{"html": "

138. Žalobce se na základě výše uvedených odvolacích úvah dovolává použití čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ratifikováno ČSFR pod č. 209/1992 Sb.). Dle čl. 40 odst. 6 Listiny „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“ V Nařízení č. 91/2009 bylo pro „všechny ostatní společnosti“ uvedeno antidumpingové clo 85%. V daném případě by měl správce cla ovšem zohlednit, že dne 28. 2. 2016 nabylo účinnosti Nařízení č. 2016/278 o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie. Tímto nařízením bylo konečné antidumpingové clo zrušeno a řízení týkající se tohoto dovozu se zastavuje. Správce cla by měl na základě této ústavní zásady antidumpingové clo neukládat. Podle názoru žalobce měl žalovaný použít pozdější právní úpravu, která je pro žalobce příznivější (lex mitior), tj. měl by aplikovat Nařízení č. 2016/278 a antidumpingové clo neukládat.

XVIII. Rdousící (škrtící) efekt antidumpingového cla

139. Žalobce dále namítá, že výše antidumpingového cla, které celní orgány žalobci doměřily (85%), má charakter rdousícího (škrtícího) efektu, který de facto zmařil samotnou podstatu majetku žalobce. Tuto námitku žalobce opírá o judikaturu Ústavního soudu, který při posuzování ústavnosti uložených daní zkoumá „má-li posuzovaná daň, poplatek, příp. peněžní sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce“ (sp. zn. Pl. ÚS 31/13 Sleva na dani pro pracující důchodce). Rdousícím efektem se má zabývat již samotný správní orgán. To vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/11.

140. Pokud se jedná o prokázání rdousícího (škrtícího) efektu doměřeného antidumpingového cla, tento efekt žalobce dokumentuje následovně.

141. Činnost spočívala v poskytování finančního produktu - FINETRADING. Jeho podstata spočívá v tom, že se jedná prakticky o způsob zprostředkování provozního financování bez přímého zapojení banky. Žalobce figuroval jako obchodně-finanční mezičlánek mezi dodavatelem a kupujícím a pouze financuje předmět financování (materiál, výrobky, zboží). Žalobce uhradí fakturu většinou zahraničnímu dodavateli v krátkém období před nebo těsně po dodání předmětu obchodování a následně poskytne finálnímu kupujícímu splatnost až do úrovně 90 dní. Cena za tento způsob financování je kombinací dvou složek - skonta od dodavatele a ceny financování s odložením platby pro kupujícího. Tento způsob financování je běžný v německy mluvících zemích a je běžně nabízen přímo bankovními ústavy. V České republice tento způsob financování nemá velkou tradici a dle informací žalobce jej na českém území nabízí pouze Deutsche Bank. Tento princip financování je určen zejména pro menší a středně velké společnosti. Je vhodný pro výrobní i obchodní společnosti, které řeší problém spojený s nedostatečným cash-flow vzhledem k nutnosti poskytnutí delších platebních podmínek svým odběratelům či mají potíže s nedostatečnou úrovní pracovního kapitálu. U objednávek ze strany žalobce a při fakturaci ze strany dodavatele je již pevně dána expediční adresa koncovému odběrateli v České republice. Žalobce na prodeji spojovacího materiálu dosahoval marži 2-3% dle délky financování jednotlivých nákupů u všech obchodních případů, tedy nejen spojených s nákupem spojovacího materiálu. Jde o velmi nízkou marži, neboť žalobce nebyl a není klasickou obchodní společností, ale poskytoval financování nákupu. Právně však bylo zboží koupeno žalobcem (společností SCONTO) a okamžitě prodáno určenému odběrateli (který byl již standardní obchodní nebo výrobní společností). Zboží (kontejnery) bylo vždy napřímo dodáváno určenému odběrateli. Jako důkazní prostředek žalobce předložil přijaté faktury od společnosti SHIAU YOUNG INDUSTRY CO., LTD. (č. FQ20120006 ze dne 10. 5. 2012, č. FQ20120005 ze dne 10. 5. 2012 a č. 20120002 ze dne 27. 4. 2012) a od společnosti ZHAO HSI INDUSTRY CO., LTD. (č. KCMEK-10548 ze dne 28. 4. 2012). Dále žalobce předložil vydané faktury, kterými toto nakoupené zboží prodal společnosti MEKR'S s.r.o. Jedná se o faktury č. 1301001 ze dne 2. 7. 2012 na částku 2 573 314 Kč, č. 1202017 ze dne 29. 6. 2012 na částku 1 634 489 Kč a č. 1202009 ze dne 7. 6. 2012 na částku 1 972 319 Kč. Z porovnání prodejních a nákupních cen navýšených o náklady související s pořízením (tj. přeprava z Tchaj-wanu do ČR a clo) vyplývá, že žalobce dosahoval marži u spojovacího materiálu 2-3%. Oproti tomu antidumpingové bylo doměřeno ve výši 85% z celní hodnoty zboží (oddíl 47 JSD). Je tedy zřejmé, že z marže se „uhradí“ 2-3% antidumpingového cla a zbývajících 82-83% zlikvidovalo samotnou majetkovou podstatu společnosti. Rdousící (škrtící) efekt se následně projevil ve faktickém ukončení činnosti žalobce.

142. Dále žalobce podrobně popsal, jakým způsobem probíhalo financování nákupu zboží za standardních úvěrových podmínek. Jako svědky žalobce navrhoval Ing. I. T., ředitelku korporátního centra České spořitelny, a.s. pro Královéhradecký kraj; případně další kompetentní pracovníky tohoto obchodního centra České spořitelny, a.s. Ing. P. H., Ing. S. B. a p. J. S. Svědci by měli prokázat jednotlivá tvrzení žalobce.

143. Již výše žalobce uvedl, že měl původ zboží doložen certifikáty původu vyhotovené správními orgány Tchaj-wanu. Žalobce tedy byl v dobré víře, že tyto certifikáty původu jsou správné. Ceny zboží nakupovaného na Tchaj-wanu byly o cca 20% nižší, než jaké byly ceny spojovacího materiálu u evropských výrobců (z Polska, Chorvatska a Itálie). Žalobce proto nedosahoval vysoké obchodní přirážky (a tím vysokých tržeb).

XIX. Ochrana dobré víry a legitimního očekávání dle čl. 220 odst. 2 písm. b/

144. 1. podmínka - Chyba ze strany celních orgánů

Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 27/2008: Pojem chyby „nelze omezit na pouhé chyby v počtech nebo v psaní, ale zahrnuje jakýkoliv typ vad přijatých rozhodnutí, jako je tomu především v případě nesprávného výkladu nebo nesprávného použití příslušných právních předpisů“.

Podmínkou toho, aby částka cla dlužného ze zákona nebyla pro účely čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství zaúčtována, je to, že celní prohlášení musí obsahovat všechny faktické jednotlivosti nezbytné pro aplikaci relevantních norem, takže jakákoliv následná kontrola ze strany celních orgánů již nemohla najít jakákoliv nová fakta (rozsudek ESD ze dne 22. 10. 1987, Foto-Frost, 341/85, Recueil, s. 4199, bod 24). To znamená, že možná pasivita celního orgánu může odůvodnit splnění prvé podmínky čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství za situace velkého množství dovozů stejného zboží během dlouhého časového období, pokud zůstaly celní orgány v nečinnosti, jakkoliv celní prohlášení předložené povinnou osobou byla kompletní a poskytovala výslovně takový popis zboží se zřetelem na relevantní nomenklaturu, že by bylo možno bez dalšího odhalit jeho nesprávné sazební zařazení (rozsudek ESD ze dne 1. 4. 1993, Hewlett Packard France, C-250/91, Recueil, s. I-1819, body 20 a 21). O chybu na straně celních orgánů však v žádném případě nemůže jít, pokud tato vznikla v důsledku nesprávných informací poskytnutých deklarantem nebo jeho zástupcem.

Dále žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soud sp. zn. 6 Afs 132/2014:

Dále je třeba uvést, že za chybu přičitatelnou celním orgánům lze považovat také pochybení celních orgánů jiného členského státu nebo třetí země. Každý orgán, který v rámci své působnosti poskytuje údaje relevantní pro vybrání cla, a který tedy může vyvolat oprávněnou důvěru osoby povinné zaplatit clo, musí být považován za celní orgán ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu (viz shora cit. rozsudek Mecanarte, bod 24, bod 22). Takový orgán může být orgánem členského státu nebo také třetí země (viz rozsudek SDEU ze dne 14. 5. 1996, Faroe Seafood, C-153/94 a C-204/94, bod 90).

145. 2. podmínka - Nezjistitelnost chyby osobou jednající v dobré víře

Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 27/2008:

Dle žalobce je třeba přezkoumat, zda činnost dotčeného subjektu spočívá v podstatné míře v dovozu a vývozu, a zda má dotčený subjekt předchozí zkušenost s výkonem těchto činností. Obecně platí nepřímá úměra mezi složitostí relevantní právní úpravy a dobrou vírou dotčené osoby – „čím je sporná oblast práva komplexnější, tím je snazší pro dotčenou osobu prokázat, že jednala v dobré víře“ (Lyons, T. EC Customs Law, Oxford, Oxford University Press 2001. Žalobce uvedl, že ohledně dalších podmínek stanovených v čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu platí, že u osob, které předkládají celní prohlášení, lze předpokládat přirozenou míru nejistoty, která je dána okolnostmi konkrétního případu. Při posouzení, zda chyba celních orgánů byla rozumným způsobem zjistitelná osobou povinnou zaplatit clo, která jednala v dobré víře, je třeba zejména vzít v úvahu povahu spáchané chyby, odbornou praxi osoby povinné zaplatit clo a pečlivost, kterou prokázala. Za tím účelem je třeba konkrétně posoudit veškeré okolnosti daného případu (viz. rozsudek SDEU ze dne 26. 6. 1990, Deutsche Fernsprecher GmbH, bod 18 a následující).

146. 3. podmínka - Povinnost dodržet všechna ustanovení předpisů týkající se celního prohlášení

Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 27/2008:

Soudní dvůr upřesnil, že deklarant je povinen poskytnout příslušným celním orgánům všechny nezbytné informace stanovené předpisy Společenství a vnitrostátními předpisy, které je popřípadě doplňují nebo provádějí s ohledem na sazební zacházení požadované pro dotčené zboží (věc Agrover Srl, bod 33). Tato povinnost přitom nesmí jít nad rámec takových informací, o kterých lze předpokládat, že je deklarant může mít k dispozici; rozhodující je, aby takové informace, jakkoliv budou podle okolností třebas i nesprávné, byly deklarantem poskytnuty v dobré víře (viz Mecanarte, bod 29, a Hewlett Packard France, bod 29).

Chyby z důvodu aktivního jednání celních orgánů

147. 1. podmínka

Celnímu úřadu pro Královéhradecký kraj bylo již v roce 2012 známo, že Tchaj-wan je součástí Čínské lidové republiky. Žalovaný při řešení této otázky nezohlednil mezinárodně právní postavení Tchaj-wanu z hlediska mezinárodního práva veřejného. Ačkoli není Tchaj-wan členem OSN, je členem některých mezinárodních organizací, kde členství není striktně omezeno na státy. Od 1. 1. 2002 je Tchaj-wan členem Světové obchodní organizace (WTO).

148. 2. podmínka

Žalobce uvedl, že není profesionálem v oblasti celního řízení, využíval služeb přímých a nepřímých zástupců. Žalobce nemohl chybu žádným způsobem zjistit, spoléhal na správnost údajů vyplněných v JSD přímými či nepřímý zástupci. Žalobce a jeho zástupci v celním řízení spoléhali na to, že pokud vyplnili do oddílu 34a JSD kód TW (Tchaj-wan) dle nařízení Komise (EU) č. 1833/2006 o statistice Společenství týkající se mezinárodního obchodu, tak celní orgány v souladu s čl. 23 celního kodexu a mezinárodněprávním postavením Tchaj-wanu po právní stránce posoudí, zda je původ zboží na Tchaj-wanu nebo v Čínské lidové republice.

149. 3. podmínka

Žalobce poskytl celnímu úřadu všechny nezbytné informace stanovené celními předpisy pro dovoz zboží. Žalobce původ zboží prokazoval osvědčeními o prostém původu vystavené tchajwanskou textilní federací. Žalobce byl v dobré víře, že tato osvědčení o původu prokazují správnost uváděné země původu (Tchaj-wan).

Chyby z důvodu pasivního jednání celních orgánů

150. V této námitce žalobce upozorňuje na chyby celních orgánů v roce 2011 – 2012, tj. před propuštěním zboží do volného oběhu.

151. 1. podmínka

Ze Závěrečné zprávy z prvních dvou misí OLAF na Tchaj-wan č. OF/2011/0978/B1 - JG/pm/OLAF.B.1(S)(2014)34954 (část 2.2, str. 4) uskutečněné v roce 2013 a 2014 vyplývá, že OLAF již na podzim roku 2011 pojal podezření či obdržel upozornění, že spojovací prostředky čínského původu jsou odesílány přes Tchaj-wan, čímž zřejmě dochází k obcházení antidumpingového opatření. Na základě uvedeného lze spatřovat v jednání českých celních orgánů pasivitu ve vztahu k dovozům spojovacího materiálu z Tchaj-wanu (resp. z Čínské lidové republiky).

152. 2. podmínka

Tuto chybu celních orgánů žalobce nemohl žádným způsobem zjistit. Prokazování původu patří mezi oblast složitou (viz čl. 23 a 24 celního kodexu včetně existující judikatury SDEU k těmto článkům). Žalobce není profesionálem v oblasti celního řízení, využíval služeb přímých a nepřímých zástupců.

153. 3. podmínka

Žalobce poskytl celnímu úřadu všechny nezbytné informace stanovené celními předpisy pro dovoz zboží. Žalobce původ zboží prokazoval osvědčeními o prostém původu vystavené tchajwanskou textilní federací. Žalobce byl v dobré víře, že tato osvědčení o původu prokazují správnost uváděné země původu (Tchaj-wan).

Vyjádření k námitkám žalovaného

154. Názor žalovaného, že žalobce směšuje problematiku preferenčního a nepreferenčního původu zboží vznikl zřejmě proto, že žalobce ocitoval v odvolání celý text čl. 220 odst. 2 písm. b/ celního kodexu. Naopak žalobce tučně zvýraznil pouze první pododstavec, který se týkal dobré víry obecně (čl. 220 odst. 2).

155. Ke splnění 1. podmínky na základě argumentace žalovaného žalobce doplňuje podrobnější odůvodnění:

156. Pro splnění 1. podmínky v čl. 220 odst. 2 celního kodexu (chyba ze strany celních orgánů) SDEU (341/85 Foto-Frost, bod 24) dodal, že celní prohlášení musí obsahovat všechny faktické jednotlivosti nezbytné pro aplikaci relevantních norem, takže jakákoliv následná kontrola ze strany celních orgánů již nemohla najít jakákoliv nová fakta. Tuto podmínku ovšem čl. 220 odst. 2 písm. b/ neobsahuje. SDEU reagoval na specifickou situaci, kdy celní úřady napřed osvobodily zboží od dovozního cla z toho důvodu, že pochází z Německa. Po kontrole pak požadovaly doplatit clo, ale hodlaly zohlednit dobrou víru, neboť k chybě došlo v důsledku jednání celních orgánů. Celní orgán ale nemohl sám rozhodnout, musel se obrátit na Komisi. Komise vydala negativní rozhodnutí, když uvedla, že ze strany dotyčných celních úřadů nedošlo k chybnému uplatnění ustanovení upravujících německý vnitřní obchod, ale že pouze považovaly za správné údaje uvedené v celních prohlášeních dovozce, aniž by je okamžitě zpochybnily; že tento postup nijak nebrání uvedeným orgánům, aby později opravily vyměřené clo, jak je výslovně stanoveno v článku 10 směrnice Rady 79/695/EHS. Komise poté své rozhodnutí změnila a ve své odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem uznala, že prohlášení Foto-Frost obsahovalo všechny faktické údaje nutné k uplatnění příslušných právních předpisů a tyto údaje byly správné (bod 24). Podle názoru žalobce jsou odkazy na tento rozsudek v judikatuře NSS nad rámec smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b/ celního kodexu. Jak totiž vyplývá z bodu 24, SDEU citoval vyjádření Komise v této specifické situaci. Tento výklad SDEU zužuje použití daného ustanovení.

157. Pokud jde o pasivitu celních orgánů, je zřejmé, že celní orgány disponovaly informacemi o tom, že spojovací prostředky čínského původu jsou odesílány přes Tchaj-wan, čímž zřejmě dochází k obcházení antidumpingového opatření. Tuto informaci měly právě v časový okamžik, kdy se zboží propouštělo do volného oběhu, protože nejdéle 14. 3. 2012 byly členské země o tomto podezření informovány. Pasivita byla tedy v tom, že celní orgány nehodlaly prověřovat původ zboží již v tomto časovém okamžiku. V případě aktivního jednání celních orgánů je pochybení v tom, že celní úřad při propuštění zboží nezohlednil text čl. 23 starého celního kodexu, který vztahuje původ zboží pouze na „zemi“, nikoliv na „celní území“. Aktivita byla tedy v tom, že měl vědět, že Tchaj-wan není samostatný stát, ale že je součástí Čínské lidové republiky, a proto zemí původu nemůže být Tchaj-wan. Pochybení celních orgánů je dle žalobce dále v tom, že pro Tchaj-wan zavádí samostatný kód TW (viz nařízení č. 1833/2006), žalobce proto uvedl kód TW do kolonky 34a, ačkoliv měl uvést kód CN. Žalovaný dále tvrdí, že celní prohlášení nebyla ověřována. Tuto skutečnost však nijak neprokázal.

Návrh na provedení důkazních prostředků:

158. Žalobce navrhuje, aby žalovaný v soudním řízení prokázal, že došlo k ověření předmětných celních deklarací.

XX. Kompetence celního úřadu předepsat penále dle § 251 daňového řádu

159. Žalovaný výrokem II. změnil rozhodnutí prvostupňového celního orgánu tak, že doměřené clo a penále změnil na doměřené clo. Předpis penále dle § 251 daňového řádu zrušil. Žalobce s tímto výrokem nesouhlasí a namítá, že v upraveném výroku mělo být pouze konstatováno, že penále dle ust. § 251 daňového řádu nemělo být vůbec předepsáno.

160. Podle názoru žalobce ke krácení jeho práv došlo, neboť penále nemělo být vůbec předepsáno. Naopak dle žalovaného bylo penále předepsáno oprávněně, ale pouze v důsledku judikaturní změny vyplývající z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, č.j. 4 Afs 210/2014 – 57, v němž dospěl soud k názoru, že „penále dle § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povahu trestu a je na něj třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“ zohlednil žalovaný ust. § 22 nového celního zákona (č. 242/2016 Sb.), dle kterého z částky doměřeného cla nevzniká penále, a proto zrušil předepsané penále.

161. Pro úplnost žalobce uvádí, že k trestnosti penále mají přihlížet správní orgány a soudy z moci úřední (rozsudek NSS č.j. 2 Afs 186/2015, č.j. 6 Afs 15/2015). Rozdíl mezi výrokem žalovaného a návrhem žalobce je v tom, že dle žalobce nemělo být penále vůbec předepsáno, neboť právní úprava předepsání penále při doměření cla vůbec neumožňovala. Rozdíl je značný. Tím, že bylo předepsáno penále, musel žalobce:

- podat žádost o prominutí penále (§ 259a daňového řádu) a vynaložit čas, úsilí a peníze na zpracování žádosti o prominutí penále,

- uhradit dlužné clo, což je podmínka pro prominutí penále (§ 259b odst. 1 daňového řádu),

- případné neuhrazení by znamenalo exekuci majetku,

- na úhradu penále si žalobce musel půjčit,

- po dobu, kdy bylo penále uhrazeno, nevzniká žalobci nárok na úrok z neoprávněného jednání správce cla (§ 66 zák. č. 242/2016 Sb.).

XXI. Probíhající řízení u SDEU

162. Žalobce sděluje, že nařízení č. 91/2009, kterým bylo uloženo antidumpingové clo na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, je předmětem řízení u SDEU v následujících případech: C-145/17 P - Internacional de Productos Metálicos v. Komise, C-207/17 Rotho Blaas, C-592/17 Baby Dan A/S.

III. Vyjádření žalovaného

163. Žalovaný konstatoval, že žalobce participoval (ať vědomě, či nevědomě) na podvodu odhaleném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“).

164. Považoval za potřebné zdůraznit, že doměření antidumpingového cla se ve všech čtyřech předmětných případech především opírá o zprávu, resp. zprávy OLAF, když OLAF postupně a nejen u žalobce zjistil, že spojovací materiál (šrouby, matice apod.) deklarovaný při dovozu do Evropské unie jako původem z Tchaj-wanu je ve skutečnosti původem z Číny.

165. OLAF zjistil podvod, jehož mechanismus byl následující. Zboží pocházející z Číny bylo dopraveno na Tchaj-wan, kde bylo přeloženo, a poté dopraveno do Evropské unie s tchajwanskými certifikáty o původu a tchajwanskými obchodními doklady. V EU bylo zboží při propuštění do volného oběhu deklarováno jako zboží pocházející z Tchaj-wanu. Na zboží pocházející z Tchaj-wanu se při propuštění do volného oběhu v EU na rozdíl od čínského zboží nevztahovalo antidumpingové clo. V důsledku deklarování nesprávného původu zboží (Tchaj-wan, TW) v celních prohlášeních žalobce nebylo při dovozu vyměřeno antidumpingové clo. Na základě zprávy OLAF bylo antidumpingové clo doměřeno a v odvolacím řízení potvrzeno, a to přes rozsáhlé a několikrát doplňované odvolání s mnoha desítkami rozličných odvolacích důvodů, kterými žalobce napadal jako rozporné víceméně všechno, co učinily celní orgány ČR, úřad OLAF i tchajwanské celní orgány, které na šetření s úřadem OLAF spolupracovaly.

166. Žalovaný uvedl, že v daných případech jako zásadní vidí otázku platnosti nařízení Rady EU č. 91/2009, na jehož základě bylo předmětné antidumpingové clo uloženo. V rámci sporu mezi EU a Čínou je totiž toto nařízení odvolacím orgánem Světové obchodní organizace – WTO označováno za rozporné s mezinárodním právem – antidumpingovou dohodou, jenž je součástí ujednání Světové obchodní organizace – WTO, resp. GATT. Hodnocení nařízení č. 91/2009 odvolacím orgánem WTO je patrné z úvodních ustanovení prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2016/278 o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházející z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ Malajsie. O právní složitosti projednávané věci svědčí i to, že problematikou platnosti nařízení č. 91/2009 se na základě podnětu italského subjektu zabývá Soudní dvůr EU – věc C-207/17 (dostupné na www.curia.europa.eu); soudní řízení zahájené v roce 2017 nebylo doposud skončeno. Otázkou platnosti nařízení č. 91/2009 se zabývá od roku 2016 také Nejvyšší správní soud.

K bodu II. žaloby

167. Námitka „Kompetence OLAF ve vztahu k Tchaj-wanu“ je vypořádána v bodě 6. odůvodnění všech čtyřech rozhodnutí o odvolání. Žalobce trvá na tom, že kontrola OLAF mohla být provedena pouze tehdy, pokud by mezi EU a Tchaj-wanem byla pro tyto účely uzavřena příslušná formalizovaná mezinárodní dohoda. Tento názor žalovaný nesdílí a uvádí, že OLAF provádí vyšetřování (misi) v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci, jakož i jinými platnými právními nástroji. Forma takových dohod, stanovena není. Jak vyplývá ze Zprávy OLAF i z vyjádření úřadu OLAF poskytnutého v rámci odvolacího řízení, v daném případě byly využity právě jiné platné právní nástroje. Které konkrétní, je zmíněno výše. Navíc byla kompetence k misi dána úřadu OLAF také nařízením č. 515/97. Při šetření na Tchaj-wanu se na vyšetřování přímo podílely tchajwanské celní orgány. I to samo o sobě svědčí o tom, že ve formě jiných platných právních nástrojů zde dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci bezpochyby byla. Bez vzájemné dohody by Tchaj-wan, resp. jeho celní orgány s úřadem OLAF jen stěží spolupracovaly a předávaly informace ze svých evidencí o dovozu a vývozu zboží.

168. Stejně tak je dle žalovaného lichá i žalobcova domněnka, že zpráva, resp. zprávy OLAF, jsou pro neexistenci dohody zmíněné v článku 3 nařízení č. 1073/1999 důkazními prostředky získanými v rozporu s právními předpisy a jako důkaz je vzhledem k § 93 odst. 1 daňového řádu nelze použít.

169. Jde-li o kompetence jednotlivých pracovníků OLAF, nadále žalovaný zastává názor, že kompetence vyšetřovatelů úřadu OLAF k vyšetřování (misi) na Tchaj-wanu, je patrná jednak z jejich písemných pověření, která jsou založena ve spise, a také i přímo z jednotlivých zpráv OLAF, kde jsou nejprve v úvodu uvedena jména vyšetřovatelů a v závěru je u jejich podpisů stvrzena jejich kompetence i podpisem ředitele. Žalobci ani nepřísluší zpochybňovat jejich kompetenci, neboť on nebyl tím, u koho bylo vyšetřování (mise) prováděno. Vyšetřování (mise) bylo prováděno na Tchaj-wanu, který vyšetřovatele úřadu OLAF respektoval a prostřednictvím svých státních orgánů jim byl při vyšetřování na svém území nápomocen. Pokud podklady nejsou přílohou, tj. součástí zprávy OLAF, nejsou důkazními prostředky. Mnohé z dílčích podkladů jsou svým charakterem pouze mezirezortní korespondencí a zpravidla obsahují údaje i o jiných subjektech. Důkazním prostředkem je výhradně zpráva OLAF, ve které jsou přímo obsaženy jak konkrétní kontrolní zjištění, tak i podklady, z nichž tato zjištění vycházejí.

170. Pracovnice OLAF paní B. E., kterou žalobce výslovně zmiňuje, se na kontrole podílela v pozici vedoucí sektoru, jak je zřejmé z druhé mezizprávy z vyšetřování – 2. zprávy OLAF a pak také ze Závěrečné zprávy OLAF, kde je mezi pracovníky OLAF podílejícími se na vyšetřování celého případu výslovně uvedena, a zprávy OLAF jsou stvrzeny – schváleny podpisem ředitele. Po celou dobu vyšetřování byl vedoucím (odpovědným) vyšetřovatelem pan J. G. A spolupracujícím vyšetřovatelem byla paní T. J. Kompetenci těchto pracovníků žalobce nijak nenapadá. Je také třeba připomenout, že se v daném případě nejedná o několik kontrol OLAF, ale o kontrolu jednu, ze které jsou postupně podle toho, jak byla jednotlivá zjištění učiněna, vypracovány celkem tři zprávy – 1. zpráva OLAF a 2. zpráva OLAF a poté i Závěrečná zpráva OLAF, která pokrývá a v sobě zahrnuje, jak 1. zprávu OLAF, tak 2. zprávu OLAF. A jak ve 2. zprávě, tak především v Závěrečné zprávě OLAF, je paní B. E. jako pracovnice OLAF podílející se na vyšetřování výslovně uvedena.

K bodu III. a IV. žaloby

171. Žalovaný na rozdíl od žalobce považuje předmětné zprávy OLAF za přímo použitelné důkazy. Tato otázka je vypořádána v bodě 7. odůvodnění všech čtyřech rozhodnutí o odvolání. Dále uvedl, že jak konstantně judikuje Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku č.j. 2 Afs 41/2012-30 ze dne 11. 7. 2012, je zpráva úřadu OLAF důkazem přípustným v řízení o dodatečném zaúčtování cla. Zpráva OLAF je tedy důkazem sama o sobě. Navíc v předmětném případě jsou její součástí – přílohou ve formě tabulek údaje předané úřadu OLAF přímo od celních orgánů Tchaj-wanu, tedy od státní autority, která na Tchaj-wanu dohlíží nad dováženým a vyváženým zbožím a vede o něm celní řízení. Tato autorita poskytla údaje o zboží přímo ze svých evidencí a jedná se tedy o údaje z jednotlivých celních prohlášení podaných jednotlivými tchajwanskými subjekty. Tyto údaje jsou součástí zpráv OLAF.

172. Žalovaný tak nepřisvědčil žalobci, že zprávy OLAF nejsou bezprostředními důkazy. O správnosti údajů není důvodů pochybovat. Žalobce sám žádný konkrétní důkaz o záměně s jinou zásilkou nepředložil. Jeho obava z možné chyby tak zůstala nepodložená. Žalovaný ani nezaznamenal žádnou informaci o tom, že by se u některé z dalších zásilek zahrnutých v šetření úřadu OLAF jiných subjektů taková chyba vyskytla. Je také nepravděpodobné, že by se vyskytla současně u všech 4 případů šetřených úřadem OLAF. Údaje týkající se zejména popisu zboží, jeho počtu kusů a hmotnosti identifikují zásilky přesně. O identifikaci zásilek tchajwanskou celní správou při jejich pohybu na území Tchaj-wanu není důvod pochybovat. Skutkový stav je ze zpráv OLAF dostatečně seznatelný. Žalobcem navrhované provedení důkazu doložením celní deklarace na dovoz zboží z Číny na Tchaj-wan a vývozní celní deklarace na vývoz zboží z Tchaj-wanu do České republiky, považuje žalovaný z uvedených důvodů za nadbytečné. Zpráva úřadu OLAF je důkazem dostatečným. Tento názor lze podpořit názorem Krajského soudu v Brně, který např. v rozsudku č.j. 31 Af 34/2015-45 ze dne 8. 2. 2017 nebo č.j. 31 Af 19/2015-51 ze dne 31. 10. 2016, jenž se týká obdobných případů, uvádí: „Právě z důvodu specifického způsobu získávání informací od států a jiných nestátních subjektů stojících vně Evropské unie jsou zjištění obsažená ve zprávách OLAF (včetně elektronických příloh) přípustnými důkazy v řízení o dodatečném doměření cla bez toho, že by jednotlivá skutková zjištění musela být nadto doložena konkrétními důkazy. Takový postup je akceptovatelný, neboť práva a povinnosti OLAF jsou normována právními akty EU (nařízení o OLAF) při garanci základních práv (tedy i práva na spravedlivý proces) dotčených osob (k problematice základních práv v rámci EU se vyjádřil Ústavní soud v nálezu tzv. cukerných kvót III ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04); je sledován legitimní cíl (řádný výběr cla) a zvolený způsob je přiměřený vzhledem k omezeným možnostem získávat důkazy od subjektů stojících vně Evropské unie – požadavek, aby mimounijní subjekty poskytovaly OLAF originální písemnosti a jiné dokumenty související s vývozem či dovozem, je patrně nerealizovatelný, a proto lze akceptovat prosté sdělení ve formě tabulek a databází v elektronické podobě.“

173. Zcela nově až v žalobě přichází žalobce s argumentací misí OLAF, kterou nazývá mise č. 3 – mise uskutečněná OLAF na Tchaj-wanu ve dnech 9. 12. 2016 a 16. 12. 2016. Nic takového spis projednávaného případu neobsahuje. Mise č. 3 se projednávaného případu netýká. Jedná se o další samostatný případ, který nebyl obsahem rozhodování v projednávaném případě. Žalovaný ani nemá tento případ (mise č. 3) k dispozici, tudíž nemá k dispozici ani jeho spis. Je-li u případu mise č. 3 u zprávy OLAF odlišná příloha (tabulka) než u zpráv OLAF v projednávaném případě, nic to podle žalovaného nedokazuje. Každé šetření OLAF je jedinečné. Stejně tak mohou být jedinečné obstarané důkazy.

174. Žalobci dle žalovaného nic nebránilo, aby předložil vývozní tchajwanská celní prohlášení nebo obdobné potvrzení tchajwanských celních orgánů prokazující, že dovezené zboží pochází z výroby z Tchaj-wanu, jak žalobce tvrdil. Žalobce však nikdy nic takového v průběhu řízení jak před celním úřadem, tak před žalovaným nepředložil. I z toho lze dovozovat, že taková celní prohlášení neexistují – zboží na Tchaj-wanu vyrobeno nebylo. Naproti tomu OLAF obstaral od tchajwanských celních orgánů údaje z jejich celních evidencí, z nich je zřejmé, že zboží bylo na Tchaj-wan dovezeno z Číny, na Tchaj-wanu pouze přeloženo a pak dále odesláno do EU (ČR).

175. Pokud zde byl úřadem OLAF zjištěn podvod velkého rozsahu, bylo třeba i s tímto ohledem hodnotit odvolatelem vytýkané určité nesrovnalosti. K podvodu, jehož cílem bylo zakrytí skutečného původu zboží, tu skutečně došlo. Žalovaný netvrdí, že se podvodu dopustil žalobce, nicméně to byl on, kdo zboží do EU, resp. ČR jako dovozce dovezl. Úřad OLAF neuvedl konkrétní osoby, které podvod připravily a realizovaly. Je záležitostí žalobcova podnikatelského rizika, s kým a jak obchoduje.

K bodu V. žaloby

176. Žalovaný se dle jeho mínění v napadených rozhodnutích dostatečně vypořádal s otázkou, proč nelze jako důkazy o původu zboží přijmout předložené Certificate of origin. Pravděpodobně byly vystaveny k zakrytí podvodu. Jsou nevěrohodné a nelze je ověřit. Jako důkazy proti zprávě OLAF nemohou obstát.

177. Žalovaný nesouhlasí s žalobcem, podle něhož by skutková zjištění měla vyplývat z důkazů, kterými jsou Certificate of origin a bill of lading ve spojení s českými JSD (tedy celními prohlášeními žalobce) a přijatými fakturami, ze kterých dle žalobce vyplývá skutkové zjištění o tchajwanském nikoliv čínském původu zboží. Jednak bill of lading ani faktury v daném případě původ zboží nijak neprokazují – žádná byť i jen zmínka o původu zboží v nich uvedena není. Certificate od origin je doklad nevěrohodný a pravděpodobně sloužil k zastření podvodu. A české JSD – tedy celní prohlášení na propuštění do volného oběhu v ČR, resp. EU, je vypracované žalobcem, resp. jeho zástupcem. Jinými slovy žalobce za jediné správné považuje to, co sám o původu zboží tvrdí ve svých celních prohlášeních. To však vzhledem k výsledkům šetření OLAF (důkazu ve formě Zprávy OLAF) neobstálo.

178. Žalobcovu polemiku nad sazebním zařazením považoval žalovaný za lichou. Připomenul, že sazební zařazení je založeno na čtyřmístném kódu harmonizovaného systému (HS) spravovaného Světovou celní organizací (WCO). Právním základem je Mezinárodní úmluva o harmonizovaném systému popisu a číselném označování zboží přijatá v Bruselu dne 14. 6. 1983, ve znění Protokolu o změně ze dne 24. 6. 1986 (publikováno ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 160/1988 Sb., o Mezinárodní úmluvě o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží a Protokolu o její změně, a rovněž publikováno v Úředním věstníku Evropských společenství L198 ze dne 20. 7. 1987 – rozhodnutí Rady 87/369/UHS ze dne 7. 4. 1987). V současnosti tento systém používá cca 204 zemí, teritorií a celních nebo ekonomických unií. Předmětné zboží přísluší pod HS kód 7318, který je určen pro: „Šrouby a vruty, svorníky (maticové šrouby), matice, vrtule (do pražců), háky se závitem, nýty, závlačky, příčné klíny, podložky (včetně pružných podložek) a podobné výrobky, ze železa nebo oceli“. Ostatní podrobnější členění vyjádřené na dalších pozicích je záležitostí jednotlivých zemí a jejich celních sazebníků. Rozdílnosti v členění na dalších pozicích sazebního zařazení mohou být mezi celním sazebníkem Tchaj-wanu a celním sazebníkem EU značné. Tomu odpovídá i to, že tchajwanský kód sazebního zařazení uvedený u předmětného zboží ve zprávě OLAF (konkrétně v příloze 4.4 ve 2. zprávě OLAF) má jedenáct míst (73181590007). V EU se jedenáctimístný kód nepoužívá. Žalobcův argument, že tchajwanské sazební zařazení se zcela neshoduje s desetimístným sazebním zařazením podle sazebníku EU, je tedy zavádějící. K takové shodě snad ani dojít nikdy nemůže. A pokud ano, šlo by o výjimečnou náhodu. V daném případě dochází ke shodě nejen u prvních čtyř míst (7318), ale dokonce i na páté a šesté pozici, tj. 731815, což vyjádřeno slovy celního sazebníku EU jsou: „Ostatní šrouby a svorníky (maticové šrouby), též s jejich maticemi nebo podložkami“. Ztotožnění předmětného zboží je tedy poměrně výrazné i podle sazebního zařazení. K tomu žalovaný zdůraznil, že zásilka nebyla identifikována pouze podle sazebního zařazení, ale i podle dalších prvků.

K bodu VI. žaloby

179. Žalobce se domníval, že jej měl správce cla vyzvat k provedení opravy jeho celního prohlášení, což mělo vliv na předpis penále, které podle žalobce nemělo být vůbec předepsáno. Žalovaný s tímto názorem nesouhlasí.

K bodu VII. žaloby

180. Pokud jde o problematiku nepřímého zastoupení, žalovaný odkazuje na vypořádání odvolacích námitek v bodu 21. odůvodnění u tří rozhodnutí. Z další nové argumentace žalobce je patrné, že nechce připustit jiný než svůj názor, i když je dle žalovaného nesprávný.

K bodu VIII. Žaloby

181. K otázce „Koncentrace řízení ve vztahu k Oznámení o rozšíření kontrolního zjištění“ žalovaný uvedl, že z protokolu č.j. 55687/2014-550000-51 nevyplývá, že by vůči ostatním případům byly nějaké kontrolní závěry učiněny, a už vůbec z něho nevyplývá, že by byly učiněny jakékoliv kroky k projednání závěrečné zprávy a ukončení kontroly. Navíc i vůči případu JSD č. 12CZ17610017YRY4N0 (Indie) i případu JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4 se jednalo o dílčí kontrolní zjištění, jež se týkalo pouze původu zboží, tj. i zde pouze části rozsahu kontroly, jak byla ve svém úvodu vymezena („ověření sazebního zařazení, původu zboží a celní hodnoty“).

182. Žalovaný tedy nepřisvědčil žalobci, že tím, že mu správce cla při ústním jednání dne 3. 10. 2014 sdělil výsledky kontrolního zjištění týkající se původu zboží ve vztahu k JSD č. 12CZ17610017YRY4N0 (Indie) a JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4, deklaroval, že z jeho strany je kontrola považována za uzavřenou a že tak učinil všechny úkony potřebné k ověření správnosti i ve vztahu k ostatním JSD. Skutečností je to, co i sám žalobce uvádí na jiném místě, tedy že správce cla při ústním jednání dne 3. 10. 2014 k ostatním JSD neučinil žádné právní závěry. Je třeba zdůraznit, co plyne ze spisu, tedy že ústním jednáním ze dne 3. 10. 2014 nebyla ve vztahu k případům JSD č. 12CZ17610017YRY4N0 (Indie) a JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4 následná kontrola ještě zdaleka ukončena, natož aby byla ukončena ve vztahu k případům ostatních kontrolovaných JSD. Ústní jednání dne 3. 10. 2014 lze charakterizovat jako projednání dílčího kontrolního zjištění, na které v rámci kontroly navázala zjištění další. Není v rozporu s žádným ustanovením daňového řádu postup správce cla, kdy podle toho, jak činil postupně jednotlivá dílčí kontrolní zjištění, seznamoval s nimi postupně žalobce a umožňoval mu se k nim vyjádřit. Být průběžně informován a moci se vyjádřit k momentálním dílčím kontrolním zjištěním bylo jedině ve prospěch žalobce. Že správce cla žalobce seznamoval postupně (průběžně), lze charakterizovat jako jeho maximální snahu o naplnění zásady vstřícnosti a součinnosti. Oznámením č.j. 66160/2014-550000-51 ze dne 21. 11. 2014 nebyla kontrola rozšířena, jak žalobce mylně tvrdí a pak rozebírá jako nezákonnost. Jak již z názvu oznámení i z jeho vlastního textu vyplývá, jednalo se o oznámení, kterým správce cla pouze žalobce informoval, že ze strany OLAF byly zjištěny nové skutečnosti a že jakmile budou posouzeny, správce cla seznámí žalobce se změněným kontrolním zjištěním a poskytne mu přiměřenou lhůtu pro vyjádření. S konkrétními novými poznatky (podněty OLAF) byl pak žalobce seznámen při nejbližších ústních jednáních.

K bodu IX. žaloby

183. K otázce kompetence zaúčtovat dlužné clo Celním úřadem pro Královéhradecký kraj žalovaný uvedl, že není pochyb o tom, že následnou kontrolu prováděl Celní úřad pro Královéhradecký kraj. Ve smyslu § 264 odst. 2 celního zákona to byl tedy tento celní úřad, který je příslušný provést doměřovací řízení. Stejně tak jako je součástí vyměřovacího řízení zaúčtování cla, je zaúčtování cla také součástí doměřovacího řízení. Jak už bylo naznačeno výše, zaúčtování cla musí vždy předcházet jeho sdělení dlužníkovi. Žalovaný souhlasil s žalobcem v tom, že zaúčtování cla je administrativní operace, která spočívá v zanesení existujícího celního dluhu do účetních záznamů. Mýlí se však, když se u doměřovacího řízení domnívá, že jeho součástí není zaúčtování cla a tvrdí, že jde o úkon v rovině platební, který může provést pouze celní úřad, který zboží do volného oběhu propustil. Žalovaný uvedl, že mu není znám žádný právní předpis, který by stanovil, že součástí doměření není zaúčtování dlužného cla. Zaúčtování cla je součástí vyměření a doměření cla, je to jedna z administrativních operací v jeho rámci. Vždyť bez zaúčtování by nemohla být dlužníkovi sdělena dlužná částka cla. Od ukončení následné kontroly musí být tedy do dvou dnů clo dodatečně zaúčtováno. Pokud by mělo být postupováno podle žalobcových představ, a věc by měla být předávána mezi úřady, tato lhůta by nemohla být v praxi dodržena. Popíralo by to smysl a cíl celního kodexu. Žalovaný konstatoval, že skutečnost je taková, že clo bylo zaúčtováno automaticky systémem Celní správy ČR, a to na účet toho celního úřadu, který zboží na základě celního prohlášení společnosti SCONTO s.r.o. dovezené zboží v roce 2012 propustil do volného oběhu a vyměřil clo. To jistě nezakládá nezákonnost.

K bodu X. žaloby

184. Návrh žalobce, aby žalovaný v soudním řízení prokázal, že došlo k zaúčtování cla dne 25. 3. 2015 v čase 10:50 hod., je nesmyslný. U každého z předmětných případů došlo k vyměření a zaúčtování dne 25. 3. 2015 postupně, tedy logicky u každého v jiný čas. Ostatně prokazovat čas zaúčtování na vteřiny považuje žalovaný za nadbytečné a nemající pro daný případ význam. Bude-li to soud požadovat, prokáže žalovaný čas zaúčtování výpisem z účetního systému.

K bodům XI., XII., XIII., XIV., XV. žaloby

185. Ohledně problematiky nařízení č. 91/2009 žalovaný uvedl, že si je vědom existence prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2016/278, o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz některých a spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ Malajsie (dále jen „nařízení č. 2016/278“). Ruší se tak antidumpingové clo založené nařízením č. 91/2009. Z preambule nařízení č. 2016/278 vyplývá, že je vydáno právě jako reakce na závěry WTO vůči nařízení č. 91/2009. Podle článku 2 nařízení č. 2016/278 nabývá zrušení antidumpingového cla účinku dnem vstupu tohoto nařízení v platnost a není základem pro vrácení cla vybraného před tímto datem. Podle článku 3 nařízení č. 2016/278 vstupuje toto nařízení v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU. K tomu došlo v Úředním věstníku L 52, ze dne 27. 2. 2016. Vykládat ustanovení článku 1 nařízení č. 2016/278 tak, jak to činí žalobce v námitce nazvané „intertempolarita starého a nového nařízení“, však nelze. Z ustanovení článku 1 sice vyplývá, že se antidumpingové clo nejen ruší, ale že se i zastavuje řízení týkající se tohoto dovozu. V žádném případě se tím však nemyslí jednotlivá již zahájená vyměřovací, resp. doměřovací řízení. Nařízení č. 2016/278 nemá žádný dopad na již vedená odvolací řízení. Zastavuje se výhradně řízení antidumpingové. Na vysvětlenou žalovaný připomíná, že antidumpingové řízení nekončí uložením antidumpingového cla, ale stále pokračuje, neboť uložení antidumpingového cla je v principu opatřením dočasné povahy – do doby než pominou důvody, pro které bylo antidumpingové clo uloženo. Stále dochází ze strany Komise k sledování situace na trhu a jeho možného ohrožení. Jakmile podle Komise důvody pominou, je antidumpingové clo zrušeno a antidumpingové řízení zastaveno. Na podporu toho, že u zastavení řízení nejde o jiné, než o antidumpingové řízení, odkazuje žalovaný např. na část B odst. 10 úvodního odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 898/2014 o zrušení konečného antidumpingového cla na dovoz práškového aktivního uhlí pocházejícího z Čínské lidové republiky na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení rady (ES) č. 1225/2009. Pokud by Komise zamýšlela zrušit předmětné antidumpingové clo se zpětnou platností, musela by to stanovit v nařízení. Takové ustanovení však nařízení č. 2016/278 neobsahuje.

186. Žalovaný odkázal na přiléhavý rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 6. 2012 ve věci C-533/10. Nařízení č. 1515/2001 bylo sice nahrazeno nařízením č. 2015/476, které však situaci řeší obdobně. I podle článku 3 nařízení č. 2015/476 nabývají opatření přijatá na základě tohoto nařízení účinku dnem jejich vstupu v platnost a nezakládají právo na vrácení cla vybraného před tímto dnem.

K bodu XVI. žaloby

187. Ohledně zásady proporcionality odkazuje žalovaný na vypořádání odvolacích námitek v bodu 37. odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí, resp. u rozhodnutí č.j. 24160/2018-900000-313 odkazuje na bod 35. odůvodnění.

K bodům XVII. a XVIII. žaloby

188. Žalovaný uvedl, že clo trestní sankcí není a být nemůže. Jde-li o rdousící/škrtící efekt, nemají celní orgány ČR žádnou volnost v tom, zda a případně v jaké výši clo vyměří nebo doměří, celní předpisy žádný prostor pro úvahu celním orgánům nedávají. Dlužné clo ani není výlučně příjmem ČR, ale je z podstatné části příjmem EU a tak na jeho výběr dopadají v zásadě pravidla daná právem EU. Pokud neprodlená úhrada doměřeného cla znamenala pro žalobce vážnou újmu, mohl požádat o některý z institutů ulehčení platby – odklad platby ve smyslu článku 224 celního kodexu nebo posečkání ve smyslu § 156 daňového řádu.

K bodu XIX. žaloby

189. Žalovaný konstatoval, že Evropská unie a tedy i Česká republika nemohou nést negativní důsledky nesprávného jednání dodavatelů žalobce. Je věcí hospodářských subjektů, aby v rámci svých smluvních vztahů přijaly ustanovení nezbytná pro to, aby se předem zabezpečily proti možnému riziku. Tento postoj vyplývající z rozsudku Soudního dvora ze dne 9. 3. 2006 ve věci C-293/04 Beemsterboer, Recueil s I-02263 akcentoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 1 Afs 39/2011-100 ze dne 3. 8. 2011 a podle žalovaného dopadá i na posuzovaný případ bez ohledu na dobrou víru žalobce v původ zboží. Dobrou víru, na kterou se žalobce v odvolání odkazuje, není podle žalovaného v daném případě možné vykládat tak široce. V daném případě to nebyly jen náznaky podvodu, ale podvod byl úřadem OLAF skutečně zjištěn. Žalobce svá tvrzení o dobré víře nedokládá v podstatně ničím jiným, než Certificate of origin, který se ukázal nesprávným a pravděpodobně napomáhající zakrytí podvodu, jehož podstatou je obcházení antidumpingového cla při dovozu do EU zastřením skutečného původu předmětného zboží. V této souvislosti žalovaný připomenul názor SDEU vyjádřený např. v již zmiňovaném rozsudku ze dne 8. 11. 2012 ve věci C-438/11, Lagura, bod 30, 33 a 40, ze kterého vyplývá, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že hospodářským subjektům přísluší, aby v rámci svých smluvních vztahů přijaly opatření nezbytná pro to, aby se předem zabezpečily před riziky opatření k dodatečnému výběru cla. EU nemůže nést negativní důsledky nesprávného jednání dodavatelů dovozců. Hospodářský subjekt, jenž je obezřetný a informovaný o stavu právní úpravy, musí při svém posouzení výhod, které mu může přinést obchod se zbožím, na něž se mohou uplatnit celní preference, zohlednit rizika inherentní trhu, o který se zajímá, a přijmout je tak, že patří mezi běžné obchodní těžkosti. Bylo tedy žalobcovou záležitostí, aby přijal taková opatření, aby se zabezpečil před rizikem opatření k případnému dodatečnému výběru cla. Případy, kdy se osvědčení o původu zboží ukáží jako neplatná nebo nesprávná, nejsou v mezinárodním obchodě ničím výjimečným a představují možné obchodní riziko, které by hospodářský subjekt měl, pokud by byl skutečně obezřetný, vzít v potaz.

190. Pokud jde o polemiky žalobce ohledně postavení Tchaj-wanu (země/území), žalovaný uvedl, že v celním prohlášení se podle přílohy 37 nařízení č. 2454/93 deklaruje původ zboží v kolonce 34a s tím, že je stanoveno, že se uvede odpovídající kód Společenství z přílohy 38 pro zemi původu podle definice v Hlavě II celního kodexu. V příloze 38 je pak k těmto kódům uvedeno: Kód země: alfabetické kódy Společenství pro země a území jsou odvozeny od platných kódů ISO alfa 2 (a2), pokud jsou v souladu s požadavky nařízení Rady (ES) č. 1172/95 ze dne 22. 5. 1995 o statistice obchodu se zbožím Společenství a jeho členských států s třetími zeměmi. Komise pravidelně zveřejňuje nařízení, která seznam kódů zemí aktualizují. Pro rok 2012 bylo aktuálním nařízením Komise (ES) č. 1833/2006, o klasifikaci zemí a území pro statistiku zahraničního obchodu Společenství a statistiku obchodu mezi členskými státy. Podle jeho článku 1 je klasifikace zemí a území uvedena v jeho příloze. Z výčtu zemí a území uvedených v příloze je zřejmé, že je zde samostatně uvedena Čína – kód CN a samostatně Tchaj-wan - kód TW. V článku 23 celního kodexu se sice mluví pouze o určité zemi, jak zdůrazňuje žalobce, ale toto vymezení není podle žalovaného možné vykládat tak, že by se mohlo jednat výhradně a pouze o všeobecně uznávané státní celky. Výraz „země“ je zde nutné uplatňovat v širším smyslu toho slova, jak je patrné třeba i z nařízení Komise (ES) č. 1833/2006, kde je již výslovně upřesněno, že jde o země a území. Toto zpřesnění je pak obsaženo i v novém celním kodexu. Má-li žalobce na mysli, že Tchaj-wan není všeobecně uznávaným státním celkem, ale zejména z pohledu Číny je její součástí (součástí tzv. velké Číny), znamenalo by to při názoru žalobce, že pro účely uvádění údajů do celního prohlášení nešlo uvést území, ale pouze zemi ve smyslu státního celku při splnění všech bodů státnosti, měl v celním prohlášení do kolonky 34a (nazvané: kód země původu) namísto kódu TW (Tchaj-wan) uvést jako kód CN (Čína). V tom případě by mu hned při propuštění zboží do volného oběhu bylo vyměřeno antidumpingové clo na základě nařízení č. 91/2009 a nařízení č. 2/2012. Tedy právě to clo, které mu bylo doměřeno napadenými rozhodnutími.

191. Pokud jde o návrh žalobce, aby žalovaný v soudním řízení prokázal, že došlo k ověření předmětných celních deklarací, požaduje žalobce prokázání něčeho, co se nestalo. Jak je patrné z odůvodnění všech žalovaných rozhodnutí, celní prohlášení žalobce při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu celními orgány ověřována nebyla. Rozhodně ne, jde-li o původ zboží. Celní orgány vycházely z tvrzení společnosti SCONTO s.r.o., resp. jejího zástupce, které o původu zboží uvedly v celních prohlášeních (kolonka 34a – Kód země původu) při propuštění do volného oběhu.

K bodu XX. žaloby

192. Požadavek žalobce, aby ohledně penále byl výrok rozhodnutí změněn na jím uváděný text, je pro žalovaného nepřijatelný. Není žádného důvodu, aby se ve výroku rozhodnutí objevil text, že penále nemělo být vůbec předepsáno.

193. Penále podle ustanovení § 251 daňového řádu je velmi specifickým typem sankce ukládané za platební delikt. Jedná se o sankci obligatorní ukládanou automaticky, jejíž výše je stanovena předem přímo na základě zákona a při jejíž aplikaci není dán správci daně prostor pro jakékoli správní uvážení. Specifická je tato sankce i tím, že je procesně ukládána podle daňového řádu a předepisována platebním výměrem spolu s dodatečně vyměřovanou daní (clem).

194. V průběhu odvolacího řízení vstoupil dne 29. 7. 2016 v účinnost nový celní zákon, jenž v § 22 výslovně stanovuje, že z částky doměřeného cla penále nevzniká. Nová právní úprava tedy tuto sankci nepřevzala, právě naopak, použití penále dle § 251 daňového řádu je novou právní úpravou výslovně vyloučeno. Podle názoru žalovaného již tedy není možné po nabytí účinnosti nového celního zákona za uvedení nesprávných údajů v celním prohlášení a s tím spojené zkrácení cla pravomocně uložit penále dle daňového řádu. Výše uvedené samozřejmě nelze vykládat tak, že by takové jednání nebylo trestné podle nové právní úpravy, nelze ale za něj pouze uložit jako sankci daňové penále podle § 251 daňového řádu. Tím, že je penále, jako sankce uložená za platební delikt vyplývající z jednání žalobce, v projednávaném případě zrušeno, nic nebrání tomu, aby předmětné jednání žalobce posoudil správce cla podle příslušných trestně právních předpisů a z toho vyvodil případný postih (sankci).

195. Za stavu, kdy je penále rušeno, je podle názoru žalovaného nadbytečné zabývat se dalšími námitkami, které se týkají penále, tj. námitkou nazvanou „Kompetence celního úřadu předepsat penále dle § 251 DŘ“ (č. 17) a námitkou nazvanou „Lhůta splatnosti penále“ (č. 18).

K bodu XXI. žaloby

196. Se sdělením žalobce, že je v současné době nařízení č. 91/2009 předmětem řízení před SDEU, žalovaný souhlasí. Navíc připomíná, že v úvodu svého vyjádření k žalobě rovněž zmínil, že v současné době je nařízení č. 91/2009 i předmětem soudního řízení před Nejvyšším správním soudem, který s ohledem na řízení o předběžné otázce u SDEU řízení přerušil. Žalovanému je ohledně přerušení řízení u Nejvyššího správního soudu známo např. Usnesení č.j. 3 Afs 332/2016 – 36 ze dne 18. 1. 2018, nebo také Usnesení č.j. 8 Afs 19/2017 – 34 ze dne 7. 2. 2018. Posouzení platnosti nařízení č. 91/2009 zmíněnými soudy může náhled na věc vyjasnit. Nicméně v době vydání žalobou napadených rozhodnutí jejich závěry ve formě rozsudků ještě známy nebyly a nejsou ani doposud.

K doplnění žaloby ze dne 4. 7. 2018 a ze dne 9. 7. 2018

197. Za vypovídající o specifickém pojetí odvolacího i soudního řízení žalobcem považuje žalovaný jeho tvrzení v samém závěru doplnění žaloby ze dne 9. 7. 2018, kde žalobce tvrdí, že se domnívá, že celní orgány mohly vybrat antidumpingové clo dvakrát. Poprvé od společnosti SCONTO s.r.o. a podruhé od jejího nepřímého zástupce – společnosti ČSKD INTRANS s.r.o. Společnost SCONTO s.r.o. tvrdí, že se domnívá, že tomu tak zřejmě bylo, a proto dodatečné platební výměry vůči sobě považuje za nezákonné. Proti těmto smyšlenkám se žalovaný zásadně ohrazuje. Předmětné antidumpingové clo bylo předepsáno pouze společnosti SCONTO s.r.o. Ověření této skutečnosti u jejího vlastního zástupce pro ni jistě nepředstavuje žádný problém. Ostatně pokud by došlo k dvojímu zaplacení jednoho a toho samého cla, jednalo by se o vratitelný přeplatek, který by byl celním úřadem vrácen.

IV. Doplnění žaloby

198. Žalobce po podání žaloby provedl její doplnění celkem 10 podáními.

1)V nich se znovu zabýval otázkou kompetence celního úřadu předepsat penále, zákonností úkonů pracovníků OLAF, procesními deficity při získání důkazních prostředků a rozpory v tabulkách v EXCEL.

2)Dále žalobce namítal vyloučení některých vývozních operací z výpočtu váženého průměru, námitkou neplatnosti nařízení č. 91/2009, nepřímý účinek antidumpingové dohody WTO, nedodržení některých metod a postupů při zjištění újmy výrobního odvětví, závaznost práva WTO a dopady čl. 213 celního kodexu.

3)V podání nazvaném Konkretizace žalobních bodů žalobce znovu podrobně rozvedl svoje žalobní námitky.

4)Žalobce odkázal na judikaturu SDEU – C-236/17, C-644/17, C-256/16, vyslovil nesouhlas s názory NSS vyslovenými v rozsudcích č.j. 2 Afs 376/2019 a č.j. 2 Afs 377/2019 a vyjádřil se k nepravé retroaktivitě čl. 1 nařízení č. 2016/278.

Znovu zdůraznil, že výstupy OLAF v podobě tabulek v EXCEL jsou nevěrohodné, nikdy nebyly předloženy originální důkazní prostředky o čínském původu zboží, nikdy nebylo prokázáno spárování kontejnerů. Žalobce se snažil vyvrátit názor, že tabulky kopírovaly údaje z JSD. Žalovanému vytkl, že nepostupoval dle ust. § 114 odst. 3 daňového řádu. Argumentace týkající se mise OLAF č. 3 byla učiněna dle žalobce jako reakce na novou argumentaci žalovaného.

5)Žalobce vznesl námitku neplatnosti nařízení č. 91/2009, prohloubil námitku týkající se mezinárodně právních závazků ČR vůči Čínské lidové republice, otázku antidumpingového cla jako trestní sankce, otázku dobré víry, právního postavení Tchaj-wanu, části týkající se chyb z důvodu pasivního jednání celních orgánů.

6)S odkazem na rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2022, č.j. 2 Afs 274/2019 vyslovil žalobce přesvědčení, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce a právo na spravedlivý proces.

7)Žalobce připomenul Zprávy Dozorčího výboru OLAF za rok 2020 a rok 2021, z nichž dovodil, že zprávy OLAF vykazují zásadní nedostatky, obsahují velké nesrovnalosti, takže jsou porušována práva obviněných osob.

8)Žalobce znovu provedl upřesnění Srovnání tabulek v EXCEL z mise č. 1 a mise č. 2, vznesl námitku ohledně kompetence celních orgánů předepsat penále, otázky dobré víry, postavení Tchaj-wanu, chyby z důvodu pasivity celních orgánů.

9)Žalobce opětovně doplnil rozpory v tabulkách EXCEL a otázku týkající se chyb z důvodu pasivního jednání celních orgánů.

10)Žalobce upozornil, že žalovaný změnil své stanovisko v reakci na výpověď žalobce při ústním jednání, ve kterém žalobce upozornil, že v tabulce v EXCEL z mise OLAF č. 2 ve sloupci AB chybí uvedení čísel kontejnerů na údajný dovoz z Čínské lidové republiky na Tchaj-wan. To, že mělo údajně dojít ke spárování zásilek dle čísel kontejnerů a nikoliv dle celních prohlášení, výslovně uvedl žalovaný opakovaně také v soudním sporu ve věci opakované kontroly.

V. Jednání před soudem

199. Při nařízeném jednání konaném ve dnech 25. 9. a 26. 9. 2023 jednatel žalobce vylíčil svůj beznadějný stav a zdůraznil, že chce nést hraniční odpovědnost za všechny své činy. Připomenul, že v celním řízení předložil řádné listinné důkazy a to doklad na zboží z Tchaj-wanu, JSD dokládající od koho zboží dovážel a námořní listy. Zpochybnil postup celních orgánů, které nedůvodně v celním řízení vycházely pouze ze Zprávy OLAF a přiložených tabulek v EXCEL. Obsah těchto tabulek přitom jednatel žalobce zásadně zpochybnil.

200. Zástupce žalobce připomenul, že kontrola u žalobce proběhla již před 10 lety a dosud neexistuje rozhodnutí soudu. Pokud žalovaný odkazuje na judikaturu dotýkající se jiných případů doměření antidumpingového cla za zboží pocházející z Čínské lidové republiky, není dle zástupce žalobce tato judikatura případná, protože žaloby v těchto věcech nerozebraly danou problematiku tak podrobně, jak to učinil sám žalobce. Dále uvedl, že se ve své podstatě jedná o velice složitou problematiku vyžadující precizní znalost příslušné celní právní úpravy, přičemž metodický výklad nadřízených složek je pak považován za jediný a správný. Upozornil na nedostatky a nezákonnost takových postupů a shrnul podrobnosti týkající se obchodu se spojovacím materiálem s důrazem na to, že je velmi obtížné na tento trh v EU vstoupit.

201. Zástupce dále konstatoval, že vzhledem k tomu, že antidumpingové clo je stanoveno ve výši 85 %, oslovil žalobce specialistu za účelem potvrzení, že jím uváděné údaje jsou správné. Přesto následně OLAF při svojí kontrole zjistila překládky zboží. Poté v únoru 2016 rozhodla Evropská komise, že antidumpingové clo nebude vybírat, čímž bylo dle žalobce potvrzeno, že EU po dobu 8 let toto clo vybírala neoprávněně, přesto je poplatníkům nevrátila. Žalobce v tomto postupu spatřuje nespravedlnost.

202. Dále zástupce vyslovil přesvědčení, že Zpráva OLAF nemá hodnotu absolutního důkazu a celní úřady nejsou na jejím základě povinny zahajovat celní řízení. Odkázal na ust. § 92 odst. 5 písm. d) daňového řádu, z něhož dovodil právní domněnku správnosti důkazů. Měl za to, že žalovaný si měl dodatečné doklady vyžádat. Dále zástupce odkázal na nedostatky v tabulkách, které tvořily přílohu Zprávy OLAF. Žalobce dle jeho přesvědčení předložil důkazy, kterým svědčí domněnka správnosti. Celnímu úřadu vytkl, že nebyla provedena verifikace zboží.

203. Zvláštní detailní pozornost věnoval zástupce žalobce otázce hlavního důkazu – tabulkám v EXCEL tvořícím Přílohu Zprávy OLAF. Upozorňoval na rozdílnost výstupů z mise č. 1 a mise č. 2, kdy každá z tabulek byla vytvořena na základě jiného systému, některé tabulky uváděly čísla kontejnerů, některé takové údaje neuváděly. Na tuto námitku žalovaný reagoval sdělením, že údaje, které jsou podkladem pro vyplňování tabulek, uvádějí samotní deklaranti, přičemž praxe je velice pestrá a každý deklarant zpracovává tyto údaje rozdílně. Limity přitom stanoví celní předpisy, kdy v JSD je u každé položky dána podpoložka celního sazebníku. Za důležitou považoval žalovaný skutečnost, že v projednávané věci došlo ke spárování dovozu na Tchaj-wan a vývozu z Tchaj-wanu, kdy přepravní dokument a námořní list obsahovaly ta samá čísla kontejnerů. Žalovaný přitom odkázal na obsah správního spisu, z něhož lze dovodit, že dovozní a vývozní JSD jsou spárovány.

204. Žalobce dále upozornil na, dle jeho názoru, průtahy v celním řízení jak ze strany žalovaného, tak ze strany DOI. Dále zástupce žalobce podrobně rozebral nedostatky jednotlivých tabulek v EXCEL, upozornil na metodický rozdíl při spárování dovozu a vývozu, dále upozornil na nesoulad metodického zpracování závěrů mise č. 2 a mise č. 3. V reakci na to pověřený pracovník žalovaného upozornil, že v celním řízení vycházel žalovaný pouze ze zpráv č. 1 a 2 a dále ze závěrečné zprávy, jak je ostatně uvedeno na str. 2 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Je tak dle jeho názoru zřejmé, že mise č. 3 nebyla předmětem tohoto řízení. K další žalobní námitce připomenul, že je v mezinárodním obchodě zcela běžné, že se v kontrolních výstupech neuvádí název žalobce, nýbrž pouze název dopravce. Za důležité považoval identifikovat pohyb jednotlivých kontejnerů a následně demonstroval, že položky v tabulkách EXCEL týkající se dovozu na Tchaj-wan a vývozu z Tchaj-wanu jsou identické. Žalovaný připustil, že platební výměry byly vydány dříve, než byla doručena závěrečná zpráva.

205. Žalobce zdůraznil, že údaje v tabulkách EXCEL nejsou správné a není jasné, jak byly vůbec tabulky vyplňovány. Upozornil např. na tu část, v níž je vyplněna nulová hodnota zboží i cla, což považoval za nesmyslné. Na to žalovaný uvedl, že tchajwanská celní správa uvedla čísla svých deklarací a čísla dokladů, z kterých bylo čerpáno. Dále že žalovaný ze zprávy OLAF dovodil na jedné straně dovoz a pak vývoz (což odpovídá levé a pravé straně tabulky), přičemž základním klíčem bylo JSD. Stěžejními identifikátory pro dopravu pak byla čísla kontejnerů. Znovu žalovaný zdůraznil, že důležitým faktorem pro posouzení byla skutečnost, že zboží bylo dovezeno na Tchaj-wan a následně z Tchaj-wanu vyvezeno.

206. Dále zástupce žalobce připomenul svoje stanovisko, že se s tabulkami v průběhu řízení muselo pracovat, neboť v nich přibyly nové údaje, které se v podkladech původně nenacházely. Jednalo se o jiný způsob popisu komodity. Žalobce měl přitom za to, že na jeho námitky reaguje žalovaný vždy odlišně. Na to žalovaný reagoval sdělením, že jeho závěry se opírají o Přílohu č. 1 a 2 Zprávy OLAF, přičemž žalovaný měl k dispozici rovněž další údaje poskytnuté tchajwanskou celní správou.

207. Zástupce žalobce dále upozornil, že jenom v některých řádcích tabulky je uvedeno “China“. Žalovaný na to uvedl, že údaje byly převzaty z tchajwanských JSD, je však zřejmé, že podle Zprávy OLAF je všechno zboží čínského původu. K další námitce žalobce zpochybňující hmotnost kontejnerů žalovaný odkázal na str. 30 napadeného rozhodnutí. Žalobce znovu zdůraznil, že není jasná metodika sestavování údajů obsažených v tabulkách, měl za to, že se jedná pouze o hypotetické úvahy. Dle jeho názoru se jedná o pouhé přepsání blíže neidentifikovatelných údajů bez jasného zdroje. Neexistuje důkaz, že na Tchaj-wanu byly zásilky spárovány. Tabulky v EXCEL obsahují pouze hypotetické údaje. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaný nevysvětlil, jak došlo ke spárování zásilek. Nevyloučil názor žalobce, že nedošlo k pouhému překopírování jednotlivých sloupců tabulek. Žalovaný nevysvětlil, jak je možné, že tabulka není vyplněna čínskými znaky, ale anglickou abecedou. Upozornil, že tabulky z Mise OLAF č. 1 a 2 se liší. Žalobce se dále dovolával odpovědi na otázku, jak je možné, že dovozci a vývozci z Tchaj-wanu věděli několik let před konáním misí, že není třeba vyplňovat popis komodity ani množství a že postačí pouze údaje z JSD.

208. Další námitky zástupce žalobce byly procesního charakteru. Uvedl, že žalobce měl pro toto celní řízení nepřímého zástupce, nebyl tudíž deklarantem a nevznikla mu tudíž povinnost zaplatit clo. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2014, č.j. 5 Afs 3/2014. Dále ve shodě s námitkami obsaženými v podané žalobě zástupce žalobce dospěl k závěru, že doměření cla v lednu 2015 bylo ve vazbě na rozsah daňové kontroly nezákonné.

209. Žalovaný na obhajobu svého názoru, že celní správa informovala veřejnost o antidumpingovém cle, předložil odborný časopis Daně a právo v praxi.

Návrhy důkazů:

210. Žalobce žádal, aby soud zajistil a provedl následující úkony a provedl následující důkazy:

1) Vyžádat si údaje z celní databáze celních orgánů z Tchaj-wanu vztahující se k oběma shora uvedeným JSD.

211. Krajský soud tento návrh zamítl, neboť s uvedenými orgány spolupracoval OLAF při svém vyšetřování a potřebné údaje tak byly zpracovány ve výstupní zprávě.

2) Obrátit se na Tchajwanskou textilní organizaci, zda jsou Certificate of origin založeny na správném popisu skutečností.

212. Krajský soud návrh zamítl, neboť osvědčení o původu má pouze podpůrný charakter a celní orgány jej uznávají do doby, než jsou tyto údaje např. vyšetřováním OLAF zjištěny rozhodné skutečnosti.

3) Zjistit informace o charakteru účtů.

213. Tento návrh krajský soud zamítl, neboť rozklíčování plateb nelze považovat za přímý důkaz původu dovezeného zboží. Údaje nemají vliv na správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí.

4) Výslechy svědků tchajwanskými celními orgány (Bil Chang – ředitel společnosti, tchajwanský dovozce).

214. Tento návrh krajský soud zamítl. Výslechy svědků nemůžou prokázat tchajwanský původ zboží. Navíc se lze důvodně domnívat, že se i tyto osoby mohly podílet na podvodu s dovozem zboží.

5) Výslech zaměstnanců ČS, a.s. Žalobce chtěl prokázat, že přestal vykonávat aktivní činnost, aby mohl uhradit doměřený celní dluh.

215. Tento návrh krajský soud zamítl. Zjištění takové skutečnosti, o níž vlastně není pochyb, by nemohlo přispět k ověření původu zboží.

6) Důvodová zpráva k novému celnímu kodexu.

216. Tento návrh krajský soud zamítl, neboť soud důkazy právními předpisy a důvodovými zprávami k nim vytvořenými neprovádí, neboť se jedná o právní dokumenty, které jsou veřejně dostupné.

7) Informace ze spisu OLAF.

217. Tento návrh krajský soud zamítl. Veškeré informace, které OLAF v průběhu mise zjistil, jsou zapracovány do výsledných výstupů.

8) Žalobce ve svém doplnění žaloby požadoval, aby krajský soud na základě listin a odpovědí na otázky vyžádaných od žalovaného a od OLAF posuzoval, kdy a jakým způsobem probíhala spolupráce mezi OLAF a žalovaným, eventuálně DOI.

218. Ani tomuto návrhu na provedení důkazů krajský soud nevyhověl, neboť požadované informace jsou zjistitelné z písemných výstupů vytvořených zmíněnými orgány.

9) Žalobce navrhoval, aby žalovaný v soudním řízení prokázal, že došlo k zaúčtování cla dne 25. 3. 2015 v čase 10.50 hod.

219. K tomu krajský soud uvádí, že žalobci nepřísluší ukládat žalovanému povinnost provádět důkazy. Pokud měl za to, že žalovaný v předmětném čase zaúčtování neprovedl, bylo na žalobci, aby sdělil, o jaká fakta tuto skutečnost opírá a jaký to má konečný dopad na průběh celního řízení.

10) Žalobce navrhl, aby žalovaný v soudním řízení prokázal, že došlo k ověření předmětných celních deklarací.

220. Krajský soud konstatuje, že z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že celní prohlášení žalobce při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu celními orgány ověřována nebyla. Celní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když vycházely z tvrzení žalobce, resp. jeho zástupce, které o původu zboží uvedl v celních prohlášeních (kolonka 34a – Kód země původu) při propuštění do volného oběhu.

VI. Posouzení věci krajským soudem

221. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a po prostudování obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami pak usoudil následovně.

222. Z průběhu daňového řízení je zřejmé, a tyto skutečnosti deklaroval i žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobě, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) učinil v předmětných zdaňovacích obdobích několik misí na Tchaj-wanu, kde postupně odhaloval podvody se zastíráním původu čínského spojovacího materiálu, který při dovozu do Evropské unie (dále jen „EU“) podléhá vysokým antidumpingovým clům. Podvody byly realizovány dle zjištění OLAF překládkami čínského spojovacího materiálu v tchajwanských svobodných pásmech a skladech, a také vydáváním osvědčení o tchajwanském původu daného spojovacího materiálu dopravovaného do EU. Je rovněž zřejmé, že spojovací materiál s původem na Tchaj-wanu v EU antidumpingovému clu nepodléhá.

223. Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že celní úřad pro Královéhradecký kraj zahájil protokolem ze dne 7. 8. 2013 kontrolu po propuštění zboží prováděnou podle čl. 78 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se provádí celní kodex Společenství (dále celní kodex) a dle § 127 celního zákona. Na základě zjištění Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) správce cla dne 25. 3. 2015 doměřil antidumpingové clo a předepsal penále dle § 251 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Ze zpráv OLAF mělo vyplývat, že zboží, které dovezl žalobce, nemá svůj původ na Tchaj-wanu ale v Čínské lidové republice, které je předmětem antidumpingového cla dle Nařízení Rady (ES) č. 91/2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky. Antidumpingové clo bylo doměřeno u zboží dovezeného na základě JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4, č. 12CZ1761001I0EBWG9, č. 12CZ1761001FQ5SX04 a č. 12CZ17610012XYKFV6.

224. Správce cla a žalovaný jako stěžejní důkazní prostředek považují Zprávy z mise OLAF, a to:

(i) Zpráva z mise č. OF/2011/0978/B1 - (S)(2014)19381 (Zpráva z mise č. 1 uskutečněné ve dnech 24. 9. 2013 – 3. 10. 2013),

(ii) Zpráva z mise č. OF/2011/0978/B1 - JG/pm/thor/30448 (Zpráva z mise č. 2 uskutečněné ve dnech 17. 5. 2014 až 24. 5. 2014),

(iii) Závěrečná zpráva (OLAF) č. OF/2011/0978/B1 - JG/pm/OLAF.B.1(S)(2014)34954 (Závěrečná zpráva).

225. Z žaloby je patrná nespokojenost žalobce s výsledkem odvolacího řízení, když Generální ředitelství cel (žalovaný) jeho odvoláním nevyhovělo a potvrdilo (změnilo, ohledně předepsání antidumpingového cla v podstatě však potvrdilo) čtyři dodatečné platební výměry Celního úřadu pro Královéhradecký kraj s předpisem antidumpingového cla.

226. Krajský soud nejprve předesílá, že nepovažuje za účelné podrobně vyvracet jednotlivé žalobní námitky tím způsobem, že by výslovně reagoval na každý dílčí argument žalobce. Žalobce podal obsáhlou žalobu o 131 stranách, kterou dále doplnil 10 podáními. Mnohé námitky se v obsahu žaloby a dalších podáních v různých podobách opakují. Krajský soud proto hodlá proti námitkám žalobce spíše postavit vlastní ucelený argumentační systém, ve smyslu závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 47/2012 – 58, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 – 50, a ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 36/2013 – 30). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je totiž spjat s otázkou hledání míry, respektive poměrnosti či adekvátnosti odůvodnění ve vztahu k námitkám. Povinnost orgánů veřejné moci (včetně orgánů moci soudní) svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou dílčí námitku. Zejména u velmi obsáhlých podání (jako je i nyní posuzovaná žaloba) by tento přístup vedl až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se soud vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, a ze dne 3. 11. 2015, č. j. 2 Afs 143/2015 – 71).

I. Kompetence OLAF na Tchaj-wanu

227. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalovaný požádal OLAF o vyjádření k otázce své kompetence v předmětném řízení. Vyjádření úřadu OLAF obdržel žalovaný dne 7. 2. 2017, žalobce byl s jeho obsahem seznámen.

228. Lze z něho seznat, že OLAF prováděl na Tchaj-wanu svá vyšetřování na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999, které ke dni 1. 10. 2013 bylo nahrazeno novým nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, EURATOM) č. 883/2013. Jak původní, tak nové nařízení podle svých článků 3 dávají úřadu OLAF kompetenci provádět vyšetřování i mimo území členských států Evropské unie, tzv. vnější vyšetřování. Výčet i dalších dotčených právních předpisů a právní rámec pro vyšetřování úřadu OLAF je pak proveden v příloze č. 8 Závěrečné zprávy OLAF. Zde je rovněž odkazováno na článek 235 Smlouvy o fungování Evropské unie a nařízení č. 515/97 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů. OLAF k tomu ve svém vyjádření vysvětlil, že článek 3 nařízení č. 883/2013 odkazuje na jakékoliv jiné platné právní instrumenty (nástroje), a podle článku 19 nařízení č. 515/97 v celní oblasti může shromážděné informace v rámci vyšetřování sdílet do třetí země, pokud se třetí země sama podílela na získávání důkazů. Kromě toho v souladu s článkem 20 nařízení č. 515/97 může OLAF ve třetích zemích provádět misi správní a vyšetřovací spolupráce. Následně tato ustanovení zřetelně předpokládají výměnu důkazů/dokumentů se třetími zeměmi, i když není podepsána výslovná smlouva o spolupráci.

229. Dále je zřejmé, že OLAF spolupracoval s tchajwanskými celními orgány. Tchajwanští úředníci provázeli tým mise v průběhu mise a na závěr mise podepsali společný zápis a poskytli důkazy. Krajský soud tak ve shodě s názorem žalovaného konstatuje, že v souladu s článkem 21 a článkem 12 nařízení č. 515/97 mohou být zjištění a informace získané v průběhu mise uplatněny kompetentními orgány členských států EU jako důkaz. Navíc v souladu s článkem 14 nařízení č. 883/2013 může dojít ke správním ujednáním mezi úřadem OLAF s kompetentními orgány třetích států. Tato ujednání se mohou týkat výměny operativních, strategických nebo technických informací a netvoří žádné právní závazky v rámci práva EU, nicméně zjednodušují spolupráci s partnery ve třetích zemích, výměnu informací a umožňují úřadu OLAF získat poskytnuté informace.

230. Podle článku 3 nařízení č. 883/2013 (v české jazykové verzi) úřad OLAF vykonává pravomoc svěřenou Komisí nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 provádět kontroly a inspekce na místě v členských státech a v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci a jinými platnými právními nástroji ve třetích zemích a v prostorách mezinárodních organizací. Ust. čl. 3 nařízení č. 883/2013 dává úřadu OLAF kompetence provádět vyšetřování (misi) ve třetích zemích. OLAF provádí vyšetřování (misi) v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci, jakož i jinými platnými právními nástroji. Lze souhlasit s názorem žalovaného, že forma těchto dohod, stanovena není, v daném případě byly využity, jak je zmíněno výše, jiné platné právní nástroje a kompetence k misi dané úřadu OLAF také nařízením č. 515/97. Při šetření na Tchaj-wanu se na vyšetřování přímo podílely tchajwanské celní orgány. I to samo o sobě, jak ostatně uzavřel i žalovaný, svědčí o tom, že ve formě jiných platných právních nástrojů zde dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci bezpochyby byla. Bez vzájemné dohody by Tchaj-wan, resp. jeho celní orgány s úřadem OLAF jen stěží spolupracovaly a předávaly informace ze svých evidencí o dovozu a vývozu zboží.

231. Krajský soud souhlasí s názorem žalovaného, že kompetence vyšetřovatelů úřadu OLAF k vyšetřování na Tchaj-wanu je patrná jednak z jejich písemných pověření a dále i z jednotlivých zpráv OLAF, kde je u jejich podpisů stvrzena kompetence i podpisem ředitele. Je rovněž zřejmé, že vyšetřování bylo prováděno na Tchaj-wanu, který vyšetřovatele úřadu OLAF respektoval a prostřednictvím svých státních orgánů jim byl při vyšetřování na svém území nápomocen.

II. Zákonnost úkonů pracovníků OLAF

232. V projednávaném případě, jak žalovaný uvedl, tchajwanské orgány spolupracovaly s OLAF, jejich pracovníci provázeli tým mise v jejím průběhu, poskytovali potřebnou součinnost a na závěr mise podepsali společný zápis. Přitom podle čl. 21 a čl. 12 NR č. 515 mohou být zjištění a informace získané v průběhu mise uplatněny orgány členských států EU jako důkazy. Krom toho mohou být v souladu s čl. 14 nařízení o vyšetřování OLAF dohodnuta správní ujednání OLAF s orgány třetích států. Tato ujednání se mohou týkat výměny operativních, strategických nebo technických informací. Tato ujednání netvoří žádné právní závazky v rámci práva EU, nicméně zjednodušují spolupráci s partnery ve třetích zemích, výměnu informací a umožňují OLAF získat potřebné informace pro ochranu fiskálních zájmů EU. OLAF jako nezávislý vyšetřovatel může uzavřít určité dohody s příslušnými orgány ve třetích zemích.

233. Lze souhlasit s žalovaným, že je přitom patrné, že ustanovení článku 3 nařízení č. 883/2013, obdobně jako tomu bylo v článku 3 nařízení č. 1073/1999, dává úřadu OLAF kompetence provádět misi ve třetích zemích. OLAF provádí vyšetřování (misi) v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci, jakož i jinými platnými právními nástroji. Forma takových dohod, stanovena není. Jak vyplývá ze Zprávy OLAF i z vyjádření úřadu OLAF poskytnutého v rámci odvolacího řízení, v daném případě byly využity právě jiné platné právní nástroje. Navíc byla kompetence k misi dána úřadu OLAF také nařízením č. 515/97.

234. Při šetření na Tchaj-wanu se na vyšetřování přímo podílely tchajwanské celní orgány. I to samo o sobě svědčí o tom, že ve formě jiných platných právních nástrojů zde dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci bezpochyby byla. A právě na základě vzájemné dohody celní orgány Tchaj-wanu s úřadem OLAF spolupracovaly a předávaly informace ze svých evidencí o dovozu a vývozu zboží. Ve shodě s názorem žalovaného krajský soud konstatuje, že kompetence vyšetřovatelů úřadu OLAF k misi na Tchaj-wanu, je patrná jednak z jejich písemných pověření, která jsou založena ve spisu, a také i přímo z jednotlivých zpráv OLAF uvádějících jména vyšetřovatelů včetně jejich podpisu. Vyšetřování bylo prováděno na Tchaj-wanu, který vyšetřovatele úřadu OLAF respektoval a prostřednictvím svých státních orgánů jím byl při vyšetřování na svém území nápomocen.

III. Závaznost zpráv OLAF, ověřování celních prohlášení, chyba celních orgánů, pasivita a analýza rizik

235. Krajský soud zdůrazňuje, že s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek č.j. 2 Afs 41/2012-30 ze dne 11. 7. 2012, rozsudek č.j. 7 Afs 51/2018 – 31 ze dne 17. 1. 2019 je Zpráva úřadu OLAF důkazem přípustným v řízení o dodatečném zaúčtování cla. Zpráva OLAF je tedy dostatečným důkazem pro vyměření antidumpingového cla, obsahuje-li jasné, určité a konkrétní informace popírající deklarovaný preferenční původ konkrétního zboží. Navíc její přílohu tvoří tabulky obsahující údaje předané OLAF přímo od celních orgánů Tchaj-wanu, tedy z evidence od státních orgánů. Není tak důvod pochybovat o správnosti takto předložených důkazů. Žalobce v průběhu správního řízení nepředložil žádný konkrétní důkaz, který by takto prezentované důkazní prostředky vyvrátil. Údaje týkající se zejména popisu zboží, jeho počtu kusů a hmotnosti identifikují zásilky naprosto přesně. Lze se tak přiklonit k názoru žalovaného, že o identifikaci zásilek tchajwanskou celní správou při jejich pohybu na území Tchaj-wanu není důvod pochybovat, neboť skutkový stav je ze zpráv OLAF dostatečně seznatelný. Krajský soud se zcela ztotožňuje s názorem žalovaného, že takový názor je i zcela v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně, který např. v rozsudku č.j. 31 Af 34/2015-45 ze dne 8. 2. 2017 nebo rozsudku č.j. 31 Af 19/2015-51 ze dne 31. 10. 2016, jež se týkají obdobných případů, uvádí: „Právě z důvodu specifického způsobu získávání informací od států a jiných nestátních subjektů stojících vně Evropské unie jsou zjištění obsažená ve zprávách OLAF (včetně elektronických příloh) přípustnými důkazy v řízení o dodatečném doměření cla bez toho, že by jednotlivá skutková zjištění musela být nadto doložena konkrétními důkazy. Takový postup je akceptovatelný, neboť práva a povinnosti OLAF jsou normována právními akty EU (nařízení o OLAF) při garanci základních práv (tedy i práva na spravedlivý proces) dotčených osob (k problematice základních práv v rámci EU se vyjádřil Ústavní soud v nálezu tzv. cukerných kvót III ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04); je sledován legitimní cíl (řádný výběr cla) a zvolený způsob je přiměřený vzhledem k omezeným možnostem získávat důkazy od subjektů stojících vně Evropské unie – požadavek, aby mimounijní subjekty poskytovaly OLAF originální písemnosti a jiné dokumenty související s vývozem či dovozem, je patrně nerealizovatelný, a proto lze akceptovat prosté sdělení ve formě tabulek a databází v elektronické podobě.“ Závěry Krajského soudu v Brně pak byly následně potvrzeny i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2018, č.j. 6 Afs 96/2017 – 32. Krajský soud tedy neshledává žádné opodstatnění pro to, aby od OLAF byly v průběhu správního řízení vyžadovány dílčí důkazy, jež by se následně měly stát podkladem pro vypracování zprávy OLAF.

236. Krajský soud ve shodě s názorem žalovaného konstatuje, že šetření OLAF je ve většině případů dlouhodobou záležitostí, při níž jsou získávány důkazy o uskutečněných podvodech ve vztahu ke konkrétnímu zboží. To rovněž znamená, že celní orgány svou činností nenarušují mezinárodní obchod a zaměřují se na kontroly uskutečňované se zpětnou platností. Celní orgány postupují po přijetí celních prohlášení dle čl. 191 odst. 2 celního kodexu a propustí zboží do navržených režimů na základě údajů uvedených v celním prohlášení a to bez jejich ověření. Tím je vlastně i zaručen veřejný zájem na nezpomalování toku zboží. Lze tak konstatovat, že v projednávané věci celní prohlášení podaná žalobcem splňovala veškeré podmínky pro jejich přijetí, neboť obsahovala veškeré náležitosti a byly k nim připojeny nezbytné doklady. Až na základě vyšetřování OLAF byl v projednávané věci prokázán čínský původ dovezeného spojovacího materiálu. Lze tak jednoznačně dovodit, že na projednávaný případ ust. čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu nedopadá. Celní orgány se tak žádné chyby nedopustily. Na okraj krajský soud uvádí, že se shoduje s názorem žalovaného, že údajná pasivita celních orgánů by mohla mít negativní dopad ovšem pouze za předpokladu, že by se jednalo o velký počet případů v dlouhém časovém období a chybné údaje v celních prohlášeních by musely být naprosto zřejmé. Taková situace však v projednávané věci nenastala.

IV. Rozpory v tabulkách v EXCEL

237. Z obsahu správního spisu a podaného odvolání je zřejmé, že žalobce v podaných odvoláních převzal údaje o předmětných zásilkách obsažené v příslušné zprávě OLAF a její Příloze. Jedná se o přílohy č. 4.3 (ANNEX 4.3) 2. Zprávy OLAF, přílohu č. 4.4 (ANNEX 4.4) 2. Zprávy OLAF a přílohu č. 4 (ANNEX 4) a přílohu č. 5 (ANNEX5) 1. zprávy OLAF.

238. Žalovaný v napadených rozhodnutích k jednotlivým odvolacím námitkám zpochybňujícím přílohy ve formě tabulek jakožto zásadní důkazní prostředky konstatoval:

„Pokud jde o překládku zboží, je žalovanému z jeho činnosti známé, že přeložit zboží z jednoho kontejneru do druhého kontejneru trvá obvykle pouze několik hodin, nikoli dnů. Nemůže tedy uvěřit odvolateli, že z časových a organizačních důvodů nebylo možné předmětnou zásilku přeložit během jednoho dne, což je rozdíl mezi dnem dovozní deklarace a dnem vývozní deklarace. Překládka bezpochyby možná byla. Obzvláště za pomoci mechanizace, která je v přístavech obvyklá.

Pokud jde o nosnost kontejnerů, GŘC odmítá tvrzení odvolatele z následujících důvodů. Jaké byly u předmětné zásilky použity kontejnery pro její přepravu z Tchaj-wanu do EU, resp. ČR je patrné z dokladů bill of lading č. MSCUTX856762/ č. MSCUTX860822 (předložen jako příloha JSD č. 12CZ1761001FQ5SX04) a č. MSCUTX860814 (předložen jako příloha JSD č. 12CZ1761001XYKFV6)/ č. MSCUTX860814 (předložen jako příloha JSD č. 12CZ176100112XYKFV6) a č. MSCUTX860822 (předložen jako příloha JSD č. 12CZ1761001FQ5SX04). Podle v nich uvedených údajů byly pro přepravu použity kontejnery č. MSCU3385617, MEDU3387051, oba o velikosti 20´ (20 stop)/ č. MEDU1720482, MEDU2159289 a č. MED2301921, všechny tři o velikosti 20´ (20 stop). Tedy zcela standardní typ přepravních kontejnerů, které mají nosnost až 22 tun. Proto nelze ani uvěřit tvrzení odvolatele o tom, že je mizivá možnost, že by byly použité shodné nosnosti kontejnerů pro obě transakce, tj. jak pro dovoz zásilky z Číny na Tchaj-wan, tak pro její vývoz z Tchaj-wanu do EU. Odvolatelova polemika je lichá. Nemá žádného smyslu, neboť kontejnery 20´ jsou kontejnery nejmenší velikosti. Zboží, které bylo z Tchaj-wanu do EU přepraveno v kontejneru 20´ mohlo být samozřejmě před tím přepravováno jak v kontejneru 20´ nebo i větších (např. 40´). Polemizovat s tím nemá pro daný případ smysl.

GŘC souhlasí s odvolatelem v tom, že předmětná zásilka je v příloze 4.3/ 4.4 (tabulce) 2. zprávy OLAF zahrnuta skutečně ve čtyřech řádcích. „Item“ 1, 2, 3, 4/ 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8 je položka 1, 2, 3 a 4/ 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8 daného tchajwanského celního prohlášení. Z toho, že jsou čísla použitých kontejnerů uvedena v celním prohlášení č. (Export declaration number) BC01UG843535/ BC01UI593623 tak, že u položky 1 je uvedeno číslo kontejneru MEDU3387051 a u položky 2 je uvedeno číslo kontejneru MSCU3385617 a u položky 3 a 4 není uvedeno žádné číslo kontejneru/ u položky 1 je uvedeno číslo kontejneru MEDU1720482, u položky 2 je uvedeno číslo kontejneru MEDU2159289, u položky 3 je uvedeno číslo kontejneru MEDU2301921 a u položek 4, 5, 6, 7 a 8 není uvedeno žádné číslo kontejneru, však v žádném případě nevyplývá to, co tvrdí odvolatel. Údajné nevyplněné řádky totiž podle GŘC není nic jiného, než obdoba toho, jak informace o kontejnerech uvedl do svého dovozního celního prohlášení odvolatel, resp. jeho zástupce při dovozu do ČR. V celním prohlášení odvolatele č. 12CZ1761001I0EBWG9/ 12CZ1761001FQ5SX04, které obsahuje celkem 2/ 3 položky, jsou čísla obou kontejnerů (č. MSCU3385617, MEDU3387051)/ (č. MEDU1720482 a MEDU2159289) uvedeny pouze u položky 1 (konkrétně v kolonce 31) a u položky 2 není uvedeno žádné číslo kontejneru/ u položky 1 (konkrétně v kolonce 31) a u položky 2 ani 3 není uvedeno žádné číslo kontejneru. Není to nic neobvyklého. GŘC tedy nemůže spatřovat nic neobvyklého ani na tom, že podle přílohy 4.3/ 4. 4 (tabulka) ke 2. zprávě OLAF v tchajwanském celním prohlášení bylo číslo jednoho kontejneru uvedeno u položky 1, číslo druhého u položky 2 a u položky 3 a 4/ u položky 1, číslo druhého u položky 2, číslo 3 a u položky 4, 5, 6 7 a 8 již žádné číslo kontejneru není. Údaje vyjadřují bezpochyby to, že předmětná zásilka byla na Tchaj-wanu deklarována v celním prohlášení o celkem 4/ 8 položkách a že z Tchaj-wanu do EU byla přepravována ve dvou/ třech kontejnerech uvedeného označení - čísel. Že se skutečně jedná o jednu a tu samou zásilku, je patrné i z toho, že podle údajů v příloze 4.3/4. 4 (tabulka) ke 2. zprávě OLAF jak při dovozu z Číny na Tchaj-wan, tak při vývozu z Tchaj-wanu do EU je její obsah zcela shodný – v součtu celkem 10 648 330 kusů zboží o celkové čisté hmotnosti 42870 kg/ 2 132 456 kusů zboží (z toho v položce 1 – 4 celkem 1 529 930 kusů a v položce 5 – 8 celkem 602 535 kusů). Těmto údajům pak zcela rovněž odpovídají i údaje, které jsou o zásilce deklarovány v odvolatelově celním prohlášení, kterým byla zásilka navržena v ČR u CÚ na propuštění do volného oběhu – č. 12CZ1761001I0EBWG9/; i zde je v součtu celkem 10 648 330 kusů zboží o celkové čisté hmotnosti 42870 kg./ 12CZ1761001FQ5SX04 a 12CZ17610012XYKFV6. V celním prohlášení č. 12CZ1761001FQ5SX04 je deklarováno celkem 1 529 930 kusů, tento údaj je i na přiložené faktuře č. FQ-20120005. V celním prohlášení č. 12CZ17610012XYKFV6 je deklarováno celkem 602 535 kusů, tento údaj je i na přiložené faktuře č. FQ-20120006. Identifikace zásilky podle těchto údajů je zcela přesná.

Pokud jde o popis komodity, nemůže GŘC odvolatelovým závěrům ve vztahu k původu zboží přisvědčit. Pro určení původu předmětného zboží je rozhodné ustanovení článku 3.2.2 ve spojení s článkem 3.2.3 ve 2. zprávě OLAF, z nichž jasně vyplývá, že všechny zásilky uvedené v příloze 4 této zprávy (příloha 4 je dále podrobněji členěna na 4.1 až 4.18) mající původ v Čínské lidové republice, veškeré zboží bylo expedováno z přístavů v Čínské lidové republice čínskými vývozci a na Tchaj-wanu neproběhlo žádné zpracování. Stejné lze seznat z článků 2.3.2. a 2.3.4 Závěrečné zprávy OLAF. Poznámku „ORIGIN: CHINA“ uvedenou u položky 1 popisu předmětné zásilky v příloze 4.3/4.4 ve 2. zprávy OLAF, je možné opět jako čísla kontejnerů vztáhnout na celou zásilku. Odvolatelova polemika, je-li u popisu zboží poznámka „ORIGIN: CHINA“ uvedena pouze u položky 1, znamená to, že zboží v položce 2, 3 a 4/ 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8 čínského původu není, nemůže obstát. Jak již bylo uvedeno, původ zboží je zcela jasně vymezen ve zmíněných článcích zprávy OLAF. Veškeré zboží pochází z Čínské lidové republiky (ČLR). Zabývat se odvolatelem zmíněnou poznámkou proto není vůbec třeba. Ostatně podíváme-li se na poznámku blíže, je zřejmé, že jí je uvozen popis veškerého zboží v zásilce a vztahuje se tak na všechny položky (1 – 4/ 1 - 8). U položky 1 začíná popis zboží (Commdity description) slovy: „SCREW __ORIGIN:CHINA … “ a teprve pak následuje výčet konkrétního druhu zboží (šroubů) – u položky 1: „M6x35 – M12x040 Self Colour“, u položky 2: „M16x070-M20x080 Self Colour“, položky 3: „M02,5x005-M10x080 Zinc & Clear- Cr3“, položky 4: „M12x035 -M12x220 Zinc & Clear - Cr3“. Slova „SCREW __ORIGIN:CHINA …“, tedy „ŠROUBY __ PŮVOD:ČÍNA …“ jsou v úvodu a dále se neopakují. Z toho lze usoudit, že se vztahují nejen k položce 1, ale i k ostatním položkám daného tchajwanského celního prohlášení (dalším řádkům v tabulce), tj. položkám 2, 3 a 4, které rovněž obsahují šrouby. Poznámka „ORIGIN: CHINA“ u položky 1 v žádném případě neznamená, že zboží položky 2, 3 a 4 by bylo jiného než čínského původu./ U položky 1 začíná popis zboží (Commdity description) slovy: „ORIGIN:CHINA … “ a teprve pak následuje výčet konkrétního druhu zboží (šroubů) – u položky 1: „High Tensile Bolts Din 931 M08X035 - M20 X 120“, u položky 2: „High Tensile Bolts Din 933 M05X010 - M36 X100“, u položky 3: „Hex Socket Cap Bolts Din 912 M05X008-M36X080“, u položky 4: „High Tensile Hexgon Bolts Din 960 M10x1,25x060 -M18X1,50X090“, u položky 5: „High Tensile Bolts Din 931 M06X070 - M18 X090“, u položky 6: „High Tensile Bolts Din 933 M20X080-M12X040“, u položky 7: „Hex Socket Cap Screws Din 912 M14X016 - M20 X0 35“, u položky 8: „High Tensile Pitch Bolts Din 960 M14x1,50x075“. Slova „ORIGIN:CHINA …“, tedy „PŮVOD:ČÍNA …“ jsou v úvodu a dále se neopakují. Z toho lze usoudit, že se vztahují nejen k položce 1, ale i k ostatním položkám daného tchajwanského celního prohlášení (dalším řádkům v tabulce), tj. položkám 2 až 8, které rovněž obsahují šrouby. Poznámka „ORIGIN: CHINA“ u položky 1 v žádném případě neznamená, že zboží položky 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 by bylo jiného než čínského původu.

Celním režimům přisuzuje odvolatel vlastnosti, které nemají. Svá tvrzení o nemožnosti překládky ničím nedokládá. GŘC je považuje za účelová a nepravdivá. Ve zprávě OLAF (např. v 1. zprávě OLAF v čl. 3 a ve 2. zprávě OLAF v článku 2.5) jsou použité tchajwanské celní režimy L1 a D5 vysvětleny následovně: „dovoz do celního skladu (uskladnění v logistickém centru): celní prohlášení L1“, „vývoz z celního skladu: vývozní celní prohlášení D5“. Zpráva OLAF nic neříká o tom, že by u typů režimů L1 nebo D5 nebyla překládka možná. Naopak je všeobecně známou skutečností, že překládka zboží v celních skladech a svobodných pásmech je zcela běžnou celosvětovou praxí. Děje se to běžně i v celních skladech a svobodných pásmech v EU, včetně České republiky (srov. např. články 98 až 113 a články 166 až 181 celního kodexu a související předpisy). GŘC není známo nic, co by na Tchaj-wanu překládku zapovídalo, a odvolatel ani nic takového neprokázal.

Údaje o vývozci a kupujícím při vývozu z Tchaj-wanu, které jsou uvedeny ve zprávě OLAF, skutečně nejsou stejné s údaji o vývozci a kupujícím, které jsou uvedeny v odvolatelově dovozním celním prohlášení – rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu. Tchajwanský dovozce a vývozce – společnost SHINE INTERNATIONAL LOGISTIC CO LTD. je pouze logistická firma, jak vyplývá ze zprávy OLAF (čl. 3 v 1. zprávě OLAF, čl. 1.1 v 2. zprávě OLAF, čl. 2.4.1. Závěrečné zprávy OLAF). O společnosti WIE GLOBAL FREIGHT PTE LTD se OLAF v podrobnostech sice více nezmiňuje, z názvu lze odvodit, že i v jejím případě jde o logistickou společnost. Logistické společnosti při přepravě zboží vystupují v různých místech v různých postaveních, nejen jako zástupci, ale i jako dovozci (odesílatelé) nebo vývozci (příjemci). Na tom není nic neobvyklého. Stejně tak není neobvyklý třeba prodej zboží tzv. na cestě. Zjišťovat tyto vztahy nemá podle GŘC pro daný případ význam. Je třeba zdůraznit, že podstatou tohoto případu je, odkud předmětná zásilka zboží pochází. To je zásadní. Jaké osoby a jak s ní obchodovaly, nebo v jakém postavení při její přepravě vystupovaly, je podružné. Pokud docházelo překládkou na Tchaj-wanu k zastírání toho, že zásilka ve skutečnosti pochází z Číny, je nasnadě, že zde byla i snaha o zastření osob na obchodu zúčastněných.

Odvolatelovo tvrzení, že údaje ve Zprávě OLAF o dovozu z Číny na Tchaj-wan jsou pouhou kopií údajů z vývozu z Tchaj-wanu do EU, je další z dlouhé řady odvolatelových ničím nepodložených fabulací. Zavádějícím způsobem k tomu i připojuje odkaz na článek 3.2.1 ve 2. zprávě OLAF s doporučením tchajwanského vyšetřovací oddělení – DOI. Doporučení zmíněné v článku 3.2.1 ve 2. zprávě OLAF se týkalo prvotních úvah o způsobu zjištění, kde na Tchaj-wanu všechny z Číny dovezené zásilky mohly skončit, pokud se na jejich překládce podílelo velké množství společností. Jak je patrné rovněž z článku 3.2.1., následně však bylo úřadem OLAF zjištěno, že se na překládce podílí pouze 8 společností, a DOI souhlasilo s identifikací dovozů a zpětných vývozů podle nich. Tyto skutečnosti tedy rozhodně nenasvědčují nic o tom, co tvrdí odvolatel. Podsouvání myšlenek o „spiknutí“ celních orgánů Tchaj-wanu, resp. úřadu OLAF vůči odvolateli nemá žádného racionálního základu.

Na rozdíl od názoru odvolatele neshledává GŘC, že by zpráva OLAF vykazovala nějaké nesprávnosti, natož pak závažné. Stejně tak nelze přisvědčit odvolateli, že by tchajwanský celní úřad nějak pochybil, pokud jde o údaje o zainteresovaných osobách uváděné v celních prohlášeních a přepravních dokladech. Na tomto místě musí GŘC připomenout princip, na kterém celní řízení probíhá. Celní řízení není řízení, kde je vždy a vše dopodrobna celními orgány ověřováno. Při takovém přístupu by se mezinárodní obchod v podstatě zastavil a nebylo by to ani technicky možné. Celní orgány nemají povinnost kontrolovat všechny zásilky a doklady k nim přiložené. Je to pouze jejich oprávnění (srov. čl. 68 a násl. celního kodexu). Odvolatelova tvrzení o pochybení tchajwanského celního úřadu jsou nepodložená. Mimo osočování neuvedl odvolatel nic konkrétního, čeho a v rozporu s jakým konkrétním právním předpisem se tchajwanský celní úřad měl pochybení dopustit. Odvolatelova tvrzení tak zůstala neprokázána. Ostatně jeho výhrady směřují zejména vůči údajům o názvech společností v tchajwanských celních dokladech. GŘC opět připomíná, že podstatou tohoto případu je to, odkud se předmětná zásilka vzala. Kdo a jak s ní obchodoval, nebo v jakém postavení při její přepravě vystupoval, není rozhodující.

GŘC má za to, že není třeba dokládat, jaké dokumenty byly přiloženy při zahájení celního řízení na Tchaj-wanu, jak požaduje odvolatel. Bylo by to nadbytečné. Zpráva OLAF disponuje údaji z tohoto celního řízení a je sama dostatečným důkazem prokazujícím rozhodné skutečnosti. V souvislosti s doměřením antidumpingového cla u jiného českého subjektu se stejnou zprávou OLAF a jejími přílohami již zabýval Krajský soud v Brně. Z odůvodnění jeho rozsudku č.j. 62 Af 79/2015-37 ze dne 6. 1. 2017 vyplývá, že tento soud věc zhodnotil následovně: „Dovozuje-li žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a dodatečného platebního výměru z toho, že „Skutečnosti uvedené ve zprávě OLAF a v jejích přílohách (včetně příloh elektronických) nelze nikterak ověřit a přezkoumat…“, zdejší soud mu zapravdu nedává. Ustanovení čl. 11 odst. 2 nařízení o OLAF stanoví, že zprávy zpracované OLAF jsou přípustnými důkazy ve správním nebo soudním řízení, je-li jejich použití nezbytné. Zpráva OLAF, resp. její přílohy, obsahuje dostatečné a konkrétní informace pro identifikaci jednotlivých zásilek zboží a umožňuje spárování transferu čínského zboží přes Tchaj-wan s dovozy do EU, jejichž původ byl deklarován jako tchajwanský; nebylo proto nutné, aby celní úřad vyčkával až na závěrečnou zprávu OLAF (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2012, č. j. 2 Afs 41/2012–30). Ze zprávy OLAF je patrné, jakým způsobem byly informace pro zpracování zprávy OLAF včetně příloh získávány (jednání s tchajwanskými orgány a následná elektronická komunikace). Zpráva OLAF nemá charakter rozhodnutí a není nutné, aby jednotlivá zjištění byla odůvodněna; byť se zpráva OLAF charakterem podobá úřednímu záznamu, lze ji v daňovém řízení použít bez dalšího jako důkaz (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2016, č. j. 9 Afs 128/2015-60).“ … „Právě z důvodu specifického způsobu získávání informací od států a jiných nestátních subjektů stojících vně Evropské unie jsou zjištění obsažená ve zprávách OLAF (včetně elektronických příloh) přípustnými důkazy v řízení o dodatečném doměření cla bez toho, že by jednotlivá skutková zjištění musela být nadto doložena konkrétními důkazy. Takový postup je akceptovatelný, neboť práva a povinnosti OLAF jsou normována právními akty EU (nařízení o OLAF) při garanci základních práv (tedy i práva na spravedlivý proces) dotčených osob (k problematice základních práv v rámci EU se vyjádřil Ústavní soud v nálezu tzv. cukerných kvót III ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04); je sledován legitimní cíl (řádný výběr cla) a zvolený způsob je přiměřený vzhledem k omezeným možnostem získávat důkazy od subjektů stojících vně Evropské unie - požadavek, aby mimounijní subjekty poskytovaly OLAF originální písemnosti a jiné dokumenty související s vývozem či dovozem, je patrně nerealizovatelný, a proto lze akceptovat prosté sdělení ve formě tabulek a databází v elektronické podobě.“ S tímto hodnocením Krajského soudu v Brně se GŘC ztotožňuje.“

239. Krajský soud na takto vyslovené názory, s nimiž se shoduje, v plném rozsahu odkazuje. Vyplývá z nich, že bylo ze strany celních orgánů dostatečně prokázáno, že žalobce dovezl zboží, které namísto z Tchaj-wanu pochází z Čínské republiky a tudíž se na něj musí vztahovat antidumpingové clo. Tyto skutečnosti nesporně vyplývají ze Zprávy OLAF. Bylo tak na žalobci, aby v případě nesouhlasu s těmito závěry žalovaného předložil důkazy svědčící pro jiný skutkový stav. To však neučinil.

V. Rozpory Zprávy celního úřadu a Zprávy OLAF s jinými důkazními prostředky

240. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že předmětný Certificate of origin žalobce předložil při celním řízení, kdy navrhl dovezené zboží u celního úřadu propustit do volného oběhu a prokazoval tak nepreferenční původ zboží. Z tohoto dokumentu vyplývá, že jím organizace nazvaná „Taiwan Textile Federation“ osvědčuje, že předmětné zboží pochází z Tchaj-wanu. Předložené osvědčení o původu je z pohledu práva EU neověřitelné. Z jeho obsahu nevyplývá, že by bylo vydáno podle nepreferenčních pravidel EU. Pro účely doložení nepreferenčního původu zboží při dovozu do EU nemohou mít taková osvědčení jiný než podpůrný charakter a to do okamžiku, než se prokáže něco jiného. Nepreferenční původ zboží je pro celní účely v EU upraven v článcích 22 až 26 celního kodexu a na něho navazujících článcích 35 a násl. nařízení č. 2454/93. Podle článku 26 odst. 1 celního kodexu mohou celní nebo jiné zvláštní předpisy Společenství stanovit, že původ zboží musí být prokázán předložením určitého dokladu. Pro spojovací materiál, o který jde v tomto případě, však nic takového stanoveno není. Předmětný Certificate of origin nebyl vystaven podle žádného právního předpisu EU. Nebyl vystaven ani podle žádné mezinárodní smlouvy, kterou by byla EU nebo její členské státy vázány. U tohoto certificate tedy není založena ani povinnost administrativní spolupráce mezi státem vydání a EU. Celní úřady nezpochybňovaly, že certificate byl uvedenou textilní organizací vydán, jeho vydání zmiňuje i zpráva OLAF. Nelze však tento certificate považovat za rovnocenný důkaz zprávy OLAF.

241. Krajský soud souhlasí s názorem žalovaného, že provádět v rámci odvolacího řízení důkazy spisem Taiwan Textile Federation, jak požadoval žalobce, je za tohoto důkazního stavu nadbytečné. Žalovaný tak přiléhavě připomenul čl. 26 odst. 2 celního kodexu, podle kterého, i tehdy je-li nějaký doklad o původu předložen, mohou v případě vážných pochybností celní orgány požadovat dodatečné doklady prokazující, že původ zboží je stanoven v souladu s příslušnými předpisy Společenství. Z tohoto ustanovení je tedy patrno, že doklad o původu není nikdy postaven zcela najisto (protože vydávání těchto dokladů až na možné výjimky není v právu EU upraveno a z pohledu EU tak nemá jasná pravidla). Rozhodně takový doklad nemůže obstát vůči zprávě OLAF – viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 5. 1996 ve věci C-153/94, Faroe Seafood, bod 35, a rozsudek ze dne 8. 11. 2012 ve věci C-438/11, Lagura, z bod 18, 35, 36, 40.

242. Pokud je to možné u osvědčení preferenčního původu, při jehož osvědčování jsou kladeny daleko vyšší nároky než u původu nepreferenčního (srov. čl. 27 ve spojení s čl. 20 odst. 3 písm. d) a e) celního kodexu a danými mezinárodními dohodami), je to pak jistě možné i u Certificate of origin, kterým žalobce prokazoval nepreferenční původ předmětného zboží, jenž byl vydán dokonce bez opory v nějaké mezinárodní smlouvě, kterou jsou EU a její členské státy vázány, nebo právních předpisech EU.

243. Na daný případ lze vztáhnout i další judikaturu - rozsudek SDEU C-409/10, Afasia Knits Deutschland, zejména bod 40. V tomto rozsudku SDEU rozhodl, že v rámci dohod s třetími stranami (v tomto případě dohody z Cotonu uzavřené mezi EU a určitými africkými, karibskými a tichomořskými státy – státy AKT) je OLAF oprávněn provést šetření týkající se správnosti původu zboží uvedeného v osvědčeních o původu. Výsledky tohoto šetření úřadu OLAF jsou pro dovážející státy závazné, pokud je třetí země schválí. To znamená, že pokud tyto dohody s možností ověřování počítají, OLAF může takové šetření provést, a prokáží-li výsledky mise úřadu OLAF existenci nesprávností u deklarovaného původu, není třeba osvědčení o původu zasílat k ověření podle běžného postupu. Šetření prováděné úřadem OLAF je považováno za rovnocenné šetření prováděnému třetí zemí a členské státy EU by na základě jeho výsledků měly clo doměřit.

244. Žalovaný k tomu důvodně zdůraznil, že v projednávané věci ani nebylo vydáno osvědčení o preferenčním původu na základě mezinárodní smlouvy, ale „prosté“ osvědčení Certificate of origin bez právního základu v právu EU a bez možnosti jeho ověření. K žalobcem zmiňovanému nařízení č. 1106/2012, tj. nařízení Komise (EU) č. 1106/2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, žalovaný důvodně uvádí, že podle jeho čl. 3 vstoupilo toto nařízení v platnost až dnem 1. 1. 2013. Projednávaný případ je však případem dovozu do EU v roce 2012. Žalobcem zmiňované nařízení se tedy projednávaného případu netýká.

245. K otázce celních sazeb se žalovaný podrobně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Krajský soud se k těmto závěrům rovněž přiklání: „Pokud jde o celní sazby, ty jsou stanoveny celním sazebníkem. Z Hlavy II celního kodexu pak vyplývá, že podklady, na jejichž základě se stanovují cla a další opatření při obchodu se zbožím, jsou vedle celního sazebníku také původ zboží a celní hodnota. Přestože celní sazebník se uplatňuje vůči dovozu zboží ze všech zemí bez rozdílu, je původ zboží důležitý z toho hlediska, že za určitých podmínek lze namísto celní sazby z celního sazebníku použít zvýhodněnou celní sazbu (tzv. preferenční), která se zpravidla opírá o původ zboží. Původ zboží je určující i z toho důvodu, zda se u dováženého zboží uplatní antidumpingové clo, jak tomu je v daném případě, když na základě článku 1 nařízení č. 91/2009 bylo uloženo antidumpingové clo na některé spojovací prostředky pocházející z Čínské lidové republiky. O dovezeném zboží, které je v ČR, resp. EU navrhováno na propuštění do některého celního režimu pak musí být v celním prohlášení uvedeny všechny stanovené údaje ve smyslu článku 62 celního kodexu, tj. celní prohlášení musí mimo jiné obsahovat veškeré náležitosti nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení. Podle článku 79 celního kodexu propuštěním do volného oběhu získá zboží, které není zbožím Společenství, celní status zboží Společenství, přičemž propuštění zahrnuje uplatnění obchodně-politických opatření, splnění dalších formalit stanovených pro dovoz určitého zboží a vybrání cla a poplatků dlužných ze zákona. Způsob vyplňování údajů do celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu byl v době dovozu stanoven nařízením č. 2454/93, resp. v jeho příloze 37. V celním prohlášení se podle přílohy 37 nařízení č. 2454/93 deklaruje původ zboží do kolonky 34a s tím, že je stanoveno, že se uvede odpovídající kód Společenství z přílohy 38 pro zemi původu podle definice v Hlavě II celního kodexu. V příloze 38 je pak k těmto kódům uvedeno: Kód země: alfabetické kódy Společenství pro země a území jsou odvozeny od platných kódů ISO alfa 2 (a2), pokud jsou v souladu s požadavky nařízení Rady (ES) č. 1172/95 ze dne 22. května 1995 o statistice obchodu se zbožím Společenství a jeho členských států s třetími zeměmi. Komise pravidelně zveřejňuje nařízení, která seznam kódů zemí aktualizují. Pro rok 2012 bylo aktuálním nařízením Komise (ES) č. 1833/2006, o klasifikaci zemí a území pro statistiku zahraničního obchodu Společenství a statistiku obchodu mezi členskými státy. Podle jeho článku 1 je klasifikace zemí a území uvedena v jeho příloze. Z výčtu zemí a území uvedených v příloze je zřejmé, že je zde samostatně uvedena Čína – kód CN a samostatně Tchaj-wan - kód TW. V článku 23 celního kodexu se sice mluví pouze o určité zemi, jak zdůrazňuje odvolatel, ale toto vymezení není podle GŘC možné vykládat tak, že by se mohlo jednat výhradně a pouze o všeobecně uznávané státní celky. Výraz „země“ je zde nutné uplatňovat v širším smyslu toho slova, jak je patrné třeba i z nařízení nařízením Komise (ES) č. 1833/2006, kde je již výslovně upřesněno, že jde o země a území. Toto zpřesnění je pak obsaženo i v novém celním kodexu. Má-li odvolatel na mysli, že Tchaj-wan není všeobecně uznávaným státním celkem, ale zejména z pohledu Číny je její součástí (součástí tzv. velké Číny), znamenalo by to při názoru odvolatele, že pro účely uvádění údajů do celního prohlášení nešlo uvést území, ale pouze zemi ve smyslu státního celku při splnění všech bodů státnosti, měl v celním prohlášení do kolonky 34a (nazvané: kód země původu) namísto kódu TW (Tchaj-wan) uvést jako kód CN (Čína). V tom případě by mu hned při propuštění zboží do volného oběhu bylo vyměřeno antidumpingové clo na základě nařízení č. 91/2009. Tedy právě to clo, které mu bylo doměřeno napadeným rozhodnutím.“

246. Další důkaz předložený žalobcem v celním řízení byl námořní nákladní list vystavený společností MEDITERRANEAN SHIPPING COMPANY - bill of lading, na základě něhož žalobce navrhl dovezené zboží propustit do volného oběhu. Krajský soud přisvědčil názoru žalovaného, že neobsahuje žádné datum, kdy byl vydán ani žádný jiný časový údaj a v zásadě však potvrzuje údaje o naložených kontejnerech, které jsou uvedeny i ve zprávě OLAF. Žalovaný tedy důvodně odmítl návrhy žalobce na provádění dalších důkazů včetně výslechu svědků. Nenastaly totiž důvody pro znovuotevření vyšetřování, neboť bylo zřejmé, že důkazy shromážděné v průběhu vyšetřování jasně ukazují, že spojovací materiál dovezený do EU z Tchaj-wanu pocházel z Číny a proto podléhal antidumpingovému clu. Žalobcovy rozsáhlé návrhy na provádění dalších důkazních prostředků obsažené v dopisu ze dne 1. 11. 2016 považuje krajský soud stejně tak jako žalovaný za nadbytečné, neboť není důvod pokračovat ve vyšetřování. Není povinností celních orgánů, aby podle požadavků žalobce prováděly bezbřehé prověřování všech okolností, které však samu podstatu případu nemohou změnit. Krajský soud na základě uvedeného shrnuje, že pro daný případ bylo podstatné zjištění, zda byl u předmětných zásilek deklarován tchajwanský původ dovezeného spojovacího materiálu správně či nikoliv, a zda ve skutečnosti nemá dovezený spojovací materiál původ v ČLR. Ze shromážděných podkladů získaných misí OLAF jednoznačně vyplývá, že dovezený spojovací materiál nemá a s ohledem na provedené a doložené operace se zbožím ani nemůže mít tchajwanský původ. Žalobce v rámci kontroly a ani v průběhu odvolacího řízení nijak nevyvrátil správnost a pravdivost skutečností zjištěných misí OLAF.

VI. Správce cla měl vyzvat k provedení opravy JSD samotnou společnost

247. Krajský soud úvodem zdůrazňuje, že požadavek žalobce na provádění jakýchkoliv oprav kontrolovaného celního prohlášení, natož na základě výzvy celního úřadu k takové opravě, je mimo rámec stanovený celními předpisy. Judikatura, na kterou žalobce odkazuje, není na předmětný případ přiléhavá, neboť se netýká případu následné kontroly podle celních přepisů.

248. Lze obecně uvést, že oprava celního prohlášení je stanovena v ust. čl. 65 celního kodexu. V jeho druhém pododstavci je pak výluka, kdy opravu provést nelze. Konkrétně je stanoveno, že oprava celního prohlášení není povolena, jestliže o její provedení deklarant požádá poté, co celní orgány a) oznámí deklarantovi, že provedou kontrolu zboží, nebo b) zjistí nesprávnost údajů, nebo c) propustí zboží. V době předmětné následné kontroly byla platná právní úprava následné kontroly obsažena v článku 78 celního kodexu, na kterou navazovala právní úprava obsažená v § 127 celního zákona, a pokud jde o doměření cla také § 264 celního zákona. Tato právní úprava je speciální vůči daňovému řádu. Jejím smyslem je ověřit rozhodnutí o propuštění zboží, které bylo vydáno na základě celních prohlášení podaných daňovým subjektem – deklarantem. Podle § 264 odst. 1 celního zákona lze clo a daň doměřit na základě žádosti daňového subjektu o dodatečné doměření cla nebo z moci úřední. Podle § 264 odst. 2 písm. b) celního zákona provádí doměřovací řízení celní orgán, který provádí kontrolu po propuštění zboží, jsou-li clo nebo daň doměřovány na základě výsledku této kontroly. Zahájením následné kontroly je zahájeno i doměřovací řízení. Doměřovací řízení v daném případě tedy bylo zahájeno z moci úřední.

249. Je tak nepochybné, jak vyplývá ze shora uvedeného a jak ostatně konstatoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, že v průběhu doměřovacího řízení již není možné, aby celní úřad vyzýval daňový subjekt k podání žádosti o opravu celního prohlášení – rozhodnutí o propuštění, neboť by tím byl v zásadním rozporu zejména s ustanovením čl. 65 celního kodexu. Je totiž zřejmé, že žalobci již byla kontrola oznámena, takže již byly zjištěny nesprávnosti a jednalo se o zboží již propuštěné do navrženého celního režimu volného oběhu.

250. Žalovaný v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem zhodnotil, že požadovaná výzva by byla i v rozporu s ustanovením § 264 odst. 2 písm. b) celního zákona, neboť by tak správce cla vlastně výzvou k podání žádosti o opravu fakticky vyzýval k opětovnému zahájení doměřovacího řízení, které však již bylo zahájeno z moci úřední. Nelze přehlédnout také to, že žalobce žádost o opravu celního prohlášení v průběhu kontroly ani podat nechtěl.

VII. Odpovědnost za vznik celního dluhu u nepřímého zástupce,

Výklad článku 201 odst. 3 celního kodexu,

Osoba deklaranta v rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu,

Procesní úkony k doměření cla měly být nejdříve provedeny u nepřímého zástupce

251. K dané námitce krajský soud uvádí, že čl. 201 odst. 3 celního kodexu upravuje, kdo je dlužníkem. Uvedené ustanovení zní: „Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, jejímž jménem se celní prohlášení činí. Je-li celní prohlášení s návrhem na propuštění do některého z režimů uvedených v odstavci 1 učiněno na podkladě údajů, v jejichž důsledku nebyly clo splatné v souladu s právními předpisy nebo jeho část vybrány, může být každá osoba, která poskytla údaje k sestavení prohlášení a která si byla nebo měla být vědoma, že údaje nejsou pravdivé, rovněž považována za dlužníka v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy.“

252. V jiných jazykových verzích je český překlad slovního spojení, „jejíž jménem se celní prohlášení činí“ uváděn jako „na jejíž účet se celní prohlášení činí“ nebo „v jejíž prospěch je celní prohlášení činěno“. Je tak nepochybné, že pokud by byl český překlad tohoto zákonného ustanovení správný, druhá věta by zcela postrádala smyslu, neboť s ohledem na článek 4 bod 18. celního kodexu by opět za dlužníka určovala deklaranta, který je jako dlužník již vymezen ve větě první.

253. Lze tak dojít k nepochybnému závěru, že v článku 201 odst. 3 celního kodexu tak věta první stanovuje dlužníkem deklaranta – nepřímého zástupce a věta druhá stanovuje za dlužníka také nepřímo zastoupenou osobu. Takový výklad potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu obsažená v jeho rozsudku č.j. 5 Afs 3/2014-40 ze dne 29. 8. 2014, kde se uvádí: „Ze srovnání s jinými jazykovými verzemi („on whose behalf“, „für deren rechnung“, „pour le compte“, „na rzecz której“, „na ktorej účet“) jednoznačně vyplývá, že smyslem čl. 201 odst. 3 věty druhé bylo v případech nepřímého zastoupení učinit také zmocnitele odpovědným za zaplacení celního dluhu. Byla-li by správná česká jazyková verze, pak by věta první a věta druhá měla stejný obsah. Při interpretaci dotčeného ustanovení je proto třeba vycházet z jiných jazykových verzí a účelu celního kodexu. Lze tak souhlasit s názorem žalovaného, že s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora lze dovodit, že i když je národní jazyková verze jasná a jednoznačná, nelze ve světle znění ostatních jazykových verzí vyloučit její jiný význam nebo výklad než je ten, který vyplývá z jejího jasného a jednoznačného znění. Například ve věci Ferriere Nord (rozsudek ze dne 17. 7. 1997, C-219/95) se jednalo o to, že italská verze článku 81 Smlouvy o ES jasně a srozumitelně stanovila, že zakázány jsou ty dohody, jejichž cílem a výsledkem je narušení soutěže na společném trhu. Všechny ostatní jazykové verze čl. 81 Smlouvy ale stanovily, že zakázány jsou ty dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení soutěže na společném trhu. SDEU konstatoval v bodech 13-15 svého rozhodnutí, že vzhledem k nutnosti vykládat a aplikovat komunitární právo jednotně je třeba vykládat italskou verzi v souladu se všemi ostatními verzemi.

254. Postup žalovaného tak lze označit za souladný se zákonem, když konstatoval, že článek 201 odst. 3 celního kodexu se má vykládat následovně: „Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, na jejíž účet se celní prohlášení činí.“ Obdobná úprava je i nyní podle ust. čl. 77 odst. 3 nového celního kodexu. Objektivní odpovědnost za povinnost zaplatit celní dluh (čl. 4 bod 12. celního kodexu) žalobce bezpochyby má.

255. Žalobce také tvrdí, že není odpovědný za celní dluh vzhledem k tomu, jak jsou v celním prohlášení (JSD) uvedeny údaje a kódy o osobě deklaranta a nepřímo zastoupené osobě. K této námitce žalovaný uvedl „V prvé řadě je třeba k odvolatelově výkladu sdělit, že právní závaznost pro uvádění údajů do celního prohlášení mají pouze příslušné právní předpisy. V daném případě zejména příloha č. 37 nařízení č. 2454/93. Příručka, kterou má odvolatel na mysli je patrně příručka dostupná na adrese: https://www.celnisprava.cz/cz/clo/celni-rizeni/JSD/Documents/J571v14C_dovoz_RE.pdf, s nimi není v rozporu. Příklady v této příručce u nepřímého zastoupení rozhodně nemají význam, který jim v odvolání přikládá odvolatel. Jak je patrno i z příkladů pro varianty „bez zastoupení“ a „přímé zastoupení“ jedná se o možnosti vyplývající z technických důvodů, jak je výslovně uvedeno. Odvolateli možná uniklo, že výraz deklarant definovaný v článku 4 bod. 18 celního kodexu, není totožný s výrazem deklarant používaný v příloze č. 37 nařízení č. 2454/93 pro účely vyplňování kolonek celního prohlášení. Je zde určitá dvojjedinost deklaranta. V Hlavě II písm. C přílohy 37 nařízení č. 2454/93 je stanoveno, že do kolonky 14 se uvádí deklarant a zástupce, a dále, že k určení deklaranta nebo statusu zástupce se použije příslušný kód z přílohy 38 tohoto nařízení. V příloze 38 je uvedeno, že do kolonky 14 se uvádí kód 1 (deklarant), kód 2 (přímý zástupce), kód 3 (nepřímý zástupce). Z uvedeného vyplývá, že v kolonce 14 musí být uvedena jak datová skupina s údaji o deklarantovi nazvaná „Deklarant“, tak i datová skupina s údaji o zástupci nazvaná „Zástupce“. Deklarant podle celního kodexu není v případě nepřímého zastoupení totéž, co deklarant podle příloh 37 a 38 nařízení č. 2454/93. Je tedy patrné, že se odvolatel v odvolání ve svém výkladu mýlí. Z údajů v předmětném celním prohlášení, které je založeno ve spisu, není pochyb o tom, že bylo učiněno společností ČSKD INTRANS s.r.o., jakožto nepřímým zástupce odvolatele, což zcela bez pochyby vyjadřují u jejich označení použitá kombinace kódu 3 a kódu 1 v kolonce 14. Odvolatel se odpovědnosti dlužníka ani touto argumentací zbavit nemůže. GŘC tak i tuto odvolací námitku musí označit za lichou.“ S těmito závěry se krajský soud ztotožňuje.

256. K dalším žalobním námitkám krajský soud ve shodě s názorem žalovaného uvádí, že na základě čl. 5 celního kodexu může být zastoupení přímé a nepřímé. V případě nepřímého zastoupení je vzhledem k ustanovení článku 201 odst. 3 celního kodexu dlužníkem jak žalobce, tak jeho nepřímý zástupce – společnost ČSKD INTRANS s.r.o. Obě tyto osoby zodpovídají za splnění celního dluhu. Podle článku 201 odst. 3 celního kodexu je celním dlužníkem deklarant, avšak v případě nepřímého zastoupení je dlužníkem též osoba, na jejíž účet se celní prohlášení činí, tj. zastoupená osoba. Podle článku 213 celního kodexu jsou deklarant i nepřímo zastupovaná osoba celními dlužníky společnými a nerozdílnými. Ze speciální hmotněprávní úpravy dlužnické solidarity v celním kodexu plyne oprávnění celních orgánů obrátit se na každého celního dlužníka zvlášť i na všechny celní dlužníky společně. K zajištění úspěšného výběru cla je tedy namístě využít právě režimu dlužnické solidarity. Jak je patrné i v tomto případě, k úhradě dodatečně vyměřeného cla odvolatelem došlo a cíl a smysl právní úpravy byl tedy úspěšně naplněn.

VIII. Koncentrace řízení, oznámení o rozšíření kontrolního zjištění

257. Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že kontrola po propuštění zboží byla zachycena ve zprávě č.j. 17789/2015-550000-51, která byla po jejím projednání podepsána oběma stranami dne 20. 3. 2015. K tomuto datu tedy byla kontrola na základě § 127 odst. 1 celního zákona ve spojení s § 88 odst. 4 daňového řádu ukončena.

258. Dále je z protokolu č.j. 44664/2013-55000-51 ze dne 7. 8. 2013 zřejmé, že následná kontrola byla zahájena v souladu s ustanovením § 127 odst. 1 celního zákona ve spojení s § 88 odst. 1 daňového řádu, jejím předmětem byly všechny případy JSD tj. včetně případů JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4, 12CZ1761001I0EBWG9, 12CZ1761001FQ5SX04 a 12CZ17610012XYKFV6. Rozsah kontroly u těchto JSD je v protokolu jasně vymezen: „Ověření sazebního zařazení, původu zboží a celní hodnoty.“

259. Ze spisu je dále patrné, že správce cla v průběhu kontroly postupně obdržel jednotlivé zprávy OLAF s podněty ke konkrétním případům JSD. Nejprve k případu JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4, pak u případu JSD č. 12CZ1761001I0EBWG9 a pak k případům JSD č. 12CZ1761001FQ5SX04 a č. 12CZ17610012XYKFV6. Proto je zcela logické, že kontrolní zjištění, s nímž celní úřad seznámil žalobce při ústním jednání dne 3. 10. 2014 - protokol č.j. 55687/2014-550000-51, se týká vedle případu JSD č. 12CZ17610017YRY4N0 (Indie) pouze případu JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4.

260. Dále je důležité zdůraznit, že z protokolu č.j. 55687/2014-550000-51 nevyplývá, že by vůči ostatním případům byly nějaké kontrolní závěry učiněny, a už vůbec z něho nevyplývá, že by byly učiněny jakékoliv kroky k projednání závěrečné zprávy a k ukončení kontroly. Navíc i vůči případu JSD č. 12CZ17610017YRY4N0 (Indie) i případu JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4 se jednalo o dílčí kontrolní zjištění, jež se týkalo pouze původu zboží, tj. i zde pouze části rozsahu kontroly, jak byla ve svém úvodu vymezena („ověření sazebního zařazení, původu zboží a celní hodnoty“).

261. Na základě uvedeného tedy nelze přisvědčit žalobní námitce, že tím, že správce cla při ústním jednání dne 3. 10. 2014 sdělil žalobci výsledky kontrolního zjištění týkající se původu zboží ve vztahu k JSD č. 12CZ17610017YRY4N0 (Indie) a JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4, deklaroval tím, že z jeho strany je kontrola považována za uzavřenou a že tak učinil všechny úkony potřebné k ověření správnosti i ve vztahu k ostatním JSD. Z uvedeného postupu vyplývá, že správce cla při ústním jednání dne 3. 10. 2014 neučinil k ostatním JSD žádné konečné závěry. Je tak nepochybné, že při ústním jednání dne 3. 10. 2014 nebyla ve vztahu k případům JSD č. 12CZ17610017YRY4N0 (Indie) a JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4 následná kontrola ještě zdaleka ukončena, natož aby byla ukončena ve vztahu k případům ostatních kontrolovaných JSD. Ústní jednání dne 3. 10. 2014 lze charakterizovat jako projednání dílčího kontrolního zjištění, na které v rámci kontroly navázala zjištění další.

", "next": 239418}