováno, objednání a převzetí vypracovaných revizních zpráv bylo pouze jedním, nikoli jediným klamavým úkonem, kterého se skupina pachatelů včetně obviněného Ivo Skřenka dopustila. Teprve souhrn jejich kroků naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu. Ačkoli se obviněný Ivo Skřenek nepodílel na objednání revizní zprávy, jejím převzetí a předání ERÚ, minimálně v okamžiku převzetí licence k energetickému zařízení, u něhož musela být ověřena bezpečnost, přičemž ani v jednom případě v té době ještě nebyly FVE dokončeny buď úplně, nebo částečně, muselo být obviněnému známo, že celé řízení bylo založeno na uvedení klamavých skutečností a zařízení, kterému sice byla vystavena licence, nemohlo splnit požadavky na uplatňování nároku na podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů pro zařízení uvedené do provozu v daném roce (viz odstavec 277. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
117.\t Dále k této revizní zprávě uváděla, že v podmínkách pro vydání licence podle tehdy platného energetického zákona nebyla o revizní zprávě žádná zmínka, stejně tak nebyla uvedena ve vyžadovaných podkladech k žádosti o vydání licence. Podle tehdy platného § 5 odst. 3 energetického zákona existoval pouze požadavek, že „Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám“, což však mohlo být osvědčeno i jinak než revizní zprávou. V tomto ohledu však opomíjí, že revizní zpráva nebyla toliko chybná, ale obsahovala zjevně nepravdivé údaje, a byla v rámci předmětného licenčního řízení předložena k prokázání splnění technických předpokladů, přičemž ERÚ z ní vycházel. Jak už bylo uvedeno výše, lze souhlasit s argumentací odvolacího soudu, že zpráva o výchozí revizi FVE mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na FVE osazeny všechny panely. Připuštění jiného závěru, než že zpráva o výchozí revizi se musí vztahovat k celému energetickému zařízení a musí být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, by vedlo k nežádoucímu stavu, že by ERÚ mohl udělit licenci k provozování zařízení za situace, kdy by nebylo zcela jisté, zda všechny jeho součásti splňují požadavky pro bezpečný provoz. Statutární orgán obviněných právnických osob měl vskutku znalosti z předchozích licenčních řízení na jiných FVE, přičemž Nejvyšší soud toto tvrzení na rozdíl od obviněné nepovažuje za zavádějící, nýbrž za dokreslující subjektivní stránku na jeho straně, jak bylo řečeno shora. Revizní zpráva navíc byla koncipována tak, aby vyvolala dojem, že FVE je nejen jako celek schopna bezpečného provozu, ale že je i kompletně dokončená.
118.\t Pakliže obviněná právnická osoba deklaruje, že v zákoně nebylo ani slovo o požadavku na úplné dokončení technického zařízení, přičemž vzhledem k nezbytnému zkušebnímu provozu zařízení v době získání licence ani dokončeno být nemůže, je nutno uvést následující. Předně je nutné opětovně zdůraznit argumentaci uvedenou v odstavci 117 tohoto rozhodnutí. Navíc je nutné zdůraznit, že bez udělené licence, která mimo jiné zajišťovala technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti (§ 5 odst. 3 energetický zákon) nemohlo dojít k připojení do elektrizační soustavy České republiky, a tedy nemohl vzniknout nárok na tzv. zelený bonus (§ 3 odst. 1 z. č. 180/2005 Sb. o podpoře a využívání obnovitelných zdrojů). Energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Technické předpoklady se považují za splněné u energetického zařízení, u kterého je osvědčena jeho bezpečnost. Tato bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou. V souladu s odvolacím soudem (odst. 57 jeho rozhodnutí) je možné konstatovat, že zpráva o výchozí revizi fotovoltaické elektrárny mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na elektrárně osazeny všechny fotovoltaické panely.
119.\t Dovolatelka dále konstatovala, že podle energetického zákona nebylo ověření bezpečnosti FVE podmínkou udělení licence. Nejvyšší soud se s tímto neztotožnil. Jednání obviněných si nelze vyložit jiným způsobem, než jako zastírání skutečného stavu věci a snahu o navození mylného dojmu u relevantních subjektů. Navíc je nutné konstatovat, že energetický zákon uvádí jako podmínku udělení licence, aby fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, prokázala, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti a dále je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti (§ 5 odst. 3 energetického zákona). Přičemž energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou.
120.\t Rovněž (opakovaně) v řízení poukazovala na úlohu společnosti PRAGOMETAL. Jak správně již uvedl nalézací soud stavba FVE byla záležitost technicko-stavební a také administrativně-správní, soud na ni musel nahlížet v celé šíři. Pokud technickou část stavby zajišťovala společnost PRAGOMETAL, sama nebo prostřednictvím subdodavatelů, byla to jen součást širšího celku. Soud za trestné jednání považoval řetězec kroků ve všech oblastech, nejenom technickou část stavby. Soud se nesnažil obžalovanému Skřenkovi podsunout, že by zajišťoval stavbu, stavbu řídil, ale připisoval mu jen ty skutky, které dokazováním byly zjištěny, vyplynuly a které byly součástí klamavého jednání. Z provedeného dokazování bylo zřejmé, že se obžalovaný na jednáních a naplnění celého skutku podílel více úkony různé povahy, které ve spojitosti s ostatními vedly k trestnému jednání. Faktem bylo, že společnost PRAGOMETAL nebyla schopna všechny kroky zajistit sama, musela k tomu přistoupit činnost dalších osob, včetně viditelné a prokázané činnosti obžalovaného Skřenka. Nejednalo se o situaci, kdy byl obžalovaný Skřenek od podepsání smlouvy o dílo nečinný a dostavil se až k předání díla, až byly zajištěny všechny úkony podle smlouvy o dílo. V řízení bylo prokázáno, že obžalovaný jednal ve shodě s dalšími osobami z PRAGOMETALu a jeho činnost se stala součástí podvodného jednání. Soud vzal v potaz, že významnou část stavebních, technických a administrativních kroků udělala společnost PRAGOMETAL, ale bez účasti nebo součinnosti obžalovaného Skřenka, by k jejich naplnění nedošlo. V trestním řízení bylo prokázáno, že jednání lidí z okruhu PRAGOMETALu by samo nestačilo pro oklamání ERÚ a distribuční společnosti.
121.\t K tomu je nad rámec shora uvedeného potřeba toliko dodat, že soudy obou stupňů posoudily jednání obviněného jako jednání úmyslné, když rovněž podepsal nedatovaný Protokol o finálním předání a převzetí díla mezi předávajícím společností PRAGOMETAL a přebírajícím Oblekovice GP, jehož předmětem bylo dílo FVE Oblekovice s poznámkou „bez závad“. Nicméně předmětné dílo nebylo v dané době prokazatelně dokončeno v deklarovaném rozsahu, čehož si byl obviněný v době podpisu předávacího protokolu zcela vědom. Je nepodstatné, zda tento dokument následně předal ERÚ sám nebo prostřednictvím jiných v této věci činných osob. Skutková zjištění soudu prvního stupně prokazují vědomost obviněného o nepravdivosti obsahu předmětného předávacího protokolu a jeho přinejmenším srozumění s tím, že tato listina bude předložena v rámci licenčního řízení s úmyslem získat pro společnost Oblekovice GP licenci platnou pro zařízení uvedená do provozu ještě v kalendářním roce 2010 tak, aby si tato společnost zajistila výhodnější výkupní ceny elektřiny. Zjevně vyhotovovali a předkládané podklady se zjevně nepravdivými údaji záměrně koncipovali tak, aby ve svém souhrnu vyvolali dojem, že FVE je nejen dokončená, ale jako celek i schopná bezpečného provozu. Na základě nepravdivých a fiktivních podkladů (listiny neosvědčovaly skutečný stav věci) pak bylo možné požadovanou licenci získat.
122.\t Obviněný Ivo Skřenek byl dále toho názoru, že nebyly naplněny základní znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, tj. společné jednání jakožto objektivní znak ani společný úmysl jakožto znak subjektivní. Tuto svou výtku opřel o argumentaci, že trestněprávní jednání spolupachatelů bylo vymezeno hluboce zpět do roku 2010, tj. moment dalece před změnou právní úpravy, která teprve hypoteticky objektivně mohla způsobit jakýkoli nekalý úmysl a pohnutku pachatelů, přičemž do této doby všichni provozovatelé FVE očekávali bezproblémové dokončení svých projektů se zaručenou odměnou. Rovněž vznesl výhrady vůči míře jeho zapojení do trestné činnosti, z níž nelze dovodit, že by byl článkem řetězu, nicméně k výtkám umenšujícím jeho podíl se již dovolací soud vyjádřil shora.
123.\t Ve skutkové větě rozsudku je pak uvedeno a provedenými důkazy bylo prokázáno, že obviněný Ivo Skřenek společně s dalšími osobami vystupujícími za obviněné právnické osoby jako investorů a společnost PRAGOMETAL jako dodavatele výstavby FVE, s cílem oklamat ERÚ, aby společnosti MIROS SUN, a. s., rozšířil, resp. společnosti Oblekovice GP vydal licenci na výstavbu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro budovanou část FVE ještě v roce 2010 a v úmyslu zajistit obviněným právnickým osobám neoprávněný nárok na některou z forem podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu v roce 2010 a tím i obohatit obviněné právnické osoby, učinili sérií na sebe vzájemně navazujících kroků, které ve svém součtu měly podvodný charakter a na jejichž základě dosáhli kýženého výsledku. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin je bez významu, který ze spolupachatelů činil příslušné kroky, přičemž ze shora uvedených obecných poznatků vyplývá, že postačovalo i jeho částečné přispění, pokud je vedeno společným úmyslem. V tomto ohledu je potřeba také uvést, že společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů. Postačí, že každý ze spolupachatelů si je vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje ke spáchání trestného činu společným jednáním, a je s tím pro tento případ srozuměn (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 813/2010).
124.\t K jednání obviněného tedy přistoupily i další skutečnosti, které při vzniku následku spolupůsobily, přičemž byl zapojen do činnosti skupiny, jejíhož jednání, rozsahu a smyslu vedoucímu k oklamání ERÚ si byl v hrubém rozsahu vědom, zejména s ohledem na časový rozdíl mezi právní mocí licencí v licenčním řízení a pozdějším vybudováním FVE. Zjištěný průběh skutku pak svědčí o tom, že obviněný jednal ve vzájemné shodě s nekonkretizovanými spolupachateli, na čemž nic nemění skutečnost, že by úmysl podvést ERÚ nabyli až v průběhu roku 2010. Jinak řečeno, byť by byla prvotní motivace spolupachatelů vedena tolika záměrem získat, resp. rozšířit licenci, jejich následné podvodné jednání bylo prokazatelně vedeno společným podvodným úmyslem. Lze tedy dospět i k závěru, že zde byl dán společný úmysl jako podmínka spolupachatelství.
125.\t Obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., namítala, že její jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin podvodu ve stadiu pokusu. V roce 2010 nebyla trestně odpovědná, a nebylo prokázáno, že by udržovala protiprávní stav týkající se nedokončenosti až k účinnosti TOPO, neboť FVE byla zcela dokončena a uvedena do provozu, připojena a dodávala elektrickou energii k 31. 12. 2010, proto byly splněny podmínky pro přiznání dotace – zeleného bonusu. Ke dni 24. 12. 2010 byla prokazatelně uvedena do provozu. Soudy nesplnění podmínek pro přiznání dotace spatřovaly v tom, že licence byla vydána ke dni 15. 12. 2010, tato argumentace byla opřena o konstantní judikaturu, která nebyla blíže vyložena a aplikována na konkrétní případ FVE, což způsobilo nepřezkoumatelnost rozsudku.
126.\t Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi upozornil na skutečnost, že jak požadavek na dodávání energie do sítě, tak požadavek, aby se tak dělo na základě licence, je v souladu se zněním a účelem zákona č. 180/2005 Sb., a tvoří s ním logický a přirozeně provázaný celek. V tomto smyslu proto výrobna elektřiny provozovaná na základě podvodně vylákané licence nemá nárok na podporu, ať byla uvedena do provozu v roce 2010 či na začátku roku 2011 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1171/2021).
127.\t Žádost o udělení licence podepřená nepravdivými dokumenty byla podána v době, kdy FVE prokazatelně nebyla dokončena. Nelze souhlasit se závěrem, že společnosti vznikl nárok na zelený bonus. Pakliže provozovatel FVE uvedl ERÚ v průběhu licenčního řízení v omyl předložením nepravdivých dokumentů, na základě nich získal nezákonným způsobem licenci, přičemž následně sám neučinil dobrovolné kroky ke konvalidaci tohoto stavu, nemůže být považován za řádného držitele licence, resp. za držitele zákonné licence, a tudíž ani za subjekt, který by byl oprávněn nárokovat nejméně tzv. zelený bonus. Pokud byla podvodným způsobem vylákána licence v rámci licenčního řízení ERÚ a tento stav nebyl žádným způsobem napraven, nebyla zákonem předvídaným bezvadným způsobem osvědčena dokončenost, bezpečnost a provozuschopnost FVE, nelze pouze na základě skutečností, že tato FVE začala reálně dodávat elektřinu do sítě a inkasovat za ní příslušné částky, dovozovat zánik trestní odpovědnosti obviněných pouze z toho důvodu, že tento proces nastal ještě před koncem roku 2010. Navíc tak činili za situace, kdy byli informováni o nových výkupních cenách pro FVE.
128.\t Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále namítala, že úvahy odvolacího soudu o využívání omylu ERÚ od okamžiku nabytí TOPO jsou nepřesvědčivé. Akcentovala, že zákon nemá retroaktivní účinky, přičemž předestřela potenciální možnosti jejího počínání v takové situaci. Pro posouzení časové působnosti trestních zákonů je u posuzování trvajícího či pokračujícího trestného činu rozhodující okamžik, kdy byl odstraněn protiprávní stav a zda protiprávní stav trval za účinnosti nového zákona. Nicméně v případě FVE Oblekovice GP bylo prokázáno, že protiprávní stav spočívající v nesouladu vydané licence na instalovaný výkon 790 kW odpadl v okamžiku instalace zbývajících FV panelů, k čemuž došlo ještě před účinností TOPO.
129.\t K argumentaci stran retroaktivního působení TOPO je namístě uvést, že obviněná právnická osoba v nyní projednávané věci využila protiprávního stavu, který předtím, než nabyla trestní odpovědnosti, navodil její jednatel a další neustanovené osoby v úmyslu obohatit se svým jednáním při postupném dokončování trestného činu podvodu. Jednáním fyzických osob došlo k uvedení v omyl ERÚ a distributora elektrické energie ohledně data stavební dokončenosti FVE a tím možnosti požadovat státem garantované výhodnější výkupní ceny vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů. K tomuto vyvolanému omylu následně přistoupila obviněná právnická osoba poté, co nabyla trestní odpovědnosti, využila jeho existence a postupně se neoprávněně obohacovala na základě jednotlivých měsíčních fakturací a tím dokončovala trestný čin podvodu. Po 1. 1. 2012 tedy zcela vědomě participovala na již vyvolaném omylu a od tohoto data je trestně odpovědná za dokončování trestného činu podvodu. Fakturace byla aktivním a cíleným jednáním obviněné právnické osoby směřujícím k dokončování trestného činu podvodu a byla obligatorní podmínkou k tomu, aby jí byla zvýhodněná výkupní cena elektřiny vyplácena. Soudy pak správně posoudily neoprávněné obohacení obviněné právnické osoby až od 1. 1. 2012, tj. účinnosti TOPO. Není pak porušením zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 1 tr. zákoníku), který se uplatní i ve vztahu k právnické osobě jako pachateli trestného činu (§ 1 odst. 2 TOPO), pokud byla právnická osoba odsouzena za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že jednáním uskutečněným až po nabytí účinnosti TOPO sebe nebo jiného obohatila ke škodě cizího majetku, jestliže k tomu záměrně fyzická osoba jednající za právnickou osobu využila omylu, který vyvolala jiná nebo tatáž fyzická osoba již přede dnem 1. 1. 2012. To platí např. tehdy, jestliže fyzická osoba (třeba v postavení člena statutárního orgánu určité obchodní společnosti) vyvoláním nebo využitím omylu příslušného orgánu státu nebo zamlčením podstatných skutečností v době do 31. 12. 2011 dosáhla vydání rozhodnutí o schválení provozu FVE provozované obchodní společností a následného vyplácení vyšší podpory obnovitelných zdrojů energie, pokud obchodní společnost od 1. 1. 2012 prostřednictvím téže fyzické osoby nebo prostřednictvím dalších osob na základě pokynů této fyzické osoby prováděla fakturaci a nechala si vyplácet takovou podporu, ačkoliv na ni neměla nárok (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 327/2020).
130.\t Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále namítla, že zde nebyl podvodný úmysl statutárního orgánu společnosti v době počátku realizace FVE, který se datoval k roku 2009. V té době totiž ještě nebyly známy informace ohledně zrušení státní podpory pro FVE, což bylo provedeno až zákonem č. 330/2010 Sb. (novela rušící státní podporu FVE). Tato novela zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie byla publikována ve Sbírce zákonů dne 30. 11. 2010 a úplné zrušení podpory pro FVE vstoupilo v účinnost až dne 1. 3. 2011. Navíc obviněná společnost tuto novelu považovala za protiústavní.
131.\t Předně je nutné konstatovat, že Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat protiústavnost z. č. 330/2010 Sb., především za situace, kdy se touto novelou již Ústavní soud zabýval a shledal postup zákonem přijatelným, jak si je ostatně obviněná vědoma, když tuto skutečnost uvedla ve svém dovolání. Nejvyšší soud má za to, že Ústavní soud se již problematikou zabýval, vyřešil ji a Nejvyšší soud jeho závěry akceptuje.
132.\t Nicméně obviněná pravděpodobně skrze námitku protiústavnosti z. č. 330/2010 Sb. chtěla poukázat na nedostatek subjektivní stránky na straně jednajícího statutárního orgánu společnosti. Když spojuje okamžik vzniku podvodného úmyslu s počátkem realizace FVE (v roce 2009) a vyhlídkám na ziskovost předmětné FVE, která se zásadně změnila ke konci roku 2010.
133.\t V tomto směru je však nutné zdůraznit, že soudy nikdy netvrdily, že podvodný úmysl zde již byl v době počátku projektu FVE v roce 2009, jak tvrdí obhajoba. Navíc není ani zřejmé co obhajoba míní počátkem projektu, když Dodatek č. 1 – Smlouvy o dílo, jehož předmětem byla instalace FVE uzavřená 5. 11. 2010. Podvodný úmysl byl však soudy zjištěn v době, kdy se obvinění dozvěděli o změně právní úpravy nejprve ve vztahu ke snížení státní podpory FVE a posléze ke zrušení státní podpory FVE a současně zjistili, že nejsou schopni FVE uvést řádně do provozu do konce roku 2010, potažmo do 1. 3. 2011. Tedy v době předcházející podání Žádosti o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích podaný na ERÚ (24. 11. 2010), jejíž součástí byla nepravdivá zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení a nepravdivý protokol o předání a převzetí díla. Nelze tedy hovořit o tom, že by zde podvodný úmysl ze strany obviněných nebyl dán, jelikož skutek, tak jak byl popsán ve skutkové větě a v řízení prokázán je vymezen až koncem roku 2010. V té době již všechny relevantní informace byly obecně známy, a právě na jejich základě obvinění k jednání přistoupili.
134.\t Obviněná právnická osoba Oblekovice GP dále namítla, že v případech zachování výkonu FVE, kdy instalovaný výkon byl nižší či vyšší než deklarovaný ERÚ, na nějž byla vydána licence, bylo povinností provozovatele FVE, aby danou skutečnost oznámil ERÚ a požádal o změnu licence, aby odpovídala skutečnému instalovanému výkonu. V opačném případě by se dopustil správního deliktu. Podstatné podle obviněné je, že nesoulad mezi vydanou licencí a skutečným instalovaným výkonem FVE oproti vydané licenci samo o sobě nezakládá trestní odpovědnost provozovatele FVE.
135.\t Nejvyšší soud v tomto směru nijak nezpochybňuje oprávnění ERÚ ve správním řízení týkající se vydání licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Nicméně jednání obviněných tak jak bylo pospáno ve skutkové větě rozsudku, a v řízení prokázáno, směřovalo ke spáchání trestného činu. Nešlo jen o to, že by FVE měla shodou okolností nižší výkon, než bylo uvedeno v licenci, ale především o zachování nároku na tzv. zelený bonus ve výměře pro rok 2010, který byl více než dvojnásobný oproti zelenému bonusu pro zařízení uvedené do provozu počátkem roku 2011, navíc od 1. 3. 2011 pak nárok na státní podporu FVE (formou zeleného bonusu) zcela zanikl. Šlo tedy především o finance, které FVE mohly získat s ohledem na dobu, kdy byly uvedeny do provozu. Pokud by se výše podpory v předmětné době neměnila (nezmenšovala) nebo vůbec žádná nebyla a byly by uvedeny nepravdivé skutečnosti v žádosti o licenci nebo v připojených dokumentech (k čemuž by však nebyl žádný důvod), pravděpodobně by opravdu stačilo odstranit tyto vady formou správního řízení. Nicméně v projednávané věci tomu tak nebylo, a důvod proč obvinění přistoupili k jednání uvedené ve skutkové větě rozsudku, je jejich finanční obohacení, které jak vyplývá z výše způsobené škody nebylo nijak zanedbatelné, právě naopak. Z těchto důvodů není možné popsané jednání kvalifikovat toliko jako přestupek, ale jako trestný čin. Jen na okraj pak Nejvyšší soud dodává, že také byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu.
136.\t Obviněný Ivo Skřenek byl rovněž přesvědčen, že nárok poškozeného na náhradu škody je alespoň z větší části promlčen. Škoda nebyla způsobena úmyslně, tedy uplynula dokonce objektivní promlčecí lhůta 3 let. Stran počátku subjektivní promlčecí lhůty akcentoval, že je vyžadována aktivita poškozeného, který o probíhajícím trestním řízení věděl již od 17. 4. 2018, škodu však uplatnil až 5. 10. 2020.
137.\t Odvolací soud se k námitce promlčení již vyjádřil a vysvětlil, že ke vzniku škody došlo až v roce 2011, přičemž je v souladu s § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno postupovat podle § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, což ostatně ani dovolatel nerozporoval. Nejvyšší soud proto opakuje, že podle § 106 odst. 1 předmětného zákona se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (tzv. subjektivní promlčecí lhůta). Podle § 106 odst. 2 téhož právního předpisu se právo na náhradu škody nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla (tzv. objektivní promlčecí lhůta).
138.\t Za škodu vzniklou jednáním obviněných byla považována výplata tzv. zeleného bonusu, který začal být vyplácen od 1. 3., resp. 3. 2. 2011. Od té doby může započít běh desetileté objektivní promlčecí lhůty, neboť se v rozporu s přesvědčením obviněného jednalo o její úmyslné způsobení, jak ostatně bylo rozebráno již výše. Odvolací soud také vysvětlil, že běh subjektivní dvouleté promlčecí lhůty se obecně počíná teprve od doby, kdy byl poškozený poučen jako poškozený v předmětném trestním řízení, neboť až v tomto okamžiku se mohl bezpochyby dozvědět o vzniku škody, její výši a o tom, kdo je za vznik škody odpovědný.
139.\t Z obsahu spisu vyplývá, že se poškozený se svým nárokem na náhradu škody do trestního řízení sice přihlásil již 17. 4. 2018, ještě před zahájením trestního stíhání konkrétních osob, avšak v té době neznal osoby, vůči nimž může svůj nárok směřovat, neboť k zahájení trestního stíhání obviněných došlo sdělením obvinění během června 2018. Přesto poškozený již ve svém prvním písemném prohlášení současně sdělil, že za něj jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nicméně nebyl vyrozuměn o skončení přípravného řízení a podání obžaloby, stejně nebyl ze strany krajského soudu předvolán či vyrozuměn k prvnímu ve věci nařízenému hlavnímu líčení. Sám poškozený se se svým nárokem na náhradu škody vůči konkrétním obviněným připojil v tomto trestním řízení ještě před zahájením dokazování v hlavním líčení písemným prohlášením ze dne 5. 10. 2020 (č. l. 4427 až 4430), přičemž ze spisu nevyplývá jiný dřívější okamžik, kdy by se dozvěděl nebo mohl dozvědět o tom, kdo konkrétně je za vznik škody odpovědný a vůči komu může nárok na náhradu majetkové škody uplatnit. K připojení poškozené k trestnímu řízení tudíž došlo i ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě a nárok na náhradu škody není promlčen.
140.\t Dále obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., namítala nesprávnost výroku o náhradě škody, kterou spatřovala v tom, že při zachování zásady zákazu reformatio in peius byla uznána vinnou z trestného činu ve stadiu pokusu, tedy podle soudu k dokonání majetkového trestného činu podvodu nedošlo. Proto se jí jevil postup ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. ukládající náhradu škody za trestný čin, k jehož dokončení nedošlo, nelogickým. K takto obecně vznesené námitce Nejvyšší soud rovněž v obecné rovině konstatuje, že obviněná právnická osoba se dopustila pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť jejím jednáním byla způsobena škoda na vyplaceném zeleném bonusu za rok 2012 ve výši 556 110,72 Kč, a za období od 1. 1. 2013 do 31. 11. 2017 ve výši 2 951 961,74 Kč. Při nastavených podmínkách podpory a pokračujícím uplatňování neoprávněných nároků na podporu výroby z tohoto energetického zdroje v celém licencovaném období by na podpoře bylo neoprávněně vyplaceno dalších 7 706 365,46 Kč (viz odstavec 228. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Tím se obviněná právnická osoba MIROS SUN, a. s., pokoušela o způsobení škody velkého rozsahu, která činí nejméně 10 000 000 Kč [srov. § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku]. Jestliže tedy úmysl obviněné směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu, pak je nutno i v případě, že skutečně vzniklá škoda přesáhla hranici značné škody, ale nedosáhla škody velkého rozsahu, takový čin posoudit jako pokus trestného činu podvodu ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 5 (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 8 Tdo 833/2005, uveřejněné pod č. 36/2006 Sb. rozh. tr.). Soudy následně rozhodly o přiznání nároku na náhradu škody v míře prokázané v trestním řízení.
141.\t Dále obviněná Oblekovice GP uvedla, že výrok o náhradě škody vykazuje zjevné vady nesprávného právního posouzení a extrémní rozpor se skutečnostmi, které byly zjištěny z dokazování. Svou námitku konkretizovala tak, že i při akceptaci skutkového stavu tak jak jej zjistily soudy, tedy že bylo instalováno toliko 2 873 panelů namísto 3 591 ks, nelze popřít, že zařízení bylo plně funkční, bylo připojeno a vyrábělo elektrickou energii, kterou dodávalo do sítě, byť FVE měla výkon jen 600 kW a nikoliv 790 kW jak bylo uvedeno v rozhodnutí o udělení licence. Tento skutkový stav se pak dle obviněné měl promítnout i do úvah soudu o skutečně způsobené škodě, která mohla odpovídat výhradně rozdílu ve vyplacené podpoře formou zeleného bonusu z vyrobené elektrické energie z FVE Oblekovice GP, která byla dodána do sítě ze slunečního záření výhradně v příčinné souvislosti s dodatečně instalovaným výkonem FVE Oblekovice GP.
142.\t Předmětná námitka napadá výrok o náhradě škody prostřednictvím závěru o skutkovém ději, který nebyl soudy zjištěn. Obviněná namítá, že FVE Oblekovice byla plně funkční a do sítě dodávala elektrickou energii, byť výkon měla jen 600kW. K této otázce se již Nejvyšší soud vyjádřil v odstavci 84 tohoto rozhodnutí, a proto na něj i v tomto případě odkazuje a především zdůrazňuje podvodný charakter získání licence, neboť k datu nabytí právní moci získání licence dne 16. 12. 2010 FVE ještě jako celek ani neexistovala, jelikož kompletně byla dokončená až 16. 3. 2011. To, že zde byla instalována většina panelů pak nehraje žádnou roli. Podstatná je FVE jako celek. Podmínkou udělení licence je mimo jiné prokázání technických předpokladů k zajištění licencované činnosti a doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení (§ 5 odst. 3 energetického zákona). Energetická zařízení musela mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Bezpečnost se v zásadě ověřovala především revizní zprávou. V souladu s odvolacím soudem (odst. 57 jeho rozhodnutí) je možné konstatovat, že zpráva o výchozí revizi fotovoltaické elektrárny mohla být způsobilá deklarovat bezpečnost energetického zařízení jako celku pouze v případě, že revize byla provedena poté, kdy byly na elektrárně osazeny všechny fotovoltaické panely. Připuštění jiného závěru, než že zpráva o výchozí revizi se musí vztahovat k celému energetickému zařízení a musí být vypracována až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, by vedlo k nežádoucímu stavu, že by ERÚ mohl udělit licenci k provozování zařízení i za situace, kdy by nebylo zcela jisté, zda všechny jeho součásti splňují požadavky pro bezpečný provoz. Za bezpečné elektrické zařízení není možno prohlásit takové zařízení, které není technologicky dokončeno a jehož podstatné komponenty, nezbytné pro jeho provoz, ještě nejsou naistalovány, natož vzájemně propojeny. Krajský soud správně vycházel z odborného vyjádření ČVUT Praha, o něž se v otázce posouzení bezpečnosti elektrické instalace z hlediska výchozí revizní zprávy soudy v trestním řízení standardně opírají, a z něhož vyplývá, že revizní technik může posoudit a deklarovat bezpečnost fotovoltaické elektrárny jako celku pouze, pokud jsou na ní namontovány všechny fotovoltaické panely, a ačkoliv samotné panely revizi nepodléhají, revidován je způsob jejich zapojení do obvodu elektrárny.
143.\t Pokud tedy vyjdeme z výše uvedeného skutkového děje, pak je možné dospět k závěru, že soudy správně stanovily výši škody i ve vztahu k obviněné společnosti Oblekovice GP. Krajský soud správně při stanovení výše škody u FVE Oblekovice GP vycházel z celé vyplacené částky, tedy zeleného bonusu, neboť tato fotovoltaická elektrárna byla dokončena až po 16. 3. 2011, nemohla tedy splnit podmínky pro zařízení uvedená do provozu před 1. 3. 2011 ve smyslu novely provedené zákonem č. 330/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, pro získání podpory výroby elektřiny. Obdobným způsobem byla stanovena výše škody, která by vznikla do budoucna, když v případě obou FVE směřovalo jednání obžalovaných k neoprávněnému získání výkupní ceny elektřiny po dobu garantovaného zvýhodněného odkupu elektrické energie, která činila dvacet let (do 31. 12. 2030). I v tomto směru lze odkázat na ustálenou soudní praxi (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 968/2016).
144.\t Pokud obvinění namítali, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, je pak nad rámec již uvedeného vhodné připomenout, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Nejvyšší soud má za to, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů zcela dostály všem zásadám spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s § 125 tr. ř., s obhajobou obviněného se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich argumentace je logická a vycházející z provedeného dokazování. Nejvyšší soud tak v projednávaném případě neshledal jakoukoli deformaci skutkových zjištění soudy obou stupňů, ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani existenci opomenutých důkazů či jiného porušení práva na spravedlivý proces a námitky obviněného pod tímto dovolacím důvodem je proto namístě označit za zjevně neopodstatněné.
V.Závěr
145.\t Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněných byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud je nicméně shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného Ivo Skřenka a obviněných právnických osob MIROS SUN, a. s., a Oblekovice Green Power, s. r. o., podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
146.\t Pokud obviněný Ivo Skřenek v dovolání navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat podle § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2024JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu