119. Pokud navrhovatelé poukazují na chybějící stanovisko Krajské hygienické stanice, konstatuje soud, že tento dotčený orgán byl obeslán jak v rámci společného jednání, tak byl posléze pozván na veřejné projednání návrhu OOP, kam se však nedostavil. Krajská hygienická stanice pouze na základě výzvy k uplatnění stanoviska k návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek zaslala stanovisko ze dne 29. 6. 2015 s tím, že z hlediska požadavků ochrany veřejného zdraví s rozhodnutím o námitkách a vypořádáním připomínek souhlasí. Za těchto okolností nelze odpůrci vytýkat, že neopatřil stanovisko tohoto dotčeného orgánu, neboť odpůrce nemá žádné nástroje k tomu, aby předložení stanoviska na příslušném dotčeném orgánu vymohl. Ze závazného stanoviska Krajské hygienické stanice ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. S-KHSSC 53671/2017, č. j. KHSSC 53671/2017, které bylo vydáno k územnímu řízení pro stavbu „D3 0301-0303 P. –V.“ a kterým soud na návrh navrhovatelů provedl důkaz, nicméně plyne, že tento dotčený orgán v dalších navazujících řízeních plní své úkoly na úseku ochrany zdraví před hlukem. Tato námitka není důvodná.
Rozpor výroku napadeného OOP s Vyhodnocením vlivů na udržitelný rozvoj území
120. Dále navrhovatelé namítají, že výrok napadeného OOP neobsahuje některá opatření navržená ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, konkrétně v jeho části A – Vyhodnocení vlivů na životní prostředí; např. povinnost zpracovat hydrologický posudek (str. 52), báňsko-historický posudek (str. 51), podrobnou hlukovou a rozptylovou studii (str. 47 a 53), hodnocení zásahu do regionálního biocentra ÚSES RBC 1382 (str. 49), hodnocení vlivů na krajinný ráz (str. 55) atd. Důvod, proč tato opatření nezařadil, přitom odpůrce nijak nezdůvodnil.
121. Odpůrce s tím, že výrok neobsahuje některá opatření obsažená ve Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, nesouhlasí. Nikoli vše uvedené ve Vyhodnocení vlivů na životní prostředí lze beze zbytku přebrat do výrokové části návrhu územně plánovací dokumentace; tím spíše ne do zásad územního rozvoje, které se musí ze zákona vyznačovat určitou mírou obecnosti. Navrhovateli uváděné příklady by se přitom neobešly bez detailního zkoumání poměrů. Dodává také, že Ministerstvo životního prostředí nemělo ani k návrhu napadeného OOP ani k Vyhodnocení vlivů na životní prostředí žádné námitky, jak plyne z jeho vyjádření ze dne 29. 6. 2015.
122. Soud poukazuje na to, že – jak již bylo řečeno v bodě 88 tohoto rozsudku – Zásady územního rozvoje a Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území jsou relativně samostatné dokumenty a nikoli vše, co je součástí Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, musí být nezbytně také součástí Zásad územního rozvoje. Dále se soud ztotožňuje s odpůrcem, že nikoli všechna opatření lze do Zásad územního rozvoje zařadit, aniž by se odpůrce prohřešil proti jejich obecnosti stanovené § 36 odst. 3 stavebního zákona.
123. K návrhu zásad územního rozvoje (včetně vyhodnocení vlivů na životní prostředí, vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví a vyhodnocení vlivů na soustavu Natura 2000 a dalších podkladů dle § 37 odst. 7 stavebního zákona) vydalo dne 23. 3. 2015 stanovisko podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí Ministerstvo životního prostředí, jeho podmínky přitom navrhovatel zohlednil v bodě 5 napadeného OOP, pokud jde o koridor dálnice D3, a v bodě 9 napadeného OOP, pokud jde o koridor V. spojky a dále pak v bodě 10 napadeného OOP, s tím, že zahrnuta byla pouze ta opatření, které jsou relevantní z hlediska podrobnosti zpracování napadeného OOP; tedy ta, která svojí podrobností nenáleží svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu či dalším navazujícím rozhodnutím (§ 36 odst. 3 stavebního zákona). Námitka je nedůvodná.
Nevyhodnocení vlivu napadeného OOP na veřejné zdraví
124. Konečně navrhovatelé namítají, že nebyl vyhodnocen vliv napadeného OOP na veřejné zdraví, ačkoli tato povinnost plyne z § 19 odst. 1 zákona o EIA. V rámci Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je dopadu na lidské zdraví věnována toliko jedna strana textu a několik dalších částí týkajících se dopadu na veřejné zdraví jsou nesystematicky roztroušeny po celém dokumentu; nelze je tedy jednoznačně identifikovat a ověřit, že je zpracovala osoba s příslušnou autorizací. To je přitom nezbytné v případě, že zpracovatel není oprávněn určitou část vypracovat sám (srov. § 19 odst. 1 zákona o EIA nebo § 159 odst. 2 stavebního zákona).
125. Odpůrce nesouhlasí s tím, že nebyl řádně vyhodnocen vliv napadeného OOP na veřejné zdraví. Hodnocení vlivů na lidské zdraví provedeno bylo, a to v bodě 6 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí; zpracovala je autorizovaná osoba ve smyslu § 19 zákona o EIA (informace obsažena na straně 2 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí).
126. Soud ze správního spisu zjistil, že – v souladu s tvrzením odpůrce – se na vypracování Vyhodnocení vlivů na životní prostředí se podílela P. D., držitelka osvědčení odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví podle § 19 zákona o EIA (str. 2 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí). Vlivy napadeného OOP na veřejné zdraví se odpůrce obecně zabýval v části 6.1.1 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, přičemž vycházel z rozptylové a hlukové studie, které soud pokládá za přijatelné, byť jsou staršího data (srov. bod 41 tohoto rozsudku). Z povahy věci se napadené OOP může dotknout veřejného zdraví zejména prostřednictvím znečištění ovzduší a hlukem. Dálnice D3 jakožto nová komunikace odvede z center některých obcí dopravu, čímž dojde ke zlepšení situace v oblasti veřejného zdraví; naopak v případě těch obcí, v jejichž blízkosti povede dálniční těleso, se může situace zhoršit. Na veřejné zdraví bude mít vliv jak výstavba, tak vlastní provoz dálnice D3. Z hlediska znečištění ovzduší představují riziko zejména částice PM 10 a PM 2,5 a polycyklické aromatické uhlovodíky; dále hrozí v souvislosti s provozem dálnice zvýšení hluku, přičemž odpůrce vyjmenoval ty obce, na které může napadené OOP mít mírně negativní vliv. V zásadě tatáž rizika pro ochranu veřejného zdraví spatřuje odpůrce z hlediska V. spojky, s tím rozdílem, že okruh dotčených obcí je pochopitelně odlišný. Odpůrce navrhuje při přípravě konkrétních záměrů (jednotlivých úseků) dbát o ochranu veřejného zdraví tím, že bude zpracována podrobná hluková studie, obsahující návrh protihlukových opatření, a rozptylová studie, obsahující návrhy na minimalizaci negativních vlivů znečišťujících látek v ovzduší.
127. Soud shrnuje, že se odpůrce otázkou ochrany veřejného zdraví zabýval, a to způsobem přiměřeným obecnosti, jíž se vyznačují Zásady územního rozvoje. Jelikož jsou obě liniové dopravní stavby zatím navrhovány jen v podobě koridoru (který sám o sobě zásah do životního prostředí představovat nemůže – srov. bod 44 tohoto rozsudku), nelze dospět k určitějším závěrům o vlivu na životní prostředí a tím méně navrhnout konkrétní opatření k jejich zmírnění. Odpůrce tato opatření zmiňuje pouze typově (např. protihlukové stěny), předpokládá jejich konkretizaci v nižších stupních územního plánování. Důraz na ochranu veřejného zdraví se objevuje i ve výroku [čl. 120 písm. a), čl. 143 písm. n) a čl. 191a Zásad územního rozvoje Středočeského kraje ve znění napadeného OOP]. Netřeba zdůrazňovat, že Zásady územního rozvoje Středočeského kraje ve znění napadeného OOP jsou závazné jak pro obce při tvorbě územních plánů, tak pro stavební úřady při vydávání územních rozhodnutí, stejně jako zákonem stanovené limity prašnosti a hluku. Námitka je nedůvodná.
Závěr a náklady řízení
128. Návrh není důvodný. Soud jej proto zamítl (§ 101d odst. 2, věta druhá s. ř. s.).
129. Soud neprovedl důkaz těmi listinami předloženými navrhovateli, které jsou součástí správního spisu, jenž měl soud k dispozici a z jehož obsahu vycházel. Dále soud neprovedl ty důkazy, které, s ohledem na to, že pro rozhodnutí soudu nebylo zapotřebí zjišťovat skutkový stav nad rámec toho, jak byl zjištěn z předloženého správního spisu a z provedených důkazů, považoval za nadbytečné. Jde o prodloužení jeho platnosti stanovisko Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměrů dálnice D3 – Středočeská část na životní prostředí ze dne 2. 6. 2017, Dokumentací pro územní rozhodnutí pro stavbu V. spojky, Technickou studií D3, Informacemi o postupné rekonstrukci IV. železničního Koridoru, Informacemi o zprovoznění Silničního okruhu kolem Prahy, Informacemi o kvalitě ovzduší, Hlukovou studií po uvedení části Silničního okruhu kolem Prahy do předčasného užívání datovanou 03/2012 a zpracovanou společností P., Měřením hluku z automobilové dopravy v obcích J., H. J. a K. po uvedení Silničního okruhu kolem Prahy do provozu zpracovaným dne 26. 11. 2012 O. K., zápisem z členské schůze navrhovatele a) z 9. 11. 2015, Metodickým sdělením Ministerstva pro místní rozvoj k počátku závaznosti Politiky územního rozvoje České republiky ve znění Aktualizace č. 1, grafy znázorňují nárůst počtu obyvatel v obcích J. a J. u P., článkem autora P. B. ze dne 19. 11. 2018 s názvem „Kilometr za miliardu?“, údaje ze sčítání dopravy 2016 v úsecích V. – P. a J. – V., části Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, Jihomoravského kraje a pardubického kraje týkající se obvyklé šíře koridorů.
130. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé neměli ve věci úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci pak soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jde o vyšší územně samosprávný celek, který by měl disponovat dostatečným odborným a jiným zázemím k tomu, aby svá opatření obecné povahy v soudním řízení uhájil vlastními zaměstnanci (přiměřeně srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2012, č. j. 2 As 104/2012-35). Pokud se tedy odpůrce nechal zastoupit advokátem, považuje soud s tím spjaté náklady za nedůvodně vynaložené.
131. Osoby zúčastněné na řízení mají podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s povinnostmi uloženými soudem. Jelikož soud v tomto řízení osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 6. prosince 2018
Mgr. Jitka Zavřelová, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. A.
\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000\u0000