101. V již zmíněném usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 10. 2022, č. j. 43 A 75/2022-34, v bodě 13, soud výslovně uvedl, že „oprávněná osoba se místního referenda účastní od okamžiku, kdy si převezeme úřední obálku a hlasovací lístek. Prokázáním oprávněnosti hlasovat v místním referendu a převzetím úřední obálky a hlasovacího lístku totiž oprávněná osoba jednoznačně vyjeví vůli podílet se na správě věcí veřejných jednou z forem přímé demokracie, tedy prostřednictvím místního referenda. Soud se neztotožňuje s navrhovatelovým náhledem na oprávněné osoby jako na nevědomé subjekty, které se dostaví do hlasovací místnosti, nechají se ztotožnit okrskovou komisí, která jim bez jejich aktivity fakticky vnutí hlasovací lístek a úřední obálku. Naopak, je na svobodné volbě každé oprávněné osoby, zda úřední obálku a hlasovací lístek převezme, a tím se do místního referenda zapojí.“ S tímto právním názorem se následně ztotožnil i NSS, který rozsudkem ze dne 3. 1. 2023, čj. Ars 5/2022-44, zamítl kasační stížnost proti odkazovanému usnesení zdejšího soudu a dodal, že „[j]iná situace by samozřejmě byla, kdyby při místním referendu probíhajícím paralelně s volbami vydávaly okrskové (volební) komise osobám dostavivším se do volební (hlasovací) místnosti obálky pro volby i místní referendum společně, aniž by ověřovaly, zda si konkrétní osoba skutečně přeje účastnit se na správě věcí veřejných oběma těmito formami (či zda je dokonce oprávněna hlasovat v obou – okruh osob oprávněných hlasovat v místním referendu je širší než okruh osob s aktivním volebním právem například ve volbách do Parlamentu ČR).“ (viz bod 13).
102. Na základě uvedeného lze zopakovat, že již samotným převzetím hlasovacího lístku a úřední obálky se oprávněná osoba účastní místního referenda, a tedy se započítává do potřebného kvora pro jeho platnost a závaznost. Navrhovatelé přitom požadují, aby okrskové volební komise vydávaly hlasovací lístky a úřední obálky automaticky, což dle jejich názoru nemá omezovat vůli každého se rozhodnout, zda se zúčastní jen prezidentské volby, či místního referenda, nebo obou těchto aktů. Soud tento názor navrhovatelů nesdílí, protože (jak uvedeno shora) oprávněná osoba se místního referenda účastní již v okamžiku, kdy převezme hlasovací lístek a úřední obálku. To, zda následně vhodí platný hlas do volební (hlasovací) schránky na její účasti již nic nemění. Převezme-li hlasovací lístek s úřední obálkou, aniž by poté i hlasovala, bude do celkové účasti i tak započítána a její hlas bude považován za neplatný. Z toho důvodu je nutné, aby oprávněná osoba nejprve projevila vůli, zda chce v místním referendu hlasovat, a to například i tím, že přistoupí ke stolku s označením „místní referendum“ a předloží doklad totožnosti, nebo aby se při neoznačení míst pro vydávání úředních obálek pro souběžně konané volby a místní referendum okrsková volební komise dotázala, jakého aktu se chce příchozí osoba zúčastnit, a až v návaznosti na to byla okrskovou volební komisí zaznamenána do výpisu ze seznamu oprávněných osob a byly jí předány hlasovací lístek a úřední obálka. V tomto směru je nesprávné stanovisko MV, o nějž se navrhovatelé opírají. Členové komise jsou oprávněni vydat hlasovací lístek a úřední obálku až poté, co oprávněnou osobu zaznamenají do výpisu ze seznamu oprávněných osob. Tak ale mohou učinit až v návaznosti na jednoznačný projev vůle oprávněné osoby. Okrskové volební komise se proto měly nejprve příchozí osoby dotázat, zdali si přeje volit ve volbě prezidenta i hlasovat v místním referendu, případně jen v některém z těchto aktů, a na základě toho následně osobu ztotožnit, zapsat do příslušného seznamu a vydat jí příslušné hlasovací lístky a úřední obálku.
103. V návaznosti na výše uvedené proto musí soud stejně odmítnout praxi, kdy by se příchozí osoby nikdo nezeptal na její vůli účastnit se voleb a místního referenda a rovnou by jí byly vydány úřední obálky a hlasovací a volební lístky jak pro volby, tak pro místní referendum. Tímto postupem by totiž okrsková volební komise založila účast osoby v obou typech hlasování, což v případě rozhodnutí v místním referendu má vliv na jeho platnost a závaznost. V každém případě je nutné zajistit, aby se místního referenda účastnily pouze osoby, které tak učinit chtějí. Prolomení jejich vůle nemůže ospravedlnit ani zájem na co možná nejvyšší účasti v místním referendu. Proto před vydáním úřední obálky a hlasovacího lístku musí okrsková komise zjistit, zdali si oprávněná osoba přeje místního referenda zúčastnit. V posuzované věci přitom existují náznaky, že rozdílný postup okrskových volebních komisí skutečně mohl mít vliv na míru účasti v místním referendu. K tomu soud odkazuje na tabulku (viz bod 38.), jež je součástí datové analýzy předložené navrhovateli, neboť z ní lze vyvodit jistý vztah mezi přístupem okrskových volebních komisí a dosaženou mírou účasti v jednotlivých okrscích. Na druhou stranu podle mínění soudu nelze s jistotou určit, že by na dosaženou účast měl vliv toliko způsob vydávání úředních obálek a hlasovacích lístků. Podstatné jsou i další faktory, např. zda obvod daného okrsku zahrnuje oblasti, v nichž mohou obyvatelé pociťovat větší naléhavost řešené problematiky, jelikož bydlí v dosahu místa, kde dochází k provozu hazardních her apod.
104. Poukázal-li odpůrce na prohlášení A. K., soud podotýká, že přímo v prohlášení se uvádí, že na otázku, proč jsou vydávány dvě úřední obálky, komise odvětila, že jedna je pro volbu prezidenta a druhá pro místní referendum. Okrsková volební komise tedy jednoznačně vysvětlila, pro jaký účel vydané úřední obálky slouží. Apeluje-li odpůrce na oprávněné osoby, aby si samy získávaly informace o místním referendu, musí stejný přístup volit i v tomto případě. Avšak soud se shoduje s odpůrcem, že automatické vydávání úředních obálek bez dalšího není správným postupem, neboť musí být před tím postaveno najisto, zdali se oprávněná osoba chtěla místního referenda zúčastnit, jak soud vyložil výše. V případě A. K. ale nic nebránilo tomu, aby hlasovací lístek s úřední obálkou odmítla, pokud se referenda nechtěla účastnit, jak v úvodu prohlášení konstatuje. Za situace, kdy si sama za plentou vyhledávala informace o místním referendu, aby poté projevila svůj názor hlasováním, nelze hovořit o tom, že by jí bylo hlasování v referendu „vnuceno“. Ostatně soud nezjistil žádné další indicie o tom, že by oprávněným osobám byly hlasovací lístky a úřední obálky pro místní referendum vydávány proti jejich vůli (k tomu více níže).
105. Odpůrce dále upozornil na případy, kdy se do volebních (hlasovacích) místností dostavovaly osoby, které „poučovaly“ okrskové volební komise o tom, jak mají při vydávání úředních obálek postupovat. Je pravdou, že tyto skutečnosti vyplývají i z některých zápisů okrskových volebních komisí. Ostatně, i z příloh k návrhu lze dovodit, že se podporovatelé konání místního referenda snažili okrskové komise upozornit na to, jak dle jejich názoru, který byl podpořený stanoviskem MV, mají úřední obálky s hlasovacími lístky automaticky vydávat. Dle odpůrce měli svou pravomoc překročit i členové místní komise M. H. a A. G., kteří komisím předávali doporučující stanovisko MV. Soud však neshledává, že by některé z těchto jednání založilo exces, který by podstatně narušil průběh hlasování. Dále odpůrce sám uváděl, že okrskové volební komise si rozhodovaly o způsobu vydávání úředních obálek a hlasovacích lístků autonomně. Zároveň soud nemá za to, že by některá z oprávněných osob byla v důsledku toho zkrácena na svých právech hlasovat v místním referendu či naopak se jej nezúčastnit. Odpůrce dokládá i prohlášení B. R., která měla být opakovaně vyzývána k účasti v místním referendu před i v objektu, v němž byla volební (hlasovací) místnost okrsku č. 17. Soud konstatuje, že sama výzva k účasti v místním referendu není protiprávní, neboť by mělo být objektivním zájmem, aby byla účast v této formě výkonu přímé demokracie co možná nejvyšší a tím i reprezentativní. Jiná situace by nastala, pokud by oprávněná osoba byla přemlouvána k tomu, jakým konkrétním způsobem by měla hlasovat. Nic takového ale z přiloženého vyjádření nelze zjistit (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2013, č. j. Ars 2/2013-59, č. 2919/2013 Sb. NSS, bod 48). Soud nicméně konstatuje, že přímo v objektu s hlasovací místností je nutno se v návaznosti na § 32 odst. 2 zákona o místním referendu přemlouvání k účasti zdržet.
106. Soud též musí v návaznosti na argumentaci odpůrce podotknout, že není rozhodující, zdali členové přípravného výboru byli či jsou politicky aktivní. Místní referendum bylo vyhlášeno, protože jej svými podpisy podpořil dostatečný počet oprávněných osob, které si přály, aby o navržené otázce rozhodli přímo občané Statutárního města Kladna. Zákon nerozlišuje mezi místními referendy, za nimiž stojí politicky aktivní lidé, a mezi referendy vyvolanými třeba jen nezávislými osobami. V každém případě je třeba k místnímu referendu přistupovat stejně a v případě nutnosti požívá i právní ochrany. Soud proto neprováděl dokazování listinami, které měly prokazovat politickou příslušnost členů přípravného výboru a jejich případnou politickou aktivitu. Pro posouzení věci to není podstatné.
107. Soud nepomíjí, že z vyjádření účastníků školení pro členy okrskových volebních komisí konaném dne 20. 12. 2022 vyplynulo, že se příchozím do volební (hlasovací) místnosti nemá hlasovací lístek pro místní referendum nabízet, ale že si jej aktivně mají vyžádat. Naproti tomu ale měla školitelka M. B. na školení konaném dne 5. 1. 2023 uvést, že člen komise má úřední obálku vydat bez nabízení. To je ovšem v rozporu s tím, co sdělila podle členky okrskové volební komise v okrsku č. 50 této komisi při telefonickém hovoru (viz zvuková nahrávka z okrsku č. 50). Soud souhlasí s tím, že poskytování protichůdných informací okrskovým volebním komisím nepřispívá k řádnému průběhu hlasování v místním referendu, v důsledku čehož mohou postupovat rozdílně i jednotlivé okrskové volební komise. Zároveň na základě četných sdělení doložených soudu lze vyvozovat, že na školeních pro členy okrskových komisí byly poskytovány určité informace, jak při vydávání hlasovacích lístků a úředních obálek postupovat. Nicméně soud podotýká, že praxe části okrskových volebních komisí, které hlasovací lístky a úřední obálky nevydávaly bez dalšího (automaticky) byla souladná se zákonem. Pochybení soud shledal v těch případech, kdy okrskové volební komise nezajistily řádné označení místa pro vydávání hlasovacích lístků a úředních obálek pro místní referendum a zároveň se příchozích ani nedotazovaly, zda se chtějí zúčastnit prezidentské volby či místního referenda, a rovnou předpokládaly účast voliče toliko ve volbě prezidenta. Soud se neztotožňuje s odpůrcem, že by na činnost okrskových volebních komisí nemohl uplatňovat svůj vliv. Magistrát odpůrce a jeho zaměstnanci, za jejichž činnost je odpůrce odpovědný, např. organizoval školení pro členy komisí, a lze proto předpokládat, že členové komise budou ve své praxi postupovat dle pokynů jim sdělených. Zároveň z dokazování vyplynulo, že členové komisí se v nejednom případě obraceli na M. B. s žádostí o informaci, jak postupovat v konkrétní situaci. Byť se tedy komise usnášely na různém způsobu vydávání úředních obálek a hlasovacích lístků dle svého uvážení, nelze zpochybnit, že k pokynům poskytnutým jim na školení přihlížely. Na druhou stranu soud nevyhodnotil jako důvodnou námitku navrhovatele b), že v okrskových volebních komisích působili lidé napojení na magistrát odpůrce. V praxi může být poměrně obtížné zajistit obsazení 57 okrskových volebních komisí, proto není výjimkou, že starosta obce deleguje do okrskové komise např. i zaměstnance obecního úřadu (popř. magistrátu), což zákon nevylučuje. V projednávaném případě plnily úkoly okrskových komisí okrskové volební komise zřízené podle zákona o volbě prezidenta. Je potom na každém z členů okrskových volebních komisí, aby dostál svému slibu, že bude vykonávat svou funkci svědomitě a nestranně podle právních předpisů České republiky (viz § 18 odst. 5 zákona o volbě prezidenta republiky).
108. Podle navrhovatelů došlo dále k porušení i § 26 zákona o místním referendu, neboť M. B. ve spolupráci s členy okrskových volebních komisí zjevně získávala informace o účasti v místním referendu.
109. Soud souhlasí s navrhovateli, že zákaz poskytování informací o dílčích výsledcích hlasování podle § 26 zákona o místním referendu se vztahuje i na informace o dosahované účasti v jednotlivých okrscích, neboť účast v místním referendu má zcela zásadní vliv na jeho platnost a závaznost (viz rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2013, č. j. Ars 2/2013-59, č. 2919/2013 Sb. NSS). Avšak již nemůže přisvědčit navrhovatelům, že by někteří členové okrskových volebních komisí takové informace M. B. poskytovali a porušili tak zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, resp. navrhovatelé toto své tvrzení ničím nedokládají, a proto jej soud nemůže mít ani za prokázané. Tato námitka není důvodná. Navrhovatelé nadto toliko spekulují, pokud uvádějí, že v důsledku úniku informací o účasti se vytváří prostor pro manipulaci s průběhem hlasování, např. laxním dodáváním chybějících hlasovacích lístků.
110. Ostatně další námitka směřuje právě k nedostatku hlasovacích lístků a úředních obálek ve volebních (hlasovacích) místnostech.
111. Podle § 34 odst. 1 zákona o místním referendu musí být každá hlasovací místnost vybavena mimo jiné dostatečným množstvím hlasovacích lístků. Smysl daného požadavku je nutno spatřovat v tom, aby každá oprávněná osoba, která projeví zájem, se mohla místního referenda zúčastnit a ve výkonu jejího hlasovacího práva jí nebránil právě nedostatek hlasovacích lístků ve volební (hlasovací) místnosti. Z toho důvodu je obec, v tomto případě odpůrce, povinna zajistit jejich dodání tak, aby mohly být před zahájením hlasování předány všem okrskovým volebním komisím (viz § 33 odst. 3 zákona o místním referendu). Při zajištění dostatečného množství hlasovacích lístků musí obec vycházet z toho, že hlasovací lístek a úřední obálka musejí být k dispozici všem oprávněným osobám zapsaným v seznamu oprávněných osob pro příslušný okrsek. Opatřit by přitom měla množství o něco vyšší než je takto zjištěný počet, neboť v okrsku mohou hlasovat i osoby na hlasovací průkaz pro místní referendum dle § 30 zákona o místním referendu. Zákon též požaduje, aby hlasovací lístky byly okrskovým volebním komisím předány před zahájením hlasování. Jde o požadavek logický, protože se nelze spoléhat na to, že v případě nedostatku budou okrskovým volebním komisích hlasovací lístky postupně dodávány. Nelze vyloučit, že by v krátkém časovém intervalu byly veškeré dostupné hlasovací lístky již vydány, načež pro následně příchozí by nebyly k dispozici. Je povinností obce zajistit tisk a dodání dostatečného množství hlasovacích lístků, proto dle soudu není pádného důvodu, aby nebyly v potřebném počtu předány okrskovým volebním komisím již před zahájením hlasování. Odpůrce sám uvádí, že předem zajistil tisk toliko pro 67,5 % oprávněných osob. Soud nesporuje, že místního referenda se zúčastnilo méně hlasujících, ale postup odpůrce skýtá úskalí v tom, že předem nemůže zcela jistě vědět, jaká bude účast v každém okrsku. Vytiskl-li méně hlasovacích lístků, než kolik by bylo třeba při plné účasti, zákonitě musel hlasovací lístky distribuovat v menším množství poměrně do volebních (hlasovacích) místností, což není žádoucí.
112. Navrhovatelé poukazují na nedostatek hlasovacích lístků a úředních obálek konkrétně v okrsku č. 11, v němž byl předsedou okrskové volební komise J. V. Pro celkem 1 241 oprávněných osob zapsaných v seznamu měla okrsková volební komise při zahájení hlasování k dispozici pouze 600 hlasovacích lístků. Předseda komise dle navrhovatelů v dostatečném předstihu informoval M. B. o tom, že hlasovací lístky brzy dojdou, načež komisi bylo doručeno nejprve 50 a po opětovné žádosti 80 hlasovacích lístků. Toto potvrzuje i vyjádření předsedy okrskové volební komise přiložené k zápisu o průběhu a výsledku hlasování v daném okrsku. Soud proto nevyslýchal J. V. jako svědka, neboť rozhodné skutečnosti vyplývají přímo ze zápisu okrskové volební komise. Z téhož důvodu soud považoval za nadbytečné provádět výslech všech předsedů okrskových volebních komisí.
113. Odpůrce se dle mínění soudu zjevně spoléhal na to, že v případě nedostatku hlasovacích lístků bude schopen je dostatečně rychle komisi dodat. Nicméně soud považuje tuto praxi za rozpornou s § 33 odst. 3 a § 34 odst. 1 zákona o místním referendu, jelikož odpůrce byl povinen zajistit dostatečné množství hlasovacích lístků již před zahájením hlasování. Z důvodu toho, že hlasovací lístky nejen v této volební (hlasovací) místnosti docházely, je zřejmé, že odpůrce jejich dostatečné množství před zahájením hlasování nezajistil. Nadto se lze domnívat, že odpůrce takto postupoval i u dalších okrsků. Podle vyjádření předsedkyně okrskové volební komise v okrsku č. 6 si v druhý den hlasování komise musela hlasovací lístky opatřit z okrsku č. 4, jelikož odpůrce i přes žádost učiněnou v 10:03 další hlasovací lístky již nedodal, jak potvrzuje i zápis o průběhu a výsledku hlasování v tomto okrsku. Odpůrce na tuto skutečnost ve vyjádření nikterak nereagoval. Soud ze zpráv doložených k návrhu zjistil, že nedostatek hlasovacích lístků měl (třebaže jen v určitý okamžik) nastat i u okrsků č. 26 a 55. Námitka je tudíž důvodná.
114. Soud shrnuje, že shledal pochybení v označování objektů, v nichž se nacházely volební (hlasovací) místnosti, dále v postupu některých okrskových volebních komisí, jež bez oprávněného důvodu předpokládaly účast příchozích osob jen ve volbě prezidenta republiky, aniž by zjišťovaly vůli voličů, zda mají zájem účastnit se i hlasování v místním referendu, a konečně i porušení povinností odpůrce zajistit dostatečné množství hlasovacích lístků před zahájením hlasování.
Vady v seznamech oprávněných osob
115. Navrhovatelé z e-mailových zpráv získali informace o třech vadách v seznamech oprávněných osob. Proto vyjadřují pochybnosti, zdali nedošlo k nadhodnocení počtu oprávněných osob, což by mohlo mít vliv na stanovení minimálního kvora hlasujících nezbytného pro platnost referenda.
116. Soud z příloh k návrhu zjistil, že hlasující A. P. zahlédla ve výpisu ze stálého seznamu oprávněných osob údaje o svém otci, který ale již 5 let nežije. P. S. navrhovatelům zase sdělil, že ve výpisu ze seznamu v okrsku č. 40 byl zaznamenán „nesvéprávný člověk“ bez jakéhokoliv upozornění u jeho jména. Tuto informaci měla P. S. sdělit matka osoby omezené ve svéprávnosti, která s sebou přinesla i dokumenty toto potvrzující. V seznamu oprávněných osob měla být zaznamenána i žena s rokem narození 1910, přičemž navrhovatelům není známo, že by občankou Kladna byl někdo takového věku (uvedení této osoby v seznamu vyplývá i ze zápisu okrskové volební komise z okrsku č. 6).
117. Lze uvést, že stanovení celkového počtu oprávněných osob účastnit se místního referenda je rozhodující pro určení kvor pro platnost a závaznost rozhodnutí v místním referendu. Pokud by se navrhovatelům podařilo prokázat, že celkový počet oprávněných osob byl vzhledem k vadám v seznamech stanoven nesprávně, a to v míře ovlivňující celkový výsledek referenda, bylo by to důvodem pro prohlášení neplatnosti hlasování v místním referendu bez dalšího. Navrhovatelé však poukázali toliko na tři případy, které měly být v seznamech oprávněných osob uvedeny chybně. I za situace, kdy by se soudu podařilo ověřit pravdivost uváděných tvrzení, nemělo by odečtení těchto tří osob z celkového počtu, z něhož se počítala kvora pro platnost a závaznost, vůbec žádný vliv, a to vzhledem k dosaženému a zjištěnému výsledku. Z toho důvodu soud ani nezjišťoval, zdali jsou navrhovateli uváděné skutečnosti opodstatněné, neboť by to výsledné rozhodnutí soudu nemohlo nijak ovlivnit. Zároveň na základě těchto tří případů nelze dovozovat, že by v seznamech byly uváděny nesprávné údaje v míře zpochybňující zjištěný výsledek místního referenda, neboť k tomu soud nemá žádné další indicie. Tato námitka proto není důvodná.
Ostatní namítané vady
118. Navrhovatelé namítají, že přelepky na hlasovacích schránkách s podpisy v některých volebních (hlasovacích) místnostech nepůsobily věrohodně. Podpisy se nacházely buď uprostřed přelepky, aniž by zasahovaly přes její okraj, jiné zase neměly působit souvisle. K doložení svého tvrzení přiložili fotografie volebních (hlasovacích) schránek.
119. Podle § 35 odst. 1 zákona o místním referendu „[p]řed zahájením hlasování předseda zkontroluje, zda je hlasovací místnost vybavena podle § 34 a zda jsou hlasovací schránka a přenosná hlasovací schránka prázdné; poté před ostatními členy okrskové komise tyto hlasovací schránky zapečetí.“
120. Podle § 41 odst. 1 zákona o místním referendu „[p]o ukončení hlasování předseda soustředí nepoužité hlasovací lístky a nepoužité úřední obálky a zapečetí je. Poté dá otevřít hlasovací schránku.“
121. Předseda okrskové komise je povinen po kontrole, že je hlasovací schránka prázdná, tuto zapečetit. Dle citovaných ustanovení musí být hlasovací schránka zapečetěna po celou dobu hlasování, jelikož se otevírá až po jeho ukončení. Zákon nestanovuje, jakým způsobem má být hlasovací schránka zapečetěna. Lze ale dovodit, že zapečetění hlasovací schránky musí umožňovat následné zjištění, že hlasovací schránka byla otevřena. Naopak smyslem zapečetění není, aby hlasovací schránku nebylo možné žádným způsobem otevřít, což by byl požadavek těžko splnitelný. Hlasovací schránku je nutné zapečetit z toho důvodu, aby nebylo možné nepozorovaně či tajně manipulovat s vhozenými hlasovacími lístky (srov. usnesení NSS ze dne 6. 11. 2018, č. j. Vol 76/2018-105, body 69-71).
122. Navrhovatelé doložili fotografie volebních (hlasovacích) schránek z okrsků č. 2, 30, 33, 48, 49 a 50. Okrskové volební komise schránky zapečetily pomocí přelepek, které na různých místech podepsaly, jak je to ostatně v praxi obvyklé. Soud shledal, že požadavku na řádné zapečetění nemůže vyhovět zabezpečení volební (hlasovací) schránky v okrsku č. 33, jelikož z fotografie vyplývá, že byla opatřena toliko jednou přelepkou z jedné strany a jedním podpisem. V takovém případě nelze vyloučit, že by víko volební schránky mohlo být pootevřeno způsobem, který již umožní s hlasovacími lístky manipulovat, např. vyjmout je, a to aniž by došlo k poškození této přelepky. Nebylo by tak možné zjistit, zdali nebylo do obsahu této schránky zasahováno. Z toho důvodu je v tomto případě nutné konstatovat porušení § 35 odst. 1 zákona o místním referendu.
123. V ostatních případech se však na volebních schránkách viditelně nacházejí vždy minimálně dvě přelepky z různých stran s podpisy, což dle mínění soudu postačuje k tomu, aby při pokusu volební schránku otevřít došlo k porušení některé z přelepek. Stejně tak se na přelepkách nacházejí podpisy, které až na případ jedné přelepky na volební schránce v okrsku č. 30 zasahují přes okraj. Soud se neztotožňuje s navrhovateli, že by podpisy na okraji nepůsobily souvisle. Naopak je dle soudu zřejmé, že jde o tentýž podpis. Pokud jde o podpisy nepřesahující přes okraj na přelepce na schránce v okrsku č. 30, je možné konstatovat, že jde o toliko formální pochybení, neboť by jistě bylo vhodnější, aby byl podpis přes okraj veden. Avšak sama přelepka působí věrohodně, resp. nevykazuje žádné známky manipulace či poškození. To platí i o přelepce na druhé straně předmětné volební schránky, na níž jeden z podpisů přes okraj zasahuje. Nic proto nenasvědčuje tomu, že by s touto volební schránkou bylo manipulováno a volební schránka nebyla řádně zapečetěna.
124. Navrhovatelé dle svých slov též zaznamenali dílčí nedostatky, když nebyly všechny úřední obálky orazítkovány. K tomu přiložili přílohu k zápisu okrskové volební komise z okrsku č. 26, dle nějž byly vinou okrskové volební komise hlasujícím vydávány bílé obálky bez otisku úředního razítka. Tuto chybu okrsková volební komise měla napravit po cca 1 hodině hlasování, když vyřadila neorazítkované obálky. Okrsková volební komise se jednomyslně usnesla, že hlasovací lístky v neorazítkovaných obálkách na dně volební urny bude započítávat jako platné hlasy, protože dobrá víra hlasujících převáží nad úředním postupem komise, která by tyto odevzdané hlasy svou vinou považovala za neplatné.
125. Úřední obálka musí být podle § 34 odst. 1 zákona o místním referendu opatřena razítkem obce.
126. Podle § 36 odst. 3 in fine zákona o místním referendu „[p]o prokázání oprávněnosti hlasovat v místním referendu a záznamu do výpisu ze seznamu oprávněných osob okrsková komise vydá oprávněné osobě hlasovací lístek a úřední obálku.“
127. Podle § 37 odst. 4 věty první zákona o místním referendu „[o]právněná osoba hlasuje tak, že po opuštění prostoru určeného pro úpravu hlasovacího lístku vloží úřední obálku s hlasovacím lístkem před okrskovou komisí do hlasovací schránky.“
128. Podle § 41 odst. 3 zákona o místním referendu při sčítání hlasů „okrsková komise nejprve vyloučí neúřední obálky, poté spočítá úřední obálky a porovná počet úředních obálek s počtem oprávněných osob, které hlasovaly v okrsku.“
129. Podle § 41 odst. 5 písm. b) zákona o místním referendu „[n]eplatné jsou hlasovací lístky, které nejsou v úředních obálkách.“
130. Zákon výslovně určuje, že oprávněná osoba hlasuje v místním referendu tak, že do hlasovací schránky vloží úřední obálku s hlasovacím lístkem. Úřední obálka přitom musí být bezpodmínečně opatřena razítkem obce. Až vložením hlasovacího lístku v úřední obálce do hlasovací schránky se takový lístek stává platným hlasem. Jedině tak lze ověřit, že hlasovací lístek byl do schránky vhozen osobou, která byla skutečně oprávněna hlasovat, neboť úřední obálka s hlasovacím lístkem je oprávněné osobě vydána až po ověření jejího oprávnění se místního referenda zúčastnit (srov. usnesení NSS ze dne 6. 11. 2018, č. j. Vol 76/2018-105, bod 56).
131. Podle přílohy k zápisu okrskové volební komise v okrsku č. 26 komise ztotožněným oprávněným osobám vydávala neorazítkované obálky, ve kterých hlasující vhazovali hlasovací lístky do volební (hlasovací) schránky. Okrsková volební komise tyto hlasy považovala za platné, neboť pochybení vzniklo její vinou.
132. Soud musí konstatovat, že uvedeným postupem se okrsková volební komise dopustila porušení jak § 36 odst. 3, tak § 41 odst. 5 písm. b) zákona o místním referendu. První pochybení soud spatřuje již v samotném vydávání neorazítkovaných obálek, neboť je povinností okrskové volební komise zajistit řádný průběh hlasování v okrsku a zejména dozírat na správné odevzdávání hlasovacích lístků oprávněnými osobami [viz § 18 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu]. Okrsková volební komise porušila svou povinnost, pokud oprávněným osobám vydávala neorazítkované obálky nesplňující požadavky § 34 odst. 1 zákona o místním referendu. Pokud si oprávněné osoby aktivně nevšimly, že na obálce, kterou k hlasování převzaly, absentuje razítko obce, nemohly do hlasovací urny vhodit platný hlas. Hlasující se přitom mohou oprávněně domnívat, že okrsková volební komise jim vydá hlasovací lístky a úřední obálky splňující zákonné požadavky.
133. Zároveň však tato dobrá víra, jak o ní hovoří okrsková komise v příloze k zápisu, nemůže dle mínění soudu ospravedlnit následné započítání hlasovacích lístků v obálkách bez razítka obce mezi platné hlasy. Zákon určuje, že neplatné jsou hlasovací lístky, které nejsou v úředních obálkách, tj. i v obálkách nesplňujících požadavky § 34 odst. 1 zákona o místním referendu. Byť si okrsková volební komise byla svého pochybení vědoma a po hodině vyřadila neorazítkované obálky, nemohla hlasovací lístky v nich vložené „na dně volební urny“ započítat mezi platné hlasy. Obecně totiž nelze mít jistotu, že vedle osob, které jednaly v dobré víře v zákonný postup okrskové volební komise, nevhodila do volební schránky hlasovací lístek v neoznačené obálce i osoba, jež své oprávnění hlasovat v místním referendu okrskové volební komisi neprokázala. Okrsková volební komise nemá možnost, jak by zpětně zjistila, kým byly hlasovací lístky v neoznačených obálkách, které považovala za platné hlasy, do volební schránky vhozeny. Proto zákon jednoznačně stanovuje, že neplatné jsou hlasovací lístky, které nejsou v úředních obálkách. Námitka je důvodná.
Souvislost zjištěných nezákonností s výsledky místního referenda a jejich intenzita
134. Jelikož soud dospěl k závěru, že v průběhu kampaně pro místní referendum a při hlasování a zjišťování jeho výsledků došlo k porušení některých ústavních zásad a zákona o místním referendu, postupoval podle dalších kroků výše vymezeného přezkumného algoritmu.
135. V druhém kroku je třeba zkoumat vztah mezi zjištěnými vadami a celkovými výsledky místního referenda, přičemž podle soudu je v posuzovaném případě tento příčinný vztah založen.
136. Kampaň před místním referendem napomáhá k seznámení občanů s argumenty jednotlivých názorových uskupení na otázku položenou v místním referendu, díky čemuž si vytvářejí úsudek, jak budou v místním referendu hlasovat. Jedním z hlavních účelů kampaně je zároveň mobilizovat potenciální hlasující k účasti, na jejíž dosažené výši závisí samotný výsledek místního referenda – zda bude platné a rozhodnutí v něm přijaté závazné. Dospěl-li soud k tomu, že se odpůrce do „předreferendové“ kampaně zapojil a působil v ní v rozporu s ústavními principy rovnosti, neutrality veřejné moci a svobodné politické soutěže, nemůže být o souvislosti zjištěných pochybení s výsledky místního referenda pochyb. Přitom i u dalších shledaných vad [nedostatečné označení objektů s volebními (hlasovacími) místnostmi, pochybení některých okrskových volebních komisí při vydávání úředních obálek a hlasovacích lístků, nedostatek hlasovacích lístků, nezákonně započítané neplatné hlasovací lístky mezi platné hlasy, pochybení při zapečetění hlasovací schránky] existuje potenciální souvztažnost s konečnými výsledky v tom smyslu, že mohly negativně ovlivnit účast v místním referendu či správnost a legitimitu výsledků. Z těchto důvodů soud považuje i druhou podmínku algoritmu za splněnou.
137. Po uvážení o všech okolnostech projednávané věci má soud za splněnou i třetí podmínku, neboť je přesvědčen, že zjištěné nezákonnosti dosahují takové intenzity, že přinejmenším mohly ovlivnit výsledek místního referenda, a je tedy namístě se důvodně domnívat, že pokud by k nim nedošlo, byl by výsledek místního referenda odlišný.
138. Soud činí tento závěr s vědomím, že rozhodnutí osob oprávněných v místním referendu hlasovat má být změněno jen tehdy, pokud dojde k takovým pochybením v průběhu místního referenda, která způsobila, nebo alespoň mohla prokazatelně způsobit, že by hlasující rozhodli jinak, než kdyby těchto chyb nebylo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3673/14, bod 82). Současně platí, že judikatura nezná absolutní vady, jež by měly za následek automatické zrušení voleb, resp. místního referenda. Všechny možné vady je nutné považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat s dopadem na výsledek hlasování v místním referendu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. I ÚS 105/15). Z důvodu respektu k vůli vyjádřené oprávněnými osobami v místním referendu musí soud postupovat zdrženlivě. Na druhou stranu je soud povinen zkoumat, zdali byly dodrženy pokyny ústavodárce, tedy zda ve volbách, případně v místním referendu, rozhodla vůle většiny při respektování menšiny a zda nebyla účelovými kroky předem deformována vůle oprávněných osob a rovnost jejich hlasů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10, bod 44).
139. Soud přitom dospěl k závěru, že zejména v důsledku „předreferendové“ kampaně odpůrce a jeho postupu vůči navrhovatelům, potažmo příznivcům konání místního referenda, mohlo dojít k deformaci vůle občanů města Kladna, neboť odpůrce se zjevně snažil o to, aby oprávněné osoby místní referendum zcela ignorovaly a zároveň aby navrhovatelé neměli možnost, jak o místním referendu informovat zejména v komunikačních prostředcích v držení odpůrce, resp. představit občanům města Kladna svůj pohled na otázku řešenou v místním referendu.
140. Ze zápisu místní komise o výsledku hlasování plyne, že se z celkem 51 880 oprávněných osob zapsaných v příslušných seznamech místního referenda zúčastnilo 13 848 oprávněných osob, kterým byly vydány hlasovací lístky a úřední obálky, tj. 26,69 % z celkového počtu. Rozhodnutí v místním referendu tudíž není platné, jelikož se jej nezúčastnilo aspoň 35 % oprávněných osob podle § 48 odst. 1 zákona o místním referendu. K dosažení stanoveného kvora by se místního referenda muselo zúčastnit minimálně 18 158 oprávněných osob, tedy o 4 310 více, než činí dosažená účast. Zároveň 19,93 % z celkového počtu oprávněných osob se vyjádřilo na položenou otázku kladně. K závaznosti rozhodnutí by však bylo třeba, aby pro něj hlasovalo alespoň 25 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob (viz § 48 odst. 2 zákona o místním referendu). Vzhledem k protiprávnímu a neústavnímu způsobu, jakým odpůrce vedl kampaň ohledně místního referenda, má soud za to, že se nejedná o tak markantní rozdíl, tedy pokud by ke zjištěnému nezákonnému jednání nedošlo, mohl být celkový výsledek místního referenda odlišný. K tomuto závěru vedly soud následující úvahy:
141. Odmítavý postoj odpůrce ke konanému místním referendu lze dovozovat již jen z toho faktu, že navrhovatel a) se musel u zdejšího soudu domáhat nejenom určení, že návrh na konání místního referenda ve městě Kladno nemá nedostatky, ale i jeho samotného vyhlášení. Zdejší soud usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022-206, navrhovateli a) vyhověl a místní referendum vyhlásil, jelikož magistrát odpůrce dospěl k nezákonnému závěru, že návrh má nedostatky. Bylo povinností odpůrce (a jeho orgánů), aby v návaznosti na rozhodnutí soudu místní referendum zrealizoval. Nelze opomenout, že s konáním a organizací místního referenda jsou spojené též nemalé náklady, které je odpůrce povinen účelně vynaložit ze svého rozpočtu (viz § 51 odst. 1 zákona o místním referendu). Vyhlášení místního referenda svědčí o tom, že minimálně část z celkového počtu oprávněných osob, které svým podpisem podpořily návrh přípravného výboru na jeho konání, pokládá otázku v něm položenou za palčivou a hodnou veřejné debaty. Potřebný počet oprávněných osob se vyslovil, že má zájem na tom, aby o zamezení provozování hazardních her na území jejich města rozhodli všichni občané města ve všeobecném hlasování. Přitom obce, tedy i odpůrce, jsou právě územními společenstvími občanů, v jejichž zájmu a v zájmu samotné obce musí být postupováno při výkonu samostatné působnosti (srov. § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů). Odpůrce byl proto povinen postupovat tak, aby místní referendum uspořádal, jak mu zákon ukládá, a aby o něm i dostatečným způsobem informoval, jak v souvislosti s účelným vynakládáním veřejných prostředků dovodil zdejší soud již v minulosti. Soud nepomíjí, že odpůrce tuto svou povinnost formálně splnil (viz zveřejnění oznámení o době a místě konání místního referenda na webových stránkách a úřední desce odpůrce), avšak z materiálního hlediska se choval tak, aby oprávněné osoby nemohly být dostatečně informovány i ze strany přípravného výboru, resp. aby se oprávněné osoby místního referenda vůbec neúčastnily.
142. Soud má za prokázané, že odpůrce s konáním místního referenda zjevně nesouhlasil. V tomto směru postačí odkázat na články v Měsíčníku Kladno, v nichž se píše i o tom, že místní referendum bylo „Kladeňákům vnuceno ojedinělým soudním rozhodnutím“ a že nejlepší je místní referendum ignorovat. Odpůrce se tímto svým postojem snažil podrývat legitimitu místního referenda, snižoval jeho význam a očividně jednal s cílem odradit oprávněné osoby od účasti. Jeho povinností však bylo, aby místní referendum zrealizoval tak, aby se občané města Kladna mohli svobodně k položené otázce vyjádřit. Odpůrce naopak svým jednáním flagrantně porušil ústavní principy rovnosti zbraní, neutrality veřejné moci a svobodné politické soutěže, což v demokratickém právním státě nelze připustit. Podstatnou pro výsledné rozhodnutí soudu je však ta skutečnost, že v důsledku nezákonného a neústavního postupu odpůrce přinejmenším mohla být deformována vůle osob oprávněných se místního referenda zúčastnit, což významným způsobem zpochybňuje dosažený výsledek hlasování. Vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu nelze brát jako trest za porušení příslušných předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimního výsledku místního referenda (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04).
143. Zákon o místním referendu nezakazuje vést kampaň pro místní referendum, naopak v § 32 předpokládá, že v rámci vyhlášeného místního referenda bude prováděna kampaň pro představení otázky navržené k rozhodnutí (viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2009, čj. 15 Ca 141/2009-59, č. 2005/2010 Sb. NSS). Právě prostřednictvím kampaně si mohou jednotlivá názorová uskupení zajišťovat a utvrzovat podporu pro svá stanoviska a přesvědčovat oprávněné osoby o správnosti svých postojů. Soud v kampani pro místní referendum spatřuje další důležitý aspekt, jenž v případě klasické volební kampaně absentuje, a to kampaní oprávněné osoby vůbec informovat o konání místního referenda. Samozřejmě že i v kampani před volbami se kandidující subjekty snaží mobilizovat své voliče a dosáhnout co největší účasti znamenající v ideálním případě hlas pro ně samotné. Avšak platnost voleb nezáleží na dosažené účasti. Kandidát může být zvolen i při minimálním zájmu voličů, dosáhne-li většiny (byť z malého vzorku všech oprávněných voličů). Naopak pro platnost a závaznost rozhodnutí v místním referendu, a tedy i jeho reálný dopad a význam, je dosažená účast rozhodující. Názorová uskupení, typicky podporovatelé kladné odpovědi na položené otázky, se proto musejí zaměřit vedle přesvědčování o svém pohledu na věc i na dostatečnou informovanost oprávněných osob, že se místní referendum koná. V místním referendu se povětšinou řeší otázky vzbuzující zájem občanů dané obce, ale nelze odhlédnout od faktu, že se jedná o toliko místní témata, která zpravidla nemají výraznějších regionálních přesahů. Z toho důvodu se místním referendům typicky nevěnuje tolik mediálního prostoru a pokrytí (na rozdíl od voleb). Celostátní média o místních referendech informují povšechně, případně jedním článkem o konkrétním místním referendu, bez bližších podrobností, a to často až po jejich uskutečnění. Pro informovanost oprávněných osob proto zastávají klíčovou roli lokální média, místní periodika a v neposlední řadě též komunikační prostředky obcí. Obecní zpravodaje se často dostávají zdarma do rukou všech obyvatel na území příslušné obce. Totéž platí ve vztahu k městem provozovaným webovým stránkám, kdy rubriky věnované životu ve městě a otázkám místní samosprávy budou z povahy věci častěji navštěvovat spíše občané města než jiné osoby, podobně tomu bude i u městem spravovaných profilů na sociálních sítích. Právě prostřednictvím těchto regionálních mediálních platforem se občané o připravovaných místních referendech dozvídají a právě v nich se tudíž povede kampaň pro místní referendum. O to více je důležité, že v přístupu k nim bude dodržován princip rovnosti zbraní a vyváženosti, případně úplné neutrality, a že nebudou zneužívány k podpoře toliko jednoho z názorových proudů, případně k odrazování od účasti v místním referendu.
144. V nyní posuzovaném případě bylo místní referendum vyhlášeno zdejším soudem usnesením ze dne 29. 11. 2022 s tím, že se bude konat společně s prvním kolem volby prezidenta republiky ve dnech 13. a 14. 1. 2023. Není sporu o tom, že souběžné konání s volbami napomáhá ke zvýšení účasti v místním referendu. Podle soudu je však nezbytným předpokladem, aby voliči, kteří k prezidentské volbě přišli, měli o místním referendu a o otázce v něm položené alespoň nějaké povědomí, aby se mohli sami rozhodnout, zda se jej zúčastní a případně jak v něm budou hlasovat. Z toho důvodu soud pokládá za velmi důležitou předcházející veřejnou debatu, prostřednictvím níž se občané o referendu mohou dozvědět a v níž mohou zaznít argumenty z obou pólů názorového spektra. Podporovatelé a odpůrci mohou díky ní a související kampani občany vybudit k účasti v místním referendu. A pokud by kampaň nevedla na straně oprávněných osob přímo k rozhodnutí se místního referenda zúčastnit, přinejmenším přispěje k širšímu povědomí o samotném místním referendu a problematice v něm řešené. Přijde-li takto nerozhodnutý volič, který si je ale konání místního referenda vědom, do volební místnosti odevzdat svůj hlas, je větší pravděpodobnost, že se místního referenda nakonec i zúčastní. Nelze totiž vyloučit, že pro některé občany by účast pouze v místním referendu nebyla dostatečně motivující, ale když už se do volební místnosti dostaví, budou hlasovat i v místním referendu. Předpokladem však je, že o místním referendu vůbec vědí a že před hlasováním získávali informace z veřejné diskuze a kampaně. V projednávané věci však odpůrce veřejné debatě v komunikačních prostředcích jím držených zamezil a znemožnil navrhovateli a), aby těmito prostředky o místním referendu informoval a povzbuzoval k účasti. Soud souhlasí s odpůrcem, že je podstatná i iniciativa každé oprávněné osoby, která by měla projevovat zájem o místní dění a získávat informace z různých zdrojů. V projednávané věci však nelze přehlížet to, že odpůrce na občany působil prostřednictvím letáků, městského zpravodaje a dalšího místního periodika o nákladech několika desítek tisíc kusů (opět nutno zdůraznit, že financovaných z městských prostředků). Přitom odpůrce navrhovateli a) nezákonně přístup do měsíčníku odepřel. Je třeba též poznamenat, že „ostrá fáze“ kampaně nastává až po vyhlášení místního referenda, jelikož je zřejmé, kdy se místní referendum bude konat. V tomto případě zbýval od právní moci usnesení, jímž soud referendum vyhlásil, zhruba jeden a půl měsíce, a to včetně vánočního období, kdy se politické aktivity obecně utlumují. A v tomto krátkém časovém období odpůrce zamezil veřejné debatě v jeho zpravodaji, čímž navrhovateli a) značně ztížil prezentaci jeho pohledu na věc.
145. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že se odpůrce před konáním místního referenda v rozporu se zásadou neutrality veřejné moci zapojil do kampaně. Aniž by poskytl oběma stranám možnost využít stejného prostoru, sám neoprávněně vedl kampaň vyzývající k neúčasti a k ignorování místního referenda. Odpůrce se neomezil pouze na jím vydávaný měsíčník, ale publikoval i v dalším lokálním periodiku Kamelot. Dohromady měly tyto tiskoviny náklad 45 000 výtisků a vyšly na začátku ledna 2023, tedy v závěrečné fázi kampaně, která hraje v mobilizaci hlasujících zásadní roli. Proto soud hodnotí odpůrcovo nezákonné jednání jako závažnější, protože v období těsně předcházejícímu konání místního referenda nemohl navrhovatel a) zveřejnit v měsíčníku svůj článek podporující jeho stanovisko. Naopak v měsíčníku vedl kampaň sám odpůrce. Soud zdůrazňuje, že měsíčník byl distribuován občanům Kladna zdarma. Tímto způsobem mohl odpůrce výrazně působit na oprávněné osoby a ovlivňovat je v jejich úsudku ohledně místního referenda a otázce v něm řešené. Navrhovateli a) se stejné příležitosti nedostalo. Odpůrce navíc financoval výrobu a tisk letáků v hodnotě 30 000 Kč a zřídil propagační webové stránky na podporu svého postoje v hodnotě 10 000 Kč. Letáky byly následně distribuovány ve dnech konání místního referenda, čímž mohly přispět k odrazení potenciálních hlasujících od účasti. Soud má též za prokázané, že se letáky v určitý okamžik nacházely i přímo v objektu, v němž probíhalo hlasování. Tam se však mohly dostat i bez přičinění odpůrce, pročež mu tuto skutečnost nelze klást k tíži. Avšak zachycená přítomnost letáků ve volebním objektu dokládá, že letáky byly distribuovány ve velkém množství a že v posledních chvílích mohly potenciální hlasující ovlivňovat. Odpůrce výše uvedenými skutečnostmi popřel zásadu neutrality veřejné moci a nepokrytě se připojil na jednu stranu názorového spektra, na jejíž podporu vynaložil veřejné prostředky. Jeho stanovisko rezonovalo v desetitisících kusech vydání lokálních periodik v období bezprostředně předcházejícím konání místního referenda. Nejinak tomu bylo i na městem spravovaných webových stránkách (zejm. www.kladnosrozumem.cz). Jak uvedl soud výše, místní média a komunikační prostředky obcí jsou přitom v kampani pro místní referendum a pro tvorbu názoru na řešenou otázku klíčové. Lze proto konstatovat, že odpůrce vedl kampaň v takovém rozsahu, který měl potenciál ovlivnit mínění oprávněných osob, a to aniž by se v souladu se zásadou svobodné soutěže politických sil dostalo stejné možnosti i navrhovateli a). K dosažení potřebné účasti pro platnost rozhodnutí v místním referendu dle mínění soudu nescházelo takové množství oprávněných osob, které by nebylo možné přesvědčit k účasti v místním referendu, probíhala-li by kampaň řádným způsobem. Z toho důvodu má soud za to, že zjištěné nezákonnosti minimálně mohly ovlivnit výsledek hlasování.
146. K roli médií a nezbytnosti přístupu k nim v období volební kampaně se vyjádřil NSS již v usnesení ze dne 4. 7. 2006, č. j. Vol 66/2006-105, č. 948/2006 Sb. NSS: „Média jako televize, rozhlas či tisk patří v současnosti jistě k důležitým nástrojům, jimiž se utváří veřejné mínění; to platí jak pro běžný každodenní život (srov. např. působení reklamy), tak i pro předvolební období, v němž se v rámci volební kampaně snaží kandidující politické strany přesvědčit potenciální voliče o přednostech volebního programu, s nímž přicházejí, a naopak o záporech řešení předkládaných jejich politickými soky. Na utváření veřejného mínění působí nejenom samotné strany, ale i jejich podporovatelé, političtí komentátoři atd.; výraznou roli v tomto směru hrají i různé publicistické, ale též zpravodajské pořady. K tomu, aby kandidující politická strana mohla účinně vstoupit do volebního klání se svými politickými soupeři, a aby tedy vůbec mohla ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch, je nezbytné, aby měla přístup k médiím, v nichž by mohla prezentovat svůj volební program, své postoje k aktuálním i dlouhodobým tématům, a aby mohla o těchto problémech diskutovat před zraky voličů se zástupci jiných kandidujících politických stran. Předpokladem skutečné soutěže politických stran je tedy i jejich přístup k médiím, aniž je však nutno jejich roli přeceňovat, neboť v soutěži politických sil jsou k dispozici i další účinné prostředky a soutěžitelé je využívají. Jde např. o různé kontaktní formy (mítinky, předvolební setkání, letáky, placená inzerce, billboardy...). Účinnou formou přesvědčování voličů bývá také poukaz na splněné volební sliby v předchozích volbách, úspěchy na komunální či krajské úrovni apod.“ (pozn. -zdůraznění přidal zdejší soud). Odpůrce naproti tomu přístup do místního média, městského zpravodaje, navrhovateli a) znemožnil a současně ztížil navrhovateli a) využití dalších účinných prostředků komunikace na veřejných prostranstvích (viz níže). Soud nepomíjí, že navrhovatelé a obecně podporovatelé konání místního referenda měli možnost svůj postoj prezentovat i jinými způsoby, např. pomocí vlastních letáků, webových stránek či příspěvků na sociálních sítích. V kontextu projednávané věci je ale třeba připomenout, že odpůrce ke kampani použil veřejné prostředky z městského rozpočtu a obecní komunikační kanály, kterými navrhovatelé disponovat nemohou. Již tím byla založena značná nerovnováha v možnostech, jak účinně oslovovat občany města Kladna s nabízenými argumenty. Odpůrce dále argumentoval tím, že každá oprávněná osoba měla možnost si opatřit další informace sama (např. z médií, internetu, od svých spoluobčanů apod.). Podle odpůrce nic nenasvědčuje tomu, že by všechny oprávněné osoby nebyly o referendu informovány. Avšak v projednávané věci podle soudu nelze přehlížet to, že odpůrce – statutární město s nemalými zdroji z územního rozpočtu – podstatně zasáhl do veřejné debaty tím, že se snažil vyloučit podporovatele místního referenda a jejich názory z platforem pro informování o dění ve městě v držení odpůrce. Přitom ve vztahu k lokálním tématům mají právě tyto komunikační prostředky zásadní vliv pro informování občanů. Na oprávněné osoby v důsledku postupu odpůrce působily toliko jednostranně zaměřené články, které je vyzývaly k ignorování místního referenda. A to navíc způsobem, který v nich jistě mohl vzbudit obavu o vyhlídku příjemného žití v jejich městě, pokud by k zamezení provozu hazardních her skutečně došlo. Soud poukazuje např. na tabulku na straně 3 Měsíčníku Kladno, v níž je vypočteno, „co by mohla znamenat“ ztráta příjmu z daně z hazardních her – rapidní zdražení služeb a poplatků, konec vrcholového sportu na Kladně (včetně hokeje a volejbalu), omezení provozu sportovišť, konec kulturních akcí, návrat a zdražení poplatků za komunální odpad, omezení investic do škol a školek a ztrátu až 200 pracovních míst navázaných na legální herny a kasina. Soud nehodnotí, zdali by k těmto následkům skutečně došlo, pokud by se občané města Kladna v místním referendu rozhodli pro zamezení provozování hazardu. Avšak je patrné, že tyto informace (podávané nadto na červeném podkladu) mají velký potenciál skutečně působit na oprávněné osoby. Odpůrce přitom neposkytl žádný rovnocenný prostor podporovatelům referenda, aby se do debaty v obecním zpravodaji mohli zapojit a třeba na zmíněné skutečnosti reagovat. Nelze pominout, že tyto informace byly občanům města Kladna podávány „oficiálním“ způsobem ze strany odpůrce, což obecně může vyvolávat pocit vyšší věrohodnosti a relevance. Oprávněné osoby proto sice mohly získávat další informace, ale zároveň byly ovlivněny rozsáhlou kampaní odpůrce, která dle mínění soudu pokřivovala rovné podmínky a příležitosti a vůči veřejnému mínění působila manipulativně.
147. Úmysl odpůrce znesnadnit navrhovateli a) informovat o konání místního referenda dokládá i zamítnutí žádosti členky přípravného výboru o využití pozemků na veřejných prostranstvích ve vlastnictví odpůrce k umístění informační bannerů v termínu od 1. 1. 2023 do 15. 1. 2023 radou města. V kampani se běžně užívají různé billboardy, bannery a další propagační materiály zejména na místech, kde se shromažďuje či vyskytuje větší počet lidí. Odpůrce zcela jistě vědom si této skutečnosti prostřednictvím rady zamezil, aby navrhovatel a) mohl vést kampaň na odpůrcových pozemcích. Pokud by se odpůrce rozhodl zachovat neutralitu a neumožnil vedení kampaně v jeho komunikačních prostředcích, resp. sám ji nijak nevedl, bylo by zamítnutí žádosti o zábor veřejného prostranství legitimně zdůvodnitelné tak, že žádné prostředky v dispozici města nebudou ke kampani využívány. Avšak odpůrce se do kampaně otevřeně zapojil a poskytl výhodu jedné ze stran, jelikož kampaň sám financoval (zde je třeba zohlednit i tisk a distribuci Měsíčníku Kladno, jehož vydavatelem je odpůrce). Soud proto hodnotí krok odpůrce jako účelový a opět rozporný se zásadou neutrality veřejné moci, byť odpůrce tvrdí opak. Tím, že odpůrce nepřipustil, aby navrhovatel a) využil veřejných prostranství k vedení kampaně, přišly oprávněné osoby o další možnost, jak se o místním referendu a o pohledu podporovatelů na jeho konání dozvědět, a tedy i vyhodnotit řešenou otázku v kontextu znalosti argumentů obou názorových uskupení. Podle soudu proto i tento fakt přispěl k ovlivnění vůle hlasujících.
148. Soud opět připomíná, že v případě místního referenda sehrává významnou roli komunikační aktivita na místní úrovni. Jelikož se v místním referendu typicky rozhoduje o lokálním tématu jako v projednávané věci, celostátní média o něm podstatnou měrou nereferují. Proto soud hodnotí postup odpůrce, který navrhovateli neumožnil vyvíjet propagační činnost v městském periodiku a na pozemcích odpůrce pomocí informačních bannerů, jako zcela zásadní a mající vliv na výsledky hlasování. Byla-li by kampaň pro místní referendum vedena v souladu se zásadou rovné a svobodné politické soutěže, lze se domnívat, že by výsledek hlasování v něm mohl být odlišný. Pochybení nadto nastala v závěrečné fázi kampaně, jež byla sama o sobě krátká, tedy v období, v němž měli podporovatelé a odpůrci místního referenda poslední možnost získat hlasující na svou stranu. Odpůrce tedy v rozporu s hodnotami demokratického právního státu politickou soutěž odehrávající se v rovných podmínkách vyloučil. Pokud odpůrce tímto způsobem kampaň negativně omezil, musela se tato skutečnost negativně projevit na celkovém výsledku referenda a účasti v něm, neboť oprávněné osoby byly ve značné míře ovlivňovány ze strany odpůrce, kdežto navrhovatel a) byl v příležitostech přesvědčit občany Kladna limitován a odkázán toliko na soukromé prostředky. Pluralitní společnost se vyznačuje veřejnou diskuzí, reflexí různých názorů a respektem k svobodné debatě. Veřejná moc by až na zjevné excesy měla zůstat stranou a do kampaně nezasahovat.
149. Soud shrnuje, že odpůrce zásadním způsobem zasáhl do „předreferendové“ kampaně, v níž se přiklonil k jednomu z názorových proudů, když navrhovateli a) zcela odepřel možnost užít k politické propagaci i komunikační prostředky a pozemky v držení odpůrce, a to zejména v období bezprostředně předcházejícímu konání místního referenda. Současně odpůrce vedl výraznou kampaň s cílem přesvědčit oprávněné osoby o neúčasti v místním referendu, k čemuž využil místní periodika, která vyšla o nákladu několika desítek tisíc kusů, a letáky s webovými stránkami, na které z městského rozpočtu vynaložil desítky tisíc korun. Současně se dopustil dalších dílčích pochybení (viz níže), která svědčí ve prospěch přijatého rozhodnutí soudu. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že nebýt zjištěného nezákonného jednání odpůrce, výsledek místního referenda (včetně účasti) mohl být odlišný. Konstatovaná pochybení dosahují takové intenzity, že se lze důvodně domnívat, že mohla ovlivnit výsledek hlasování v místním referendu. Proto soud prohlásil hlasování v místním referendu za neplatné.
150. Podle názoru soudu již jen pochybení v kampani před místním referendem postačovala k prohlášení hlasování v místním referendu za neplatné. Z toho důvodu soud podrobněji nezjišťoval, jaký konkrétní vliv mohly mít na výsledky hlasování v místním referendu ostatní nezákonnosti. Vzhledem k učiněnému závěru by nadto posuzování vlivu dalších vad na celkové výsledky bylo nepřesné a nevypovídající. Soud je totiž přesvědčen, že nezákonně vedená kampaň odpůrce mohla výsledky hlasování ovlivnit do té míry, že jednoduše nelze porovnávat dosažené míry účasti v jednotlivých okrscích, neboť i v těch okrscích, kde okrskové volební komise postupovaly zcela správně a současně bylo konání místního referenda i řádně označeno (na objektu s hlasovací místností a případně i v ní), mohly být celkové výsledky zkresleny nepřípustnou kampaní odpůrce. Nicméně, v případě zjištěného nedostatku hlasovacích lístků v některých okrscích, nezákonného postupu části okrskových volebních komisí při vydávání úředních obálek a volebních (hlasovacích) lístků a nedostatečného označování objektů s hlasovacími místnostmi musí soud konstatovat, že přispívají k závěru o možném ovlivnění výsledků hlasování v místním referendu. Zejména v případě části okrskových volebních komisí, které své úkoly plnily tak, že bez zákonného důvodu upřednostnily volbu prezidenta republiky před místním referendem [tj. předpokládaly účast příchozích osob toliko v prezidentských volbách a předem se nezajímaly o to, zdali volič nechce hlasovat i v místním referendu, aniž by ve volební (hlasovací) místnosti zajistily řádné rozlišení míst pro volby a místní referendum], dospěl soud k závěru, že jejich postup mohl v konečném důsledku mít vliv na výsledky hlasování v jednotlivých okrscích. Pro příklad soud uvádí účast v některých okrscích, kde okrskové volební komise postupovaly nesprávně, a to v okrscích č. 4 (účast 20,54 %), 10 (účast 22,78 %), 24 (účast 15,37 %) a 54 (20,27 %). Ve vypočtených případech nebylo ve volebních (hlasovacích) místnostech řádně označeno konání místního referenda a komise současně přednostně vydávala úřední obálky a hlasovací lístky pro prezidentskou volbu, aniž by se dotazovala na účast v místním referendu. V okrsku č. 24 nebyl viditelně označen ani objekt s hlasovací místností. Porovnal-li by soud (s výhradou zkreslení výsledků nezákonnou kampaní) tyto údaje s průměrnou mírou účasti v okrscích, kde se dle analýzy navrhovatelů komise dotazovala, zdali si volič přeje hlasovat i v místním referendu (29,54 %), případně kde komise voliče poslala ke stolku, u něhož se vydávaly hlasovací lístky pro místní referendum (42,84 %), je patrné, že postup komise mohl mít na výslednou účast ve zmíněných okrscích vliv. Soud činí tento závěr i s vědomím, že postup komise a označení volební (hlasovací) místnosti nemusely být jedinými faktory ovlivňujícími účast, jak uvedl již výše. Nicméně jistá korelace je zřejmá.
151. Soud dále dovodil, že nesprávným postupem bylo i automatické vydávání hlasovacích lístků a úředních obálek. Dle údajů navrhovatelů takto postupovaly okrskové volební komise v pěti okrscích a průměrná účast v nich měla činit 49,62 %. Z hlediska posouzení nezákonnosti je však rozhodující, zdali úřední obálku obdrželi pouze ti, kteří ji chtěli, resp. že ji komise „nevnutila“ žádné oprávněné osobě proti její vůli. Na základě srovnání s účastí v prezidentské volbě je ale zjevné, že v okrscích č. 6, 11, 40, 43 a 55, v nichž měly komise hlasovací lístky automaticky vydávat, zdaleka ne všichni voliči se zúčastnili i místního referenda. Toto zjištění lze učinit již jen na základě průměrné míry volební účasti v městě Kladno, jež činila 62,19 %. Ve vypočtených okrscích však účast v místním referendu dosáhla těchto hodnot (postupně podle jednotlivých okrsků): 41,30 %, 51,49 %, 53,55 %, 48,09 % a 51,37 %. Konkrétněji volební účast dosáhla v okrscích č. 6, 11, 40, 43 a 55 těchto výší: 60,99 %, 76,82 %, 64,09 %, 63,39 % a 72 %. Z toho na první pohled vyplývá, že voliči se v těchto okrscích zjevně mohli svobodně rozhodnout, zdali úřední obálku a hlasovací lístek k místnímu referendu přijmou, přičemž velká část z nich ji očividně odmítla. Soud z toho dovozuje, že přímé vydání úřední obálky a hlasovacího lístku i k místnímu referendu mohlo vést k vyšší účasti, ale je nutné trvat na tom, aby okrskové volební komise nejprve ověřily, že se příchozí skutečně účastnit místního referenda chce. Avšak údaje o účasti v místním referendu v těchto pěti okrscích svědčí ve prospěch toho, že okrsková volební komise může svým přístupem a organizací činnosti do jisté míry ovlivnit celkovou dosaženou účast v místním referendu. O to závažněji soud hodnotí pochybení okrskových volebních komisí popsaná v předchozím odstavci, jelikož jimi mohly přispět k ovlivnění výsledků místního referenda.
152. Nedostatek hlasovacích lístků, který prokazatelně nastal v okrscích č. 6 a 11 (zde však byly hlasovací lístky následně doplněny), tj. v okrscích s poměrně vysokou účastí (viz předchozí odstavec), dále nasvědčuje tomu, že odpůrce nečinil vše, co mu zákon ukládá, aby zajistil organizaci a řádný průběh hlasování v místním referendu. Opětovně soud připomíná, že bylo povinností odpůrce, aby zorganizoval a připravil místní referendum tak, aby byly vytvořeny podmínky pro platnost rozhodnutí v něm přijatém, a to zejména z hlediska dosažené účasti. Oproti tomu odpůrce před začátkem hlasování nezajistil dostatečné množství hlasovacích lístků, jak mu zákon ukládá, a v případě okrsku č. 6 je v druhý den hlasování ani nezvládl doplnit. Okrsková volební komise tak byla odkázána jen na svou iniciativu, když si chybějící hlasovací lístky musela opatřit z jiného okrsku. Tato skutečnost dokresluje fakt, že odpůrce vybočil ze své role organizátora místního referenda, a naopak konal tak, aby rozhodnutí v místním referendu nebylo platné. Uvedená zjištění posilují intenzitu zjištěných nezákonností.
153. K nedostatečně zapečetěné volební (hlasovací) schránce v okrsku č. 33 soud konstatuje, že v průběhu řízení nezjistil, že by k nějaké manipulaci s obsahem předmětné schránky došlo. Ostatně ani navrhovatelé v souvislosti s námitkami ohledně vad v zapečetění uren již netvrdí, že by k následným nezákonnostem spočívajícím v pozměnění obsahu volebních (hlasovacích) schránek docházelo. Soudu tedy ani neposkytli důkazy, které by o tomto závěru svědčily. Soud sám žádné pochybnosti nepojal. V zápisu o průběhu a výsledku hlasování v příslušném okrsku nelze najít žádnou zmínku o nestandardním průběhu hlasování a sčítání hlasů. Soud zároveň ověřil, že příslušný výpis ze seznamu oprávněných osob, s nímž pracovala okrsková volební komise, nevykazuje žádné známky dodatečných úprav. Počet osob, kterým byly vydány hlasovací lístky a úřední obálky, vycházející z výpisu, se shoduje s počtem odevzdaných hlasovacích lístků a úředních obálek uváděným v zápisu okrskové volební komise. Soud proto toto pochybení považuje za formální bez vlivu na výsledek hlasování v místním referendu.
154. Soud dále vyslovil, že okrsková volební komise v okrsku č. 26 postupovala nesprávně, pokud mezi platné hlasy započítávala i hlasovací lístky v obálkách bez razítka obce. Soud nepovažoval za nutné si vyžádat hlasovací lístky s úředními obálkami z tohoto okrsku, aby mohl hlasy přepočítat. Hlasování v místním referendu je neplatné pro nedostatečnou účast, a tedy ani případné započítání neplatných hlasů navíc by na tomto výsledku nemohlo ničeho změnit. Nadto ze zápisu o průběhu a výsledku hlasování v příslušném okrsku vyplývá, že celkový počet platných hlasů v daném okrsku činil 333, z nichž 276 bylo pro odpověď „ano“ a 49 pro odpověď „ne“. I kdyby soud všechny tyto hlasy započítal jako neplatné (což by bylo absurdní, jelikož komise své pochybení napravila poměrně brzy po začátku hlasování), pokud by byly odevzdány v neorazítkované obálce, nezměnilo by se nic ani na výsledném rozhodnutí v místním referendu o navržené otázce, neboť celkově hlasovalo pro odpověď „ano“ 10 340 a pro odpověď „ne“ 2 045 oprávněných osob. Tedy ani pochybení spočívající v nesprávném započítání hlasů mezi platné hlasy nemohlo mít vliv na výsledky místního referenda.
Opakované hlasování v místním referendu
155. Soud se závěrem musel zabývat tím, zdali je vzhledem k zjištěným vadám nutné opakování hlasování v místním referendu a případně zda sám může opětovně místní referendum vyhlásit, jak požadují navrhovatelé. Zákon o místním referendu ani s. ř. s. výslovně neupravují, jaké důsledky jsou s rozhodnutím soudu o neplatnosti hlasování v místním referendu spojeny, resp. jak se má následně postupovat. K této otázce se částečně vyjádřil NSS v rozsudku ze dne 17. 3. 2016, č. j. Ars 4/2015-45, č. 3414/2016 Sb. NSS, když uvedl, že „[v] případě, že bude rozhodnuto o neplatnosti hlasování v místním referendu, bude se jednat o vady ovlivňující hlasování či zjišťování výsledků hlasování. V tomto druhém případě půjde o obdobu neplatnosti voleb podle § 90 odst. 1 s. ř. s. Bylo by zcela absurdní dovozovat z právní úpravy, že i v případě tohoto druhu chyb by muselo být vyhlašováno zcela nové referendum, pokud by vada spočívala například v chybném spočítání výsledků hlasování. S ohledem na značnou kusost právní úpravy se bude muset v takových situacích soud vypořádat s tím, nakolik bude možné využít analogie s volebními předpisy a se kterými, nicméně v tuto chvíli je předčasné se k těmto otázkám vyjadřovat.“ (viz bod 36 citovaného rozsudku). Soud proto dále zkoumal, zdali je možné analogicky postupovat podle některého z volebních předpisů. Dle mínění soudu je takovým předpisem zákon o volbách do zastupitelstev obcí, neboť vzhledem k předmětu úpravy má ze své podstaty k zákonu o místním referendu a k problematice v něm řešené nejblíže.
156. Podle § 60 zákona o volbách do zastupitelstev obcí se lze domáhat vyslovení neplatnosti hlasování, voleb, případně volby kandidáta. Shledá-li soud oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo na neplatnost voleb, nedojde ke zvolení zastupitelstva (§ 54 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí) a ministr vnitra vyhlásí opakované volby nebo opakované hlasování do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu (§ 54 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí).
157. Charakter vad, které soud zjistil a které mohly ovlivnit výsledek místního referenda, je takový, že zjištěná pochybení nelze zpětně zhojit ani napravit zásahem soudu (např. tím, že by soud pouze přepočítal odevzdané hlasovací lístky a vyhlásil správný výsledek). Nezákonně totiž byla vedena již samotná kampaň před místním referendem a dále byly oprávněné osoby v některých okrscích nedostatečně zpraveny o konání místního referenda ve volebních (hlasovacích) místnostech. Jedná se proto o pochybení, která předurčila nutnost konání opakovaného hlasování v místním referendu. Jedině tak bude možné zjistit, jaká je skutečná a nedeformovaná vůle občanů města Kladna (byť každé hlasování je jedinečné a odehrávající se za specifických okolností, které při opakovaném hlasování nemusí být přítomny).
158. Zároveň soud dospěl k závěru, že není třeba, aby bylo opětovně místní referendum vyhlášeno, nýbrž postačí, pokud bude zopakováno toliko hlasovaní v místním referendu v novém termínu. K vyhlášení místního referenda v projednávaném případě totiž došlo již usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022-206, v němž soud zároveň určil, že návrh na konání místního referenda na území města Kladna podaný navrhovatelem a) dne 27. 9. 2022 nemá nedostatky. Na základě bezvadného návrhu mohl soud následně rozhodnout i o vyhlášení místního referenda o navržené otázce. Soud nynějším usnesením v souladu se zákonem o místním referendu vyslovil, že toliko hlasování v uskutečněném místním referendu je neplatné. Není proto třeba, aby bylo místní referendum znovu vyhlašováno a celý proces se navracel do stádia před jeho vyhlášením. To však neznamená, že by se před opakovaným hlasováním nemohla vést referendová kampaň, právě naopak. K jejímu průběhu ale není třeba nové místní referendum vyhlašovat. Pro nové vyhlášení místního referenda není důvod ani proto, že nemusí být opětovně zkoumán návrh přípravného výboru z hlediska jeho náležitostí či přípustnost navržené otázky, jelikož v posuzované věci již bylo postaveno soudem najisto, že návrh přípravného výboru na konání místního referenda je bezvadný a že o navržené otázce lze místní referendum konat. Samotný zákon o místním referendu nadto explicitně rozlišuje mezi vyhlášením místního referenda a stanovením dne jeho konání. Zastupitelstvo obce je totiž povinno za zákonem stanovených podmínek rozhodnout o vyhlášení místního referenda a zároveň stanovit den jeho konání [viz § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu], a to v souladu s pravidly v § 15 zákona o místním referendu. I zákon o volbách do zastupitelstev obcí v § 54 umožňuje, aby se konalo pouze opakované hlasování, vyhoví-li soud návrhu na neplatnost hlasování ve volbách. Z toho důvodu soud výrokem II. zamítl návrh navrhovatelů na vyhlášení místního referenda. Nelze ani odhlédnout od faktu, že zákon o místním referendu ani s. ř. s. soudu neumožnují, aby v návaznosti na vyslovení neplatnosti hlasování dalším výrokem opětovně místní referendum vyhlásil. Podle zákona o místním referendu přichází v úvahu vyhlášení místního referenda soudem jen v případě, že zastupitelstvo obce nerozhodlo o návrhu přípravného výboru podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu nebo rozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) odkazovaného zákona. Jen v popsaných případech rozhodnutí soudu nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva obce (viz § 57 odst. 3 zákona o místním referendu). Jinak ale zákon svěřuje rozhodnutí o vyhlášení místního referenda a stanovení dne jeho konání zastupitelstvu obce, do jehož kompetencí by soud nepřípustně zasahoval, vyhlásil-li by nyní místní referendum, případně stanovil den jeho konání.
159. S ohledem na shora uvedené je proto dle soudu nutné analogicky postupovat podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Soud se tudíž omezil na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu, přičemž přímým důsledkem jeho rozhodnutí je povinnost stanovit nový termín (viz níže), v němž se hlasování v místním referendu o totožné otázce uskuteční. Ke stejnému závěru dospívá i komentář k § 91a odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s. (viz MIKEŠ, P. § 91a Ochrana ve věcech místního referenda. In: KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.).
160. Podle § 54 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí vyhlašuje opakované hlasování ve volbách do zastupitelstva obce ministr vnitra do 30 dnů od oznámení usnesení soudu. Jelikož právní úprava neurčuje, kdo je povinen stanovit den konání nového hlasování v místním referendu, je soud přesvědčen, že tato pravomoc náleží zastupitelstvu obce, které je tím orgánem, jenž primárně dle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu místní referendum vyhlašuje a stanovuje den jeho konání. Není důvodu, aby v případě vyslovené neplatnosti hlasování v místním referendu termín jeho opakovaného konání určoval jiný orgán obce, či dokonce správní orgán mimo dotčenou obec nebo sám soud. Analogicky podle § 54 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí bude zastupitelstvo odpůrce povinno stanovit den opakovaného konání místního referenda do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, jež nastává vyvěšením na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 s. ř. s.). Lhůta 30 dnů se soudu jeví jako dostatečně dlouhá pro případné svolání zastupitelstva odpůrce, jehož úkolem bude toliko určit termín konání opakovaného hlasování (již nebude posuzovat přípustnost konání místního referenda o navržené otázce). Při svém rozhodování by se mělo zastupitelstvo řídit § 5 a § 15 zákona o místním referendu, tedy by mělo určit den konání místního referenda tak, aby se konalo nejpozději do 90 dnů po dni vyvěšení usnesení zastupitelstva na úřední desce magistrátu odpůrce, nebude-li v návrhu přípravného výboru uvedena doba pozdější. Soud se domnívá, že přípravný výbor má i za této situace právo na to, aby zastupitelstvo obce vyhlásilo místní referendum v termínu dle jeho návrhu (obecně je tomuto právu přípravného výboru poskytována soudní ochrana – viz rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2014, č. j. Ars 3/2014-41). Dále v zásadě platí, že je třeba upřednostnit takový termín, který zvýší pravděpodobnost, že výsledky místního referenda budou vzhledem k účasti platné (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2015, čj. Ars 11/2014-42, č. 3211/2015 Sb. NSS, bod 33). Jen pro přesvědčivé důvody se může zastupitelstvo obce od návrhu přípravného výboru odchýlit. Proto, má-li zastupitelstvo odpůrce rozhodovat o dni konání místního referenda, mělo by primárně vyjít z návrhu navrhovatele a), jenž by měl být v případě zájmu učiněn bezodkladně, aby zastupitelstvo odpůrce mělo dostatečný čas na jeho posouzení v 30denní lhůtě od právní moci tohoto usnesení.
161. K případnému návrhu přípravného výboru ohledně termínu nového hlasování v místním referendu soud upozorňuje na závěry posledně odkazovaného rozsudku NSS, dle něhož je „obecně přípustné, aby přípravný výbor ve svém návrhu termínoval místní referendum na dobu souběžného hlasování ve volbách, o nichž víme, že v budoucnosti nastanou, jen nevíme přesně kdy (dies certus an, incertus quando). Pokud se však má tento termín odehrát v ne příliš blízké budoucnosti, jako je tomu v nyní posuzovaném případě (příští řádné volby do zastupitelstev obcí se mají konat na podzim roku 2018, příští řádné volby do Poslanecké sněmovny na podzim roku 2017, do Senátu ve volebním obvodu 47 na podzim roku 2018), musí brát zastupitelstvo obce ohled nejen na platnost místního referenda, ale též na jeho aktuálnost, resp. realizovatelnost rozhodnutí, jež má být v místním referendu přijato.“ (viz rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2015, čj. Ars 11/2014-42, č. 3211/2015 Sb. NSS, bod 34).
Závěr a náklady řízení
162. Soud se shora uvedených důvodů shledal návrh důvodným, a proto usnesením podle § 91a odst. 3 věty prvé s. ř. s. prohlásil hlasování v místním referendu za neplatné. Zároveň ale dovodil, že v posuzovaném případě nebylo namístě, aby došlo k opětovnému vyhlášení místního referenda a stanovení termínu jeho konání soudem, a proto ve zbývajícím rozsahu návrh navrhovatelů výrokem II. zamítl. Nicméně zastupitelstvo odpůrce je do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení povinno rozhodnout o termínu opakovaného hlasování v místním referendu o totožné otázce.
163. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 93 odst. 4 s. ř. s., podle něhož v řízení ve věci místního referenda nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
164. Usnesení bude doručeno účastníkům řízení. Současně bude vyvěšeno na úřední desce soudu; usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení (§ 93 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 16. února 2023
JUDr. Věra Šimůnková, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.