106. Za prvé DOI měl zřejmě k dispozici další údaje, které byly uvedeny na českých JSD, jako např. počet dovezených kusů zboží. Proto mohl tchajwanský celní vyšetřovací úřad (DOI) do tabulky v EXCEL uvést počet kusů, což teď žalovaný vydává jako důkaz, že došlo ke ztotožnění zásilek dovezených z Čínské lidové republiky na Tchaj-wan se zásilkami dovezených do České republiky z Tchaj-wanu s počtem kusů uvedeným na českém JSD. Tento postup je vadou dokazování, neboť nejde o důkaz, který by byl získán z jiného zdroje a není tak možné použít argument o shodě dvou důkazních prostředků, aby mohlo být provedeno ztotožnění zásilek. Laicky řečeno, GŘC předalo přes OLAF úřadu DOI informaci o počtu kusů zboží z přijaté faktury (faktura byla předložena při propuštění zboží do volného oběhu), DOI počet kusů uvede do tabulky (nebo počet kusů do tabulky uvedl OLAF) a žalovaný má důkaz, že počet kusů je stejný na českém JSD, přijaté faktuře a tabulce v EXCEL (slovy žalovaného: „Údaje týkající se čísel kontejnerů a tchajwanských deklarací ve spojení s popisem zboží, počtem kusů a hmotností identifikují zásilky velmi přesně“, viz str. 84 rozhodnutí). Takovýto způsob dokazování je v rozporu s § 8 daňového řádu. Ale i kdyby žalovaný prokázal, že DOI neměl informaci o počtech kusů spojovacích prostředků od úřadu OLAF, tak přesto není možné považovat tabulku v EXCEL za věrohodnou, pokud jde o údaje o počtech kusů. Sloupec o počtu kusů mohl vyplnit úřad OLAF z českých JSD, které mu zaslalo Generální ředitelství cel. I v tomto případě jde o vadu dokazování, neboť údaj o počtech kusů v tabulce v EXCEL nebyl získán z jiného zdroje a nemohlo tak být provedeno ztotožnění zásilek. Žalobce znovu namítá, že proces vzniku tabulky je zcela netransparentní, celní orgány neprokázaly, jaké údaje poslal OLAF na tchajwanské celní vyšetřovací oddělení (DOI), jaký byl obsah tabulky, kterou poslal DOI zpět úřadu OLAF a zda tedy údaje o počtech kusů vyplnil DOI zcela nezávisle na základě informací z jeho vlastní databáze.
107. Za druhé je zřejmé, že tím, že získal DOI informace o došlých zásilkách od úřadu OLAF, tak údajné spárování zásilek z Čínské lidové republiky přeložených na Tchaj-wanu a následně vyvezených do České republiky, nebylo provedeno autonomně na základě objektivních dat z celní databáze tchajwanských celních orgánů. Vždyť počítačové zpracování dat musí umožnit získat informaci, zda vyvezené zboží z celního skladu či svobodného pásma z Tchaj-wanu bylo předtím do tohoto svobodného pásma umístěno jednoznačně konkretizovanou dovezenou zásilkou (v kontejneru), která má původ v Čínské lidové republice. Vzhledem k tomu, že DOI měl informace o zásilkách vyvezených z Tchaj-wanu od úřadu OLAF, tj. že DOI znal čísla kontejnerů a další údaje o zásilkách došlých do EU, nedohledal DOI zásilky zcela nezávisle a mohl různým způsobem provádět párování zásilek z Čínské lidové republiky a při tomto párování mohlo dojít k chybám (úmyslným či neúmyslným). Vždyť žalobce upozorňoval, že dohledání zásilek trvalo DOI několik let (část IV. c/ Procesní deficity při získání důkazních prostředků). Tím, že nebyly předloženy originální celní deklarace na dovoz z Čínské lidové republiky na Tchaj-wan a vývozní celní deklarace téhož zboží z Tchaj-wanu do EU, nebylo možné ověřit správnost vyplněných tabulek. Právě originální celní deklarace z Tchaj-wanu ve spojení s tabulkami v EXCEL by byly prokazatelným důkazním prostředkem.
7) Pravá část tabulky
108. Zásadní výhrady k levé části tabulky zcela znevěrohodňují pravou část tabulky (dovoz z Čínské lidové republiky na Tchaj-wan). Pravá část tabulky tak může být vytvořena prostou kopií údajů o popisu zboží, hmotnosti a počtu kusů z levé části tabulky. Vždyť i samotné tchajwanské Celní vyšetřovací oddělení (DOI) doporučilo OLAF, aby se spojil s čínskými celními úřady za účelem získání informací o skutečném místě určení příslušných zásilek (viz bod 3.2.1 Zprávy OLAF z mise č. 2).
Závěr
109. Výše uvedené námitky dokumentují, že tabulky v EXCEL, které navíce vykazují dále popsané závažné nedostatky, nemohou být jediným důkazem. Jako důkazní prostředek tedy neobstojí. Žalobce navrhoval, aby žalovaný doložil, jaké dokumenty byly přiloženy při zahájení celního řízení na Tchaj-wanu, aby se zjistilo, zda tam je uvedena společnost FORTUNE RAINBOW CO., LTD. nebo SHIAU YOUNG INDUSTRY CO., LTD. Z takto vyplněné tabulky v EXCEL naopak plyne, že celní úřad na Tchaj-wanu mohl úmyslně či neúmyslně změnit údaje o prodávajícím a kupujícím v levé části tabulky. Tím, že žalovaný nedoložil celní deklarace na dovoz z ČLR a vývoz z Tchaj-wanu, neprokázal správnost údajů v tabulce (příloha z mise) a doměření cla je tak nezákonné, neboť se opírá o nevěrohodné důkazy. Není možné připustit, aby závažná porušení tchajwanských celních úřadů při výkonu jejich činnosti (kontrola výstupu zboží ze svobodného pásma v návaznosti na celní doklady, správnost tabulek) nesla společnost SCONTO. OLAF se spokojil pouze s vyplněnými tabulkami, aniž by se zabýval bližšími informacemi o průběhu celního řízení, o podmínkách opuštění zásilek z celního skladu. OLAF zcela přijal jako důkaz vyplněné tabulky v EXCEL a spokojil se s tím, že Odbor pátrání celní správy (OP CS) (resp. tchajwanské Celní vyšetřovací oddělení) neposkytlo OLAF kopie celních a obchodních dokumentů. To vede k závěru, že tchajwanská celní správa pochybení celních orgánů na Tchaj-wanu nevysvětlila žádným způsobem.
110. Shrnutí a závěr k JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21.6.2012
111. Žalobce výše uvedl zásadní nedostatky v tabulce v EXCEL. Pokud žalovaný tvrdí, že „údaje týkající se čísel kontejnerů a tchajwanských deklarací ve spojení s popisem zboží, počtem kusů a hmotností identifikují zásilky velmi přesně“ (str. 84), je toto tvrzení vážně zpochybněno. Především je postaveno na hypotéze, že pokud obsahuje pravá část tabulky v EXCEL (dovoz na Tchaj-wan) shodné údaje o množství, hmotnosti a popisu zboží jako levá část tabulky (vývoz z Tchaj-wanu), jsou údaje v tabulce správné. Tak tomu ovšem není. Shora popsané nedostatky prokazují vážné výhrady ke správnosti údajů v tabulkách. Bez existence originálních vývozních celních deklarací ale nelze potvrdit správnost všech údajů. Údaje z levé části tabulky (vývoz Tchaj-wanu) ohledně popisu zboží, hmotnosti a množství mohly být nakopírovány do pravé části tabulky (tím je zajištěna shodnost v popisu zboží, hmotnosti a množství, jak uvádí správce cla) a všechny ostatní údaje mohly být zkopírovány z jiných celních deklarací (čísla deklarací, jméno prodávající, jméno kupujícího).
Bod V. Rozpor Zprávy OLAF s jinými důkazními prostředky
112. Žalobce uvedl, že uplatnil vlastní verzi skutkového stavu, když předložil osvědčení o původu zboží (certificate of origin), která prokazují tchajwanský původ zboží. Tyto certifikáty obsahují jméno tchajwanského prodávajícího (SHIAU YOUNG INDUSTRY CO., LTD a PENGHOMG WAN FASTENERS CO., LTD.) a navazují na další předložené dokumenty (bill of lading, faktura, české JSD). Tyto doklady tvoří uzavřený řetězec na sebe navazujících důkazů.
113. Podle názoru žalobce Zpráva OLAF ještě netvoří skutková zjištění, neboť skutková zjištění by měla vyplývat z důkazů předložených žalobcem. Tímto důkazem je listina certificate of origin a bill of lading. Tyto doklady ve spojení s českými JSD a přijatými fakturami jsou důkazy, ze kterých by po hodnocení důkazů měla vyplývat skutková zjištění o tchajwanském původu zboží (nikoliv čínském).
V. a/ Hodnocení certificate of origin
114. Žalobce během opakované kontroly jako důkaz o původu zboží na Tchaj-wanu předložil certificate of origin (osvědčení o původu) vydané Tchajwanskou textilní federací (certificate of origin č. TF12IA00793 ze dne 24. 8. 2012 a č. TF12IA00408 ze dne 9. 5. 2012), dle kterých je zboží původem z Tchaj-wanu. Žalovaný tento důkaz jako původu zboží odmítl, když uvedl, že „předmětná osvědčení o původu nebyla vydána podle právního předpisu EU, nebyla vydána ani podle žádné mezinárodní smlouvy, kterou by byla EU nebo její členské státy vázány. U dokumentu není založena žádná povinnost administrativní spolupráce mezi zemí vydání a EU. Z těchto důvodů neexistuje nástroj umožňující ověřit správnost údajů uvedených v takovém osvědčení o původu. Předložená osvědčení o původu jsou tedy z pohledu práva EU neověřitelná a právo EU takový dokument ani nezná. Z obsahu obou osvědčení nevyplývá, že by byla vydána podle nepreferenčních pravidel EU a není z nich vůbec patrné, podle jakých právních předpisů byla vydána. Pro účely doložení nepreferenčního původu zboží při dovozu do EU nemohou mít taková osvědčení jiný než podpůrný charakter“ (str. 56).
115. Žalovaný přehlédl čl. 47 nařízení Komise č. 2454/93, kterým se provádí celní kodex Společenství, ve kterém jsou stanoveny obecné požadavky na osvědčení o nepreferenčním původu zboží při dovozu. Dle bodu a) musí být vydáno orgánem nebo jiným spolehlivým subjektem řádně pověřeným k provádění těchto úkonů vydávající zemí a dle bodu b) musí obsahovat veškeré údaje potřebné ke ztotožnění výrobku, jehož se týká. Předložené certificate of origin tyto podmínky splňují. Není tedy pravda, co tvrdí žalovaný, že „předložená osvědčení o původu jsou tedy z pohledu práva EU neověřitelná a právo EU takový dokument ani nezná“ (str. 56), když právě čl. 26 celního kodexu stanoví, že celní předpisy mohou stanovit, že původ zboží musí být prokázán předložením určitého dokladu. Tímto dokladem je dle čl. 47 prováděcího nařízení prosté osvědčení o původu zboží s obecnými náležitostmi.
116. Žalovaný se dále zabývá tím, zda je možné dle unijního práva ověřovat správnost údajů v takovém certifikátu a uvádí, že u tohoto typu certifikátu není založena povinnost administrativní spolupráce s Tchaj-wanem. Dochází k závěru, že tato povinnost není unijním právem založena, a proto certificate of origin má podpůrný charakter ve srovnání se zprávou z mise 2016, informací z mise a přílohou informace z mise, které mají zcela jiný význam a důkazní hodnotu, neboť tyto podklady jsou výsledkem oficiálního vyšetřování orgánu EU ve spolupráci s tchajwanskými orgány - Úřad pro zahraniční obchod (dále „BOFT") a DOI (str. 56). Žalobce souhlasí, že ve vztahu k Tchaj-wanu není založena právem EU ani mezinárodní dohodou povinnost státu vývozu ověřit správnost údajů v certifikátu. Z toho ovšem nevyplývá, že by tento certificate of origin nebyl důkazním prostředkem, který by nepodléhal volnému hodnocení důkazů. Ani argumentace, že „předložená osvědčení o původu jsou tedy z pohledu práva EU neověřitelná a právo EU takový dokument ani nezná.“ (str. 56) není přiléhavá. Judikatura SDEU (na kterou odkazuje žalovaný na str. 47, např. C-153/94 Faroe Seafood) se týká preferenčního původu. Právo EU přiznává určité privilegované postavení dokladům prokazující preferenční původ zboží, současně si však EU vyhradila právo tyto doklady o původu ověřovat ve spolupráci se zemí vývozu (čl. 97t nařízení č. 2454/93 či příslušné mezinárodní smlouvy). Z judikatury NSS (rozsudek ze dne 7.5.2014, čj. 1 Afs 117/2013) k prokázání preferenčního původu zboží vyplývá, že stanovení preferenčního původu zboží je založeno na rozdělení pravomocí mezi orgány státu vývozu a orgány státu dovozu v tom smyslu, že preferenční původ zboží je stanovován orgány státu vývozu, přičemž kontrola správného fungování tohoto režimu je zajištěna díky spolupráci mezi dotyčnými správními orgány. Fungování tohoto systému spolupráce je založeno na tom, že celní úřad dovozního státu uznává posouzení legálně provedená orgány vývozního státu. Prokazování preferenčního původu zboží je v celních předpisech a judikatuře postaveno na jiném přístupu než u nepreferenčního původu zboží.
117. Žalovaný postupoval nezákonně, když neakceptoval certificate of origin předložená žalobcem jako důkaz o původu zboží na Tchaj-wanu. Ze Zprávy OLAF neplyne, že by Tchajwanská obchodní komora či textilní federace vyloučily pravost Osvědčení o původu č. TF12IA00793 a č. TF12IA00408. Tchajwanská textilní federace je spolehlivým subjektem řádně pověřeným k provádění těchto úkonů vydávající zemí (čl. 47 prováděcího nařízení č. 2454/93). Žalobce navíc pravost certificate of origin ověřil na stránkách https://cocp.trade.gov.tw a nezjistil žádné nesrovnalosti. Postupy při vydání osvědčení původu popisuje Zpráva OLAF (z mise č. 2, bod 3.1), odkazující na postup Tchajwanské obchodní komory, který je uveden v kapitole 3 b) Zprávy z mise č. 1. Ve Zprávě z mise č. 1 v kapitole 3 b) je popsán způsob vydávání osvědčení původu následovně: „Před vydáním osvědčení původu se žádné kontroly neprovádí. Obchodní komory (odpovědné za vydání osvědčení) příležitostně provádí namátkové následné kontroly. Pokud firmy nejsou schopny poskytnout informace o výrobku, nebo nemohou prokázat tchajwanský původ dotčeného výrobku, je zboží považována za nepůvodní v Tchaj-wanu. Bylo zjištěno, že řada osvědčení předložených při dovozu spojovacích prostředků do EU byla vydávána textilní federací. BOFT potvrdil, že tyto osvědčení byly touto federací skutečně vydávány.“ Z výše uvedeného vyplývá, že obchodní komory tato osvědčení vydávají, přičemž příležitostně provádí namátkové následné kontroly. Ze Zprávy OLAF neplyne, že by Tchajwanská obchodní komora či textilní federace vyloučily pravost Osvědčení o původu č. TF12IA00793 ze dne 24. 8. 2012 a č. TF12IA00408 ze dne 9. 5. 2012. Správce cla si navíc mohl pravost certificate of origin ověřit na stránkách https://cocp.trade.gov.tw.
118. Z výše uvedeného tak vyplývá, že proti sobě stojí dva rovnocenné důkazní prostředky. Oba jsou získány od příslušného státního orgánu, a aby mohl být jeden z nich odmítnut, bylo povinností žalovaného uvést, proč Zpráva OLAF má větší důkazní sílu než certificate of origin, což ale neučinil. Žalobce z tohoto důvodu navrhoval jako důkazní prostředek spisový materiál, na základě kterého Tchajwanská textilní federace vydala certificate of origin č. TF12IA00793 ze dne 24. 8. 2012 a č. TF12IA00408 ze dne 9. 5. 2012. Žalovaný navržené důkazní prostředky neprovedl z důvodu, že „vyšetřování OLAF proběhlo ve spolupráci s BOFT a vzhledem ke skutečnosti, že dané zboží neprocházelo ve svobodných celních pásmech zpracovatelskými operacemi“ (str. 57).
119. S tím žalobce nesouhlasí, možnost obrátit se na příslušný subjekt na Tchaj-wanu daňový řád umožňuje (§ 93 odst. 4 DŘ) a bude záležet na právní úpravě na Tchaj-wanu, zda odpoví. Současně z odvolacích a žalobních námitek je zřejmé, že žalobce zásadním způsobem zpochybnil věrohodnost Zpráv OLAF. Vystavení certifikátu probíhá na základě žádosti, řízení trvá zřejmě více dní a souvislost s celním odbavením na Tchaj-wanu není žádná. Naopak certificate of origin bylo důkazem až v celním odbavení v ČR po dopravě zboží po moři, tj. s odstupem cca 2 měsíce od vyplutí lodě z přístavu v Keelungu a celním odbavení na Tchaj-wanu.
120. Návrh na provedení důkazních prostředků:
121. Žalobce navrhuje, aby se soud obrátil na Tchajwanskou textilní federaci, zda jsou certificate of origin č. TF12IA00793 ze dne 24. 8. 2012 a č. TF12IA00408 ze dne 9. 5. 2012 založena na správném popisu skutečností, tj. zda osvědčují původ zboží na Tchaj-wanu. Tento důkazní prostředek žalobce navrhoval již v odvolání (str. 62).
V. b/ Hodnocení bill of lading
122. Žalobce již uvedl, že jím předložené důkazy, tj. certificate of origin, faktura, české JSD a bill of lading tvoří uzavřený řetězec důkazů, které na sebe navazují a prokazují, původ zboží na Tchaj-wanu. U bill of lading je uvedeno v kolonce „shipper“ (lodní zasilatel) vždy shodná společnost (SHIAU YOUNG INDUSTRY CO., LTD. resp. PENGHOMG WAN FASTENERS CO., LTD.), od kterých žalobce koupil zboží, a které jsou současně uvedeny na obou přijatých fakturách (č. FQ20120015 a č. KCMEK-10616). Názvy obou společností jsou uvedeny také v kolonce 2 JSD (Odesílatel/vývozce) při propuštění zboží do režimu dovoz. Existuje tedy shoda mezi údaji v bill of lading, přijatých fakturách a tuzemských JSD. Žalobce si je vědom, že to samo o sobě ještě nemusí prokazovat původ zboží na Tchaj-wanu v souladu s čl. 23 a čl. 24 celního kodexu, ale prokazuje to, že údaje o prodávajícím uvedeném na přijaté faktuře, českém JSD a bill of lading jsou shodné. Tím zpochybňují údaje o prodávajícím (Taiwanese Exporter) v tabulkách v EXCEL (FORTUNE RAINBOW CO., LTD.). Žalovaný hodnotil nákladní listy z hlediska jednotlivých identifikátorů (čísla kontejnerů) a neshledal žádné rozpory s údaji ve zprávě OLAF (str. 57) a připomněl, že totožností subjektů se OLAF nezabýval. Z pohledu žalobce jsou bill of lading důkazy, které nejsou v rozporu s jinými důkazy (faktury, česká JSD).
V. c/ Hodnocení účtů pro platbu zboží
123. Správce cla měl pochybnosti o původu zboží také na základě údajů o platbách za zboží. V případě JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21. 6. 2012 bylo zaplaceno zboží na účet č. 809-686470-838 pro příjemce platby, kterým je společnost KINTERCEL HOLDINGS LIMITED, která je v tabulce v EXCEL současně uvedena u tohoto JSD ve sloupci AC (Seller) jako prodávající z Čínské lidové republiky. Dle žalovaného jsou platby důkazem o tom, že k účtům měly přímý přístup subjekty uvedené ve sloupci AC (Seller), což jsou čínské společnosti, z čehož lze dovodit, že zboží bylo zprostředkovaně nebo přímo objednáno u osoby uvedené ve sloupci AC (Seller) (str. 60).
124. U JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 byla platba za zboží provedena účet č. OSA82753293091063 pro příjemce FASTONE INDUSTRLAL LIMITED a i když zboží dle tohoto JSD dle tabulky v EXCEL pochází od společnosti QINGDAO FASTONE IMPORT & EXPORT COMPANY LIMITED (sloupec AC-Seller). Žalovaný rozdílného majitele účtu (FASTONE) a subjektu ve sloupci AC (Seller) QINGDAO neposuzoval, nicméně i v tomto případě spatřoval logickou vazbu mezi osobou ve sloupci AC a čínským dodavatelem zboží (str. 60).
125. Žalobce se s tímto závěrem neztotožňuje.
126. K č. 12CZ1773001G0RGCV0
127. Z Odpovědi České spořitelny (ze dne 19. 4. 2014, čj. 20409-212014-550000-51) vyplývá, že společnost KINTERCEL HOLDINGS LIMITED má sídlo v HONG KONG, který je zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky. Dále dle názoru žalobce se v případě účtu č. 809-686470-838 jedná o holdingový účet (sdružující prostředky na bázi cash poolingu sloužící pro zachycení přeshraničních operací) nebo o účet místního platebního zprostředkovatele. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá k dispozici důkazní prostředek, navrhoval, aby žalovaný vyzval dle § 93 odst. 4 daňového řádu ve spojení s § 57 odst. 1 této právní úpravy banku HSBC HONG KONG, 1 QUEENS ROAD CENTRAL, HONG KONG (ve které je účet veden pro společnost KINTERCEL HOLDINGS LIMITED, HONG KONG) o sdělení, zda (i) se jedná o holdingový účet nebo účet platebního zprostředkovatele a (ii) jaké společnosti měly přístup k tomuto účtu.
128. K JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0
129. Z Odpovědi České spořitelny (ze dne 19. 4. 2014, čj. 20409-212014-550000-51) vyplývá, že společnost FASTONE INDUSTRLAL LIMITED má sídlo v HONG KONG (ve městě Chai Wan), který je zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky. Dále dle názoru žalobce se v případě účtu č. OSA82753293091063 jedná o holdingový účet (sdružující prostředky na bázi cash poolingu sloužící pro zachycení přeshraničních operací) nebo o účet místního platebního zprostředkovatele. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá k dispozici důkazní prostředek, navrhoval, aby žalovaný vyzval banku BANK OF COMMUNICATIONS OBU, 1ST FLOORNO. 188, YINCHENG ZHONG R., PUDONG, SHANGAI 200120 (ve které je veden účet pro společnost FASTONE INDUSTRIAL LIMITED) o sdělení, zda (i) se jedná o holdingový účet nebo účet platebního zprostředkovatele a (ii) jaké společnosti měly přístup k tomuto účtu.
130. Žalovaný navržený důkaz neprovedl. Ve Zprávě OLAF z mise č. 3 (str. 2) nejsou uvedeny přesné časové údaje, kdy poskytl OLAF údaje DOI, ale teprve v listopadu 2014 obdržel OLAF od DOI informace o 1.259 zásilkách materiálu, které byly podle záznamů v tchajwanské celní databáze vyvezeny do Singapuru (str. 2 zprávy z mise č. 3). Z této časové posloupnosti je naopak zřejmé, že OLAF měl od české celní správy informace o názvech čínských společností, na které byly účty vedeny (KINTERCEL HOLDINGS LIMITED a FASTONE INDUSTRLAL LIMITED) a mohly být tyto společnosti pracovníky OLAF do sloupce AC (Seller) zapsány z důvodu přehlednosti a úplnosti tabulky. Navíc společnost FASTONE INDUSTRLAL LIMITED ve sloupci AC uvedena není, ale je v něm uvedena společnost QINGDAO FASTONE IMPORT & EXPORT COMPANY LIMITED. Lze tedy tvrdit, že argument o tom, že údaje v tabulce v EXCEL nejsou smyšlené nebo vykonstruované, trpí vnitřním rozporem. OLAF disponoval údaji o platbách za zboží od české celní správy již v roce 2014 a mohl tedy údaje do tabulky doplnit. Žalovaný sám přiznává (str. 49), že tabulku zpracovával OLAF a DOI („z výše uvedeného je patrné, že se na vzniku přílohy informace z mise podílel OLAF a DOI, přičemž závěrečné úpravy provedl OLAF…“), přičemž nepovažoval za podstatné námitky žalobce, aby poskytl údaje, jaké údaje vyplňoval OLAF a jaké údaje DOI („Odvolací orgán na rozdíl od odvolatele neshledal pochybení CÚ KHK v tom, že nedoložil, kdo konkrétně vypracoval „komplexní tabulku" (viz výše). Povinností OLAF ani celních orgánů není, aby detailně objasňovali způsob získávání informací, takové povinnosti z nařízení o vyšetřování OLAF nevyplývají.“) (str. 50). Žalobce namítá, že údaje ve sloupci AC (Seller) neodpovídají skutečnosti, v řízení nebylo prokázáno, který orgán tyto údaje do tabulky vyplnil (zda OLAF nebo DOI). Z tohoto důvodu nemůže být správný názor žalovaného, že důkazy o platbách činí tabulku věrohodnou (str. 60).
131. Návrh na provedení důkazních prostředků: Žalobce navrhuje, aby případné informace o charakteru účtu zjistil soud. Tento důkazní prostředek žalobce navrhoval již v odvolání (str. 67 až 68). Podmínky, za kterých je možné provádět dokazování před soudy, vyplývá z rozsudku NSS čj. 2 Afs 35/2009.
V. d/ Neprovedení důkazních prostředků žalovaným
132. Žalobce navrhoval provedení i dalších důkazních prostředků. Konkrétně navrhoval výslech ředitele společnosti SHIAU YOUNG INDUSTRY CO., LTD., statutárního zástupce společnosti FORTUNE RAINBOW CO., LTD. (tchajwanského dovozce – sloupce AB) a statutárního zástupce společnosti PENGHOMG WAN FASTENERS CO., LTD. a p. (Ms.) CHANG Hui-yu ze společnosti Shiau Young Industry Co. Ltd. (1F., NO.150, SANFENG RD., FENGYUAN DIST., TAICHUNG CITY 42042, TAIWAN (R.O.C.). Žalovaný v rozhodnutích odůvodnil (str. 60), proč výslechy neprovede (vyšetřování je ukončeno, nebyly by získány nestranné informace). Žalobce se naopak domnívá, že výslech těchto svědků tchajwanským celním úřadem by mohl lépe objasnit skutkový stav. Pokud je důvodem nevyslechnutí skončení vyšetřování (čl. 11 nařízení č. 883/2013), dochází dle žalobce k nezákonnosti při zjišťování skutkového stavu. Žalobce tak musí vycházet pouze ze Zpráv OLAF, aniž by mohl navrhovat důkazní prostředky k jejímu zpochybnění. Nařízení č. 883/2013 nestanoví, že by Zpráva OLAF byla privilegovaným důkazním prostředkem, ale vztahují se na ně stejná pravidla hodnocení, jako tomu je u úředních zpráv vypracovaných vnitrostátními správními kontrolory, a mají stejnou důkazní hodnotu jako tyto zprávy (čl. 11 odst. 2). Tyto osoby by se měly vyjádřit k tomu, zda tyto společnosti nakupovaly zboží v Čínské lidové republice, které pak překládaly v přístavu v Keelungu a následně vyvážely do České republiky. Zástupce SHIAU YOUNG INDUSTRY CO., LTD. A PENGHOMG WAN FASTENERS CO., LTD. by měl vysvětlit, zda zboží jeho společnost vyrobila nebo u ní došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování, které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby (čl. 23 starého celního kodexu).
133. Návrh na provedení důkazních prostředků:
134. Žalobce navrhuje, aby byly provedeny výslechy výše uvedených osob v soudním řízení, a to tchajwanskými správními orgány (celní či daňová správa).
V. e/ Ztotožnění dle sazebního zařazení
135. Námitkou týkající se ztotožnění dle sazebního zařazení žalobce hodlal upozornit na to, že tabulka v EXCEL vyvolává i další pochybnosti ohledně přesné identifikace zboží. Je-li totiž jediným důkazním prostředkem Zpráva z mise OLAF včetně tabulek v EXCEL, ale tchajwanské celní deklarace DOI neposkytlo, bylo nutné ověřit správnost jednotlivých údajů uvedených v tabulce za účelem ztotožnění zboží. Jinak řečeno, žalobce musel mít jistotu, že tabulky v EXCEL obsahují jednoznačně identifikované zboží (popisem a současně číselným označením), které podléhá antidumpingovému clu. Na JSD jsou však uvedena sazební zařazení při dovozu do České republiky odlišná. Na jednotlivých JSD bylo zboží zařazeno do těchto položek: (i) č. 12CZ1703001JWKVYS0 – 73181590, 73181559, 73182100 (ii) č. 12CZ1773001G0RGCV0 – 73181590 Uvedené položky mají shodných prvních šest čísel (731815). Kombinovaná nomenklatura (Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87) je postavena na osmimístných číselných kódech a slovním popisu zboží. Skládá se z harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace (prvních šest čísel). Další třídění Společenství obsahuje podpoložky kombinované nomenklatury na sedmém a osmém místě. Další pozice v číselném označení (deváté a desáté číslo) vyplývají z integrovaného sazebníku EU Taric. Z celního zařazení zásilek spojovacího materiálu je shoda na prvních šesti číslech zbožového kódu vyplývajících z číselného označení Světové celní organizace. V dalších pozicích se však liší. To je způsobeno tím, že číselné označení na dalších pozicích dle Nařízení č. 2658/87 a Taric se nevztahuje na vývozce ze zemí mimo EU, kteří se pravděpodobně řídí vlastním číselným označením zboží. Pro účely ztotožnění zboží za účelem doměření antidumpingového cla je však číselné označení dovezeného spojovacího materiálu zásadní. Položka 731815 zahrnuje dle celního sazebníku „Ostatní šrouby a svorníky (maticové šrouby), též s jejich maticemi nebo podložkami“. U této položky se uplatňuje sazba 3,70 %, ale pouze u některého zboží je antidumpingové clo. V daném případě je proto nutné, aby byl dovezený spojovací materiál jednoznačně ztotožněn, což se v daném případě nestalo. Pokud byl totiž spojovací materiál na Tchaj-wanu zařazen do zbožového kódu 73181590007, nedošlo tak ke ztotožnění zboží s jeho číselným označením v kontrolovaných JSD. Shoda na prvních šesti místech číselného kódu není důkazem o zařazení zboží do položek KN 73181590, 73181559 a73182100. Ztotožnění pomocí dalších důkazů (česká JSD, přijaté faktury č. FQ20120015 a č. KCMEK-10616) by bylo pouze odvozeným důkazem. Hlavní otázka ovšem je, zda je tabulka v EXCEL věrohodná. Žalovaný namítá, že „pro ztotožnění zboží byly porovnány údaje o pohybu zboží z ČLR přes Tchaj-wan do EU na základě čísel kontejnerů, dovozních a vývozních deklarací z přílohy informace z mise a následně i množství, hmotnosti a druhu nejprve dovezeného a následně vyvezeného zboží z Tchaj-wanu s dovozními fakturami, jejichž označení je obsaženo v obou JSD“ (str. 63). S tím by bylo možné souhlasit za předpokladu, pokud by bylo prokázáno, že tabulka (příloha zprávy z mise) je věrohodná. Žalobce v předchozí části žaloby věrohodnost této tabulky zásadním způsobem zpochybnil. Správnost údajů v tabulce nelze provést ani dle ztotožnění dle sazebního zařazení. Z tohoto důvodu je nutné trvat na tom, aby údaje v tabulce v EXCEL byly správné, jednoznačné a nevzbuzující žádné pochybnosti.
Závěr V. f/ Selektivní hodnocení důkazních prostředků
136. Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku čj. 2 Afs 83/2005, že při hodnocení dokazování je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti, zákonnosti a pravdivosti. Hodnocení důkazů však musí vycházet ze všech skutečností, které z daných důkazů plynou, přičemž nelze vyjmout pouze určité části důkazů a z těch vyvodit skutkové závěry obecné, zejména ne za situace, kdy všechny důkazy (nebo i jejich jednotlivé komponenty) nejsou jednoznačné, či dokonce jsou protikladné. Nejvyšší správní soud také judikoval, že pokud správce daně hodlá určitý důkazní návrh osvědčit jako důkaz nebo mu nepřiznat relevantní důkazní hodnotu, musí tak učinit za splnění požadavků, které daňový řád klade na proces dokazování (srov. § 2 odst. 3 a § 31 zákona o správě daní a poplatků, resp. § 8 a § 92 a násl. daňového řádu). Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by správce daně měl na výběr, které z důkazů provede a které nikoli a o které z provedených důkazů opře své skutkové závěry a které prohlásí za nerelevantní či nadbytečné.
C/ Důvody proti uplatnění antidumpingového cla
Bod VI. Kompetence OLAF ve vztahu k Tchaj-wanu
137. Dle názoru žalobce žalovaný neprokázal, že by OLAF postupoval v souladu s nařízením č. 883/2013. Podle čl. 211 Smlouvy o založení Evropského společenství má pro zajištění řádného fungování a rozvoje společného trhu Komise vlastní rozhodovací pravomoci.
138. Žalobce považoval za zřejmé, že východiskem pro činnost úřadu OLAF ve třetích zemích je uzavření příslušné dohody o spolupráci a vzájemné pomoci s třetí zemí (viz čl. 1 nařízení č. 883/2013). Taktéž podle čl. 19 nařízení č. 515/97 může OLAF informace shromážděné v rámci vyšetřování sdílet do třetí země za podmínky, „pokud se dotčená třetí země právně zavázala poskytovat pomoc…“. Obdobně čl. 20 téhož nařízení pro vysílání misí do třetích zemí stanoví podmínku, že Komise může mise vysílat „za podmínek stanovených v článku 19“, tj. za podmínky, že se „třetí země právně zavázala poskytovat pomoc.“ Třetí země se právně zaváže poskytovat pomoc tehdy, pokud uzavře příslušnou dohodu o spolupráci a vzájemné pomoci s Unií dle čl. 1 nařízení č. 883/2013. Žalobce namítá, že správce cla ani žalovaný nikde neuvedli ani žalobci nedoložili, podle jaké dohody o spolupráci se státem Tchaj-wan, pokud bude žalovaný zastávat názor, že Tchaj-wan je stát (země) či s Čínskou lidovou republikou (viz část II. c5/, bod d) Právní postavení Tchaj-wanu), byl OLAF oprávněn provést kontrolu v tomto státě. Na žádnou dohodu se neodvolává ani Zpráva OLAF z mise č. 3. V takovém případě je postup OLAF mimo kompetence, které mu byly svěřeny Nařízením č. 883/2013.
139. Zpráva OLAF z mise č. 3 je tak důkazním prostředkem, který byl získán v rozporu s právními předpisy. Dle názoru žalobce je ovšem podstatný článek 1 nařízení, dle kterého musí být uzavřena dohoda o spolupráci s třetí zemí. Žalovaný přehlíží, že čl. 19 nařízení č. 515/97 stanoví podmínku „pokud se dotčená třetí země právně zavázala poskytovat pomoc…“. Obdobně čl. 20 téhož nařízení pro vysílání misí do třetích zemí stanoví podmínku, že Komise může mise vysílat „za podmínek stanovených v článku 19“, tj. za podmínky, že se „třetí země právně zavázala poskytovat pomoc.“ Třetí země se právně zaváže poskytovat pomoc tehdy, pokud uzavře příslušnou dohodu o spolupráci a vzájemné pomoci s Unií dle čl. 1 nařízení č. 883/2013. Ze stejného důvodu je nutné odmítnout i další argument žalovaného, v němž uvádí, že dle čl. 14 nařízení č. 883/2013 mohou být dohodnuta správní ujednání OLAF s kompetentními orgány třetích států. To je ovšem možné pouze za podmínky, že Unie uzavřela s třetí zemí příslušnou dohodu o spolupráci a vzájemné pomoci (čl. 1 téhož nařízení), jak již žalobce opakovaně uvedl výše. Žalovaný rovněž tvrdí, že skutečnost, že OLAF prováděl vyšetřování na Tchaj-wanu legálně, je vyjádřena rovněž ochotnou a vstřícnou spoluprací tchajwanských orgánů (str. 65). S tím nelze souhlasit, neboť to, zda byl postup ze strany tchajwanských orgánů v souladu s jejich legislativou, ještě není důvodem pro legální postup na straně OLAF. Navíc nelegální postup se nestane legální jen proto, že OLAF a tchajwanské orgány ochotně a vstřícně spolupracovaly.
140. Žalobce proto shrnuje, že ačkoliv žalovaný sice uvádí odkazy na relevantní ustanovení nařízení EU, která upravují konkrétní postupy spolupráce úřadu OLAF s příslušnými úřady třetí země, přehlíží však, že aby mohlo dojít k naplnění spolupráce (poskytnutí informací třetí zemi, uskutečnění mise ve třetí zemi), musí být nejdříve založeno oprávnění úřadu OLAF k vyšetřování ve třetí zemi na základě dohody o spolupráci a vzájemné pomoci, kterou uzavírá Unie se třetí zemí. Žalovaný přehlíží, že není-li dán právní podklad pro vyšetřování ve třetí zemi v důsledku absence uzavřené dohody o spolupráci se třetí zemí, nelze tento postup obhájit pouhými odkazy na citovaná nařízení EU, která již upravují konkrétní postupy při vyšetřování. Za dohodu s Tchaj-wanem nelze považovat ani pověření k provedení mise OCM(2016)3260 ze dne 12. 2. 2016 (uvedeno na str. 1 Zprávy z mise č. 3), které je pouhým interním dokumentem OLAF, ve kterém jsou uvedena jména zaměstnanců OLAF, předmět mise a cíl mise. Zmíněným dokumentem zaměstnanci úřadu prokazují důvody svého vyšetřování (viz čl. 7 odst. 2 nařízení č. 883/2013 „Zaměstnanci úřadu provádějí své úkoly po předložení písemného zmocnění, ve kterém je uvedena jejich totožnost a jejich funkce“). Tento dokument nesplňuje podmínky čl. 3 nařízení č. 883/2013, neboť nepředstavuje dohodu se státem Tchaj-wan. OLAF spolupracoval s tchajwanským celním vyšetřovacím oddělením (DOI).
141. K tomu žalobce uvádí: DOI je celním orgánem na Tchaj-wanu, přičemž EU včetně České republiky Tchaj-wan jako stát neuznávají (podrobně viz část XVII. Chyba z důvodu aktivního jednání celních orgánů v roce 2012 při propuštění zboží do volného oběhu, Právní postavení Tchaj-wanu). Jak tedy mohl jednat OLAF se státním orgánem Tchaj-wanu, který není vůbec uznáván? EU (OLAF) mohla jednat s DOI, pokud by s tím souhlasila Čínská lidová republika. To však v řízení prokázáno nebylo.
142. Žalobní námitky lze tedy shrnout následovně: 1) Mise č. 3 na Tchaj-wanu mohla být provedena pouze s příslušnou dohodou o spolupráci a vzájemné pomoci mezi Unií a Tchaj-wanem dle čl. 1 nařízení č. 883/2013. Tato dohoda mezi Unií a Tchaj-wanem nebyla během kontroly ani odvolacího řízení žalobci předložena, neboť neexistuje. 2) Pojem „jiné právní nástroje“ není samostatným důvodem pro provedení mise ve 3. zemí. Pokud ano, pak žádné „jiné právní nástroje“ žalovaný nedoložil. 3) Provádění mise nelze odůvodnit ani odkazem na nařízení č. 515/97, neboť i v tomto případě by bylo možné misi provést, pokud se daná země zavázala právně poskytovat pomoc. Třetí země se právně zaváže poskytovat pomoc tehdy, pokud uzavře příslušnou dohodu o spolupráci a vzájemné pomoci s Unií dle čl. 1 nařízení č. 883/2013. 4) Nařízení č. 883/2013 stanoví procesní postupy pro provádění vyšetřování. Podmínkou dle čl. 1 nařízení je uzavření příslušné dohody o spolupráci a vzájemné pomoci mezi Unií a třetím státem. Tyto podmínky platí i ve vztahu k nařízení č. 515/97 (čl. 19, čl. 20). Žalovaný nikde neuvedl ani žalobci nedoložil, podle jaké dohody o spolupráci se státem Tchaj-wan, pokud bude soud zastávat názor, že Tchaj-wan je stát (země), či s Čínskou lidovou republikou (viz část XVII. Chyba z důvodu aktivního jednání celních orgánů - Právní postavení Tchaj-wanu), byl OLAF oprávněn provést kontrolu v tomto státě. Na žádnou dohodu se neodvolává ani Zpráva OLAF z mise č. 3. 5) EU prostřednictvím OLAF jednala s celními orgány (DOI) neexistujícího státu (Tchaj-wan), čímž porušila svoji vlastní politiku „jednotné Číny“. Komise ani Rady neinformovaly Čínskou lidovou republiku, že budou provádět kontrolu s celními orgány (DOI) vykonávající činnost na území ČLR (provincie Tchaj-wan).
Bod VII. Rozpor s antidumpingovou dohodou WTO
143. Žalobce namítá, že postup celních orgánů při stanovení antidumpingového cla na spojovací výrobky ze železa nebo s oceli, které mají mít dle správce cla původ v Čínské lidové republice, je v rozporu s antidumpingovou dohodou WTO (tj. Dohodou o provádění článku VI všeobecné dohody o clech a obchodu, která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů – částka 51, zák. č. 191/1995 Sb. ve Sdělení Ministerstva zahraničních věci o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace). Dohoda o provádění článku VI GATT (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103) je obsažena v příloze 1A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1). Evropské společenství (jako právní předchůdce EU) schválilo Dohody o zřízení Světové obchodní organizace Rozhodnutím Rady (č. 94/800/ES) o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80). Vzhledem k tomu, že ES schválilo Dohody o zřízení WTO, měl by správní orgán vykládat mezinárodně právní závazky konformně s právem WTO.
Bod VIII. Námitka neplatnosti nařízení č. 91/2009
144. Žalobní námitky dle žalobce prokazují, že prováděcí nařízení č. 91/2009 je v rozporu se základním nařízením č. 384/96 a s primárním právem ES (čl. 216 odst. 2 SFFU). Otázku platnosti může posoudit pouze Soudní dvůr EU.
Bod IX. Intertemporalita starého a nového nařízení (tj. nařízení č. 91/2009 a nařízení č. 2016/278),
Bod X. Dovolání se retroaktivních účinků čl. 1 nařízení č. 2016/278
145. Žalobce dospěl na základě rozporu uvedených předpisů k závěru, že nařízení č. 2016/278 nemá žádné přechodné ustanovení pro danou variantu, z čehož dovodil, že na dovoz zboží před nabytím platnosti nařízení 2016/278 se bude aplikovat již nová právní úprava.
Bod XI. Mezinárodně právní závazky ČR vůči Čínské lidové republice vyplývající z Dohody WTO
146. Žalobce uvedl, že Dohoda WTO je součástí právního řádu České republiky. S Dohodou WTO vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Přímá závaznost této mezinárodní smlouvy vyplývá z čl. 10 Ústavy. Současně je členem WTO kromě ČR i Evropská unie. Rozhodnutím Rady č. 94/800/ES Evropské společenství schválilo Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80). Dohody WTO se staly součástí unijního práva. Podle čl. 216 odst. 2 Smlouvy o fungování EU (bývalý čl. 300 odst. 7 Smlouvy ES) „dohody uzavřené Unií jsou závazné pro orgány Unie i pro členské státy.“ Je však nutné posoudit, zda princip přednosti unijního práva platí také v situaci, kdy Česká republika přijala mezinárodní smlouvu s WTO dříve (1. 1. 1995), než přistoupila ke smlouvě s EU (1. 5. 2004). Kolizi těchto smluv upravuje čl. 351 SFEU, dle kterého práva a povinnosti z těchto dřívějších mezinárodních smluv nejsou Smlouvami (pozn. SEU a SFEU) dotčeny. Pokud jsou uvedené smlouvy neslučitelné se Smlouvami, použije příslušný členský stát či členské státy všech vhodných prostředků k odstranění zjištěných neslučitelností (čl. 351 odst. 2 SFEU). Jak uvedl SDEU v rozsudku 10/61 Komise vs. Itálie, je účelem tohoto ustanovení (pozn. tehdejší čl. 234 EHS, nyní čl. 351 SFEU) stanovit v souladu se zásadami mezinárodního práva, že uplatňování Smluv neovlivňuje povinnost dotyčného členského státu dodržovat práva třetích zemí vyplývající z dřívější dohody a vykonávat své příslušné povinnosti. Z tohoto důvodu je třeba zkoumat, zda tato mezinárodní smlouva ukládá dotyčnému členskému státu povinnosti, jejichž plnění ještě může třetí země, která je stranou smlouvy, požadovat (C-158/91 Levy, bod 13). V daném případě je podstatná v rámci práva WTO (Dohod WTO) tzv. antidumpingová dohoda WTO (tj. Dohodou o provádění článku VI všeobecné dohody o clech a obchodu). Podle čl. 18 antidumpingové dohody „žádné specifické opatření proti dumpingovým vývozům ze země jiného Člena nemůže být přijato, pokud není v souladu s ustanoveními GATT 1994, jak jsou interpretována touto Dohodou.“
147. Z tohoto je zřejmé, že antidumpingové clo na zboží pocházející z Čínské lidové republiky musí být v souladu s antidumpingovou dohodou. Je nesporné, že Zpráva odvolacího orgánu WTO (AB-2011-2, WT/DS397/AB/R, 15. července 2011) konstatovala, že Nařízením č. 91/2009 došlo k porušení čl. 6 odst. 10, čl. 9 odst. 2, čl. 6 odst. 4, čl. 6 odst. 2, čl. 2 odst. 4, čl. 4 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 3 odst. 1 a 5, čl. 6 odst. 5 a čl. 6 odst. 5 první pododstavec antidumpingové dohody. I když dle čl. 351 odst. 2 SFEU měly členské státy povinnost použít všech vhodných prostředků k odstranění neslučitelností mezi smlouvou uzavřenou před přistoupením členského státu a Smlouvami, z výše uvedeného vyplývá, že neslučitelnost antidumpingové dohody a Smluv (SEU a SFEU) nelze vyloučit výkladem antidumpingové dohody, který by byl v co největším možném rozsahu v souladu s právem EU, a to při dodržení mezinárodního práva.
148. Čínská lidová republika přistoupila k Dohodám WTO dne 11.12.2001, tj. před přistoupením České republiky do EU, kdy pro Českou republiku začaly platit Smlouvy (SES, poté SEU, SFEU). V souladu se zásadami mezinárodního práva je Česká republika povinna dodržovat práva třetích zemí (Čínské lidové republiky) vyplývající z dřívější dohody a plnit své příslušné povinnosti. Jde o naplnění zásady pacta sunt servanda, kdy je nepřípustné zavazovat třetí stát bez jeho souhlasu podle čl. 26 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969). Do doby, než ČR odstraní příslušné neslučitelnosti mezi smlouvou (antidumpingová dohoda) uzavřenou před přistoupením ČR k Evropské unii a Smlouvami (SEU, SFEU) dle čl. 351 odstavce druhého, dovoluje první odstavec téhož článku, aby ČR nadále antidumpingovou dohodu používala, neboť obsahuje povinnosti, které je povinna plnit na základě mezinárodního práva.
149. Podle názoru žalovaného orgány moci výkonné nemohou na území ČR závěry odvolacího orgánu WTO aplikovat přímo, což nebylo možné ani před vstupem ČR do EU (str. 70). Naproti tomu předpisy, kterými bylo zavedeno antidumpingové clo, obecně závaznými předpisy na území ČR jsou. K tomu žalobce uvádí, že se dovolává práva WTO, jehož je antidumpingová dohoda součástí. Členstvím v této organizaci členský stát přistoupil k mnohostranným dohodám, které jsou závazné pro všechny členy WTO (viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace č. 191/1995 Sb.). Výše uvedené má svůj odraz v čl. II odst. 2 Dohody o zřízení WTO, dle kterého „dohody a související právní nástroje, zahrnuté do příloh 1, 2 a 3, tvoří nedílnou součást této Dohody a jsou závazné pro všechny Členy“. Tzv. antidumpingová dohoda WTO (neboli Dohodou o provádění článku VI všeobecné dohody o clech a obchodu) je součástí Přílohy 1A Mnohostranné dohody o obchodu se zbožím (viz https://www.wto.org/english/docs_e/legal_e/legal_e.htm).
Bod XII. Zásada proporcionality při doměření antidumpingového cla
150. Žalobce konstatoval, že podle čl. 207 SFEU jsou v rámci společné obchodní politiky EU stanoveny opatření pro případy dumpingu. To znamená, že společnosti dovážející zboží ze třetích zemí se nemohou při obchodování se zbožím s těmito zeměmi vyhnout clům (či jiným celním opatřením). Dovozci se tak musí podřídit clům, ačkoliv cla nemají z ekonomického hlediska pro podnikatelskou aktivitu žádný reálný přínos, neboť cla jsou příjmem EU a členských států (rozhodnutí Rady č. 2007/436/ES, Euratom, o systému vlastních zdrojů Evropských společenství). Dovozci jsou tak nuceni pohybovat se v prostředí mezinárodního obchodu, které je zatíženo cly, ve kterém reálně existuje riziko neférového jednání protistrany. Existenci takového neférového jednání nelze klást dovozci k tíži. Na druhou stranu také možnosti státu samého, jak tato neférová jednání eliminovat, jsou většinou velmi malé. Z tohoto důvodu by, v návaznosti na neférové jednání, kterého se dopustila osoba ze třetí země, mělo být veškeré rozložení rizika mezi dovozce a celní orgány provedeno v souladu se zásadou proporcionality. Ve vztahu k obchodování v rámci DPH mezi státy EU již tento závěr vyslovil SDEU v rozsudku C-409/04 Teleos a další (bod 58). Princip proporcionality (přiměřenosti) nenachází v českém právním systému své explicitní vyjádření. To však neznamená, že by tento princip nebyl použitelný v těch oblastech práva, jež se nepřiklonily k jeho explicitnímu vyjádření. Ze spisu vyplývá, že orgány EU a celní správy mohly mít informace o tom, že spojovací prostředky mohou být čínského původu již v roce 2011. Ze Závěrečné zprávy (OLAF) č. OF/2011/0978/B1 - JG/pm/OLAF.B.1(S)(2014) 34954 (část 2.2, str. 4) vyplývá, že OLAF již na podzim roku 2011 pojal podezření či obdržel upozornění, že spojovací prostředky čínského původu jsou odesílány přes Tchaj-wan, čímž zřejmě dochází k obcházení antidumpingového opatření. Členské země EU byly o tomto podezření informovány na schůzkách konaných dne 29. až 30. listopadu 2011 a dne 14. března 2012 a dále sdělením AM 2012/010 ze dne 27. 6. 2012 (viz bod 2.3 Závěrečné zprávy OLAF; pozn. na str. 3 Zprávy z mise OLAF č. 1 je uvedeno datum 18. 7. 2012).
151. Celní orgány na místo prevence, osvětě a sdílení informací s žalobcem nechaly společnost pokračovat v dovozu zboží z Tchaj-wanu. Podle názoru žalobce by měl žalobce požívat ochrany, neboť jako dovozce nebyl vědomě součástí obchodu, jehož účelem by bylo vyhnutí se uložení antidumpingového cla. Česká republika tedy mohla učinit opatření, které lze po ní racionálně požadovat, aby zabránila dovozu zboží, jestliže věděla, že by mohlo být údajně původem z Čínské lidové republiky. Žalobce nevěděl ani vědět nemohl, že dováží zboží, které je údajně původem z Čínské lidové republiky. Žalobce proto uvádí, že tam, kde stát mohl podvodům předejít, je v rozporu se zásadou proporcionality činit odpovědným žalobce, který o neférovém jednání vývozců nevěděl.
Bod XIII. Antidumpingové clo jako trestní sankce, porušení čl. 40 odst. 6 Listiny a zásady ne bis in idem
152. Podle názoru žalobce antidumpingové clo nelze chápat jako daň, ale jako sankci za správní delikt. Podle názoru žalobce je uložení antidumpingového cla sankcí za vznik újmy způsobenou výrobnímu odvětví Společenství (čl. 3 základního nařízení). Výše antidumpingového cla byla pro dovážené výrobky stanovena v Nařízení Rady (ES) č. 91/2009. Obecně platí, že sankce je ukládána za nějaké protiprávní jednání. Tohoto protiprávního jednání se dovozce dopustil tím, že dovezl zboží, které způsobuje újmu a tím dochází k narušení fungování vnitřního trhu (čl. 26 Smlouvy o fungování EU). Tedy existence újmy je důvodem pro zaplacení antidumpingového cla. Dovoz zboží (definovaného v Nařízení č. 91/2009) z Čínské lidové republiky narušuje jednotný trh EU, který je chráněn. Proto lze považovat antidumpingové clo za sankci bez ohledu na to, že není jako sankce výslovně označena.
153. Dle žalobce tak jde o sankci, která zásadně zasahuje do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny. Žalobce se dovolává použití čl. 40 odst. 6 Listiny, čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 49 Listiny základních práv Evropské unie. Dle čl. 40 odst. 6 Listiny „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“ V Nařízení č. 91/2009 bylo pro „všechny ostatní společnosti“ uvedeno antidumpingové clo 85 %. V daném případě měl žalovaný ovšem zohlednit, že dne 28. 2. 2016 nabylo účinnosti Nařízení č. 2016/278 o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie. Tímto nařízení bylo konečné antidumpingové clo zrušeno a řízení týkající se tohoto dovozu se zastavuje. Správce cla by měl na základě této ústavní zásady antidumpingové clo neukládat. Podle názoru žalobce měl žalovaný použít pozdější právní úpravu, která je pro žalobce příznivější (lex mitior), tj. měl by aplikovat Nařízení č. 2016/278 a antidumpingové clo neukládat.
Bod XIV. Rdousící (škrtící) efekt antidumpingového cla
154. Žalobce dále namítá, že výše antidumpingového cla, které celní orgány žalobci doměřily (85 %), má charakter rdousícího (škrtícího) efektu, který by zmařil samotnou podstatu majetku žalobce. Tuto námitku žalobce opírá o judikaturu Ústavního soudu, který při posuzování ústavnosti uložených daní zkoumá „má-li posuzovaná daň, poplatek, příp. peněžní sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce“ (sp. zn. Pl. ÚS 31/13 Sleva na dani pro pracující důchodce). Dále odkázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 53/10 „Dále musí daňová povinnost obstát z hlediska testu vyloučení extrémní disproporcionality, tedy zásah do vlastnického práva nesmí vést k takové zásadní změně majetkových poměrů dotčeného subjektu, že by došlo ke "zmaření samé podstaty majetku", tj. ke "zničení majetkové základny" poplatníka (srov. nález ze dne 13. srpna 2002 sp. zn. Pl. ÚS 3/02, N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.) Odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu - čj. 1 Afs 76/2013 – 39. Rdousícím (škrtícím) efektem se má zabývat již samotný správní orgán. To vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/11.
155. Žalobce konstatoval, že činnost spočívala v poskytování finančního produktu - FINETRADING. Jeho podstata spočívá v tom, že se jedná prakticky o způsob zprostředkování provozního financování bez přímého zapojení banky. Žalobce figuruje jako obchodně-finanční mezičlánek mezi dodavatelem a kupujícím a pouze financuje předmět financovaní (materiál, výrobky, zboží). Žalobce uhradí fakturu většinou zahraničnímu dodavateli v krátkém období před nebo těsně po dodání předmětu obchodování a následně poskytne finálnímu kupujícímu splatnost až do úrovně 90 dní. Cena za tento způsob financování je kombinací dvou složek - skonta od dodavatele a ceny financování s odložením platby pro kupujícího. U objednávek ze strany žalobce a při fakturaci ze strany dodavatele je již pevně dána expediční adresa koncovému odběrateli v ČR. Žalobce na prodeji spojovacího materiálu (který dle právního názoru celního úřadu podléhá antidumpingu) dosahoval marži 2-3 % dle délky financování jednotlivých nákupů u všech obchodních případů, tedy nejen spojených s nákupem spojovacího materiálu. Jde o velmi nízkou marži, neboť společnost nebyla a není klasickou obchodní společností, ale poskytovala financování nákupu. Právně však bylo zboží koupeno žalobcem a okamžitě prodáno určenému odběrateli (který byl již standardní obchodní nebo výrobní společností). Z porovnání prodejních a nákupních cen navýšených o náklady související s pořízením (tj. přeprava z Tchaj-wanu do ČR a clo) vyplývá, že žalobce dosahoval marži u spojovacího materiálu 2-3 %. Oproti tomu antidumpingové clo bylo doměřeno ve výši 85 % z celní hodnoty zboží (oddíl 47 JSD). Správce cla již žalobci doměřil na základě první daňové kontroly částku antidumpingového cla 4.594.315 Kč + penále 20% (75 % z penále bylo prominuto a 25% uznáno v rozhodnutí o odvolání z důvodu trestnosti této sankce). Rdousící (škrtící) efekt se následně projevil ve faktickém ukončení činnosti žalobce. Žalobce měl uzavřené úvěrové smlouvy na financování nákupu zboží za standardních úvěrových podmínek ve výši 13 800 tis. Kč (viz Dodatek č. 3 ke smlouvě o podřízení pohledávek č. PZ/340/12/LCD z 10. 4. 2014). Po doměření antidumpingového cla došlo k rychlé redukci úvěrových smluv ze strany Česká spořitelna, a.s. ve vazbě na potenciální riziko spojené se žalobcem. Navíce žalobce a zejména společník žalobce museli dodatečně podstoupit zvýšené riziko ručení osobním majetkem ve vazbě na notářský zápis v gesci Česká spořitelna, a.s. Žalobce uhradil věřiteli České spořitelna, a.s. veškeré splátky úvěrů a úroků, a to včas. Žalobce navíc nevyužil bankovní záruky ze strany Českomoravské rozvojové a záruční banky, a.s. ve výši 5 000 tis. Kč (viz Dodatek č. 1 Smlouvy o poskytnutí bankovní záruky /M-záruka s prodloužením doby ručení/ za provozní úvěr v Programu ZÁRUKA č. 2013-4090- FK), což není v českých podmínkách běžné, kdy mnohdy se naopak státní bankovní záruky dokonce spekulativně zneužívají, natož aby nebyly oprávněně využity.
156. Žalobce navrhoval svědeckou výpověď ing. I. T., bývalou ředitelku korporátního centra Česká spořitelna, a.s. pro Královéhradecký kraj; případně další kompetentní pracovníky tohoto obchodního centra Česká spořitelna, a.s. ing. P. H., ing. S. B. a p. J. S. Svědci by měli prokázat výše uvedená tvrzení. Tímto žalobce přestal prakticky vykonávat jakoukoliv aktivní činnost, a aby žalobce mohl uhradit celnímu úřadu doměřené antidumpingové clo, poskytl společník do společnosti zápůjčku ve výši 1.500 tis. Kč. Jednatel žalobce (který byl současně společníkem) se ocitl bez příjmů z této společnosti, a proto musel hledat práci jako závisle pracující osoba a posléze nastoupil do běžného zaměstnaneckého poměru.
157. Již výše žalobce uvedl, že měl původ zboží doložen certifikáty původu vyhotovenými správními orgány Tchaj-wanu (Tchajwanská textilní federace). Žalobce tedy byl v dobré víře, že tyto certifikáty původu jsou správné. Podle názoru žalobce se dosavadní hospodaření odehrávalo za obvyklých okolností a bylo při něm vždy postupováno s péčí řádného hospodáře, a přesto se dostal do situace, kdy v důsledku doměření antidumpingového cla mu akutně hrozí ekonomický zánik. Žalobce si nemohl vzít překlenovací úvěr, naopak prokázal, že financující banka ukončila úvěrovou smlouvu. Společník musel do společnosti vložit dodatečné finanční prostředky formou zápůjčky. Ceny zboží nakupovaného na Tchaj-wanu byly o cca 20% nižší, než jaké byly ceny spojovacího materiálu u evropských výrobců (z Polska, Chorvatska a Itálie). Tato skutečnost je notorietou a není třeba jí prokazovat, neboť ceny evropských výrobců jsou obecně známy a celní úřad si je může ověřit přímo u těchto výrobců. Jak už bylo uvedeno, žalobce nebyl na konci obchodního řetězce, ale byl pouze obchodní mezičlánek z důvodu financování. Sazba antidumpingového cla ve výši 85 % z celní hodnoty zboží je v porovnání s marží 2-3 % v extrémním nesouladu. Z výše uvedeného vyplývá, že veškerý zisk (i kdyby hypoteticky žalobce neměl žádné provozní náklady) by byl „spotřebován“ na úhradu antidumpingového cla. Žalobce by si dále musel na úhradu zbývajících 82-83 % půjčit. Antidumpingové clo ve výši 85 % proto dosahuje rdousícího efektu, neboť vede ke zničení majetkové podstaty žalobce. Tato situace představuje porušení článku 3 odst. 1 Listiny, který zakazuje rozlišovat na základě majetku a čl. 11 Listiny stanovující právo vlastnit majetek.
Bod XV. Ochrana dobré víry a legitimního očekávání dle čl. 220 odst. 2 písm. b/
158. Žalobce se dovolává ochrany dobré víry a legitimního očekávání dle čl. 220 odst. 2 písm. b/ starého celního kodexu.
a) Procesní postup Celního úřadu pro Královéhradecký kraj a Celního úřadu pro hl. m. Prahu Žalobce uvedl, že podle starého celního kodexu se k námitce dobré víry a legitimního očekávání v důsledku chyby celních orgánů přihlíželo před zaúčtováním cla a jeho sdělením dlužníkovi. Jinak řečeno, příslušné podmínky se posuzovaly před dodatečným zaúčtováním cla. Oproti tomu nový celní kodex zvolil jinou koncepci. Námitku dobré víry a legitimního očekávání v důsledku chyby celních orgánů (čl. 119) lze uplatnit na základě samostatné žádosti (čl. 121) až poté, co byl celní dluh oznámen dlužníkovi. Tuto námitku nový celní kodex podřazuje pod institut vrácení a prominutí cla (čl. 116 odst. 1 písm. c/, resp. čl. 119). Žalobce postupoval dle čl. 119 nového celního kodexu a podal dne 12. 3. 2018 samostatnou žádost o prominutí cla. Tento postup navrhoval i samotný Celní úřad pro Královéhradecký kraj (viz Stanovisko správce daně k vyjádření kontrolované osoby ze dne 12. 2. 2018, čj. 4180- 3/2018-550000-51). Dne 14. 3. 2018 obdržel žalobce od Celního úřadu pro Královéhradecký kraj Sdělení o postoupení písemnosti čj. 19823-4/2018-550000-11 na Celní úřad pro hl. m. Prahu a Celní úřad pro Středočeský kraj. Dne 20. 3. 2018 zaslal žalobce na Celní úřad pro hl. m. Prahu písemnost označenou jako „Informace o podání Žádosti o prominutí cla dle čl. 116 odst. 1 písm. c/ celního kodexu Unie a pozastavení lhůty pro zaplacení cla dle čl. 108 odst. 3 písm. a/ celního kodexu“. Dne 22. 3. 2018 zaslal Celní úřad pro hl. m. Prahu Sdělení čj. 59833-3/2018-510000-11, v němž uvedl, že „Informace o podání Žádosti o prominutí cla…“ postoupil na Celní úřad pro Královéhradecký kraj. Dne 25. 3. 2018 reagoval žalobce na výše uvedené Sdělení dopisem, v němž uvádí, že postupu Celního úřadu pro hl. m. Prahu o zpětném postoupení písemnosti nerozumí. Dne 28. 3. 2018 zaslal Celní úřad pro hl. m. Prahu žalobci Sdělení čj. 56512-3/2018-510000- 11, v němž se podává, že čl. 119 nového celního kodexu je hmotněprávní ustanovení, a proto musí být použito ustanovení právního předpisu platného v době propuštění zboží do celního režimu. Tímto ust. je čl. 220 odst. 2 písm. b/ starého celního kodexu, přičemž tuto námitku lze uplatnit v rámci kontroly po propuštění zboží, a nikoliv v rámci samostatné žádosti po zaúčtování a sdělení cla. Z tohoto důvodu je dle názoru Celního úřadu pro hlavní město Prahu věcně a místně příslušný podání projednat tuto námitku Celní úřad pro Královéhradecký kraj. Vzhledem k tomu, že Celní úřad pro Královéhradecký kraj s právní kvalifikací Celního úřadu pro hlavní město Prahu nesouhlasil, požádal Generální ředitelství cel o určení místně příslušného úřadu k projednání předmětného podání. Vzhledem k tomu, že mezi správci cla není jednotný názor na charakter čl. 119 nového celního kodexu a judikatura NSS a SDEU tuto otázku (v případě čl. 119) dosud neřešila, dovolává se žalobce z důvodu procesní opatrnosti také námitky dobré víry a legitimního očekávání odvolání a následně v žalobě. Dle SDEU však čl. 220 odst. 2 písm. b/ starého celního kodexu stanoví hmotněprávní pravidlo (C-293/04 Beemsterboer, bod Následkem toho by měl být na dovozy uskutečněné v roce 2012 použit čl. 220 starého celního kodexu.
D. 1/ Úvod a teoretická východiska
159. Žalobce upozornil na čl. 220 odst. 2 písm. b/ starého celního kodexu zní následovně: „S výjimkou případů uvedených v čl. 217 odst. 1 druhém a třetím pododstavci se dodatečné zaúčtování neprovede, pokud b) částka cla dlužného ze zákona nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů, kterou nemohla osoba povinná zaplatit clo rozumným způsobem zjistit, a pokud tato osoba jednala v dobré víře a dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkající se celního prohlášení.“
160. Vzhledem k tomu, že čl. 220 odst. 2 písm. b/ starého celního zákona byl vyložen judikaturou SDEU, která byla shrnuta zejména rozsudcích NSS ze dne 30.7.2008, čj. 1 Afs 27/2008 (ve věci TV PRODUCTS CZ s.r.o.) a ze dne 26.2.2015, čj. 6 Afs 132/2014 (ve věci RONJA, s.r.o.), žalobce z těchto rozsudků vychází. Dle této judikatury bylo při aplikaci čl. 220 odst. 2 písm. b/ celního kodexu nutné splnit tři kumulativní podmínky.
a/ 1. podmínka - Chyba ze strany celních orgánů
161. Žalobce vycházel z názorů vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 27/2008 a dále rozsudku sp. zn. 6 Afs 132/2014.
b/ 2. podmínka - Nezjistitelnost chyby osobou jednající v dobré víře
162. Žalobce upozornil na závěry Nejvyššího správního soudu obsažené v jeho rozsudku sp. zn. 1 Afs 27/2008 a rozsudku sp. zn. 6 Afs 132/2014.
c/ 3. podmínka - Povinnost dodržet všechna ustanovení předpisů týkající se celního prohlášení
163. Žalobce zde odkázal na názory Nejvyššího správního soudu obsažené v jeho rozsudku čj. 1 Afs 27/2008.
D. 2/ Chyby z důvodu aktivního jednání celních orgánů
Bod XVI. Judikatura SDEU a NSS
Bod XVII. Chyba z důvodu aktivního jednání celních orgánů v roce 2012 při propuštění zboží do volného oběhu
164. Právní postavení Tchaj-wanu
165. Žalobce v celé žalobě obhajuje názor, že dovezené zboží má původ na Tchaj-wanu. Žalobce současně namítá, že Tchaj-wan je součástí Čínské lidové republiky. Tato námitka pak má svůj odraz v ochraně dobré víry a legitimního očekávání dle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.
1. podmínka
166. Celnímu úřadu pro Královéhradecký kraj bylo již v roce 2012 známo, že Tchaj-wan je součástí Čínské lidové republiky. Žalovaný při řešení této otázky nezohlednil mezinárodně právní postavení Tchaj-wanu z hlediska mezinárodního práva veřejného. Tchaj-wan používá oficiální označení Čínská republika (Republic of China, anglicky ROC) a považuje se za legitimní vládu celého čínského území, nad celým čínským územím však veřejnou moc nevykonává. Stejně tak i Čínská lidová republika (ČLR, People's Republic of China, anglicky PRC) považuje Tchaj-wan za součást svého území, avšak veřejnou moc nad ostrovem nevykonává. Při analýze právního statusu Tchaj-wanu je nutné brát v úvahu základní předpoklady státnosti podle dohody z Montevidea z roku 1933, otázku uznání jinými státy a samotný postoj Tchaj-wanu (Josef Mrázek: Právní postavení TAIWANU, Právník č. 4/2012). Autor uvádí, že „i když Tchaj-wan formálně splňuje znaky státnosti podle mezinárodního obyčejového práva i Dohody z Montevidea z 1933 (stálé obyvatelstvo, vymezené území, existence vlády a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy), požadavek na uznání vlastní státnosti nikdy nevznesl.“ Dle autora „se zdá být zřejmé, že Tchaj-wan není státem. Zároveň je nepopiratelné, že Tchaj-wan je nestátní entitou, která se vykazuje základními znaky mezinárodněprávní osobnosti a je tedy subjektem práva mezinárodního, který vystupuje v mezinárodních i vnitřních vztazích nezávisle.“ Ačkoli není Tchaj-wan členem OSN, je členem některých mezinárodních organizací, kde členství není striktně omezeno na státy. Od 1.1.2002 je Tchaj-wan členem Světové obchodní organizace (WTO) jakožto „samostatné celní území Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (Čínský Taipei).“ Dle názoru žalobce je třeba vycházet z mezinárodně právního postavení Tchaj-wanu zastávaného EU a Českou republikou. Literatura (M. Kavěna) uvádí, že „státy Evropské unie uznávají ČLR a z diplomatického hlediska považuje Tchaj-wan za součást území ČLR, ostatně i postoje Evropské unie vychází ze zásady „jedné Číny“. Ve světě existuje pouze jedna Čína. Provincie Tchaj-wan je nedílnou součástí území ČLR.
167. Čl. 23 starého celního kodexu vztahoval původ zboží pouze k určité zemi. Pojem „země“ žalobce chápe jako synonymum pro „stát“. Považuje-li EU Tchaj-wan za součást Čínské lidové republiky, je zboží dovozené z Tchaj-wanu považováno za zboží dovezené z Čínské lidové republiky.
168. Žalobce se obrátil dne 21. 9. 2017 na GŘC s dotazem, o vyjádření k zemi původu. GŘC ve svém dopisu (čj. 5-2/2017-900000-212/MŠ ze dne 27. 9. 2017) sdělilo, že legislativa EU pro zavedení země původu používá oficiální znaky zemí nebo mezinárodní alfabetické zkratky podle normy ISO alfa 2, které jsou uvedeny v nařízení Komise (EU) č. 1106/2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území. V roce propuštění zboží do volného oběhu (2012) bylo aktuálním nařízením Komise (ES) č. 1833/2006, o klasifikaci zemí a území pro statistiku zahraničního obchodu Společenství a statistiku obchodu mezi členskými státy, které předcházelo nařízení č. 1106/2012. K tomu žalobce uvádí: Uvedené nařízení (č. 1833/2006) neurčuje mezinárodně právní postavení zemí. Toto nařízení pouze stanoví klasifikaci zemí a území pro statistiku obchodu unie a statistiku obchodu mezi členskými státy. Příloha tohoto nařízení pro Tchaj-wan zavádí zkratku TW a v popisu uvádí, že jde o „samostatné celní území Kinmen, Matsu, Penghu, a Tchaj-wan“. Výše uvedené potvrzuje, že ani nařízení č. 1106/2012 nepovažuje Tchaj-wan za samostatný stát, ale pouze za samostatné celní území. Výše uvedené tak nezpochybňuje výklad předložený žalobcem, že pro účely čl. 23 starého celního kodexu je nutné původ zboží vázat k určité zemi, a nikoliv pouze k samostatnému celnímu území. Celní orgány tak měly již v roce 2012 posoudit zboží dovezené na JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21. 6. 2012 jako zboží, které má původ v Čínské lidové republice. Z výše uvedených argumentů vyplývají dva závěry: Za prvé, i když se Tchaj-wan považuje za samostatné celní území (viz nařízení Komise (EU) č. 1106/2012), z mezinárodně právního hlediska není Tchaj-wan samostatný stát, ale je součástí Čínské lidové republiky. Už jenom tento samotný fakt je důvodem, že celní orgány pochybily již v roce 2012 při propuštění zboží do volného oběhu, neboť bez ohledu na to, že na JSD byla uvedena jako země původu Tchaj-wan, byl Tchaj-wan součástí Čínské lidové republiky a celní orgány měly uplatnit antidumpingové clo. Tento samotný argument je důvodem, že v důsledku aktivního jednání správce cla nebylo správně vyměřeno clo. Podle názoru žalobce došlo k chybě ze strany celních orgánů, neboť provedly nesprávný výklad nebo nesprávné použití příslušných právních předpisů, čímž došlo k naplnění podmínky aktivního jednání, jak vyplývá z rozsudku C-348/89 Mecanarte (bod 21). Žalobce navrhuje jako důkazní prostředek prokazující úmysl zákonodárce důvodovou zprávu k novému celnímu kodexu. Důvodová zpráva by ozřejmila, z jakého důvodu došlo k rozšíření terminologie „země“ na „území“.
169. Návrh na provedení důkazních prostředků:
170. Žalobce navrhuje jako důkazní prostředek, jak uvedl výše, důvodovou zprávu k novému celnímu kodexu.
2. Podmínka
171. Prokazování původu patří mezi oblast složitou (viz čl. 23 a 24 celního kodexu včetně existující judikatury SDEU k těmto článkům). Žalobce není profesionálem v oblasti celního řízení, využíval služeb přímých a nepřímých zástupců. Žalobce nemohl chybu žádným způsobem zjistit, spoléhal na správnost údajů vyplněných v JSD přímými či nepřímými zástupci. Žalobce a jeho zástupci v celním řízení spoléhali na to, že pokud vyplnili do oddílu 34a JSD kód TW (Tchaj-wan) dle nařízení Komise (EU) č. 1833/2006, o klasifikaci zemí a území pro statistiku zahraničního obchodu Společenství, tak celní orgány v souladu s čl. 23 celního kodexu a mezinárodněprávním postavením Tchaj-wanu po právní stránce posoudí, zda je původ zboží na Tchaj-wanu nebo v Čínské lidové republice. Řešená právní otázka je natolik složitá, že žalobci svědčí dobrá víra při propuštění zboží do volného oběhu (viz shora citovaný rozsudek NSS čj. 1 Afs 27/2008 - 97, bod 67 poukazující na nepřímou úměru mezi složitostí právní úpravy a dobrou vírou).
3. podmínka
172. Žalobce poskytl celnímu úřadu všechny nezbytné informace stanovené celními předpisy pro dovoz zboží. Žalobce původ zboží prokazoval osvědčeními o prostém původu vystavenými tchajwanskou textilní federací. Žalobce byl v dobré víře, že tato osvědčení o původu prokazují správnost uváděné země původu (Tchaj-wan). Na základě těchto informací vyplnili přímí či nepřímí zástupci žalobce v celním řízení do oddílu 34a JSD kód TW. V takovém postupu však nelze spatřovat rozpor s předpisy týkajícími se celního prohlášení, neboť nešlo o skrývání informací nebo poskytování matoucích či nesprávných informací.
D. 3/ Chyby z důvodu pasivního jednání celních orgánů
Bod XVIII. Chyba z důvodu pasivity celních orgánů v roce 2011 – 2012 před propuštěním zboží do volného oběhu
173. V této námitce žalobce upozorňuje na chyby celních orgánů v roce 2011 – 2012, tj. před propuštěním zboží do volného oběhu.
1. podmínka
174. Žalobce namítá, že došlo k pochybení českých celních orgánů z důvodu jejich pasivity. Ze Závěrečné zprávy z prvních dvou misí OLAF na Tchaj-wan č. OF/2011/0978/B1 - JG/pm/OLAF.B.1(S)(2014)34954 (část 2.2, str. 4) uskutečněné v roce 2013 a 2014, vyplývá, že OLAF již na podzim roku 2011 pojal podezření či obdržel upozornění, že spojovací prostředky čínského původu jsou odesílány přes Tchaj-wan, čímž zřejmě dochází k obcházení antidumpingového opatření. Členské země EU byly o tomto podezření informovány na schůzkách konaných dne 29. až 30. 11. 2011 a dne 14. 3. 2012 (viz bod 2.2. Závěrečné zprávy OLAF) a dále sdělením AM 2012/010 ze dne 27. 6. 2012 (viz bod 2.3 Závěrečné zprávy OLAF; pozn. na str. 3 Zprávy z mise OLAF č. 1 je uvedeno datum 18. 7. 2012).
175. Závěrečná zpráva OLAF (bod 2.2, str. 5) dále uvádí, že „výsledky analýzy uskutečněné OLAFEM byly projednány dne 14. 3. 2012 v rámci ad hoc jednání (v poznámce č. 6 je odkaz na Thor (2012)9049 ze dne 16. 4. 2012).“ Ze zprávy je dále zřejmé, že již v roce 2011 byla OLAF a členským zemím známa jména tchajwanských vývozců, kteří údajně participovali na re-exportu spojovacích prostředků z Číny přes Tchaj-wan do EU. Česká celní správa tedy měla nejen informaci o pochybnostech ohledně původu spojovacích prostředků, ale i přehled o tom, kterých vývozců a jakých zemí odeslání se to týká. Z výše uvedeného lze spatřovat v jednání českých celních orgánů pasivitu ve vztahu k dovozům spojovacího materiálu z Tchaj-wanu (resp. z Čínské lidové republiky). Celní úřady dovozu mohly provést ověření údajů z celních prohlášení ve spolupráci s OLAF již při dovozu první zásilky spojovacích materiálů dle JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4 (propuštěno do volného oběhu 7.6.2012, zatímco clo bylo doměřeno ze zásilek dovezených na JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21. 6. 2012. Za tímto účelem disponují celní úřady širokým okruhem oprávnění vyplývající z celních předpisů (kontrola zboží, složení celní jistoty, uplatnění antidumpingového cla, spolupráce s OLAF, spolupráce s celními úřady na Tchaj-wanu). Podle názoru žalobce je mezi touto chybou a nezaúčtováním cla příčinná souvislost. Chyba celních orgánů z důvodu pasivity může nabývat různých podob. Dle judikatury SDEU spočívala pasivita v nesprávném sazebním zařazení zboží u velkého množství dovozů během dlouhého časového období (C-250/91 Hewlett Packard France). V případě dovozů spojovacích prostředků z Tchaj-wanu resp. Čínské lidové republiky byla chyba o to závažnější, že celní orgány byly o reexportu zboží z Čínské lidové republiky předem informovány (viz výše). Celní orgány proto měly přijmout neprodleně příslušná opatření, aby vybraly antidumpingové clo.
2. podmínka
176. Tuto chybu celních orgánů žalobce nemohl žádným způsobem zjistit. Žalobce nemá informace z interní komunikace mezi OLAF a orgány celní správy v ČR. Žalobce byl v dobré víře, že u dovozu spojovacích prostředků nejsou ze strany celních orgánů žádné pochybnosti, když celní orgány propouštěly během dlouhého časového období do volného oběhu velké množství dovozů stejného zboží různými dovozci v České republice. Dobré víry by se žalobce nemohl dovolat, pokud by celní orgány upozornily žalobce o podezření OLAF z roku 2011, že čínské spojovací prostředky jsou odesílány přes Tchaj-wan. Žalobce by tak přestal tyto spojovací prostředky dovážet. Prokazování původu patří mezi oblast složitou (viz čl. 23 a 24 celního kodexu včetně existující judikatury SDEU k těmto článkům). Žalobce není profesionálem v oblasti celního řízení, využíval služeb přímých a nepřímých zástupců. Žalobce vznikl teprve 9.3.2012 a s dovozem zboží neměl žádné zkušenosti. Pokud jde o povahu chyby, žalobce měl k dispozici certificate of origin (jehož pravost celní úřad během daňové kontroly ověřil). Šlo o prokázání prostého původu zboží (nikoliv preferenčního původu, kde je úprava prokázání přísnější). Žalobce nemohl chybu žádným způsobem zjistit. Právní úprava (Nařízení EU č. 91/2009) nestanoví společnostem, jaké důkazy mají předkládat na prokázání prostého původu zboží, aby byl takový důkaz i akceptován celním úřadem. Podle názoru žalobce nelze hovořit o takové chybě, která by mohla být přiměřeným způsobem zjištěna žalobcem, pokud ten jedná v dobré víře (čl. 220 odst. 2 celního kodexu).
3. podmínka
177. Žalobce poskytl celnímu úřadu všechny nezbytné informace stanovené celními předpisy pro dovoz zboží. Žalobce původ zboží prokazoval osvědčeními o prostém původu vystavenými tchajwanskou textilní federací. Žalobce byl v dobré víře, že tato osvědčení o původu prokazují správnost uváděné země původu (Tchaj-wan). V takovém postupu však nelze spatřovat rozpor s předpisy týkajícími se celního prohlášení, neboť nešlo o skrývání informací nebo poskytování matoucích či nesprávných informací.
Bod XIX. Chyby z důvodu pasivity celních orgánů v období od 7. 8. 2013 – 20. 3. 2015 (během první kontroly)
178. Pasivita celních orgánů nastala dle žalobce i během první kontroly. Kontrola byla zahájena 7.8.2013 a ukončena 20. 3. 2015. Během této kontroly správce cla kontroloval i JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21. 6. 2012. Správce cla zahájil dne 5. 6. 2017 opakovanou kontrolu. Ve všech dokumentech správce cla uvedl, že jde o opakovanou kontrolu dle § 85 daňového řádu (viz Oznámení o zahájení kontroly po propuštění zboží čj. 37796-5/2017-550000-51 ze dne 5. 6. 2017, protokol čj. 37796-7/2017-550000-51 ze dne 5.6.2017, Úřední záznam o výsledku šetření stížnosti čj. 52679-2/2017-550000-5 ze dne 20. 9. 2017, Oznámení o ukončení kontroly po propuštění zboží čj. 4180-5/2018-550000-51 ze dne 12. 2. 2018). Naopak dle žalovaného ust. § 85 odst. 5 daňového řádu na právní úpravu kontroly po propuštění zboží nedopadá, protože jde o regulaci nad rámec vymezený unijními předpisy, která výrazně omezuje užitečný účinek celního kodexu spočívající v ochraně fiskálních zájmů EU a může znemožňovat výkon svěřených pravomocí (str. 20). Podle jeho názoru čl. 48 nového celního kodexu a čl. 78 starého celního kodexu opakování následných kontrol nezamezují. Na podporu svého názoru odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU C-427/14 Veloserviss (str. 18). Soudní dvůr v rozsudku C-427/14 Veloserviss (bod 43) se však vyslovil i k otázce legitimního očekávání dle čl. 220 odst. 2 písm. b/ celního kodexu, když uvedl, že se osoba povinná zaplatit clo může vždy bránit dodatečnému zaúčtování cla za specifických a kumulativních podmínek stanovených v čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, který má chránit legitimní očekávání osoby povinné zaplatit clo.
179. Žalobce však v této části žaloby nebrojí proti tomu, že nemohla být zahájena opakovaná kontrola (tuto námitku uplatňuje v jiné části žaloby), ale poukazuje na pasivitu celních orgánů a možnost dovolat se legitimního očekávání a dobré víry žalobce dle čl. 220 celního kodexu. Tato pasivita má však stejný základ v popisu průběhu první kontroly, jako když žalobce argumentoval nesplněním podmínek pro opakovanou kontrolu. Žalobce tedy poukáže na pasivitu celních orgánů během první kontroly ve vztahu k následné dobré víře žalobce. Jinak řečeno, bez ohledu na to, zda byla opakovaná kontrola zahájena v souladu s § 85 daňového řádu nebo čl. 48 celního kodexu či nikoliv, podstatné je posouzení, zda v důsledku chyby celních orgánů se žalobce může dovolat legitimního očekávání a dobré víry. Žalobce v této námitce tedy brojí proti tomu, že pokud byla zahájena opakovaná kontrola (nezákonně), tak se v důsledku chyby celních orgánů dovolává dobré víry.
XIX. a/ Splnění 1. podmínky
1. podmínka
180. Dne 7. 8. 2013 (protokol čj. 44664/2013-55000-51) byla zahájena první daňová kontrola dle čl. 78 nařízení celního kodexu (Nařízení č. 2913/92) a § 127 zák. č. 13/1993 Sb., celní zákon. Předmětem této kontroly bylo 18 JSD, přičemž kontrola se týkala i JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21. 6. 2012. Rozsah kontroly byl stanoven na ověření sazebního zařazení zboží, původu zboží a celní hodnoty. Zároveň se zahájením kontroly po propuštění zboží do volného oběhu bylo zahájeno i případné doměřovací řízení. Dne 20. 3. 2015 správce cla zastavil doměřovací řízení dle § 106 odst. 1 písm. f/ daňového řádu u výše uvedených dvou JSD (rozhodnutí čj. 17786/2015-550000-51), neboť „u výše uvedených celních prohlášení nebylo shledáno žádné pochybení v deklarovaných údajích, stalo se prováděné doměřovací řízení bezpředmětným.“ V rámci první daňové kontroly správce cla doměřil antidumpingové clo u JSD č. 12CZ1761001I0EBWG9, č. 12CZ1761001FQ5SX04, č. 12CZ17610012XYKFV6 a č. 12CZ1773001D8LGPI4, kterými byly dovezeny spojovací prostředky z Tchaj-wanu a které měly dle správce cla skutečný původ v Čínské lidové republice. Při doměření cla žalovaný použil jako důkazní prostředek Zprávy z mise OLAF: (i) Zpráva z mise č. OF/2011/0978/B1- (S)(2014)19381 (Zpráva z mise č. 1) – mise proběhla dne 24.9.2013 – 3.10.2013 (i) Zpráva z mise č. OF/2011/0978/B1 - JG/pm/thor/30448 (Zpráva z mise č. 2) – mise proběhla dne 17.5.2014 – 24.5.2014 (ii) Závěrečná zpráva (OLAF) č. OF/2011/0978/B1 - JG/pm/OLAF.B.1(S)(2014) 34954 (Závěrečná zpráva). Pro posouzení, zda došlo k pasivitě celních orgánů, uvádí žalobce jednotlivé kroky OLAF ve vztahu k celním správám členských států EU, postup české celní správy (Generálního ředitelství cel) a Celního úřadu pro Královéhradecký kraj v průběhu první kontroly. Ze Závěrečné zprávy OLAF (část 2.2, str. 4) vyplývá, že OLAF již na podzim roku 2011 pojal podezření či obdržel upozornění (viz Zpráva z mise č. 1, bod 1.1, str. 3), že spojovací prostředky čínského původu jsou odesílány přes Tchaj-wan, čímž zřejmě dochází k obcházení antidumpingového opatření. Členské země EU byly o tomto podezření informovány na schůzkách konaných dne 29. až 30. listopadu 2011 a dne 14. března 2012 a dále sdělením AM 2012/010 ze dne 27. 6. 2012 (viz bod 2.3 Závěrečné zprávy OLAF; pozn. na str. 3 Zprávy z mise OLAF č. 1 je uvedeno datum 18.7.2012). Před uskutečněním mise č. 1 informoval OLAF členské státy, aby poskytly údaje o dovozech týkajících se 21 tchajwanských společností (str. 3 Zprávy z mise č. 1). Česká republika tak učinila dne 1.10.2012, kdy odeslala na OLAF tabulky s údaji o požadovaných dovozech (tato informace vyplývá z odpovědi GŘC – výzvy ze dne 16.10.2015 pod čj. 39362- 8/2015-900000-304.3). OLAF zkompletoval jednotlivé údaje o dovozech z Tchaj-wanu za všechny členské státy a dne 1. 8. 2013 zaslala pracovnice OLAF (B. E.) prostřednictvím mailu tabulku s čísly kontejnerů, názvu odesílatele a přepravce na tchajwanské Celní vyšetřovací oddělení (DOI), což vyplývá z Annex č. 2 Zprávy z mise č. 1 (str. 14). Členské státy identifikovaly 2.600 kontejnerů jako kontejnery dovezené z Tchaj-wanu do EU (viz str. 5 Zprávy z mise č. 1, resp. str. 21 Zprávy z mise č. 1 jako součást Annex 3). Z těchto 2.600 kontejnerů odbor pátrání tchajwanského Generálního ředitelství cel (OP CS) identifikoval 1.110 kontejnerů, které byly do EU vyvezeny z Tchaj-wanu 34 firmami (808 zásilek; viz str. 5 Zprávy z mise č. 1). Z těchto 1.110 kontejnerů bylo 143 kontejnerů přepraveno z Čínské lidové republiky, přičemž tyto dovozy z Čínské lidové republiky uskutečnilo osm logistických firem. Mezi tyto firmy patří mimojiné Fortune Rainbow Co Ltd, TR Logistics Co Ltd a J. Shine International Logistics Co Ltd. Dále Zpráva z mise č. 1 (str. 5) uvádí, že „zbývající kontejnery ještě nebyly identifikovány, šetření ještě probíhá.“ V rámci mise č. 2 OLAF požadoval zjistit informace o dalších 1.800 kontejnerech vyvezených z Čínské lidové republiky, u kterých bylo podezření, že byly přeloženy do EU (str. 4 Zprávy z mise č. 2, str. 6 Závěrečné zprávy). Vzhledem k tomu, že bylo během mise č. 1 zjištěno, že na překládce údajně čínských spojovacích prostředků přes Tchaj-wan se podílí osm logistických společností (viz výše), souhlasilo Tchajwanské celní vyšetřovací oddělení (DOI) s identifikací dalších dovozů a zpětných vývozů provedených těmito osmi logistickými společnosti. Po skončení mise zaslal DOI dopis OLAF s výsledky dosavadního vyšetřování (viz dopis ze dne 16.10.2014, str. 9 Zprávy z mise č. 2). DOI uvedlo, že 226 zásilek bylo dovozeno z Čínské lidové republiky na Tchaj-wan a následně vyvezeno do 18 členských států, přitom do České republiky se mělo jednat o 42 zásilek. Zpráva z mise č. 2 dále uvádí (str. 10) že „vyšetřování DOI … dalších přeložených kontejnerů nadále probíhá.“ V Závěrečné zprávě z mise č. 1 a č. 2 se dále uvádí (str. 7, bod 2.3.2), že dle zjištění OLAF mají některé společnosti téhož řídícího pracovníka. Dodatečně totiž byly odborem celního pátrání tchajwanského Generálního ředitelství cel prověřovány žádosti následujících členských států (str. 7 a 8 Závěrečné zprávy): Estonska, Španělska, Belgie, Polska, Rumunska a Itálie a České republiky.
XIX. b/ Pasivita celních orgánů během první kontroly
181. Podle názoru žalobce došlo k chybě ze strany celních orgánů během první kontroly. To odůvodňuje následovně: Celní úřad pro Královéhradecký kraj měl ze Závěrečné zprávy OLAF z mise č. 1 a č. 2 (str. 7, bod 2.3.2) informaci, že dle zjištění OLAF mají některé společnosti (Shiau Young Industry Co Ltd a Peng Hong Wang Industry Co Ltd) téhož řídícího pracovníka Billa Changa, že adresy firem Shiau Young Industry Co Ltd a Penghomg Wan Fasteners Co Ltd jsou stejné a emailová adresa uvedená na vizitce pana Billa Changa je penghomgwan@gmail.com. Z tohoto důvodu byly členské státy požádány, aby identifikovaly zásilky pocházející od těchto tří firem. Zásadní informací ovšem je, že jedna z těchto tří firem byla i společnost Shiau Young Industry Co Ltd. Právě tato společnost byla uvedena jako vývozce na českém JSD 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24.9.2012. Další zásadní informací je to, že i druhá z těchto tří firem tj. společnost Penghomg Wan Fasteners Co Ltd byla uvedena jako vývozce na českém JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21.6.2012. Obě tato JSD byla předmětem opakované daňové kontroly. Správce cla se tak prokazatelně dozvěděl, že zboží, u kterého byla na JSD uvedena společnost Shiau Young Industry Co Ltd a Penghomg Wan Fasteners Co Ltd, je předmětem pochybností ze strany OLAF a může být čínského původu. Závěrečnou zprávu z obou misí měl žalovaný k dispozici již 26.1.2015 (jak vyplývá z položky č. 44 spisového přehledu sp. zn. 28830211/003/NK022/13/5500). První daňová kontrola byla ukončena až 20.3.2015 a k témuž dni bylo ukončeno i doměřovací řízení k oběma výše uvedeným JSD. Správce cla měl tedy informace, že zboží dovezené na výše uvedená JSD mohlo být čínského původu. Mohl se proto obrátit na GŘC, které by si ve spolupráci s OLAF vyžádalo dodatečné informace z databáze tchajwanského Celní vyšetřovacího oddělení (DOI). Tato možnost byla reálná a některé celní správy jiných členských států EU (Estonsko, Irsko) ji využily, jak vyplývá ze Závěrečné zprávy z mise č. 1 a č. 2 (str. 7 a 8), a to ve vztahu nejen ke společnostem Shiau Young Industry Co Ltd, Pen Hong Wang Industry Co Ltd a Penghomg Wan Fasteners Co Ltd. (u kterých byly členské státy požádány OLAFem o identifikaci zásilek), ale i společnostem Jun Fasteners Industry Ltd. (Estonsko), Ping Chain Industry Co Ltd a L & W Fasteners Co Ltd. (u obou Irsko). Jak vyplývá ze Závěrečné zprávy (str. 7 a 8), tchajwanské Celní vyšetřovací oddělení dokázalo odpovědět na žádost OLAF během několika dní (či 4-6ti týdnů) operativně mailovou komunikací. Z výše uvedeného je zřejmé, že celní orgány byly pasivní během první kontroly, ačkoliv je sám OLAF vyzýval, aby identifikovaly zásilky od těchto tří firem. Správci cla tak nic nebránilo v získání důkazů již během první kontroly. Z toho vyplývá, že nebýt této pasivity, mohlo k doměření cla u JSD 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21.6.2012 dojít již během první kontroly. Byla splněna podmínka, že celní prohlášení (JSD), která byla předmětem kontroly, obsahují všechny náležitosti nezbytné pro aplikaci celních předpisů (341/85 Foto-Frost, bod 24). Podle názoru žalobce lze považovat první podmínku za splněnou, neboť v jednání celních orgánů lze spatřovat pasivitu. Výše uvedené splňuje 1. podmínku čl. 220 celního kodexu.
XIX. c/ Povinnost spolupráce celních orgánů s OLAF
182. Žalobce vzpomenul příslušné právní předpisy upravující činnost OLAF a celních orgánů členských států. Z nich žalobce dovodil, že celní orgány jsou povinny spolupracovat s Komisí, tj. s úřadem OLAF, který vykonává pravomoci Komise (čl. 2 rozhodnutí č. 1999/352/ES, ESUO, Euratom). Celní orgány České republiky tak měly sdělit Komisi (tj. úřadu OLAF) informace, které se týkaly dovozu od společnosti Shiau Young Industry Co Ltd a Penhghomg Wan Fasteners Co Ltd. jednak proto, že celní orgány ČR věděly, že toto zboží, u něhož byl deklarován tchajwanský původ, může být ve skutečnosti čínského původu, na což sám upozornil OLAF sdělením AM 2012/010 ze dne 18. 7. 2012 (viz bod a/ výše) a také proto, že v Závěrečné zprávě OLAF sám vyzval členské státy, aby identifikovaly zásilky pocházející od společností Shiau Young Industry Co Ltd a Penhghomg Wan Fasteners Co Ltd.
183. Správci cla tedy nic nebránilo, aby se obrátil na OLAF se žádostí o identifikaci zásilek od těchto dvou společností. Získání dodatečných informací z databáze DOI správci cla nic nebránilo. Z tohoto důvodu nelze považovat Zprávu z šetření ze strany Evropského úřadu boje proti podvodům č. OF/2015/202/B1, OF/2015/1332 s přílohou tab. Excel VL+OF+2015+0202_reply_TWDOI_122016-1 za nový důkaz, který nemohl být bez zavinění správce cla uplatněn již v první daňové kontrole. Jako důvod, že informace k oběma JSD nemohly být získány již v rámci první daňové kontroly, nemůže obstát ani případný argument, že tchajwanské Celní vyšetřovací oddělení (DOI) nepředalo OLAF informace k oběma JSD již před ukončením první daňové kontroly. Ve Zprávě z mise č. 3 (č. OCM(2017) 11599 – 15/06/2017 ve věci případu č. OF/2015/0202 a 2015/1332), která byla žalobci doručena datovou schránkou dne 20. 8. 2017, se uvádí, že „oddělení pro vyšetřování sdělilo, že vstupy do svobodných celních pásem a výstupy z nich jsou evidovány v celním počítačovém systému, přičemž každá zásilka deklarovaná s použitím formuláře č. 5 (výstup je propojena se souvisejícím vstupním prohlášením (Formulář č. 1).“ Přičemž z tabulky v EXCEL, ve které je uveden dovoz zboží z Čínské lidové republiky a následný vývoz z Tchaj-wanu týkající se zboží, které mělo být dovezeno žalobcem na JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21.6.2012 vyplývá, že předmětné zásilky byly z Čínské lidové republiky dovezeny v celním režimu F1 (dovoz do svobodného pásma; pozn. obsah celních režimů je uveden ve Zprávě z mise č. 1, str. 5) a vyvezeny z Tchaj-wanu v celním režimu F5 (vývoz ze svobodného pásma; pozn. – kód F5 není uveden ve vysvětlivkách ve Zprávě z mise č. 1 na str. 5, ale logicky se musí jednat o vývoz z tohoto pásma; ve Zprávě z mise č. 2 na str. 9 se uvádí, že F5 je vývoz z bezcelní oblasti). Z výše uvedeného je zřejmé, že tchajwanské Celní vyšetřovací oddělení (DOI) mělo k dispozici údaje o dovozu zboží na Tchaj-wan a vývozu zboží z Tchaj-wanu, které bylo údajně následně dovezeno na JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24. 9. 2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21. 6. 2012 v počítačovém systému. Je proto neobhajitelné, že by získání informací o těchto zásilkách nemohl OLAF získat již v průběhu první daňové kontroly, když počítačové zpracování dat umožňuje vyhledávat informace téměř okamžitě.
XIX. d/ Splnění 2. a 3. podmínky
2. podmínka
184. Tuto chybu celních orgánů nemohl žalobce žádným způsobem zjistit. Žalobce nemá informace z interní komunikace mezi OLAF a orgány celní správy v České republice. Žalobce se tedy oprávněně domníval, že pokud došlo k ukončení první kontroly, měl správce cla dostatek informace získané v součinnosti s OLAF a DOI i ve vztahu k JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0 ze dne 24.9.2012 a JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 ze dne 21.6.2012.
3. podmínka
185. Žalobce poskytl správci cla všechny nezbytné informace stanovené celními předpisy pro dovoz zboží. Žalobce původ zboží prokazoval osvědčeními o prostém původu vystavenými tchajwanskou textilní federací. Žalobce byl v dobré víře, že tato osvědčení o původu prokazují správnost uváděné země původu (Tchaj-wan). V takovém postupu však nelze spatřovat rozpor s předpisy týkajícími se celního prohlášení, neboť nešlo o skrývání informací nebo poskytování matoucích či nesprávných informací.
XIX. e/ Dopady rozsudku C-427/14 Veloserviss
186. K aplikaci čl. 220 odst. 2 písm. b/ starého celního kodexu se vyjádřil Soudní dvůr EU v rozsudku C-427/14 Veloserviss. Ačkoliv SDEU posuzoval podobnou otázku, a sice zda osobě povinné zaplatit clo svědčí legitimní očekávání dle čl. 220 odst. 2 písm. b/, nelze tento rozsudek ve věci žalobce aplikovat. Soudní dvůr EU v kauze C-427/14 Veloserviss řešil odlišnou skutkovou situaci. Společnost Veloserviss dovezla do Lotyšska v roce 2007 jízdní kola z Kambodži a celním orgánům doložila osvědčení o původu zboží. Následně v roce 2008 provedla lotyšská celní správa první kontrolu po propuštění zboží a během této kontroly nezjistila žádnou nesrovnalost. V roce 2010 získala finanční správa od OLAF informaci, že osvědčení původu vydané kambodžskou vládou nesplňovalo požadavky stanovené unijním právem. Následně provedla celní správa druhou kontrolu a společnosti doměřila clo. Předběžná otázka se týkala toho, zda může vnitrostátní právo stanovit postup pro provedení kontroly po propuštění zboží dle čl. 78 odst. 3 starého celního kodexu. Soudní dvůr se vyjádřil, že čl. 78 odst. 3 obecně umožňuje, aby celní orgány zkontrolovaly celní prohlášení po propuštění zboží, přičemž ale musí dodržet podmínky právní jistoty a legitimního očekávání (bod 28 a 29). V daném případě však SDEU neshledal, že by došlo k porušení zásady legitimního očekávání, když v bodu 44 a 45 uvedl: „Právo na to, aby dovozní clo nebylo vybráno poté, co bylo zboží propuštěno, tedy zakládají pouze chyby vzniklé aktivním jednáním příslušných orgánů… O takovou situaci však – s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu – nejde ve věci v původním řízení, neboť podle toho, jak tento soud popsal skutkový stav, byl přezkum zopakován v návaznosti na informaci o osvědčení původu, která v tomto případě vyplynula ze zprávy OLAF a která celní orgánům nebyla k datu přijetí rozhodnutí o první kontrole prováděné po propuštění zboží známa.“ Z popisu případu je zřejmé, že v kauze Veloserviss se jednalo o odlišnou situaci. V lotyšské kauze bylo clo doměřeno výhradně na tom, že se ukázalo, že osvědčení o původu zboží nejsou správná, přičemž tuto informaci lotyšské celní orgány zjistily až po ukončení první kontroly. To je zásadní odlišnost od skutkových okolností případu žalobce. Zatímco v případu žalobce měly celní orgány informaci, že zboží může být čínského původu již před dovozem kontejnerů a jejich propuštěním do volného oběhu v roce 2012, dále celní orgány byly vyzvány přímo OLAFem v průběhu první kontroly, aby identifikovaly zásilky pocházející od firem Shiau Young Industry Co Ltd. a Penghomg Wan Fasteners Co Ltd. Je zřejmé, že jde o zcela rozdílnou skutkovou situaci, než jaký byl skutkový stav v případu Veloserviss. Shrnutí závěrů k rozsudku Veloserviss: 1) rozsudek se týkal výkladu čl. 78 odst. 3 starého celního kodexu, zatímco správce cla prováděl kontrolu dle čl. 48 nového celního kodexu, který odst. 3 z čl. 78 neobsahuje (viz část II. d1/ Použitelnost rozsudku C-427/14 Veloserviss v novém celním kodexu) 2) pokud by se měl rozsudek použít i v novém celním kodexu, pak české procesní předpisy (§ 85 odst. 5 daňového řádu) obecně umožňují znovu přezkoumat celní prohlášení na rozdíl od lotyšských právních předpisů, které novou kontrolu neumožňovaly a ust. § 85 odst. 5 DŘ není v rozporu se zásadami unijního práva – SDEU tedy posuzoval jinou skutkovou situaci (viz část II. d2/ Ust. § 85 odst. 5 daňového řádu vs. zásady unijního práva) 3) dle rozsudku (bod 45) se nemohla společnost Veloserviss dovolat legitimního očekávání, neboť nebylo chybou celních orgánů, pokud po skončení první kontroly zjistil OLAF, že osvědčení původu vydané kambodžskou vládou k dotčenému zboží nesplňovalo požadavky stanovené unijním právem a nebylo tak možné přiznat osvobození od cla – SDEU posuzoval jinou skutkovou situaci, neboť Veloserviss bylo přiznáno osvobození (preferenční sazba), které je vázáno pouze na osvědčení původu, zatímco v případě žalobce šlo o antidumpingové clo (když i sám žalovaný tvrdí, že „celní orgány by s nejvyšší pravděpodobností akceptovaly deklarovaný tchajwanský původ dovezeného zboží i bez těchto osvědčení“ – str. 81), celní orgány měly informaci, že zboží může být čínského původu již před dovozem kontejnerů a jejich propuštěním do volného oběhu v roce 2012, dále celní orgány byly vyzvány přímo OLAFem v průběhu první kontroly, aby identifikovaly zásilky pocházející od firem Shiau Young Industry Co Ltd. a Penghomg Wan Fasteners Co Ltd.
Bod XX.
187. Konkrétně ve vztahu k celním deklaracím žalobce uvedl, že vyplnil v kolonce 34a JSD kód TW (Tchaj-wan). Vycházel z toho, že pro Tchaj-wan je samostatný kód TW v nařízení Komise (ES) č. 1833/2006, o klasifikaci zemí a území pro statistiku zahraničního obchodu Společenství a statistiku obchodu mezi členskými státy, které Tchaj-wanu přiděluje samostatný kód pro toto celní území. Je tedy otázka, zda byl tento údaj v daný časový okamžik správný a zda se na jeho uvedení v JSD podílely aktivním (či pasivním) jednáním celní orgány. Žalobce se domnívá, že tento údaj byl v daný okamžik správný, neboť se na jeho uvedení v JSD podílely celní orgány v důsledku pasivity a v důsledku aktivního jednání.
188. Žalovaný naopak argumentuje, že „kontrolovaná celní prohlášení neobsahují všechny náležitosti nezbytné pro aplikaci celních předpisů“ (str. 78). Žalovaný neúplně cituje část bodu 24 z rozsudku Foto-Frost, 341/85 „celní prohlášení musí obsahovat všechny faktické jednotlivosti nezbytné pro aplikaci relevantních norem, takže jakákoliv následná kontrola ze strany celních orgánů již nemohla najít jakákoliv nová fakta“ Žalobce již výše uvedl, že tuto podmínku čl. 220 odst. 2 starého celního kodexu neobsahuje. Dále uvedl, že pokud by měla být tato podmínka použita, tak se přesto tato podmínka nevztahuje k pasivnímu jednání příslušných úřadů. V případě aktivního jednání spočívá chyba v tom, že „orgány přijmou první rozhodnutí o výši cla, poté změní názor a domnívají se, že výše cla byla špatně posouzena“. SDEU v rozsudku Foto-Frost tuto podmínku myslel tak, aby v celním prohlášení nechyběly nějaké další údaje kromě toho údaje, který byl původně uveden jako správný a později se ukázal jako chybný. Vždycky by mohly celní orgány tvrdit, že žádnou chybu neudělaly, protože JSD neobsahuje všechny náležitosti. Svým výkladem žalovaný učinil z možnosti prokázat chybu aktivním jednáním celních orgánů prázdnou množinu.
189. Žalobce prokazuje, že chyba spočívala (i) v aktivním jednání celního úřadu: a) při propuštění zboží, když měl vědět, že Tchaj-wan je součástí Čínské lidové republiky b) při propuštění zboží, když nezohlednil text čl. 23 starého celního kodexu, který vztahuje původ zboží pouze na „zemi“, nikoliv na „celní území“. (ii) v pasivním jednání celního úřadu: a) když celní orgány disponovaly informacemi o odesílání spojovacích prostředků čínského původu přes Tchaj-wan již v roce 2011, resp. nejdéle 14. 3. 2012, když byly členské země o tomto podezření informovány OLAFem (viz bod 2.2. Závěrečné zprávy OLAF z mise č. 1 a č. 2) b) když byly celní orgány požádány, aby identifikovaly zásilky pocházející od Shiau Young Industry Co Ltd, Pen Hong Wang Industry Co Ltd a Penghomg Wan Fasteners Co Ltd (viz Závěrečná zpráva z mise č. 1 a 2, bod 2.3.2) během první kontroly (tato chyba celních orgánů se projevila až v legitimním očekávání o správnosti zastavení doměřovacího řízení probíhajícího během první kontroly). Není tedy pravda, že „celní orgány byly uvedeny v omyl nesprávnými informacemi uvedenými v prohlášení obchodníka“, když je to přesně naopak.
190. Žalobce uvedl do kolonky 34a kód TW (Tchaj-wan) v souladu s nařízením č. 1833/2006, o klasifikaci zemí a území pro statistiku zahraničního obchodu Společenství a statistiku obchodu mezi členskými státy, neboť pro Tchaj-wan zavádí toto nařízení kód TW jako pro samostatné celní území, i když je Tchaj-wan součástí ČLR. Žalobce se tedy legitimně domníval, že pokud se má do kolonky 34a dle přílohy č. 38 prováděcího nařízení k celnímu kodexu (č. 2454/93) uvést kód podle nařízení č. 1833/2006, které má samostatný kód pro Tchaj-wan, že je jeho postup správný. Tento údaj byl v daný časový okamžik správný, což odůvodňuje následovně: Pokud jde o pasivitu celních orgánů, je zřejmé, že celní orgány disponovaly informacemi o tom, že spojovací prostředky čínského původu jsou odesílány přes Tchaj-wan, čímž zřejmě dochází k obcházení antidumpingového opatření (Zpráva z mise č. 1, bod 1.1, str. 3).
191. Tuto informaci měly právě v časový okamžik, kdy se zboží propouštělo do volného oběhu (tj. 21. 6. 2012, kdy bylo propuštěno zboží na JSD č. 12CZ1773001G0RGCV0 a tj. 24. 9. 2012, kdy bylo propuštěno zboží na JSD č. 12CZ1703001JWKVYS0), protože nejdéle 14. 3. 2012 byly členské země o tomto podezření informovány (viz bod 2.2. Závěrečné zprávy OLAF; v podrobnostech viz část XVIII. Chyba z důvodu pasivity celních orgánů v roce 2011 – 2012 před propuštěním zboží do volného oběhu). Pasivita byla tedy v tom, že celní orgány nehodlaly prověřovat původ zboží již v tomto časovém okamžiku. U pasivity podmínka „ověřováno“ není relevantní. Celní úřady dovozu mohly provést ověření údajů z celních prohlášení ve spolupráci s OLAF již při dovozu první zásilky spojovacích materiálů dle JSD č. 12CZ1773001D8LGPI4 (propuštěno do volného oběhu 7.6.2012). Žalobce by tak měl významnou informaci o pochybnostech k původu zboží ze strany celních orgánů. Podle názoru žalobce je mezi touto chybou a nezaúčtováním cla příčinná souvislost. Jinak řečeno, kód TW v kolonce 34a v původní celní deklaraci byl správný, přičemž na jeho správnosti se podílely celní orgány svojí pasivitou. Teprve následně se prokázalo, že tento údaj byl chybný. Ačkoliv byly tedy české celní orgány požádány úřadem OLAF, aby identifikovaly zásilky od těchto dvou společností, celní orgány tak neučinily. Tím založil celní úřad legitimní očekávání žalobce po skončení první kontroly, když zastavil doměřovací řízení ve vztahu k těmto dvěma JSD.
192. Pasivita celních orgánů vedla k tomu, že v první kontrole nedoměřila u těchto dvou JSD antidumpingové clo. Ani v tomto případě není podmínka „ověřováno“ relevantní. Žalovaný se proto mýlí, pokud tvrdí, že až misí OLAF č. 3 a při následné opakované kontrole dodatečně zjistil (str. 78), že v kolonce č. 34a JSD je uveden chybný původ zboží Tchaj-wan, jinými slovy tedy to, že nebyly údaje ověřovány. Aktivita byla tedy v tom, že měl správce cla vědět, že Tchaj-wan není samostatný stát, ale že je součástí Čínské lidové republiky, a proto zemí původu nemůže být Tchaj-wan. Pochybení celních orgánů je tedy v tom, že ačkoliv pro Tchaj-wan zavádí samostatný kód TW (viz nařízení č. 1833/2006), žalobce proto uvedl kód TW do kolonky 34a, ale celní orgán měl uvést kód CN. Správce cla se tedy podílel na tom, že údaj TW v kolonce 34a byl v daný časový okamžik správný, když tuto povinnost vyžadovalo nařízení č. 1833/2006.
193. Jinak řečeno, kód TW v kolonce 34a v původní celní deklaraci byl správný, přičemž na jeho správnosti se podílely celní orgány svým aktivním jednáním. Aktivní jednání spočívá mimo jiné v nesprávném výkladu nebo použití příslušných právních předpisů (rozsudek Mecanarte, bod 26). Celní orgány měly vědět, že Tchaj-wan je součástí ČLR a za druhé nezohlednily text čl. 23 starého celního kodexu, který vztahuje původ zboží pouze na „zemi“, nikoliv na „celní území“. Celní orgány díky svému aktivnímu jednání při nesprávném výkladu právních předpisů zapříčinily, že údaj v kolonce 34a (TW) byl původně správný a teprve následně se prokázalo, že tento údaj byl chybný. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že celní prohlášení nebyla při propuštění zboží do volného oběhu ověřována. Ověřování se netýká právních skutečností, ty se neověřují, neboť jsou známy celním orgánům z vlastní činnosti (ex offo). Navíc i u aktivního jednání není vůbec relevantní, zda bylo či nebylo celní prohlášení ověřováno. Pokud např. vydal celní úřad rozhodnutí o sazebním zařazení (za předpokladu, že dovozce poskytl veškeré správné informace k výrobku, aby mohl celní úřad posoudit výrobek), dovozce se jím řídí a vyplní podle toho své JSD, a následně se ukáže, že rozhodnutí celních orgánů nebylo správné, pak bez ohledu na to, zda bylo JSD ověřováno či nikoliv, jde o chybu způsobenou aktivním jednáním celních orgánů.
194. Žalovaný považuje za účelové tvrzení žalobce, že Tchaj-wan je součástí Číny, neboť pro účely uplatňování celních a statistických předpisů je zcela jednoznačně odlišováno celní území Tchaj-wanu od pevninské Číny, a to právě kódy CN a TW (str. 78). Podle žalobce je rozhodné znění čl. 23 starého celního kodexu, které hovoří o původu zboží v určité zemi. Změnu přinesl až nový celní kodex, který v čl. 60 rozlišuje mezi „zemí“ a „celním územím“. Podle názoru žalobce jde o věcnou změnu. Důvody této změny nejsou z důvodové zprávy zřejmé. Případná chyba v legislativním procesu unijních předpisů nemůže jít k tíži žalobce. Žalovaný se mýlí i v tomto případě, neboť při posouzení, zda je zboží TW součástí Čínské lidové republiky či nikoliv, nebylo nutné ověřování kolonky 34a celní deklarace. Šlo o otázku právní, která byla správci cla známa z moci úřední. Dále měl správce cla znát z vlastní úřední činnosti, že čl. 23 celního kodexu váže původ zboží na „zemi“ nikoliv „celní území“.
195. Žalobce odmítá i názor, dle kterého „pokud odvolatel svá současná tvrzení považuje za pravdivá a reálná a svůj postup označuje za legitimní a v dobré víře, pak měl v daných celních prohlášeních deklarovat „stát" původu ČLR kódem CN v kolonkách 34 daných celních prohlášení a nikoliv „celní území Tchaj-wanu" kódem TW“ (str. 82). Žalobce se řídil nařízením č. 1833/2006, které pro Tchaj-wan používalo kód TW. Byl přesvědčen, že celní prohlášení bylo vyplněno správně, když správnost svého názoru opíral o jednání celních orgánů, které již výše popsal (pasivita, i když celní orgány věděly, že zboží čínského původu je odesíláno přes Tchaj-wan; aktivní jednání celních orgánů při propuštění zboží v roce 2012, když měly vědět, že Tchaj-wan je součástí Čínské lidové republiky a kdy nezohlednily text čl. 23 starého celního kodexu, který vztahuje původ zboží pouze na „zemi“, nikoliv na „celní území“). Teprve až při kontrole správce cla tvrdil, že tento údaj není 206 správný, ale je chybný. Teprve poté v souvislosti se žádostí o prominutí cla se žalobce dovolává dobré víry a legitimního očekávání, které vycházelo z jednání celních orgánů. 11. Z výše uvedeného vyplývá, že právní názor správce cla je nezákonný, když veškeré své úvahy postavil na podmínce, že údaje v celním prohlášení (kolonka 34a) nebyly ověřovány. Jak vyplývá z výše uvedeného, podmínka „ověřováno“ nebyla vzhledem k charakteru chyby, které se společnost dovolává, relevantní. Žalovaný provedl izolované citace z judikatury, aniž by posoudil povahu chyby celního orgánu. Chyby celních orgánů, které žalobce uvedl, jsou dány objektivně. Jsou evidentní, vyplývají z listin uložených ve spisu případně z objektivního práva (právní postavení Tchaj-wanu, text čl. 23 celního kodexu). Celní orgány měly dle žalobce dostatek informací, aby již v roce 2012 při dovozu prvních zásilek spojovacích prostředků z Tchaj-wanu u žalobce, ale i u ostatních dovozců prověřily původ zboží. Je zcela běžnou praxí celních orgánů, že celní orgány při dovozu požadují složit celní jistotu při podezření, že zboží má jiný původ. K tomu měly dostatek informací již v roce 2011 (viz Zpráva z mise č. 1, bod 1.1, str. 3) a nejdéle 14. 3. 2012 (bod 2.2. Závěrečné zprávy OLAF). Složení celní jistoty umožňuje čl. 190 starého celního kodexu. Není ani pravda, že by kontrolou údajů v JSD celní orgány narušily a omezily mezinárodní obchod. Naopak by celní orgány chránily vnitřní trh, jak opakovaně uvádějí, již v roce 2012. Dovozci by tak získali od celních orgánů informace, že zboží z Tchaj-wanu je podezřelého původu (tu informace celní orgány měly k dispozici) a realizovali by dovoz z jiných států nebo by ho ukončili. Tím by ochránily vnitřní trh EU.
III. Vyjádření žalovaného
K bodu IV. žaloby
196. Žalovaný odkázal na str. 44 až 52 žalovaného rozhodnutí. Úvahy žalobce o tom, že písemnosti vydávané orgánem veřejné moci, jakým OLAF nepochybně je, mají soukromý charakter, má žalovaný za nesprávné. OLAF vydal v daném případě informaci z mise spolu s přílohou informace z mise a následně pak zprávu z mise 2016. Tyto písemnosti byly vydány orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci (pravomoci OLAF). Jedná se tedy o prohlášení orgánu veřejné moci (zde orgánu, do jehož působnosti spadá provádění mezinárodních šetření a odhalování podvodů při dovozu zboží). Jestliže není prokázán opak, pak tyto listiny prokazují pravdivost toho, co je v nich uvedeno (ust. § 94 odst. 1 daňového řádu). Z ničeho dle žalovaného nevyplývá, že by celní orgány považovaly listiny získané od OLAF za důkazy vyšší právní síly. Tyto listiny vyhodnotily podle jejich obsahu tak, že nadnárodní kontrolní orgán (OLAF) provedením mise na Tchaj-wanu prokázal, že dochází k obcházení antidumpingového cla při dovozu spojovacího materiálu a současně objasnil mechanismus těchto podvodů (překládky čínského spojovacího materiálu na Tchaj-wanu). Jinak řečeno, žalovaný hodnotil zprávy OLAF tak, jako by se jednalo o zprávy vypracované vnitrostátním kontrolním orgánem ve smyslu čl. 11 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, EURATOM) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (dále „nařízení o vyšetřování OLAF“). Pravdivost a průkaznost zpráv OLAF či vnitrozemského kontrolora nelze vyvrátit pouhými spekulacemi bez předložení konkrétních důkazů. OLAF ve spolupráci s tchajwanskými orgány spároval jednotlivé kontejnerové zásilky čínského spojovacího materiálu přeloženého na Tchaj-wanu do jiných kontejnerů s kontejnerovými zásilkami dopravenými do EU právě z Tchaj-wanu. Prokázal tím čínský původ dovezeného spojovacího materiálu propuštěného jednotlivými subjekty do volného oběhu v EU. Mezi subjekty, které propustily čínský spojovací materiál do volného oběhu s nesprávně deklarovaným tchajwanským původem byl i žalobce v případě dvou celních prohlášení. Celní orgány tedy v daném případě vycházely z obsahu listin, které mají podle tuzemské právní úpravy veřejný charakter. To není v rozporu s žalobcem citovanou právní úpravou a ani soudní judikaturou. Se zprávami OLAF bylo nakládáno jako z důkazními prostředky (byly hodnoceny podle svého obsahu na základě tuzemských právních předpisů). Naproti tomu žalobce se opírá pouze o důkazní prostředky, které předložil již při celním řízení (jejich správnost a pravdivost byla šetřením OLAF vyvrácena), žádné nové důkazy svých tvrzení žalobce nepředložil.
197. Žalobce sice již od okamžiku zahájení opakované kontroly po propuštění zboží napadá veškeré myslitelné kroky celních orgánů a informace vyplývající ze spisu, avšak jedná se pouze o teorii bez konkrétních důkazů. Pokud již žalobce navrhuje provedení důkazů, jedná se zpravidla o těžko proveditelné výslechy zahraničních osob, navíc osob, které na obchodu profitovaly. Pokud jde o soudní judikaturu, kterou žalovaný ve svém rozhodnutí argumentoval, pak žalovaný nepochybuje o tom, že argumentace žalobce je v projednávaném případě podrobnější a zejména rozsáhlejší, než tomu bylo u žalob projednaných soudy v dřívějších případech (Metalvis, s.r.o., Napko spol. s.r.o., BMKCo, s.r.o.). Nicméně tyto soudy se zabývaly argumentací žalobců směřující do zjištěného stavu věci, do obsahu zpráv OLAF apod., tak, jako v projednávaném případě. Argumentace žalovaného a odkazy na soudní judikaturu v žalovaném rozhodnutí na projednávanou věc dopadají, a je k nim třeba přihlédnout.
198. Žalovaný se v odůvodnění žalovaného rozhodnutí zabýval tím, že bezprostředními důkazy v podobě tchajwanských celních prohlášení nedisponuje a nemůže je získat. To však není překážkou doměření antidumpingového cla. Žalovaný při řešení této otázky odkázal na konkrétní rozsudky tuzemských soudů (str. 45 žalovaného rozhodnutí).
199. OLAF je orgánem veřejné moci s vyšetřovací pravomocí na mezinárodní úrovni. Podklady, které zpracoval a předal tuzemským celním orgánům v podobě informace z mise s přílohou a zprávy z mise 2016 jsou dostatečným podkladem pro doměření cla, i když k nim nejsou přiloženy jednotlivé tchajwanské deklarace nebo další dokumenty, jejichž předložení vyžaduje žalobce. Žalovaný má shromážděné podklady za dostatečné a stav věci za řádně doložený. Žalobce skutečnosti prokázané šetřením OLAF nevyvrátil a důkazy o pochybení OLAF nepředložil. V podání žalobce se jedná o pouhé nepodložené spekulace směřující k odvrácení platby cla jakýmkoliv způsobem. Podle názoru žalovaného jsou všechny dotčené zprávy OLAF řádnými důkazními prostředky prokazujícími zjištěný stav věci a jsou použitelné v řízení před celními orgány. Žalovaný nemá k dispozici žádné písemnosti, které obdržel OLAF od DOI mimo těch, které tvoří přílohu zprávy z mise 2016 (s těmi byl žalobce seznámen). Žalovaný a ani CÚ KHK neodmítli žalobci poskytnout žádné podklady, které měli k dispozici. Žalovanému nepřísluší, aby výsledky vyšetřování OLAF jakkoliv přehodnocoval nebo ověřoval vlastním pátráním. Způsob šetření, získané informace, výsledky prováděných šetření a celkový průběh mise je dostatečně popsán ve zprávě z mise 2016. Zprávy předložené ze strany OLAF byly dostatečné k přijetí prvoinstančních rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného. Informace z mise, příloha informace z mise a zpráva z mise 2016 byly v daném případě rozhodnými podklady pro vydání předmětných rozhodnutí. Způsob, jakým OLAF k závěrům v těchto podkladech dospěl, je zřejmý ze zprávy z mise 2016. Obsah listin, které si vyměňoval OLAF a DOI, které nebyly přílohami zpráv OLAF, jsou pro daný případ zcela irelevantní.
200. Žalobce neustále napadá proces vzniku přílohy informace z mise (tabulky v EXCEL), přitom z kontextu je zcela zřejmé, že tuto tabulku zpracoval OLAF na základě informací zjištěných jednak od členských států a jednak od tchajwanských orgánů. OLAF získával informace o kontejnerových zásilkách spojovacího materiálu od členských států a pároval je s informacemi, které získal od tchajwanských orgánů. Podstatná při tom byla identifikační označení jednotlivých kontejnerů. OLAF získal od členských států identifikaci zásilek spolu s označením kontejnerů, kterými byl do EU dopraven spojovací materiál z Tchaj-wanu. Dále OLAF získal od tchajwanských orgánů čísla kontejnerů, které ve stejném období opustily tchajwanský přístav naložené čínským spojovacím materiálem. Pokud se čísla kontejnerů shodovala, nepochybně se v nich nacházel čínský spojovací materiál, který byl dopraven do EU. Tchajwanské orgány zjištění doplnily i tím, že identifikovaly jednotlivé kontejnerové zásilky čínského spojovacího materiálu dopravené z ČLR na Tchaj-wan (do jeho svobodných pásem a skladů, kde probíhala překládka), doplněny byly i identifikační údaje jednotlivých tchajwanských importních a exportních deklarací. Žalovaný nemá o obsahu informace z mise a její přílohy nejmenší pochybnosti, má ji za průkaznou a argumentaci žalobce za účelovou.
201. Ke každému z kontejnerů je uvedeno veškeré zboží z faktury. Pokud v rámci dřívějších misí údaje o obsahu dvou kontejnerů nebyly uvedeny duplicitně, pak důvodem byl patrně obecnější popis zboží. Jak sám žalobce na jiném místě uvedl, obsah celého celního prohlášení byl sumarizován do jednoho řádku tabulky. Mohlo jít také např. o důsledek filtrování a kopírování dat a vůbec práce s daty (pracovník OLAF, který zpracovával podklady, mohl být pečlivější a duplicitně uvedené informace vyfiltroval). Přesné důvody nejsou žalovanému známy. Nicméně kontejnerové zásilky byly šetřením OLAF jednoznačně ztotožněny a bylo nade vší pochybnost prokázáno, že v případě obou předmětných celních prohlášení žalobce dovezl do tuzemska celkem 4 kontejnery čínského spojovacího materiálu. Skutečnost, že každá fakturovaná položka byla v příloze informace z mise uvedena dvakrát na věci nic nemění. Šetřením bylo doloženo, že kontejnery MSKU4264856, MSKU3107641, MSKU2977919 a MSKU2886830, které byly dopraveny do tuzemska, obsahovaly spojovací materiál s původem v ČLR. Jednalo se tedy o zásilky čínského spojovacího materiálu propuštěného do volného oběhu na návrh žalobce s chybně deklarovaným tchajwanským původem. Žalovaný nemá pravomoc vyžadovat na tchajwanských orgánech údaje z jejich celních databází. S tchajwanskými orgány spolupracoval OLAF v rámci prováděné mise. K rozboru způsobu zpracování údajů za jednotlivé mise OLAF žalovaný dodává, že se jednalo o různé mise v různých obdobích, na kterých se mohli podílet různí pracovníci jak OLAF, tak spolupracujících tchajwanských orgánů i členských států. Někteří pracovníci mohli vycházet z popisu zboží v celních prohlášeních, jiní z obecného popisu obsahu faktur a jiní pracovali s každým řádkem faktury. Žalovanému není známa metodika postupu OLAF a tchajwanských orgánů. Popis zboží v tabulkách vyhotovených OLAF v různých misích nemá absolutně žádný vliv na prokázané skutečnosti, které vedly k vydání nejprve prvoinstančních a poté žalovaného rozhodnutí. Popis zboží v tabulkách z prvních misí je ve vztahu k žalobě proti žalovanému rozhodnutí zcela irelevantní. V projednávaném případě žalovaný vycházel z mise OLAF uskutečněné v roce 2016 a nikoliv z dřívějších misí. Výsledky dřívějších misí žalovaný hodnotil v souvislosti s dřívějšími případy doměřovacích řízení. Způsob, jakým je popsáno dovezené zboží v rámci první mise, nemá žádný dopad na výsledky mise OLAF v roce 2016. Případné nedostatky ve zprávách OLAF, které nedopadají na projednávaný případ, nemají žádný vliv na zákonnost prvoinstančních rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného. Pro žalovaného je rozhodující, zda lze ztotožnit zásilky spojovacího materiálu dopraveného do ČR se zásilkami čínského spojovacího materiálu dopraveného na Tchaj-wan z ČLR a zde přeloženého do jiných kontejnerů. V daném případě ke ztotožnění došlo. Ke spekulacím žalobce ve vztahu k dokazování přílohou informace z mise žalovaný odkazuje na odůvodnění žalovaného rozhodnutí a znovu opakuje, že tabulka obsahuje údaje o tuzemské deklaraci (sloupce B až E – především ev. č. celního prohlášení a kontejneru), o vývozu z Tchaj-wanu (sloupce I až W – především číslo kontejneru, vývozní deklarace, předchozího dokladu – importní deklarace, režim, popis zboží s množstevními údaji) a o dovozu na Tchaj-wan (sloupce X až AJ – především číslo deklarace, kontejneru, režim a údaje o zboží) – viz také str. 11 a 12 žalovaného rozhodnutí. Žalobce neustále klade důraz na popis zboží v tabulce, jako by se jednalo o jediný důkaz totožnosti zásilky, avšak ke ztotožnění zásilek došlo především na základě sledování pohybu kontejnerů, které jsou jednoznačně identifikovány, na základě čísel tchajwanských deklarací a údajů v nich (např. režim, předchozí evidence). Žalovaný má za podstatné, že tchajwanské orgány ztotožnily zásilky čínského spojovacího materiálu přeložené na Tchaj-wanu do jiných kontejnerů a následně exportované z Tchaj-wanu se zásilkami, které byly dopraveny do EU a propuštěny zde do volného oběhu. Je zcela irelevantní, jakým způsobem bylo zboží v tabulce rozčleněno, kdo toto rozčlenění učinil a co ho k tomu vedlo. Tuzemské celní orgány nemají a přirozeně ani nemohou mít informace o způsobu vedení evidencí zboží na Tchaj-wanu, mimo těch, které byly popsány ve zprávách OLAF (viz např. celní režimy a jejich význam, způsob deklarace – bod 3.2 zprávy z mise 2016). Pokud se množství zboží lišilo, projevilo se to i v tabulce (viz bod 3.2 zprávy z mise 2016 – vysvětlení polským celním orgánům).
202. Žalobce účelově hledá nedostatky na srozumitelných podkladech, hledá nezákonnost tam, kde není a snaží se vyvolat dojem zásadních rozporů v předložených dokumentech. Nepodložená tvrzení, že tchajwanské orgány nepracovaly nezávisle, jsou čiré spekulace a nemají oporu ve spisu. Způsob provedení mise a spolupráce s tchajwanskými orgány je popsán ve zprávě z mise 2016. Tchajwanské orgány doložily OLAF informace o původu zásilek dopravených do EU především na základě čísel kontejnerů, která jsou jedinečná. Čísla kontejnerů naložených spojovacím materiálem opouštějící tchajwanská svobodná pásma souhlasila s čísly kontejnerů se spojovacím materiálem dopravených do EU (včetně 4 výše uvedených kontejnerů žalobce). Současně tchajwanské celní orgány vlastním šetřením zjistily a sdělily OLAF, že tyto kontejnerové zásilky spojovacího materiálu mají čínský původ. Před jejich vývozem z Tchaj-wanu v režimu F5 (výstup ze svobodného pásma) byly tyto zásilky spojovacího materiálu dovezeny z ČLR a zboží mělo čínský původ. Do tchajwanského svobodného pásma bylo toto zboží dopraveno v režimu F1. Jak vyplývá ze zprávy z mise 2016, formuláře F1 mají vazbu na formuláře F5. Každá položka v poli 33 odpovídá související položce na formuláři F1 a je s ní propojena. Vedle každé položky je uvedeno související číslo prohlášení F1 a množství je kontrolováno počítačovým systémem. Takto se vyřizuje každá položka vyvážená ze svobodného pásma, u níž došlo k překládce. Z těchto údajů jednoznačně vyplývá mechanismus ztotožnění zásilek a prokázání původu, a to bez ohledu na způsob členění zboží a jeho popis v tabulce. Výše popsaný způsob evidence zboží v tchajwanských svobodných pásmech se rozhodně netýká pouze období v roce 2014 až 2016, vztahuje se i k roku 2012, viz bod 2.3.1 zprávy z mise 2016, který se vztahuje jak k případu OF/2015/2002 (leden 2012 až červen 2014), tak k případu OF/2015/01332 (červenec 2014 až únor 2016). Na tom, v jaké struktuře předaly tchajwanské orgány data OLAF, s ohledem na výše uvedené, naprosto nezáleží.
203. Žalovaný trvá na svém výroku, který žalobce opakovaně napadá a vytrhuje z kontextu: „Údaje týkající se čísel kontejnerů a tchajwanských deklarací ve spojení s popisem zboží, počtem kusů a hmotností identifikují zásilky velmi přesně.“ Žalobce zcela pomíjí, že popis zboží a uvedené množství má v příloze informace z mise až druhořadý význam. Prvotní identifikací je označení a pohyb jednotlivých kontejnerů, pak následují čísla celních prohlášení a jejich provázanost. Údaje o zboží pak pouze potvrzují identifikaci, bez ohledu na to, zda jsou rozepsány v členění podle faktur nebo jsou popsány obecněji. Krom toho není vyloučeno (naopak, je to vysoce pravděpodobné), že zásilky spojovacího materiálu byly při dovozu z ČLR na Tchaj-wan doloženy fakturami, které obsahovaly stejný popis zboží a stejné množstevní údaje. Jednalo se totiž o obchodní operace, které měly zastřít skutečný původ zboží, nikoliv jeho druh a množství.
204. Žalovaný v odůvodnění žalovaného rozhodnutí uvedl příklad fungování ekonomického režimu, reagoval tak na argumentaci žalobce v tom smyslu, že propuštění zboží do volného oběhu má pro celní evidenci zcela jiné důsledky (celní dohled zde končí) než propuštění do ekonomického režimu (zboží je i nadále pod celním dohledem). To platí i pro svobodná celní pásma a sklady (zde je pod celním dohledem vstup a výstup zboží do/z nich). Touto argumentací však žalovaný současně netvrdil, že přesně tak funguje evidence v tchajwanském svobodném pásmu.