{"html": "

138. Za zavádějící soud považuje například konstatování znalce (strana 36), že povodně mají potenciál změnit kvalitu takového objemu podzemní vody v území, odkud k jímacím vrtům přitéká voda, který je srovnatelný s ročním odběrem vodního zdroje. Tato informace nemá žádnou vypovídací hodnotu a vzbuzuje dojem, že znalec chce čtenáře přesvědčit o významném negativním dopadu záměru i pomocí takřka politických argumentů, které nemají odborný základ. Podobně je tomu v případě tvrzení (strana 36), že po celou dobu zátopy bude docházet k proudění povodňových vod přes těžební lagunu do kolektoru bez omezení (znalec zjevně nebere v úvahu filtrační schopnosti štěrkopísků). Pokud znalec uvádí, že provoz hydraulické bariéry (odběr 125 l/s) by znemožnil využívat násoskové řady, pak jednak není zřejmé, z čeho takový závěr dovodil, jednak zřejmě nebral v úvahu informaci, že odebraná voda se má vracet zpět do jezera.

139. Soud vzal podobně jako v případě znaleckých posudků Landy (2017 a 2021) v úvahu i hodnocení znalce Barchánka (2022, strany 11 a 24), podle něhož všechny čtyři jím hodnocené posudky (GEOtest, 2016, Landa 2017, Burda 2020 a Landa 2021) se potýkají s problémem subjektivní interpretace matematických modelů a s tím, že autoři kladou důraz na jimi preferované skutečnosti a ostatní data, nehodící se do jimi zvolené koncepce, přehlíží až odmítají. Znalec Barchánek však zároveň jako tendenční vyhodnotil primárně závěry Burdy. Znalecké posudky Landy (2017 a 2021) naopak v souhrnu hodnotil jako přesvědčivé a více odpovídající realitě. Podobně pak na straně 14 Barchánek (2022) uvádí, že ve vztahu k funkci Nové Moravy pravdu mohou mít oba znalci (Landa i Burda), protože každý hodnotil a využil data k jiné situaci.

IV.D.10 Znalecký posudek Barchánka

140. Znalecký posudek Barchánka (2022) byl vypracován na žádost zástupce osoby zúčastněné na řízení. Ing. Michael Barchánek je znalcem v oboru a odvětví ochrana přírody se specializací na ochranu jakosti vod, odpady, staré ekologické zátěže. Na zpracování znaleckého posudku se jako konzultant podílel RNDr. Jiří Čížek, jako osoba s odbornou způsobilostí pro geologické práce v oblasti enviromentální geologie, sanační geologie a hydrogeologie, a dále s odbornou způsobilostí k výkonu funkce hodnotitel rizik ukládání odpadů. Účelem znaleckého posudku bylo posouzení vlivů záměru těžby štěrkopísků na lokalitě Uherský Ostroh na vydatnost a zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Znalecký posudek byl koncipován jako revizní – základem položených otázek bylo posouzení kvality a úplnosti řešení daného problému v posudcích znalců Landy (2017 a 2021) a Burdy (GEOtest 2016 a Burda 2020). Podkladem byly předchozí posudky, stanoviska a závazná stanoviska vydaná v dané věci a dále návštěva lokality se zaměřením hladin podzemní vody v hydrogeologických vrtech v říjnu 2021.

141. Znalec Barchánek uvádí, že Burda z modelu ProGeo (2015, 2016 a 2018) vybral pouze negativní hodnocení, které z něj a priori nevyplývá. Nevyplývá z něj nemožnost stanovení dobývacího prostoru v zájmové lokalitě, ani to, že by potenciální budoucí vliv těžby písku měl negativní dopad na kvalitu či množství čerpané vody. Landa se naopak opírá o studii AQUATEST (2010, 2012, 2015), která sice vykazuje dílčí slabiny, ale Landa realisticky hodnotí a interpretuje její výsledky. Celkově je znalecký posudek Landy daleko blíže realitě. Burdovy posudky se opírají o Margatovu definici obecné zranitelnosti kolektoru z roku 1970, jejíž problém spočívá v její subjektivitě bez kvantitativně vymezených hranic. Barchánek dále uvádí, že tvrzení, že krycí horninová vrstva představuje stoprocentní ochranu podzemní vody, je přehnané. Burda nepřipouští variantu filtrace a samočištění na cestě toku podzemní vody. Tento proces je však řádově efektivnější, protože se jedná o průsak na vzdálenosti více než šesti set metrů. Na analogickém případu vodárny v Káraném Barchánek dokumentuje účelový výklad některých dat Burdou. Využití analogie Landou hodnotí jako adekvátní, a její odmítání Burdou jako chybné. Burda opomenul data monitoringu mělké kvartérní zvodně. K posuzování problematiky klimatu oba znalci použili podobné podklady, ale absence aktuálních a regionálních dat negativně ovlivnila výsledek posudku Burdy. Burda vychází z chybného předpokladu lineárního trendu vývoje sledovaných parametrů, což se plně projevilo již v letech 2020 a 2021, které nejsou v posudku Burdy zohledněny. Stačil jediný běžný rok, aby se situace vrátila do normálního stavu. Tvrzení Burdy o úbytku povrchových vod v říční síti v desítkách procent a tím i podzemních vod je ve světle aktuálních dat chybné (strany 7 až 9).

142. Znalec Barchánek dále hodnotí zpracované matematické modely (strany 10 až 14). V případě studie AQUATEST (2010, 2012, 2015) negativně hodnotí kalibraci modelu pouze na jeden stav hladiny podzemní vody z roku 2009 – rekalibrace na stav hladiny z roku 2011 je zmíněna, není však dokumentována. Jako vhodnější hodnotí v modelu ProGeo (2018) větší plošný rozsah modelovaného území s využitím přirozených okrajových podmínek, vertikální rozdělení do tří modelových vrstev, kalibraci na čtyřech různých záměrech hladin pro čtyři různé stavy odběrů z jímacího území a pro stav z října 2016 a dále hydrologické měření postupného profilování průtoků na Nové Moravě. Zároveň uvádí, že i kvalitně sestavení modelové řešení je vždy pouze jedním z pomocných nástrojů a interpretace jeho výsledků může být subjektivní, například závislé na zadavateli konkrétního posudku. S tímto problémem se podle Barchánka potýkají i všechny čtyři hodnocené znalecké posudky. Z porovnání úrovní hladin podzemních vod a Nové Moravy je podle Barchánka nanejvýš pravděpodobné, že podzemní voda komunikuje s vodou v kanálu, který tak může mít jak dotační, tak drenážní funkci. Záleží přitom zejména na stavu hladiny podzemní vody a nastavení jezu Vnorovy II. Z tohoto pohledu mohou mít pravdu oba znalci, protože každý hodnotil a využil data k jiné situaci. Převážný podíl podzemní vody v této lokalitě pochází původně z povrchových vod v řece Moravě, které se infiltrují podél jejího toku i nad Nedakonickým jezem. Z bilančního hlediska proto nemůže mít těžba štěrkopísků na celkovou bilanci území významný negativní vliv.

143. Při hodnocení kvalitativních vlivů těžby na jímací území Barchánek na stranách 16 až 19 uvádí, že přibližně dva metry nesaturované zóny (povodňových hlín) představují účinnou ochranu prostoru budoucí těžby. V případě ekologické havárie by však i tak došlo k zasažení podzemních vod, krycí vrstva jen zpomalí proces šíření znečištění. Filtrace a samočištění na cestě toku podzemní vody je podle Barchánka řádově efektivnější, protože se jedná o průsak na vzdálenost více než šesti set metrů. Na příkladu Vodárny v Káraném znalec opět demonstruje vhodnost použití metody analogie znalcem Landou. V případě povodní se zde sice zastavuje umělá infiltrace, ale břehová infiltrace běží kontinuálně a sto metrů filtrace se ukázalo jako dostatečně účinné médium pro odstranění kontaminace. Barchánek zdůrazňuje, že posuzovaný záměr není ve svém principu ničím výjimečným. Výjimečnost lokality spočívá pouze v posloupnosti navrhovaných aktivit. Obvykle nejprve dojde k otevření těžby a vytvoření „povrchového jezera“ a teprve poté vodohospodářské organizace v jeho okolí budují zařízení na exploataci tzv. indukovaných zdrojů podzemních vod.

144. Znalec se dále vyjadřuje k problematice klimatické změny (strany 19 až 24). Opakuje své úvahy stran nevhodnosti použité metodologie Burdou. Klimatická změna je podle znalce známá po desítky let a rok 2015 nepředstavuje žádný významný mezník. Jde o nepředvídatelný fenomén a jediné, co lze do budoucna s velkou pravděpodobností konstatovat, je nutnost připravit se na střídání obou klimatických extrémů, sucha a přívalových srážek. Kvartérní fluviální kolektor v zájmovém území je sice na období výpadků srážek poměrně citlivý, jeho pozitivní vlastností je však naopak regenerační schopnost. K možnému zhoršení odtoku povrchových vod při povodních znalec na stranách 24 a 25 uvádí, že postupné odtěžování štěrkopísků nemůže mít na průběh povodně negativní dopad. Praxe ukazuje, že se naopak jedná o pozitivní činnost, protože se vytváří retenční prostor. V případě dočasného deponování štěrkopísku, případně výsypky, jde o přírodní, inertní materiál, jehož případný odnos povodňovou vodou nepředstavuje zásadní problém, případně ohrožení životního prostředí.

145. Jak již soud uvedl, skutečnost, že znalecký posudek Barchánka (2022), koncipovaný jako revizní znalecký posudek, byl předložen jednou ze stran, sama o sobě není rozhodná. V případě standardního znaleckého posudku by soud nepovažoval za zásadní ani skutečnost, že znalec Barchánek není znalcem se specializací na hydrogeologii a pro tyto účely si přizval konzultanta. Posuzovaná problematika jistě nespadá výhradně do oblasti hydrogeologie a zejména hodnocení rizik antropogenních činností na podzemní vodu může být považováno za multidisciplinární problematiku. Spolupráce odborníků z různých (byť v daném případě velmi blízkých) oblastí by navíc mohla přinést i výhodu spočívající v kvalitnějším, detailnějším, respektive celostním rozboru problematiky. Znalecký posudek Barchánka (2022) však bohužel takové pozitivní aspekty nevykazuje.

146. Ačkoliv znalec poměrně přehledně a logicky hodnotí vhodnost metod, platnost použitých argumentů a dovoditelnost učiněných závěrů z použitých podkladů, samotné závěry o vlivu záměru na vodní zdroj Bzenec – komplex jsou zdůvodněné spíše velmi zjednodušeně. Absenci negativních kvalitativních vlivů záměrů na vodní zdroj znalec dovozuje při odpovědi na otázku č. 2 z prostého konstatování, že na mnoha i velmi blízkých vodárenských lokalitách proudí od těžebních jezer směrem k vodním zdrojům i podstatně větší podíl jímaných vod, aniž by to představovalo riziko, naopak je toho často vodohospodářsky záměrně využíváno. Absenci kvantitativních vlivů pak dovozuje pouze ze zjištění, že do kvartérního kolektoru se převážně vcezuje povrchová voda z řeky Moravy (oba závěry jsou učiněny velmi stručně na straně 14). Ke kvalitativním vlivům zatopení těžebny při povodních se pak sice vyjadřuje podrobněji v rámci otázky č. 3, nicméně využívá k tomu spíše obecné poznatky a jeden analogický případ břehové infiltrace v Káraném.

147. Znalecký posudek Barchánka (2022) navíc působí dojmem nekoncepčnosti. K některým problémům se znalec vyjadřuje na různých místech posudku v rámci odpovědí na odlišné otázky. Samotné posouzení a odpovědi přitom často nekorespondují s položenými otázkami. V rámci posouzení otázky č. 2 řeší znalec primárně hydraulickou funkci Nové Moravy, ačkoliv se na to otázka č. 2 vůbec neptá. Znalcem posuzovaná skutečnost je sice faktorem pro posuzování vlivů záměru na vodní zdroj Bzenec – komplex, ovšem rozhodně ne faktorem jediným. Na otázku souladu záměru se Státní politikou životního prostředí (jakkoliv soud nepovažuje takovou otázku vůbec za podstatnou) znalec neodpovídá. Neodpovídá ani na otázku požadující porovnání s lokalitami Hulín, Kvasice, Tovačov, Polešovice – Les či Podluží u Moravského Písku. Konkrétněji neodpovídá ani na otázku č. 5.

148. Znalecký posudek Barchánka (2022) proto může sloužit spíše k hodnocení přesvědčivosti porovnávaných znaleckých posudků a matematických modelů, nikoliv jako znalecký posudek vyhodnocující komplexně hydrogeologické poměry v území či vlivy těžby v posuzované lokalitě na vodní zdroj Bzenec - komplex. Jelikož však tento způsob hodnocení byl patrně záměrem znalce Barchánka, nehodnotí soud tuto omezenější vypovídací hodnotu znaleckého posudku jako formální či metodologickou vadu, která by mohla snižovat váhu těch závěrů znalce, které jsou v jeho posudku podrobněji odůvodněny.

149. Pro úplnost soud poznamenává, že ani znalec Barchánek se nevyhnul dílčímu závěru, který nelze považovat za expertní ani v oblasti hydrogeologie ani v oblasti ochrany přírody, neboť ve výsledku hodnotí možnou rozhodovací činnost správních orgánů (jedná se spíše o právní argument, který by při posouzení věci mohl vyslovit například žalovaný, účastníci řízení či soud) a nikoliv poměry v posuzované lokalitě: „Pokud bychom zamítli těžbu štěrkopísku na posuzované lokalitě z důvodu zvýšeného rizika ohrožení jakosti jímaných podzemních vod v okolí těžby a jako argument bychom použili riziko povodňových stavů a principu tzv. předběžné opatrnosti, pak by vznikl nebezpečný ,precedent‘. Na základě něho bychom totiž mohli/museli zakázat všechny podobné budoucí (nebo i ty existující!) těžby štěrkopísku na území České republiky a přišli bychom o zdroj strategické stavební suroviny.“ Tento závěr pak ještě expresivněji opakuje: „vznikl by nebezpečný ,precedent‘, nedůvodně likvidující další těžbu štěrkopísku na území České republiky.“ Jelikož se jedná o jediný případ, kdy znalec částečně vystupuje z role odborníka, který by si měl při hodnocení odborných otázek „zachovat chladnou hlavu“, nevyhodnotil soud osobu znalce jako nevěrohodnou a jeho znalecký posudek jako zcela nepoužitelný důkaz. Při vyvozování dílčích odborných zjištění ze znaleckého posudku však soud musel postupovat i ve světle této skutečnosti obezřetně a pečlivě komparovat závěry znalce se závěry ostatních znalců a odborníků, kteří se k věci vyjadřovali.

IV.D.11 Souhrnné hodnocení odborných podkladů předložených ve správním řízení

150. Žalovaný jednotlivé odborné podklady hodnotil komplexně v části E., oddílu IV., bodu Ad 1. Vycházel přitom převážně ze znaleckých posudků opatřených doložkou podle § 127 o. s. ř., neboť ostatní odborné podklady podle něj nevyvolávaly pochybnosti o úplnosti a věrohodnosti znaleckého posudku Landy (2017), ani že by obsahovaly informace, které nebyly zohledněny a posouzeny Burdou (2020). Žalovaný dospěl k závěru, že jediným řešením rozporu mezi těmito posudky bylo zpracování revizního posudku, za který je nutno považovat znalecký posudek Barchánka (2022). Žalovaný poukazuje na to, že Barchánek jako realističtější vyhodnotil znalecké posudky Landy (2017 i 2021) s tím, že použití metody analogie považuje v daném případě za adekvátní. Dospěl proto k závěru, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

151. Jak je patrné ze shora provedeného posouzení jednotlivých odborných podkladů soudem, hodnocení ze strany žalovaného je příliš zjednodušující. Krajský soud nemá za to, že by se jednalo o hodnocení nepřezkoumatelné, ale neztotožňuje se s ním a má za to, že skutkový stav v posuzované věci nebyl zjištěn dostatečně. Téměř všechny odborné podklady opatřené ve správním řízení, respektive již v procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí, vykazují určité nedostatky, které neumožňují učinění závěru, že by veškeré relevantní pochybnosti o možných negativních vlivech záměru byly odstraněny. Nemusí to přitom být dáno tím, že z odborného hlediska jsou tyto pochybnosti skutečně na místě (a je proto nutno se v takovém případě řídit zásadou předběžné opatrnosti). Přetrvávání určitých pochybností je spíše dáno tím, že žádný z předložených znaleckých posudků nebyl zcela korektní, úplný a dostatečně přesvědčivý. V posuzované věci je zřejmé, že znalci, eufemisticky řečeno, neodvedli zcela precizní práci a shromážděné podklady soudu neumožňují v některých aspektech odhalit, který ze znalců je blíže realitě. Situaci v tomto směru příliš nezměnil ani znalecký posudek Benkoviče (2022) předložený v řízení před soudem (viz dále). Spíš by se dalo říct, že s každým dalším znaleckým posudkem vypracovaným na žádost některé ze stran, zásadním způsobem utrpěla důvěra soudu ve znaleckou činnost.

152. Pokud jde o samotnou věrohodnost znaleckých posudků předložených ve správním řízení, pak soud nadále považuje za nejvěrohodnější posudky Landy (2017 a 2021) vypracované na žádost osoby zúčastněné na řízení. Označení „nejvěrohodnější“ však neznamená, že by tyto posudky zcela nezpochybnitelně a především v úplnosti odstraňovaly veškeré pochybnosti o možných negativních vlivech záměru na vodní zdroje Bzenec – komplex.

153. V prvé řadě nelze ponechat zcela bez povšimnutí skutečnost, že Barchánek (2022), který vypracoval znalecký posudek taktéž na žádost osoby zúčastněné na řízení, jasně identifikoval nedostatky přinejmenším prvního z posudků Landy (2017). Konkrétně poukázal na to, že všechny jím přezkoumávané znalecké posudky (GEOtest, 2016, Landa 2017, Burda 2020 a Landa 2021) se potýkají s problémem subjektivní interpretace matematických modelů a s tím, že autoři kladou důraz na jimi preferované skutečnosti a ostatní data, nehodící se do jimi zvolené koncepce, přehlíží až odmítají. Již ve světle tohoto závěru není možné bez dalšího vzít jako neochvějný základ pro posouzení věci znalecký posudek Landy (2017), jak fakticky učinil žalovaný.

154. Kromě toho Barchánek (2022) potvrdil existenci vad matematického modelu použitého ve studii AQUATEST (2010, 2012 a 2015), na které poukazovali žalobci či znalec Burda (2020). Barchánek zejména poukázal na to, že matematický model byl nevhodně kalibrován pouze na jeden stav hladiny podzemní vody z roku 2009 a rekalibrace na stav hladiny z roku 2011 byla pouze zmíněna, ale fakticky nebyla uskutečněna. Jako vhodnější proto považoval Barchánek model ProGeo (2018), který byl kalibrován na různé stavy a poskytoval tak jasnější představu o proudění podzemních vod za různých stavů. Barchánek tak potvrdil výhrady znalce Burdy vůči matematickému modelu užitému ve studiích AQUATEST. Soud po detailnějším seznámení s tímto matematickým modelem dospěl k závěru, že tyto úvahy znalců jsou opodstatněné. Tento matematický model totiž zjevně v důsledku popsané vady vyvolává mylný dojem (a to ve všech grafických přílohách studií AQUATEST 2010, 2012 a 2015), že kanál Nová Morava vždy plní dotační funkci a de facto tvoří hydrogeologické rozvodí mezi vodními zdroji Bzenec I a Bzenec III.

155. Soud na jednu stranu považuje za věrohodný argument obsažený ve znaleckém posudku Landy (2017) oponentním posouzení AQD-envitest (2012) i ve znaleckém posudku Barchánka (2022), že matematický model je primárně pomocný nástroj znalce a klíčové je pak jeho využití a interpretace (při současném využití ostatních vědeckých metod). Na stranu druhou je nutno zdůraznit, že zamlčení pro znalce zjevné vady matematického modelu a takřka ignorování jiného, podle všeho preciznějšího, matematického modelu nelze považovat za korektní přístup znalce. Soud nevylučuje, že matematický model ProGeo (2015 a 2016) nemusel na závěrech znalce Landy nic změnit, ale znalec měl v každém případě poukázat na konkrétní vady matematického modelu použitého ve studii AQUATEST (2010, 2012 a 2015) a ty případně doprovodit komentářem o tom, jakou roli při posuzování hydrogeologických poměrů v území tyto vady hrají. Pouze takový přístup by umožňoval správním orgánům (i soudu) učinit si úplný obrázek o věci a vyhodnotit v úplnosti všechny podklady závazného stanoviska či správního rozhodnutí. Znalec Landa (2017, strana 27) pouze uvedl, že Burda (GEOtest 2016) neuvádí žádné konkrétní nedostatky matematického modelu. Těchto nedostatků si však měl podle názoru soudu sám jakožto odborník všimnout při porovnání studií AQUATEST s modelem ProGeo, jak lze dovodit již ze znaleckého posudku Barchánka (2022). Na konkrétní nedostatky matematického modelu použitého ve studii AQUATEST (2010, 2012 a 2015) přitom nepoukázaly ani posudek G E T (2014) či oponentní posouzení AQD-envitest (2012), které pouze v obecné rovině hovoří o dílčích nedostatcích matematického modelu, které se ovšem neprojevily na nesprávnostech závěru studie (oponentní posouzení v příloze 1 naopak uvádí schéma, které taktéž navozuje dojem, že voda z těžebního jezera neproudí k bližšímu a významnějšímu jímacímu území Bezenc III – sever).

156. Hlavním problematickým důsledkem výše uvedeného není to, že utrpěla přesvědčivost závěrů znalce Landy či ostatních výše zmíněných podkladů, nýbrž to, že v procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí nebyla vada matematického modelu Ministerstvu životního prostředí jasně signalizována nezávislými odborníky – ani posuzujícími osobami (oponentní posouzení AQD-envitest, 2012, posudek G E T, 2014), ani znalcem (Landa, 2017). Ministerstvo životního prostředí v důsledku toho vycházelo z přesvědčení, že námitky žalobců ohledně vad matematického modelu ve studii AQUATEST (2010, 2012 a 2015) i pochybnosti vyjádření ČGS jsou mylné. To je patrné například z přezkumného závazného stanoviska Ministra životního prostředí ze dne 4. 12. 2019, č. j. MZP/2019/430/549 (viz strana 7). Zjištěné vady matematického modelu by přitom mohly hrát roli v úvahách Ministerstva životního prostředí minimálně v tom ohledu, že studie AQUATEST popisovaly pouze jeden z možných stavů proudění podzemní vody (zjednodušeně řečeno při vyšších stavech v Nové Moravě) a mohly vyvolat mylný dojem, že do jímacího území Bzenec III se voda z dobývacího prostoru vůbec nemůže dostat (Ministrestvo životního prostředí například na straně 10 stanoviska EIA uvádí: „Minimální vzdálenost navrhované těžby od jímacích objektů je v případě jímacího území Bzenec III 600 m, nejedná se však o směr proudění podzemní vody […].“). Kromě toho mohly vyvolat mylný dojem, že převážná část povrchové vody je do vodního kolektoru infiltrovaná z Nové Moravy vzdálené 150 m od jímacích vrtů, takže u štěrkovny vzdálené cca 600 m od těchto vrtů nemůže dojít ke zvýšení stávajících rizik (takto situaci hodnotil posudek G E T, 2014, strana 63). Krajský soud přitom nemůže předjímat, jak by Ministerstvo životního prostředí s informací potvrzenou odborníky o konkrétních vadách studií AQUATEST naložilo a jak by ji promítlo do svých závěrů. Že by studie AQUATEST byly pro Ministerstvo životního prostředí nepodstatné, je vyloučeno. Jak přitom plyne například z vyjádření ČGS ze dne 4. 8. 2017, nejistoty v použitém matematickém modelu mohou vnášet nejistoty také do vyhodnocení vlivů záměru na jímací území Bzenec – komplex.

157. A nakonec je také zřejmé, že Landa (2017 a 2021) neřešil veškeré podle žalobců problematické aspekty záměru, konkrétně aspekty spojené s provozem hydraulické bariéry.

158. Posudek GEOtest (2016) a znalecký posudek Burdy (2020) sice podle názoru soudu trpí zásadnějšími nedostatky (podrobně viz výše), nicméně za daného stavu rozhodně nebylo možné dospět k závěru, že neexistují důvodné pochybnosti o zjištěném stavu věci (zejména o jeho odborné stránce). Řešením daného stavu mohl být výslech znalců ze strany žalovaného nebo vypracování revizního znaleckého posudku. Takto koncipovaný znalecký posudek (Barchánek 2022) byl nakonec žalovanému předložen, nicméně ani ten nakonec situaci nevyřešil. Nenastolil totiž stav věci, o kterém by neexistovaly důvodné pochybnosti. Pochybnosti naopak přetrvávaly už proto, že samotný revizní znalecký posudek Barchánka (2022) vykazoval známky nekoncepčnosti a částečně povrchního hodnocení, takže mohl být uchopen jedině jako jakýsi doplňkový odborný podklad pro hodnocení přesvědčivosti předchozích znaleckých posudků. Navíc dal Barchánek (2022), byť spíše obecněji, za pravdu žalobcům v tom, že studie AQUATEST (2010, 2012 a 2015) vykazovala vady.

159. Soud shrnuje, že žalovaný nesprávně vyhodnotil předložené znalecké posudky, a v důsledku toho dospěl k nesprávném závěru, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Na druhou stranu ze znaleckých posudků bylo možné i přes jejich nedostatky identifikovat vady studií AQUATEST (2010, 2012 a 2015), které mohly mít vliv na zákonnost stanoviska EIA a s nimiž se věcně nevypořádal ani žalovaný v napadeném rozhodnutí, ani Ministr životního prostředí v přezkumném závazném stanovisku ze dne 4. 12. 2019, č. j. MZP/2019/430/549. Krajský soud proto zároveň dospěl k závěru, že nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu zakládají nezákonnost stanoviska EIA. Byť žalovaný ve svém hodnocení znaleckých posudků pochybil, je primárně odpovědností Ministerstva životního prostředí, aby jeho stanovisko EIA bylo bezvadné a vypořádalo se se všemi relevantními pochybnostmi ohledně vlivů záměru na životní prostředí, a tudíž i namítanými vadami podkladů stanoviska EIA (přezkum stanoviska EIA bude podrobněji proveden v části V.G.1 tohoto rozsudku).

IV.E Hodnocení důkazů provedených soudem

160. V rámci soudního jednání soud provedl dokazování jednak některými listinami, které již byly součástí správního spisu, jednak některými dalšími listinami a znaleckým posudkem, které účastníci soudu předložili. Ve zbytku soud návrhy na provedené dokazování zamítl, neboť dílem se navržené důkazy týkaly skutečností nastalých po vydání žalobou napadeného rozhodnutí (důkazy týkající se sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 8. 2022, č. j. MZP/2022/700/97, důkazy týkající se vyřazení záměru plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe z Politiky územního rozvoje), dílem nemohly přispět k dalšímu objasnění skutkového stavu věci.

IV.E.1 Listiny obsažené již ve správním spise

161. V rámci soudního jednání soud provedl několik důkazů, které již sice měly být součástí správního spisu, ale soudu nebyly na základě první výzvy předloženy a soudu vznikly pochybnosti o tom, zda byly již ve správním řízení dostupné účastníkům řízení. Tato pochybnost nebyla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nedostatky v předložené spisové dokumentaci nebránily soudu v přezkumu napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V žalobě žalobců a) až k) byla nepřímo namítnuta pouze absence stanoviska ČGS ze dne 10. 8. 2021 ve správním spise. Při přezkumu příslušné žalobní námitky soud zjistil, že toto stanovisko mělo být zasláno nejprve dotčenému orgánu pro účely závazného stanoviska a posléze také žalovanému. Na výzvu soudu pak bylo podání osoby zúčastněné na řízení spolu s touto přílohou soudu zasláno a pro vyloučení možnosti, že by účastníci s touto listinou nebyli seznámeni, soud provedl touto listinou dokazování. Obsah listiny však byl primárně významný pro obsah přezkumného závazného stanoviska Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 3. 9. 2021, č. j. KUZL 60553/2021. V něm na něj bylo konkrétně odkazováno a pro rozhodnutí žalovaného byl primárně rozhodný obsah přezkumného závazného stanoviska. Uvedené pochybení proto nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

162. Vedle toho soud zjistil další pochybení žalovaného při vedení správního spisu, ani ta však podle názoru soudu neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tato pochybení jsou zjevně systémová, neboť soud zjistil, že u podání, která došla žalovanému elektronicky, žalovaný do spisu často zařadil v listinné podobě pouze podání, které doplnil ručně psanou poznámkou u příloh „pouze elektronicky“. Jestliže žalovaný předložil soudu spis v listinné podobě bez odkazu na jakékoliv elektronické přílohy, jednalo se o spis neúplný. Podobně neúplný mohl být v případech, kdy do něj nahlíželi účastníci správního řízení. Soud však neshledal, že by se jednalo o vadu, která by mohla vést ke konstatování nezákonnosti napadeného rozhodnutí ex offo, neboť 1) podklady, které soud ke svému rozhodnutí potřeboval, žalovaný na výzvu soudu vždy doplnil, 2) v případě znaleckého posudku Burdy (2022) se jednalo o podklad účastníkům známý, 3) posudek EKOHYDRO (2019) soud po provedeném dokazování vyhodnotil jako neprůkazný pro posouzení sporných klíčových otázek (viz dále), a 4) žalobci (se shora uvedenou výjimkou) nepoukazovali na to, že by byli v důsledku neúplného správního spisu v listinné podobě kráceni na svých právech. Soud však apeluje na žalovaného, aby v dalším řízení vedl správní spis řádně tak, aby v něm byly obsaženy veškeré písemnosti, které mu byly zaslány, nebo které si sám opatřil či vlastní úřední činnosti vytvořil. Vedení správního spisu v listinné podobě s ručně psanými odkazy na blíže neurčené elektronické úložiště obsahující některé podklady nelze považovat za zákonný způsob vedení správního spisu.

163. Z posudku EKOHYDRO (2019) soud zjistil, že tento posudek vyhodnocoval monitoring provozované těžby štěrkopísku v lokalitě Polešovice-Kolébky a ukončené těžby ložiska štěrkopísku Ostrožská Nová Ves od roku 2003. Samotný posudek však obsahuje pouze souhrnné informace a obecné závěry, že těžba štěrkopísku v daných lokalitách neovlivnila a neovlivňuje kvantitativně ani kvalitativně podzemní vody. Pro provedení relevantního analogického posouzení rizik těžby s nyní posuzovanou lokalitou však posudek EKOHYDRO (2019) neobsahuje dostatečná data. Zejména co se týče rizik povodní, nelze z posudku zjistit konkrétní případy zatopení těžebních jezer povodňovou vodou a jejich důsledky pro kvalitu podzemní vody v daném konkrétním období.

IV.E.1 Listiny předložené soudu

164. Dále soud provedl dokazování vyjádřením ČGS ze dne 30. 6. 2022, zn. ČGS-441/22/0523*SOG-441/0525/2022. V něm ČGS popisuje stav podzemních vod v období od roku 2012 a dovozuje pokračující trend poklesu stavů hladiny podzemní vody v roce 2022. ČGS se dále vyjadřuje k závěrům znalců. V případě znalce Landy (2017) poukazuje na to, že neidentifikoval rozdíl mezi dynamikou řeky a bezodtokové jámy po těžbě z hlediska odstranění následků povodně. Landa (2017) podle ČGS ignoroval rozsah záměru, chybně prezentoval funkci Nové Moravy a nevhodně odkazoval na případy umělé infiltrace. ČGS nesouhlasí ani se závěry znalce Barchánka (2022), a to zejména ohledně zásadního vlivu suchých period pro území Dolnomoravského úvalu. Rizika záměru jsou proto podle ČGS neakceptovatelná a v rozporu s legislativou. ČGS tak trvá na závěrech svého vyjádření ze dne 29. 9. 2017. Podobně jako výše hodnocená stanoviska ČGS nejde ani v tomto případě o podrobnější elaborát, který by sám o sobě mohl konkurovat komplexnějším hodnocením ve znaleckých posudcích. V některých dílčích částech je však využitelný zejména pro porovnání s argumenty a závěry znalců.

165. Z dokumentu „Rebilance zásob podzemních vod, Závěrečná zpráva, Příloha č. 2/11, Stanovení zásob podzemních vod, Hydrogeologický rajon 1651 – Kvartér Dolnomoravského úvalu“ vypracovaného ČGS v roce 2016 (redaktoři: Mgr. Eva Kryštofová; RNDr. Jiří Burda; Doc. RNDr. Jiří Bruthans Ph.D.; dále jen „Rebilance zásob, 2016“) soud zjistil, že ČGS v rámci tohoto dokumentu provedla prognózní model scénáře vedoucího k poklesu infiltrace srážkových vod do vod podzemních o 20 % v důsledku klimatických změn. Z výstupů této modelované varianty je podle zpracovatelů zřejmé, že prostředí HGR 1651 je na tento předpokládaný vývoj relativně málo citlivá. K významnějším poklesům hladiny podzemních vod by mohlo dojít pouze v okrajových částech rajonu, a naopak v širokém pásmu podél vodních toků je hladina podzemních vod těmito vodními toky stabilizována. Samotný pokles srážkové činnosti se zde tak nemusí nutně projevit významnými změnami ve stavech hladiny podzemních vod ani ve vydatnostech stávajících vodárenských soustav. Rovněž z tohoto důvodu lze doporučit pro plánování scénářů budoucích potřeb vodárenského zásobování v souvislosti s probíhajícími klimatickými změnami, zaměřit rozvoj zdrojů pro vodárenské zásobování do HGR 1651.

166. Soud provedl důkaz také rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 10. 12. 2019, č. j. KUZL 61115/2019, o závěru zjišťovacího řízení k záměru „Pokračování těžby štěrkopísků – Polešovice“. Rozhodnutí podrobně popisuje záměr a jeho vlivy na životní prostředí a uzavírá, že nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zákona o posuzování vlivů. Rozhodnutí potvrzuje, že lokalita i záměr mohou být do značné míry analogické nyní posuzovanému případu a že těžební jáma obecně příznivě působí jako stabilizátor úrovně hladiny podzemní vody. Závěr o absenci vlivů záměru na 250 m vzdálený zdroj pitné vody však nelze bez dalšího převzít na nyní projednávanou věc. Rozhodnutí neobsahuje podle názoru soudu všechny relevantní skutečnosti, na základě nichž by bylo možné pomocí metody analogie vyloučit u nyní posuzovaného záměru rizika plynoucí ze zaplavení těžebního jezera povodňovou vodou (viz také část V.F.7 tohoto rozsudku).

IV.E.1 Znalecký posudek Benkoviče

167. Soud doplnil dokazování také znaleckým posudkem Benkoviče (2022), nicméně ani ten nevedl ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Znalecký posudek Benkoviče (2022) byl využitelný pro soud spíše v tom směru, že zjištěné vady správního řízení potvrzuje. Soud jej však rozhodně nehodnotí jako natolik úplné a přesvědčivé hodnocení rizik záměru na vodní zdroj Bzenec – komplex, že by z něj mohl učinit definitivní závěr o tom, že záměr bude mít konkrétní nepřijatelný negativní vliv na tento vodní zdroj.

168. Znalecký posudek Benkoviče (2022) byl vypracován na žádost žalobce a). Ing. Pavel Benkovič je znalcem v oboru vodní hospodářství, odvětví čistota vod, se specializacemi hydrogeologie a ochrana podzemních vod, průzkumné a sanační práce pro ochranu životního prostředí a posuzování vlivů na životní prostředí a dále v oboru ochrana přírody, se specializací odpadové hospodářství, skládky. Účelem znaleckého posudku bylo vyjádření ke znaleckému posudku Barchánka (2022) a posouzení rizika záměru těžby štěrkopísků na lokalitě Uherský Ostroh ve vztahu ke zdroji podzemních vod Bzenec – komplex. Podkladem byly předchozí posudky, stanoviska a závazná stanoviska vydaná v dané věci, odborná literatura, údaje ze specializovaných webových portálů a informace z veřejných zdrojů na internetu. Znalec neprováděl terénní práce/měření, lokalitu navštívil v červenci 2022 a pořídil fotodokumentaci aktuálního stavu.

169. Znalec popisuje matematické modelování jako vhodnou pomůcku, která však nemůže být výhradním podkladem. Poukazuje dále na konkrétní nedostatky matematického modelu použitého ve studiích AQUATEST (2010, 2012 a 2015). Vytýká mu, že krátkodobé poměry neustáleného proudění při zvýšeném průtoku v Moravě a Nové Moravě ze dne 12. 11. 2009 interpretovala jako ustálené proudění podzemní vody za běžné situace a při aktualizacích nebyla kalibrace upravena. To se promítlo i do chybné interpretace izolinií podzemní vody (strana 34, podrobněji také strana 37). Naproti tomu v modelu ProGeo (2018) se podobné nedostatky nevyskytují, je podložen větším množstvím dat, je kalibrován na větší počet rozdílných hydraulických stavů a lépe popisuje dlouhodobě platné poměry (strany 35 a 36). K hydraulické funkci Nové Moravy znalec nejprve popisuje, proč považuje model ProGeo (2018) za správný. Dospívá pak k závěru, že Nová Morava netvoří hydrogeologické rozvodí mezi jímacími územími Bzenec I a Bzenec III – sever a nepředstavuje hlavní zdroj dotace podzemní vody. Po zahájení čerpání ve vodním zdroji je její hydrogeologická funkce proměnlivá, v závislosti na množství čerpané podzemní vody. Může docházet k podtékání jejího koryta (strana 42).

170. Znalec Benkovič dále na stranách 43 až 56 hodnotí vliv klimatické změny. Popisuje, že jde o dlouhodobou záležitost probíhající minimálně od začátku průmyslové revoluce. Intenzita jejich projevů se zvyšuje minimálně od 70. let minulého století. Znalec dovozuje, že v průběhu těžby klimatická změna nenavodí přímo v zájmovém území oproti současnému stavu zásadní změnu, ale jezero zůstane v lokalitě po neomezenou dobu. V důsledku nižších srážek a nižších průtoků v říční síti dojde v zásobovaných regionech k poklesu hladiny podzemní vody a lze předpokládat snahy o připojení k regionálnímu vodnímu zdroji. Dojde také ke zvýšení významu hradišťského příkopu a zahřívání vody způsobí rozvoj eutrofizačních procesů.

171. Znalec se vyjadřuje také k využitelnosti metody analogie při posuzování možných vlivů záměru na vodní zdroj Bzenec – komplex. Kritizuje, že je odkazováno pouze na lokality, kde je koexistence těžby a provozu vodního zdroje bezproblémová (přitom dle znalce mnohdy jen zdánlivě). V České republice by se našly desítky míst bývalých štěrkoven, kde voda v letním období není vhodná ani ke koupání. Analogie by měla být použita tam, kde není k dispozici dostatek reálných dat. V případě zájmového území tomu tak není. Podrobněji se pak vyjadřuje ke srovnávaným lokalitám Ostrožská Nová Ves, Prameniště Polešovice – Les a jezero Černý.

172. Znalec následně provádí na stranách 59 až 70 hodnocení jednotlivých rizik záměru pro vodní zdroj Bzenec-komplex. Riziko pro případ úniku biologicky odbouratelných ropných látek při provozní havárii označuje jako přijatelné, pro ostatní scénáře rizika znečištění, hlavně při povodni, jako nepřijatelné. Obecně za nepřijatelná rizika označuje ta, která jsou spojena s povodňovými stavy. Dále považuje za nepřijatelné riziko poklesu vydatnosti jímacích objektů během těžby či riziko plynoucí z provozu hydraulické bariéry.

173. Na závěr znalec Benkovič negativně hodnotí znalecký posudek Barchánka (2022) především s ohledem na jeho chaotičnost, neobjektivnost, chybějící odpovědi na některé otázky a absenci specializace znalce v oboru hydrogeologie. Nesouhlasí se závěry Barchánka (2022) s tím, že závěry Burdy podle něj více odpovídají skutečnému stavu v zájmovém území.

174. Znalecký posudek Benkoviče (2022) nevykazuje na první pohled zjevné metodologické či formální nedostatky. Ačkoliv bylo v řízení před soudem prokázáno (webové stránky www.novyepis.cz a geotest.cz, zápisy vyhotovené touto společností či odborný článek Praktický pohled na problematiku hodnocení rizika využívání odpadů na úpravy povrchu terénu) propojení osoby znalce se společností GEOtest, a. s., která vypracovávala posudek k dané věci v roce 2016, nemá soud za to, že by tato skutečnost zcela znevěrohodňovala znalecký posudek Benkoviče (2022). Byť posudek GEOtest (2016) vykazoval vyšší míru tendenčnosti, nelze říci, že by tato skutečnost automaticky diskvalifikovala ze znalecké činnosti všechny znalce, které jsou s touto společností jakkoliv spojení. Krajský soud pochopitelně musel být i v tomto případě obezřetný při hodnocení věrohodnosti jednotlivých úvah a závěrů znalce, nicméně nelze říci, že spojení osoby znalce se společností GEOtest, a. s. automaticky vylučuje funkčnost všech zákonných záruk nestrannosti znalce. Ostatně u této společnosti působil také znalec Barchánek, přičemž jeho pestrá odborná praxe, včetně působení u uvedené společnosti, měla být dokonce jedním z důvodů, proč jej osoba zúčastněná na řízení oslovila (strana 101 vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 14. 11. 2022).

175. Při podrobném hodnocení jednotlivých úvah znalce Benkoviče (2022) se soud mimo jiné snažil přijít na to, z jakého důvodu znalec například na straně 30 i následně na straně 62 při popisu objemu čerpané vody z těžebního jezera (pro účely závlahy nebo při provozu hydraulické bariéry) připojuje poznámku o tom, že toto čerpané množství představuje 26,5 %, respektive 58,9 % celkových odběrů vody z vodního zdroje Bzenec – komplex. Tato procenta totiž na první pohled nemají žádnou vypovídací hodnotu, neboť čerpání daného objemu vody z těžebního jezera neznamená, že by snad vodní zdroj Bzenec – komplex přišel o 26,5 %, respektive 58,9 % svých zásob (v případě hydraulické bariéry se navíc čerpaná voda vrací do jezera). Ze všech podkladů plyne, že aktuální odběry z vodního zdroje Bzenec – komplex zdaleka nedosahují maximálně povolené množství k odběru (roční průměr 260 l/s, maximum 305 l/s; viz studie AQUATEST 2010, strana 22) a už vůbec ne celkového teoretické odběru z dané oblasti (studie AQUATEST 2010 uvádí maximum 350 l/s, při poloprovozní zkoušce v roce 1981 bylo čerpáno z jímacího území Bzenec I a III až 451 l/s; viz studie AQUATEST 2010, strany 19 a 22). Podobně znalec na straně 66 uvádí (resp. zřejmě přejímá z modelu ProGeo, 2018), že čerpání 125 l/s z hydraulické bariéry by znamenalo odstavení čerpání ve vodním zdroji Bzenec – komplex, ačkoliv hned v navazující větě si je vědom toho, že čerpaná voda má být zpět navrácena do těžební laguny. A nakonec i na straně 72 uvádí, že čerpání 125 l/s z hydraulické bariéry představuje cca 73,6 % celkových odběrů vody v průměru za období 2016 – 2021 a 94,3 % odběru za rok 2021. Takto uváděná data však podle názoru soudu nutně ve čtenáři vzbuzují představu, která neodpovídá realitě. Jedná se tedy o data značně zavádějící.

176. Znalec Benkovič navíc ve svém posudku hodnotil právní otázku případné odpovědnosti za stav jezera po ukončení těžby (strany 69 a 70). Znalec se však měl vyjádřit pouze k otázkám odborným. V případě nejistoty ohledně budoucího stavu se případně mohl také variantně vyjádřit k tomu, jaká bude z odborného hlediska situace v případě, že jezero bude ponecháno ladem, a jaká bude z odborného hlediska situace v případě, že budou realizována konkrétní plánovaná opatření a dodržovány konkrétní povinnosti. Nepřísluší mu již spekulovat nad tím, zda budou správní orgány v budoucnu schopny zajistit realizaci těchto opatření nebo dodržování existujících zákonných povinností. Hodnocení této otázky přísluší správním orgánům, potažmo posléze soudu. Podobně nepřípadné je hodnocení znalce (strana 60), že navržená opatření „předpokládají, že vypracované provozní předpisy budou ze strany zaměstnanců provozovatele striktně dodržovány, což není samozřejmé.“ Takovou úvahu soud nepovažuje za odborný argument. Neobstojí přitom ani jako argument právní, neboť dodržování provozních předpisů může být vynucováno monitoringem, kontrolou, sankcemi či v konečném důsledku i novým správním rozhodnutím vycházejícím z nových poznatků. Podobně znalec nepřípadně poukazuje na problematičnost kontroly dodržování ochranného pásma (strana 62). A nakonec se uchyluje i k přímému posuzování zákonnosti, které mu nepřísluší, když uvádí, že čerpání vody z těžebního jezera pro závlahy by bylo v rozporu s § 29 odst. 1 vodní zákon.

177. Za zavádějící a nepřesvědčivý považuje zdejší soud znalecký posudek Benkoviče v otázce možného použití metody analogie při posuzování možných negativních vlivů záměru na vodní zdroj Bzenec – komplex. Znalec totiž uvádí, že analogie by měla být použita tam, kde není k dispozici dostatek reálných dat. V případě zájmového území tomu tak podle znalce není. Znalec však zároveň činí soudy ohledně šíření kontaminace z jezera k vodnímu zdroji, aniž by poukazoval na jakákoliv konkrétní data ohledně filtračních schopností štěrkopísků, kterou právě znalec Landa (2017) i posuzovatelé v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí dovozovali z analogických situací. Buďto lze konkrétní filtrační schopnosti štěrkopísků dovodit z konkrétních dat, jak de facto tvrdí znalec Benkovič, a pak je nutno tato data jasně prezentovat a aplikovat pomocí uznávaných vědeckých metod, nebo taková data (popřípadě využitelné vědecké metody) neexistují, a pak je zcela na místě použití jiné vědecké metody, jako např. metodu analogie (k její využitelnosti se soud podrobněji vyjádří v části V.F.3 tohoto rozsudku). Ostatně metodu analogie používá sám znalec Benkovič, když například poukazuje na své zkušenosti s dekontaminací na jiných lokalitách (strana 72).

178. Soud proto u hodnocení kvalitativních rizik záměru znalcem Benkovičem postrádá využití konkrétní vědecké metody, která by jeho závěry podporovala. Hodnocení znalce Benkoviče, jakkoliv působí na první pohled komplexněji než například pouhé konstatování v případě posudku GEOtest (2016), je v konečném důsledku zcela nepodložené. Staví-li snad znalec své závěry na svém odborném odhadu, který by mohly podporovat například jeho vlastní zkušenosti či znalosti získané z odborné literatury, pak rozhodně nelze říci, že by šlo o přesvědčivější vědecké metody, než je metoda analogie. Jestliže však znalec ani konkrétní použitou metodu nepopisuje, nelze jeho hodnocení považovat za opodstatněné a věrohodné.

179. Soud uzavírá, že ani znalecký posudek Benkoviče (2022) nebylo možné vyhodnotit jako odborný podklad popisující věrohodně a v úplnosti možné negativní vlivy záměru na vodní zdroj Bzenec komplex. S ohledem na rozsah nedostatků znaleckého posudku a jeho rozpor s dalšími odbornými podklady předloženými v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a ve správním řízení, soud dospěl k závěru, že pochybnosti o skutkovém stavu (z hlediska odborného) by nebylo možné odstranit výslechem znalce (potažmo ve spojení s výslechy ostatních znalců) v řízení před soudem. Nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu vyžadují rozsáhlejší dokazování, které by se podle názoru soudu neslučovalo ani obecně s přezkumným charakterem řízení dle § 65 a násl. s. ř. s., ani konkrétně s požadavkem zákonodárce na rychlost soudního přezkumu rozhodnutí vydaných v navazujícím řízení dle zákona o posuzování vlivů. Navíc má soud za to, že by ani odstranění rozporů mezi znalci nemohlo vést k nápravě skutečnosti, že při vydávání stanoviska EIA si Ministerstvo životního prostředí nebylo vědomo relevantní vady podkladu pro jeho stanovisko (studií AQUATEST 2010, 2012 a 2015).

IV.F Hodnocení vlivů záměru na vodní zdroj Bzenec – komplex

IV.F.1 Vyvažování veřejných zájmů

180. V obecné rovině se musí soud nejprve vyjádřit k námitce žalobce m), že žalovaný upřednostnil podnikatelský zájem žadatele na těžbě štěrkopísku před veřejným zájmem na dodávce pitné vody pro obyvatelstvo. Tuto námitku považuje soud za nedůvodnou a použitý argument za zavádějící.

181. V prvé řadě platí, že zájem na řádném využívání nerostného bohatství je zájmem veřejným. Jak uvedl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 6. 5. 2009, č. j. 4 As 68/2008-138 (publikován pod č. 2254/2011 Sb.NSS), i když je hornická činnost prováděna v rámci podnikatelské činnosti, je též naplněním veřejného zájmu státu na využívání nerostného bohatství (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 7 As 75/2022-52).

182. Optikou žalobce m) by navíc bylo možné také zájem na zásobování obyvatelstva pitnou vodou označit za podnikatelský zájem provozovatele vodovodu – tj. žalobce a). Ten tento zájem také naplňuje v rámci své podnikatelské činnosti, tj. mimo jiné s cílem dosažení zisku. Je zřejmé, že takovýto pohled je nepřípustně zjednodušující. Jak zásobování obyvatelstva pitnou vodou, tak těžba nerostných surovin jsou primárně veřejným zájmem. Realizují-li tyto veřejné zájmy soukromé subjekty, pochopitelně do realizace promítají také své zájmy soukromé, nicméně nutně při respektování veřejnoprávní regulace, která zaručuje, že veřejný zájem nebude upozaděn na úkor zájmu soukromého.

183. Lze tedy shrnout, že v daném případě se na obou stranách setkávají dva různé veřejné zájmy. Pokud by mělo dojít ke střetu obou těchto zájmů, bylo by na místě vážit význam každého z nich. Při vyvažování veřejných zájmů by pak bylo nutné zohlednit význam vodního zdroje Bezenec – komplex. To, že vyřazení vodního zdroje Bzenec komplex by mělo zcela zásadní dopad, je patrné již například ze studie AQUATEST (2012), v níž je na straně 49 a 50 popisována de facto nemožnost náhrady celého vodního zdroje. Jako nepřípustnou hodnotí alternativu nahrazením zdroje jinými zdroji také AQD-envitest (2015, str. 10). Podobně je význam tohoto zdroje zdůrazňován prakticky všemi znalci (např. Benkovič 2022, strana 19) či ČGS (stanoviska z roku 2017). S ohledem na to, že vodní zdroj zásobuje pitnou vodou více než 100 tisíc lidí a v krátkodobém horizontu toto zásobování nelze adekvátně nahradit, nelze připustit, aby byl v důsledku těžební činnosti vodní zdroj odstaven delší dobu (např. na měsíc). V případě, že by existovalo reálné riziko takového důsledku těžební činnosti, pak by při poměřování veřejných zájmů zřejmě musel převážit veřejný zájem na zásobování obyvatel pitnou vodou.

184. Ve skutečnosti ale v posuzované věci ani nemusí jít o reálný střet, který by ústil v upřednostnění jednoho z veřejných zájmů na úkor druhého z nich. Správní orgány totiž vystavěly svá rozhodnutí na závěru o tom, že veřejný zájem na zásobování obyvatelstva pitnou vodou nebude záměrem nijak dotčen. Z pohledu správních orgánů se tedy jedná spíše o střet zdánlivý. Zda podklady obsažené ve správním spise umožňují učinění takového závěru, bude předmětem posouzení níže.

IV.F.2 Uplatnění principu předběžné opatrnosti

185. Princip předběžné opatrnosti je vyjádřen v § 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů následovně: „Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.“ Jedná se o jednu ze základních zásad ochrany životního prostředí, která nalézá své uplatnění při provádění jakýchkoliv úkonů, které mohou vést k poškození životního prostředí, nebo které mohou naopak takovému poškození zabránit. Z citovaného ustanovení je však zřejmé, že princip předběžné opatrnosti nelze uplatňovat tím způsobem, že by bránil provedení konkrétního úkonu pouze z toho důvodu, že existují určité pochybnosti o vlivech záměru na životní prostředí. Stejně tak z uvedeného principu neplyne, že by úkon nebylo možné provést pouze proto, že tyto pochybnosti jsou prezentovány odborníkem či více odborníky. Podstatné je, zda jsou dané pochybnosti založeny na objektivních datech a věrohodných a odborně podložených predikcích. Není tedy rozhodující počet těchto odborníků, výčet jejich obav ani závažnost rizikových scénářů. Rozhodující musí být objektivnost, věrohodnost a podloženost těchto scénářů. V posuzované věci proto nemohou dotčené orgány vydat zamítavá stanoviska či žalovaný zamítavé rozhodnutí pouze z toho důvodu, že se proti záměru postavilo několik odborníků. Musí být podrobně zkoumáno, jestli se jedná o odborníky nestranné, jak se tito odborníci vyjádřili a jestli své závěry vyvozovali na základě uznávaných vědeckých metod pomocí věrohodné argumentace.

186. Může nastat situace, kdy různí nestranní odborníci pomocí různých, avšak uznávaných vědeckých metod dospějí za využití věrohodné argumentace k různým závěrům ohledně možných vlivů záměru na životní prostředí. Nebude-li možné na základě aktuálních poznatků vědy jednoznačně vyslovit závěr, že některý z posudků je chybný, bude nutné uplatnit princip předběžné opatrnosti a počítat s negativnějším scénářem, tj. vyjít ze závěru toho posudku, který dovozuje zásadnější negativní vlivy záměru na životní prostředí. V posuzovaném případě však nelze žádný z odborných podkladů a znaleckých posudků bez dalšího přijmout jako úplné a věrohodné posouzení všech relevantních rizik těžby ve stanoveném dobývacím prostoru na vodní zdroj Bzenec – komplex.

IV.F.3 Využitelnost metody analogie

187. Znalecké posudky Burdy (2020, strana 38) a Benkoviče (2022, strana 56 a násl.) budí dojem, že v posuzované věci nelze vůbec využít metodu analogie, neboť zájmové území je detailně prozkoumáno a jsou známa konkrétní data. Jak již soud naznačil výše, oba znalci však při posuzování kvalitativních rizik záměru (možnosti kontaminace) provádějí hodnocení bez toho, že by na konkrétní data (ohledně šíření konkrétních pravděpodobných kontaminantů v pravděpodobných koncentracích a filtračních schopností štěrkopísků) odkazovali. Krajský soud má proto za to, že v řízení nebylo ani znalci uvedeno nic konkrétního, co by vědecky opodstatňovalo nemožnost využití metody analogie.

188. Soud nezpochybňuje tvrzení znalců, že metoda analogie má místo spíše tam, kde nejsou jasná „tvrdá“ data. Aby však takové tvrzení mohlo najít opodstatnění v posuzované věci, museli by znalci uvést běžné (potažmo sice méně časté, ale reálné) charakteristiky povodňových vod, pravděpodobné koncentrace běžných (či méně častých) kontaminantů v těžebním jezeře po zaplavení povodňovou vodou, způsob a rychlost jejich šíření, konkrétní údaje o filtračních schopnostech štěrkopísků, konkrétní údaje o tom, jak přesně (v jakém množství a čase) jsou tyto kontaminanty odbourávány nebo nařeďovány v těžebním jezeře a dále v podzemní vodě. Pouze takto by bylo možné na základě „tvrdých“ dat (jejichž existence by mohla vylučovat použití metody analogie) zjistit míru, jakou zaplavení těžebny povodňovou vodou ovlivní vodní zdroj Bezenec – komplex. Pokud se jedná o úkol pro znalce takřka nemožný [a situace se tak v tuto chvíli jeví vzhledem k tomu, že žádný ze znalců k němu nepřistoupil; Burda (2020) na straně 58 výslovně připouští, že nelze přesněji prognózovat vliv těžby na vodní zdroj], je zcela případné přistoupit k metodě analogie. Stejně tak kdyby se jednalo o postup možný, avšak s ohledem na řadu proměnných by jeho výstup nebyl o nic přesvědčivější, než „pouhá“ metoda analogie, nebyl by dán žádný důvod k zavrhnutí metody analogie. Také ČGS tuto metodu označuje pro hodnocení kvalitativních rizik záměru jako regulérní (viz stanovisko ČGS ze dne 4. 8. 2017).

189. Argumentem zde nemůže být ani to, že povodňová voda má předem nedefinovatelnou kvalitu. Tak jako u hodnocení každých jiných rizik je nutno hodnotit rizika spíše běžná. Zcela mimořádné situace si vždy budou vyžadovat zcela mimořádný přístup (tj. nápravu důsledků takové situace mimořádnými prostředky). Pokud by snad chtěl znalec zpochybňovat možnost popsaného exaktního posouzení například tím, že neexistují data ohledně toho, jaká byla kvalita povodňových vod v dané lokalitě v minulosti (minimálně u těžebního jezera v Ostrožské Nové Vsi však například taková data zjevně jsou), pak jde zkrátka o situaci, kdy je nutno využít jinou vědeckou metodu – metodu analogie. Nepředvídatelnost kvality vody není nejistotou, která by měla vést k uplatnění principu předběžné opatrnosti. Taktéž v jiných analogických případech v minulosti byla kvalita povodňové vody nepředvídatelná, takže i v tomto kritériu se může jednat o situace srovnatelné.

190. K použité metodě analogie je však zároveň nutno souhlasit s určitými výtkami žalobců a znalců Burdy (2020) a Benkoviče (2022) ohledně toho, že použitá analogie pochopitelně musí být vhodná, tj. srovnávaný případ musí být analogický v podstatných parametrech. Jaké parametry jsou podstatné, je přitom nutno odvozovat mimo jiné také od rizik, které jsou posuzovány. Je-li například posuzováno riziko biologického oživení v těžebním jezeře, může být vhodná analogie takřka s jakýmkoliv těžebním jezerem v dané lokalitě. Je-li naproti tomu posuzována možnost kontaminace podzemního zdroje pitné vody vtokem povodňové vody do těžebního jezera, jeví se jako vhodná analogie pouze s takovými případy, kdy k podzemnímu zdroji pitné vody v minulosti infiltrovala povodňová voda. Zatímco lokalita zde možná nemusí hrát takovou roli, zcela jistě je zde základním parametrem infiltrace povodňové vody. Nevhodnou analogií je v takovém případ například porovnání s těžebním jezerem, které není zaplavováno (o čemž je například spor v případě jezera Černý – viz dále), nebo porovnávání s ovlivněním kvality vody v samotném jezeře [jak činí například Burda (2020) a Benkovič (2022) přes svůj rezervovaný postoj k použití analogie]. V obou případech totiž takové porovnání nemá žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k možnému ovlivnění podzemního zdroje pitné vody povodňovou vodou v těžebním jezeře. Podobně nemají žádnou vypovídací hodnotu zcela obecné analogie o tom, že zcela bezproblémově fungujících podobných lokalit v České republice a Evropě jsou desítky či stovky (Barchánek, 2022, strana 18), nebo že by se v České republice našly desítky míst bývalých štěrkoven, kde voda v letím období není vhodná ani ke koupání (Benkovič, 2022, strana 56).

191. Ze znalců metodu analogie nejvíce a nejpodrobněji používá Landa (2017). Soud v jeho případě nepovažuje za vadu to, že odkazuje na analogické případy souhrnně, tj. neuvádí například odděleně analogie k jednotlivým dílčím rizikům. Postup znalce má své opodstatnění v tom, že znalec pomocí analogie dospěl k závěru, že žádné z rizik není reálné. Kromě toho se svým souhrnným hodnocením znalec zjevně snažil doložit obecnou bezproblémovost koexistence těžby štěrkopísku a jímání podzemní pitné vody. Jakkoliv nyní tuto tezi žádný ze znalců nezpochybňuje, přinejmenším v počáteční fázi byla veřejnosti taková varianta prezentována odpůrci záměru jako takřka nemyslitelná.

192. Slabinou Landou (2017) použitého souhrnného analogického hodnocení se nicméně ukázal nedostatek v oněch dílčích rozhodných parametrech ve vztahu k jednomu z hodnocených rizik, a to právě rizika kontaminace vodního zdroje Bzenec – komplex při zaplavení těžebního jezera povodňovou vodou. Ve vztahu k tomuto riziku znalecký posudek popisuje několik lokalit. Tyto lokality sice rozhodně nelze bez dalšího považovat za nevhodné pro porovnání, nicméně v jejich popisu (resp. v některých případech v samotném porovnání s posuzovanou lokalitou) soudu vždy schází určitý údaj (potažmo tento údaj je sporný), bez něhož nelze vyslovit závěr o skutečné podobnosti (podrobněji se k této otázce soud vyjádří v části V.F.6 tohoto rozsudku). Jakkoliv se jedná o nedostatek, který mohl být minimálně v dřívější fázi řízení odstraněn dopracováním znaleckého posudku či výslechem znalce, jak již soud uvedl, takový postup by v tuto chvíli nemohl vést k odstranění všech pochybností ohledně zjištěného skutkového stavu.

IV.F.4 Vliv klimatické změny

193. Žalobci poukazují na to, že dlouhodobě probíhající klimatická změna by měla vést k závěru o nepřijatelnosti záměru. V prvé řadě soud poznamenává, že argumentace žalobců se v průběhu času poněkud vyvinula. Původně namítali, že nebyly zohledněny nové skutečnosti po vydání stanoviska EIA, a to mimo jiné klimatická změna. Na takto formulovanou námitku také reagoval předchozí rozsudek krajského soudu. Poté, co znalci (Landa, 2021, a posléze i Barchánek, 2022, a Benkovič, 2022) i Ministerstvo životního prostředí (vyjádření ze dne 25. 11. 2021, č. j. MZP/2021/710/5641) jednoznačně vyloučili, že by se mohlo jednat o novou skutečnost, začali žalobci tvrdit, že klimatická změna sama o sobě by měla být důvodem nepřípustnosti záměru. Jednak by měla v dlouhodobém horizontu podle nich prohlubovat negativní vlivy záměru, jednak by měla dále zvyšovat význam zdroje pitné vody Bzenec – komplex. Krajský soud přesvědčení žalobců nesdílí.

194. Z podkladů plyne, že klimatická změna zjevně probíhá dlouhodobě a Ministerstvo životního prostředí ji v rámci procesu EIA vzalo v úvahu (viz vyjádření ze dne 25. 11. 2021, č. j. MZP/2021/710/5641). Pokud jde tedy například o možné zhoršování eutrofizace v důsledku oteplování, nelze mít za to, že by se pro Ministerstvo životního prostředí jednalo o skutečnost nepředvídatelnou, odhalenou až znalcem Benkovičem (2022). Proti eutrofizaci lze přitom přijímat nová opatření v závislosti na aktuálním stavu vody v jezeře (viz dále). Pokud jde o kvantitativní dopady jednak na straně těžebního jezera (zvýšení výparu), jednak na straně vodního zdroje (zvýšení odběru), kromě toho, že nebyly kvantifikovány, bez jakýchkoliv pochybností s nimi nutně musí být počítáno ve všech dlouhodobých projektech a koncepcích. Odhlédne-li soud od možného vývoje vědy v řádu desítek či stovek let, lze si již nyní představit řadu opatření, která tyto dopady mohou eliminovat. Takovým opatřením může být například Landou (2017, strana 59) popisovaná umělá infiltrace. V daném konkrétním případě může jít také o úpravu jezu za účelem zvýšení nátoku do Nové Moravy, budování vodních kanálů za účelem zasakování v těžebních jezerech, vedle toho pak odstraňování nánosů ze dna těchto jezer a vodotečí, či zprovozňování dalších vodních zdrojů, jako je již existující zdroj Polešovice – Les. S přijímáním podobných opatření i s tím, že tato opatření budou vyžadovat investice, musí již nyní všichni (správní orgány, provozovatelé vodních zdrojů i správci povodí) do značné míry v každém případě počítat a v dlouhodobém horizontu se připravovat na budoucí možný vývoj. Tvrdit, že posuzovaný záměr v tomto směru něco výrazně změní, respektive že klimatická změna významným způsobem mění dopad záměru na jeho okolí, je podle názoru soudu liché a nepodložené. V tomto směru se soud přiklání k závěrům Landy (2021) a Benkoviče (2022), a to bez ohledu na to, zda budoucí vývoj oteplování bude spíše lineární, sinusoidní, exponenciální či jakýkoliv jiný.

195. K vlivům klimatické změny na danou oblast je možné odkázat také na Rebilanci zásob, 2016 (na které se podílel mimo jiné i znalec Burda), v níž ČGS po modelaci poklesu infiltrace srážkových vod do vod podzemních o 20 % v důsledku klimatických změn dospěla k závěru, že prostředí v posuzované lokalitě je na tento předpokládaný vývoj relativně málo citlivá, a to zejména v širokém pásmu podél vodních toků. Samotný pokles srážkové činnosti se zde tak nemusí nutně projevit významnými změnami ve stavech hladiny podzemních vod ani ve vydatnostech stávajících vodárenských soustav.

IV.F.5 Posouzení funkce a dopadů hydraulické bariéry

196. Žalobci namítají jednak nefunkčnost hydraulické bariéry (respektive nerealistické posouzení její funkčnosti), jednak její nepřijatelné negativní dopady na vydatnost vodního zdroje Bzenec – komplex.

197. Podobné námitky soud v předchozím rozsudku vyhodnotil s přihlédnutím ke znaleckému posudku Landy (2017) tak, že byl-li vliv těžby na kvalitu a kvantitu vodního zdroje Bzenec – Komplex hodnocen jako minimální, jevily se jako zcela adekvátní také závěry Landy ohledně vlivu hydraulické bariéry. Zjednodušeně řečeno, za daného skutkového stavu se hydraulická bariéra jevila za všech stavů toliko jako nadstandardní opatření, které významným způsobem nic nemění ani na vydatnosti vodního zdroje ani na filtračních schopnostech štěrkopísků. Uvedené hodnocení však za současného stavu nelze převzít, neboť v rámci správního i soudního řízení byly obstarány další znalecké posudky, které se k těmto otázkám podrobněji vyjadřují.

198. Co se týče funkčnosti hydraulické bariéry, je podle názoru soudu nutno rozlišit tři stavy – stav běžný (úkapy či úniky biodegradovatelných olejů a maziv), stav havarijní a stav povodňový.

199. Při běžném stavu má hydraulická bariéra vést primárně ke zdržení vsakování vody kontaminované biodegradovatelnými oleji [viz strana 49 studie AQUATEST (2010) nebo strana 3 studie AQUATEST (2015)]. Proto byla také zvolena varianta umožňující zpětné zasakování vyčerpaných vod do štěrkoviště. U této varianty považuje soud hydraulickou bariéru za zjevně nadstandardní opatření, neboť s ohledem na dobu degradace znečišťujících látek (z 80 až 96 % za 21 dní – viz stanovisko EIA) a dobu, která je potřeba, aby se tato látka dostala k vodnímu zdroji (ropné látky se šíří rychlostí 13 až 24 m/rok – viz AQUATEST 2010, strana 54), je i bez spuštění hydraulické bariéry zřejmé, že k žádnému negativnímu vlivu na vodní zdroj nemůže dojít. Tvrzené částečné obtékání bariéry zde proto nemůže hrát roli.

200. Při havarijním stavu je nutno počítat spíše s běžnými riziky, jejichž pravděpodobnost není zanedbatelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. 7 As 225/2018-116). Soud proto považuje za adekvátní, byl-li jako nejvýznamnější riziko vyhodnocen únik ropných látek, a to v rozsahu dvou plných nádrží nákladních automobilů (v případě jejich kolize v místě dobývacího prostoru). V tomto případě zřejmě nemůže být hydraulická bariéra plně funkční bez toho, aby bylo přistoupeno k dekontaminaci. S ohledem na to, že ropné uhlovodíky se drží při hladině (Benkovič, 2022, strana 30 a 71), lze v prvé řadě předpokládat, že velká část kontaminantů bude odstraněna standardními způsoby řešení havárií úniku pohonných hmot již v samotném těžebním jezeře. K plné funkčnosti hydraulické bariéry by sice zřejmě musela přistoupit také dekontaminace čerpané vody, nicméně v případě úniku nafty nelze dekontaminaci považovat za nestandardní řešení, které by muselo být již v této fázi realizace záměru podrobněji analyzováno. Pro tyto případy postačuje, budou-li parametry hydraulické bariéry konkretizovány v navazujících řízeních (a to případně i s popisem dekontaminace, bude-li v navazujících řízeních shledáno, že u konkrétních koncentrací znečišťujících látek zjištěných při monitoringu bude potřebná) a její fungování popsáno v havarijním plánu. Podle názoru soudu nezpůsobuje nepřezkoumatelnost ani nezákonnost stanoviska EIA či napadeného rozhodnutí pouhá skutečnost, že v současnosti ještě nejsou specifikovány všechny konkrétní parametry hydraulické bariéry.

201. Podle názoru soudu přitom zároveň nebyl věrohodně ostatními znalci vyvrácen názor znalce Landy (2017, strana 59), že ani únik dvou plných nádrží pohonných hmot v případě střetu dvou nákladních vozidel nebude představovat významnější riziko pro zdroj podzemní vody s ohledem na čistící schopnost štěrkopísků a vzdálenost od vodních zdrojů (obdobně viz posudek G E T, 2014, strana 106). Pro účely posouzení standardních filtračních schopností štěrkopísků z hlediska zcela standardních rizik, která jsou prakticky typová pro všechny štěrkovny, lez přitom považovat analogické situace popisované znalcem Landou za přiléhavé. Ostatní znalci nepředložili žádné konkrétní výpočty či úvahy založené na jasných vědeckých metodách, které by takový závěr zpochybnily. Ani v případě shora popisované havárie tedy soud nepovažuje za riziko pro vodní zdroj Bzenec – komplex to, že hydraulická bariéra by mohla být částečně obtékána. Popsané riziko je nutno hodnotit podle názoru soudu jako přijatelné i s ohledem na stávající rizika v okolí vodního zdroje. Pravděpodobnost podobné havárie je řádově vyšší na silnici I. třídy Bzenec – Veselí ve vzdálenosti 80 m od vodních zdrojů.

202. Pokud jde o funkčnost hydraulické bariéry při povodních, jeví se soudu jako věrohodné tvrzení znalců Burdy (2020, strany 33, 34 nebo 50) a Benkoviče (2022, strana 73), že provoz bariéry v době povodní a těsně po nich bude zcela mimo technické možnosti. Jelikož bude zaplaveno celé území včetně hydraulické bariéry, nedokáže si soud představit, jak by mohlo bezprostředně po povodni dojít ke spuštění čerpání vody z vrtů. Jako věrohodné soud považuje také tvrzení znalce Benkoviče (2022, strana 72), že nelze vybudovat dekontaminační jednotku na vyčištění vody předem neznámé kvality při čerpaném v množství 100 l/s. Ostatně ze studií AQUATEST (2010, 2012 a 2015) vyplývá, že hydraulická bariéra nebyla koncipována pro tyto účely. Ke stanovení podmínky čerpání při povodních došlo až na základě požadavku v oponentním posouzení AQD-envitest (2015). Spuštění hydraulické bariéry a její přispění k odstranění kontaminace po povodních si lze představit až s určitým časovým odstupem. Soud proto hydraulickou bariéru nehodnotí jako opatření, které by významným způsobem mohlo eliminovat riziko kontaminace podzemní vody v důsledku zaplavení těžebny povodňovou vodou.

203. Popsaná nedostatečnost hydraulické bariéry při povodních neznamená sama o sobě nezákonnost napadeného rozhodnutí či stanoviska EIA. Hydraulická bariéra může plnit funkci po odpadnutí povodňového stavu, takže podmínka využití bariéry při povodních ve stanovisku EIA má určité opodstatnění. Důsledkem je zde „pouze“ to, že při hodnocení rizik kontaminace podzemní vody v důsledku povodní nemůže být spoléháno na funkce hydraulické bariéry. Toto riziko je nutno vyhodnotit zejména s ohledem na případná další opatření a zejména filtrační schopnosti štěrkopísků v dané lokalitě (tím se bude soud zabývat podrobněji dále).

204. Pokud jde o hodnocení dopadů provozu hydraulické bariéry na vydatnost vodního zdroje Bzenec-komplex, touto otázkou se ze znalců zabývali pouze Burda (2020) a Benkovič (2022). Ti dospěli k závěru o významném vlivu na vydatnost vodního zdroje Bzenec – komplex.

205. Ministr životního prostředí v přezkumném závazném stanovisku ze dne 4. 12. 2019, č. j. MZP/2019/430/549, naproti tomu uvádí, že při provozu bariéry se žádná voda nebude ztrácet tak, aby tím mohlo dojít ke kvantitativnímu ovlivnění zdroje (strana 9). Z tohoto závěru pak vychází také žalovaný v napadeném rozhodnutí.

206. Předně soud uvádí, že hodnocení kvantitativních vlivů provozu bariéry při povodních na vodní zdroj Bzenec – komplex v takovém rozsahu, který znalci Burda (2020) a Benkovič (2022) považují za nezbytný pro maximální (a i tak podle nich nedostatečnou) funkci hydraulické bariéry je v tuto chvíli poněkud nadbytečné. Jak již soud uvedl výše, hydraulická bariéra při řešení kontaminace povodňovou vodou může hrát roli pouze doplňkovou (a to s odstupem času). Není proto důvod se domnívat, že při řešení této situace by hydraulická bariéra přečerpávala větší množství vody, než na jaké byla ve studii AQUATEST (2015) dimenzována, a to jak za běžného, tak za havarijního i povodňového stavu.

207. Při hodnocení kvantitativních vlivů lze proto za všech shora popsaných stavů, při nichž by měla být hydraulická bariéra aktivována, v tuto chvíli předpokládat, že bude přečerpáváno 100 l/s. Pokud jde o konkrétní vliv takového čerpání na vydatnost vodního zdroje Bzenec – komplex, má soud za to, že námitky žalobců nejsou důvodné a závěry znalců Burdy (2020) a Benkoviče (2022) opomíjí skutečnost, že voda nemá být z hydraulické bariéry odčerpávána pryč a že má být zasakována zpět do těžebního jezera. Nejenže takto odůvodnil správnost stanoviska EIA Ministr životního prostředí ve svém přezkumném závazném stanovisku, ale soud považuje toto odůvodnění za logické, a navíc podložené studiemi AQUATEST (2012 a 2015). Jakkoliv může být matematický model použitý v těchto studiích založen na vadných východiscích, lze na základě porovnání příloh k oběma studiím učinit obecný závěr, že v případě zasakování vody zpět do těžebního jezera nedochází k poklesu hladiny podzemní vody v oblasti jímacích vrtů. Jak v případě stavu bez aktivace hydraulické bariéry, tak v případě aktivace hydraulické bariéry se úroveň hladiny podzemních vod v místě vodního zdroje Bzenec – komplex nemění (viz Obr. akt. 08 studie AQUATEST 2012 v porovnání s Obr. 06 studie AQUATEST 2015; dále Obr. akt. 10 studie AQUATEST 2012 v porovnání s Obr. 07 studie AQUATEST 2015). Model ProGeo (2018) se zasakováním zpět do těžebního jezera zjevně nepočítá, proto z něj nelze dovozovat kvantitativní vlivy provozu takto koncipované hydraulické bariéry.

208. Soud shrnuje, že byla relevantním způsobem zpochybněna funkčnost hydraulické bariéry za povodňových stavů. Ve zbytku bylo prokázáno, že hydraulická bariéra bude plnit určitou doplňkovou funkci a nebude mít negativní vliv na vydatnost vodního zdroje Bzenec – komplex.

IV.F.6 Další vlivy záměru na vydatnost vodního zdroje Bzenec - komplex

209. Vedle možného vlivu provozu hydraulické bariéry na vydatnost vodního zdroje Bzenec – komplex jsou žalobci zmiňovány některé další skutečnosti, které by mohly mít negativní dopad na vydatnost vodního zdroje.

210. Vlivy samotné těžby a výparu z těžebního jezera na množství podzemní vody byly podrobně kvantifikovány například v oponentním posouzení AQD-envitest (2015; strana 6). Podle něj bude během těžby v důsledku odtěžení matrice přitékat do těžebního jezera 3,2 l/s vody. Odpar se postupně bude zvyšovat až na 2,1 l/s. Celkově bude těžební jezero v průběhu těžby odebírat z okolí postupně 3,3 l/s až 5,3 l/s vody a po ukončení těžby bude odběr odpovídat pouze odparu. Na základě toho činí oponentní posouzení závěr, že odběr podzemních vod po ukončení těžby bude méně než 1 % z jímaného množství. Snížení hladiny podzemní vody v okolí jezera bude zanedbatelné oproti snížení vyvolanému čerpání z jímacích území.

211. Oponentní posouzení AQD-envitest (2015) však zjevně nepočítalo s jevem popisovaným posléze v modelu ProGeo (2018, strana 35) jako hydraulický zkrat. Ve shodě s modelem ProGeo (2018) pak také Landa (2021) uvádí, že s ohledem na tento jev dojde vlivem štěrkovny naopak ještě k mírnému navýšení vydatnosti vodního zdroje Bzenec – komplex.

212. Z vyjádření ČGS ze dne 31. 8. 2017 či ze dne 29. 9. 2017 zároveň plyne, že posouzení kvantitativních vlivů záměru na vodní zdroj Bzenec – komplex není primárně závislé na konkrétním obrazu proudového pole na lokalitě, a tudíž ani na případných vadách matematického modelu.

213. Soud má proto za prokázané, že vlivem těžby v dobývacím prostoru nemůže dojít k významnému (nepřijatelnému) omezení vydatnosti vodního zdroje Bzenec – komplex. Ani premisa, že v důsledku oteplování dojde k navýšení výparu z těžebního jezera (bez bližší kvantifikace), nemůže vést k vyvrácení tohoto závěru. Snížení vydatnosti vodního zdroje by totiž bylo v takovém případě primárně vyvoláno klimatickou změnou, nikoliv záměrem. A jak již soud uvedl, proti těmto důsledkům musí být v dlouhodobém horizontu přijímána specifická opatření, při kterých může navíc těžební jezero sehrávat pozitivní roli.

214. Další nepřípustné negativní vlivy na vydatnost vodního zdroje Bzenec – komplex nejsou v žalobách zmiňovány. Tvrzení o negativních vlivech čerpání vody pro závlahy byla uplatněna až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, a soud proto nemohl posuzovat jejich důvodnost. Pouze na okraj soud poznamenává, že stanovením dobývacího prostoru nejsou definitivně řešeny konkrétní parametry tohoto využití těžebního jezera. V dané fázi je postačující skutečnost, že s určitým vodohospodářským využitím těžebního jezera je počítáno, přičemž konkrétní využití se může v čase měnit (kromě regulace konkrétního množství čerpané vody přichází v budoucnu v úvahu například i změna funkce těžebního jezera na funkci primárně dotační, či přinejmenším stabilizační ve vztahu k hladinám podzemních vod).

IV.F.7 Vliv povodňových vod

215. Patrně největší rizika záměru jsou spojena s možným zatopením těžebny povodňovou vodou, která by následně mohla kontaminovat podzemní vodu a ohrozit tak kvalitu vody jímané ve vodním zdroji Bzenec – komplex. S ohledem na umístění záměru do aktivní zóny záplavového území je nutno riziko zatopení těžebny při povodních považovat za reálné.

216. Soud ve svém předchozím rozsudku vycházel mimo jiné ze znaleckého posudku Landy (2017) a dospěl k předběžnému závěru (který s ohledem na další důkazní vývoj mohl doznat změny), že výměna vody v těžebním jezeře za vodu nepředvídatelné kvality při povodních nepředstavuje zvýšené riziko pro vodní zdroj ze dvou důvodů. V prvé řadě infiltrace z těžebního jezera nepředstavuje významnou dotaci vodního zdroje. V řadě druhé pak tatáž povodňová voda bude proudit řekou Moravou a do vodního zdroje bude infiltrovat primárně z ní. Ve světle posléze předložených znaleckých posudků musí soud konstatovat, že uvedené závěry nelze nyní bez dalšího zopakovat. Proti oběma uvedeným důvodům, které bylo možné dovodit ze znaleckého posudku Landy (2017), totiž byly postaveny ostatními znalci relevantní argumenty, které tyto důvody částečně zpochybňují (nikoliv však nutně vyvrací).

217. Předně soud poznamenává, že v prvotní fází sporu se zdálo jako klíčové, jaké množství vody přitéká k jímacímu území Bzenec – komplex oblastí dobývacího prostoru. Kolem této otázky panovaly a panují odborné spory a ze znaleckého posudku Landy (2017) bylo možné nabýt dojmu, že nátok přes tuto oblast je minimální (takový závěr by mohl posouzení rizik záměru učinit jednodušším). Po dalším seznámení s tímto znaleckým posudkem a posudky ostatních znalců lze ovšem říct, že takový závěr z uvedeného znaleckého posudku nutně neplyne. Závěr znalce Landy (2017, strana 57), že indukované zásoby podzemních vod jsou formovány především infiltrací z vodotečí, nutně nevyvrací, že takto infiltrovaná voda k jímacímu území přitéká i oblastí dobývacího prostoru (například Burda, 2020 na straně 23 až 24 popisuje, že k infiltraci z řeky dochází mimo jiné již v jezových zdržích Nedakonice a Uherský Ostroh). Spor mezi znalci nadále přetrvává, nicméně pro posouzení rizik záměru možná nemusí být jeho vyřešení (zjištěním přesných objemů a směrů přítoku k vodnímu zdroji) klíčové. Není-li totiž podíl podzemní vody přitékající tímto prostorem marginální (například 30 % celkového přítoku rozhodně nelze za marginální označit), nelze bez dalšího považovat za marginální ani rizika spojená se vznikem těžebního jezera v tomto prostoru. Je pak otázkou, jaký konkrétní vliv má zjištění podílu podzemní vody, která protéká touto oblastí. Soud jakožto laik pochopitelně není schopen posoudit relevanci tohoto údaje v úplnosti. Lze si však představit, že odborník bude moci vyslovit závěr o absenci negativních kvalitativních vlivů již na základě pravděpodobné kontaminace povodňových vod, míry jejich celkového zředění podzemními vodami přitékajícími k vodnímu zdroji ze všech směrů (tedy nikoliv pouze přes oblast těžebny), filtračních účinků štěrkopísků a po srovnání nových rizik s riziky stávajícími (zejména stávajícími riziky povodní při infiltraci povodňových vod z vodotečí). Krajský soud však v žádném případě nemůže předjímat výsledky dalšího znaleckého zkoumání v této věci.

218. Argument, že povodňová voda bude infiltrovat primárně z řeky Moravy (potažmo z kanálu Nová Morava; viz Landa, 2017, strana 59), může být do určité míry platný, nicméně například znalec Benkovič (2022, strana 66) proti tomuto argumentu namítl, že zatímco povodňová voda v řece opadne během dnů, v těžebním jezeře mohou zůstávat týdny (potažmo měsíce). Krajský soud přitom není nadán takovými odbornými znalostmi, aby tento spor znalců rozsoudil (s ohledem na již zjištěné nedostatky procesu EIA a hodnocení důkazů žalovaným přitom podle názoru soudu nebylo na místě, aby právě soud k posouzení uvedené otázky činil další kroky – výslech znalců či ustanovení znalce k podání revizního znaleckého posudku). Relevanci argumentace znalce Benkoviče však potvrzuje i ČGS (vyjádření ze dne 30. 6. 2022). Porovnání nového rizika záměru (zatopení těžebny povodňovou vodou) se stávajícími riziky (infiltrace povodňové vody z povrchových vodotečí, potažmo z míst s nedokonalou izolační schopností svrchní vrstvy hlín – viz např. Landa, 2017, strana 31; nebo K-Geo, 2008, strana 11 a 13) je za dané situace nutno určitým způsobem kvantifikovat. Roli zde přitom může hrát jednak celkový objem povodňové vody infiltrovaný z jednotlivých zdrojů, jednak koncentrace kontaminantů ve vodě (soud nemůže vyloučit, že u stojaté povodňové vody dochází časem k zahnívání, a tudíž zvyšování koncentrace kontaminantů), jednak doba infiltrace (lze souhlasit s tím, že ve vodním toku se kvalita vody změní mnohem dříve než v jezeře). Na množství infiltrovaných povodňových vod v různých místech může mít přitom vliv nejen objem povodňové vody, rychlost průtoku, ale také případná kolmatace dna jezera, kanálu či řeky. Zejména znalci Burda (2020, strana 31) a Benkovič (2022, strana 39) zdůrazňují kolmataci kanálu Nová Morava, byť vycházejí zřejmě z modelu ProGeo, 2018, který kolmataci celého kanálu přímo nedokládá, spíše ji odhaduje a to nikoliv nutně pro celé koryto (to ostatně konstatuje sám Benkovič, 2022, strana 38). Kromě toho soud samozřejmě není schopen odhadnout všechny proměnné, které by znalec při posuzování tohoto rizika vzal v úvahu.

219. Jak soud vyhodnotil výše, hydraulickou bariéru v podobě, v jaké byla koncipována pro účely stanoviska EIA, nelze považovat za opatření, které by bylo schopné eliminovat rizika kontaminace vodního zdroje Bzenec – komplex zejména v počáteční fázi povodní. Za účinné (zřejmě nikoliv samo o sobě dostatečné) opatření snižující rizika kontaminace při povodních soud považuje povodňový plán, který může například stanovit způsob odstraňování naplavených průmyslových obalů, rostlin či uhynulých zvířat. V případě neplnění povinností uvedených v povodňovém plánu či v době po odtěžení lze tyto činnosti provádět v rámci povodňových záchranných prací (§ 74 a § 63 odst. 3 vodního zákona). Jelikož však tímto opatřením nelze zřejmě eliminovat veškeré závadné látky, které povodňová voda standardně přináší, musí být nad rámec tohoto opatření také jasným a z vědeckého hlediska podloženým způsobem (ať už půjde o exaktní výpočet či vhodné užití metody analogie) doloženy filtrační schopnosti štěrkopísků v této oblasti.

220. Nelze vyloučit, že rizika kontaminace povodňovou vodou jak z povrchových vodotečí, tak z těžebního jezera jsou srovnatelná zkrátka proto, že právě díky filtračním schopnostem štěrkopísků jsou takřka nulová. Jak již soud uvedl výše, žádný exaktní výpočet umožňující kvantifikovat možnosti kontaminace vodního zdroje Bzenec – komplex znalci nepředložili. V jednotlivých odborných podkladech k samotným filtračním schopnostem buďto nejsou uvedeny žádné údaje (Burda 2020, Benkovič 2022), nebo se jedná o údaje spíše vágní (Landa, 2017, strana 29; Barchánek, 2022, strana 16), anebo jde sice o údaje konkrétní, ty ale nejsou dále využity k žádnému exaktnímu výpočtu (AQUATEST, 2010, strana 15).

221. Za vhodnou vědeckou metodu pro posuzování filtračních schopností štěrkopísků proto soud nadále považuje metodu analogie. Ve světle výtek znalců Burdy (2020) a Benkoviče (2022) si však v nyní posuzované věci nelze vystačit s prostou souhrnnou analogií (viz např. Landa, 2017), z níž plyne obecně bezproblémová koexistence těžby štěrkopísku (a to i v aktivní zóně záplavového území) se zdroji pitné vody. S ohledem na shora popsaný význam vodního zdroje Bzenec – komplex a nepřijatelnost jeho vyřazení z provozu po dobu například jednoho měsíce je nutno vyloučit pochybnosti některých znalců o tom, že konkrétní použité analogie jsou z vědeckého hlediska validní. Krajský soud přitom částečně s těmito znalci souhlasí v tom, že konkrétně pro posouzení možných rizik spojených se zaplavením těžebny povodňovou vodou nelze použité analogie bez dalšího využít, neboť pro relevantní posouzení podobnosti je nutno doplnit k jednotlivým případům některá další data.

222. Za nedostatek použité analogie soud nepovažuje to, že nebyly uvedeny znaky, ve kterých se analogický případ liší s nyní posuzovaným záměrem. U každého případu bude možné nalézt určité odlišnosti. Pokud znalec tyto odlišnosti nevyhodnotí jako relevantní pro zkoumanou odbornou otázku, je nadbytečné, aby je ve svém posudku uváděl. Vadou může být pouze to, že u analogických případů nejsou uvedeny všechny relevantní informace. Relevantní jsou přitom takové informace, které použití analogie vylučují, nebo naopak informace, bez nichž nelze učinit kvalifikovaný závěr o podobnosti obou případů. V posuzovaném věci soud i s ohledem na výtky dalších znalců shledal, že ve znaleckém posudku Landy (2017) nebyly u analogií popsány všechny informace nezbytné pro učinění kvalifikovaného závěru o podobnosti porovnávaných případů.

223. V prvé řadě lze v daném konkrétním případě nedostatek relevantních informací u řady analogických případů spatřovat v tom, že není zřejmé, zda srovnávané štěrkovny byly v minulosti zatopeny povodňovou vodou a zda byly v relevantní době poté (v závislosti na předpokládané době infiltrace kontaminované vody a době putování znečišťujících částic k vodnímu zdroji) zkoumány a porovnávány se standardním stavem chemické vlastnosti surové vody čerpané z blízkého vodního zdroje, případně s jakými výsledky. Uvedení informace o tom, že je těžba prováděna v záplavovém území (aktivní zóně, Q20 či Q100) není postačující, neboť podle názoru soudu sama o sobě nepotvrzuje skutečnost, že by v minulosti skutečně k zaplavení místa těžby povodňovou vodou došlo. Nepotvrzuje tedy konkrétní filtrační schopnosti štěrkopísků.

224. Pokud jde naopak o případy, kdy tyto, podle názoru soudu relevantní, informace byly zjištěny a popsány, soud u nich shledal určité nedostatky, které znemožňují řádné použití metody analogie.

225. Jezero Černý by podle názoru soudu mohlo být velmi vhodným příkladem analogické situace, ovšem mezi účastníky řízení existoval skutkový spor o to, zda bylo toto jezero v minulosti zatopeno povodňovou vodou (viz také Burda, 2020, strany 33 a 40). Tento spor přitom nebyl ani v procesu EIA, ani v řízení před žalovaným nijak odstraňován a k této otázce nebylo prováděno dokazování. Za této situace nelze v tuto chvíli uzavřít, že by v tomto případě byla metoda analogie uplatněna skutečně vhodně. Překážkou pro provedení analogie zde na druhou stranu nemůže být to, že žalobce a) odmítl zpracovateli studií AQUATEST či znalci Landovi poskytnout detailnější informace o vodním zdroji Bzenec – komplex. Kromě toho, že by žalobce a) neměl procesně těžit ze svého odmítavého postoje k řádném zjištění skutkového stavu, s ohledem na význam tohoto vodního zdroje pokládá soud za správný předpoklad, že k významnému ovlivnění kvality vody ve vodním zdroji infiltrací vody z jezera Černý nikdy nedošlo, pokud v dostupných záznamech není informace o tom, že by například musel být vodní zdroj z tohoto důvodu odstaven. Odstavení takto významného zdroje pitné vody by bylo jistě dokumentováno i ve veřejně dostupných zdrojích.

226. V těžebním jezeře Ostrožská Nová Ves bylo naproti tomu jednoznačně zdokumentováno, že došlo k jeho zaplavení povodňovou vodou v roce 1997. Za vhodnou analogii s možným vlivem na vzdálenější podzemní zdroj pitné vody však nelze považovat porovnávání kvality povrchové vody po povodních s kvalitou povrchové vody za běžného stavu (což zřejmě pokládá za relevantní například Benkovič, 2022, strana 57). Za vhodnou analogii by zde bylo možné označit konkrétní popsaná zjištění, že v relevantní době po těchto povodních nebyla zhoršena kvalita vody v blízkých vrtech. V některých odborných podkladech je zdokumentováno to, že v oblasti takové vrty jsou (AQUATEST, 2010, strana 28, nebo Benkovič, 2022, strana 57), ovšem již nikoliv to, jakým způsobem se v rozhodné době případně měnila kvalita podzemní vody v těchto vrtech. Soud připouští, že v daném případě nemusí mít ani kvalita vody ve vrtech vypovídací hodnotu, pokud zároveň dochází k zaplavení vrtů (neboť jsou v aktivní zóně záplavového území a v záplavovém území Q20, viz Benkovič 2022, strana 57), a v důsledku toho dochází k přímé kontaminaci podzemní vody povodňovou vodou. Konkrétní zjištění však k této problematice nebylo učiněno.

227. Těžba v lokalitě Polešovice – Kolébky by taktéž mohla být vhodnou analogií. Soud rozhodně nepovažuje tento případ za nevhodný ke srovnání pouze proto, že vodní zdroj Polešovice – Les není aktuálně užívaný (jak zdůrazňují vedle žalobců i znalci Burda, 2020, strana 40, a Benkovič, 2022, strana 58). Význam vodního zdroje hraje roli až při případném posuzování toho, nakolik má již zjištěné riziko kontaminace zásadní důsledky. Pokud je zkoumána v první fázi otázka, zda vůbec povodně představují takové riziko, lze vycházet i z případů, které nemají podobný význam jako vodní zdroj Bzenec – komplex. Jako validní analogický případ by však tato lokalita mohla sloužit pouze v případě, že by v rámci analogie bylo posuzováno, zda těžební jezero bylo v minulosti zaplaveno povodňovou vodou a jak se to v rozhodné době poté projevilo na kvalitě podzemní vody ve vodním zdroji (podmínkou pochopitelně je, že tato kvalita byla monitorována). Takové konkrétní údaje neplynou ani ze závěru zjišťovacího řízení k záměru „Pokračování těžby štěrkopísků – Polešovice“ (viz výše). Ani posudek EKOHYDRO (2019) neuvádí konkrétní data z období, kdy bylo těžební jezero zatopeno povodňovou vodou (viz výše).

228. Z dalších analogických případů byla popisována dlouhodobě fungující řízená umělá a také břehová infiltrace u vodního zdroje Káraný – Sojovice. Na tomto případu znalec Landa (2017, strana 38) dokumentoval čistící schopnosti štěrkopísků s ohledem na mnohem kratší vzdálenost infiltrace ze vsakovacích nádrží a z řek Jizery a Labe. V případě této lokality však vznikl odborný spor, který soud není schopen odstranit, přičemž s ohledem na výše učiněná zjištění, pro která bylo nutné napadené rozhodnutí zrušit, by bylo odstraňování tohoto rozporu mezi znaleckými posudky v řízení před soudem nadbytečné. Za oprávněné odborné argumenty proti použití analogie v tomto případě soud považuje jednak to, že v době povodní má být umělá infiltrace odstavována (Burda, 2020, strana 41), jednak již zmíněná obecně platná připomínka, že povodňová voda v povrchových vodotečích odteče v řádu dnů (na rozdíl od těžebního jezera). Jako validní analogii by proto bylo možné tento případ považovat tehdy, byla-li by doprovozena konkrétnějšími výpočty, pomocí kterých by bylo možné srovnat objem a kvalitu zde infiltrované povodňové vody (a to zřejmě pouze při břehové infiltraci, je-li umělá infiltrace skutečně odstavována) s objemem a kvalitou povodňové vody infiltrované z těžebního jezera v nyní posuzovaném dobývacím prostoru, a to i s přihlédnutím k případnému ředění vodou lepší kvality (buďto vodou jiného původu nebo vodou účinněji filtrovanou například vrstvou povodňových hlín).

229. Soud proto uzavírá, že vliv zatopení těžebního jezera povodňovou vodou nebyl v procesu EIA dostatečně prověřen. V prvé řadě nebylo přihlédnuto k tomu, že přinejmenším v počátečních povodňových stavech nemůže hydraulická bariéra plnit funkci opatření účinně zamezujícího negativním vlivům záměru na podzemní vodu. V druhé řadě byla filtrační schopnost štěrkopísků dovozována pomocí analogie, při které však nebyla porovnávána všechna relevantní data, potažmo o některých takových datech panoval spor, který nebyl dokazováním či přinejmenším rešerší odborné literatury odstraněn (zaplavení jezera Černý či odstavování umělé infiltrace v Káraném během povodní). Konkrétní údaje k jednotlivým porovnávaným případům nemohou být bez dalšího nahrazeny ani souhrnnými informacemi o havarijních stavech jednotlivých zdrojů pitné vody. Srovnávací informace, které si vyžádalo Ministerstvo životního prostředí při přezkumu závazného stanoviska vodoprávního úřadu (viz str. 12 stanoviska ze dne 5. 8. 2019, č. j. MZP/2019/570/811), mohou být v tomto směru relevantní, ale musejí být při provádění analogie konkrétně analyzovány ve vztahu k povodňovým stavům.

IV.F.8 Další vlivy na kvalitu podzemní vody

230. Vedle shora posuzovaných rizik úkapů, havárií a povodní bylo jako další riziko žalobci uváděno biologické oživení a eutrofizace.

231. Toto riziko bylo podle názoru soudu v procesu EIA náležitě vyhodnoceno a závěr o přijatelnosti tohoto vlivu nebyl zpochybněn žádnými konkrétními vědeckými metodami.

232. V prvé řadě je zřejmé, že existuje řada opatření, která mohou být přijata k omezení eutrofizace, jako je rozvoj vodních rostlin a vhodný způsob rybářského obhospodařování, tj. podpora dravých ryb a eliminace ryb, které zabraňují rozvoji vodních rostlin (AQUATEST, 2010, strana 33). To by měla zajistit následná rekultivace. I po ukončení těžby přitom právní úprava obsahuje instituty, kterými lze ovlivnit eutrofizační trendy. Například lze uložit konkrétní způsob rybářského obhospodařování dle § 35 odst. 2 vodního zákona. Kromě toho k potlačení eutrofizačních trendů po ukončení těžby může vést také úprava podmínek ochranného pásma 2. stupně, které mohou eliminovat možnost dopadů rekreace (AQD-envitest, 2015, strana 13).

233. Ačkoliv znalec Benkovič (2022, strana 71) například poukazuje na možnost splachů organických látek, které by mohly vést k biologickému oživení, nebyl předložen žádný konkrétní vědecký poznatek o tom, že by vůči biologickému oživení byla shora popisovaná opatření neúčinná. Naopak v daném případě bylo v otázce eutrofizace odkazováno na podle názoru soudu zcela vhodný analogický případ jezera Černý. Studie AQUATEST (2015) provedla srovnávací hodnocení eutrofizačních trendů v tomto bývalém štěrkovišti v blízkosti vodního zdroje Bzenec komplex (350 m východně) a zjistila, že je z hlediska eutrofizace podle ukazatele sinic kvalitnější než voda z vodárenského i těžebního jezera v Ostrožské Nové Vsi (strana 30) a než voda v Nové Moravě (strana 32, 34 a 35). V bývalém štěrkovišti nebyl zjištěn závadný výskyt manganu, dusíku, fosforu, železa ani ropných látek.

234. Rizika spojená s možným biologickým oživením a eutrofizací vody v těžebním jezeře tedy byla řádně posouzena a závěr o přijatelnosti těchto rizik nebyl věrohodným způsobem zpochybněn (a to ani znaleckými posudky Burdy, 2020, či Benkoviče, 2022, které se v této části neopírají o žádné konkrétní vědecké metody).

235. Jako riziko jsou zmiňovány také možné splachy pesticidů do těžebního jezera. Toto riziko by podle názoru soudu mělo být do značné míry eliminováno již tím, že dobývací prostor se nachází v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně. Využívání pesticidů v tomto pásmu je omezeno pravidlem obsaženým v § 30 odst. 8 vodního zákona a může být opatřením obecné povahy i vyloučeno na základě § 30 odst. 10 vodního zákona. Kontaminaci hlín pesticidy proto nelze bez dalšího presumovat a v řízení nebyla taková kontaminace v konkrétním rozsahu tvrzena ani prokazována. Riziko splachů v důsledku deště se přitom alespoň na první pohled nejeví za běžného stavu jako významně zvýšené samotnou těžbou (zemědělská půda v CHOPAV představuje mnohem větší plochu, v rámci které se navíc vyskytují místa s nedokonalou izolační schopností svrchní vrstvy hlín – viz např. Landa, 2017, strana 31; nebo K-Geo, 2008, strana 11 a 13). Odlišným způsobem by na toto riziko bylo možné nahlížet při povodňových stavech, kdy dochází nejen k zatopení těžebny, ale také okolních pozemků. V argumentaci žalobců ani ve znaleckých posudcích však soud nenašel jasný a podložený důvod pro to, aby bylo riziko splachů pesticidů posuzováno izolovaně za standardní situace. Pesticidy by pouze měly být brány v úvahu jako jeden z kontaminantů při povodňových stavech.

236. Žalobci také namítají, že veškerá opatření eliminují rizika pouze po dobu těžby s tím, že poté nebude ochrana vodního zdroje zaručena. Podle názoru soudu však tyto námitky nejsou důvodné. Nelze totiž odhlédnout od právní úpravy, která obsahuje řadu institutů umožňující zajistit ochranu vodního zdroje. Kromě kontrolních a sankčních pravomocí správních orgánů lze opětovně poukázat na právní úpravu ochranného pásma vodního zdroje dle § 30 vodního zákona či možnost zařazení jezera do kategorie citlivé či zranitelné oblasti dle §§ 32 a 33 vodního zákona. Odstraňování následků havárií je pak upraveno zejména v § 41 a 42 vodního zákona a vyhlášky ministerstva životního prostředí č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků. Z této úpravy plyne, že kdyby vlastník neplnil své zákonné povinnosti dobrovolně, může vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí zajistit provedení opatření k nápravě, které by vlastník byl povinen strpět. V případě povodní se právní úprava také nespoléhá na aktivitu vlastníka. Zabezpečovací a záchranné práce lze podle § 63 odst. 3 vodního zákona provádět i proti jeho vůli.

237. I ve světle popsaných zákonných oprávnění správních orgánů lze jako opatření, které do značné míry účinně pomáhá eliminovat rizika negativních vlivů záměru na kvalitu podzemních vod, označit také monitoring požadovaný ve stanovisku EIA. S ohledem na charakter rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru nemusí být v dané fázi přípravy záměru stanoveny všechny detaily tohoto monitoringu. Není proto v tuto chvíli ani podstatné, že není přesně určeno, kdo by měl monitoring provádět a financovat.

IV.G Hodnocení stanovisek dotčených orgánů

238. Jelikož velká část žalobních námitek míří proti závazným stanoviskům, která byla podkladem žalobou napadeného rozhodnutí, považuje soud za vhodné nejprve stručně přiblížit povahu závazných stanovisek a podstatné procesní aspekty jejich přezkumu.

239. Podle již ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že v pravomoci správních orgánů, které rozhodují na základě závazných stanovisek, „není přezkoumávat stanoviska (podkladové správní úkony) dotčených orgánů státní správy. Dotčené orgány státní správy se v nich vyjadřují ke specializovaným otázkám, které si z důvodu nedostatku odbornosti nemůže posoudit stavební úřad [respektive obecněji rozhodující správní orgán] sám. Stavební úřad [respektive obecněji rozhodující správní orgán] je jejich vyjádřeními vázán a do značné míry při jejich pořizování plní roli koordinátora a jeho úlohou je zajistit mezi jednotlivými stanovisky soulad.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 As 25/2009-163). „Dotčené orgány zaujímají ve správním řízení specifické postavení, jejich úkolem je poskytování odborné pomoci správnímu orgánu, který vede řízení, a to v otázkách, v nichž disponují dostatečnými znalostmi a kompetencemi. Tato odborná pomoc má formu vydávání vyjádření, stanovisek, závazných stanovisek atd., jimiž se dotčené orgány vyjadřují k odborným otázkám, které se týkají předmětu správního řízení. V případě posouzení závazného stanoviska dotčeného orgánu v rámci odvolacího řízení hraje obdobnou roli též nadřízený orgán dotčeného orgánu, u kterého si odvolací orgán vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2017, č. j. 4 As 49/2017-32).

240. Z další judikatury pak vyplývá, že „závazné stanovisko dle § 149 správního řádu není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 As 97/2014-127, či též rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009-113) a ve správním soudnictví je proto lze přezkoumat postupem dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. jakožto subsumovaný správní akt.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2017, č. j. 2 As 230/2016-65). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl, že je-li „závazné stanovisko potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu, pak dle Nejvyššího správního soudu obvykle postačí ty odvolací námitky, pro něž bylo další závazné stanovisko vyžádáno, vypořádat v rámci rozhodnutí o odvolání odkazem na (v nynější věci potvrzující) závazné stanovisko, doplněné případně citací příslušné jeho části. Naopak není úkolem odvolacího správního orgánu potvrzující závazné stanovisko pro odvolatele blíže interpretovat a posuzovat jeho zákonnost, přezkoumatelnost, věcnou správnost či další obdobné otázky. Takový přezkum původního závazného stanoviska měl být proveden v rámci vydání potvrzujícího (čí měnícího) závazného stanoviska, přičemž pokud je v tomto ohledu navazující závazné stanovisko nedostačující, lze se jeho přezkumu domáhat až v případném soudním řízení správním o žalobě proti finálnímu rozhodnutí odvolacího správního orgánu.“ Podle Nejvyššího správního soudu je to „právě nadřízený dotčený orgán státní správy primárně povolán k věcnému vypořádání odvolacích námitek směřujících proti závaznému stanovisku, přičemž odvolacímu správnímu orgánu pak v zásadě postačí pro účely procesního vypořádání takových odvolacích námitek v rozhodnutí o odvolání odkázat na závěry potvrzujícího (případně měnícího) závazného stanoviska, je tedy třeba, aby revizní závazné stanovisko podle § 149 odst. 4 [nyní odst. 7] správního řádu obsahovalo vylíčení odvolacích námitek vztahujících se k revidovanému závaznému stanovisku, dále též hodnocení důvodnosti těchto námitek a konečně i předestření úvah, které nadřízený dotčený orgán k takovému hodnocení důvodnosti vedly. Neobsahuje-li revizní stanovisko takové náležitosti, lze konstatovat, že je nezákonné.“

241. V rozsudku ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 As 56/2009-63 (publ. pod č. 2167/2011 Sb. NSS), pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „[o]bdobně jako správní orgán prvního stupně je vázán závazným stanoviskem dotčeného orgánu, je i odvolací orgán vázán stanoviskem orgánu nadřízeného dotčenému orgánu a nemůže se od něj odchýlit. To samozřejmě nemění nic na skutečnosti, že konečné rozhodnutí o odvolání náleží odvolacímu orgánu a přezkumné stanovisko orgánu nadřízeného dotčenému orgánu je pouze podkladem pro vydání rozhodnutí o odvolání. Odvolací správní orgán je povinen si obstarat k posouzení odvolacích námitek, které směřují proti závaznému stanovisku, podklady, které jsou dostatečným základem pro rozhodnutí (§ 3 správního řádu). V případě odvolání směřujícího proti závaznému stanovisku, o něž opřel své rozhodnutí správní orgán prvního stupně, stanoví § 149 odst. 4 [nyní odst. 7] správního řádu povinnost vyžádat si od orgánu nadřízeného dotčenému orgánu potvrzení nebo změnu zákonného stanoviska.“ Z uvedeného je zřejmé, že vypořádání jednotlivých odvolacích námitek (včetně těch, které směřují proti obsahu závazného stanoviska) je vždy úkolem odvolacího orgánu. Potvrzující stanovisko totiž představuje pouze podklad rozhodnutí. Jelikož se ovšem jedná o podklad odborný, lze jistě některé odvolací námitky vypořádat odkazem na něj – tj. například učinit závěr, že námitka je nedůvodná proto, že z odborného podkladu plyne opak (s uvedením konkrétních úvah, které tento závěr potvrzují). Za nezákonný proto nelze bez dalšího označit postup žalovaného spočívající v tom, že v reakci na odvolací námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska zrekapituloval závěry závazného stanoviska a následného potvrzujícího (přezkumného) stanoviska. Z hlediska požadavku na vypořádání odvolacích námitek není podstatná zvolená forma, nýbrž to, zda byl vyslovena jasná úvaha, proč nebyla námitka shledána důvodnou.

242. Podobně jako odvolací rozhodnutí tvoří s prvostupňovým rozhodnutím jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 5 As 63/2011-92), tvoří i závazné stanovisko spolu s přezkumným závazným stanoviskem vydaným dle § 149 odst. 7 správního řádu jeden celek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 As 97/2014-127). Jednota obou stanovisek znamená jednak to, že nadřízený dotčený orgán jednak nemusí slepě opakovat veškeré úvahy dotčeného orgánu, s nimiž se ztotožňuje, jednak to, že nadřízený dotčený orgán může sám napravit nedostatky závazného stanoviska, včetně jeho nepřezkoumatelnosti. Krajský soud se neztotožňuje s argumentací žalobců, že by se popsaná jednota obou stanovisek uplatňovala pouze v rámci soudního přezkumu, a nikoliv již v samotném správním řízení. Žalobní argumentace v této otázce ostatně není příliš přesvědčivá, neboť zřejmě vychází z toho, že by snad odvolací správní orgán měl na nedostatky podkladových aktů pohlížet přísnějším pohledem než následně soud. Pro takové rozlišování však neexistuje žádný rozumný důvod.

IV.G.1 Stanoviska EIA

243. Podkladem pro napadené rozhodnutí bylo stanovisko EIA, závazné stanovisko k ověření souladu s požadavky právních předpisů ze dne 26. 10. 2015, č. j. 24489/ENV/15 (dále jen „ověřovací závazné stanovisko“), a závazné stanovisko k ověření změn podle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů ze dne 10. 5. 2018, č. j. MZP/2018/710/222, všechna vydaná Ministerstvem životního prostředí. V rámci odvolacího řízení pak bylo na základě postupu dle § 149 odst. 7 správního řádu vydáno přezkumné závazné stanovisko Ministra životního prostředí ze dne 4. 12. 2019, č. j. MZP/2019/430/549.

244. Soud v prvé řadě poznamenává, že níže uvedené závěry k obsahu stanoviska EIA se vztahují také k ověřovacímu závaznému stanovisku, neboť to obsah stanoviska EIA fakticky přejímá (resp. jak uvádí Nejvyšší správní soud, „procesně překlápí“ - viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2019, č. j. 4 As 202/2019-87). V druhé řadě je nutno zdůraznit, že stanovisko EIA v sobě zahrnuje řadu podmínek, které jsou postupně inkorporovány do různých rozhodnutí správních orgánů vydávaných v jednotlivých navazujících řízeních. Rozhodnutí vydané v této věci není jediným navazujícím rozhodnutím, které by v sobě zahrnulo celé stanovisko EIA. Rozsah přezkumu stanoviska EIA je přitom limitován rozsahem přezkumu navazujícího rozhodnutí. Soudu nepřísluší posuzovat zákonnost těch částí stanoviska EIA, které se do napadeného rozhodnutí nepromítají a mají být zohledněny v jiných navazujících řízeních (např. podmínka krátkodobého deponování materiálu, podmínka zamezení splachům organických látek, podmínka týkající se umístění zázemí těžebny či odstavné plochy). Výsledky těchto řízení jsou samostatně soudně přezkoumatelné a v rámci nich soud může přezkoumat zákonnost příslušných částí stanoviska EIA, které je i v tomto případě podkladovým úkonem ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s.

245. To, že na stanovisko EIA navazují různá řízení, v rámci nichž bude záměr postupně konkretizován, se projevuje také ve skutečnosti, že různé podmínky stanoviska EIA mohou být v dané fázi různě konkrétní. Například podmínka zabezpečení přípravy monitoringu podzemních a povrchových vod je podle názoru soudu záměrně formulována obecněji, neboť navazující řízení umožňují na základě postupné konkretizace záměru monitoring specifikovat. Za logické soud považuje i to, že byla prozatím stanovena podmínka zabezpečení přípravy monitoringu. Teprve v pozdější fázi (při povolování hornické činnosti) bude na místě stanovit podmínku samotného monitoringu.

246. Podobně považuje soud za plně postačující, že stanovisko EIA stanovilo v dané fázi zatím podmínku zpracování souhrnného plánu sanace a rekultivace, tj. nikoliv podmínku provedení rekultivace konkrétním způsobem. Za vadu stanoviska EIA ani napadeného rozhodnutí proto nelze považovat nedostatky samotného plánu sanace a rekultivace. Z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí je podstatné, že tato podmínka byla splněna tím, že plán byl zpracován. Nakolik jsou dílčí body tohoto plánu realizovatelné a souladné se zákonnými limity, bude posuzováno až v rámci řízení o povolení hornické činnosti. Shledají-li správní orgány (potažmo dotčené orgány) v řízení o povolení hornické činnosti nedostatky tohoto plánu, mohou žadateli uložit jeho přepracování a případně také stanovit konkrétní podmínky sanace a rekultivace.

247. Soud poznamenává, že stanovisko EIA nelze považovat za nezákonné pouze z toho důvodu, že dříve bylo k obdobnému záměru vydáno negativní stanovisko. Kromě toho, že se nejednalo o záměr shodný (plocha i rozsah těžby byly zásadním způsobem zredukovány), také podklady se z velké části zjevně lišily, respektive pro účely nového posouzení byly přepracovány či doplněny.

248. Stanovisko EIA nelze považovat za nezákonné ani z důvodu, že jsou jeho podmínky obtížně splnitelné (potažmo fakticky nesplnitelné, jak tvrdí žalobci). Cílem tohoto stanoviska totiž není posouzení realizovatelnosti záměru, nýbrž stanovení požadavků na ochranu životního prostředí, za nichž lze záměr realizovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2017, č. j. 7 As 51/2016-221). V případě, že je záměr realizovatelný jen za přísných podmínek z hlediska ochrany životního prostředí, je úkolem Ministerstva životního prostředí tyto podmínky stanovit bez ohledu na náročnost jejich splnění. Pokud není žadatel tyto podmínky schopen splnit, nemůže záměr realizovat. Kromě toho, že tuto otázku nepřísluší posuzovat Ministerstvu životního prostředí v procesu EIA, stanovením příliš přísných podmínek fakticky bránících realizaci záměru nemohou být odpůrci záměru nijak zkráceni na svých právech.

249. Pokud jde o podmínku aktivace hydraulické bariéry při zaplavení těžebního jezera povodňovou vodou, nejedná se o podmínku nesplnitelnou. Po odeznění povodňového stavu lze hydraulickou bariéru využít, byť v omezené míře, tj. spíše jako doplňkové opatření. To, že hydraulická bariéra není účinným opatřením k odstranění rizik spojených s povodněmi, zároveň neznamená, že by uvedená podmínka byla nesplnitelná. Nelze souhlasit se žalobci ani v tom, že by Ministerstvo životního prostředí nezohlednilo dopady provozu hydraulické bariéry. Standardní provoz hydraulické bariéry byl posuzován ve studiích AQUATEST (2010 a 2015), v posudku G E T (2014), oponentním posouzení AQD-envitest (2012). Krizové „povodňové“ scénáře provozu hydraulické bariéry sice posuzovány nebyly, ale v rámci povodní může hydraulická bariéra v každém případě plnit spíše doplňkovou funkci. Není tedy dán předpoklad, že by měla být využívána nadstandardně.

250. Za vadu způsobující nezákonnost stanoviska EIA je však již nutno považovat to, že hydraulická bariéra byla ve stanovisku EIA brána jako účinné opatření k zabránění kontaminace podzemní vody při povodňových stavech. Touto otázkou se soud zabýval podrobněji v části V.F.5 tohoto rozsudku, a vzal za prokázané, že hydraulická bariéra tak, jak byla koncipována ve studiích AQUATEST (2010, 2012 a 2015) za těchto situací nemůže plnit funkci účinného opatření zcela zabraňujícího kontaminaci.

251. Za vadu způsobující nezákonnost stanoviska EIA soud zároveň považuje skutečnost, že stanovisko vychází při hodnocení rizik záměru pro vodní zdroj Bzenec – komplex ze studií AQUATEST (2010, 2012 a 2015) založených na chybném matematickém modelu, což se mohlo projevit jak ve správnosti závěrů studií, tak v konečném důsledku ve správnosti posouzení vlivů záměru na životní prostředí ve stanovisku EIA (k tomu podrobněji viz zejména části V.D.2 a V.D.11 tohoto rozsudku).

252. Krajský soud si je vědom toho, že v posuzované věci byl postup Ministerstva životního prostředí už tak nadstandardní, neboť bylo vyžádáno také oponentní posouzení. I s ohledem na později předložené znalecké posudky, které jsou dílem nekvalitní, dílem zavádějící a dílem neúplné, je ovšem zřejmé, že situace bude vyžadovat ještě více nadstandardní přístup. Soud si nedokáže v tuto chvíli představit jinou možnost, než že přinejmenším pro některé vlivy záměru bude zpracován posudek nezávislé autority v oboru (například fakulty veřejné vysoké školy, která není spojena se žádným ze znalců či hodnotitelů, kteří již věc posuzovali). Jakkoliv se jedná o situaci výjimečnou, kromě toho, že toto řešení takřka vyžadují rozpory mezi znaleckými posudky, lze tento požadavek považovat za přiměřený s ohledem na význam hodnoty, která je podle žalobců a některých znalců ohrožena, a to zdroje pitné vody pro více než sto tisíc obyvatel.

253. Žalobci dále namítají neaktuálnost stanoviska EIA. Těmto námitkám soud nepřisvědčil.

254. Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu (například rozsudek ze dne 11. 10. 2019, č. j. 4 As 202/2019-87), při přezkumu procesu EIA je třeba vycházet ze skutkového stavu v době, kdy proces EIA probíhal. Pokud mezi dobou, kdy proběhl proces EIA, a dobou, kdy správní orgány rozhodují v navazujícím řízení, uplyne delší doba, může se stát, že dojde k podstatné změně okolností, která bude mít za následek nutnost doplnit skutkový stav zjištěný v procesu EIA, popř. některé závěry přehodnotit. Podstatná změna okolností však nemůže vést k závěru o nezákonnosti stanoviska EIA, nýbrž jedině k závěru o nutnosti doplnění tohoto posouzení či provedení nového posouzení. Pokud účastník řízení tvrdí, že k podstatné změně okolností po vydání stanoviska EIA došlo, musí správní orgán posoudit, zda se jedná skutečně o změnu okolností po vydání stanoviska EIA, pokud ano, zda je tato změna podstatná. Nedisponuje-li pro takové posouzení dostatečnými odbornými znalostmi, může si k těmto otázkám vyžádat stanovisko dotčeného orgánu. Pouhé tvrzení o podstatné změně okolností, neukáže-li se jako opodstatněné, není důvodem pro revizi stanoviska EIA.

255. Žalovaný v novém řízení postupoval zcela v souladu s uvedenými úvahami soudu. Jako nové, potažmo dříve nezohledněné skutečnosti byly účastníky řízení v odvoláních namítány klimatická změna a aktualizace Státní politiky životního prostředí České republiky 2012 – 2020 z roku 2016. K těmto otázkám se na žádost žalovaného vyjádřilo Ministerstvo životního prostředí ve svém vyjádření ze dne 25. 11. 2021, č. j. MZP/2021/710/5641, a žalovaný jeho závěry převzal v napadeném rozhodnutí. Krajský soud se přitom s těmito závěry taktéž ztotožňuje. Předně další dokazování (např. znalecké posudky Landy, 2021, či Benkoviče, 2021) potvrzuje konstatování Ministerstva životního prostředí, že klimatická změna je dlouhodobý proces probíhající nejpozději od průmyslové revoluce. Je tudíž zcela zřejmé, že se nejedná o novou skutečnost, která by nastala až po vydání stanoviska EIA. Je také logické, že Ministerstvo životního prostředí tento dlouhodobý proces nutně muselo brát při posuzování vlivů záměru na životní prostředí v úvahu. Pokud pak jde o aktualizaci státní politiky životního prostředí, je ze sdělení Ministerstva životního prostředí zřejmé, že tento programový dokument na posouzení vlivů záměru nic nemění. V odkazovaném bodě 1.1.1.7 pouze vyjadřuje požadavek na omezení ohrožení podzemních zdrojů vod v důsledku zvyšování těžby štěrkopísků v nivách toků. Pokud stanovisko EIA shledalo, že k žádnému takovému ohrožení nedojde, nemohla změna programového dokumentu požadující omezení takového ohrožení představovat novou skutečnost, která by mohla být jakýmkoliv způsobem v procesu EIA zohledněna.

256. Pokud jde o nové podklady, které byly získány po vydání stanoviska EIA, soud neshledal, že by žalovaný tyto podklady ignoroval. To, že je případně označil za nedostatečné, neprůkazné apod. (např. stanoviska ČGS) neznamená, že by je opomenul. Žalovaný vycházel z celé řady podkladů, tyto podklady ve svém souhrnu vyhodnotil a na základě nich konstatoval zjištěný skutkový stav. Jsou-li některé podklady ve vzájemném rozporu, je logické, že zjištěný skutkový stav nemůže být v souladu se všemi. Tato skutečnost nepředstavuje nezákonnost, nýbrž zcela standardní výsledek volného hodnocení důkazů, na základě něhož mohou být některé důkazy vyhodnoceny jako nepravdivé, nezákonné, neprůkazné, resp. s nedostatečnou vypovídací hodnotou. To, že se soud s hodnocením důkazů ze strany žalovaného neztotožnil, není otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (potažmo stanoviska EIA).

257. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce m), že se měl žalovaný zabývat aktuálním dokumentem „Státní politika životního prostředí 2030 s výhledem do 2050“. Žalobce opomíjí skutečnost, že žalovaný není povinen se zabývat každou politickou proklamací, která byla uskutečněna po vydání stanoviska EIA a na kterou navíc ani žádný z účastníků v řízení nepoukázal. V tomto případě nejde o změnu právního předpisu, ani o novou skutkovou okolnost týkající se konkrétního záměru, které by žalovaný musel automaticky zohlednit. To, že se žalovaný zabýval Státní politikou životního prostředí České republiky 2012 – 2020 ve znění aktualizace z roku 2016, nebylo dáno tím, že by se jí musel ex offo zabývat, ale tím, že konkrétně na tento dokument účastníci řízení poukazovali. Žalovaný nebyl povinen vyhledávat nové programové dokumenty a v jejich světle aktualizovat odvolací námitky podle vlastního uvážení.

258. Neaktuálnost stanoviska EIA nemůže plynout ani z toho, že jeho platnost nebyla po vydání napadeného rozhodnutí prodloužena sdělením Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 8. 2022, č. j. MZP/2022/700/97. Žalovaný při svém rozhodování vycházel z aktuálního vyjádření Ministerstva životního prostředí (ze dne 25. 11. 2021, č. j. MZP/2021/710/5641), které konstatovalo, že na jeho závěrech se nic nezměnilo. Jestliže k neprodloužení platnosti stanoviska EIA došlo až po vydání napadeného rozhodnutí, nelze konstatovat, že by již v době rozhodování žalovaného bylo stanovisko EIA neaktuální. Už z toho, jak žalobci a) až k) sdělení č. j. MZP/2022/700/97 popisují, je patrné, že nevychází z žádného průlomového odborného podkladu a jen stěží by mohlo nezpochybnitelně popisovat konkrétní nová rizika záměru, a to navíc k okamžiku vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Samotné vydání tohoto sdělení přitom bylo skutečností, která nastala až po vydání napadeného rozhodnutí, a kterou tudíž nelze s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. zohlednit. I kdyby však soud chtěl toto sdělení využít jako důkaz (jakkoliv podle názoru soudu odstranit nejistoty ohledně možných vlivů záměru nemohl), musel by jej pak hodnotit také ve světle nestandardních okolností, které k jeho vydání vedly, jak je obsáhle popisuje osoba zúčastněná na řízení. Popisované skutečnosti jsou přitom již na první pohled alarmující a musely by vést soud k tomu, aby se zabýval nejen vypovídací hodnotou tohoto sdělení, ale také například tím, zda není v důsledku popisovaných skutečností například nicotné. Dokazování asi třiceti důkazy, které k této otázce navrhovala osoba zúčastněná na řízení, by podle názoru soudu překračovalo rámec soudního přezkumu v této věci.

259. Žalovaný nepochybil ani tím, že nevyčkal na výsledek posouzení žádosti o prodloužení platnosti stanoviska EIA. Toto posouzení nebylo pro žalovaného předběžnou otázkou, neboť v době rozhodování žalovaného bylo stanovisko EIA jednak dle vyjádření Ministerstva životního prostředí ze dne 25. 11. 2021 aktuální, jednak s ohledem na § 9a odst. 4 věty třetí za středníkem zákona o posuzování vlivů nadále platné. Podle tohoto ustanovení totiž platnost stanoviska neuplyne, dokud není žádost o prodloužení jeho platnosti vyřízena.

260. Nedůvodnou je také námitka, že měl žalovaný vypořádat námitky žalobců, které byly adresovány Ministerstvu životního prostředí při posuzování žádosti o prodloužení platnosti stanoviska EIA. Úkolem žalovaného bylo vypořádat námitky odvolací.

IV.G.2 Závazné stanovisko krajské hygienické stanice

261. Ve vztahu k závaznému stanovisku Krajské hygienické stanice Zlínského kraje ze dne 7. 7. 2015, č. j. KHSZL 12052/2015 (resp. navazujícímu přezkumnému závaznému stanovisku Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 7. 2019, č. j. MZDR 17576/2019-3/OVZ), žalobci v prvé řadě zpochybňují místní příslušnost Krajské hygienické stanice Zlínského kraje. Tyto námitky soud neshledal důvodnými.

262. Předně stanovený dobývací prostor se jednoznačně nachází výlučně na území Zlínského kraje. Tvrzení žalobce m) o umístění dobývacího prostoru na pozemku v Jihomoravském kraji jsou zjevně v rozporu s výrokem prvostupňového rozhodnutí. Nelze proto přisvědčit námitkám nesprávného určení dotčených orgánů (tj. že dotčenými orgány měly být také Krajský úřad Jihomoravského kraje, Městský úřad Veselí nad Moravou a Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje). Pokud jde konkrétně o krajskou hygienickou stanici, místně příslušnou byla pouze Krajská hygienická stanice Zlínského kraje. Namítaná skutečnost, že záměr může ovlivnit obyvatelstvo především na území Jihomoravského kraje, může být v obecné rovině důvodem pro delegaci, nikoliv pro odlišné určení místní příslušnosti. Delegace provedená Ministerstvem zdravotnictví (usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. MZDR 56571/2016-2/OVZ) podle § 131 odst. 2 písm. a) správního řádu však byla vadná už z toho důvodu, že se aplikované ustanovení vztahuje pouze na rozhodování ve správním řízení, nikoliv na vydávání závazných stanovisek. Tato skutečnost však není ani příliš významná, neboť uvedené usnesení bylo zrušeno a nikdy nenabylo právní moci. Na Krajskou hygienickou stanici Jihomoravského kraje tedy nikdy nebyla příslušnost přenesena a její závazné stanovisko ze dne 3. 10. 2016, č.j. 55703/2016/Ho/HOK, bylo tudíž zcela správně pro zjevnou nezákonnost zrušeno rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. 1. 2017, č.j. 887/2017-OVZ-32.7. K obsahu tohoto zjevně nezákonného a zrušeného závazného stanoviska správní orgány nepřihlížely zcela správně. Ve věci bylo vydáno závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Zlínského kraje, které bylo napadeným rozhodnutím plně respektováno.

263. Pokud jde o výtku Veřejného ochránce práv, že byly z rozhodovacího procesu vyloučeny správní orgány Jihomoravského kraje, pak k tomu musí soud poznamenat několik skutečností. V prvé řadě tyto orgány nebyly vyloučeny, pouze nebyly místně příslušné. Není-li zákonná úprava zcela vhodná, lze uvažovat o její změně do budoucna, nicméně sám o sobě tento argument nemůže být důvodem pro neaplikování zákonné úpravy. V případě dotčených orgánů státní správy lze navíc důvodně pochybovat o relevanci uvedené argumentace. Tyto orgány totiž nereprezentují územně samosprávné celky, nýbrž stát jako celek. Jednotlivé státní orgány přitom mají interní možnosti, jak spolu komunikovat, předávat si poznatky a podklady, přesvědčovat se a případně žádat nadřízený orgán o korekci postupu jednoho z nich. Krajská hygienické stanice Jihomoravského kraje se mohla těmito interními postupy snažit o ovlivnění stanoviska Krajské hygienické stanice Zlínského kraje (totéž platí pro příslušné odbory krajských úřadů, které nejsou orgány kraje, nýbrž orgány státní správy). Pouze jedna z nich však byla dotčeným orgánem příslušným k vydání závazného stanoviska jako jediného výstupu v oblasti ochrany zdraví, a to Krajská hygienická stanice Zlínského kraje.

", "next": 239302}