107. Z citované právní úpravy tak vyplývá, že v chráněném ložiskovém území není a priori vyloučeno umisťovat stavby, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska. Lze tak připustit, že by na takovém území mohla být vymezena plocha výroby. Nicméně platí, že je dán veřejný zájem na ochraně nerostného bohatství, proto pouze skutečnost, že je takové vymezení možné, neznamená, že k takové úpravě odpůrce přistoupí. Odpůrce uvážil, že převažuje veřejný zájem na ochraně nerostného bohatství, navíc po dobu 15 let, kdy měl navrhovatel a) možnost pozemky využít jako plochy výroby, se tak nestalo a ani v návrhu soudu navrhovatel a) neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že činil kroky vedoucí k užívání dotčených pozemků k výrobě.
108. Navrhovatel i do této části nakopíroval výřezy z katastrální mapy a ortofotomapy a dále výřez z letecké mapy (mapy.cz), ze kterých je zjevné, že je na dotčené pozemku zeleň (stromy, keře, louka). Již výše zdejší soud odkazoval na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011-74, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, ve kterých Nejvyšší správní soud dovodil, že nedochází ke zkrácení na právech vlastníků pozemků, jejichž pozemky jsou v územním plánu funkce upraveny tak, jak to odpovídá faktickému stavu, byť původní územní plán vymezoval na dotčeném pozemku jinou plochu (plochu výroby). Zároveň se soud neztotožňuje s názorem navrhovatelů, že by vymezení plochy NK bylo v této části lokality Huřvin těžko pochopitelné. Vzhledem k tomu, že odpůrce vyhodnotil jako převažující zájem na ochraně nerostného bohatství, neměl za dostatečný zájem na zastavitelnosti dotčené plochy a vzhledem k tomu, že jsou v současnosti dotčené pozemky zarostlé zelení, vymezil tuto plochu v souladu s tímto faktickým stavem, aniž by tím byla případně do budoucna omezena těžba nerostů nacházejících se v dobývacím prostoru (a ložisku nerostných surovin) pod touto plochou. Není nezbytné, aby byly plochy krajinné zeleně vymezovány toliko v návaznosti na biokoridory. Na str. 432 odůvodnění napadeného územního plánu je pak k výroku G.7.1.13 Plochy přírodní uvedeno, že „[p]lochy přírodní jsou v ÚP zastoupeny jediným typem plochy s rozdílným způsobem využití, a sice plochami krajinné zeleně (NK), které zajišťují důslednou ochranu všech přírodních a přírodě blízkých ploch mimo plochy lesa, zejména za účelem zvýšení ekologické stability a retenční kapacity krajiny a s cílem zajištění funkčnosti prvků ÚSES na území města.“ Jak již popsal soud výše, na dotčeném pozemku se zjevně nachází plocha se stromy, keři a trávou, jedná se tak o přírodní, resp. přírodě blízkou krajinu, a vymezení plochy NK tak není v rozporu s tímto jejím stávajícím užitím.
109. Soud souhlasí s navrhovatelem, že je z odůvodnění napadeného územního plánu patrné, že je sídlo H. vyhodnoceno jako vhodná lokalita pro rozvoj dalších ekonomických aktivit. Např. na str. 13 odůvodnění napadeného územního plánu je výslovně akcentována vhodnost sídla Huřviny pro další rozvoj ekonomických aktivit, především v oblasti drobné a řemeslné výroby, výrobních a nevýrobních služeb a malého a středního podnikání. Na straně 81 odůvodnění napadeného územního plánu je pak „[d]alší přiměřený rozvoj drobné a řemeslné výroby v sídle H., v přímé návaznosti na stabilizované výrobní a komerční areály“ označen za „žádoucí“. Ovšem zároveň je v odůvodnění na str. 27 uvedeno, že navrhovaný rozvoj sídla H. představuje 20 % výměry v současné době zastavěného území a na str. 83 odůvodnění napadeného územního plánu je pak uvedeno, že „[v]šechny plochy pro rozvoj drobné a řemeslné výroby jsou v H. vymezovány v návaznosti na zastavěné území a ve vazbě na stávající výrobní z důvodu zacelení urbanistických proluk v dnes značně roztříštěné struktuře sídla a s cílem oboustranného obestavění některých komunikací, a tedy s cílem hospodárného nakládání s existující veřejnou infrastrukturou.“ Při porovnání těchto podmínek pro vymezení nových výrobních ploch v sídle Huřviny s grafickou částí napadeného územního plánu, má soud za to, že odpůrce těmto podmínkám dostál. Dotčený pozemek navrhovatele se totiž nenachází v přímé návaznosti na zastavěné území, naopak je obklopen dalšími pozemky, na kterých se v současné době nacházejí též stromy, keře a louka, což je významný rozdíl oproti plochám 195-Z a 191\u001eZ, které navazují na zastavěné území. Zároveň dotčený pozemek pouze ze své užší části navazuje na pozemní komunikaci, což opět představuje nesoulad s výše uvedenými podmínkami (naopak plocha 198-Z této podmínce zcela vyhovuje).
110. Faktické nevyužívání dobývacího prostoru, které ostatně ani odpůrce nijak nepopírá, když přímo ve výroku E.7 Dobývání ložisek nerostných surovin uvádí, že se „[s]tabilizuje plocha areálu bývalého hlubinného dolu na těžbu lupků v Huřvinách a vymezuje se jako stabilizovaná plocha těžby nerostů (TZ). Nevymezují se na území města Rakovník žádné nové plochy těžby nerostů pro otvírku nebo obnovení těžby nerostných surovin. Využití ploch v chráněném ložiskovém území, ložisku nerostných surovin a poddolovaném území bude podmíněno prokázáním využitelnosti s ohledem na uvedené limity území,“ neznamená, že by se nemohly uvedené zdroje využít v budoucnu. Na str. 423 odůvodnění napadeného územního plánu je v souvislosti s aktuálním nevyužíváním těžby nerostných zdrojů doplněno, že „[z] hlediska ochrany ložisek nerostných surovin je podstatný rozsáhlý výskyt ložisek, který opět limituje rozvoj obce. (…) V ÚP není vymezena žádná plocha aktivní těžby ani návrhová plocha pro těžbu nerostných surovin. Jediná stabilizovaná plocha těžby je vymezena v rozsahu bývalého hlubinného i povrchového dolu Rako – Lupky v jižní části Huřvin, který v současné době slouží pro primární zpracování lupků vytěžených v povrchovém dole Marta na území obce Lubná.“ Nicméně i přesto odpůrce setrval na tom, že je třeba vymezené lokality chránit ve veřejném zájmu na zachování dobyvatelnosti tohoto nerostného bohatství, což je ostatně i v souladu se skutečností, že ložiska nerostného bohatství jsou neobnovitelná, a vyžadují tak zvláštní a racionální přístup, neboť mohou být jako zdroj vytěženy v budoucnu.
111. V souvislosti s námitkou navrhovatele a) uplatněnou dne 27. 1. 2020, ve které zmínil své legitimní očekávání ohledně zastavitelnosti dotčeného pozemku, soud uvádí, že tato námitka byla v průběhu řízení o pořizování územního plánu uplatněna opožděně, a to z následujících důvodů:
112. Podle § 52 odst. 2 stavebního zákona námitky proti návrhu územního plánu mohou podat pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti. Námitky proti prvkům náležejícím regulačnímu plánu mohou uplatnit i osoby uvedené v § 85 odst. 2.
113. Podle § 53 odst. 2 stavebního zákona, dojde-li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, pořizovatel si vyžádá stanovisko příslušného úřadu a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Příslušný úřad ve stanovisku uvede, zda má být upravený návrh posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Upravený návrh a případné upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání; přitom se postupuje obdobně podle § 52.
114. Zdejší soud v rozsudku ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014-50, publ. pod č. 3212/2015 Sb. NSS, dovodil, že „[n]ámitky proti upravenému návrhu územního plánu, který je projednáván podle § 53 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 pouze v rozsahu provedených podstatných úprav, mohou podávat pouze ti vlastníci, jejichž pozemky byly podstatnou úpravou plánu dotčeny.“ Tento přístup je odůvodněn koncentrací řízení, která má za cíl stanovit v řízení o územním plánu, které je značně rozsáhlé, určité časové limity. Při opakovaném veřejném projednání se tak upravený územní plán projednává pouze v rozsahu provedených úprav a i námitky mohou dotčené osoby směřovat pouze do provedených úprav návrhu územního plánu. V důsledku toho se tak omezuje okruh dotčených osob, neboť námitky mohou v této fázi účinně podat již jen ti vlastníci pozemků a staveb dotčení takto dodatečně projednávanými podstatnými změnami v návrhu územního plánu.
115. Při porovnání grafické části územního plánu ve verzi před veřejným projednáním dne 28. 11. 2017 a ve verzi před opakovaným veřejným projednáním dne 29. 1. 2020 je patrné, že se funkční zařazení dotčeného pozemku v obou výkresech (I_2a_hlavní výkres_2017_09_04 a I_2a_hlavní_výkres_způsob_využití_území) nijak nezměnilo. Za této skutkové situace tak nebyl navrhovatel oprávněn podat ve vztahu k dotčenému pozemku námitky ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona. V situaci, kdy podají námitky vlastníci, jejichž pozemky nebyly dotčeny podstatnou úpravou již dříve veřejně projednaného návrhu územního plánu, se k takovým námitkách nepřihlíží. Zdejší soud dovodil, že se uplatní totožný koncept jako v případě námitek, které jsou podány opožděně (§ 52 odst. 3 stavebního zákona), nebo námitek, o kterých bylo rozhodnuto při vydání zásad územního rozvoje (§ 52 odst. 4 stavebního zákona). O takto podaných námitkách se tedy nerozhoduje. Odpůrce tak nebyl povinen rozhodnout o námitkách navrhovatele a), které podal ve vztahu k dotčenému pozemku a ve kterém odkázal na své legitimní očekávání ohledně zastavitelnosti tohoto pozemku až dne 27. 1. 2020, neboť se vztahovaly k pozemku, který nebyl dotčen podstatnou úpravou územního plánu
116. Nakonec nepovažuje soud za důvodnou ani námitku navrhovatele a), ve které upozorňoval na to, že byl prostor pod dotčeným pozemkem v minulosti částečně vytěžen a následně zavezen. Zavezení pozemků nijak nebrání tomu, aby v budoucnu došlo k dotěžení zbývajících prostor, navíc případné rozhodnutí o zavezení vytěžených prostor anebo obnovení těžby spadá již do regulace horního zákona. Pro potřeby územního plánování je toliko podstatné, že je v daném místě vymezen dobývací prostor, resp. chráněné ložiskové území. Právní existence těchto území chráněných zvláštním právním předpisem přitom nijak zpochybněna nebyla.
IV. Návrh na zrušení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemku p. č. XG
117. Dále navrhovatel a) brojí proti vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda (dále v této části jen „NZ“) na pozemku p. č. XG. Dotčený pozemek byl původním územním plánem odpůrce zahrnut do rezervy pro plochy se smíšenou funkcí, přičemž institut územní rezervy byl shodný před nabytím účinnosti zákona č. 403/2020 Sb., kterým bylo do stavebního zákona vloženo ustanovení § 23b. Shodný obsah měla i územní rezerva podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „starý stavební zákon“). Vzhledem k tomu, že napadený územní plán odkazuje na původní územní plán, má navrhovatel za to, že odpůrce měl při pořizování napadeného územního plánu řádně a přesvědčivě odůvodnit, proč se rozhodl územní rezervu pro plochy se smíšenou funkcí mj. na dotčeném pozemku proměnit ve stabilizovanou plochu s využitím NZ. Odůvodnění, že jde o plochy se zemědělskou půdou s I. třídou ochrany, bez dalšího považuje navrhovatel za nevěrohodné s ohledem na skutečnost, že napadený územní plán předvídá zábor zemědělské půdy s I. třídou ochrany o celkové rozloze 46,1711 ha a zábor zemědělské půdy s II. třídou ochrany o celkové rozloze 21,7679 ha. Odpůrce navíc na svých pozemcích ve shodné lokalitě (Zátiší) vymezuje významné množství nových zastavitelných ploch s dominantními funkcemi pro bydlení, a to právě na půdách s I. třídou ochrany. Navrhovatel pak proti zahrnutí dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ opakovaně brojil námitkami. Odpůrce měl konkrétně zdůvodnit, proč se rozhodl své pozemky zahrnout do zastavitelných ploch (s dominantní funkcí bydlení) a pozemky navrhovatele, které napadený územní plán zahrnuje do přechodové plochy kompaktního města a které vyplňují enklávu mezi plánovaným silničním obchvatem a školním statkem, nikoliv. Odpůrce měl podrobně zkoumat dodržení zásady proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnických práv navrhovatele a), ale neučinil tak. Navrhovatel a) má také za to, že ustanovení § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 609/2020 Sb. (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) bylo sice předmětem novelizace (provedené zákonem č. 284/2021 Sb.), avšak podle navrhovatele zmíněná novela § 4 odst. 3 a 4 tato ustanovení obsahově nezměnila, nýbrž pouze výslovně uvedla, co již bylo jejich obsahem před uváděnou novelou. Cílem novely nebylo podle navrhovatele zmírnění podmínek pro ochranu zemědělských půd I. a II. třídy ochrany, ale pouze výslovné stanovení jejich jednoznačného výkladu, a to vše při zachování jejich původního obsahu. Tato skutečnost svědčí podle navrhovatele o tom, že odpůrce nenaplnil svou povinnost řádně a přesvědčivě odůvodnit, proč se rozhodl zahrnout právě dotčený pozemek do plochy s využitím NZ, i když se v mnoha obdobných případech (na pozemcích o celkové výměře téměř 68 ha) rozhodl ochranu zemědělských půd s I. a II. třídou ochrany nepreferovat. Formální odkaz na § 4 zákona o ochraně ZPF v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele je nedostatečný. Jelikož si odpůrce na obdobných pozemcích v lokalitě Zátiší, které vlastní, vymezil zastavitelné plochy (s dominantním využitím pro bydlení), nese toto jeho jednání prvky libovůle. Podle navrhovatele je vymezení stabilizované plochy NZ na dotčeném pozemku nezákonné, odůvodnění tohoto kroku je nesprávné a nedostatečné, část napadeného územního plánu tak nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem, a nadto je vymezení stabilizované plochy NZ na dotčeném pozemku v rozporu se zásadou proporcionality, protože nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatele a).
118. Odpůrce ve vyjádření k tomuto návrhu sdělil, že jižní část pozemku p. č. XG byla v původním územním plánu vymezena jako výhledová plocha (ekvivalent plochy územní rezervy dle § 23b stavebního zákona), nikoli jako plocha změny. V době vyhodnocování územního plánu nebral zákon o ochraně ZPF rezervy v potaz, odvolávat se na vymezení ploch v předchozím územním plánu bylo možné jen pro plochy návrhové, a to ještě tak, že jejich využití zůstalo stejné jako v předchozí dokumentaci – z toho nevyplývá povinnost plochy takto vymezit, ale dává možnost takové pozemky do návrhu zahrnout, nejsou-li jiné vhodnější, navazující a bez omezení. Plochy, na kterých se nachází pozemky ve vlastnictví odpůrce severně od zastavitelné plochy 080-Z (koridor), zůstaly v návrhu jako plochy zastavitelné proto, že byly ve stejném rozsahu a ke stejnému účelu navrženy již v původním územním plánu, takže byla splněna podmínka § 4 odst. 4 v té době platného zákona o ochraně ZPF. Odpůrce uzavřel, že vymezení předmětných ploch bylo dostatečně odůvodněno, přičemž při vymezení těchto ploch odpůrce vycházel z právní úpravy platné v době vydání napadeného územního plánu. S připomínkami i námitkami navrhovatele a) se řádně vypořádal, přičemž námitky posoudil i z hlediska proporcionality.
119. Ve správním spise soud ověřil, že v hlavním výkresu původního územního plánu byl dotčený pozemek navrhovatele zařazen do rezervy plochy se smíšenou funkcí II. V napadeném územním plánu je již z většiny označen jako stabilizovaná plocha změny NZ a dále je dotčen plochou změny 080-Z DS – silniční doprava a plochami změn 156-Z a 155-Z VD – drobná řemeslná výroba a nakonec plochou změny 158-Z se způsobem využití PV – veřejná prostranství. Z výkresu II_3_Výkres_ZPF pak soud ověřil, že na dotčeném pozemku navrhovatele je evidován zemědělský půdní fond I. třídy ochrany.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
Hlavní výkres původního územního plánu
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
I_2a_Hlavní výkres způsob využití území
120. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl: „ – XG – nesouhlas s NK + PV požadujeme ponechat plochu pro výrobu + cesta“.
121. Odpůrce vypořádal připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 47 následovně: „ad h) akceptovat částečně – již v návrhu pro společné jednání je v severní části předmětného pozemku navrženo VD (drobná a řemeslná výroba) + DS (silniční doprava).“
122. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl:
- „ - 551/43, XCP – nesouhlas s NK + PV požadujeme ponechat plochu pro výrobu + pouze obchvat. Požadujeme, aby NK (540-K – nově zakreslená, 533-K – rozšířeno), bylo posunuto na pozemky ve vlastnictví Města.
- XG (část označená v návrhu ÚP jako NZ) Bylo dohledáno že v platném ÚP je i zbývající část vedena jako rezerva pro výrobu, tudíž žádám, aby i tato část byla ponechána dle současného platného ÚP jako VD nebo VZ.
- (…) Dále požaduji, aby na pozemkových parcelách č. XCS a XG od obchvatu k zemědělskému areálu Bulovna byla plocha stavby zemědělského charakteru, což by zcela odpovídalo i charakteru dané lokality (v platném územním plánu je tato část dokonce určena pro občanskou vybavenost), neboť naše rodina má v úmyslu rozšířit zemědělskou výrobu, a logicky musí nové zemědělské stroje (větších rozměrů) mít zaparkované v dojezdové vzdálenosti.“
123. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30, tak, že námitce částečně vyhověl. V souvislosti s jižní částí pozemku p. č. XG odkázal na původní územní plán, ve kterém byla plocha vymezena jako rezerva pro případné budoucí možné vymezení plochy smíšené, přičemž plocha rezervy se neposuzuje jako navržený způsob využití, k prověření územní rezervy dochází až po jejím vymezení, tj. po vydání územně plánovací dokumentace. Ke změně územního plánu nedošlo, a zůstal tak v platnosti původní způsob využití plochy, tj. orná půda. Odpůrce poukázal na to, že se pozemek nachází na půdách zemědělského půdního fondu s I. třídou ochrany, přičemž takovou půdu lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu, nebo pokud se posuzují plochy, které jsou jako zastavitelné obsaženy v platné územně plánovací dokumentaci, pokud při nové územně plánovací činnosti nemá dojít ke změně jejich využití. Podle odpůrce z důvodu, že dotčený pozemek nebyl vymezen v původním územním plánu jako zastavitelná plocha, jej nelze jako návrhovou zastavitelnou plochu vymezit ani v novém územním plánu. Odpůrce má za to, že tím byl splněn požadavek dotčeného orgánu státní správy na ochranu zemědělského půdního fondu, neboť převážil veřejný zájem spočívající v ochraně zemědělského půdního fondu. Dále odpůrce obecně odkázal na zásady stanovené v § 18 odst. 1 a 4 stavebního zákona.
124. Dále soud ověřil, že funkční vymezení dotčeného pozemku je ve výkresech I_2a_Hlavní výkres funkční využití území jak v rámci veřejného projednání návrhu územního plánu, tak v rámci opakovaného veřejného projednání územního plánu totožné a odpovídá vymezení, jak je popsáno výše v úvodu vypořádání tohoto návrhového bodu.
125. Dne 27. 1. 2020 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitky proti návrhu územního plánu s tím, že pro dotčený pozemek doslovně zopakoval námitky uplatněné již dne 4. 12. 2017 a navíc odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2013, č. j. 30 A 130/2012-141.
126. Jelikož byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen v původním územním plánu v rozporované části v územní rezervě, odkazuje soud na přiléhavý závěr Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 4. 8. 2016, č. j. 2 As 39/2016-51, ve kterém uvedl, že „[ú]zemní rezerva je pouze opatřením dočasným, které budoucí využití nijak nepředjímá. (…) Z výše uvedeného vyplývá, že z vymezení území jako územní rezervy či výhledu nelze dovozovat funkční využití, pro které je území pouze prověřeno. To, že je u předmětného území vyznačen účel výhledu, nezakládá závazné vymezení funkčního užití předmětného území, nýbrž je nezbytnou zákonnou podmínkou pro vymezení určitého území ve výhledu.“ Navrhovatel tak nemohl nabýt legitimní očekávání a dovozovat z původně vymezených územních rezerv – ploch se smíšenou funkcí II jejich závazné využití uvedeným způsobem do budoucna, tj. i prostřednictvím úpravy v napadeném územním plánu.
127. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ZPF pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo v nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení. Musí-li v nezbytném případě dojít k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je nutno především odnímat zemědělskou půdu přednostně na zastavitelných plochách.
128. Podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně ZPF se za nezbytný případ považuje zejména neexistence ploch uvedených v odstavci 1 na území obce, na kterém má být záměr, který se dotýká zemědělského půdního fondu, (dále jen „záměr“) realizován, popřípadě na území dvou nebo více obcí, jedná-li se o záměr, který přesahuje území obce, nebo veřejně prospěšnou stavbu anebo veřejně prospěšné opatření.
129. Soud se ztotožňuje s důvody odpůrce, pro které nepřistoupil k vymezení nových zastavitelných ploch na dotčeném pozemku navrhovatele a), konkrétně z důvodu veřejného zájmu na ochraně zemědělského půdního fondu. Jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ZPF, pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, avšak na pozemcích navrhovatele se nachází zemědělská půda, a to dokonce té nejvyšší, I. třídy ochrany.
130. Navrhovatel vyčíslil ve svém návrhu zábory zemědělského půdního fondu podle třídy ochrany pro plochy bydlení a pro plochy výroby a skladování, a poukázal tak na to, že odpůrce prokazatelně přistoupil i k vymezení zastavitelných ploch na půdách s I. a II. třídou ochrany, a měl proto řádně odůvodnit, proč zrovna u dotčeného pozemku převážil zájem na ochraně zemědělského půdního fondu, když na plochách téměř 68 ha naopak upřednostnil zájmy jiné. Takové přirovnání ovšem není přiléhavé. Na str. 483 a násl. odůvodnění napadeného územního plánu jsou vyčísleny zábory zemědělského půdního fondu v důsledku vymezení ploch změn, a to s rozdělením na půdy podle jednotlivých tříd ochrany, ovšem k této tabulce navazuje další komplexní odůvodnění jednotlivých ploch změn, a tedy i jednotlivých záborů. Není racionální, aby odpůrce porovnával vždy souhrn celkového záboru půdy (zde téměř 68 ha s jednou konkrétní plochou anebo aby odůvodnil souhrnně zábor 68 ha půdy, když se důvody pro jednotlivé zábory mohou (a logicky budou) lišit. Odpůrce měl povinnost v napadeném územním plánu odůvodnit zábor každé plochy zemědělského půdního fondu, a pouze tam, kde by přicházelo v úvahu variantní řešení, by mělo smysl porovnávat jednotlivé zábory zemědělského půdního fondu mezi sebou.
131. Navrhovatel v námitkách nepoukázal na žádnou srovnatelnou plochu/pozemek, ve vztahu k němuž by namítal diskriminační zacházení s dotčeným pozemkem. Nebyl tak důvod, aby odpůrce v napadeném územním plánu porovnával jednotlivé zábory zemědělského půdního fondu s dotčeným pozemkem navrhovatele. Navrhovatel až v návrhu na zrušení části napadeného územního plánu určeném soudu poukázal na to, že považuje za nepřiměřený zásah do jeho práv, pokud nebyl dotčený pozemek vymezen jako zastavitelná plocha, a to z důvodu ochrany zemědělského půdního fondu, ačkoli na sousedních pozemcích ve vlastnictví odpůrce (lokalita Zátiší), které se také nacházejí na zemědělském půdním fondu s I. třídou ochrany, jsou vymezeny zastavitelné plochy pro bydlení.
132. Podle názoru soudu však nejsou uvedené pozemky ve vlastnictví odpůrce srovnatelné s pozemkem navrhovatele. Pozemky v lokalitě Zátiší byly již v původním územním plánu zařazeny do funkční plochy pro bydlení, nikoli tedy pouze do územní rezervy. Navíc při zhodnocení umístění těchto pozemků tak, jak je zobrazeno v grafické části napadeného územního plánu (I_2a_Hlavní výkres funkční využití území), je patrné, že pozemky v lokalitě Zátiší navazují na stávající zástavbu a tvoří kompaktní funkční ucelené území. Potřeba vymezení nových zastavitelných ploch pro bydlení v lokalitě Zátiší a odůvodnění záboru zemědělského půdního fondu v této lokalitě pro nezemědělské účely jsou dostatečně odůvodněny i v části D.1. Vyhodnocení splnění požadavků Zadání Územního plánu Rakovník v textové části odůvodnění napadeného územního plánu, ve kterém je např. v odstavci 13 (str. 84) citován požadavek: „Pro plošný rozvoj kompaktního města budou přednostně využity proluky na okraji zastavěného území kompaktního města, tedy dosud nezastavěná území ve vazbě na dosud urbanisticky nedokončená obytná území Zátiší, Bendovka, Nad Nemocnicí a Na Spravedlnosti a ve vazbě na stávající městskou průmyslovou zónu v jihozápadní části kompaktního města (viz schéma č. 2) [P+R][PÚR-15, 19, 32].“ Odpůrce k tomuto požadavku uvedl, že ho územní plán splňuje a plošný rozvoj kompaktního území vymezuje mimo zastavěné území přednostně v rozsahu rozsáhlých urbanistických proluk v návaznosti na rozestavěné a urbanisticky nedokončené obytné soubory N. N., B., N. S. a Z. a v návaznosti na okraj Průmyslové zóny Rakovník. Obdobné skutečnosti jsou uvedeny na str. 92, 100 a 172 odůvodnění. Grafické znázornění koncepce rozvoje bydlení, které považuje soud za souladné s výše popsanými důvody pro vymezení zastavitelných ploch v lokalitě Z., je pak uvedeno na str. 231 odůvodnění. Na str. 257 a násl. je pak uvedeno podrobné zdůvodnění vymezení ploch změn bydlení pro oblast Zátiší, přičemž se tam uvádí, že „[ú]zemí Z. je jedním z nejvhodnějších území pro rozvoj bydlení na území města Rakovník. Jedná se sice o severní svah, nicméně se sklonem umožňujícím vhodné osazení objektů rodinných domů na pozemcích tak, aby bylo dosaženo jejich proslunění a využití prosluněné části obytných zahrad. (…) Urbanistická struktura města je tady nedokončená. Rozvojová lokalita Z. – východ má zásadní výhodu možného přirozeného navázání na stávající urbanistickou strukturu stabilizované existující části obytného souboru rodinných domů Z. a tedy přirozené integrace do struktury života celého města. Výhodou je také možnost snadného napojení nové zástavby na existující uliční síť komunikační systém a sítě technického vybavení v okolí bez nutnosti zásadních vyvolaných investic do veřejné infrastruktury.“ Odůvodnění záboru zemědělského půdního fondu v dané lokalitě Z. je uvedeno na str. 484 a 488 a násl. odůvodnění. Na str. 484 je konkrétně uvedeno, že „[n]a půdách I. a II. třídy ochrany ZPF jsou pro rozvoj zástavby ve větším rozsahu vymezeny pouze plochy pro doplnění urbanistických proluk na okraji zastavěného území pro dostavbu a dokončení urbanistické struktury obytného souboru N. S., Z. Průmyslové zóny Rakovník“ Konkrétnější důvody jsou uvedeny pro jednotlivé plochy změn, příkladmo lze citovat z odůvodnění na str. 88: „Plocha je ve shodném rozsahu a pro shodný způsob využití (jako plocha se smíšenou funkcí vymezena v ÚP SÚ Rakovník. Plocha je vymezena z důvodu nutné stabilizace počtu a struktury obyvatelstva města Rakovník, předchází úbytku obyvatel a s cílem postupného zvyšování kvality bydlení na území města Rakovník, čehož lze kromě značně limitované intenzifikace využití stabilizovaných ploch pro bydlení dosáhnout jedině vymezením dostatečného rozsahu nových ploch pro rozvoj bydlení různých typů a charakterů zástavby (bydlení hromadné v bytových domech, bydlení individuální v rodinných domech izolovaných, řadových, dvojdomech apod.)“ Dále odpůrce uvedl, že sice územní plán využívá primárně všechny disponibilní nezastavěné plochy, avšak jsou nedostačující pro uspokojení předpokládaných nároků. Území Z. vyhodnotil jako jedno z nejvhodnějších území pro rozvoj bydlení na území města Rakovník. Dále poukázal na dobrou dopravní napojitelnost plochy a bez nároků na zásadní investice do veřejné dopravní a technické infrastruktury. Nad veřejný zájem na ochranu zemědělského půdního fondu nadřadil odpůrce veřejný zájem na zajištění optimálních podmínek pro bydlení na území města, zejména na zajištění dopovídajícího množství ploch pro rozvoj bydlení různých forem a intenzity zastavění v bezprostřední návaznosti na nedokončené (rozestavěné) obytné soubory na území města.
133. Odpůrce tak z důvodu veřejného zájmu na zajištění optimálních podmínek pro bydlení považoval za důležité vymezit nové zastavitelné plochy (pro bydlení) a lokalita Z. k tomu byla shledána jako vhodná, přestože se nachází na ploše se zemědělským půdním fondem s I. třídou ochrany. Dotčený pozemek navrhovatele nespadá do uvedené lokality Z. a nesplňuje popsané požadavky vhodnosti k rozšíření zastavitelnosti. Navíc se navrhovatelé domáhali zastavitelnosti tohoto pozemku z důvodu rozšíření zemědělské výroby. Navrhovatelům nesvědčí veřejný zájem na zastavitelnosti uvedeného pozemku z důvodu zajištění podmínek pro bydlení. Navrhovatel se dovolával toliko soukromého zájmu v záměru rozšíření zemědělské výroby a potřeby parkování zemědělské techniky. V tomto případě se dostal do kolize veřejný zájem na ochraně zemědělského půdního fondu, dokonce půdy, které svědčí I. třída ochrany, a soukromý zájem na rozšíření zemědělské výroby. Navrhovatel nepředestřel důvody, pro které by měl tento jeho soukromý zájem převážit. K tomu lze ještě poukázat na to, že navrhovatel a) sice pojmenovává záměr rozšířit zemědělskou výrobu, zároveň by tak ale činil na úkor půdy s I. třídou ochrany, která je vhodná k obdělávání.
134. Dále už jen pro doplnění odkazuje soud na kapitolu 0. výklad pojmů a aplikace územního plánu, ve které je mj. vymezen pojem „kompaktní město“ a právě lokalita Z. je zjevně hranicí území, které odpůrce považuje za kompaktní město, v jehož rámci chce rozvíjet plochy bydlení. Konkrétně je tento pojem vymezen jako „souvisle urbanizované území města s převažující zástavbou městského charakteru, s převažující obytnou funkcí a s koncentrací staveb a zařízení občanského vybavení; v Rakovníku je kompaktním městem myšleno souvisle urbanizované území obalující historické jádro města, tedy území v současné době vymezené rámcově na severu ulicí L. a silnicí III/22913, na západě územím kolem kostela sv. Jiljí, na jihu průmyslovou zónou Rakovník a jižním okrajem Z. a na východě východním okrajem Z. a územím N. S. (viz schéma č. 3).
135. Na závěr soud poukazuje na to, že v této lokalitě se nachází plocha VZ – zemědělská výroba s vyznačenou plochou změny 152-Z, která byla schválena na základě požadavku navrhovatele a) (srov. zadání územního plánu schváleného zastupitelstvem odpůrce a č. požadavku PN-46g na str. 20), odpůrce tak navrhovateli a) částečně vyhověl a umožnil mu v této lokalitě rozšířit zemědělskou výrobu, byť ne přímo na pozemku p. č. XG.
136. Nakonec se ještě soud zabýval argumentací navrhovatele a), ve které porovnával právní úpravu územní rezervy před a po vydání napadeného územního plánu. Odpůrce se ve vyjádření k tomuto návrhovému bodu odvolával na zákon č. 403/2020 Sb., kterým byl novelizován stavební zákon tak, že v § 23a obsahuje nově úpravu územní rezervy, která se promítla i do § 4 zákona o ochraně ZPF (prostřednictvím zákona č. 284/2021 Sb.). Odpůrce má přitom za to, že v době vyhodnocování napadeného územního plánu nebral zákon o ochraně ZPF územní rezervy v potaz a odvolávat se na vymezení ploch v předchozím územním plánu bylo možné jen pro plochy návrhové. Navrhovatel a) s tímto nesouhlasí a považuje úpravu územní rezervy za obsahově shodnou s úpravou v zákoně č. 50/1976 Sb.
137. K této námitce soud uvádí, že je pravdou, že se pojetí územní rezervy od starého stavebního zákona až doposud nezměnilo. To, co dnes výslovně upravuje ustanovení § 23a stavebního zákona, bylo dříve dovozováno z méně zřetelné úpravy jejím výkladem. Účel územní rezervy označuje využití, jehož možnost vymezení v příštích změnách územního plánu se teprve prověřuje a územní rezervou se dané území blokuje do doby, než se prověří a rozhodne, zda dojde ke změně, nebo se zachová dosavadní způsob využití. Po celou dobu vymezení územní rezervy si tak plocha zachovává dosavadní způsob využití (v projednávaném případě tedy patrně jako zemědělská půda), k němuž se přidává zákaz staveb a činností znemožňujících budoucí využití pro účel zmíněný v územní rezervě. Právě proto se pro vymezení územní rezervy nevyžadoval souhlas orgánu ochrany ZPF, protože ještě nebylo rozhodnuto, jestli se plocha po prověření záměru vymezí jako zastavitelná (až poté by se musel orgán ochrany ZPF k tomuto záměru vyjádřit), nebo jestli se ponechá v nezastavitelných plochách se zrušením územní rezervy. Ovšem tento právní výklad není nijak podstatný pro rozhodnutí o tom, zda odpůrce přezkoumatelným způsobem vypořádal námitku navrhovatele a), neboť vymezení územní rezervy na dotčených pozemcích v původním územním plánu nijak nezakládalo nárok navrhovatele a) na to, že budou dotčené pozemky v napadeném územním plánu vymezeny ve funkční ploše původní rezervy, a též to nijak neomezovalo odpůrce v tom, aby s přihlédnutím k zájmu na ochraně ZPF vymezil v napadeném územním plánu na dotčených pozemcích plochu NZ. I podle současné právní úpravy v § 23b odst. 2 stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2021 platí, že změnit územní rezervu na plochu nebo koridor umožňující stanovené využití lze jen na základě aktualizace nebo změny plánovací dokumentace a při této změně se již posuzují vlivy uvedené v odstavci 3 téhož ustanovení.
V. Návrh na zrušení stabilizované plochy PV – veřejná prostranství a vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XA
138. Navrhovatel c) brojí proti vymezení stabilizované plochy PV – veřejná prostranství na pozemku p. č. XA. Dále brojí proti vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XA. Napadený územní plán vymezuje na dotčeném pozemku celkem tři plochy s různým způsobem využití. Západní část je zahrnuta do stabilizované plochy VZ – zemědělská výroba (dále v této části jen „VZ“), většina pozemku je zahrnuta do stabilizované plochy BI – bydlení individuální (dále v této části jen „BI“) a do uvedené stabilizované plochy BI je vklíněna úzká podlouhlá stabilizovaná plocha PV – veřejná prostranství (dále v této části jen „PV“). Navrhovatel c) podal v rámci veřejného projednání napadeného územního plánu námitku, ve které požadoval vymezení celého dotčeného pozemku jako plochy BI. Námitce odpůrce nevyhověl. Navrhovatel c) má za to, že vymezení stabilizované plochy PV na dotčeném pozemku, vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy a rozhodnutí o uplatněné námitce navrhovatele c) je v rozporu se skutkovým stavem, a je tak v rozporu se zákonem. Navrhovatel c) poukazuje na to, že dotčená část pozemku nebyla nikdy veřejným prostranstvím, její vlastníci nikdy ani výslovně, ani konkludentně nesouhlasili s jejím užíváním každým bez omezení a podle toho i jednali a jednají. Důkazem toho je, že Školní statek užívá část dotčeného pozemku na základě závazkového vztahu (nájemní smlouvy) uzavřené s navrhovatelem a) a následně s navrhovatelem c). Navrhovatel c) uvedl pro srovnání situaci, kdy na pozemku p. č. XBJ, který je ve vlastnictví navrhovatele a), se nachází příjezdová cesta jako na dotčeném pozemku navrhovatele c), přičemž navrhovatel a) pronajímá část pozemku p. č. XBJ společnosti STRABAG a.s. Odpůrce podle navrhovatele c) správně nevymezil tento pozemek jako veřejné prostranství. Oba případy tak měly být podle navrhovatele c) řešeny shodně, a to tak, že na nich nebude vymezena plocha PV. Dále navrhovatel c) upozornil na skutečnost, že do areálu Školního statku existují tři další vjezdy, neexistuje tak nutná komunikační potřeba pro existenci přístupu do areálu Školního statku. Tím, že odpůrce vymezil na dotčeném pozemku stabilizovanou plochu PV a místní komunikaci III. a IV. třídy, zasáhl významně a především v rozporu se zákonem do vlastnického práva navrhovatele c). Odpůrce ani nevzal v potaz, že si dotčený pozemek Školní statek pronajímá. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatele c) je nesprávné a nedostatečné. Podle navrhovatele c) měla být celá část dotčeného pozemku zahrnuta do stabilizované plochy BI. Jako přípustné využití pro plochy BI je stanovena mj. související dopravní a technická infrastruktura. Pojmy související dopravní a technická infrastruktura jsou definovány v části 0. (01) písm. zz) a aaa) na str. 12 textové části napadeného územního plánu, na které navrhovatel c) odkázal. Navrhovatel c) namítá, že vymezením stabilizované plochy PV na dotčeném pozemku bylo zasaženo významně a zcela neodůvodněně do jeho vlastnického práva. Napadený územní plán je v této části v rozporu se zásadou proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnických práv. Podle názoru navrhovatele c) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.
139. Odpůrce ve vyjádření k uvedené části návrhu uvedl, že stabilizovaná plocha veřejného prostranství (PV-stav) na pozemku p. č. XA je vymezena na základě skutečně zjištěného stavu za účelem zajištění zadního přístupu do zemědělského areálu B. Toto vymezení je pouze deklaratorní, nikoli návrhové, tedy jen konstatuje, že část pozemku je jako veřejné prostranství užívána, a potvrzuje tím její stávající režim. Část pozemku bude uvedenému účelu sloužit i bez uvedeného vymezení v napadeném územním plánu. Navrhovatelem c) uvedená možnost začlenit předmětný pozemek do okolní plochy BI, která by umožňovala umístění dopravní infrastruktury v souladu se zásadou minimalizace zásahu do vlastnických práv, neodpovídá skutečnému stavu využití předmětné plochy. Odpůrce se neztotožňuje s tvrzením navrhovatele c), že předmětná plocha pozemku p. č. XA není a nikdy nebyla veřejným prostranstvím. Vymezená plocha je ve skutečnosti asfaltová plocha, která je veřejně přístupná bez omezení, není a nikdy nebyla oplocena. Zpřístupňuje nejen školní statek Bulovna, ale i další objekty – občanské vybavení, komerční i rodinné domy. Vymezení má pouze deklaratorní povahu.
140. Z grafické části napadeného územního plánu I_2c_Výkres koncepce dopravní infrastruktury má soud za prokázané, že na části dotčeného pozemku navrhovatele c) je zaznačena tenkou hnědou linkou místní komunikace III. třídy/místní komunikace IV. třídy (C – obslužná, s funkcí obslužnou/D1 – se smíšeným provozem – obytná zóna, pěší zóna), a dále z grafické části napadeného územního plánu I_2a_Hlavní výkres způsob využití území soud zjistil, že plocha, ve které je vedena ve výše popsané grafické části po pozemku navrhovatele c) tenká hnědá linka, je v této mapě vyznačena šedá plocha PV – veřejné prostranství.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
I_2c_Výkres koncepce dopravní infrastruktury
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
I_2a_Hlavní výkres způsob využití území
141. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel c) u odpůrce námitky proti návrhu územního plánu. Prostřednictvím námitek se domáhal toho, aby byl dotčený pozemek i v části, ve které byl vymezen jako veřejné prostranství, vymezen jako plocha BI. Dále odkázal na materiál odboru pro místní správu v otázce veřejného prostranství, zejména na soudní spor, který se vedl ohledně vymezení veřejného prostranství na dotčeném pozemku (rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 10 C 97/2006). Poukázal též na to, že má dotčený pozemek již několik let pronajatý krajský úřad, přičemž tento stav hodnotil navrhovatel c) jako bezproblémový a akceptovatelný.
142. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele c) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 29 konstatováním, že je uvedená plocha PV-stav na dotčeném pozemku vymezena na základě skutečně zjištěného stavu za účelem zajištění zadního přístupu do zemědělského areálu Bulovna. Toto vymezení je přitom pouze deklaratorní a pouze tak potvrzuje stávající režim. Dále odpůrce citoval ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 263/2019 Sb. (dále jen „zákon o obcích“), které definuje veřejné prostranství, z čehož dovodil, že není důležité, kdo je vlastníkem pozemku, ale jaké funkce pozemek plní.
143. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 7/2011 - 74, dovodil, že obec nemůže vydáním územního plánu rozhodovat o zařazení komunikace do kategorií pozemních komunikací. Ve vztahu k určení pozemku jako pozemní komunikace je stěžejní zákon o pozemních komunikacích, který rozlišuje v § 2 odst. 2 komunikace na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelovou komunikaci. Pro zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice a místní komunikace je určující § 3 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podle kterého o tom rozhoduje příslušný silniční správní úřad. K zařazení pozemní komunikace do těchto tří kategorií je proto nutné vydání konstitutivního individuálního správního aktu příslušného silničního správního úřadu.
144. Odpůrce by tak pro zařazení komunikace do kategorie místní komunikace, jak pozemek podle barevného označení v grafické části napadeného územního plánu označil, potřeboval konstitutivní rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu.
145. Odlišná koncepce určení komunikace je zvolena zákonem o pozemních komunikacích v případě účelových komunikací, neboť zákon nestanoví žádnému orgánu veřejné moci pravomoc o této věci konstitutivně rozhodovat. Komunikace se tedy stane účelovou komunikací naplněním znaků podle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 227/2019 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), přičemž je irelevantní, jak byl pozemek v pozemkových knihách, v katastru nemovitostí, popř. v ostatních listinách, označován či evidován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 5 As 27/2009-66, publ. pod č. 2012/2010 Sb. NSS).
146. Odpůrce netvrdí, že by disponoval jakýmkoli rozhodnutím příslušného silničního úřadu nebo že by právě na základě takového rozhodnutí pozemek navrhovatele c) v územním plánu vyznačil jako místní komunikaci, a žádné takové rozhodnutí není založeno ani ve správním spise. Nejvyšší správní soud se ovšem s podobným rozporem v grafické části v minulosti již vypořádal a neshledal, že by tímto rozporem v zařazení určité komunikace do příslušné kategorie došlo k zásahu do práv vlastníka pozemku. V rozsudku ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 7/2011-74, totiž uvedl, že „odpůrce mohl napadeným územním plánem ‚rozhodnout‘ o zařazení předmětné nemovitosti do kategorie veřejně přístupné účelové komunikace, byť ji v grafické části výkresu koncepce dopravy výslovně označil za místní komunikaci (z hlediska výše uvedeného je toto určení právně nezávazné). K získání statusu veřejně přístupné účelové komunikace dochází naplněním zákonných znaků – mezi něž judikatura soudů dovodila i souhlas dotčeného vlastníka – nikoli vydáním územního plánu. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že navrhovatelka nemůže být dotčena na svých právech vydáním napadeného územního plánu, neboť k získání statusu místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace (proti čemuž navrhovatelka fakticky brojí), může dojít až po provedení příslušného správního řízení, resp. projevem její vůle a jejího manžela jako spoluvlastníků předmětné nemovitosti.“
147. Z uvedeného tak plyne, že vymezení pozemní komunikace v územním plánu samo o sobě nezakládá ani neosvědčuje existenci zakreslené pozemní komunikace. To platí i v případě místní komunikace vymezené na dotčeném pozemku navrhovatele c) v napadeném územním plánu. V této části tak není návrh navrhovatele c) důvodný, neboť brojí proti údaji v grafické části výroku napadeného územního plánu, který nemá žádné právní účinky. Zároveň je ale třeba vypořádat se s tím, že navrhovatel c) brojil i proti vymezení veřejného prostranství na dotčeném pozemku a že odpůrce v rozhodnutí o námitkách výslovně odkazoval na to, že se na daném pozemku nachází veřejné prostranství, resp. veřejně přístupná účelová komunikace (plocha k zajištění zadního přístupu do zemědělského areálu B.).
148. Veřejným prostranstvím jsou podle § 34 zákona o obcích všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.
149. Plochy, které splňují podmínky uvedené v tomto ustanovení, se stávají ze zákona veřejným prostranstvím, aniž by bylo nutné je zvlášť vymezovat v územním plánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Ao 3/2010-161, publ. pod č. 2186/2011 Sb. NSS, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02). Vymezení veřejných prostranství dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 431/2012 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) tak není konstitutivní a je na uvážení obce, zda a které plochy takto v územním plánu vymezí, a umožní tak jejich zvýšenou ochranu. Veřejným prostranstvím v tomto smyslu budou i pozemní komunikace, včetně účelových komunikací, není-li omezeno či vyloučeno jejich veřejné užívání podle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2010, č. j. 2 As 49/2010-46).
150. To, že vymezení plochy veřejného prostranství v územním plánu není konstitutivní, však neznamená, že nemůže vlastníka takového pozemku zkrátit na jeho právech. V rozsudku ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2 As 295/2015-83, Nejvyšší správní soud shledal, že vymezení určité plochy jako veřejného prostranství představuje omezení vlastnického práva vlastníka dotčeného pozemku. Územní plán totiž představuje nepřímý zásah do vlastnického práva těch, o jejichž nemovitostech pojednává, neboť dotčení vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Vymezí-li totiž územní plán určitý pozemek nebo jeho část jako veřejné prostranství, bude na danou plochu i pozemek takto nahlíženo i při následném rozhodování v území. Dochází tak fakticky k omezení možností budoucího využití pozemku.
151. Vymezení veřejného prostranství na dotčeném pozemku navrhovatele c) představuje vymezení funkčního využití dotčeného pozemku, které zasahuje do vlastnického práva navrhovatele c), neboť je fakticky omezen v tom, co se svým pozemkem do budoucna může činit (srov. též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009\u001e120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS). Omezení plynoucí z vymezeného funkčního využití pozemku navrhovatele c) v napadeném územním plánu přitom přetrvá bez ohledu na případné budoucí vyřešení otázky existence veřejně přístupné účelové komunikace v řízení o určení právního vztahu podle § 142 zákona správního řádu. Zároveň ale soud upozorňuje na to, že je na uvážení odpůrce, zda se rozhodne v územním plánu plochu (resp. zde spíše koridor) pro veřejné prostranství vymezit. Odpůrce mohl a může v územním plánu vymezit jak existující veřejné prostranství, tak i veřejné prostranství, které v dané lokalitě teprve plánuje zřídit (ať už z důvodu urbanistického, sídelního, společenského či specificky pro pozemní komunikace komunikačního), poté ovšem musí splnit nároky na odůvodnění vymezení takové plochy, zejména má-li být užit soukromý pozemek.
152. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 12. 12. 2017, č. j. 4 As 186/2017-41, stanovil, že „[p]okud má obec v úmyslu vymezit v územním plánu komunikaci jako (stávající) veřejné prostranství, musí se v případě pochybností, především na základě námitek uplatněných dotčenými osobami, vypořádat s otázkou, zda tato komunikace splňuje veškeré znaky účelové komunikace uvedené v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Zákonnost vymezení funkčního využití určitého pozemku v územním plánu zajisté nelze odvozovat od jeho faktického (případně protiprávního) využívání. Tato otázka následně může být předmětem přezkumu správního soudu. V posuzovaném případě bylo třeba se s ohledem na výše uvedené zabývat otázkou, zda se v části pozemku p. č. 409/3 vymezené jako veřejné prostranství skutečně nachází účelová komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. O odlišný případ by se jednalo, pokud by veřejné prostranství bylo vymezeno jako návrhová plocha.“ Při formulování tohoto závěru vycházel Nejvyšší správní soud ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 29. 8. 2017, č. j. 2 As 43/2016-72, č. 3638/2017 Sb. NSS, uvedl, že právě pokud v řízení o umístění nebo povolení stavby přetrvávají pochybnosti ohledně zajištění přístupu ke stavbě z důvodu pochybností o existenci účelové komunikace, je stavební úřad povinen tuto otázku dále zkoumat jako předběžnou podle § 57 odst. 1 správního řádu, např. umožnit účastníkům zahájit u příslušného správního úřadu řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu.
153. Znaky účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích tvoří jednak zákonné znaky a dále judikaturou dovozené znaky. Zákonnými znaky existence účelové komunikace je v terénu patrný koridor, který je jednoznačně odlišitelný od okolního prostoru a musí jevit známky toho, že je užíván jako dopravní cesta (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2014, č. j. 30 A 69/2013-78), a dále to, že slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Dalšími znaky, které již dovodila soudní judikatura, jsou souhlas vlastníka pozemku s tím, aby byla komunikace užívána neomezeným okruhem osob, přičemž souhlas lze udělit i konkludentně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2011 č. j. 2 As 44/2011-99, publ. pod č. 2370/2011 Sb. NSS) a dále nutná komunikační potřeba, tj. neexistuje alternativní přístup k nemovitostem.
154. Výše uvedený požadavek na zkoumání znaků účelové komunikace v případě vymezení určitého pozemku jako veřejného prostranství nijak nezasahuje do pravomocí správních orgánů ani nenahrazuje jejich činnost. Tento požadavek směřuje k dodržení zákonnosti v procesu územního plánování a ochraně práv osob, které mohou být vymezením funkčního využití určitých pozemků v územním plánu dotčeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2018, č. j. 4 As 81/2018-57).
155. Jelikož odpůrce v rozhodnutí o námitkách navrhovatele c) výslovně konstatoval, že na pozemku navrhovatele c) se veřejné prostranství fakticky nachází, a odmítl, že by sám nově takovou plochu napadeným územním plánem vymezoval, popř. ji jen přebíral jako trvající, ale dosud nerealizovaný záměr vytvoření veřejného prostranství, zabýval se soud tím, zda odpůrce dostatečně zkoumal splnění podmínek pro vznik veřejného prostranství, přičemž dospěl k závěru, že odpůrce naplnění znaků veřejného prostranství (resp. veřejně přístupné účelové komunikace jako poddruhu veřejného prostranství; srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2378/2016, který přehledně shrnuje podmínky vzniku veřejného prostranství i povahu tohoto právního institutu) nezkoumal. Ani v rozhodnutí o námitkách navrhovatele c), ani v jiné části napadeného územního plánu se nelze seznámit s důvody, pro které má odpůrce za to, že se na dotčeném pozemku skutečně veřejné prostranství nachází. Soud znovu opakuje, že je na uvážení odpůrce, zda v územním plánu vymezí plochu veřejného prostranství, ovšem vymezení takové plochy musí poté náležitě odůvodnit, a to zejména za situace, kdy je proti takovému vymezení včas uplatněna námitka. Není přitom dostatečné, že odpůrce v rozhodnutí o námitkách navrhovatele c) pouze uvedl, že je pozemek funkčně zařazen na základě skutečného stavu, jestliže navrhovatel c) v námitkách explicitně zpochybňoval, že by se veřejné prostranství na dotčeném pozemku již nacházelo, a navíc odkázal i na správní řízení ve věci existence veřejného prostranství na dotčeném pozemku. Za takového stavu, kdy odpůrce odmítl, že by výrokem územního plánu měnil právní stav, bylo jeho povinností, aby jím tvrzený stav dostatečně popsal a aby podrobně odůvodnil, proč se domnívá, že jsou naplněny dílčí definiční znaky veřejného prostranství (resp. veřejně přístupné účelové komunikace, pokud má za to, že se na dotčeném pozemku nachází z důvodu zajištění přístupu do zemědělského areálu B.). Odpůrce ovšem toliko odkázal na příslušné ustanovení § 34 zákona o obcích, které obecně vymezuje veřejné prostranství, ale již se nijak nezabýval jednotlivými znaky veřejného prostranství ani veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích nebo případně tím, zda bylo vydáno rozhodnutí, jímž byla na dotčeném pozemku vymezena místní komunikace. Odpůrce pouze konstatoval, že není důležité, kdo vlastní daný pozemek, ale jaké funkce plní. A jako konkrétní funkci pak vymezil zajištění „zadního přístupu do zemědělského areálu Bulovna“. Odpůrce se tak nezabýval ani existencí veřejného prostranství, jeho účelem a udělením souhlasu vlastníka pozemku (v případě veřejného prostranství) ani vizuální existencí komunikace, udělením souhlasu vlastníka pozemku a tím, zda se jedná o nutnou komunikační potřebu (v případě veřejně přístupné účelové komunikace). Netvrdil ani, že by bylo rozhodnuto o zařazení pozemku do sítě místních komunikací. Vzhledem k tomu, že se odpůrce v napadeném územním plánu nezabýval naplněním definičních znaků v souvislosti s vymezením veřejného prostranství, resp. místní či veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku navrhovatele c), a ignoroval tím námitku odkazující na dříve vydaná rozhodnutí soudů a příslušných správních orgánů v této věci, zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
156. Vzhledem k tomu, že je návrh navrhovatele c) v této části částečně důvodný, zrušil soud podle § 101d odst. 2 s. ř. s. část opatření obecné povahy, a to v rozsahu, v němž byl pozemek odpůrce c) p. č. XA zařazen do stabilizované plochy PV – veřejná prostranství.
VI. Návrh na zrušení ploch změn v krajině 505b-K a 506-K, ploch změn NK – krajinná zeleň v rámci ploch změn v krajině 505b-K a 506-K, lokálního biokoridoru LBK 21 a veřejně prospěšných opatření – ploch s možností vyvlastnění – založení prvků územního systému ekologické stability VU14 a VU15
157. Navrhovatelé a) a b) brojí proti vymezení ploch změn v krajině 505b-K a 506-K vymezených ve výkresu I.1 napadeného územního plánu a v části výroku C.2.2.12 Plochy přírodní (C24) na str. 37, dále brojí proti vymezení ploch změn NK – krajinná zeleň (dále v této části jen „NK“) v rámci ploch změn v krajině 505b-K a 506-K a nakonec brojí i proti vymezení lokálního biokoridoru LBK 21, který je také vymezen v rámci ploch změn v krajině 505b-K a 506-K, a to včetně části výroku pod bodem E.3 (E11) na str. 70. Jelikož plochy změn v krajině 505b-K a 506-K, vymezení ploch změn NK v rámci ploch změn v krajině 505b-K a 506-K a vymezení lokálního biokoridoru LBK 21 tvoří vždy spojitý koridor, navrhují navrhovatelé jejich zrušení jako celku, nikoli pouze na pozemku p. č. XQ ve vlastnictví navrhovatelky b) a pozemcích p. č. XH, p. č. XCH, p. č. XI, p. č. XJ a p. č. XK ve vlastnictví navrhovatele a). Pokud by totiž došlo ke zrušení vymezení ploch pouze na dotčených pozemcích, byly by plochy změn v krajině 505b-K a 506-K na několika místech přerušeny a jejich zbylé části by ztratily smysl. V této části navrhovatelé brojí i proti vymezení veřejně prospěšných opatření – ploch s možností vyvlastnění – založení prvků územního systému ekologické stability VU14 a VU15, jak jsou vymezeny na výkresu I.3 napadeného územního plánu a v textové části výroku pod bodem G.2. (G04) na str. 126. Jelikož tyto plochy tvoří spojitý koridor, navrhovatelé a) a b) navrhují jejich zrušení jako celku. Pokud by došlo k jejich zrušení pouze na dotčených pozemcích, byly by na několika místech přerušeny a jejich zbylé části by ztratily smysl.
158. Pro větší srozumitelnost soud uvádí, že navrhovatelé a) a b) používali pro jednotné označení výše uvedených ploch změn v krajině 505b-K a 506-K, ploch změn NK – krajinná zeleň v rámci ploch změn v krajině 505b-K a 506-K, lokálního biokoridoru LBK 21 vymezeného na plochách změn v krajině 505b-K a 506-K a ploch s možností vyvlastnění za účelem založení prvků územního systému ekologické stability VU14 a VU 15 termín „biokoridor“.
159. Navrhovatelé a) a b) podali v průběhu pořizování napadeného územního plánu připomínku a námitku, ve které vyjádřili nesouhlas s vymezením biokoridoru a požadovali ponechat dotčené pozemky jako zemědělskou půdu. Odpůrce připomínku neakceptoval a námitce nevyhověl.
160. Navrhovatelé a) a b) mají za to, že vymezením biokoridoru došlo k zásahu do jejich vlastnických práv, když části dotčených pozemků, na kterých je vymezen biokoridor, jsou pro navrhovatele a) a b) do budoucna nevyužitelné. A i zbývající části dotčených pozemků, na kterých není přímo biokoridor vymezen, budou realizací biokoridoru významně ovlivněny, protože jejich uživatelé budou muset dbát ochrany biokoridoru, zároveň biokoridor oddělí zbylé části dotčených pozemků od sousední pozemní komunikace a vstup na zbylé části dotčených pozemků bude významně ztížen, ne-li znemožněn.
161. Odpůrce ani přes podané připomínky a námitky podle navrhovatelů a) a b) konkrétně a přesvědčivě neodůvodnil, proč zvolil pro vymezení biokoridoru právě uvedenou trasu. Vypořádání námitek tak má být nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Vymezením biokoridoru porušil odpůrce také zásadu proporcionality a minimalizace zásahu do právní sféry navrhovatelů a) a b), když existovalo jiné vhodnější řešení, které by bylo dominantně vymezeno na pozemcích odpůrce. Odpůrce se navíc posouzením proporcionality vymezeného řešení vůbec nezabýval, což zatěžuje část napadeného územního plánu nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Podle názoru navrhovatelů a) a b) měl biokoridor vést dominantně po pozemcích odpůrce, zejména p. č. XDD a p. č. XDE anebo po dalších pozemcích odpůrce v dané lokalitě a pouze minoritně po pozemcích, které s uvedenými pozemky odpůrce sousedí nebo na ně navazují. Biokoridor by tak byl veden od západu (od městysu Senomaty), vycházel by z lesního porostu v lokalitě zvané D. a pokračoval by uprostřed polí směrem k západnímu okraji města Rakovník, takže by byl veden po půdách se III. a IV. třídou ochrany a navíc by rozděloval velký celek zemědělské půdy vymezený ze západu lesním porostem v lokalitě zvané D., ze severu železniční tratí, z východu západním okrajem průmyslové zóny města Rakovník a z jihu pozemní komunikací (ulicí Kuštova) vedoucí k rakovnickému letišti, čímž by mj. došlo ke zlepšení ekologické stability daného území. Šlo by tak o logické vymezení biokoridoru jako skladebného prvku systému ekologické stability, který by bylo jednoduše možné napojit na biokoridor na území městysu Senomaty. Napadeným územním plánem vymezený biokoridor považují navrhovatelé za nelogický, neboť nevede po pozemcích odpůrce, a v důsledku toho umožňuje vyvlastnění soukromých pozemků, což představuje ultimátní zásah do vlastnického práva vlastníků takových pozemků (navrhovatelů). Takový přístup je nepřípustný s ohledem na skutečnost, že odpůrce má v dané lokalitě vlastní pozemky, které by navíc podle názoru navrhovatelů a) a b) byly pro vymezení biokoridoru vhodnější. Odpůrce ani neposoudil uvedené varianty z hlediska proporcionality zásahu do vlastnického práva navrhovatelů a) a b), což je v rozporu se zákonem. Navíc je významná část biokoridoru vedena po zemědělských půdách s I. třídou ochrany, které budou muset být zcela zbytečně vyňaty ze zemědělského půdního fondu. Pokud by byl přitom biokoridor veden v trase, kterou uvedli navrhovatelé a) a b), byl by veden pouze po zemědělské půdě s III. a IV. třídou ochrany. Biokoridor je navíc vymezen přímo podél pozemní komunikace, na které se v případě realizace zvýší pravděpodobnost střetu se zvěří. Následně se stáčí k severu, kde mezuje s průmyslovou zónou města Rakovník, což je významný zdroj hluku, pak překonává železniční trať, kde je opět riziko srážky vlaku se zvěří, a nakonec přímo s železniční tratí mezuje. Podle navrhovatelů a) a b) je takové vymezení biokoridoru nefunkční a nelogické. Biokoridor také není vymezen v zásadách územního rozvoje, ale jedná se o nový lokální biokoridor vymezený toliko odpůrcem. Podle názoru navrhovatelů a) a b) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.
162. Odpůrce ve vyjádření k této části návrhu uvedl, že vymezení prvků územního systému ekologické stability krajiny v napadeném územním plánu jako VPO (veřejně prospěšných opatření – pozn. soudu) vyplývá z § 170 stavebního zákona. Územní systém ekologické stability je definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Odpůrce nesouhlasil s názorem navrhovatelů a) a b), že měl být biokoridor vymezen dominantně po pozemcích odpůrce a pouze minoritně po pozemcích, které s uvedenými pozemky odpůrce sousedí nebo na ně navazují. K tomu odpůrce uvedl, že LBK (lokální biokoridor – pozn. soudu) musí splňovat podmínky pro vymezení dané platnou legislativou a metodikou (Bínová, 2017), navrhovateli a) a b) uvedené řešení ale tyto podmínky nesplňuje. Odpůrce se domnívá, že jak samotné odůvodnění napadeného územního plánu, tak rozhodnutí o námitkách je konkrétní a s ohledem na rozsah a detailnost námitky navrhovatelů a) a b) dostatečné. Odpůrce uvedl, z jakých podkladů vycházel, a specifikoval úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení.
163. Dne 4. 12. 2017 byla odpůrci doručena námitka navrhovatelů a) a b), ve které doslova uvedli: „XQ, XH, XBU, XI, XJ, XK – nesouhlas s biokoridorem, neboť biokoridor zabírá více jak 1-2 % pozemkových parcel. Dále vhodnější varianta – je zřídit biokoridor na pozemkové parcele XDD, která je navíc ve vlastnictví Města Rakovník.“
164. Dne 27. 1. 2020 byly odpůrci doručeny připomínky navrhovatele a) a b), ve kterých mj. zopakovali nesouhlas s vymezeným biokoridorem a dále doplnili, že mají za to, že plocha záboru dotčených pozemků je nejméně 6 % (patrně z celkové výměry pozemků – pozn. soudu). Dále namítali, že biokoridor vede podél pozemní komunikace, což muže mít za následek zvýšení počtu dopravních nehod. Dále vede podél výrobního závodu, což může rušit zvěř hlukem a světelným smogem. Znovu zopakovali, že je vhodnější varianta vedení biokoridoru po pozemku odpůrce p. č. XDD.
165. Odpůrce námitky doručené dne 4. 12. 2017 (v odůvodnění rozhodnutí o námitkách evidované jako námitka č. 30, bod 5) vypořádal konstatováním, že „[p]plocha 505a-K a 505c-K, tzn. lokální biokoridor (LBK21 a LBK27) územního systému ekologické stability, je vymezena pouze na okraji uvedených pozemků parc. č. XQ, XH, XCH, XI, XJ, XK, podél cesty nejúspornějším možným způsobem v minimální šířce vycházející z metodik pro navrhování prvků ÚSES. Vedení LBK po pozemku města prc. č. XDD, jak navrhuje namítající, není s ohledem na jeho šířku možné (šířka pozemku je jen 4,5 – 5,00 m). Zmiňovaný pozemek je s ohledem na platnou legislativu pro daný účel příliš úzký, navíc trasa není, z hlediska zajištění návaznosti vymezených prvků ÚSES NA ÚZEMÍ SOUSEDNÍ OBCE Senomaty, vyhovující. Trasa byla vymezena za účelem zajištění odpovídajících parametrů a odpovídajícího využití skladebné části ÚSES (lokální biocentra LBC 201) a pro jeho úplné zfunkčnění v souladu s PUR ČR, v platném znění, viz republiková priorita (20) a dále v souladu se ZUR SK, v platném znění, viz úkoly pro územní plánování (44,f). V tomto případě je nutné uplatnit ochranu veřejných zájmů spočívajících v zajištění funkčnosti ÚSES, proto je na zájmových pozemcích vymezení biokoridorů ponecháno.“ Námitku navrhovatelů a) a b) doručenou dne 27. 1. 2020 vypořádal odpůrce jako námitku evidovanou pod č. 4 v bodě 5 tak, že vymezení biokoridoru nebylo předmětem provedené podstatné úpravy územního plánu po prvním veřejném projednání, a nebylo tak předmětem opakovaného projednání, přičemž o části námitky, ve které navrhovatelé a) a b) nesouhlasili s vymezením biokoridoru, bylo již rozhodnuto. Dále odpůrce uvedl, že „[č]ást pozemku parc. č. XK byla po veřejném projednání na základě podané námitky týkající se sousedních pozemků měněna, a to z důvodu rozšíření zastavitelné plochy výroby na pozemky parc. č. XDF, XDG, XGH a XDCH. (…) Tato změna vyvolala potřebu posunutí navrženého biokoridoru tak, aby i nadále byla zachována kontinuita vymezovaných prvků ÚSES. Vymezení plochy NK pro umístění biokoridoru LBK 27 je nutné z důvodu zajištění odpovídajících parametrů a odpovídajícího využití skladebné části ÚSES a pro jeho možné úplné zfunkčnění, v souladu s PUR ČR, v platném znění (viz republiková priorita (20)) a dále v souladu se ZUR SK, v platném znění, viz úkoly pro územní plánování (44.f). V tomto případě je nutné uplatnit ochranu veřejných zájmů, kdy veřejným zájmem je zde ochrana nezastavěného území a ochrana volné krajiny (viz § 18 odst. 4 stavebního zákona). Veřejná prospěšnost spočívá v zajištění funkčnosti ÚSES, a proto je na zájmovém pozemku vymezení biokoridorů, ponecháno.“ Vypořádání obsahuje i grafické znázornění posunutí části trasy biokoridoru.
166. V grafické části výroku napadeného územního plánu I_2a Hlavní výkres – způsob využití území je většina dotčených pozemků navrhovatelů a) a b) zařazena do plochy NZ – zemědělská půda (dále v této části jen „NZ“). Jižní části dotčených pozemků jsou označeny jako plocha změny NK s tím, že je tato plocha ohraničena symbolem pro lokální biokoridor. Biokoridor je pojmenován LBK 21 a zahrnuje plochy 505b-K a 506-K.
167. Výrok v bodě F.1.13 Plochy přírodní textové části napadeného územního plánu vymezuje plochu NK. Jako hlavní využití stanoví plochy zeleně udržované v přírodě blízkém stavu, v přípustném využití je uvedena mj. i související dopravní a technická infrastruktura, v podmíněně přípustném využití je uvedeno, že využití ploch 503-K, 504-K, 505a-K, 505c-K, 505d-K, 505e-K a 506-K, na kterých se nachází územní jev „082a – koridor RR spoje“ je podmíněně přípustné na základě prokázání využitelnosti s ohledem na uvedený limit. Za nepřípustné využití jsou označeny veškeré stavby a činnosti nesouvisející s hlavním, přípustným, popřípadě podmíněně přípustným využitím. V kapitole 0. výklad pojmů a aplikace územního plánu je vymezen pojem „Související dopravní infrastruktura“ jako „dopravní infrastruktura sloužící primárně pro uspokojení potřeb uživatelů dané plochy s rozdílným způsobem využití, ve které se nachází, včetně ploch navazujících; jejím účelem je primárně dopravní obsluha těchto ploch odpovídající vymezenému hlavnímu a přípustnému (popř. podmíněně přípustnému) využití ploch; neslouží tak k zajištění nadmístních či tranzitních dopravních potřeb.“ Ve výroku pod bodem C.2.2.12 Plochy přírodní jsou vymezeny mj. i plochy přírodní 505b-K (o rozloze 2,450 ha) a 506\u001eK (o rozloze 0,119 ha), ve výroku E.3 Územní systém ekologické stability je vymezen jako skladebný prvek územního systému ekologické stability prvek LBK 21, jehož cílovým stavem jsou přirozené stromové porosty. Výrok (e12) specifikuje, že cílové využití představuje konečný stav skladebných částí zajišťující v požadované míře ekologickou stabilitu a biologickou diverzitu. Cílové využití je určeno formou ploch s rozdílným způsobem využití a specifikací v odstavcích (E10) a (E11) s těmito specifickými podmínkami.
168. V souvislosti s uplatňováním námitek v rámci opakovaného veřejného projednání návrhu územního plánu soud odkazuje na závěry, které vyslovil již výše v rozsudku a které vycházejí z rozsudku zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014-50, publ. pod č. 3215/2015 Sb. NSS. Při opakovaném veřejném projednání se tak upravený územní plán projednává pouze v rozsahu provedených úprav a i námitky mohou dotčené osoby směřovat pouze do provedených úprav návrhu územního plánu.
169. Při porovnání grafické části územního plánu ve verzi před veřejným projednáním dne 28. 11. 2017 a ve verzi před opakovaným veřejným projednáním dne 29. 1. 2020 je patrné, že se podstatná část vedení biokoridoru po jižní části pozemků navrhovatelů a) a b) nezměnila; došlo toliko k vychýlení trasy biokoridoru kolem nově vymezené plochy změny 239-Z (VL – lehká výroba o rozloze 0,290 ha), ovšem vychýlená trasa zasahuje z podstatné části mimo plochy pozemků navrhovatelů a) a b), pouze v jižní části pozemku p. č. XK je patrný „schod“, který má za následek mírné rozšíření biokoridoru v této jižní části pozemku.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
Výřez grafické části pro veřejné projednání
[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]
Výřez grafické části po opakovaném veřejném projednání
170. Uvedenou změnu nelze vyhodnotit jako podstatnou úpravu územního plánu, resp. jako podstatnou změnu úpravy/funkčního využití dotčených pozemků navrhovatelů a) a b), neboť z převážné většiny zůstal zachován směr vedení biokoridoru a stejně tak zůstalo zachováno funkční vymezení dotčených pozemků jako NZ (mimo koridor) a NK (na ploše biokoridoru). Za této skutkové situace tak nebyli navrhovatelé oprávnění podat ve vztahu k vymezenému biokoridoru námitky ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona (nanejvýše snad s výjimkou pozemku p. č. XK). V situaci, kdy podají námitky vlastníci, jejichž pozemky nebyly dotčeny podstatnou úpravou územního plánu, tak se k takovým námitkám nepřihlíží. Zdejší soud dovodil, že se uplatní totožný koncept jako v případě námitek, které jsou podány opožděně (§ 52 odst. 3 stavebního zákona), nebo námitek, o kterých bylo rozhodnuto při vydání zásad územního rozvoje (§ 52 odst. 4 stavebního zákona). O takto podaných námitkách se tedy nerozhoduje. Odpůrce tak nebyl povinen rozhodnout o námitkách navrhovatelů a) a b), které podali ve vztahu k biokoridoru dne 27. 1. 2020, neboť se vztahovaly k pozemkům, které nebyly dotčeny podstatnou úpravou územního plánu.
171. V souvislosti s námitkou navrhovatelů a) a b) uplatněnou dne 4. 12. 2017 pak soud nejprve konstatuje, že je formulována velmi obecně. Námitka sice jednoznačným způsobem vyjadřuje nesouhlas navrhovatelů a) a b) s vedením biokoridoru přes jejich pozemky, zároveň ale ohledně variantního řešení toliko odkazuje na pozemek p. č. XDD, který vlastní odpůrce, aniž by ale navrhovatelé a) a b) doplnili jakékoliv věcné argumenty, které by se týkaly vlastního vedení koridoru po tomto pozemku. Odpůrce přitom vyvrátil možnost, že by mohl být biokoridor veden po jeho pozemku p. č. XDD, neboť je tento pozemek příliš úzký a nebyly by splněny minimální požadavky na šíři biokoridoru. Ostatně i soud po nahlédnutí do výkresu I_2a_ Hlavní výkres způsob využití území konstatuje, že pozemek p. č. XDD je výrazně užší, než zaznačená větev biokoridoru LBK 21. Zároveň, jak vyplývá i z rozhodnutí o námitce navrhovatelů a) a b), byl biokoridor naplánován v minimální šířce vycházející z metodik pro navrhování prvků ÚSES. Odpůrce navíc vyhodnotil případné vedení trasy primárně po pozemku p. č. XDD jako nevyhovující. Uvedené konstatování je přitom v souladu s bodem E.2.2 odůvodnění napadeného územního plánu, ve kterém jsou popsány návaznosti skladebných prvků ÚSES a ve kterém je uvedeno, že „[ú]zemní plán koordinuje návaznosti všech vymezovaných skladebných částí ÚSES na lokální úrovni přes hranice správního území města Rakovník. Všechny regionální prvky ÚSES jsou na území města Rakovník zpřesněny v souladu s platnými ZÚR SČK. V případě územních plánu, s nimiž je nezbytné zajistit koordinaci regionálních prvků ÚSES, ale které byly schváleny před vydáním ZÚR SČK, je návaznost zajištěna zpravidla jen částečně s tím, že regionální prvky ÚSES v ÚP Rakovník jsou vymezeny důsledně v souladu se ZÚR SČK s tím, že v příslušných ÚP sousedních obcí musí být regionální prvky ÚSES teprve uvedeny do souladu se ZÚR SČK.“ V připojené tabulce je pak uvedena sousední obec Senomaty, dále jsou označeny skladebné prvky ÚSES na území města Rakovník, na kterém je vyjmenován i prvek LBK 21, který se na území sousední obce nazývá LBK 21 „Šibeník, Doubrava“, a je u něho uvedena poznámka, že je zajištěna návaznost prvku ÚSES na hranici obce. Na str. 162 odůvodnění napadeného územního plánu je opět výslovně uvedeno, že je zajištěna koordinace LBK 21, který navazuje na LBK 21 vymezený územním plánem městyse Senomaty. Zdejší soud tak má za to, že odpůrce vypořádal uplatněné námitky i s přihlédnutím k jejich obecnému znění řádně a přezkoumatelným způsobem, když uvedl důvody, pro které není možné vést biokoridor přes pozemek ve vlastnictví odpůrce.
172. Význam a hodnota volné krajiny a péče o ni jsou v napadeném územním plánu opakovaně zmiňovány a zdůrazňovány. V bodě B.2.1 textové části výroku napadeného územního plánu jsou definovány základní zásady koncepce ochrany a rozvoje přírodních hodnot území města Rakovník a mezi nimi i zásady, že volná krajina tvoří nezastupitelnou plochu pro realizaci a rozvoj přírodních procesů a že cílem je chránit a rozvíjet prvky krajinné zeleně v zemědělských plochách, které zvyšují ekologickou stabilitu a pomáhají zajišťovat protierozní ochranu zemědělských ploch. V bodě E textové části výroku napadeného územního plánu je podrobněji stanovena koncepce uspořádání krajiny, která slouží k zajištění ochrany krajiny a její funkčnosti v území. V bodě G.6. odůvodnění napadeného územního plánu je pak obsaženo odůvodnění stanovené koncepce uspořádání krajiny, jež poukazuje na to, že mezi základní úkoly územního plánování je zařazen úkol chránit stávající krajinný ráz. Péče o krajinu je považována za nezastupitelnou povinnost obyvatel, neboť volná krajina plní významné funkce nezbytné pro dlouhodobě udržitelnou koexistenci člověka a krajinného prostředí. V bodě E.3 výroku napadeného územního plánu jsou vymezeny skladebné prvky územního systému ekologické stability, mezi něž je zařazen i koridor LBK 21, který má být tvořen přirozenými stromovými porosty, jež mají v cílovém stavu zajistit ekologickou stabilitu a biologickou diverzitu. V bodě G.6.3 odůvodnění textové části napadeného územního plánu je odůvodněno vymezení konkrétních prvků územního systému ekologické stability. Význam a důsledky potřeby ochrany krajiny jsou tak v napadeném územním plánu dostatečně odůvodněny, zároveň je odůvodněno i vymezení konkrétního prvku – biokoridoru LBK 21, který navazuje na biokoridor LBK 21 Senomaty, čímž je limitováno i vedení tohoto biokoridoru. Zároveň odpůrce uvedl i důvody, pro které není možné vést biokoridor alternativně po pozemku p. č. XDD, který sice vlastní, avšak který je příliš úzký na to, aby po něm mohl být biokoridor veden, a navíc nevede tak, aby byla zajištěna návaznost na biokoridor LBK 21 Senomaty. Z uvedených důvodů tak považuje soud vymezení plochy NK – krajinná zeleň, na níž jsou vymezeny plochy změn v krajině 505b-K, 506-K a veden lokální biokoridor LBK 21, za dostatečně odůvodněné a racionální. Soud nemá za to, že by vymezení uvedených ploch na dotčených pozemcích navrhovatelů a) a b) neslo znaky libovůle.
VII. Návrh na zrušení plochy přestavby 206-P na pozemku p. č. XL, plochy změn OV – občanské vybavení veřejné na pozemku p. č. XL a plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na pozemku p. č. XL
173. Navrhovatel a) brojí proti ploše přestavby 206-P na pozemku p. č. XL, jak je vymezena ve výkresu I.1. a ve výkresu I.2d napadeného územního plánu, proti ploše změn OV – občanské vybavení veřejné (dále v této části jen „OV“) na tomtéž pozemku, jak je vymezena ve výkresu I.2a napadeného územního plánu, a proti ploše určené k zastavění 206-P na tomtéž pozemku, jak je vymezena ve výkresu 1.2c napadeného územního plánu. V této části pak navrhovatel a) brojí i proti vymezení plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na dotčeném pozemku ve výkresu I.3 napadeného územního plánu a proti zahrnutí dotčeného pozemku do plochy pro umístění veřejně prospěšné stavby, pro kterou lze uplatnit předkupní právo PO04, jak je vymezena v textové části výroku napadeného územního plánu v části H.1, ve čtvrtém řádku tabulky na s. 128. Navrhovatel a) explicitně zdůraznil, že nebrojí proti celému vymezení plochy pro umístění veřejně prospěšné stavby PO04, pro kterou lze uplatnit předkupní právo, ale konkrétně proti zahrnutí dotčeného pozemku do této plochy. Navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil připomínky a námitky, přičemž připomínka byla akceptována, ale námitce, ve které navrhovatel a) požadoval ponechat dotčený pozemek vymezený jako plochu pro bydlení a následně upozornil i na to, že odpůrce má v dané lokalitě vlastní pozemky, které může pro daný záměr využít, odpůrce nevyhověl.
174. Navrhovatel a) namítá, že vymezením části dotčeného pozemku jako plochy přestavby 206-P, plochy změn OV a částečně i plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 je zásadně dotčen na svém vlastnickém právu. Odpůrce navíc podle navrhovatele a) vypořádal jím uplatněnou námitku nedostatečně a nekonkrétně, a proto v rozporu se zákonem. Odpůrce vůbec nevysvětlil, proč plochu přestavby 206-P, ve které je vymezena plocha změn OV, vymezil na dotčeném pozemku a proč v dané lokalitě nevyužil svých pozemků. Odpůrce pak zahrnutí dotčeného pozemku do shora uvedených ploch ani nepodrobil testu proporcionality, tj. posouzení vhodnosti a potřebnosti vymezeného řešení, jiných možností řešení, jejich porovnání, přiměřenosti zásahu do vlastnického práva navrhovatele a), možnosti dosažení cíle s žádným nebo menším zásahem do vlastnického práva atd., přestože navrhovatel a) proti uvedené části napadeného územního plánu opakovaně brojil.
175. Navrhovatel a) dále upozorňuje na to, že v odůvodnění napadeného územního plánu na str. 278 a 279 je uvedeno, že se navrhuje rozmístění spíše malých nových mateřských škol vždy v jádrech nově navrhovaných obytných souborů N. N., N. S. a Z. – východ. Navrhovatel a) pak zdůraznil, že pro lokalitu, ve které se nachází dotčený pozemek, není v uvedené části napadeného územního plánu uvedeno nic. Navrhovatel a) má za to, že o nepromyšlenosti zahrnutí dotčeného pozemku do plochy 206-P svědčí i rozpor v počtu uváděných nových míst v mateřských školách (nejprve napadený územní plán hovoří o potřebě 60 nových míst, následně již uvádí 75 nových míst). Kapacita Mateřské školy P. měla být v ploše přestavby 206-P navýšena právě o 15 nových míst. Navrhovatel a) nijak nebrojí proti navyšování počtu míst v mateřských školách, ale brojí proti vymezení plochy přestavby 206-P, plochy OV a plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na dotčeném pozemku, které nelogicky a nedůvodně zasáhlo část dotčeného pozemku.
176. Navrhovatel a) namítal i to, že z odůvodnění napadeného územního plánu na str. 466 se nedozvídá nic o tom, proč zvolil odpůrce plochy přestavby 206-P s využitím OV a související vymezení ploch s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 právě na části dotčeného pozemku, a zda odpůrce posoudil i jiné varianty, a pokud ano, proč vybral právě tuto. Tato část napadeného územního plánu je tak zatížena vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Navrhovatel a) dále upozornil na to, že původní územní plán vymezoval na dotčeném pozemku plochy pro bydlení a rezervu plochy pro pozemní komunikace a veřejná prostranství. Ačkoli navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu hájil svá práva, nedozvěděl se z odůvodnění napadeného územního plánu nic o tom, proč se odpůrce rozhodl přehodnotit původní úpravu daného území vymezenou původním územním plánem.
177. Navrhovatel a) tak považuje vymezení plochy přestavby 206-P, plochy změn OV a plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na dotčeném pozemku za rozporné se zákonem a odůvodnění vymezení těchto ploch za nedostatečné, zvlášť když navrhovatel a) uplatnil připomínky a námitky. Rozhodnutí o námitkách je tedy též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nakonec namítal, že vymezení uvedených ploch je v rozporu se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu do práv. Odpůrce se navíc posouzením proporcionality ani nijak nezabýval.
178. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.
179. Odpůrce ve svém vyjádření k tomuto návrhovému bodu uvedl, že odůvodnění napadeného územního plánu obsahuje podrobné zdůvodnění navrhovaného vymezení na předmětném pozemku na str. 276 – 280 a na str. 288. Navrhovatel a) se sice odvolává na původní územní plán, avšak pozemek k navrženému účelu podle původního územního plánu po dobu delší než 5 let nevyužil. S ohledem na to je relevantní toto využití přehodnotit a případně změnit. Zároveň rozporoval, že by nebylo v napadeném územním plánu nic řečeno o předmětné lokalitě, ve které se nachází navrhovatelův pozemek a související plocha přestavby 206-P. K tomu citoval část odůvodnění napadeného územního plánu na str. 288. Dále má odpůrce za to, že rozhodnutí o námitce obsahuje dostatečné a podrobné odůvodnění. Upozornil na to, že námitka navrhovatele a) byla formulována velmi nekonkrétně, přičemž vypořádání námitky závisí na podrobnosti námitky. Dále uvedl, že je pravda, že areál Mateřské školky Průběžná nesousedí s pozemkem navrhovatele a) p. č. XL, ovšem plocha přestavby 206-P je navržena i na dalších pozemcích p. č. XDI, p. č. XDJ a p. č. XDK, s nimiž tvoří logický celek, který s areálem Mateřské školky P. sousedí. Vymezení plochy 206-P právě na předmětných pozemcích je podrobně zdůvodněno v rozhodnutí o námitce.
180. Ze správního spisu soud zjistil, že ve výkresu I-2a_Hlavní Výkres návrhu územního plánu pro společné jednání byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen v ploše ZV – veřejná prostranství – veřejná zeleň a ploše přestavby 204-P. Navrhovatel a) uplatnil námitku, ve které požadoval ponechat celý pozemek v ploše pro bydlení. Námitka byla akceptována s tím, že plocha pro bydlení umožňuje mimo jiné i umístění parku. V grafické části výkresu I-2a_Hlavní výkres návrhu územního plánu pro veřejné projednání byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen v západní třetině do plochy OV a plochy přestavby 206-P a ve zbylých dvou třetinách do plochy BI a plochy přestavby 205-P, přičemž toto vymezení odpovídá i schválené verzi napadeného územního plánu. Ve výkresu I_3_Výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je levá třetina dotčeného pozemku navrhovatele a) zařazena do plochy PO04.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
I-2a_Hlavní výkres
181. Navrhovatel a) v námitkách doručených odpůrci dne 4. 12. 2017 požadoval, aby celý jeho dotčený pozemek byl zařazen do plochy BI, a dále obecně odkázal na to, že odpůrce má v dané lokalitě ve svém vlastnictví pozemkové parcely o větší výměře, které jsou i polohově daleko vhodnější pro občanskou vybavenost.
182. Odpůrce v rozhodnutí o námitce navrhovatele a) uvedl, že plocha 206-P a OV je navržena v přímé návaznosti na areál mateřské školky z důvodu možného plošného rozšíření tohoto areálu. Dále uvedl, že nový územní plán města Rakovník přehodnocuje využití stávající plochy a dává přednost s ohledem na její přímou vazbu na Mateřskou školu P. vytvoření podmínek pro možné rozšíření mateřské školy. Zdůraznil, že s ohledem na navrhovaný rozvoj Hornického sídliště je třeba zajistit dostatečnou kapacitu předškolní výchovy, která bude v docházkové vzdálenosti, přičemž jako optimální vzdálenost uvedl 400 – 600 m. Plocha je v bezprostřední návaznosti na stávající areál mateřské školy v rámci proluky v zastavěném území a jedná se o plochu přestavby, jejíž využití pro rozvoj města má dle platných právních předpisů a požadavků politiky územního rozvoje a zásad územního rozvoje dostat přednost před rozvojem mimo zastavěná území. Uvedená plocha navíc umožňuje, aby v případě potřeby rozvoj současného areálu mateřské školy pokračoval dále na jih, a to v celé šíři areálu. Odpůrce také upozornil na to, že stávající kapacita mateřské školy je dlouhodobě naplněna na 100 % a v případě výstavby ve vymezených rozvojových plochách lze reálně očekávat poptávku po navýšení kapacity mateřské školy.
183. Zdejší soud má za to, že se odpůrce vznesenou námitkou zabýval dostatečně a v odůvodnění napadeného územního plánu ji řádně vypořádal. Předně je třeba poukázat na to, že navrhovatel a) uplatnil námitku ve velmi obecné rovině, tj. požadoval, aby byl celý jeho pozemek zařazen do určitého typu plochy (BI), a zároveň jen obecně poukázal na to, že jiné pozemky jsou pro zařazení do plochy OV vhodnější, ovšem na žádný takový konkrétní pozemek neodkázal, čímž odpůrci fakticky znemožnil vypořádat se s konkrétním návrhem na možné porovnání vhodnosti zařazení takového pozemku do plochy OV namísto pozemku navrhovatele a). Odpůrce pak zejména poukázal na to, že pozemek navrhovatele a), resp. celá plocha přestavby 206-P, je v bezprostředním sousedství areálu mateřské školy, a proto je pro takové vymezení vhodná. Tento závěr je logický, neboť by nedávalo smysl, aby se mateřská škola rozšiřovala na plochy pozemků, se kterými by ani nesousedila a které by byly výrazně vzdálenější. Naopak je odůvodněné, pokud dochází k rozšíření areálu v bezprostřední blízkosti. Po nahlédnutí do grafické části územního plánu (konkrétně do výkresu I-2a-Hlavní výkres způsob využití území) je pak zřejmé, že je areál mateřské školy umístěn v hustě zastavěné oblasti a v okolí školy není jiný bezprostředně navazující pozemek než pozemky zahrnuté právě do plochy 206-P. Ačkoli navrhovatel a) ve svém návrhu zobrazil v dané lokalitě veškeré pozemky odpůrce, tak žádný z těchto pozemků se nenachází ve vhodné blízkosti areálu mateřské školy, a navíc jsou veškeré pozemky odpůrce v této lokalitě umístěny v zastavěné části, a nelze si tak racionálně představit, že by mohly sloužit rozšíření areálu mateřské školy.
184. Jelikož navrhovatel a) v uplatněné námitce nespecifikoval konkrétní pozemek, který by považoval za vhodnější pro rozšíření areálu mateřské školy, není pochybením odpůrce, když neporovnal veškeré pozemky, které v dané lokalitě vlastní, s pozemkem navrhovatele a) co do vhodnosti pro umístění rozšíření areálu mateřské školy, a naopak obstojí důvody, pro které vyhodnotil jako vhodný právě i pozemek navrhovatele a). Zdejší soud má tak za to, že odpůrce dostatečně vysvětlil, proč vymezil plochu přestavby 206-P a plochu OV na pozemku navrhovatele a).
185. K námitce, že odpůrce neprovedl test proporcionality ohledně vymezení uvedených ploch na dotčeném pozemku navrhovatele a), soud nejprve odkazuje na obecná východiska pro posouzení tohoto návrhu uvedená výše v rozsudku, kde se uvádí, že vlastník pozemku musí seznámit odpůrce s důvody, pro které má za to, že je přijaté řešení nepřiměřeným zásahem do jeho práv. Navrhovatel a) v uplatněné námitce nepředestřel žádné konkrétní důvody, pro které by měl za to, že je vymezení plochy přestavby 206-P a OV nepřiměřeným zásahem do jeho vlastnických práv. Navrhovatel a) sice obecně odkázal na to, že má odpůrce v dané lokalitě vlastní pozemky, které by byly pro uvedený účel vhodnější, ovšem žádným způsobem je nespecifikoval a soud ani po seznámení se s napadeným územním plánem neseznal, že by v dané lokalitě nějaké na první pohled vhodné pozemky ve vlastnictví odpůrce byly. Odpůrce navíc vyložil důvody, pro které vymezil uvedenou plochu právě i na pozemku navrhovatele a). Zejména zdůraznil potřebnou návaznost takové plochy na stávající areál mateřské školy. Jelikož navrhovatel a) neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které má za to, že je vymezení plochy přestavby 206-P a OV na jeho pozemku svévolné, nezbývá soudu než námitku nepřiměřenosti zásahu do práv navrhovatele a) vyhodnotit jako nedůvodnou.
186. Navrhovatel a) dále namítal, že se z odůvodnění napadeného územního plánu nedozvěděl nic o tom, proč odpůrce vymezil na dotčeném pozemku plochu přestavby 206-P a plochu OV, ačkoli původní územní plán vymezoval na dotčeném pozemku plochy pro bydlení a rezervu pro pozemní komunikace.
187. Soud nahlédnutím do hlavního výkresu původního územního plánu ověřil, že dotčený pozemek navrhovatele a) skutečně byl zařazen v ploše pro bydlení a ploch pro veřejná prostranství. Na druhou stranu ovšem odpůrce již v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele a) srozumitelně uvedl, že se právě s ohledem na plánovaný rozvoj H. sídliště očekává zvýšení poptávky po kapacitě mateřské školy. Na str. 277 až 279 odůvodnění napadeného územního plánu jsou pak popsány jednotlivé strategie pro umisťování (a rozvíjení) mateřských škol. Z uvedeného odůvodnění je zřejmé, že pro odpůrce je v souladu principy územního plánování důležité, aby byly mateřské školy umisťovány v docházkové vzdálenosti od místa bydliště. Odpůrce zároveň v tabulce rozepsal kapacitu jednotlivých již existujících mateřských škol na území města Rakovník a jejich obsazenost ve školním roce 2015/2016, která dosahovala u všech mateřských škol 100 %. Odpůrce dokonce vypočítal, že jejich kapacita by měla být již při stávajícím počtu obyvatel vyšší (639 míst oproti stávajícím 634 místům). V rozvojových plochách spočítal očekávané navýšení počtu obyvatel až o 1 500 osob s tím, že dle obecné metodiky se předpokládá potřeba 40 míst v mateřské škole na každých 1 000 obyvatel. V důsledku plánovaného rozvoje města Rakovník tak bylo potřebné navýšit kapacitu v mateřských školách až o 60 míst, aby byly uspokojeny nároky obyvatel města Rakovník. Na str. 278 odůvodnění napadeného územního plánu je pak zobrazena mapa s vyznačenými plochami bydlení a mateřskými školami, jak stávajícími, tak plánovanými, přičemž kolem každé mateřské školy je kruhem zobrazena izolinie pěší dostupnosti mateřské školy. V oblasti Hornického sídliště je aktuálně jedna mateřská škola (Mateřská škola P.) a dle mapy je nejbližší mateřská škola plánovaná východně od Mateřské školy P., a to Mateřská škola Z.. Ovšem jak je patrné ze zakreslených kruhů, docházková vzdálenost těchto mateřských škol se neprotíná (na rozdíl např. od mateřských škol zakreslených v severní části mapky). Pakliže tedy odpůrce počítá s rozvojem H. sídliště (zvýšením počtu obyvatel) a zároveň toto sídliště není v pěší dostupnosti od plánované Mateřské školy Z., je zcela odůvodněné, že musí dojít ke zvýšení kapacity stávající Mateřské školy P., neboť lokalita H. sídliště není zabezpečována jinou mateřskou školou tak, aby byla dodržena koncepce pěší dostupnosti dle metodiky (400 – 600 m), přičemž zřizování zcela nové mateřské školy není s ohledem na vyšší předpokládané náklady na rozdíl od rozšíření již stávající školy rozumné.
188. Soud zároveň nepovažuje za rozporné nebo zmatečné údaje o navýšení kapacity až o 60 míst na str. 277 odůvodnění napadeného územního plánu a o plánu zvýšení kapacity mateřských škol o 75 míst (str. 278 odůvodnění napadeného územního plánu). Soud výše uvedl, jak odpůrce dospěl k výpočtu potřeby zvýšení kapacity míst v mateřských školách v návaznosti na nárůst počtu obyvatel (+ 60 míst), zároveň ale již stávající kapacita je využita ze 100 % a dle výpočtu minimálně 5 míst chybí. Pokud tedy odpůrce zahrnul do územního plánu nové plochy, které by měly do budoucna zajistit až 75 míst v mateřských školách navíc, nepovažuje to soud za nepřiměřený, excesivní nebo jinak nesystémový přístup.
VIII. Návrh na zrušení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemku p. č. XM
189. Navrhovatel a) brojí proti vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda (dále v této části jen „NZ“) na pozemku p. č. XM ve výkresu I.2a napadeného územního plánu. Dotčený pozemek byl původním územním plánem zahrnut do rezervy pro plochy se smíšenou funkcí. Změnou č. 4 původního územního plánu byl dotčený pozemek zahrnut do návrhové plochy se smíšenou funkcí. Hlavním předmětem změny č. 4 původního územního plánu přitom bylo posunutí severozápadní části trasy plánovaného silničního obchvatu města Rakovník. Odpůrce přitom v odůvodnění napadeného územního plánu často odkazuje na původní územní plán, a je tak patrné, že napadený územní plán z původního územního plánu vychází. Dotčený pozemek se nachází v lokalitě vymezené na západě ulicí L., na severozápadě silnicí II/XDB, na severu ulicí Z., na východě železniční tratí a na jihu ulicí L., přičemž v této lokalitě jsou pozemky na zemědělských půdách IV. třídy ochrany. Dotčený pozemek je pak situován u budoucí okružní křižovatky plánované v rámci budoucího silničního obchvatu města Rakovník a navazuje na stabilizované plochy OM – občanské vybavení komerční, ve kterých se nacházejí mj. velkopodlažní obchodní plochy společností Kaufland, OKAY elektrospotřebiče, KIK a Sportissimo, avšak odpůrce se bez konkrétního a přesvědčivého důvodu rozhodl začlenit dotčený pozemek do stabilizované plochy NZ, a nevycházel tak z původního územního plánu, který dotčený pozemek začleňoval do plochy se smíšenou funkcí. Podle navrhovatele a) bylo povinností odpůrce, aby řádně a přesvědčivě odůvodnil, proč se rozhodl dotčený pozemek začlenit do stabilizované plochy NZ, když většinu shodných pozemků v dané lokalitě začlenil do zastavitelných ploch. Začlenění dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ přitom významně ovlivňuje cenu takového pozemku, čímž bylo zasaženo do vlastnických práv navrhovatele a). Navrhovatel a) navíc proti začlenění dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ v průběhu pořizování napadeného územního plánu brojil. Odpůrce tak měl povinnost posoudit soulad zvoleného řešení se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnického práva navrhovatele a), tím spíše, když je dotčený pozemek situován v lokalitě, na které odpůrce srovnatelné pozemky vymezil jako zastavitelné plochy. Navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil připomínku, ve které nesouhlasil se začleněním dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ. Odpůrce tuto připomínku neakceptoval, přičemž navrhovatel a) považuje vypořádání připomínky za arogantní, nevěrohodné, nedostatečné a především chybné, neboť dotčený pozemek nebyl původním územním plánem odpůrce již začleněn do rezervy pro plochy se smíšenou funkcí, ale byl začleněn do návrhové plochy se smíšenou funkcí. Navrhovatel a) pak v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil i námitky, kterým též odpůrce nevyhověl. I toto vypořádání námitek považuje navrhovatel a) ze shodného důvodu za chybné. Navrhovatel a) dále upozornil na to, že případné umístění stavebních záměrů na dotčeném pozemku bylo a je do značné míry odvislé od realizace plánovaného silničního obchvatu města Rakovník, který byl naplánován a projednán před více než 15 lety. Proto považuje navrhovatel a) odůvodnění rozhodnutí o námitce tím, že dotčený pozemek byl do plochy smíšené začleněn již 14 let, ale nebyl k danému účelu využit, pročež má být podle odpůrce legitimní přehodnotit záměr původního územního plánu, za účelové. Navrhovatel a) nepovažuje takové odůvodnění za přesvědčivé, jestliže odpůrce obdobné pozemky v dané lokalitě, ale i v jiných lokalitách vymezil jako zastavitelné plochy. Navrhovatel a) považuje vymezení stabilizované plochy NZ na dotčeném pozemku za nezákonné, odůvodnění tohoto kroku za nesprávné a nedostatečné a konečně zařazení dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ za rozporné se zásadou proporcionality, jelikož nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatele a).
190. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.
191. Odpůrce ve svém vyjádření k tomuto návrhovému bodu uvedl, že v základní koncepci území je stanoven požadavek na dotvoření kompaktního jádrového města, v němž se má soustředit rozvoj bydlení, občanského vybavení, výroby a dalších ekonomických aktivit největší měrou, přičemž je třeba důsledně dbát na zachování kompaktního urbanistického uspořádání tzv. kompaktního města, koncentricky kolem území historického jádra města, tak aby byla zachována optimální pěší dostupnost centra města ze všech míst kompaktního města a aby byly zachovány hranice růstu města do navazující volné krajiny, a tím i tradiční obraz jádrového sídla Rakovník v krajině jako kompaktní urbánní struktury vyplňující široké a hluboké údolí Rakovnického potoka, bez nežádoucích expanzí do volné krajiny, zejména přes topograficky dané přirozené hranice růstu města. Navrhovatel a) se sice domáhal vymezení účelu využití jeho pozemků stejným způsobem, jako tomu bylo v původním územním plánu, avšak nyní byl přijímán zcela nový územní plán a odpůrce jej upozorňoval na to, že z právní úpravy ani judikatury nelze dovodit, že by nový územní plán musel zcela přebírat funkční využití pozemků ze starého územního plánu. Kromě toho odpůrce upozorňoval i na to, že pozemek p. č. XM byl vymezený jako plocha smíšená již od roku 2005, přičemž po dobu 14 let nebyl k danému účelu využit. Vlastník může požádat obec o zařazení jeho pozemku do zastavitelných ploch v rámci pořizování územního plánu nebo jeho změny nebo požádat o změnu platného územního plánu, na pořízení změny ani na zařazení jeho pozemku do zastavitelných ploch však není právní nárok. Nakonec ještě odpůrce doplnil, že v připomínce, kterou k této části návrhu napadeného územního plánu uplatnil, navrhovatel a) požadoval u pozemků p. č. XM, p. č. XCI, p. č. XCJ a p. č. XCN ponechat plochu pro výrobu (rezerva), ale nenamítal předchozí navržený způsob využití. Ve vyhodnocení této připomínky mu proto byl vysvětlen význam rezervy. Odpůrce považuje tvrzení navrhovatele a) v této části za zavádějící.
192. Ve správním spise soud ověřil, že v hlavním výkresu původního územního plánu byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen do plochy rezervy pro plochu se smíšenou funkcí. Změnou č. 4 původního územního plánu poté došlo k zařazení dotčeného pozemku do plochy se smíšenou funkcí II. V kapitole F. Funkční regulativy a limity textové části původního územního plánu je pro plochy se smíšenou funkcí II přípustné mj. využití pro podnikatelskou činnost s možností umístění výrobních objektů, které nebudou narušovat urbanistický charakter okolní zástavby a jejichž provoz nebude nepříznivě ovlivňovat životní prostředí trvalého bydlení a jež nebudou negativně ovlivňovat využití sousedních pozemků.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
Změna č. 4 původního územního plánu
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
I_2a-Hlavní výkres
193. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl, „ – XM, XCI, XCJ – nesouhlas s NZ – požadujeme ponechat plochu pro výrobu (rezerva)“.
194. Odpůrce vypořádal připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu bod bodem 47 následovně: „ad s) neakceptovat – na pozemku parc. č. XM a XCJ – územní rezerva na poli má stejný právní dopad, jako ponechané pole (NZ), pro možnost realizace záměru je nutné plochy rezervy změnou ÚP převést na plochy návrhové.“
195. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: „ – XM, XCJ, XDL – nesouhlas s NZ – požadujeme ponechat plochu pro výrobu (rezerva), tak jako je to v jiných případech v návrhu ÚP, a to z opatrnosti, neboť může dojít ke změně legislativy. Např. jako u pozemku č. XDM.“
196. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30 následovně: „Územní plán Rakovník prioritně vymezuje dostatečné množství nových zastavitelných ploch určených pro lehkou výrobu (VL) kompaktně v Průmyslové zóně Rakovník, které jsou pro další rozvoj výroby a skladování vhodnější, dále v Š. a částečně také v H.. Uvedené zájmové pozemky jsou jako plochy smíšené (pozemek parc č. XM) a pro výrobu a skladování (pozemky parc. č. XCN a XCJ) v platném ÚP SÚ Rakovník vymezené již od roku 2005 (Změna č. 4 ÚP SÚ Rakovník) a dodnes (tedy již 14 let) nebyly k danému účelu využité. Je tedy zcela legitimní přehodnotit záměr původního ÚP SÚ Rakovník a daný záměr, na který se již nevztahují případné náhrady za změny v území, přehodnotit nebo redukovat či zcela vypustit, obzvláště pokud se jedná o pozemky, které jsou z velké části v ZPF s I. třídou ochrany BPEJ.“ Dále ještě odpůrce poukázal na nutnost vymezovat zastavitelné plochy podle § 18 odst. 4 stavebního zákona. Nakonec odpůrce uvedl, že pouhý požadavek na zařazení pozemku do určité plochy neznamená automatický nárok vlastníka na provedení této změny.
197. Jak z vypořádání připomínek, tak z odůvodnění rozhodnutí o námitce je patrné, že odpůrce přehodnotil dřívější záměr funkčního využití dotčeného pozemku, a byť při vypořádání připomínky uvedl nesprávně, že byl v původním územním plánu dotčený pozemek zařazen toliko do rezervy, v odůvodnění rozhodnutí o námitce již správně odkázal na změnu č. 4 původního územního plánu, kterou došlo k zařazení pozemku do plochy se smíšenou funkcí. Soud sice dává za pravdu odpůrci, že vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu podle jeho požadavku (k tomu srov. judikaturu Nejvyššího správního soudu citovanou v obecných východiscích tohoto rozsudku). Zároveň ale platí, že v územním plánování nelze připustit zásahy do vlastnického práva, které by vykazovaly znaky diskriminace, „nerozumnosti“ či libovůle, přičemž v tomto případě napadený územní plán zúžil dosavadní přípustný způsob využití dotčeného pozemku. Z tohoto pohledu je nerozhodné, zda je přijímán nový územní plán či jen změna stávajícího územního plánu, podstatné je, že navrhovatel a) již měl umožněn širší způsob využití dotčeného pozemku, a proto se nedomáhal stanovení nové, příznivější regulace, ale zachování stávající regulace. Odpůrce ovšem ve vypořádání námitky navrhovatele a) logicky poukázal na to, že je na území města Rakovník vymezen dostatek zastavitelných ploch pro výrobu, konkrétně v Průmyslové zóně Rakovník, dále v Š. a částečně v H., přičemž poukázal i na potřebu ochrany zemědělského půdního fondu. Toto odůvodnění je přitom v souladu s požadavky odpůrce na rozsah zastavitelných ploch nastíněnými na str. 31 textové části odůvodnění napadeného územního plánu, kde mj. uvedl, že „[z] řešení v novém ÚP Rakovník byly naopak vyloučeny zastavitelné plochy v periferních plochách bez přímých a logických vazeb na stabilizovaná území jádrového sídla Rakovník a tedy také bez přímé vazby na existující komunikační systém města a na sítě technické infrastruktury: vyloučeny byly s výjimkou plochy 101-Z vyplňující proluku mezi stávajícím výrobním areálem na ulici Pražská a navrhovaným silničním obchvatem všechny zastavitelné plochy pro výrobu a se smíšenou funkcí mezi severní trasou B3 plánovaného silničního obchvatu města a železniční tratí č. 120 Rakovník – Lužná u Rakovníka – Kladno (plochy ve velmi periferní poloze vymezené za přirozenou hranicí růstu kompaktního města, za silničním obchvatem, bez vazby na zastavěné území a tedy bez vazby na síť pozemních komunikací a sítě technické infrastruktury, podmíněné realizací silničního obchvatu města (…)“ Soud má tedy za to, že odpůrce dostatečně srozumitelně odůvodnil, proč přehodnotil původní zařazení pozemků do zastavitelných ploch, a odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele a) ve spojení s odůvodněním napadeného územního plánu přitom nevykazuje znaky diskriminace navrhovatele a) nebo znaky nerozumnosti či libovůle. Odpůrce v napadeném územním plánu opakovaně zdůraznil požadavek na dotvoření kompaktního jádrového města, přičemž pozemek navrhovatele a) je skutečně v okrajové části města, a jak je patrné i z grafické části napadeného územního plánu, v případě realizace obchvatu bude uvedená část [nejen pozemek navrhovatele a), ale veškeré pozemky, které byly dotčenou změnou č. 4 původního územního plánu] oddělena od zastavěné části města kapacitní silnicí.
198. V souvislosti s námitkou, že vymezení plochy dotčeného pozemku má být v rozporu se zásadou proporcionality, soud uvádí, že navrhovatel a) v průběhu pořizování územního plánu neseznámil odpůrce s konkrétními námitkami, pro které by měl za to, že dochází k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnických práv. Navrhovatel a) se sice zcela srozumitelně vymezil proti tomu, aby byl jeho pozemek zařazen do plochy NZ, nicméně neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovozovat, v čem spatřuje zásah do jeho vlastnických práv nepřiměřeným. Obecný odkaz na pozemky, které v jiných případech napadeného územního plánu byly ponechány v ploše pro výrobu, není dostatečným vymezením nepřiměřeného zásahu do práv navrhovatele a). S ohledem na rozsah ploch pro výrobu (a celkový rozsah napadeného územního plánu) nelze jednoznačně dovodit, se kterými jinými pozemky se navrhovatel a) porovnává. Odpůrce by tak musel při vypořádání takové námitky porovnat veškeré pozemky, které jsou v napadeném územním plánu zahrnuty do ploch pro výrobu, s pozemkem navrhovatele a) a dovozovat, v čem by mohly být takové pozemky srovnatelné, anebo právě odlišné, což by představovalo zcela nepřiměřený požadavek vzhledem k rozsahu napadeného územního plánu a množství zpracovávaných námitek a připomínek.
199. K navrhovatelem a) výslovně zmiňovanému pozemku p. č. XDM se pak vůbec nelze vyjádřit, neboť není zřejmé, proč by se mělo jednat o pozemek ve srovnatelné situaci. Soud nahlédnutím do katastru nemovitostí (veřejně přístupný zde: https://nahlizenidokn.cuzk.cz/) zjistil, že se jedná o pozemek, který z ½ vlastní navrhovatel a) a je umístěn mimo pozemky, které byly dotčeny změnou č. 4 původního územního plánu, přičemž v napadeném územním plánu je zařazen do funkční plochy NZ a v části dotčen plochou územní rezervy pro plochu BI – bydlení individuální. Pozemek je umístěn jednak v úplně jiné části města, ale také jeho funkční zařazení není srovnatelné s funkčním zařazením dotčeného pozemku [u kterého se navrhovatel a) domáhal zařazení do plochy pro výrobu, nikoli do územní rezervy pro bydlení individuální]. Třebaže tedy odpůrce na srovnání s tímto pozemkem nereagoval výslovně, nelze to hodnotit jako vadu odůvodnění, jež by mohla mít jakýkoliv vliv na zákonnost výroku napadeného územního plánu.
200. V souvislosti s námitkou navrhovatele a), že umístění stavebních záměrů na dotčeném pozemku bylo odvislé od realizace obchvatu města, který je plánován již 15 let, pak soud uvádí, že navrhovatel a) nepředložil ani žádné tvrzení, ani důkazní návrhy, kterými by prokazoval, že již činil úkony k umístění konkrétních stavebních záměrů na dotčeném pozemku, ani nevysvětlil, proč by využití dotčeného pozemku způsobem předpokládaným změnou č. 4 původního územního plánu bylo skutečně popisovaným způsobem podmíněno. Soud tak nemůže posoudit, zda byl záměr navrhovatele a) skutečně závislý na realizaci obchvatu (a bylo by tak důvodné, že dosud k realizaci stavebních záměrů nemohl přistoupit), či nikoli. O opaku spíše svědčí srovnání s plochou na jih od dotčeného pozemku sevřenou mezi ulicemi L. a L.. I tato plocha přiléhá k plánovanému obchvatu, a měla by tedy i pro ni platit slova o závislosti využití na jeho realizaci. Také tato plocha byla ve změně č. 4 původního územním plánu teprve návrhovou plochou se smíšenou funkcí, nicméně výstavba již v daném místě (na rozdíl od dotčeného pozemku) proběhla, a v napadeném územním plánu je proto již vymezena jako stabilizovaná plocha občanského komerčního vybavení OM.
IX.a) Návrh na zrušení zastavitelné plochy 116-Z, plochy změn PV – veřejná prostranství v rámci zastavitelné plochy 116-Z, návrhu místní komunikace III. nebo IV. třídy, návrhu vodovodního řadu – ostatní vedení a plochy s možností vyvlastnění – dopravní infrastruktura VD19
201. V úvodu vypořádání této části soud upozorňuje na to, že navrhovatel a) vlastní pozemek p. č. XN, přičemž návrh na zrušení dále uvedených částí napadeného územního plánu se týká i pozemků p. č. XX, p. č. XY, p. č. XZ a p. č. XBA.
202. Navrhovatel a) brojí proti zastavitelné ploše 116-Z, jak je vymezena ve výkresu I.1 napadeného územního plánu na částech pozemků p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ a v textové části výroku pod body C.2.2.4 (C16), ve třetím řádku tabulky na s. 33, D.1.1.2 (D13) v písm. m) na str. 53 a D.4 (D106) v písm. z) na str. 65. Dále brojí proti ploše změn PV – veřejná prostranství v rámci zastavitelné plochy 116-Z na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ, jak je vymezena ve výkresu 1.2a napadeného územního plánu, dále proti návrhu místní komunikace III. třídy nebo IV. třídy na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY, p. č. XZ a p. č. XBA, jak je vymezen ve výkresu I.2c napadeného územního plánu, proti návrhu vodovodního řadu – ostatní vedení na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ, jak je vymezen ve výkresu I.2d napadeného územního plánu, a nakonec proti ploše s možností vyvlastnění – dopravní infrastruktura VD19, jak je vymezena ve výkresu I.3. napadeného územního plánu na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ a v textové části výroku pod bodem G.1 (G01) v posledním řádku tabulky na s. 122.
203. Namítá, že výše uvedené části napadeného územního plánu významně zasahují do jeho vlastnického práva. Navrhovatel a) poukázal na to, že pozemek p. č. XN, který vlastní, je z celé východní, jižní i jihovýchodní strany a výhledově i z celé západní strany obklopen veřejně přístupnými komunikacemi, přičemž stávající uliční síť v dané lokalitě, ve které napadený územní plán vymezuje zastavitelné plochy 114-Z a 117-Z s navrhovaným využitím BI – bydlení individuální (dále pro tuto část jen „BI“), řádně zajišťuje prostupnost a dopravní (resp. komunikační) obsluhu předmětného území. Tato lokalita proto podle navrhovatele a) nepotřebuje další dopravní, resp. komunikační propojení. Části napadeného územního plánu, proti kterým navrhovatel a) brojí, proto významně znehodnocují jeho pozemek p. č. XN, aniž by to bylo potřebné, účelné a odůvodněné. Podle navrhovatele a) je toto vymezení v rozporu se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnických práv navrhovatele a) k pozemku p. č. XN. Navrhovatel a) také upozornil na to, že na tomto pozemku plánoval v budoucnu vystavět rodinné sídlo, proto nechce tento pozemek nijak dělit. Při tomto zamýšleném využití není proto nová komunikace potřeba, a naopak je pro navrhovatele a) kontraproduktivní, neboť mu znemožňuje využít daný pozemek popsaným způsobem. Navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil připomínku a námitky, které odpůrce neakceptoval. Navrhovatel a) opakuje, že zastavitelné plochy 114-Z a 117-Z s navrhovaným způsobem využití BI jsou již dnes dostatečně napojeny na stávající komunikační síť a předmětná lokalita proto nepotřebuje další dopravní, resp. komunikační propojení. Vypořádání uplatněné připomínky a námitek je podle něj rozporné se skutkovým stavem, a tedy nezákonné. Odpůrce by tento rozpor se skutkovým stavem zjistil, pokud by provedl test proporcionality, v jehož rámci by posoudil vhodnost a potřebnost vymezovaného řešení a přiměřenost zásahu do vlastnického práva. Navrhovatel a) je tak přesvědčen o tom, že výše uvedené části napadeného územního plánu jsou nezákonné a jejich odůvodnění je nesprávné a nedostatečné. Uvedená část napadeného územního plánu tak nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem a je v rozporu se zásadou proporcionality, když nepřípustně zasáhla do vlastnického práva navrhovatele a).
204. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.
205. Ve vyjádření k této části návrhu odpůrce uvedl, že důvodem pro vymezení plochy 116-Z se způsobem využití PV (plocha veřejných prostranství) je zajistit vizuální, prostorovou i provozní kontinuitu systému veřejných prostranství a všech jeho prvků, zejména lineárních, jako předpoklad pro zajištění optimální prostupnosti území města a jako předpoklad eliminace vzniku jakýchkoli neprostupných a veřejnosti nepřístupných enkláv. V daném případě se jedná o plochy individuálního bydlení. K tomu, aby mohlo dojít k případné parcelaci, musí být zajištěna přístupnost budoucích pozemků z veřejné komunikace. Aby bylo možné pozemky vymezit jako stavební pro umístění rodinných domů, musí být zajištěna přístupnost jednotlivých stavebních pozemků z veřejného prostranství, jehož součástí je kapacitně dostačující veřejně přístupná komunikace. Tyto požadavky pak vyplývají z vyhlášky č. 501/2006 Sb. Ačkoli navrhovatel a) uváděl, že na pozemku p. č. XN plánuje realizaci jediného stavebního záměru, který by měl v budoucnu sloužit jako rodinné sídlo, a nechce tak pozemek dělit na více pozemků určených k výstavbě, nebyl odpůrci tento záměr z uplatněné připomínky a následně i námitky patrný. Vyhodnocení připomínky a rozhodnutí o námitce bylo provedeno s ohledem na rozsah podání navrhovatele a). Dále odpůrce doplnil, že v předmětné lokalitě je navržena základní komunikační síť, která vychází z požadavku respektování urbanistické struktury území a pro zajištění přístupnosti jednotlivých stavebních pozemků (odpovídající velikosti) v souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. Využití pozemku jako jediného stavebního pozemku, tedy pro umístění jediného rodinného domu, je v dané lokalitě v rozporu se stávající urbanistickou strukturou území.
206. Ve správním spise soud ověřil, že v hlavním výkresu původního územního plánu byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen do plochy bydlení s tím, že byl rozdělen plochou označující pozemní komunikace a veřejná prostranství a po pravém okraji byl lemován plochou významných izolovaných stromů a keřů a stromořadím. V napadeném územním plánu je z většiny označen jako plocha změny BI, v polovině je protnut plochou PV – veřejná prostranství a na pravém okraji je vyznačena plocha změny NK – krajinná zeleň (dále v této části jen „NK“). Na pozemku jsou zaznačeny plochy změny 114-Z, 115-Z, 116-Z a 117Z a dále 517-K a 518.K.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
Hlavní výkres původního územního plánu
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]
I_2a_Hlavní výkres napadeného územního plánu
207. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl, „XN – nesouhlas s cestou přes pozemek a NK, ponechat plochu pro bydlení“.
208. Odpůrce vypořádal připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu bod bodem 47 následovně: „ad u) neakceptovat – izolační zeleň a ulice přes předmětný pozemek jsou navrženy v platném ÚPSÚ Rakovníkem NK především z izolačního důvodu (oddělení od navrhovaného obchvatu), komunikace za účelem propojení nové plochy bydlení na stávající komunikační síť.“
209. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: „ – XN – nesouhlas s cestami přes pozemek a zelení 518-K, ponechat plochu pro bydlení a obchvat“.
210. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30, když uvedl, že plocha 116-Z veřejné prostranství je v daném místě vymezena za účelem zajištění logického a prostorově koordinovaného postupu výstavby v území v návaznosti na stávající uliční síť. K ploše 518-K – NK pak uvedl, že je vymezena z důvodu zajištění izolace existující, resp. navrhované zástavby západně od obchvatu (obytná zástavba Na Spravedlnosti) od navrhovaného východního silničního obchvatu města Rakovník a od automobilové dopravy na něm. Za primární úkol pásu krajinné zeleně označil optickou izolaci budoucího obchvatu a dále možnost umístění protihlukových opatření do pásu zeleně a také záchyt prachových částic a dalších polutantů z automobilové dopravy.
211. Soud musí opět konstatovat, že navrhovatelem a) uplatněná připomínka a námitka je velmi obecného charakteru a toliko se obecně vymezuje vůči vedení cesty přes dotčený pozemek. Navrhovatel a) ovšem neseznámil odpůrce s konkrétními námitkami, resp. důvody, pro které má za to, že dochází k nepřijatelnému zásahu do jeho vlastnického práva. Ani v připomínce, ani v námitce nadto neuvedl, že chce na daném pozemku postavit rodinné sídlo, což by mu bylo přetnutím pozemku údajně znemožněno. Je logické, že odpůrce ve vypořádání námitek nemůže reagovat na argumenty, které nebyly ani vzneseny. Odpůrce poukázal na potřebu logického a prostorově koordinovaného postupu výstavby v území a potřebu navázání na stávající uliční síť (v souvislosti s vymezeným veřejným prostranstvím) a dále poukázal na potřebu zajištění izolace nové obytné zástavby (zejména před hlukem z plánovaného obchvatu), přičemž tato zeleň by měla přispívat i k záchytu prachových a dalších částic z automobilové dopravy. Takové odůvodnění je logické a při porovnání s grafickou částí napadeného územního plánu i racionální a přiléhavé, neboť je patrné, že za koridorem zeleně je skutečně veden pruh plánovaného obchvatu (dobře seznatelný z výkresu I_2c_výkres koncepce dopravní infrastruktury) a že plánovaná komunikace rozdělující pozemek navrhovatele a) na dvě části (plochy změn 117-Z a 114-Z, které jsou prodloužením uliční zástavby na západě) přímo navazuje na komunikaci ve stávající zástavbě.
212. Zároveň platí, že územní plán je koncepční dokument a odůvodnění konkrétních záměrů nemusí být seznatelné pouze z rozhodnutí o námitkách, ale též z dalších částí napadeného územního plánu. Pro plochu 116-Z – veřejné prostranství je na str. 307 odůvodnění napadeného územního plánu uvedeno, že „je vymezena pro prodloužení ulice Wintrova v souvislosti s návrhem na dokončení urbanistické struktury východního okraje stávajícího obytného souboru Na Spravedlnosti ve vazbě na navrhovaný východní obchvat města z důvodu zajištění dopravního napojení a dopravní obslužnosti nově vymezených ploch pro rozvoj bydlení na východním okraji stávajícího obytného souboru (plochy 114-Z a 117-Z). Důvodem pro vymezení plochy je dále zajistit vizuální, prostorovou i provozní kontinuitu systému veřejných prostranství a všech jeho prvků, zejména lineárních, jako předpoklad pro zajištění optimální prostupnosti území města a jako předpoklad eliminace vzniku jakýchkoli neprostupných a veřejnosti nepřístupných enkláv.“ Uvedené odůvodnění napadeného územního plánu je v souladu s argumenty, které odpůrce uvedl v rozhodnutí o námitkách navrhovatele a), a tyto argumenty ještě rozvíjí v návaznosti na potřebu splnění požadavku prostupnosti území a také vizuální, prostorové i provozní kontinuity v dotčeném území. Vymezení plochy 116-Z tak shledává soud jako dostatečně odůvodněné, logické a racionální pro dotčenou část území.
213. Plochy změny 114-Z a 117-Z jsou pak dle odůvodnění napadeného územního plánu (str. 500) vymezeny ve shodném rozsahu, jako tomu bylo v původním územním plánu, s tím, že „[s]everní a východní okraj stávajícího obytného souboru Na Spravedlnosti, zejména území podél ulic Keramiků, Tomášova a na Paraplíčku, zaznamenává v posledních cca 10-15 letech dynamický rozvoj zástavby rodinnými domy. Severní a východní okraj obytného souboru je proto dlouhodobě nedokončený a urbanisticky nestabilizovaný. Všechny plochy mezi stávajícím východním okrajem obytného soboru Na Spravedlnosti a trasou navrhovaného východního silničního obchvatu města jsou proto vymezeny z důvodu urbanistického dokončení a stabilizace urbanistické struktury severního a východního okraje stávajícího obytného souboru rodinných domů Na Spravedlnosti ve vztahu k plánovanému východnímu silničnímu obchvatu města.“