81.\tNavíc k příkladům uvedeným v dovolání, ve kterých obviněný shledává porušení svého práva na spravedlivý proces postupem předsedy senátu, je namístě konstatovat, že se jen v malé části jednalo o případy námitek obviněného, když většina z nich se týkala námitek vznesených odsouzenými R. B. a RNDr. Janem Jarolímkem, MBA, Ph.D., případně jejich obhájci. Obviněným uvedené situace, kdy námitky byly vzneseny přímo jím, příp. jeho obhájcem, přitom byly soudem prvního stupně zamítnuty. V obviněným uvedených případech tedy nelze shledat porušení jeho práva na obhajobu, resp. na spravedlivý proces. Rovněž námitek proti tvrzené podjatosti předsedy senátu nalézacího soudu obhajoba všech tří obviněných vznesla v průběhu řízení zcela nadstandardní množství. Opakovaně o nich rozhodoval nejen soud prvního stupně usneseními v rámci řízení, ale rovněž i soud druhého stupně, přičemž podjatost předsedy senátu shledána nebyla. K těmto námitkám pak lze pro úplnost odkázat i na rozsudek soudu druhého stupně, který se danou otázkou rovněž zabýval (srov. např. odst. 47 a 52 rozsudku odvolacího soudu). Pokud pak obviněný namítá, že mu předseda senátu soudu prvního stupně neumožnil plně odůvodnit některé rozsáhlejší důkazní návrhy, pak ani tyto námitky nelze s ohledem na výše uvedené shledat důvodnými, když se i v tomto jednalo o uplatnění povinností předsedy senátu vyplývajících z § 203 odst. 2 tr. ř., a to zvláště, pokud šlo o důkazní návrhy v řízení již jednou vznesené a soudem řádně zamítnuté, příp. i důkazy v řízení již jednou provedené. I zde však lze doplnit, že předseda senátu mohl omezení rozsáhlejšího odůvodňování důkazních návrhů obhajobou v rámci hlavního líčení řešit lépe, avšak stejně jako ve výše uvedených případech jde toliko o formální pochybení soudu, které s ohledem na již uvedené výraznějším způsobem neporušilo právo na spravedlivý proces obviněného.
82.\tNavíc lze k uvedenému pro úplnost připomenout, že se Ústavní soud v rámci svého rozhodnutí ve věci odsouzeného R. B. vyjádřil k postupu soudu prvního stupně ve společném řízení, když neshledal, že by průběh vedení řízení, průběh dokazování, stejně jako hodnocení provedených důkazů a jejich právní posouzení či vypořádání se s důkazními návrhy obhajoby, dosahovalo dostatečné úrovně protiústavnosti, aby odůvodnily zásah Ústavního soudu, přičemž uzavřel, že práva obhajoby nebyla porušena do té míry, že by to mohlo mít sebemenší vliv na výsledek řízení jako celku (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. III. ÚS 1449/23).
83.\tK dalším námitkám obviněného, prostřednictvím kterých vytýká soudům obou stupňů, že se v odůvodnění napadených rozhodnutí nedostatečným způsobem vypořádaly se všemi jeho vznesenými námitkami a tvrzeními, lze pak rovněž připomenout, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13). K uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že se soudy obou stupňů s argumentací obviněného v rámci svých rozhodnutí vypořádaly sice stručněji, avšak zcela adekvátně a v mezích požadavků, které na jejich rozhodnutí klade trestní řád v § 125 tr. ř. Přestože soudy ve svých rozhodnutích zvláště nereflektovaly každou jednotlivou námitku vznesenou obhajobou, odůvodnění jejich rozhodnutí obsahuje dostatečně logickou a důkazy podloženou argumentaci zcela podporující správnost jejich závěrů o vině obviněného. Nejvyšší soud proto v tomto postupu soudů neshledal takových pochybení, která by vyžadovala kasační zásah.
84.\tS ohledem na uvedené lze k ústavněprávní části dovolací argumentace obviněného uzavřít, že je odpovědností předsedy senátu podle § 203 odst. 2 tr. ř., aby našel určitý rovnovážný stav mezi rychlostí, hospodárností, efektivitou a důstojností řízení na jedné straně a možností obhajoby plně vykonávat svá práva na straně druhé. V nyní projednávaném řízení soud prvního stupně postupoval v souladu s uvedeným pravidlem, když obhajobě umožnil výkon jejích práv, avšak zároveň správně limitoval její kroky, které již hraničily s obstrukčním jednáním. Předseda senátu soudu prvního stupně se však mohl s celkovou situací v průběhu řízení vyrovnat o něco lépe a Nejvyšší soud v jeho postupu shledal výše uvedené nedostatky. Tyto však nedosahují, ani spolu s dalšími již konstatovanými vadami takové úrovně, aby to opodstatnilo zásah Nejvyššího soudu ve formě zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů. K tomu je nutné uvážit i komplexní dopad zmíněných procesních pochybení předsedy senátu nalézacího soudu na celý průběh hlavního líčení, kdy jimi nebyla významně narušena celková možnost obviněného v jeho průběhu uplatňovat svá práva a realizovat je ať sám či prostřednictvím obhájce, neboť se nejednalo o podstatné chyby ve vedení procesu dokazování, nýbrž o nepodstatné vady toliko procesního a formálního rázu, které se nikterak neodrazily na správnost vlastního posouzení viny a trestu.
85.\tPro úplnost pak lze doplnit, že obviněný ve svém dovolání opakovaně odkazoval i na obsah své předchozí obhajoby a především na námitky ze svého odvolání podaného v této věci. K tomu nezbývá než zdůraznit, že se Nejvyšší soud může v dovolacím řízení zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů obviněný nemůže své námitky opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Ke zmíněným odkazům obviněného se proto Nejvyšší soud nemůže vyjádřit a zabývat se jimi.
86.\tDovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného částečně důvodným z pohledu námitek pod dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. i námitek okrajově zasahujících do ústavněprávní roviny, jak bylo podrobně rozvedeno výše, pak je namístě konstatovat, že došlo i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alinei.
V.\tZávěrečné zhodnocení
87.\tJe tedy namístě uzavřít, že část uplatněných dovolacích námitek obviněného podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v návaznosti na tento dovolací důvod pak i pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., stejně jako dovolacích námitek mimo zákonné dovolací důvody, u nichž byl potenciál ústavněprávního přesahu, shledal Nejvyšší soud částečně důvodnými. Jak bylo konstatováno výše, soud prvního stupně se v rámci svého postupu v hlavním líčení dopustil několika formálních pochybení, a to především při odůvodňování zamítnutí některých z navržených důkazů, odůvodnění nepřečtení částí listinných důkazů, příp. při zamítnutí některých z žádostí obhajoby o poradu a námitek vznesených obhajobou v průběhu hlavního líčení. Rovněž pak postup nalézacího soudu při spojení závěrečné řeči a posledního slova obviněného lze označit za nestandardní a posoudit jako pochybení formálního rázu, stejně jako marginální formulační rozpor při ústním odůvodnění rozsudku odvolacího soudu po jeho vyhlášení a v jeho písemném odůvodnění. Zároveň však uvedené vady, zejména pak s ohledem na celkový průběh řízení, nelze shledat natolik podstatnými a závažnými, že by porušovaly právo obviněného na spravedlivý proces, aby bylo na jejich základě potřeba přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, resp. rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud by tak Nejvyšší soud učinil, šlo by o postup čistě formalistický a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí soudu druhého, příp. prvního stupně, by s ohledem na komplexní a správná skutková zjištění, která soud prvního stupně ve věci z provedeného dokazování učinil, stejně jako řádně provedené a odůvodněné právní závěry souladné se zákonem i judikaturou, nemohlo žádným způsobem ovlivnit stávající postavení obviněného, a to ať už jde o výrok o vině, tak i výrok o trestu. V této souvislosti pak nelze zcela odhlédnout ani od toho, že daná pochybení soudu prvního stupně byla z části vyvolána i přístupem obhajoby všech tří spoluobviněných, který v rámci řízení před soudem prvního stupně již hraničil s obstrukčním jednáním.
88.\tI přes uvedené formální vady týkající se postupu soudu prvního stupně v hlavním líčení se tak Nejvyšší soud zcela ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry, které potvrdil i soud druhého stupně. Soudy správně uzavřely, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž závěry o jeho vině byly učiněny na základě řádně a zákonným způsobem provedených důkazů, které jeho vinu jednoznačně prokazují. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá dostatečná logická návaznost mezi důkazy v řízení provedenými, jejich hodnocením, skutkovými zjištěními, která z nich soud následně vyvodil a právním posouzením jednání obviněného.
89.\tS ohledem na uvedené je tak zcela zřejmé, že projednání dovolání a případný kasační postup Nejvyššího soudu by v této věci již nemohl zásadně ovlivnit postavení obviněného, přičemž otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Poučení: \tProti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu