176. Zpracovatel s pořizovatelem nejsou subjekty oprávněné měnit obsah (zadání) pořizované územně plánovací dokumentace. Dispozičním právem měnit obsah (zadání) územního plánu a jeho změn je nadáno pouze zastupitelstvo obce, a to buďto usnesením o změně obsahu (zadání) nebo usnesením o vydání pokynu dle stavebního zákona. Lze poukázat i na tabulku dokládající rozdíly mezi zadáním (obsahem) a návrhem předloženým k vydání zastupitelstvu, a to na úrovni (vypuštění) celých dílčích změn (viz tabulka na str. 8 až 12 odůvodnění změny ÚPmB 2024). Celkový počet dílčích změn zahrnutých do zastupitelstvem schváleného zadání a nezahrnutých do vydané změny ÚPmB 2024 je celkem 44. Z toho je 26 dílčích změn označeno důvodem: „návrh nebyl zpracován (odborná úvaha zpracovatele)“, což je nepřípustné. Dalších 18 dílčích změn je označeno důvodem: „změna vyloučena po projednání“, což je nepřípustný postup nejen určeného zastupitele, ale též pořizovatele a zpracovatele.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
177. Rozsudek, na nějž navrhovatel odkazuje, se zaměřuje na situaci, ve které je předmět vymezen tak, že neodpovídá skutečnému obsahu vydaného opatření obecné povahy. Cílem obsahu změny B165 bylo vytvoření územních podmínek pro umožnění realizace vstupního areálu do ZOO Brno. Návrh tak směřuje proti nesouladu obsahu změny B165 předložené zastupitelstvu k rozhodnutí o pořízení s obsahem změny v podobě k veřejnému projednání a následnému neposouzení SEA ze strany KÚ. Metodický výklad vybraných bodů přílohy č. 1 k zákonu o EIA mimo jiné stanoví, že klíčovou otázkou pro posouzení, zda bude pro změnu územního plánu uplatněn požadavek na SEA vyhodnocení, je rozsah změny větší než 5 ha. Změna B165 zveřejněná k veřejnému projednání nepřesahuje 5 ha a vymezení stavební plochy pro veřejnou vybavenost (O) namísto části stavební plochy smíšené, obchodu a služeb (SO). Nepředstavuje proto významně odlišně zpracovaný návrh. KÚ tedy ve svém stanovisku neuplatnil požadavek na vyhodnocení SEA. Kdyby tomu tak bylo, pak by postup pořizování byl v této souvislosti upraven.
178. Proces pořizování územních plánů a jeho změn je dynamický a výsledné znění nemusí zcela odpovídat schválenému zadání. Podstatné je, že návrh ze základní koncepce stanovené v zadání vychází. Tak tomu bylo i v tomto případě. Bylo tu nutné komplexnější řešení, které bylo upřednostněno před řešením dílčím, které nereflektuje na vyvolané souvislosti. Proto odborný návrh změny zpracovává autorizovaná osoba. Samotný záměr ZOO zasahuje do poloviny plochy stabilizované smíšené, obchodu a služeb (SO), což vyvolalo nutnost komplexního řešení, neboť nelze ponechávat zbytkovou plochu v území, která tak již nemůže plnit účel, pro který byla územním plánem stabilizována. Z tohoto důvodu zpracovatel navrhl z odborného hlediska řešení i pro tuto zbytkovou plochu tak, aby mohla být smysluplně využita.
179. Tento návrh vychází z požadavku zadání koordinovat návrh souběžně s pořizovaným novým územním plánem, který v této zbytkové ploše navrhuje rovněž plochu pro veřejnou vybavenost (mimo jiné pro mateřskou školu). Návrh tedy naplňoval cíl zadání způsobem, který reflektuje v nezbytně nutné míře i na své okolí.
c. Hodnocení soudu
180. Soud úvodem zdůrazňuje, že zadání změny územního plánu je pouze východiskem celého procesu jejího přijímání. Stavební zákon nestanoví, že by výsledek tohoto procesu měl plně korespondovat s obsahem původního zadání. Naopak na několika místech vývoj a změny v průběhu plánování předpokládá (např. § 51 odst. 3 či § 53 odst. 3 stavebního zákona).
181. K požadavku na soulad návrhu změny územního plánu s obsahem schváleného zadání se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169 (č. 2266/2011 Sb. NSS), tak, že:
„Proces pořizování změny územního plánu je dynamický, její obsah se proměňuje v čase tak, jak tento proces prochází jednotlivými fázemi. Z § 50 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 nelze dovodit příkaz, aby návrh změny územního plánu byl identický s obsahem schváleného zadání, nýbrž toliko pokyn, aby návrh ze schváleného zadání vycházel.“
Změny schváleného zadání lze poté činit po celou dobu procesu zpracování návrhu změny územního plánu. Ustanovení § 47 odst. 4 stavebního zákona, podle něhož na základě výsledků projednání pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem upraví návrh zadání a předloží jej ke schválení, se týká pouze zadání nového územního plánu, nikoli jeho změny. Návrh změny územního plánu tedy nemusí být zcela identický s obsahem jeho schváleného zadání. Musí z něj „jen“ vycházet (§ 50 odst. 1 stavebního zákona).
182. Soud současně uznává, že pokud obsah zadání nesplňoval podmínku komplexnosti, ke které dospěl zpracovatel, tak šlo o úpravu, ke které se zastupitelstvo muselo někdy v průběhu přípravy a přijímání územního plánu vyjádřit. Zastupitelstvo se ovšem v celém procesu dostává ke slovu pouze ve fázi schvalování zadání územního plánu (§ 47 odst. 5 stavebního zákona) a poté až při rozhodování o vydání územního plánu (§ 54 stavebního zákona). Do pořizování svým rozhodováním nevstupuje.
183. Požadavkům stavebního zákona je tedy podle soudu dáno zadost, pokud zastupitelstvo rozhodne až o výsledném návrhu územního plánu. Pokud by s provedením dané změny nesouhlasilo, může postupovat podle § 54 odst. 3 stavebního zákona a (1) vrátit předložený návrh pořizovateli se svými pokyny k úpravě a novému projednání, nebo (2) návrh zamítnout [k tomu obdobně viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2024, č. j. 66 A 1/2023-224 („rozsudek Moravské Knínice 2“), body 16 až 29].
184. [OBRÁZEK][OBRÁZEK]Tyto požadavky byly splněny. Jak upozornil odpůrce, cílem obsahu příslušné změny vždy bylo vytvoření územních podmínek pro umožnění realizace vstupního areálu do ZOO Brno. Tomuto cíli změna B165 i po úpravě odpovídá. Pro názornosti soud připojuje vzájemné porovnání zadání (tyrkysově označená plocha na obrázek níže vlevo) a výsledný návrh změny (červenými tečkami označená plocha na obrázku níže vpravo):
Návrh změny územního plánu tedy vycházel z obsahu schváleného zadání a držel se jeho cíle. Je sice plošně větší (o zhruba jednu třetinu, namísto původních 2,2 ha mají upravené plochy 3,31 ha), ale logicky navazuje na původně vymezenou plochu, kterou rozvíjí což má své legitimní důvody, které odpůrce výše popisuje. A zastupitelstvo s tím souhlasilo.
185. Soud také souhlasí s odpůrcem, že zde řešenou situaci nelze ztotožňovat se situací řešenou rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008-62. Navrhovatel odkazuje na právní věty tohoto rozsudku, zejména na požadavek konkrétního vymezeného předmětu opatření obecné povahy, které podle Nejvyššího správního soudu nedostojí taková změna územního plánu, jejíž skutečný obsah neodpovídá navrženému zadání a z níž nelze s určitostí seznat, které části dosavadního územního plánu a v jakém rozsahu byly měněny. Druhá právní věta, kterou navrhovatel též cituje, říká, že je povinností pořizovatele územního plánu nebo jeho změny zpracovat věcný obsah návrhu zadání tak, aby skutečně odpovídal navrhovaným změnám a umožňoval posouzení, zda bude nutné jej posoudit podle zákona o EIA, a to jako koncepci (v rámci) SEA či záměr (v rámci EIA).
186. Podle soudu ovšem problémy, které zmiňuje citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, v tomto případě vůbec nevyvstaly. Jak plyne z výše uvedeného, je zde plně seznatelné, které části dosavadního územního plánu a v jakém rozsahu se změnily. Skutečný obsah návrh změny vychází ze zadání a v tomto směru mu odpovídá, jak soud výše vysvětlil a znázornil. Nevznikl tu ani problém z hlediska možnosti posoudit, zda bude změnu nutné posoudit podle zákona o EIA, odbor životního prostředí KÚ („OŽP“) ostatně neměl k návrhu po úpravě žádné připomínky (k tomu viz blíže část V. 7. níže). Úpravy změny B165 se tedy citovanému rozsudku nepříčí.
187. Navrhovatel při jednání také na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 As 279/2021-30. V dané věci zastupitelstvo obce rozhodlo o pořízení změny územního plánu za účelem výstavby profesionální hasičské stanice. Návrh pak ovšem obsahoval ještě změnu definice pojmu koeficient zastavěnosti a požadavky na výškovou hladinu budov v zastavěném území. To již nelze odůvodnit umístěním a výstavbou profesionální hasičské stanice. V tomto případě však úprava dotčených ploch v průběhu pořizování nijak nevybočuje z cesty dosáhnout cíle umožnění realizace vstupního areálu do ZOO Brno.
188. Pokud jde o námitky související s vyhodnocením SEA, dopadá na ně názor soudu vysvětlený níže v části V. 7., že změna B165 vůbec nemusela projít tímto hodnocením.
V. 5. Výrok změny ÚPmB 2024 netrpí vadami s dopadem na její zákonnost
a. Shrnutí návrhového bodu
189. Navrhovatel tvrdí, že výrok změny ÚPmB 2024 byl nesprávně formulován, protože nebyl vytvořen podle platných právních předpisů, konkrétně vyhlášky č. 500/2006 Sb. a její novely. Jde o zásadní vadu, která zakládá důvod pro zrušení celé změny ÚPmB 2024. Útržkovité texty, kterými jsou popsány změny v příloze č. 1 výroku nejsou zahrnuty do dokumentu nadepsaného Regulativy pro uspořádání území, datovaného srpen 2024, publikovaného odpůrcem pod nadpisem Úplné znění územního plánu obce Brna. Rozdíly mezi dokumentem Regulativy pro uspořádání území před a po změně ÚPmB 2024 jsou zjevné z dokumentu téhož jména, avšak s barevným zvýrazněním pořízeným pořizovatelem.
190. Výrok navíc obsahuje nesrozumitelný text v části týkající se změn. Některé změny jsou označeny jako „bez změny“, ale v dalších sloupcích jsou uvedeny informace o jejich identifikaci, což způsobuje zmatek. Např. dílčí změna č. B234_p365_22_c zní v příslušné části výroku „beze změny“. Jako identifikace změny ve výkresové části, označení výkresu, číslo listu je uveden údaj PVÚ 38. Při zvětšení výkresu na str. 24 souboru se změnou územního plánu lze zjistit, že změna č. B234_p365_22_c se zde nenalézá.
191. Změna ÚPmB 2024 neobsahuje důležité informace o změnách provedených po zveřejnění návrhu, celkem se mělo jednat o 26 dílčích změn, k jejichž vyloučení došlo z rozhodnutí zpracovatele, tj. subjektu, kterému takové rozhodnutí nepřísluší. Text je nevykonatelný a zmatečný, protože není jasné, jak by měl být aplikován v praxi. Zpracovatel nezahrnul některé změny, které měly být součástí, což přispívá k jeho neplatnosti.
192. Navrhovatel kritizuje i způsob zveřejnění dokumentu, který má velikost 270 MB. Takové zveřejnění je nepraktické a snižuje přístupnost informací pro veřejnost.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
193. Odpůrce opět nesouhlasí s tezí, že celý ÚPmB má být překlopen do podoby souladné se stavebním zákonem. Navrhovatel má za to, že textová část výroku musí obsahovat soupis všech ploch ÚPmB s uvedením prostorových regulativů, protože jen tak může být zajištěn soulad textové a výkresové části.
194. Všechny změny v textové části ÚPmB jsou zapracovány do obecně závazné vyhlášky č. 2/2004 Sb., která vyhlašuje závaznou část ÚPmB. Grafické změny jsou promítnuty do příslušných výkresů, které dané změny odrážejí. Povinnost vyplývající ze zákona č. 225/2017 Sb. byla splněna tím, že bylo vyhotoveno úplné znění územně plánovací dokumentace, které je účinné k datu poslední změny ÚPmB. Tímto způsobem je doložena správnost a aktuálnost zpracování ÚPmB.
195. Úplné znění ÚPmB po změně neobsahuje žádné rozdíly v kapitole regulativů pro uspořádání území. Dochází pouze ke změnám funkčního a prostorového uspořádání jednotlivých funkčních ploch, jejichž výčet však vyhláška neobsahuje a ani z žádných zákonných ustanovení nevyplývá, že je má obsahovat. Výrok o provedených změnách je jasně popsán v Příloze č. 1 a je v souladu s grafickou částí výkresů, takže se nejedná o útržkovité texty, jak tvrdí navrhovatel.
196. Pokud jde o kvalitu zobrazení na počítači navrhovatele, odpůrce tvrdí, že splnil všechny formální náležitosti pro opatření obecné povahy a zveřejnění výkresu PVÚ 38. Zpracovatel nemá vliv na technické zobrazení dokumentu na straně uživatele, což se může lišit v závislosti na softwaru.
197. Zpracovatel neměl zahrnout určitou změnu, která byla součástí zadání změny ÚPmB 2024. Na str. 9 odůvodnění se nachází tabulka, která objasňuje absenci dílčí změny č. B234_p365_22_c na výkrese, přičemž bylo uvedeno, že „návrh nebyl zpracován (odborná úvaha zpracovatele)“. Tento stav je zaznamenán jak ve výrokové, tak ve výkresové části.
198. Zpracovatel změnu podle schváleného obsahu prověřil a z důvodů uvedených v odůvodnění reálně žádnou změnu oproti platnému ÚPmB nenavrhl. Navrhovatel nenabízí žádné zákonné ustanovení, které by vyžadovalo, aby každé prověření změny vedlo k návrhu řešení. Návrh byl projednán, a každý měl možnost uplatnit své připomínky. Konečné rozhodnutí o změně učinilo zastupitelstvo, nikoli zpracovatel.
199. Výrok nemůže obsahovat informace o změnách provedených po zveřejnění návrhu pro veřejné projednání. Úpravy po projednání se týkaly pouze části odůvodnění. Změna výroku by znamenala podstatnou změnu vyžadující opakované veřejné projednání. Vada, kterou navrhovatel uvádí, nenastala.
c. Hodnocení soudu
200. Soud nejprve konstatuje, že byť navrhovatel jednotlivými body své argumentace uvádí, jaké tvrzené nesrovnalosti mají zakládat důvod pro zrušení změny ÚPmB 2024, neodkazuje na žádné ustanovení právní úpravy, které mělo být odpůrcem porušeno.
201. Ze samotné změny ÚPmB 2024 bod 6 textové části plyne, že tato změna nemění podmínky pro funkční využití ploch s rozdílným způsobem využití. Nedává tak smysl požadovat, aby úplné znění ÚPmB po změně obsahovalo rozdíly v kapitole Regulativy pro uspořádání území. Dochází pouze ke stanovení nového nebo upravení stávajícího prostorového uspořádání, které je v ÚPmB definováno hodnotou IPP. Tomu zcela odpovídá vyjádření odpůrce, který doplnil, že výčet jednotlivých funkčních ploch vyhláška k ÚPmB neobsahuje. Ze žádných zákonných ustanovení nevyplývá, že je má obsahovat.
202. Pokud jde o vymezení změn v textové části výroku, navrhovatel je považuje za útržkové a nesrozumitelné. Navrhovatele se konkrétně vymezil pouze proti zahrnutí změny č. B234_p365_22_c, jejíž příslušná textová část výroku zní „bez změny“. V odůvodnění jednotlivých změn ÚPmB je pak ke změně č. B234_p365_22_c uvedeno, že cílem změny bylo prověřit možnost změny platného ÚPmB v územní na funkci bytovou. Je uvedeno a rozepsáno, proč nebylo ke změně přistoupeno (jednalo by se o nevhodnou obestavbu ulice na úkor zeleně, dále by bylo technicky obtížné pozemky napojit na dopravní infrastrukturu). Soud nemá za to, že by uvedení položky s upřesněním, že ke změně nebylo přistoupeno, mělo za následek nesrozumitelnost výroku.
203. Takto bylo vyloučeno celkem 26 dílčích změn, zpracovateli přitom rozhodnutí o vyloučení změn podle navrhovatele nepřísluší. Soud nicméně souhlasí s odpůrcem, že konečné rozhodnutí o změnách činí zastupitelstvo, nikoliv zpracovatel územního plánu. Navrhovatel navíc věcně proti neprovedení dílčích změn nic nenamítal. Netvrdil, že k nim ve skutečnosti mělo být přistoupeno, ani svou argumentaci dále nerozvedl. V postupu odpůrce tedy soud neshledal žádné pochybení.
204. Soud nemá ani za to, že by velikost souboru, ve kterém je obsažena změna ÚPmB 2024, snižoval přístupnost ÚPmB veřejnosti. Byť může být seznámení se s obsahem souboru časově náročné, tak tomu je už z povahy věci pro samotnou rozsáhlost obsahu. Jistě se jedná o méně časově náročný způsob seznámení se s obsahem změny územního plánu, než by bylo fyzické seznámení se s obsahem změny v listinné podobě v sídle odpůrce, byť i to je jistě možné.
V. 6. Závěr o neuplatnění požadavku na vyhodnocení SEA byl zpřístupněn veřejnosti
a. Shrnutí návrhového bodu
205. Podle čl. 3 odst. 7 směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí („směrnice SEA“):
„Členské státy zajistí, aby závěry přijaté na základě odstavce 5 včetně důvodů pro nevyžadování posouzení vlivů na životní prostředí podle článků 4 až 9 byly zpřístupněny veřejnosti.“
Tyto informace spadají pod seznam položek v § 16 odst. 1 zákona o EIA. Příslušným úřadem byl v daném případě OŽP. Zveřejnění mělo proběhnout mj. v informačním systému SEA. Na tom nic nemění, že posuzování územně plánovacích dokumentací primárně probíhá podle stavebního zákona jako lex specialis. Stavební zákon však nenaplňuje všechny povinnosti dané směrnicí SEA a je nutno postupovat i podle zákona o EIA.
206. K tomuto zveřejnění po provedení posouzení příslušným úřadem, které požaduje směrnice SEA, před veřejným projednáváním návrhu změny ÚPmB nedošlo, což znamená, že musela být sjednána náprava a veřejné projednávání změny ÚPmB se mělo zopakovat. Bez zveřejněných důvodů o neposuzování SEA se veřejnost nemohla k věci plně kvalifikovaně v proběhlém veřejném projednání vyjádřit.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
207. Směrnice SEA ve svých úvodních ustanoveních sama zakotvuje, že některé plány a programy kvůli svému zvláštnímu charakteru této směrnici nepodléhají. Ve spojení s článkem 3 odst. 3 směrnice SEA uvádí:
„Plány a programy uvedené v odstavci 2, které stanoví využití menších oblastí na místní úrovni, a menší změny plánů a programů uvedených v odstavci 2 vyžadují posouzení vlivů na životní prostředí pouze tehdy, stanoví-li členské státy, že mohou mít významný vliv na životní prostředí.“
Proces SEA tedy neprobíhá u územních plánů vždy, tak jak se mylně domnívá navrhovatel. Proces SEA probíhá pouze tehdy, pokud tak určí krajský úřad nebo pokud hrozí, že územní plán výrazně ovlivní evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast.
208. Návrh zadání změny územního plánu zaslal pořizovatel dne 23. 11. 2022. OŽP se následně vyjádřil, že vyhodnocení vlivů na životní prostředí nebude uplatňovat. To mimo jiné vyplývá z § 47 odst. 3 stavebního zákona.
209. Podle navrhovatele KÚ nepostupoval podle § 16 odst. 1 zákona o EIA, jelikož nezveřejnil dokumenty, na základě, kterých nevyžadoval SEA. Pořizovatel v souladu se stavebním zákonem posoudil samostatné jednotlivé návrhy na pořízení změny ÚPmB a jejich soulad s právními předpisy a také samostatně se stanovenými kritérii. Protože neshledal nedostatky návrhů, předložil je k rozhodnutí zastupitelstvu. Samostatně tato skupina obsahovala také požadavky na změny platného ÚPmB, které byly uplatněny skrze podněty určeného zastupitele ze dne 21. 11. 2022 a rovněž posouzeny se stanovenými kritérii. Zároveň pořizovatel dne 23.11 2022 zažádal OŽP o stanovisko a ten neuplatnil požadavek na vyhodnocení SEA. Zastupitelstvo pak schválilo zahájení procesu pořízení změny ÚPmB 2024 zkráceným postupem včetně jednotlivých obsahů změn.
210. Zákon neukládá povinnost zveřejnit závěr zjišťovacího řízení v případě, že KÚ nevyžaduje vyhodnocení SEA. OŽP neuplatnil požadavek na vyhodnocení vlivů k návrhu změny ÚPmB 2024 s výjimkou několika změn, u kterých uvedl důvody, na základě, kterých byly tyto změny dále posuzovány samostatně.
c. Hodnocení soudu
211. Soud předesílá, že na otázku, zda mělo proběhnout vyhodnocení SEA, odpovídá (negativně) v následné části V. 7. Samostatné otázky však jsou, jestli závěr OŽP, že není potřeba vyhodnocení SEA, měl být zpřístupněn veřejnosti, a pokud ano, tak kdy.
212. Pokud jde o relevantní právní úpravu, tak je třeba nejprve zmínit obecný kontext plynoucí z úvodu čl. 3 směrnice SEA. Podle jeho odst. 3 se posouzení vlivů na životní prostředí provádí u všech plánů a programů, (a) které se připravují v odvětvích zemědělství, lesnictví, rybolovu, energetiky, průmyslu, dopravy, nakládání s odpady, vodohospodářství, telekomunikací, turistiky, územního plánování nebo využívání půdy a které stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice 85/337/EHS nebo (b) u kterých je vyžadováno posouzení podle článků 6 a 7 směrnice 92/43/EHS s ohledem na možný vliv na území.
213. Ustanovení čl. 3 odst. 3 ovšem dodává, že tyto plány a programy, které stanoví využití menších oblastí na místní úrovni, a menší změny těchto plánů a programů vyžadují posouzení vlivů na životní prostředí pouze tehdy, stanoví-li členské státy, že mohou mít významný vliv na životní prostředí. Podobně odst. 4 dodává, že členské státy určí, zda jiné plány a programy, které stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů, mohou mít významný vliv na životní prostředí.
214. Ustanovení čl. 3 odst. 5 směrnice SEA dodává, že členské státy určí, zda výše zmíněné plány nebo programy mohou mít významný vliv na životní prostředí buď přezkoumáním jednotlivých případů, nebo stanovením druhů plánů a programů, nebo kombinací obou přístupů. Za tímto účelem vezmou členské státy ve všech případech v úvahu příslušná kritéria stanovená v příloze II, aby se zajistilo, že se na plány a programy s možným významným vlivem na životní prostředí vztahuje tato směrnice.
215. Stěžejní pro posouzení této námitky je pak čl. 3 odst. 7 směrnice SEA, podle nějž členské státy zajistí, aby závěry přijaté na základě čl. 3 odst. 5 včetně důvodů pro nevyžadování posouzení vlivů na životní prostředí (čl. 4 až 9) byly zpřístupněny veřejnosti.
216. Soud by nejprve rád upozornil, že směrnice SEA hovoří o zpřístupnění veřejnosti. Odpovídají tomu i jiné jazykové verze směrnice: v angličtině made available to the public, ve francouzštině soient mises à la disposition du public, v němčině der Öffentlichkeit zugänglich gemacht werden, ve slovenštině sú prístupné verejnosti.
217. Směrnice tedy nehovoří o zveřejnění, o kterém hovoří navrhovatel. V obou pojmech je podle soudu nemalý významový rozdíl. Zatímco zveřejnění je širší a znamená například vyvěšení dokumentu na internetu či v médiích, tedy aktivní rozšíření nebo vydání určitého dokumentu, ke kterému má veřejnost poté přístup bez omezení, aniž by o tento přístup musela žádat, tak pojem zpřístupnění veřejnosti má jiný význam. Neznamená toto aktivní rozšíření a jde spíše o umožnění přístupu za určitých omezení, typicky právě na žádost (např. o neformální zaslání stanoviska, o možnost nahlížení do spisu či případně i žádost v režimu práva na informace). Směrnice SEA přitom požaduje právě jen takto chápané zpřístupnění veřejnosti. Nikoliv zveřejnění, které zmiňuje navrhovatel.
218. To je i důvod, proč zde nebylo potřeba postupovat podle § 16 odst. 1 zákona o EIA. Podle něj příslušný úřad na internetu trvale zveřejní a) oznámení, b) závěr zjišťovacího řízení, c) informaci o vrácení dokumentace k přepracování nebo doplnění, d) dokumentaci, e) informaci o místě a času konání veřejného projednání záměru, bylo-li nařízeno, f) posudek, g) stanovisko, h) zápis z veřejného projednání záměru, bylo-li konáno, i) prodloužení platnosti stanoviska včetně podkladu podle § 9a odst. 4 věty čtvrté, j) oznámení koncepce, k) návrh koncepce, l) informaci o konzultaci při mezistátním posuzování, m) stanovisko ke koncepci, n) sdělení o ukončení posuzování a o) žádost o jednotné environmentální stanovisko a její součásti (ustanovení § 16 odst. 2 pak stanoví pravidla pro vyvěšení těchto dokumentů).
219. Soud připomíná, že jde o změnu územního plánu přijatou v rámci zkráceného postupu podle § 55a stavebního zákona, kde se postupovalo podle jeho odst. 2 písm. e), podle nějž návrh obsahuje stanovisko krajského úřadu jako příslušného úřadu k navrhovanému obsahu změny územního plánu, ve kterém i s přihlédnutím ke stanovisku orgánu ochrany přírody podle písmene d) uvede, zda má být návrh změny posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
220. Toto konkrétní stanovisko ovšem podle soudu není žádným z dokumentů vyjmenovaných v § 16 odst. 1. Odborná literatura zmiňuje, že toto ustanovení dopadá na zveřejňování dokumentů zpracovávaných v procesu SEA, mezi něž patří oznámení koncepce (písm. j), návrh koncepce (písm. k) a stanovisko ke koncepci (písm. m). „Stanovisko“ pod písmenem g) znamená stanovisko v rámci procesu EIA, který se týká až konkrétních záměrů. To platí i pro „závěr zjišťovacího řízení“ podle písmene b). (Dvořák, L. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 237). Stanovisko podle § 55a odst. 2 písm. e) stavebního zákona se tedy podle § 16 odst. 1 nezveřejňuje. V příslušném informačním systému SEA by se zveřejnilo až samotné stanovisko SEA, pokud by se tedy pořizovalo.
221. Pokud pak jde o samotné zpřístupnění stanoviska OŽP veřejnosti, tak podle soudu nelze ještě opomínat čl. 8 Aarhuské úmluvy, podle kterého má Česká republika jako její smluvní strana povinnost usilovat o podporování účinné účasti veřejnosti ve vhodném stadiu, kdy jsou možnosti volby stále ještě otevřeny – na přípravě mj. obecně použitelných právně závazných normativních nástrojů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí (odst. 1). Aarhuská úmluva dodává, že k tomuto účelu by měl být stanoven dostatečný časový rámec pro účinnou účast; návrhy by měly by být publikovány nebo jiným způsobem zpřístupněn veřejnosti; a veřejnosti by měla být dána příležitost podávat připomínky přímo nebo prostřednictvím reprezentativních poradních orgánů. Výsledek spoluúčasti veřejnosti by měl být brán v úvahu v maximálně možné míře.
222. V této věci proběhlo dne 8. 1. 2024 veřejné projednání návrhu změny ÚPmB 2024. V něm se uvádělo, že OŽP neuplatnil požadavek na vyhodnocení SEA (str. 15-16 návrhu). Následně bylo možné, aby dotčená veřejnost podala proti návrhu své námitky, což navrhovatel také dne 11. 1. 2024 učinil. Možnosti volby byly v té době – až do finálního rozhodnutí zastupitelstva o návrhu změny ÚPmB 2024 – stále otevřeny.
223. Příslušné stanovisko přitom bylo od konce roku 2022 součástí spisového materiálu k pořizované změně. Bylo tedy i zpřístupněno veřejnosti, která se s ním mohla na žádost nepochybně seznámit. Navrhovatel mohl požádat o jeho zaslání, nebo o možnost nahlédnout do spisu či případně o poskytnutí v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím podle soudu bylo dáno výše popsaným požadavkům unijního a mezinárodního práva ochrany životního prostředí zadost.
224. Návrhový bod, že stanovisko odboru životního prostředí, který neuplatnil požadavek na vyhodnocení SEA, nebylo „zveřejněno“, tedy není důvodný.
V. 7. Změna B165 nemusela být posouzena ve vyhodnocení SEA
a. Shrnutí návrhového bodu
225. Navrhovatel namítá, že dokumenty, které se citují na str. 6 odůvodnění změny ÚPmB 2024 ve vztahu k neuplatnění požadavku na SEA, nebyly při vydání ÚPmB 2024 doložené. Navíc už jen počet stanovisek vydávaných v kadenci dnů je velmi neobvyklý. Naznačuje chaotičnost nebo dokonce možné vady. Podle navrhovatele zde bylo povinností pro změnu B165 zpracovat vyhodnocení SEA proto, že je zde splněna podmínka podle čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice SEA, tj. že vyhodnocení SEA pro územně plánovací dokumentaci se musí provádět tam, kde by se záměr zde plánovaný měl posuzovat vyhodnocením EIA.
226. Pro záměr vstupního areálu a parkovišť pro ZOO bylo již v minulosti rozhodnuto, že záměr podléhá vyhodnocení EIA. Posuzování probíhalo v letech 2010 až 2012. Vydané stanovisko EIA nebylo prodlouženo, a je tedy neplatné. Lze poznamenat, že toto stanovisko EIA nemůže být bráno za jakýkoliv existující podklad, protože stanoviska EIA nelze prodlužovat, pokud došlo ke změnám metod posuzování (viz § 9a odst. 4 zákona o posuzování vlivů.). Od roku 2012 prokazatelně došlo ke změně metod posuzování směrnicí o stanovení společných metod hodnocení hluku, která byla transponována do české legislativy vyhláškou č. 315/2018 Sb. Nezahrnutím doslovného znění stanovisek vydaných KÚ do zveřejněného odůvodnění změny ÚPmB 2024 vzniká jeho nepřezkoumatelnost.
227. Je zde zásadní i skutečnost, že významně odlišně zpracovaný návrh napadené změny oproti zadání nebyl po změně obsahu předložen příslušnému úřadu k vydání nového stanoviska, zda a v jakém rozsahu má být tato změna posuzována v rámci SEA. Bez tohoto stanoviska nebylo možno po úpravě obsahu návrhu pokračovat v pořizování.
228. Navrhovatel dále namítá, že řada dílčích změn v změně ÚPmB 2024 je tzv. celoměstských. Je zcela vyloučeno, že by bylo bez provedení plnohodnotného posouzení SEA možno tvrdit, že je vyloučena možnost vzniku významných negativních vlivů a že pro cca 100 dílčích změn reálně zahrnutých do změny územního plánu nemůže dojít ke vzniku významných kumulativních negativních vlivů. Přitom posouzení kumulativních vlivů explicitně požaduje příloha ke stavebnímu zákonu. Nikde není doloženo, že OŽP při vydávání svých „původních“ stanovisek vůbec o těchto souvislostech uvážil.
229. V řadě případů jsou také území odpůrce řešená v rámci změny ÚPmB 2024 označena jako hlukově zatížená. Termín „hlukově zatížené území“ se ve změně územního plánu uvádí celkem 86x a celkem se k hluku odkazuje 170x. Toto indikuje zásadní problémy změny ÚPmB 2024 z hlediska životního prostředí a veřejného zdraví. To je také zjevně v přímém rozporu s postupem OŽP, který vydal stanovisko o nepotřebě SEA, tj. i k neprovedení vyhodnocení hluku z dopravy a kumulativních vlivů z hlediska hluku. Vyhodnocení hlučnosti mělo být v rámci SEA provedeno.
230. I pro území dotčené změnou B165 je na str. 92 odůvodnění změny ÚPmB 2024 potvrzen problém s hlukem. Je zde formulace: „částečně se jedná o hlukově zatížené území“. To je popis současného stavu, neboť je to území přiléhající ke krajské silnici III. třídy (III/3846), která je již v současnosti dopravně významně zatížena, tedy s významně negativními dopady na obyvatele Kníniček a Bystrce-Zámostí (obyvatele ulice Ondrovy a ulice u ZOO). Na této komunikaci byla studií Dopravní průzkum, tranzitní doprava Brno-Kníničky zadané MMB v roce 2017 zjištěna na hranici městských částí Brno-Kníničky a Brno-Bystrc průměrná denní intenzita dopravy 9494 vozidel/den. Z toho tranzitní doprava představovala 93,27 %. Za následujících 7 let do roku 2024 doprava nepochybně vzrostla. Je zásadním pochybením pořizovatele i zpracovatele, že pro pořizování dílčí změny B165 nebyla použita studie, kterou MMB sám nechal pořídit.
231. Podle technického předpisu Ministerstva dopravy TP 225 „Prognóza intenzit automobilové dopravy“ lze nárůst dopravy na této silnici III. třídy od roku 2017 do roku 2024 ocenit na cca 12 %, tedy stávající stav v době vydání změny ÚPmB 2024 bylo možno kvalifikovaně odhadnout na cca 10 600 vozidel/den.
232. Kraj, který je odpovědný za tuto krajskou komunikaci, předložil materiál Radě Jihomoravského kraje, k bodu 17 programu 132. schůze rady konané dne 12. 6. 2024, nadepsaný Prioritní obchvaty na silnicích II. a III. třídy. Zde jako extrémně zatížené kategorizoval průtahy s intenzitami mezi 10 a 17 tis. vozidly/24 hod. Do této kategorie „extrémně zatížených“ tedy spadá i krajská silnice III/3846 dnes realizovaná jako průtah hustě obydlenými městskými částmi Brno-Kníničky a Brno-Bystrc. S takto dopravně přetíženou komunikací je logicky spojena i významně negativní hlučnost z dopravy dopadající na těsně přilehlou obytnou zástavbu. Bylo povinností pořizovatele tuto hygienickou závadu řešit.
233. Právě posouzení SEA, které nebylo provedeno a které by mělo prokazatelné a odborně posoudit nejen stávající, ale také budoucí intenzity dopravy a s nimi spojenou hlučnost z dopravy, je zákonným nástrojem na posouzení vlivů, které jsou výše uvedeny. Je nepochybné, že realizací obsluhy ZOO a vybudováním parkovišť pro stovky vozidel v ploše změny B165 by došlo k dalšímu významnému nárůstu počtu vozidel a úrovně hluku z dopravy.
234. Lze dodat, že současná doprava po komunikaci III/3846 je dopravou převážně cílovou do Brna ze sídelních útvarů v brněnské aglomeraci. Není to tedy doprava dálková, kterou by mohla z významné části převzít např. komunikace dálničního typu v trase tzv. Hitlerovy dálnice. Ostatně ani jakékoliv přezkoumatelné odůvodnění této otázky není součástí změny ÚPmB 2024.
235. Pro posouzení širších vztahů tak měla být zvažována jiná lokalita pro vstup do ZOO a možnosti přeložení silnice III/3846. Toto řešení existuje. Je to doloženo v další autorizované studií, kterou pořizovatel změny ÚPmB 2024 pominul, přestože tuto studii město Brno i zpracovatel prokazatelně mají k dispozici. Pro tento návrhový bod i body další je tak podstatná existence rozumné varianty pro řešení vstupu do ZOO a existence rozumné varianty provedení cílové dopravy do Brna – oboje společně řešitelné přeložkou silnice III/3846 v rámci Brna. Dokládá to přehledné schéma ze studie autorizovaného dopravního projektanta Ing. Kalčíka z listopadu 2018 nazvané Studie silniční obchvat MČ Brno-Bystrc (Zámostí) a MČ Brno-Kníničky (úprava trasy) a propočet.
236. Navrhovatel shrnuje, že přes známé významné negativní vlivy hlukové zátěží nebylo provedeno vyhodnocení SEA a nebylo provedeno posouzení rozumných variant a nebylo provedeno posouzení vlivů na veřejné zdraví.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
237. Obecně SEA probíhá u těch koncepcí, které mají výrazný dopad na životní prostředí, které je potřeba zkoumat a vyhodnotit. V rámci procesu SEA se tak posoudí koncepce, které slouží jako podklad pro to, aby v budoucnu vznikl záměr, u kterého proběhne i proces EIA. Koncepce, které vždy podléhají úplnému procesu SEA se (ze zákona) předpokládá, že výrazně zasáhnou do životního prostředí, resp. závažně ovlivní území větší, něž je území jedné obce (např. Státní energetická koncepce).
238. Koncepce týkající se menšího území podléhají pouze tzv. zjišťovacímu řízení, jehož hlavním cílem je rozhodnout, zda bude probíhat proces SEA či nikoliv. Do tohoto řízení spadá i např. územní plán obcí. Změny koncepcí, které se při vzniku posuzovaly, podléhají rovněž pouze zjišťovacímu řízení.
239. Pokud jde o tvrzenou nepřezkoumatelnost kvůli nezveřejnění stanoviska OŽP, tak požadavek navrhovatele na jeho uveřejnění nelze dovodit z § 55a odst. 2 stavebního zákona. Neplyne ani z dalších ustanovení stavebního zákona, jež se týkají postupu pořízení změny územního plánu.
240. Odpůrce dodává, že pořizovatel v souladu se stavebním zákonem posoudil návrhy a jejich soulad s právními předpisy a také samostatně se stanovenými kritérii. Vyšel ze stanovisek OŽP, že SEA není potřeba. K nepoužití dopravní studie odpůrce uvedl, že OŽP konstatoval, že nemá k návrhu změny ÚPmB 2024 připomínky, tedy ani k předloženému návrhu řešení s rozšířeným řešeným územím. Odbor dopravy MMB („OD“) neshledal v rámci projednání rozpor či vadu navrhovaného řešení z hlediska jím pořizovaných podkladů.
241. Nelze tedy souhlasit s názorem navrhovatele, že došlo k zásadním vadám pořizování změny ÚPmB 2024, protože přes známé významné negativní vlivy hlukové zátěže nebylo provedeno vyhodnocení SEA. Odpůrce má naopak za prokázané, že postupoval v souladu se zákonem.
c. Hodnocení soudu
242. Při jednání dne 20. 1. 2025 soud provedl na návrh navrhovatele k důkazu relevantní část studie nazvané Dopravní průzkum „tranzitní doprava Brno-Kníničky“ od společnosti PROGRESIO, s.r.o. Z něj plyne, jak tvrdí navrhovatel, že intenzita dopravy za běžný den je v oblasti mezi městskými částmi Brno-Bystrc a Brno-Kníničky 9 494 vozidel za 24 hodin. Tranzitní provoz na měřené lokalitě tvoří cca 93,27 % z celkového počtu projíždějících vozidel.
243. Pokud jde o relevantní právní úpravu, tak z jejího pohledu změna ÚPmB 2024 nepředstavuje koncepci, která by podle § 10a odst. 1 zákona o EIA a jeho přílohy č. 1 obligatorně ze zákona musela podléhat vyhodnocení SEA. O tom ani není mezi účastníky řízení sporu. Ve věci se postupovalo podle § 55a odst. 2 písm. e) stavebního zákona, podle nějž návrh na pořízení změny územního plánu ve zkráceném postupu obsahuje stanovisko krajského úřadu jako příslušného úřadu k navrhovanému obsahu změny územního plánu, ve kterém i s přihlédnutím ke stanovisku orgánu ochrany přírody podle písmene d) uvede, zda má být návrh změny posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o EIA.
244. Kritéria, na jejichž základě krajský úřad při pořizování územního plánu posuzuje, zda stanoví požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí, obsahuje příloha č. 8 k zákonu o EIA (§ 10i odst. 2 téhož zákona). Mezi relevantní kritéria patří:
„1. Obsah koncepce, zejména s ohledem na:
a. účelnost stanovených variant řešení k dosažení sledovaných cílů koncepce;
b. míru, v jaké koncepce stanoví rámec pro záměry a jiné činnosti, a to buď vzhledem k jejich umístění, povaze, velikosti a provozním podmínkám nebo z hlediska požadavků na přírodní zdroje;
c. míru, v jaké ovlivňuje jiné koncepce;
d. význam koncepce pro začlenění požadavků na ochranu životního prostředí a veřejné zdraví, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje;
e. vliv koncepce na udržitelný rozvoj dotčeného území (včetně sociálně-ekonomických aspektů);
f. problémy životního prostředí a veřejného zdraví, které jsou závažné pro koncepci;
g. význam koncepce pro implementaci požadavků vyplývajících z právních předpisů Evropského společenství týkajících se životního prostředí a veřejného zdraví (např. plány a programy v oblasti odpadového hospodářství nebo ochrany vod).
2. Charakteristika vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví a charakteristika dotčeného území, zejména s ohledem na:
a. pravděpodobnost, dobu trvání, četnost a vratnost vlivu;
b. kumulativní a synergickou povahu vlivu;
c. přeshraniční povahu vlivu;
d. rizika pro životní prostředí a veřejné zdraví vyplývající z provedení koncepce (např. při přírodních katastrofách, při haváriích);
e. závažnost a rozsah vlivu (velikost území a počet obyvatel, který by mohl být pravděpodobně zasažen);
f. důležitost a zranitelnost oblasti, která by mohla být zasažena, s ohledem na:
i. zvláštní přírodní charakteristiku nebo kulturní dědictví,
ii. hustotu obyvatel, osídlení a míru urbanizace,
iii. překročení norem kvality životního prostředí nebo mezních hodnot,
iv. kvalitu půdy a intenzitu jejího využívání;
v. dopady změny klimatu;
g. dopad na oblasti nebo krajiny s uznávaným statusem ochrany na národní, komunitární nebo mezinárodní úrovni.
3. Předpokládaný přínos posouzení koncepce ve vztahu k posouzení jiných koncepcí zpracovávaných na odlišných úrovních v téže oblasti.
4. Vztah k jiným koncepcím či jejich změnám, včetně těch, jejichž provedení je zamýšleno, a které jsou příslušnému úřadu známy.“
245. V příloze č. 1 k zákonu o EIA se pak v položce 109 uvádí, že pro parkoviště nebo garáže je stanoveným kapacitním limitem parkovacích stání v součtu pro celou stavbu, při jehož dosažení záměr spadá do kategorie II (kde orgán kraje provádí zjišťovací řízení), kapacita 500 míst. Hypoteticky ještě může být relevantní položka 108, podle které záměry rozvoje sídel s rozlohou záměru od stanoveného limitu 5 ha také spadají do stejné kategorie.
246. Pro tuto věc je relevantní stanovisko OŽP ze dne 1. 12. 2022 a konkrétně jeho část 3. Zbylé části tohoto stanoviska stejně jako stanoviska odboru životního prostředí ze dne 7. 12. 2022 a 12. 12. 2022 se netýkají přímo změny B165. Jak se již uvádí výše, u několika jiných změn OŽP požadavek na vyhodnocení SEA uplatnil a uvedl důvody, na základě, kterých byly tyto změny dále posuzovány samostatně. O ně v této věci ovšem nejde.
247. OŽP v relevantní části svého stanoviska uvádí, že použil kritéria podle přílohy č. 8 zákona o EIA a přitom zjišťoval, zda a v jakém rozsahu mohou tyto změny ovlivnit životní prostředí a obyvatelstvo. Použil přitom kritéria, která charakterizují na jedné straně vlastní změnu ÚPmB a příslušné zájmové území, na druhé straně z toho vyplývající významné potenciální vlivy na obyvatelstvo a životní prostředí. U změn, na něž se zaměřil ve zbylých částech tohoto stanoviska – a tedy i u změny B165 –, prověřoval především z toho hlediska, zda stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o EIA.
248. U uvedených změn stanovení rámce pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o EIA neidentifikoval. Nezjistil ani jiné okolnosti ani žádné jiné okolnosti, které by u těchto změn odůvodňovaly potřebu zpracovat SEA. Není u nich buď vůbec dosaženo limitní hodnoty žádného z bodů přílohy č. 1 k zákonu o EIA, nebo z charakteru změny, dosavadního využití a charakteru okolí lze dovodit, že nemohou být vyvolány negativní dopady na životní prostředí a veřejné zdraví odůvodňující vyhodnocení. OŽP pak věnoval zvláštní pozornost některým rozsáhlejším změnám, mezi které ovšem změna B165 nepatřila.
249. Podle OŽP se požadavky na ochranu životního prostředí a veřejného zdraví budou řešit standardně v povolovacích řízeních. Změny, mezi něž patřila i změna B165, podle něj přispějí k podpoře udržitelného rozvoje oblasti. Rizika pro životní prostředí a veřejné zdraví jsou zanedbatelná, neboť v území nebudou plochy využívány k žádným rizikovým činnostem, které by mohly způsobit havárii. OŽP přihlédl i k tomu, že orgán ochrany přírody vyloučil významný vliv těchto změn na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí soustavy NATURA 2000. Změny tedy nevedou k návrhu ploch nebo koridorů s významnými negativními vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví, a proto nebyl uplatněn požadavek na SEA vyhodnocení.
250. OŽP poté ve svém stanovisku ze dne 10. 1. 2024, č. j. JMK 4506/2024, své původní stanovisko – i po úpravě obsahu návrhu oproti zadání – potvrdil a konstatoval, že nemá k návrhu jednotlivých změn připomínky.
251. Pokud tedy jde o argument navrhovatele opřený o čl. 3 odst. 2 odrážka b) směrnice SEA, tj. že vyhodnocení SEA pro územně plánovací dokumentaci se musí provádět tam, kde by se záměr zde plánovaný měl posuzovat vyhodnocením EIA, pak podle soudu není důvodný. Navrhovatel totiž nepřináší žádný právní argument pro závěr, že by záměr, který má v budoucnu vzniknout na ploše změny B165, měl podléhat vyhodnocení EIA. Navrhovatel sice odkazuje na posouzení EIA z počátku minulé dekády, které ale pozbylo platnosti a nemá pro posouzení jejich nynější námitky žádný přímý význam, resp. z toho nelze dovozovat, že by každý záměr parkoviště na daném místě v budoucnu měl podléhat vyhodnocení EIA a předtím i vyhodnocení SEA. Nebude-li dosahovat hodnot podle přílohy č. 1 k zákonu o EIA, pak dokonce nebude podléhat ani zjišťovacímu řízení.
252. Soud proto nemá výhrad proti závěru OŽP, že mj. i změna B165 nebude stanovovat rámec pro budoucí povolení záměrů v příloze č. 1 k zákonu o EIA.
253. Je pak pravdou, jak tvrdí odpůrce, že součástí změny územního plánu nemusí být úplně znění dotčených stanovisek. Zákon takový požadavek nestanovuje. Nemá také relevanci se blíže zabývat historickým stanoviskem EIA, pokud i podle navrhovatele již není platné. Poukaz na něj navíc nijak nevyvrací výše dovozené závěry stanoviska OŽP podle aktuálních předpisů.
254. Pokud jde o úpravu změny B165 oproti zadání, pak je třeba nejprve uvést, že šlo o zvětšení o 1,1 ha (z původních 2,2 na 3,3 ha; změna B165 tedy ani tak nedosáhla limitní hodnoty podle přílohy č. 1 k zákonu o EIA). Ze zákona pak neplyne, co navrhovatel namítá, že po úpravě obsahu návrhu nebylo možné pokračovat v pořizování změny, pokud nebyl po změně obsahu předložen příslušnému úřadu k vydání nového stanoviska, zda a v jakém rozsahu má být tato změna posuzována vyhodnocením SEA. Podle soudu plně postačovalo, pokud se odbor OŽP dne 10. 1. 2024 vyjádřil k návrhu pro veřejné projednání a uvedl, že k němu nemá připomínky (pokud jde o přípustnost úprav návrhu oproti schválenému zadání, tak soud odkazuje na část V. 4. výše).
255. Ve vztahu k námitkám týkajícím se hluku soud sice nezpochybňuje, že oblast mezi městskými částmi Brno-Bystrc a Brno-Kníničky je dopravně zatížená a samotná plocha B165 je v některých svých částech i podle změny ÚPmB 2024 hlukově zatíženým územím. To ovšem samo o sobě neznamená, že se tu mělo provádět vyhodnocení SEA. A navrhovatel nevznáší žádný právní argument, s odkazem na jakékoliv ustanovení relevantních předpisů či judikaturu, ze kterých by plynulo, že se vyhodnocení SEA mělo provést. Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-392/96, Komise v Irsko, na který navrhovatel odkazoval na jednání soudu, se týká směrnice 85/337/EHS. Vyplývá z něho mj. požadavek na to, aby i záměry s podprahovými hodnotami podléhaly posuzování vlivů na životní prostředí, pokud by mohly mít významný vliv na životním prostředí. Tento požadavek v české právní úpravě zaručuje (ve vztahu k záměrům i plánům) tzv. zjišťovací řízení, které ve vztahu ke změně B165 proběhlo. Námitky navrhovatele se přitom týkají primárně jiného a mnohem širšího území, než je změna B165.
256. Nelze ztrácet ze zřetele, že jde o hlavně o budoucí parkoviště pro ZOO. Sice nepůjde o malé parkoviště, bude se na něm zřejmě pohybovat velké množství aut, ale obecně vzato jízda automobilu po parkovišti (či k zastřešenému parkovacímu domu a v něm) neprodukuje tolik hluku, jako mnohonásobně rychlejší jízda po silnici. To zeslabuje závažnost námitek navrhovatele, který vychází z údajů o již existující dopravě na okolních silnicích. Určité hlukové zatížení u plochy B165 tu je, ale navrhovatel jednoduše nevznesl žádný argument, který by zpochybňoval odborný závěr OŽP, že tu nemuselo proběhnout vyhodnocení SEA.
257. Námitka navrhovatele, že tu mělo proběhnout vyhodnocení SEA, tedy není důvodná.
V.8. Námitka týkající úprav v pořizování změny B165 vyvolaných postojem OD
a. Shrnutí návrhového bodu
258. V příloze č. 5 odůvodnění změny ÚPmB 2024 se nalézá stanovisko OD ze dne 11. 1. 2024, č. j. JMK 6083/2024 („stanovisko OD“), které si kladlo hned několik požadavků. Jedním z nich bylo, že se řada dílčích změn týká ploch přiléhajících k silnicím II. a III. třídy. Tyto silnice podle OD mají charakter funkční skupiny B podle normy ČSN 73 6110 (viz bod 5 „Funkční skupiny místních komunikací“). Na tyto komunikace dopadá omezení – je zde nepřípustné přímé napojení jednotlivých objektů z těchto významných (krajských) komunikací. OD zde poukazuje mj. i na dílčí změnu B165, která přiléhá k výše odkazované krajské silnici III/3846.
259. OD tím odhalil zásadní vadu návrhu změny B165, která zakládala svoji přípustnost a projednatelnost s občany městské části Brno-Kníničky na tom, že parkoviště pro několik set osobních vozidel a cca 10 autobusů pro obsluhu ZOO by mělo přímé a jediné napojení z ulice Ondrovy, tedy z krajské komunikace III/3846. Pořizovatel, aby vyhověl požadavku stanoviska OD (založeného na normě ČSN), po provedení veřejného projednání do vypořádání zmíněno požadavku doplnil, že:
„Dopravní obsluha je předpokládána mimo přímé připojení jednotlivých objektů na silnice II. nebo III. tř., případně není vyloučeno rovněž připojení lokalit v místech, kde to bude z hlediska platných předpisů a plynulosti provozu možné (křižovatky, sdružený vjezd apod.)“.
260. V odůvodnění změny B165 na str. 100 odůvodnění bylo doplněno, že se předpokládá dopravní obsluha mimo přímé připojení na silnice II. nebo III. třídy. To věcně znamená, že připojení pro plochu změny B165 tak nemůže být z ulice Ondrovy, ale z ulice Rekreační. To jen dále dokládá naprostou nevhodnost/nemožnost umístění parkovišť pro ZOO v této oblasti. Ulice Rekreační je totiž úzká jednopruhová, a proto i jednosměrná komunikace ve směru od brněnské přehrady k ulici Ondrova. Pokusy s návrhy tuto komunikaci aspoň částečně učinit dvoupruhovou v minulosti skončily nezdarem – viz např. návrh změny ÚPmB B3/19-CM, který byl po petici několika set občanů stažen odpůrcem z projednávání. Nyní se tedy opakuje návrh dávající ještě menší smysl, tj. de facto přivádět obslužnou dopravu stovek vozidel na parkoviště ZOO mezi rodinnými domy v městské části Brno-Kníničky jednosměrnými ulicemi U Památníku a K Bukovinám.
261. Předpoklad dopravní obsluhy mimo přímé připojení na silnice II. nebo III. třídy je v přímém rozporu se závěrem z veřejného projednání, který kategoricky vjezd vozidel návštěvníků ZOO na parkoviště vylučuje.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
262. Pokud jde o stanovisko OD, tak sám navrhovatel uvádí, že pořizovatel vyhověl jeho požadavku. Obsahovalo konkrétně dva typy požadavků (i) podmínku a (ii) připomínku. Ve věci vypořádání podmínky odpůrce uvádí, že se nejedná o libovůli pořizovatele. S OD bylo vedeno dohodovací jednání, jehož výsledkem byla oboustranně podepsaná dohoda ze dne 27. a 29. 2. 2024 a text vypořádání odpovídá odsouhlaseným závěrům, které byly doplněny do části odůvodnění. Tento způsob řešení byl a je z hlediska sledovaných a hájených zájmů dotčeného orgánu ve věci silnic II. a III. třídy přijatelný.
263. Co se týče nepřípustného přímého napojení jednotlivých objektů z významných (krajských) komunikací, tak odpůrce uvádí, že součástí funkční plochy může být několik samostatných objektů, které nemusí být funkčně propojeny a v tomto případě by mohl vyžadovat připojení každý objekt samostatně. Tato skutečnost by tak mohla narušit významným způsobem funkčnost komunikace, na kterou by byly jednotlivé objekty samostatně připojeny. Na tuto skutečnost poukázal OD a v rámci vyhodnocení požadavku byl doplněn text, který „připojení jednotlivých objektů“ na silnice II. a III. třídy omezuje, případně umožňuje připojení lokalit v místech, kde to bude z hlediska platných předpisů a plynulosti provozu možné (křižovatky, sdružený vjezd apod.). Tedy z územního hlediska nejsou vyloučena různá řešení.
264. Navrhovatel představuje vlastní úvahy o řešení v návaznosti na stávající stav bez uvážení případné možné úpravy organizace dopravy (např. dovozuje, že připojení záměru bude prostřednictvím ulic U památníku a K Bukovinkám, což takto exaktně ve změně uvedeno ani stanoveno není). Při návrhu změny je nutné zohlednit podrobnost a měřítko zpracování územního plánu. Obecně ÚPmB stanovuje podmínky pro možnost umístění různých řešení. V rámci změny může být podkladem konkrétní záměr v různém stupni podrobnosti zpracování, ale předmětné změny musí vyhodnotit a navrhnout obecnější řešení, které by v sobě zahrnovaly více způsobů možností řešení funkční plochy. Přeci jen se jedná o obecný rámec, nikoliv o dokumentaci ke společnému povolení.
265. Odpůrce zdůrazňuje, že pokud navrhovatel vychází z řešení konkrétního záměru, tak to ještě neznamená, že bude v území realizován přesně v podobě, která byla podkladem k prověření. Rovněž není vyloučeno, že předmětem řízení bude upravený nebo zcela přepracovaný záměr. Plocha umožňuje pestré využití a současně není vyloučeno, že v rámci následné úpravy provozu na pozemních komunikacích dojde i k úpravě organizace dopravy v území a stanovení nového dopravního značení, případně zneprůjezdnění některých stávajících úseků či nahrazení stávajícího připojení do nové polohy. Tyto prvky jsou již dle obecných regulativů možné ve všech stavebních plochách, nemusí být tedy přesně vymezeny v územním plánu. Z tohoto hlediska tedy návrh uspořádání území v ÚPmB umožňuje „jistou“ variabilitu využití území, které je konkretizováno v následných stupních projektové dokumentace. Podle konkrétní náplně, zatížení území a rozmístění objektů je toto následně vyhodnoceno a posouzeno v příslušných řízení. Pokud nebudou naplněny podmínky dotčených orgánů, nebude předmětný záměr povolen.
266. Co se týče navrhovatelem uváděného „rozporu“ v rámci jednoho odstavce textu odůvodnění v doplněné větě vyplývající z dohody s dotčeným orgánem, a větou z původního projednání, podle odpůrce zde rozpor není. Obě konstatování mohou fungovat za předpokladu nalezení řešení, pokud dojde k úpravě organizace dopravy v území, která není předmětem řešení územního plánu, ale až v následných stupňů dokumentace a navazujících řízení, případně stanovení dopravního značení.
c. Hodnocení soudu
267. Navrhovatel tvrdil, že stanovisko OD nedovoluje přímé napojení objektů na silnice II. a III. třídy. Poukazuje na skutečnost, že norma ČSN 73 6110 stanoví částečné omezení přímé obsluhy. Jde zejména o omezení přímého napojení jednotlivých objektů. Jak ovšem upozornil odpůrce, s OD proběhlo dohodovací řízení a OD v podepsané dohodě na konci února 2024 souhlasil, že změna B165 bude připojena na síť stávajících obslužných komunikací z ulice Ondrova.
268. V odůvodnění změny územního plánu na str. 100 je uvedeno, cit.:
„Dopravní napojení celého areálu je nutné vybudovat na ulici Ondrova, do ulice Rekreační může být umístěn pouze záložní vjezd především pro integrovaný záchranný systém. Pro tento záměr je vymezena plocha pro veřejnou vybavenost O bez určení funkčního typu. V současné době lze území definovat jako brownfield, jehož nové využití zvelebí vstup do MČ Brno-Kníničky. Výše uvedené záměry budou mít pozitivní vliv na zvýšení veřejné vybavenosti v MČ Brno-Kníničky a po dlouhých letech zajistí vstup odpovídající významu Zoologické zahrady Brno. Předpokládá se dopravní obsluha mimo přímé připojení na silnice II. nebo III. třídy.“
To odpovídá dohodnutému řešení.
269. Z hlediska územního plánování jsou pak opravdu v souladu se stanoviskem OD možná různá řešení napojení objektu na komunikaci. Územní plány stanovují podmínky pro realizaci různých řešení stavby, což je za dané situace uspokojivě vyřešeno vymezením prostoru pro různé varianty připojení objektu na komunikaci. Jak zdůraznil odpůrce, pokud navrhovatel vychází z řešení konkrétního záměru, tak to ještě neznamená, že bude v území realizován přesně v podobě, která byla podkladem k prověření. S tímto tvrzením se soud zcela ztotožnil. Není vyloučeno, že předmětem řízení bude upravený nebo zcela přepracovaný záměr. ÚPmB pro stavbu objektu vytyčuje pouze jistě dané mantinely pro realizaci stavby. Navíc míra podrobnosti, se kterou je vymezována dopravní infrastruktura stavby, se v jednotlivých nástrojích územního plánování liší od míry podrobnosti.
270. Posouzení vhodnosti napojení komunikace je proto otázkou hlavně do povolovacího řízení, přičemž v ÚPmB je pouze vymezen objekt a funkční plochy, které stavbu umožňují. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 As 139/2021-53, vysvětlil, že:
„Individuálně je samozřejmě splnění požadavků na napojení budoucí stavby na technickou a dopravní infrastrukturu vždy předmětem zkoumání stavebního úřadu v územním řízení (resp. společném řízení či jejich zjednodušených procesních ekvivalentech). To však nevylučuje, aby v zájmu rozumného fungování širšího urbanistického celku v rámci obce byla tam, kde k tomu právní úprava dává obci prostor, specifikována užší množina z možných řešení napojení na technickou a dopravní infrastrukturu, jež je pro realizaci budoucí výstavby vyžadována.“
271. Pro úplnost lze dodat, že povinnost zpracovat konkrétní podobu dopravního napojení objektu v územním plánu neplyne ani z § 80 nového stavebního zákona, podle něhož je jedním z cílů územního plánu vymezit zastavěné území, určit podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a vytvořit podmínky pro rozvoj území. ÚPmB, který není individuálním rozhodnutím, srozumitelně a dostatečně popisuje a vytyčuje možnosti realizace dopravního spojení, přičemž prozatím nelze uvažovat o tom, jaká z nich vyhoví požadavkům územně plánovací dokumentace, neboť o stavebním záměru se ještě nejedná.
272. Soud uzavírá, že odpůrce srozumitelně uvedl přípustné způsoby řešení a do znění změny ÚPmB 2024 zakomponoval, co si dohodl s OD v návaznosti na jeho předchozí stanovisko. Co se týče navrhovatelem uváděného „rozporu“ ve znění odůvodnění změny ÚPmB 2024, tak daný odstavec lze z logiky věci a v daném kontextu vnímat jako vytyčení prostoru pro výběr vhodného řešení, nikoliv jako rozpor zakládající nesrozumitelnost a důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy.
273. Tyto námitky navrhovatele tedy také nejsou důvodné.
V. 9. Změna ÚPmB 2024 nemusela být předmětem variantního posouzení podle směrnice SEA
a. Shrnutí návrhového bodu
274. Při pořizování změny ÚPmB 2024 mělo být provedeno nejen vyhodnocení SEA, ale v rámci tohoto vyhodnocení mělo být provedeno posouzení rozumných variant podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA. Rozumnou variantou nepochybně je vymezení plochy pro nový vstup do ZOO, tak aby nebyla zatěžována hustě obydlená oblast v lokalitě Dolní Louky.
275. Povinným cílem územního plánování je minimalizace zásahů. I jen samotný požadavek „minimalizovat“ vlivy znamená, že musí být posouzeno více variant a z nich měla pak být přezkoumatelně vybrána ta, která vlivy prokazatelně minimalizuje, resp. by bylo přezkoumatelně prokázáno, že vlivy byly „sníženy“ či „zmírněny“ oproti jiné (rozumné) variantě. Bez posouzení více variant nebylo možné dospět k přezkoumatelnému závěru o provedené minimalizaci dospět.
276. Na povinnost posuzovat více variant odkazuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č.j. 1 Ao 7/2011-526 (bod 64). Podle něj za použití základní zásady práva životního prostředí – zásady předběžné opatrnosti – je třeba vycházet z nejhorší možné varianty a zohlednit i takové plánované záměry (činnosti), jejichž realizace je v budoucnu nejistá. Prvním předpokladem k naplnění této základní zásady je nejhorší možnou variantu vybrat. K tomu je potřeba také porovnat různé varianty, aby o nějaké konkrétní variantě bylo možno konstatovat, že toto je právě ta nejhorší varianta a ta bude vyhodnocena k naplnění uvedené základní zásady. Plyne to i z čl. 5 odst. 1 směrnice SEA, která nebyla plně transponována do národní legislativy. Český překlad směrnice SEA byl navíc zatížen vadou, která mohla vést k její nesprávné aplikaci. Tato vada byla opravena, což bylo publikováno v Úředním věstníku EU.
277. Pro všechny rozumné varianty řešení existuje povinnost je posuzovat přímo v SEA, a to na stejné úrovni detailnosti. Odkaz na „návrh plánu“ i jeho „rozumné alternativy/varianty“ je v dikci autentického znění daného ustanovení uveden souřadně. Nelze proto o variantách jen nějak omezeně pojednat, ale musí být, stejně jako návrh plánu, rovnocenně vyhodnoceny. To požaduje i metodický dokument k implementaci směrnice SEA, kde se explicitně konstatuje, že tato směrnice nečiní rozdíly mezi požadavky na vyhodnocení návrhu plánu a jeho alternativ/variant. Povinnost použít čl. 5 odst. 1 směrnice SEA pro rozumná variantní řešení je respektována např. i v rozsudcích Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2021, č. j. 67 A 6/2021-133; ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021-918; a ze dne 26. 9. 2022, č. j. 64 A 4/2022-161, či rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7 /2011-526. Mezi rozumné varianty nepochybně patří i požadavek na vyvedení tranzitní dopravy z obytného území městské části Brno-Kníničky a nezatěžování obytné oblasti obslužnou dopravou pro ZOO.
278. Povinnost podle čl. 5 odst. 1 směrnice odpůrce nesplnil. Lze odkázat i na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 10. 9. 2015, Dimos Kropias Attikis, C-473/14 (bod 50), podle kterého musí být ustanovení omezující oblast působnosti této směrnice, a zejména ustanovení definující opatření, která jsou zamýšlena touto směrnicí, vykládána široce. Jakákoli výjimka z těchto ustanovení, nebo jejich omezení, proto musí být vykládána restriktivně.
279. Účel směrnice SEA stanovený v jejím čl. 1 dopadá na způsob, jak je nutno nahlížet na celou tuto směrnici. Tedy „široce“ je třeba vyložit i povinnost vyhodnotit existenci rozumných variant ve zprávě o vlivech na životní prostředí ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice SEA. „Minimalistický přístup“ s vyhodnocováním pouze invariantního řešení, bylo tedy nepřípustným a přímým porušením čl. 5 odst. 1 a čl. 1 směrnice SEA. Lze odkázat i na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2018, č. j. 1 As 337/2018-48 (bod 39), či ze dne 20. 2. 2019, č. j. 9 As 230/2017-90.
280. Vzhledem k neposouzení variant pro změnu ÚPmB 2024 a specificky pro jeho dílčí změnu B165 a nesplnění úkolu pro územní plánování provést minimalizaci je prokázáno, že nebyly dodrženy zásady subsidiarity a minimalizace zásahu.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
281. Odpůrce může souhlasit s navrhovatelem v tom, že pokud je podle čl. 3 odst. 1 směrnice SEA vyžadováno hodnocení SEA, vypracuje se zpráva o vlivech na životní prostředí. Avšak v daném případě nedošlo k aplikaci postupu podle čl. 3 odst. 1 Směrnice SEA, takže nemohlo dojít k postupu podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA.
c. Hodnocení soudu
282. S ohledem na závěr soudu, že v této věci nebylo třeba provést vyhodnocení SEA (viz část V. 7. výše) je zjevné, že na změnu B165 nemohla dopadat ani hypotetická povinnost posuzovat v rámci vyhodnocení SEA různé varianty řešení.
283. Námitka, že při pořizování změny územního plánu mělo být provedeno nejen vyhodnocení SEA, ale v rámci tohoto vyhodnocení mělo být provedeno posouzení rozumných variant podle čl. 5 odst. 1 směrnice SEA, tedy není důvodná. Soud v tomto kontextu nepovažoval za nutné se vypořádávat s dalšími námitkami navrhovatele a s judikaturou, na níž odkazuje, neboť by to bylo pro účely posouzení této věci zcela nadbytečné.
V. 10. Akustické plánování nemuselo proběhnout
a. Shrnutí návrhového bodu
284. Navrhovatel namítá, že podle unijního práva bylo povinností pořizovatele provést tzv. „akustické plánování.“ Evropské právo dokonce provedení tohoto posouzení nepodmiňuje probíhajícím vyhodnocováním SEA. Účelem směrnice 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí („směrnice o hodnocení hlučnosti“) je stanovit společné metody hodnocení pro „hluk ve venkovním prostředí“ a při použití harmonizovaných indikátorů určujících hodnoty hluku definovat „mezní hodnoty“.
285. Směrnice o hodnocení hlučnosti definuje dvě zásadní činnosti, které mají význam pro posuzování hlučnosti ve venkovním prostředí v oblastech rozsahu sledovaného v územním plánování. V čl. 3 písm. r) definice tzv. strategické hlukové mapy a čl. 3 písm. u) definuje „akustické plánování“ jako
„řízení postupu při vytváření budoucí akustické situace pomocí plánovaných opatření v rámci územního plánování, inženýrských opatření v oblasti dopravních systémů, plánování dopravy, snižování hluku ochrannými protihlukovými opatřeními a řízením oblasti zdrojů hluku“.
286. Hodnocení se provádí pomocí hlukových indikátorů a metod hodnocení (viz čl. 5 a 6 směrnice a její přílohy). Následně byla vydána závazná směrnice 2015/996 o stanovení společných metod hodnocení hluku („směrnice o metodách hodnocení hluku“). Členské státy měly podle jejího čl. 2 uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 31. 12. 2018.
287. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví („zákon o ochraně veřejného zdraví“), je neúplnou transpozicí směrnice o hodnocení hlučnosti. Podle jeho § 34 odst. 1 má prováděcí právní předpis upravit hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Zde se však nijak nepojednává o akustickém plánování, tedy činnosti relevantní pro územní plánování podle směrnice.
288. Termín „akustické plánování“ používá pouze jiná podzákonná norma v bodě 6 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 315/2018 Sb., o strategickém hlukovém mapování („vyhláška č. 315/2018 Sb.“), Jde o předpis, který provádí § 80 odst. 1 písm. s) zákona o ochraně veřejného zdraví. Tato vyhláška nabyla účinnosti ke dni 20. 12. 2018. Vadou transpozice je, že zde absentuje specifikace a definice podle směrnice o hodnocení hlučnosti, že se „akustické plánování“ provádí pro územní plánování a plánování dopravy.
289. Změna 165 se přímo týká dopravního plánování. Nově zavlékaná doprava do obytné oblasti Brna-Kníniček, plánování parkoviště s kapacitou stovek vozidel a problematické napojení na stávající ulice, to vše jsou otázky, které se mají vyhodnotit v rámci dopravního plánování a je tedy nepochybné, že se v rámci územního plánování muselo i bez přímé vazby na vyhodnocování SEA provést akustické plánování. Kvůli nedostatečné transpozici čl. 14 směrnice o hodnocení hlučnosti se může navrhovatel dovolávat přímo ustanovení obou směrnic. Jejich právní rámec nebyl pro změnu ÚPmB 2024 naplněn. V každém případě v základě hodnocení musí být společné metody hodnocení pro „hluk ve venkovním prostředí“ podle směrnice o hodnocení hlučnosti. To platí, i pokud se vyhodnocování hlučnosti neprovádí podle zákona o ochraně veřejného zdraví, ale podle přílohy stavebního zákona, resp. zákona o EIA.
290. Pro změnu ÚPmB včetně změny 165 nebyla hlučnost způsobená komunikacemi v přilehlé obytné zástavbě nijak posouzena, a nebyla tedy nijak naplněna závazná evropská legislativa požadující provedení akustického plánování v rámci územního plánování a dopravního plánování, a to dokonce i bez přímé vazby na provádění vyhodnocení SEA. Bez provedení řádného vyhodnocení SEA, které muselo respektovat postupy akustického plánování podle směrnice o metodách hodnocení hluku a směrnice o hodnocení hlučnosti, je pořízení změny ÚPmB 2024 nezákonné.
291. Problematikou akustického plánování se Krajský soud v Brně zabýval v rozsudku ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021-918 (viz body 170 a násl.). Akceptoval, že směrnice dopadá na územní plánování. V bodě 170 ovšem uplatnil výhradu, že pro účely akustického plánování a vymezení hlukových zón lze podle čl. 5 odst. 3 směrnice o hodnocení hlučnosti používat jiné indikátory než „Lden“ a „Lnight“. S touto argumentací se soud následně ztotožnil i v rozsudku ze dne 26. 9. 2022, č. j. 64 A 4/2022-161 (viz body 72-73).
292. Navrhovatel se domnívá, že tento právní názor soudu je nesprávný. Z čl. 5 odst. 3 směrnice o hodnocení hlučnosti sice vyplývá pro členské státy možnost používat pro akustické plánování jiné indikátory, avšak využití takové možnosti pro postupy podle právních předpisů ČR by předpokládalo zakotvení této možnosti do obecně závazného právního předpisu, který by odlišné indikátory stanovil. Muselo by přitom jít o indikátory směřující k naplnění cílů směrnice. ČR však odlišné hlukové indikátory pro oblast akustického plánování obecně závazným předpisem nestanovila. Je nepřípustné, aby část procesu územního plánování nebyla regulována, tedy probíhala bez opory v závazném právním předpisu.
293. Ministerstvo zdravotnictví ve své odpovědi na žádost o informace ze dne 17. 3. 2021, č. j. MZDR 10090/2021-3/MIN/KAN, na žádost o informace v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím neuvedlo, že by v ČR pro akustické plánování bylo stanoveno používat nějaké specifické/odlišné indikátory, ale naopak odkázalo na indikátory (podle národní terminologie „hlukové ukazatele“) podle vyhlášky č. 315/2018 Sb. Také v odkazu uvedeném v odpovědi jsou obsaženy indikátory identické s indikátory podle směrnice o hodnocení hlučnosti.
294. Lze poukázat i na to, že definice „akustického plánování“ v čl. 3 odst. u) směrnice pro hodnocení hlučnosti nezahrnuje jen územní plánování, ale i:
„řízení postupu při vytváření budoucí akustické situace pomocí plánovaných opatření v rámci územního plánování, inženýrských opatření v oblasti dopravních systémů, plánování dopravy, snižování hluku ochrannými protihlukovými opatřeními a řízením oblasti zdrojů hluku“.
295. Všechny tyto činnosti na sebe navazující a vzájemně se prolínající (viz např. i stanovení kompenzačních a zmírňujících opatření v územním plánování a vazba na protihluková opatření v rezortu dopravy) logicky musí být hodnoceny s využitím stejných indikátorů. V rezortu dopravy se důsledně používají identifikátory a metodické postupy jejich určování podle směrnice o metodách hodnocení hluku.
296. Případný není ani argument Krajského soudu v Brně v rozsudku ze dne 28. 2. 2022, č.j. 67 A 10/2021-918, podle nějž směrnice o hodnocení hlučnosti umožňuje použít v některých případech i tzv. doplňkové hlukové indikátory. V příloze I. bod 3 směrnice o hodnocení hlučnosti není uvedena žádná relevantní oblast, která by takové identifikátory umožňovala použít v územním plánování. V každém případě by se jednalo pouze o indikátory doplňkové, tedy ne náhradu za indikátory specifikované v odkazovaných směrnicích. Navrhovatel je přesvědčen, že jím zastávaný výklad směrnice o hodnocení hlučnosti ve spojení se směrnicí o metodách hodnocení hluku vyplývá z textu těchto předpisů a nevzbuzuje pochybnosti.
297. Navrhovatel také reaguje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2023, č. j. 66 A 1/2023-175 („rozsudek Moravské Knínice 1“; pozn. soudu – tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2024, č. j. 3 As 194/2023-83, a krajský soud poté znovu rozhodl rozsudkem Moravské Knínice 2, kde zaujal tentýž právní názor, jenž nebyl předmětem kasačního přezkumu). Krajský soud v něm odkázal na rozsudek ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021-918 (bod 173), podle nějž vzhledem k tomu, že indikátory pro akustické plánování ve smyslu směrnice o hodnocení hlučnosti mohly být upraveny členským státem odlišně, nebylo v rozporu s touto směrnicí, jestliže zhotovitel hlukové studie vypracoval vlastní metodiku.
298. Krajský soud v Brně v daném rozsudku uvedl, že se pro tehdy přezkoumávanou aktualizaci zásad územního rozvoje mohlo postupovat podle právní úpravy platné před 20. 12. 2018, kdy nabyla účinnosti vyhláška č. 315/2018 Sb. Tato úvaha je však podle navrhovatele nedopadá na pořizování změny ÚPmB 2024, která byla vydána dne 18. 6. 2024, tedy vše za účinnosti vyhlášky č. 315/2018 Sb. Pro změnu územního plánu tak nemohly být použity jiné metody než výše odkazované „společné metody“. Tvrzení soudu, že indikátory pro akustické plánování ve smyslu směrnice o hodnocení hlučnosti mohly být upraveny členským státem odlišně, je sice validní, ale k této úpravě reálně nedošlo.
299. Navrhovateli také uniká logika argumentace rozsudku Moravské Knínice 1, podle které směrnici o hodnocení hlučnosti v metodách hodnocení nahradila směrnice o metodách hodnocení hluku. Z hlediska čl. 5 odst. 3 směrnice se situace z hlediska možnosti používat pro územní plánování jiné indikátory, než stanovovala příloha II směrnice, principiálně nezměnila a byla stejná jak před nabytím účinnosti společných metod, tak i v době předešlé. Základem věci podle navrhovatele zůstává, že případné použití „jiných indikátorů“ podmiňuje jejich vymezení vnitrostátním právním předpisem, který bude navázán na platné znění předmětné směrnice, včetně jeho čl. 5 odst. 3.
300. Právní předpisy, které používají či používaly pojem „akustické plánování“, obsahují jen jednu skupinu definic hlukových ukazatelů a mezních hodnot. Použití „jiných indikátorů“, pokud by nebyly vyhlášeny právním předpisem, by tak zakládalo jejich rozpor se stávajícím zněním (nepříliš vhodně formulované) vyhlášky č. 315/2018 Sb., která je neúplnou transpozicí novelizované směrnice. Je současně nepochybné, že by i tyto „jiné“ indikátory by musely naplňovat smysl evropské úpravy posuzování hlučnosti a musely by tedy být založeny na „společných metodách“ hodnocení hlučnosti. Samotný indikátor (viz příloha I směrnice) je pouze numerická hodnota vzniklá procesem hodnocení hlučnosti, povinně prováděným společnými metodami (viz příloha II směrnice).
301. Z hlediska stavebního zákona se hlučnost posuzuje pro koncepci (územně plánovací dokumentaci) v SEA a pro vlastní stavbu v EIA. „Jiné indikátory“ podle čl. 5 odst. 3 směrnice o hodnocení hlučnosti použité v územním plánování by se tak staly nesouměřitelnými s hodnocením hlučnosti ze silničních komunikací. Není ani zcela případné odkazovat na „doplňkové hlukové Indikátory“. Jedná se o „doplňkové“ údaje, a to jen pro zvláštní případy (viz čl. 5 odst. 2 směrnice). Zvláštní případy uvedené jako příklad v příloze I bodu 3 směrnice o hodnocení hlučnosti nespadají do činností územního plánovaní. Nejsou to tedy indikátory, které by se použily pro územní plánování.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
302. Odpůrce také odkázal rozsudek Moravské Knínice 1 (body 103 a 104). Podle jeho názoru byly směrnice o hodnocení hlučnosti a směrnice o společných metodách hodnocení hluku do českého právního řádu transponovány. A jelikož se vyhláška č. 315/2018 Sb, a tyto směrnice týkají metod hodnocení hluku, tak nezakotvují další povinnost provádět posouzení hlučnosti v rámci procesu územního plánování.
c. Hodnocení soudu
303. Při jednání soudu dne 20. 1. 2025 soud na návrh navrhovatele provedl k důkazu část odpovědi Ministerstva zdravotnictví na žádost předsedy navrhovatele o informace ze dne 17. 3. 2021, č. j. MZDR 10090/2021-3/MIN/KAN. Ministerstvo zdravotnictví v ní uvedlo:
„Hlukové indikátory, v českém právním rámci nazvané/definované jako hlukové ukazatele, jsou upraveny vč. jejich mezních hodnot ust. § 2 vyhlášky č. 315/2018 Sb., o strategickém hlukovém mapování, případně jsou tyto informace veřejně dostupné na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví – https://www.mzcr.cz/hlukove-indikatory/ a https://www.mzcr.cz/mezni-hodnoty-hlukovych-ukazatelu/.
Mezní hodnoty, využívané pro strategické hlukové mapy, slouží jako indikace zatížení předmětného území hlukem. Na základě tohoto zmapování jsou vybrány tzv. hot-spots sloužící pro akční plány, přičemž jejich navržená opatření jsou již ve vztahu k hygienickým limitům podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Více informací o akčních plánech na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví – https://www.mzcr.cz/akcni-plany/.
304. Téma akustického plánování již bylo tématem řady rozsudků zdejšího soudu (rozsudky ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021-918, ze dne 26. 9. 2022, č. j. 64 A 4/2022-161, ze dne 3. 1. 2024, č. j. 73 A 5/2023-153, či v rozsudku Moravské Knínice 2). Soud proto opakuje svůj již ustálený názor, který lze v kontextu této věci shrnout tak, že tu z použitelných právních předpisů neplyne přímý vykonatelný závazek provést akustické plánování, natož pro plochu, jakou je B 165. České právo provádí relevantní unijní úpravu v zákoně o ochraně veřejného zdraví a vyhlášce č. 315/2018 Sb., ze kterých ovšem nelze dovodit povinnosti, které by odpůrce musel splnit právě při vymezování změny B165.
305. Soud dodává, že definici akustického plánování v čl. 3 písm. u) směrnice o hodnocení hlučnosti podle soudu nelze číst tak, že řízení postupu při vytváření budoucí akustické situace pomocí plánovaných opatření musí probíhat ve všech tam uvedených oblastech, tj. v rámci územního plánování, inženýrských opatření v oblasti dopravních systémů, plánování dopravy, snižování hluku ochrannými protihlukovými opatřeními a řízením oblasti zdrojů hluku. Soud toto ustanovení čte jako alternativy a s ohledem na to, že jde o směrnici, je pak v gesci členských států, jak tuto směrnici provedou.
306. Jak plyne z výše citované judikatury zdejšího soudu, jeví se být prakticky rozumné (ač to není právně závazné pravidlo), aby akustické plánování případně proběhlo v rámci hodnocení hlučnosti v souvislosti s vyhodnocením SEA. To ovšem v této věci nebylo nutné (srov. blíže část V. 7 výše). Soud tedy neshledává důvody pro odchýlení se od právního názoru vyjádřeného poprvé v rozsudku ze dne 28. 2. 2022, č. j. 67 A 10/2021-918 (viz bod 170 a násl.).
307. S odkazem na citovaný rozsudek lze shrnout, že hlukové indikátory podle čl. 5 (resp. přílohy I) směrnice o hodnocení hlučnosti se použijí pro přípravu a revize strategických a hlukových map podle čl. 7. Kromě toho lze pro zvláštní případy ve smyslu přílohy I bodu 3 použít také doplňkové hlukové indikátory. Směrnice o hodnocení hlučnosti pak jednoznačně stanoví, že pro účely akustického plánování a vymezení hlukových zón lze podle čl. 5 odst. 3 směrnice o hodnocení hlučnosti používat jiné indikátory než „Lden“ a „Lnight“.
308. Pod akustické plánování podle směrnice o hodnocení hlučnosti lze podle jejího čl. 3 odst. u) zahrnout také problematiku územního plánu. Ve smyslu zmíněného čl. 5 odst. 3 však nebylo nutné používat výlučně indikátory „Lden“ a „Lnight“, jejichž metody hodnocení vymezuje příloha II směrnice o hodnocení hlučnosti. Nahradila ji příloha směrnice o metodách hodnocení hluku. Nebylo tedy nutné, aby tuzemská právní úprava upravovala indikátory a jejich hodnocení shodně se směrnicí o hodnocení hlučnosti.
309. Pokud navrhovatel namítá, že jiné indikátory než „Lden“ a „Lnight“ musí zakotvovat obecně závazný právní předpis, pak soud konstatuje, že takový požadavek z relevantní právní úpravy neplyne. Unijní právo ho v čl. 5 odst. 3 směrnice o hodnocení hlučnosti ani nikde jinde nestanoví. Nechává na úvaze členských států, jak konkrétně tuto alternativu k uvedeným dvěma indikátorům provedou. Ostatně ani sám navrhovatel neuvádí žádný argument, proč by jiné než směrnicové indikátory musely být v obecně závazném právním předpisu.
V. 11. Námitka pominutí Programu zlepšování kvality ovzduší zóna Jihovýchod a dalších regulativních dokumentů z hlediska ovzduší
a. Shrnutí návrhového bodu
310. Podle navrhovatele měl OŽP jako dotčený orgán ochrany ovzduší upozornit, že návrh změny územního plánu musí být v souladu s opatřením obecné povahy Ministerstva životního prostředí („MŽP“) ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30724/ENV/16, kterým byl vydán Program zlepšování kvality ovzduší („PZKO“) zóna Jihovýchod – CZ06Z a v souladu s návaznými dokumenty MŽP a KÚ. PZKO z roku 2016 byly vydány jako opatření obecné povahy. K nim byly přijaty dokumenty pro jejich implementaci – akční plány. PZKO byly následně aktualizovány jako PZKO 2020+. Stanovují v návaznosti na evropskou legislativu závazná opatření k dosažení imisních limitů v co možná nejkratší době. Tato opatření měla být ve změně ÚPmB 2024 posouzena a na relevantní z nich mělo být jednotlivě reagováno i bez vyhodnocení SEA.
311. V rozsudku Moravské Knínice 2 soud shledal předmětnou námitku nedůvodnou, jeho argumentace je však nesprávná. Ani jedno z opatření z daného PZKO nebylo vzato pořizovatelem v úvahu. Přitom měl uvážit o všech zde specifikovaných opatřeních a vyhodnotit, zda v souladu se zákonným cílem PZKO napadená územně plánovací dokumentace respektuje tato opatření a je zpracována tak, aby při její realizaci a územním rozvoji, nedošlo k překračování zákonných limitů znečištění ovzduší. A tam, kde jsou limity již plněny, nedocházelo opět ke zhoršování. Současně v nejkratší možné době měly být tyto limity splněny tam, kde doposud splněny nejsou.
312. Soud v rozsudku Moravské Knínice 2 rovněž nereflektoval právní základ PZKO. Jsou zpracovávány na základě § 9 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší („zákon o ochraně ovzduší“) a jeho přílohy č. 5. Jeho účelem je snížit úroveň znečištění a znečišťování ovzduší v dotčeném území, resp. aktualizovat opatření, jejichž realizace povede ke zlepšení kvality ovzduší a dosažení přípustné úrovně znečištění. Má se tak dít základě aktualizovaných podkladů o příčinách znečištění. PZKO jako koncepce vychází z údajů o emisích a imisním zatížení s využitím poznatků o stavu a příčinách znečištění, tj. z údajů se zásadním významem i pro pořizování územně plánovacích dokumentací a jejich posuzování z hlediska vlivů na veřejné zdraví. To nesmělo být pominuto jak z hlediska zdrojů emisí (lokalizace stávajících i očekávaných stacionárních zdrojů znečištění i současný stav a vývoj pro mobilní zdroje znečištění – tj. zejména silniční doprava), tak z hlediska prostorového rozmístění a imisní expozice obytných oblastí.
313. PZKO v tomto směru popisuje jak současný stav, tak dosavadní vývojové trendy, je však nezastupitelně otázkou územního plánování, aby na základě plánovaného územního vývoje byl vyhodnocen stav po realizaci nové koncepce – nové územně plánovací dokumentace. To vše musí být doprovázeno vyhodnocením potřebností a účinnosti všech opatření specifikovaných v PZKO. V procesu přijímání PZKO 2016 byla stanovena opatření, která je nutno plnit v jednotlivých zónách a aglomeracích. Pokud PZKO nemá být považováno za bezcenný dokument, pak výše uvedené mělo být ve změně územního plánu prověřeno a respektováno i z hlediska minimalizace vlivů na veřejné zdraví.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
314. OŽP neměl ke změně ÚPmB z hlediska zákona o ochraně ovzduší připomínky. Odpůrci není zřejmé, z čeho navrhovatel dovozuje, že mělo dojít k posouzení PZKO. Využití ÚPmB před změnou ÚPmB 2024 bylo z velké části určeno pro dopravu s podrobnějším účelem využití DP (významná parkoviště), což je i záměrem v ploše N, která však určuje její využití výhradně pro potřeby ZOO, což bylo i důvodem pro pořízení změny B165 (ochrana využití území výhradně pro potřeby ZOO). Podle povinného obsahu odůvodnění změny je vždy vyhodnocován soulad řešení s právními předpisy a se stanovisky, které hájí dotčené orgány, což bylo učiněno i v tomto případě v mezích a podrobnosti, které náleží změně územního plánu, což je potvrzeno i příslušným dotčeným orgánem.
c. Hodnocení soudu
315. Soud zde souhlasí s odpůrcem. Také mu není jasné – stejně jako v rozsudku Moravské Knínice 2 – v čem přesně má spočívat zásah do práv navrhovatele. Ten zůstává v příliš obecné rovině a neprovazuje svoji argumentaci s dopady právě na změnu B165. A ani neodkazuje na konkrétní zákonné ustanovení či judikaturu, ze které by se dal přímo dovozovat závazek, který odpůrce v tomto rámci podle navrhovatele nesplnil.
316. Ustanovení § 9 zákona o ochraně ovzduší v odst. 4 jen dává obci povinnost provádět opatření, která jim byla uložena v příslušném programu zlepšování kvality ovzduší, v rámci svých možností tak, aby bylo imisního limitu dosaženo co nejdříve. Pro tyto účely vypracuje tato obec a kraj do 12 měsíců ode dne vyhlášení příslušného programu zlepšování kvality ovzduší ve Věstníku MŽP v návaznosti na tento program svůj časový plán provádění opatření, který zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Na tento dokument navrhovatel opět nijak neodkazuje.
317. Soud kromě toho provedl při jednání dne 20. 1. 2025 k důkazu Akční plán zlepšování kvality ovzduší – 2023, který navazuje na PZKO aglomerace Brno 2020+. Navrhovatel akční plány i PZKO 2020+ ostatně zmiňoval ve svém návrhu. Územní plánování je podle něj jedním z administrativních nástrojů k naplňování cílů na ochranu ovzduší. A indikátorem splnění tohoto akčního plánu je až zpracování a schválení nového územního plánu. Na změnu ÚPmB 2024 či konkrétně změnu B165 tedy závazky, jejichž splnění se tu navrhovatel domáhá, ještě nedopadají.
318. Soud tedy stejně jako v případě rozsudku Moravské Knínice 2 neshledává námitku pominutí relevantních PZKO a dalších regulativních dokumentů z hlediska ochrany ovzduší důvodnou.
V. 12. Námitka nesprávného postupu z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu
a. Shrnutí návrhového bodu
319. Území dotčené změnou B165 o velikosti cca 3,31 hektarů je v současnosti v kategorii „základního půdního fondu“ [navrhovatel má zřejmě na mysli zemědělský půdní fond („ZPF“) – pozn. soudu] Navrhovatel podal připomínku č. 36, kde mj. namítal, že text z kapitoly 11.1.7 odůvodnění návrhu k problematice ZPF nenaplňuje povinnosti podle právních předpisů. Jedním z principů výkonu státní správy je kontinuita rozhodování. Ke kontinuitě rozhodování je však nutné přezkoumatelně doložit, na jaká konkrétní minulá rozhodnutí se navazuje a tato rozhodnutí, pokud nejsou veřejně dostupná, musí být součástí spisu k řízení o věci, kde tato rozhodnutí jsou užita. Pouhé nekonkrétní odkazy na „nějaká“ minulá rozhodnutí nepostačují.
320. Dále navrhovatel odkázal na zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu („zákon o ZPF“) a namítal, že nebyl naplněn zákonný požadavek zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Má-li být něco označeno superlativem „nejvýhodnější“, musí dojít k posouzení variant a musí být přezkoumatelně vyhodnocena jejich výhodnost. Navrhovatel poukázal i na metodické dokumenty KÚ. Pořizovatel se podle navrhovatele s připomínkou nevypořádal, neboť na podstatné části ohledně zdůvodnění nejvýhodnějšího řešení de facto nereagoval.
321. Ve výrokové části změny ÚPmB pro změnu B165 na str. 5 výroku není ZPF ani zmíněn, zatímco v řadě výrokových částí pro jiné dílčí změny o ZPF pojednáno je. V odůvodnění změny B165 není ZPF ani zmíněn, zatímco v řadě dílčích odůvodnění pro jiné dílčí změny o ZPF pojednáno je. Pouhé uvedení ploch ZPF pro změnu B165 v příloze odůvodnění změny ÚPmB 2024 není naplněním zákona o ochraně ZPF.
322. K otázce řádného posuzování převahy veřejného zájmu se opakovaně vyjádřilo MŽP. Jako přiléhavou ukázku navrhovatel cituje rozhodnutí MŽP ze dne 25. 10. 2023, č. j. MZP/2023/211/1935 („rozhodnutí MŽP“), kterým MŽP potvrdilo rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství. MŽP zdůraznilo, že v daném řízení nebylo prokázáno, že projednávaná činnost by byla realizována ve veřejném zájmu, který by převažoval nad zájem ochrany přírody, ani v zájmu ochrany přírody. Tato podmínka se stejně uplatní i pro pořizování územně plánovací dokumentace.
323. Na základě předložené žádosti a skutečností v ní uvedených středočeský krajský úřad žadatele vyzval k jejímu doplnění o uvedení a odůvodnění jiného veřejného zájmu na realizaci záměru, který převažuje nad zájmy na ochraně přírody. Požadavky byly typově mj. detailnější specifikace nebezpečnosti současného řešení z hlediska provozu dopravy, upřesnění, jak se tato situace zlepší po realizaci záměru, jakým způsobem bude realizací záměru ovlivněna bezpečnost dopravy, odůvodnění nutnosti vybudování nového řešení a realizace celého záměru, včetně nemožnosti řešit současnou situaci jiným způsobem, a to vše z pohledu prokázání jiného veřejného zájmu na realizaci záměru, který převazuje nad zájmy na ochraně přírody.
324. Analogicky navrhovatel k otázce veřejného zájmu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012-161, ve kterém je uveden závěr, že veřejný zájem musí být výslovně formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti. Rovněž lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015-40, podle kterého se v řízení o povolení výjimky ze zákonných zákazů podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („zákon o ochraně přírody a krajiny“) leží důkazní břemeno na žadateli a ten tedy musí předložit přesvědčivé podklady prokazující splnění výše vyjmenovaných podmínek. To se principiálně uplatní i na řízení o ochraně ZPF, neb i zde se jedná o povolení, které je svým způsobem výjimkou.
325. Bylo tedy zejména na pořizovateli, aby na podporu návrhu na využití území (prostřednictvím územního plánování) prokázal převažující veřejný zájem na konkrétním umístění vstupního areálu ZOO a parkovišť nad zájmy na ochranu ZPF a ochranu přírody. OŽP podle názoru navrhovatele svými nesprávnými postupy při vydání stanovisek k návrhu změny ÚPmB 2024 nenaplnil svou povinnost ve vztahu k ochraně životního prostředí, které je zároveň i zájmem chráněným navrhovatelem.
326. Navrhovatel také poukazuje metodický výklad krajského úřadu, a to stranu 12 a str. 13 z části nadepsané Nedostatky návrhů ÚPD z hlediska zájmů ochrany ZPF. Na str. 12 se uvádí:
„Ze zákona o ochraně ZPF nevyplývá, že plochy již v minulosti projednané a odsouhlasené nemusí být opětovně projednány v podobě jejich konfrontace se zásadami ochrany ZPF v případě, pokud je původní návrh ploch z platné územně plánovací dokumentace přebírán ve shodném rozsahu a způsobu využití do nově zpracovávaného návrhu územně plánovací dokumentace Zákonem je pouze definován postup, který je užit v rámci posuzované ÚPD v případě dotčení půd I a II třídy ochrany, kdy již není uplatňován princip proporcionality mezi veřejným zájmem na ochranu ZPF a jiným veřejným zájmem při posuzování ploch, které jsou obsaženy v platné územně plánovací dokumentaci, pokud při nové územně plánovací činnosti nemá dojít ke změně jejich využití §4 odst. 3 a 4 zákona).“
Na str. 13 se tam pak uvádí:
„Stanovisko dle ust § 5 odst. 2 zákona o ochraně ZPF k plochám v platné ÚPD bylo uplatněno vždy ke konkrétnímu funkčnímu využití mimo jiné na základě prokázání potřeby a nezbytnosti konkrétního navrhovaného nezemědělského využití Z tohoto pohledu je tedy třeba i změnu funkčního využití, je-li dotčen ZPF, opětovně záborově vyhodnotit a řádně zdůvodnit ve smyslu zákona o ochraně ZPF.“
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
327. Je pravdou, že celková plocha území dotčeného změnou B165 dosahuje velikosti cca 3,31 hektarů, ale je také nutno uvést, že ZPF tvoří pouze 0,65 ha. Pozemky ZPF byly zpracovatelem (KAM) určeny podle § 1 odst. 2 a 3 zákona o ZPF a pouze těchto pozemků se týkají zájmy chráněné tímto zákonem. Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF je v odůvodnění změny ÚPmB 2024 včetně změny B165 provedeno v souladu s tehdejšími právními předpisy. Pro jednotlivé změny včetně změny B165 je podrobně zpracováno vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF v konkrétních částech odůvodnění, na něž odkazuje. Pro úplnost odpůrce uvádí, že důležité jsou také ostatní kapitoly odůvodnění, zejména kap. 6.10. Odůvodnění jednotlivých změn, kde jsou popsány důvody a účel pořizování jednotlivých změn, včetně změny B165.
328. Pořizovatel reagoval dostatečně na připomínku navrhovatele. Odůvodnění změny B165 obsahuje všechny náležitosti požadované tehdejší legislativou. Odpůrce souhlasí s tvrzením, že jedním z principů výkonu státní správy je kontinuita rozhodování. Avšak navrhovatel bohužel opomněl zmínit, v jakém konkrétním případě zpochybňuje onu kontinuitu rozhodování, kdy je zároveň nutné přezkoumatelně doložit, na jaká konkrétní minulá rozhodnutí se navazuje. Jelikož navrhovatel neuvedl ani částečně natož konkrétně na jakou situaci naráží, nemůže se odpůrce konkrétně s konkrétními odkazy vyjádřit.
329. K otázce posuzování variant odpůrce uvádí, že zákon o ZPF přímo nenahrazuje variantní řešení. Podle jeho § 5 variantní řešení není vždy nutné. Zastupitelstvo odpůrce schválilo zahájení procesu pořízení jednotlivých změn ÚPmB zkráceným postupem. Součástí obsahu může být podle § 55a stavebního zákona i případný požadavek na zpracování variantního řešení, které u této změny součástí obsahu nebylo, a proto varianty nebyly posuzovány. Obsahy změn, včetně obsahu změny B165, jsou součástí spisu. Umístění objektů veřejné vybavenosti a realizace vstupního areálu ZOO jsou v dotčené lokalitě dlouhodobě sledovány a navržená koncepce se promítá i do návrhu nového územního plánu. Navržené řešení změn ÚPmB respektuje zásady plošné ochrany ZPF a je zároveň nejlepším možným řešením.
330. Návrh změn územního plánu omezuje suburbanizaci a dekoncentrační trendy, prosazuje koncepci „kompaktního města“ (též „města krátkých vzdáleností“), v níž se mimo jiné dbá na ochranu přírodního rámce sídla, klade důraz na revitalizaci zanedbaných a nevyužitích areálů v zastavěném území (brownfield). Proto jsou pro novou zástavbu nebo přestavbu navrhovány zejména nevyužité nebo znehodnocené lokality v zastavěném území, zatím nezastavěné plochy obklopené zastavěným územím a plochy na zastavěné území přímo navazující. Často se jedná o plochy, které jsou navrženy k zástavbě již stávajícím ÚPmB (z r. 1994).
331. V případě změny B165 je hlediska ochrany ZPF navrženo nejvýhodnější řešení. Jedná se o zábory zbytkových ploch ZPF ohraničené ze tří stran zastavěným územím (komunikace, zástavba, parkoviště) a nedojde tak k narušení a fragmentaci intenzivně obhospodařovaných půdních celků. Plocha pro ZOO je z části umístěna v již vymezeném zastavěném území a z části na již vymezené zastavitelné ploše. Nově vymezená plocha pro ZOO navazuje na areál ZOO a zároveň navazuje na stávající dopravní a technickou infrastrukturu. Rozšíření areálu ZOO, tedy areálu s celoměstským, resp. nadměstským významem, a doplnění další městské vybavenosti je veřejným zájmem, který v tomto konkrétním případě (v případě dotčených pozemků) převyšuje nad zájmy ochrany ZPF.
332. V případě změny B165 byly v ÚPmB přímo v místě dotčení pozemků ZPF (půdy třídy ochrany II.) vymezeny tyto plochy:
- stavební návrhová funkční plocha pro dopravu s podrobnějším účelem využití stanoveným funkčním typem DP – významná parkoviště;
- stavební návrhová funkční plocha smíšená s podrobnějším účelem využití stanoveným funkčním typem SO – smíšené plochy obchodu a služeb.
Vymezení těchto ploch umožňovalo využití území z velké části pro parkoviště a z menší části např. pro maloobchodní provozovny, provozovny stravování a ubytovací zařízení, administrativu, zábavní zařízení apod. Z uvedeného je zřejmé, pro jaký účel využití bylo předmětné území určeno před vydáním změny B165 a zároveň pro jaký účel by bylo určeno v případě nevydání změny B165.
333. Změnou B165 je na předmětných pozemcích ZPF vymezena plocha stavební návrhová funkční plocha: ostatní zvláštní plocha (N), pro účely ZOO, a nestavební – volná návrhová funkční plocha městské zeleně s podrobnějším účelem využití stanoveným funkčním typem: plocha rekreační zeleně (ZR). Plocha ZR zároveň navazuje na již vymezenou návrhovou plochu ZR, která je určená pro realizaci rekreační zeleně. Návaznost plochy N (pro areál ZOO) a plochy ZR je rovněž z urbanistického pohledu vhodná a účelná. Tímto bude umožněna pěší prostupnost a provázanost areálu ZOO a rekreační oblasti Přehrada.
334. K otázce řádného posuzování převahy veřejného zájmu při územním plánování ve městě Brně, lze v obecné rovině uvést, že ZPF na území odpůrce je tvořen půdami I. - V. třídy ochrany, přičemž nejkvalitnější půdy třídy ochrany I. a II. jsou velmi silně zastoupeny, a to na celém území města, včetně již zastavěného území. Odpůrce je významným nadregionálním centrem, jehož rozvoj je rovněž celorepublikovým zájmem. V ÚPmB tedy není možné se vyhnout předpokládaným záborům ZPF, a to i půd I. a II. třídy ochrany. Navržené koridory, zastavitelné plochy, plochy přestavby a plochy změn v krajině, u kterých se předpokládá zábor ZPF jsou činěny jen v nezbytné míře související s potřebným rozvojem města a s ním související Metropolitní rozvojové oblasti OB3, vymezené v Politice územního rozvoje.
335. Při tvorbě změny ÚPmB 2024 bylo váženo kromě veřejného zájmu ochrany ZPF také mnoho dalších veřejných zájmů vycházejících z legislativy. Z důvodů dosažení trvale udržitelného rozvoje, který je bezesporu veřejným zájmem, je třeba vyvažovat tři pilíře (cíle) udržitelnosti, kterými jsou: sociální rozvoj, který respektuje potřeby všech; účinná ochrana životního prostředí a šetrné užívání přírodních zdrojů; udržení stabilní a vysoké úrovně ekonomického růstu a zaměstnanosti.
336. Na základě výše uvedeného může být v případě územního plánu veřejným zájmem také vytvoření podmínek pro nová pracovní místa a tedy zvyšování/udržování zaměstnanosti (např. plochy pracovních aktivit, smíšené plochy, aj.), vytváření podmínek pro kvalitní bydlení a dostupnost bydlení (plochy bydlení, plochy smíšené), zajištění kvalitní občanské vybavenosti (plochy pro veřejnou vybavenost, plochy smíšené, ostatní zvláštní plochy, plochy pro technickou vybavenost, plochy pro dopravu) a také vytváření podmínek k pro kvalitní rekreaci obyvatel (např. zvláštní plochy pro rekreace, ostatní zvláštní plochy, plochy městské zeleně, plochy s objekty pro individuální rekreaci). V případě silně urbanizovaného města, jakým je odpůrce, může být také veřejným zájmem výrazně převažujícím nad zájmem ochrany ZPF zvýšení ekologické stability krajiny.
337. Odpůrce upřesňuje, že v textové části odůvodnění na str. 99-100 je popsáno odůvodnění dílčí změny B165 (jedná se o kapitolu 6.10 Odůvodnění jednotlivých změn), tedy proč je tato změna navržena. V této kapitole není u žádné dílčí změny uvedeno vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF, protože je to tématem samostatné kapitoly 11 textové části odůvodnění. Pro úplnost odpůrce upozorňuje, že některé změny se týkají změny funkčních ploch „zemědělského půdního fondu (ZPF)“ vymezovaných ÚPmB na jinou funkční plochu nebo obráceně, což se netýká dílčí změny B165. Odpůrce také poté poukazuje na části odůvodnění, kde je podrobně zpracováno vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení, včetně změny B165, na ZPF.
338. K rozhodnutí MŽP, na nějž odkazuje navrhovatel, odpůrce alespoň v obecné rovině může konstatovat, že každý záměr (vč. ploch změn nebo koridorů navržených v rámci pořizování) je vždy předmětem individuálního posouzení váhy jednotlivých veřejných zájmů. Nelze tedy striktně přebírat závěry z jiných rozhodnutí k jiným záměrům v jiném území. Dotčený orgán ochrany ZPF, kterým je v případě ÚPmB MŽP, si nevyžádal k žádné ze změn doplnění odůvodnění z pohledu vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF a své stanovisko neuplatnil.
339. Pořizovatel výslovně formuloval veřejný zájem ve vztahu ke konkrétnímu záměru v dané lokalitě a zároveň jej odůvodnil. Zpracovatel (KAM) i pořizovatel dospěli k názoru, že v tomto konkrétním případě převažuje veřejný zájem na dostavbě vstupu do ZOO nad zájmem ochrany ZPF, což je v kap. 11.1.7 Odůvodnění (v odstavci ke změně B165) popsáno a následně ve vyhodnocení připomínky navrhovatele vyhodnoceno ještě podrobněji.
340. Odpůrce dodává, že KÚ není věcně příslušným orgánem ochrany ZPF k uplatnění stanoviska k návrhu/změně ÚPmB. K územním plánům obcí, ve kterých je sídlo kraje, tzn. také v případě ÚPmB, uplatňuje stanovisko MŽP [§ 17 písm. a) zákona o ZPF]. MŽP své stanovisko neuplatnilo.
341. K metodickému výkladu odpůrce poukazuje na to, že tento metodický výklad byl prezentován v Brně dne 25. 6. 2019. Vyhláška č. 271/2019 Sb., o stanovení postupů k zajištění ochrany ZPF („vyhláška č. 271/2019 Sb.“), která mimo jiné podrobně upravuje požadovaný způsob vyhodnocení důsledků navrhovaného řešení na ZPF při pořizování a zpracování územně plánovací dokumentace, vešla v platnost dne 31. 10. 2019 a nabyla účinnosti 15. 11. 2019. Je tedy zřejmé, že metodický výklad nemohl vycházet z této, nyní platné a účinné, vyhlášky.
342. Navrhovatel pak uvádí odkaz na stranu 12 a 13 prezentace metodického výkladu KÚ, kde jsou uvedeny principy a teze, které jsou stále relevantní a se kterými nelze než souhlasit. Zároveň odpůrce uvádí, že principy vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF byly dodrženy. V souladu s výše uvedenou vyhláškou je předpokládaný zábor ZPF vyčíslen a vyhodnocen na relevantních místech odůvodnění.
343. MŽP jako dotčený orgán ochrany zemědělského půdního fondu své stanovisko neuplatnilo, což je jeho zákonné právo, jelikož dotčený orgán může stanovisko neuplatnit. Stanovisko dotčeného orgánu tak není nutnou podmínkou pro vydání změny. Informace o tom, zda již byly pozemky vymezeny v územním plánu jako zastavitelné a pro jakou funkci, je uváděna nad rámec platné legislativy, kdy k této otázce se však již odpůrce vyjadřoval. Z pohledu ZPF tedy splnila změna B165 tehdejší legislativou požadované náležitosti.
d. Hodnocení soudu
344. [OBRÁZEK]Při jednání dne 20. 1. 2025 soud nejprve provedl k návrhu navrhovatele důkaz v podobě části prezentace s názvem Ochrana ZPF při územně plánovací činnosti konané v Brně dne 25. 6. 2019. Obsah této části plně odpovídá již výše uvedené citaci z návrhu navrhovatele (viz bod 326 výše). Kromě toho soud provedl k důkazu část společného metodického doporučení odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj („MMR“) a odboru ochrany horninového a půdního prostředí MŽP ze srpna 2013 s názvem Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond v územním plánu. Šlo konkrétně o pasáž v následující podobě:
345. Posledním důkazem, které v souvislosti s tímto návrhovým bodem navrhovatel navrhl, byla část rozhodnutí MŽP o odvolání Správy železnic, státního podniku proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství č. j. 152895/2022/KUSK, ze dne 10. 5. 2023, kterým krajský úřad nepovolil Správě železnic výjimku podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Relevantní pasáž podle návrhu navrhovatele zněla:
„Odvolací orgán dále shrnuje a považuje za zásadní, že předmětem správního řízení o povolení druhové výjimky je primárně posouzení žádosti k výše uvedeným druhům z důvodu výstavby a provozu samotného záměru. Z tohoto důvodu krajský úřad mimo jiné zvažoval všechny možné důsledky požadované činnosti ve vztahu k uvedeným druhům. Výjimku podle ust. § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny lze povolit, pokud povolení požadovaného záměru naplňuje podmínky stanovené v citovaném ustanovení. Pokud by byl požadovaný záměr v souladu s územním plánem, pak by se odvolací orgán soustředil na otázku, jakým způsobem krajský úřad aplikoval ustanovení § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny na projednávaný případ. Nicméně odvolací orgán by pak dal za pravdu krajskému úřadu, že v řízení nebylo prokázáno a ani odvolatelem jako žadatelem nebylo doloženo, že projednávaná činnost by byla realizována ve veřejném zájmu, který by převažoval nad zájem ochrany přírody, ani v zájmu ochrany přírody.“
346. Pokud jde o kontinuitu rozhodování, navrhovatel má zřejmě na mysli zmínku v textové části odůvodnění změny ÚPmB 2024 (s. 168), že plocha byla již dříve vymezena pro zastavění a že změnou B165 dochází pouze ke změně navržené funkce. Soud však nesouhlasí s navrhovatelem, že by zde odpůrce musel odkazovat na nějaká konkrétní rozhodnutí z minulosti, o která to opírá. Plyne to již ze samotného dřívějšího vymezení dané plochy a úprav funkčního využití, ke kterým vede změna B165. Jak soud ještě vysvětlí v části V. 13., v daném místě již opravdu byly plochy určené k zastavění. Z toho lze s ohledem na běžný chod věcí dovozovat, že nedochází k novým, dříve z hlediska ZPF neposouzeným záborům.
347. Pokud pak navrhovatel namítá, že odpůrce podle § 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu nezdůvodnil takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější, pak soud opět odkazuje na str. 168 textové části odůvodnění změny ÚPmB 2024, kde odpůrce uvádí:
„Podstatou je úprava platného ÚPmB v území z návrhové plochy pro veřejnou vybavenost (pro sociální péči) OP a stabilizované smíšené plochy obchodu a služeb SO na návrhovou plochu pro veřejnou vybavenost O, zvláštní plochu N pro záměr celoměstského nebo nadměstského významu a plochu rekreační zeleně ZR.
Odůvodnění: Zábor zemědělského půdního fondu je navržen na zhruba třetině výměry lokality, přičemž v daném případě je tvořen půdou II. třídy ochrany. Plocha byla již dříve vymezena pro zastavění – změnou B165_p154_22 dochází pouze ke změně navržené funkce. Cílem změny je vytvoření územních podmínek pro umožnění realizace Vstupního areálu ZOO Brno a veřejného občanského vybavení. Veřejný zájem tkvící v rozšíření areálu ZOO (tedy areálu s celoměstským, resp. nadměstským významem) a další městské vybavenosti převyšuje zájmy ochrany ZPF. Z hlediska ochrany ZPF se jedná o nejvýhodnější řešení, kdy se jedná o zábory zbytkových ploch ZPF uvnitř zastavěného území nebo na něj navazujících a nezasahuje se do intenzivně obhospodařovaných půdních celků. Zastavěním nebude negativně ovlivněna organizace hospodaření na plochách ZPF. Zemědělská cesta procházející územím bude při realizaci záměru přeložena, čímž se zachová prostupnost území.“
348. Soudu takové odůvodnění z hlediska požadavků § 5 odst. 1 zákona o ZPF plně postačuje. V posledních dvou větách i odpůrce náležitě vysvětluje, proč je právě zvolené řešení nejvýhodnější. Související námitka navrhovatele tedy není důvodná. Není také pravdou, jak navrhovatel namítá, že by „v odůvodnění změny B165 není ZPF ani zmíněn.“ Změnu územního plánu je vždy třeba číst jako celek. Změny B165 se přitom netýká jen pasáž na str. 101-102 textové části odůvodnění, kde se opravdu o ZPF nepojednává. Je třeba číst i kapitolu 11.1.7, která obsahuje zdůvodnění vhodnosti navrhovaného řešení a vyhodnocení vlivu návrhových ploch na organizaci ZPF. V této kapitole je i výše citovaný text ze str. 168. V příloze 1 k textové části odůvodnění je pak tabulka předpokládaných záborů ZPF, kde je předpokládaný zábor ZPF vyčíslen a vyhodnocen. V případě změny B165 tento zábor činí jen 0,65 ha ve II. třídě ochrany, přičemž se poté v příslušné tabulce uvádí, že 100 % jeho výměry je v souladu s platným územním plánem.
349. Podle soudu pak odpůrce ve vztahu k ochraně ZPF dostatečně formuloval veřejný zájem ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012-161, na nějž navrhovatel odkazuje. Ve výše v bodě 347 citovaném odstavci z textové části odůvodnění se uvádí, že cílem změny B165 je vytvoření územních podmínek pro umožnění realizace vstupního areálu ZOO a veřejného občanského vybavení, přičemž veřejný zájem tkví v rozšíření areálu ZOO (tedy areálu s celoměstským, resp. nadměstským významem) a další městské vybavenosti.
350. Ve vztahu k rozhodnutí MŽP soud uzavírá, že nemá pro zde řešené problémy relevanci. Jde o rozhodnutí o žádosti o výjimku podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny ze zákazů pro zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. Pokud se v tomto konkrétním rozhodnutí uvádí, že se v daném řízení neprokázalo a žadatel ani nedoložil, že by projednávanou činnost realizoval ve veřejném zájmu, který by převažoval nad zájem ochrany přírody, ani v zájmu ochrany přírody, tak nelze tuto obecnou myšlenku přenášet do úplně jiného kontextu ochrany ZPF. Proto zde nelze vycházet ani z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015-40, který se týká důkazního břemene právě v řízení o povolení výjimky ze zákonných zákazů, a neplyne z něj nic, co by se týkalo povinností odpůrce při vydávání změny ÚPmB 2024.
351. Na námitku opírající se o metodický výklad KÚ z prezentace, kterou soud provedl k důkazu, soud nejprve uvádí, že ho tento metodický názor nezavazuje, pokud jde o výklad práva. To samé lze říci i o metodickém doporučení odboru územního plánování MMR a MŽP ze srpna 2013. Navrhovatel pak neodkazuje na žádné zákonné ustanovení, ze kterých by jeho interpretace, že je třeba posuzovat i již dříve posouzené, plynul. Ustanovení § 4 odst. 3 zákona o ZPF pouze stanoví, že zemědělskou půdu II. třídy ochrany lze v územně plánovací dokumentaci určit k jinému než zemědělskému účelu pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. Jak již soud uvedl, to odpůrce vysvětlil. Dané ustanovení pak dodává, že uvedené pravidlo neplatí, pokud se při změně územně plánovací dokumentace nemění způsob využití plochy v územně plánovací dokumentaci již vymezené.
352. Kromě toho soudu souhlasí s odpůrcem, že je tu vyhláška č. 271/2019 Sb., kterou navrhovatel pomíjí, pokud odkazuje na metodické výklady, které soud provedl k důkazu při jednání. Obojí je již neaktuální (což v případě druhého důkazu plyne z něj samotného, viz bod 344 výše). A co je pak podle soudu relevantní, své stanovisko podle § 5 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu tu neuplatnilo MŽP, které je k němu příslušné, jak odpůrce správně tvrdí [§ 17 písm. a) zákona o ZPF].
353. Navrhovatel tedy nepřesvědčil soud, že by odpůrce v oblasti ochrany ZPF při vydávání změny B165 pochybil. Ztotožňuje se naopak s argumentací i odpůrce včetně východisek, která popsal. Tento návrhový bod proto není důvodný.
V.13. Námitka kolize změny B165 se záplavovým územím
a. Shrnutí návrhového bodu
354. Na str. 17 odůvodnění návrhu zveřejněného pro veřejné projednávání byla citována závazná republiková priorita č. 26 stanovená v Politice územního rozvoje ČR („PÚR“):
„Vymezovat zastavitelné plochy v záplavových územích a umisťovat do nich veřejnou infrastrukturu jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Vymezovat a chránit zastavitelné plochy pro přemístění zástavby z území s vysokou mírou rizika vzniku povodňových škod.“
355. K této závazné prioritě se na str. 17 odůvodnění změny ÚPmB 2024 konstatuje, že jsou záplavovými územími dotčeny v městské části Brno-Kníničky, v k.ú. Kníničky lokalita změny B165_p154_22. Dále zde bylo uvedeno, že všechny změny situované v záplavovém území se zabývají úpravou dříve vymezených stavebních ploch. Toto tvrzení je nesprávné. V ploše změny B165 vymezené stavební plochy nejsou. Je pouze pravdou, že v dané oblasti bylo v minulosti několik dočasných staveb, tzv. „lingusáků“, které byly před lety odstraněny. Navíc nebyly v jižní části území dotčeného změnou, tj. v té části, která je zatížena povodňovým rizikem. Související připomínka č. 37 nebyla vypořádána.
356. Pořizovatel ve vypořádání připomínek uvedl:
„Záplavové území zasahuje do lokality změny B165_pl54_22 pouze v její jižní části. Již v současnosti v předmětné lokalitě změny jsou vymezeny stavební plochy, u kterých se navrhuje změna funkčního využití. Nedochází tedy k vymezení nových zastavitelných ploch. Plocha změny se též nenachází v oblasti s vysokou mírou rizika vzniku povodňových škod. Dle metodiky tvorby map povodňového nebezpečí a povodňových rizik (Ministerstvo životního prostředí, 2009, aktualizace 2019) jako výjimečné nebo zvlášť odůvodněné případy lze mimo ty, které jsou uvedeny v textové části Odůvodnění, také chápat např. proluky ve stávající nebo umístěné zástavbě nebo případy, kdy je zastavěné území v záplavovém území. Veřejnou infrastrukturu lze ve vyhlášeném záplavovém území též umisťovat, neboť se navrhuje v zastavěném území. Předmětná změna je v souladu s prioritou č. 26 Politiky územního rozvoje České republiky, nicméně z vyhodnocení připomínky vyplývá pokyn pro doplnění Odůvodnění Návrhu změn ÚPmB.“
357. Z tohoto vyjádření pořizovatele je podle navrhovatele správná informace pouze ohledně polohy záplavového území. Zbývající část navrhovatel zpochybňuje a zjevně s ní nesouzněl ani zpracovatel, který text pořizovatele odmítající připomínku navrhovatele v jeho úplnosti nepřevzal a na str. 17 odůvodnění pouze uvedl:
„Výjimečným a zvlášť odůvodněným případem se zde rozumí i případ, kdy je zastavěné území celé v záplavovém území, a případ proluky ve stávající nebo umístěné zástavbě.“
Území dotčené změnou B165 však není ani celé v záplavovém území, ani není prolukou ve stávající nebo umístěné zástavbě. Na str. 99-100 odůvodnění pak pro změnu B165 nebylo doplněno nic.
b. Shrnutí vyjádření odpůrce
358. Podle odpůrce byla celostátní priorita č. 26 v PÚR byla uvážena. Záplavové území zasahuje do lokality změny B165 pouze v její jižní části. Již v současnosti v této lokalitě jsou vymezeny stavební plochy, u kterých se navrhuje změna funkčního využití. Nedochází tedy k vymezení nových zastavitelných ploch, na něž by se daná priorita vztahovala. Plocha změny se rovněž nenachází v oblasti s vysokou mírou rizika vzniku povodňových škod.
359. Jako výjimečné nebo zvlášť odůvodněné případy lze mimo ty, které jsou uvedeny v textové části odůvodnění, také chápat např. proluky ve stávající nebo umístěné zástavbě nebo případy, ve kterých je zastavěné území v záplavovém území. Veřejnou infrastrukturu lze ve vyhlášeném záplavovém území též umisťovat, neboť se navrhuje v zastavěném území.
360. Změna B165 je tak v souladu s prioritou č. 26 PÚR. Z řádného posouzení této priority je zřejmé, že se dané plochy nedotýká. Odpůrce tak závěrem uvádí, že zdůvodnění je zcela vypovídající a plocha je z velké části využitelná pro zástavbu.
c. Hodnocení soudu
361. K první části námitek, že v místě změny B165 nebyly stavební plochy, soud s navrhovatelem nesouhlasí. Před přijetím změny B165 byly v daném místě např. „plochy pro dopravu – významná parkoviště DP“, „smíšené plochy – smíšené plochy obchodu a služeb SO“ či „plochy pro dopravu – plochy komunikací a prostranství místního významu“. To jsou plochy vymezené k zastavění v územním plánu [§ 2 písm. j) stavebního zákona] – parkovištěm, provozovnami pro obchod a služby či místní komunikace, veřejná prostranství a další plochy sloužící dopravě a veřejnému prostoru v obci. Pokud proto odůvodnění změny územního plánu hovoří o úpravě dříve vymezených stavebních ploch, pak to v rozporu s tím, co namítá navrhovatel, odpovídá skutečnosti.
362. Odůvodnění změny ÚPmB 2024 uvádí:
„[v]ýjimečným a zvlášť odůvodněným případem se zde rozumí i případ, kdy je zastavěné území celé v záplavovém území, a případ proluky ve stávající nebo umístěné zástavbě.“
Je pravda, že jde o lehce nepřesné, resp. nelogické, tvrzení. Odpůrce asi měl na mysli, že výjimečným a zvlášť odůvodněným případem se rozumí i případ, ve kterém zastavěné území není celé v záplavovém území.
363. [OBRÁZEK]To je právě i případ změny B165. Soud provedl k důkazu relevantní část mapy záplavových území na portálu voda.gov.cz. Z ní plyne, že záplavové území pro Q100 (tedy při jevu 100-leté povodně) opravdu zasahuje jen do jižní částí plochy pro změnu B165.
364. S ohledem na cíle, které změny B165 sleduje, i skutečnost, že záplavové území – které navíc není aktivní zónou záplavového území (srov. omezení daná § 67 vodního zákona), či záplavovým území při jevu pětileté nebo dvacetileté povodně – zasahuje do změny B165 jen v menší jižní části, soudu proto neshledává námitky navrhovatele důvodnými. Vymezení plochy pro změnu B165 v tomto kontextu neodporuje PÚR, protože ji lze považovat z uvedených důvodů za výjimečný a zvlášť odůvodněný případ.
365. Soud ani zde tedy neshledal nenašel důvod, proč zasahovat do změny ÚPmB 2024.
V. Závěr a náklady řízení
366. Soud neshledal žádný z návrhových bodů důvodným. Zároveň nezjistil vadu, k níž by musel přihlédnout i bez námitky. Návrh na zrušení změny B165, počítaje v to i eventuální návrh na zrušení celé změny ÚPmB 2024, proto zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá soudního řádu správního).
367. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože ve věci neměl úspěch. Odpůrci, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
368. Odpůrce totiž není malou obcí a má k dispozici potřebný odborný aparát, aby mohl své opatření obecné povahy sám hájit u soudu. (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, publ. pod č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29). Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 23. ledna 2025
Petr Pospíšil
předseda senátu
v. z. Martin Kopa v. r. (§ 54 odst. 2 soudního řádu správního)
Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.