143. S ohledem na uvedené skutečnosti soud nepřisvědčil ani námitce navrhovatelů, že jde o tzv. salámovou metodu. Takto bývá neformálně označována taktika, která se v praxi používá pro strategii, kdy se kontroverzní nebo obtížné realizovatelné a prosaditelné cíle a řešení, nejen ve stavebnictví při trasování silnic a dálnic, rozdělí na dílčí kroky a prosazují se postupně. NSS uvedl např. v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 88/2008-301, že by měl být určitý návrh podroben posouzení vlivů na životní prostředí jako jeden záměr. Realizace určité stavby má totiž dopad na životní prostředí jako celek. Salámová metoda tak představuje účelové obcházení zákona (srov. též rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2014, č. j. 2 As 119/2014\u001e31). V projednávané věci nedochází k povolování stavby VRT, nýbrž pouze k vymezení koridorů. Posouzení vlivů konkrétní stavby VRT na životní prostředí bude předmětem navazujících procesů (řízení EIA). Odkaz na rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, je v tomto ohledu nepřípadný. Soud zdůrazňuje, že odpůrce byl povinen posoudit toliko vlivy koridorů na území Středočeského kraje, nikoli celé trasy koridoru VRT Praha – Brno a její stavby, toto bylo posouzeno v rámci Aktualizace č. 4 PÚR. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v době vydání napadeného OOP nebyl koridor vymezen v územním rozvojovém plánu.
144. K tvrzení navrhovatelů, že odpůrce neprovedl vyhodnocení vlivů na úrovni jednotlivých obcí, soud uvádí, že obecně není nezbytně nutné provádět detailní vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů ve vztahu ke každé jednotlivé obci. Jak plyne ze shora citované judikatury, smyslem takového vyhodnocení v zásadách územního rozvoje nebo jejich aktualizaci je vytipovat charakteristiky životního prostředí, které by mohly být kumulativními a synergickými vlivy významně ovlivněny, a vytipovat konkrétní lokality (nikoli tedy konkrétní obce), v nichž by mohly kumulativní a synergické vlivy vznikat a působit. Tímto způsobem odpůrce postupoval. VVURÚ v části A postupně u každé složky životního prostředí poukazuje na relevantní jevy a vlivy, u nichž přichází v úvahu potenciální střet s VRT. Popisuje a vyhodnocuje možný vliv koridorů D216 a D217 na ovzduší a klima (kapitola 6.2.1) a na zdraví obyvatel. Zaměřuje se na vliv hluku z VRT, včetně jeho kumulace ze stávající a plánované železniční a silniční sítě (kapitola 6.2.2 a 6.2.3). Popisuje vlivy na povrchové a podzemní vody (kapitola 6.2.4) a na ZPF. Zaměřuje se i na kumulativní vlivy ZÚR a jejich 1. a 2. aktualizace na celkový zábor ZPF ve Středočeském kraji (kapitoly 6.2.5 a 6.3). Rovněž identifikuje, kterými lesními komplexy koridory prochází. Vyhodnocuje, zda zasahují do PUPFL nebo ochranného pásma lesa (kapitola 6.2.6). Dále přibližuje vliv koridorů na horninové prostředí a přírodní zdroje (kapitola 6.2.7). Vyjmenovává skladební prvky územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“, kapitola 6.2.8) a území zařazená mezi regiony lidové architektury (kapitola 6.2.10), do nichž koridory zasahují. Zabývá se i vlivem na kulturní, historické, architektonické a archeologické dědictví (kapitola 6.2.10). Poukazuje na stavební objekty, které se nacházejí v blízkosti osy koridorů, u nichž nelze vyloučit nutnost změny využití, příp. demolici (kapitola 6.2.11). Uvádí i výčet památných stromů, které se nachází v trase koridorů (kapitola 6.2.8). Obecným požadavkům judikatury proto VVURÚ vyhovělo. Vyhodnocením dopadů konkrétních vlivů na jednotlivé složky životního prostředí se soud bude ještě věnovat.
145. Soud se neztotožnil ani s tvrzením navrhovatelů, že nebyly identifikovány žádné kumulativní a synergické vlivy na klima, ovzduší, kulturní dědictví a hmotný majetek. Toto tvrzení patrně vychází z toho, že VVURÚ v tabulce 28: Shrnutí výsledků vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů (str. 108) ve vztahu ke klimatu, ovzduší, kulturnímu dědictví a hmotnému majetku uvádí souhrnnou hodnotu 0. To ale neznamená, že nebyly zjištěny žádné vlivy VRT na tyto složky životního prostředí, nebo že nedošlo k posouzení dopadů.
146. VVURÚ na str. 102 uvádí, že hodnota 0 znamená: „bez vlivu/zanedbatelný vliv.“ Vysvětluje, že „v měřítku zpracování nebyl identifikován kumulativní či synergický vliv na danou složku životní prostředí, resp. na základě expertního odhadu zpracovatel nepředpokládá ovlivnění sledovaných environmentálních limitů/charakteristik. Dotčeném území nejsou připravovány záměry, které by ve spojení s hodnoceným koridorem mohly vést ke vzniku kumulativního či synergického vlivu na danou složku životního prostředí.“
147. U klimatu a ovzduší odpůrce identifikoval potenciálně mírně negativní krátkodobý a střednědobý vliv (-1). Na druhou stranu zjistil potenciálně pozitivní dlouhodobý až trvalý vliv (+1). Souhrnně pak z celkového hlediska dospěl k závěru o „zanedbatelném vlivu (0)“. Odpůrce v kapitole 6.2.1. Vlivy na ovzduší a klima uvedl, že pro zhodnocení vlivů na klimatický systém je podstatný vliv koridorů na produkci emisí skleníkových plynů. „Tento vliv je hodnocen jako pozitivní. Realizace obou koridorů vytváří podmínky pro převedení části objemu automobilové dopravy na dopravu železniční, přičemž dle příslušných metodik (např. European Investment Bank Project Carbon Footprint Methodologies. 2020) platí, že měrné emise skleníkových plynů jsou u vysokorychlostních tratí (pro osobní dopravu), resp. u elektrifikovaných železnic (pro nákladní dopravu) cca 8–9krát nižší než u dopravy silniční. Lokální vlivy na klima pak zahrnují ovlivnění mikroklimatických poměrů v bezprostřední blízkosti obou tratí. Tyto vlivy budou vzhledem k charakteru železničních tratí (alespoň částečně propustný povrch, alespoň dílčí ozelenění) mírné až zanedbatelné. Krátkodobé a střednědobé vlivy na klima nelze předpokládat.“ U klimatu tedy odpůrce shledal podstatný pozitivní vliv VRT na produkci skleníkových plynů z důvodu omezení části automobilové dopravy a mírné až zanedbatelné vlivy na ovlivnění mikroklimatických poměrů v bezprostřední blízkosti obou tratí.
148. V případě vlivů na kvalitu ovzduší VVURÚ uvádí, že „lze za hlavní vliv považovat převzetí části výkonu automobilové dopravy. Hodnocení je prakticky shodné jako v případě vlivů na klima, dlouhodobé vlivy jsou hodnoceny jako pozitivní, neboť realizace obou koridorů vytváří podmínky pro převedení části objemu automobilové dopravy na dopravu železniční a tím přispívá ke snížení imisní zátěže v okolí hlavních silničních tahů ve srovnatelných relacích. V případě koridoru D216 se jedná zejména o dálnici D1, částečně i D11 a v menší míře též souběžně vedené silnice. U koridoru D217 lze očekávat pozitivní vlivy zejména v okolí komunikací propojujících region Nymburska a Prahu. Přesun cestujících na železnici má kromě toho pozitivního vlivu i na kvalitu ovzduší v sídlech, která jsou zdrojem a cílem příslušných cest, pokud je zajištěno odpovídající provázání na místní veřejnou dopravu. Celoplošně pak lze očekávat mírné snížení produkce emisí z nákladní dopravy, neboť realizace VRT přispěje k uvolnění kapacit pro přepravu nákladu i na dalších tratích. Celkově lze dlouhodobé vlivy 9A ZÚR SK na kvalitu ovzduší hodnotit jako pozitivní. Krátkodobé vlivy jsou spojeny se samotnou realizací záměru. Jedná se o obvyklé vlivy stavební činnosti (zejm. prašnost). Tyto vlivy jsou lokálního charakteru a jsou hodnoceny jako mírně negativní. Nebudou přesahovat běžný rámec typický pro stavby daného typu a jsou řešitelné pomocí obvyklých opatření na úrovni přípravy projektu – minimalizace průjezdů nákladních vozidel a stavební techniky přes obytnou zástavbu, neumisťování deponií a souvisejících provozů (např. příprava stavebních hmot) do blízkosti zástavby, skrápění prašných ploch, omývání vozidel vyjíždějících ze stavby atd. Střednědobé vlivy na kvalitu ovzduší se nepředpokládají.“ U kvality ovzduší odpůrce shledal dlouhodobý pozitivní vliv VRT na produkci skleníkových plynů z důvodu omezení části automobilové dopravy. Nalezl i krátkodobé vlivy, které hodnotil jako mírně negativní, a které jsou spojeny se samotnou realizací záměru, které však nebudou přesahovat běžný rámec typický pro stavby daného typu a jsou řešitelné pomocí obvyklých opatření. Střednědobé vlivy na kvalitu ovzduší se nepředpokládají. Souhrnně tak dospěl k závěru o zanedbatelném vlivu (0). Soud uvádí, že navrhovatelé pouze vyjádřili nesouhlas s vyhodnocením vlivů na ovzduší (bod 376 návrhu), aniž by s vlastním vyhodnocením věcně polemizovali. Soud neshledal ve vyhodnocení dané části vady, které by vedly k závěru, že je vyhodnocení nesrozumitelné nebo nekonzistentní.
149. Co se týká kulturního dědictví, tabulky shrnující výsledky hodnocení vlivů (tabulky 26–28) uvádějí hodnotu 0. V kapitole 6.2.10, která se týká souhrnného vyhodnocení vlivů na kulturní, historické, architektonické a archeologické dědictví (str. 99–100), odpůrce nicméně uvedl, že využitím koridorů může dojít k ovlivnění harmonických vztahů mezi objekty lidové architektury a okolní krajinou. Koridory zasahují do území zařazených mezi regiony lidové architektury (dále jen „RLA“). Koridor D216 prochází v délce cca 10 km RLA Českobrodsko a v délce cca 8 km RLA Kutnohorsko. Koridor D217 prochází v délce cca 6 km RLA Nymbursko a Městecko. Jiné vlivy na kulturní, historické, architektonické a archeologické dědictví provedeným hodnocením identifikovány nebyly. Pokud tedy odpůrce přidělil vlivu VRT na kulturní dědictví hodnotu 0, pak to v kontext VVURÚ znamená, že bude mít zanedbatelný vliv.
150. Pokud jde o vliv na hmotný majetek, tak v tabulce 28 souhrnného vyhodnocení je hodnota 0. Krátkodobý a střednědobý vliv, stejně jako dlouhodobý a trvalý vliv je nicméně v tabulkách (26 a 27) hodnocen jako potenciálně mírně negativní (-1), což odpůrce zdůraznil i v kapitole 6.2.11, která se týká souhrnného vyhodnocení vlivů na hmotný majetek (str. 100). Podle VVURÚ jsou koridory D216 a D217 vymezeny v kontaktu s prvky dopravní a technické infrastruktury. Využitím koridoru dojde k ovlivnění těchto prvků. „V koridoru D216 se stavební objekty vyskytují na území obcí Chlístovice (k. ú. Chlístovice) a Petrovice I (k. ú. Újezdec). Na k. ú. Chlístovice je obytný objekt situován v blízkosti osy koridoru, takže nelze vyloučit nutnost změny jeho využití, příp. demolici. Konkrétní způsob řešení přesahuje měřítko podrobnosti ZÚR. Do plochy zemědělského areálu v k. ú. Újezdec zasahuje koridor pouze okrajově a je pravděpodobné, že upřesněním trasy v podrobnějším měřítku bude možné (i s ohledem na šířku koridoru) zásah do areálu vyloučit. V případě koridoru D217 se stavební objekty vyskytují na území obcí Poříčany (k. ú. Poříčany), Sadská (k. ú. Sadská), Hořátev (k. ú. Hořátev) a Nymburk (k. ú. Nymburk). Ve všech případech se jedná o výrobní nebo skladové areály. Rozsah zásahu do těchto ploch není možné v měřítku ZÚR stanovit a bude tedy předmětem řešení v rámci upřesnění trasy v ÚPD dotčených obcí a navazujících fázích projektové přípravy. Vlivy na hmotný majetek jsou u obou koridorů hodnoceny jako mírně negativní (-1). S výjimkou vlivu ve vztahu k objektu v k. ú. Chlístovice (koridor D216). Šířkové uspořádání koridoru umožňuje minimalizaci vlivu na hmotný majetek.“ Z výše uvedeného sice plyne, že odpůrce pochybil, pokud do tabulky 28 uvedl hodnotu 0. Toto pochybení ovšem nezakládá nezákonnost AZÚR. Z obsahu VVURÚ totiž jednoznačně plyne, že vliv na hmotný majetek je hodnocen jako potenciálně mírně negativní (-1). Souhrnně totiž nebyly identifikovány významně negativní vlivy přesahující hranice kraje ani hranice České republiky.
151. Ohledně námitky, že nebylo provedeno hodnocení VRT na krajinný ráz a celkové dopady na dotčené venkovské lokality (odst. 357 návrhu), soud uvádí, že se toto posouzení nachází na str. 98, 99 a 106. VVURÚ. Soud nebude uvedenou pasáž citovat, neboť s ní navrhovatelé ani nijak nepolemizují. Námitka není důvodná, neboť hodnocení vlivu VRT na krajinný ráz bylo provedeno.
152. Není důvodná ani námitka, že odpůrce popsal metodiku posuzování jen formálně a že metodika je nesprávná, protože ve volné krajině nebyly identifikovány téměř žádné konkrétní kumulativní a synergické vlivy, a vůbec nebyly identifikovány kumulativní a synergické vlivy na klima a ovzduší, kulturní dědictví, a hmotný majetek. Jak plyne z výše uvedeného, odpůrce vlivy zjistil, popsal a vyhodnotil. Soud k tomu doplňuje, že odpůrce nepopsal zvolenou metodiku pouze na str. 100–102 VVURÚ, jak uvádí navrhovatelé v návrhu, ale též na str. 111–113. Přestože tak navrhovatelé odpůrci vytýkali, že AZÚR neobsahuje řadu prvků, sami nevěnovali dostatečnou pozornost textu AZÚR. S věcným posouzením pak nikterak nepolemizují.
153. VVURÚ rovněž splňuje požadavek na způsob vyhodnocení formulovaný v rozsudku NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, že je třeba vycházet z nejhorší možné varianty pro území. Vychází totiž z nejvyšších hodnot škodlivých látek při posuzování dopadů na ovzduší (str. 23) nebo z nejvyšší dopravní zátěže na okolí hlukem ze silniční a železniční dopravy (str. 32). Při posouzení dopadů hlukem uvažuje „průchod územím v nejméně příznivé pozici, tedy při okraji vymezeného koridoru vždy nejblíže stávající chráněné zástavbě“, a bez protihlukových opatření. Oproti podkladu (RFF/SNCF Réseau) pracuje též s útlumem 3 dB na dvojnásobnou vzdálenost (str. 78). Navrhovatelé pak v obecné části návrhu neuvedli, s jakou konkrétní ještě horší variantou v rámci koridorů měl odpůrce pracovat.
154. Soud se neztotožnil s navrhovateli ani v tom, že přínos VRT vychází především z celorepublikových hledisek (vnitřní trh EU a konkurenceschopnost), zatímco konkrétní přínosy pro dotčené kraje a obce se omezují pouze na povrchní konstatování o dopravní obslužnosti. Podle VVURÚ bude mít VRT pozitivní dopady na (lokální) klima a ovzduší. „Realizace vysokorychlostní trati vytváří podmínky pro převedení části objemu automobilové dopravy na dopravu železniční, což se potenciálně projeví snížením emisí skleníkových plynů a mírným poklesem imisní zátěže v okolí hlavních silničních tahů ve srovnatelných relacích. U vlivů na klima existuje též lokální ovlivnění způsobené zpevněním ploch apod., které však bude na úrovni velmi mírných až zanedbatelných vlivů.“ (str. 146). Navrhovatelé rovněž pomíjí, že koridory nebudou sloužit pouze pro vozy vysokorychlostní železnice, které projedou Středočeským krajem bez jediného zastavení. Odpůrce naopak na str. 23 odůvodnění AZÚR poukázal na to, že „na trati budou kromě nejrychlejších vlaků s rychlostí 320 km/h jezdit také další železniční spoje. Ty obslouží menší města po trase, což umožní kolejová propojení vysokorychlostní a stávající železnice.“ Jak navíc navrhovatelé sami opakovaně tvrdili, nově je ve Středočeském kraji zvažována realizace terminálu Bečváry–Kořenice, u něhož lze předpokládat, že nabídne návaznost do dalších koutů Středočeského kraje díky přestupu na místní tratě. Touto optikou lze nahlížet i na další kraje, kterými VRT bude procházet. Výhody koridorů přitom nejsou spojeny pouze s dopravní obslužností. Podle odpůrce je zásadní fakt, který byl v rámci vyhodnocení vlivů na životní prostředí opakovaně zdůrazňován, že vymezení koridorů vytváří systémový předpoklad pro převedení významné části přepravních výkonů ze silnice na železnici, a to jak v oblasti osobní, tak i nákladní dopravy a ve svém důsledku tedy i k poklesu dopravní zátěže na silniční síti (str. 9 Přílohy č. 3 – návrh vyhodnocení připomínek – část A; připomínka č. 37). Přímý pozitivní vliv se projeví např. i v počtu pracovních příležitostí a zaměstnanosti v sektorech hospodářství (str. 174 VVURÚ).
155. Soud poukazuje na to, že navrhovateli odkazované stanovisko MŽP z 17. 5. 2022, č. j. MZP/2022/710/1398, bylo na základě žádosti o změnu stanoviska doplněno vyjádřením ze dne 22. 11. 2023, č. j. MZP/2023/710/3609, přičemž tyto dokumenty byly následně podkladem řešení rozporu mezi MŽP a pořizovatelem AZÚR. Výsledek řešení tohoto rozporu pak tvoří doplnění odůvodnění AZÚR. Navrhovatelé v příslušné části návrhu nijak tento procesní vývoj nereflektovali, neuvedli, které konkrétní skutečnosti zůstaly nedostatečně vypořádány. Není však úkolem soudu, aby za navrhovatele domýšlel konkrétní argumenty.
156. Navrhovatelé tvrdili, že odpůrce nesprávně uvádí, že VRT jsou součástí sítě TEN-T, ačkoli do ní ještě nebyly zařazeny. Soud souhlasí s navrhovateli potud, že z některých dílčích částí AZÚR se to tak může jevit. Např. na str. 10 odůvodnění AZÚR je uvedeno: „Potřeba vymezit koridor vysokorychlostní železniční dopravy v úseku Praha–Brno. Propojení největších měst ČR páteřní vysokorychlostní železniční dopravou. Součást TEN-T.“ Takové vyjádření nicméně musí být vykládáno v kontextu celé AZÚR. Na str. 14 odůvodnění AZÚR totiž odpůrce uvedl: „navrhuje na území Středočeského kraje další záměr vedoucí ke zlepšení dopravní obslužnosti kraje a jeho napojení na transevropskou síť TEN-T prostřednictvím vymezení koridorů železnice pro VRT a pro spojku VRT – Nymburk.“ Na str. 3 předmluvy rozhodnutí o námitkách pak doplnil, že důvodem vymezení koridoru ŽD4 (RS1 v úseku Praha – Brno) v rámci 4. aktualizace PÚR ČR je jeho potřeba pro propojení největších Evropských měst ČR páteřní vysokorychlostní železniční dopravou, která bude součástí soustavy TEN-T. (zvýrazněno soudem) Z obsahu AZÚR vyplývá, že koridory pro VRT jsou navrženy jako budoucí součásti této sítě, neboť obecně VRT jsou její součástí. Nejedná se o zavádějící informaci, která by byla v rozporu se skutkovým stavem.
157. Soud nesouhlasí s navrhovateli, že se přínosy VRT uvedené pro kraje a obce omezovaly pouze na povrchní konstatování o dopravní obslužnosti. Podle odpůrce se jedná o environmentálně šetrnou formu dopravy. Dojde ke zkvalitnění dopravní obslužnosti měst republikového významu (Praha – Brno – Ostrava) a měst ležících na těchto tratích. Realizací těchto staveb železniční dopravy dojde k výraznému zvýšení plynulosti jízdy a zkrácení přepravní doby. Na trati kromě nejrychlejších vlaků s rychlostí 320 km/h budou jezdit také další železniční spoje. Ty obslouží menší města po trase, což umožní propojení vysokorychlostní a stávající železnice. Rychlé spojení a výrazné zkrácení jízdních dob tak získají i obyvatelé Havlíčkova Brodu, Žďáru nad Sázavou nebo Hranic na Moravě (koridor D216). VRT ve směru na Wrocław (koridor D217) zajistí rychlou dopravu do turistických oblastí Krkonoš a Orlických hor. Koridory posílí dopravní obslužnost v místech, která nejsou v současné době železniční dopravou obsloužena. Koridory mohou mít kladný vliv na kvalitu života obyvatel v městech napojených na předmětné tratě, protože v těchto místech může dojít k hospodářskému rozvoji či k usnadnění dojížďky za prací pro obyvatele. Dojde k podpoře regionálního centra Středočeského kraje (např. Český Brod). Územní rozvoj se bude potenciálně rozvíjet ve městech, která budou ležet na navrhované železnici (vč. železniční stanice). Koridory mají nepřímý vliv na podporu cestovního ruchu tím, že zkracují dobu přepravy potenciálních turistů mezi významnými českými městy, která jsou turisticky hodnotná. Zároveň AZÚR podporují výkonnou síť osobní i nákladní železniční dopravy mezinárodního významu. Vymezením železniční tratě pro VRT nejen ve Středočeském kraji se zajistí přeshraniční mobilita, která přinese hospodářský rozvoj ve všech dotčených regionech. (str. 1–2 a 178–183 VVURÚ). Námitky nejsou důvodné.
3.2. Neaktuální skutkový stav – terminál Bečváry-Kořenice
158. Navrhovatelé namítali, že předmětem projednání AZÚR nebyl terminál Bečváry-Kořenice. Podkladová Studie proveditelnosti ani SEA a VVURÚ tedy neodpovídají aktuálnímu skutkovému stavu, nijak tento nový terminál nezohledňují a nehodnotí tak jeho negativní vlivy na okolí. Navrhovatelé mají za to, že umístění terminálu Bečváry-Kořenice uprostřed území Středočeského kraje podstatně mění charakter a parametry trasy VRT (např. že by se s novým terminálem musely podstatně změnit přepravní časy VRT, dopravní obslužnost, predikce provozu a v neposlední řadě nový terminál podstatně mění charakter a rozsah negativních vlivů VRT na své okolí). Správa železnic si podle navrhovatelů nemůže „jen tak ‚přikreslit‘ do projektu VRT nový terminál“.
159. Soud k tomuto návrhovému bodu zdůrazňuje, že navrhovatelé neuvedli, jak konkrétně se dotýká jejich veřejných subjektivních práv případné nevymezení koridoru Bečváry-Kořenice v AZÚR. Navrhovatelé pouze obecně zmínili, že má umístění terminálu negativní vliv na své okolí, ale žádné individualizované argumenty nepřednesli. Již s ohledem na nedostatek tvrzení nemohl být tento návrhový bod důvodný.
160. Soud pak pouze nad rámec uvedeného uvádí, že terminál Bečváry-Kořenice je zohledněn v platné a účinné AZÚR, byť jej přímo (jako stavbu) nevymezovala (ani nemohla). Z grafické části výroku (výkresu I.2 Plochy a koridory nadmístního významu) je patrné, že je koridor železnice (vyznačen fialovou barvou) v některých svých částech širší, resp. tvoří jakési křižovatky. (soud tato místa zdůraznil červenými šipkami).
[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]
Předmětem AZÚR nebylo vymezení konkrétních terminálů na koridoru, ale toliko vymezení vlastního koridoru VRT. Srov. např. odst. 12 na str. 3 přílohy č. 5 AZÚR, ve kterém je uvedeno, že „[p]ředmětem pořizovacího procesu jsou vymezované plochy a koridory, a nikoliv konkrétní technické řešení staveb, či opatření (např. požadavky ke konkrétní stavbě dráhy, terminálům zastávkám, parkovištím) z čehož je patrné, že předmětem tohoto procesu nemohou být ani jejich vlivy a dopady, ani jevy ovlivnitelné těmito faktory.“
161. Podle § 31 odst. 1 stavebního zákona zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Záležitosti týkající se rozvoje území státu, které nejsou obsaženy v politice územního rozvoje, mohou být součástí zásad územního rozvoje, pokud to ministerstvo ve stanovisku podle § 37 odst. 8 z důvodů významných negativních vlivů přesahujících hranice kraje nevyloučí. Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochu nebo koridor pro územní rezervu. Současně s návrhem zásad územního rozvoje se zpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí se popíšou a vyhodnotí zjištěné a předpokládané závažné vlivy zásad územního rozvoje na životní prostředí a přijatelné alternativy naplňující cíle zásad územního rozvoje
162. Soud konstatuje, že předmětem AZÚR (obecně zásad územního rozvoje) není v souladu s § 31 odst. 1 stavebního zákona vymezení konkrétních staveb. AZÚR vymezuje toliko koridor, který prakticky představuje vymezení prázdného pruhu území, do kterého je možné až následujícími postupy podle stavebního zákona umístit stavbu železniční tratě a stavby související (tedy i terminálu). Stavba vlastní tratě ani souvisejících staveb není součástí AZÚR a vlivy na životní prostředí nejsou zkoumány z hlediska každého konkrétního záměru, ale z hlediska vlivu celé koncepce (srov. totožné závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem v odst. 62 rozsudku ze dne 22. 10. 2025, č. j. 140 A 4/2025-209).
163. Nakonec soud uvádí, že zakreslení terminálu Bečváry-Kořenice v případném projektu Správy železnic nemá jakýkoli vliv na zákonnost AZÚR. Zakreslení terminálu v projektu neznamená, že bude terminál realizován bez příslušných povolení. Na projekt lze nahlížet toliko jako na plán, který má být teprve v budoucnu realizován, nikoli jako na dokument, který by byl snad nějak způsobilý měnit, nebo slovy navrhovatelů dokreslovat AZÚR.
164. Jelikož navrhovatelé v různých částech návrhu namítali, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, případně že některé podklady nebyly aktuální, doplňuje soud v závěru této části, že neshledal, že by odpůrce vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu nebo z neaktuálních podkladů. Z judikatury vyplývá, že by se soud při hodnocení aktuálnosti podkladů měl zaměřit zejména na to, zda údaje, z nichž bylo při pořizování zásad územního rozvoje či jejich aktualizaci vycházeno, nebyly zjevně zastaralé, nepodložené či neobjektivní, resp. zda se jednalo o podklady, které lze s přihlédnutím k charakteru zásad územního rozvoje považovat za přijatelné pro posouzení vlivů na životní prostředí, a v jejich rámci též synergických a kumulativních vlivů, na této úrovni územního plánování (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2018, č. j. 2 As 81/2016\u001e157, bod 150, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017\u001e931). Těmto požadavkům podklady, ze kterých pořizovatel vycházel při pořizování napadeného OOP, dostojí. O žádném z nich (zejm. o Studii proveditelnosti) nelze tvrdit, že je zjevně zastaralá, nepodložená či neobjektivní. Nečiní to z nich ani odlišný náhled na určitou problematiku nebo navržení nadstandardních požadavků na prověření (např. kvantifikace možných nefinančních nákladů souvisejících s poškozením životního prostředí během stavby, o níž hovoří navrhovatelé v bodě 917 návrhu), které přesahují míru podrobnosti ZÚR. Týkají se totiž mezinárodních a republikových hledisek (srov. např. vlivy a dopady trasy Praha – Drážďany na str. 2 stanoviska Zeleného kruhu, kterého se navrhovatelé opakovaně dovolávali), jednak spadají do působnosti územních a regulačních plánů (viz např. požadavek na plán kompenzací zmíněný na konci str. 5 stanoviska Zeleného kruhu).
165. Soud opakuje, že smyslem ZÚR je koncepčně prověřit, zda plánované záměry mají vůbec šanci být v budoucnu realizovány (např. i z pohledu budoucího zatížení území), a preventivně tak bránit vynakládání energie a peněz na projekty zcela nesmyslné, nerealizovatelné či (veřejnoprávně) nepovolitelné. Nesouhlas s použitou odhadovanou kapacitou využití VRT cestujícími či jiný náhled na financování tomu překážku nevytváří. Námitky nejsou důvodné.
3.3. Kompenzační opatření a pravidla pro sledování odpovídají povaze zásad územního rozvoje
166. Soud nepřisvědčil námitce navrhovatelů, že nebyla navržena žádná konkrétní kompenzační opatření. Navržena jich byla celá řada (viz kapitolu 8 VVURÚ). VVURÚ navrhlo opatření k omezení vlivů na obyvatelstvo a veřejné zdraví, opatření k omezení vlivů na vodu a přírodní léčebné zdroje, k omezení vlivů na ZPF a PUPFL, horninové prostředí, na biodiverzitu, flóru, faunu a ekosystémy, na krajinu a kulturně historické dědictví a hmotný majetek. Odpůrce zároveň přímo do výrokové části ZÚR doplnil povinnosti: 1) zajistit prostupnost území pro velké savce v k. ú. Kounice a společně na k. ú. Košice u Nepoměřic a Polánka u Malešova, 2) minimalizovat vlivy na kulturně historické, urbanistické, architektonické a krajinné hodnoty RLA Českobrodsko a Kouřimsko, 3) vytvořit územní podmínky pro minimalizaci dopadů na zastavěná území v ploše koridoru D216 a D217, 4) zajistit prostupnosti území pro velké savce v k. ú. Hořátev a Zvěřínek (viz bod 2 odst. 4 textové části výroku AZÚR). Tím ostatně reagoval mimo jiné na stanovisko SEA, které právě tato opatření požadovala zakotvit, na což upozorňovali navrhovatelé v bodě 448 návrhu.
167. Navržená opatření považuje soud za dostatečná. Na úrovni zásad územního rozvoje stačí, pokud se stanoví kompenzační opatření formou uložení povinnosti kompenzovat popsané a zhodnocené kumulativní a synergické vlivy ve vztahu ke konkrétně uvedeným předpokládaným porušením složek životního prostředí (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011\u001e526, č. 2698/2012 Sb. NSS, nebo ze dne 25. 11. 2021, č. j. 3 As 62/2019-101, bod 26). To je dáno především tím, že byť zásady územního rozvoje musí být na jednu stranu natolik konkrétní, aby dostatečně zajišťovaly ochranu životního prostředí a práv dotčených osob na úrovni kraje, avšak na druhou stranu stále natolik obecné, aby jednotlivým obcím umožňovaly vlastní konkrétnější a specifičtější vymezení užití jednotlivých ploch v území (srov. např. rozsudky NSS 3 As 62/2019\u001e101, č. j. 1 Ao 7/2011\u001e526, č. 2698/2012 Sb. NSS, nebo ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 122/2018\u001e512). Opatření stanovená v AZÚR a ZÚR umožňují řešit konkrétní dopady VRT i na úrovni vícero obcí současně, což se promítne zejména do předmětu řízení EIA a řízení o povolení záměru. Ani ze stanoviska SEA přitom neplyne požadavek na ještě větší míru podrobnosti navržených opatření v AZÚR.
168. Napadené OOP vymezuje pouze koridor o proměnlivé šířce cca 200 metrů, nikoli konkrétní stavbu VRT, jejíž šířka se bude pohybovat řádově v nižších desítkách metrů (cca 40 m). Otázky týkající se technického charakteru stavby a opatření, která by měla za úkol chránit před hlukem, vibracemi, nebo zabránit konkrétním potenciálním škodám na dotčených pozemcích a dalším dopadům na životní prostředí jak při výstavbě VRT, tak i při jejím provozu, budou předmětem až navazujícího povolovacího řízení (řízení o povolení záměru), a to ve vztahu ke konkrétní stavbě vymezené v příslušné projektové dokumentaci (obdobně srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 142 A 5/2024-171, bod 190).
169. K námitce navrhovatelů, že kompenzační opatření jsou pouze součástí VVURÚ, soud uvádí, že ZÚR a VVURÚ jsou relativně samostatné dokumenty. Z toho vyplývá, že v ZÚR nemusí být nutně vše, co je součástí VVURÚ (obdobně rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2021, č. j. 3 As 62/2019-101, body 107 a 108). Nikoli všechna opatření lze do ZÚR zařadit, aniž by se odpůrce prohřešil proti jejich obecnosti stanovené § 36 odst. 3 stavebního zákona, což odpůrce reflektoval. V bodě 12 předmluvy rozhodnutí o námitkách uvedl, že „požadavky na uvedení konkrétních opatření k dodržení závazných limitů kvality životního prostředí jsou v rozporu s § 36 odst. 3 stavebního zákona, neboť mohou být činěna konkrétním technickým řešením výsledného záměru a až v takovém stupni je možné věc v tomto detailu posuzovat.“ Obdobně se odpůrce vypořádal s námitkami navrhovatelů k jednotlivým složkám životního prostředí (srov. např. vypořádání námitek č. 22, 42, 57, 58 atd.). Současně ale poukázal na to, že některá opatření (požadavky) jsou již součástí platných ZÚR (srov. např. vypořádání námitky č. 33 na str. 72–73 rozhodnutí o námitkách). Do výroku AZÚR proto zahrnul pouze ta opatření, která jsou relevantní z hlediska podrobnosti zpracování této územně plánovací dokumentace a která ještě nejsou součástí ZÚR, jako opatření k vyloučení či minimalizaci zásahu do biotopu zvláště chráněných druhů velkých savců (srov. např. vypořádání námitky č. 48 na str. 79–80 rozhodnutí o námitkách). Takový postup odpovídá koncepční povaze zásad územního rozvoje a judikatuře soudů. Námitka není důvodná.
170. Soud doplňuje, že v zásadách územního rozvoje nebo jejich aktualizaci není prostor ani pro stanovení konkrétních finančních kompenzací za zásahy do majetku. Na to odpůrce pamatoval, jelikož opakovaně poukázal na to, že rozsah zásahu není možné v měřítku ZÚR ještě stanovit a bude tedy předmětem řešení v rámci upřesnění trasy v územně plánovacích dokumentacích dotčených obcí a navazujících fázích projektové přípravy.
171. Není pravdivé ani tvrzení navrhovatelů, že odpůrce nestanovil monitorování zjištěných vlivů (srov. např. bod 348 odst. 6 návrhu). VVURÚ totiž stanovuje několik monitorovacích ukazatelů pro sledování dopadů koncepce na životní prostředí (část A, kapitola 10). Monitorovací ukazatele jsou stanoveny pro složky životního prostředí, u nichž byl identifikován potenciálně negativní vliv. Stanovené indikátory zohledňují také výsledky vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů. Základním výchozím principem je úvaha, že kumulativní, resp. synergický charakter je pouze typologické označení specifického vlivu, který vzniká v důsledku společného působení jednotlivých složkových vlivů. Návrh ukazatelů je proto koncipován jako sada vybraných složkových indikátorů pro každý prostor s rizikem vzniku kumulativních a synergických vlivů. Negativní vlivy byly identifikovány ve vztahu ke všem sledovaným složkám životního prostředí s výjimkou ovzduší, u něhož nebyly dlouhodobé negativní vlivy identifikovány (jen vlivy krátkodobé po dobu výstavby).
172. Bylo stanoveno sledovat 1) počet obyvatel žijících v územích zatížených hlukem nad úrovní mezních hodnot hlukových ukazatelů pro železniční dopravu, 2) počet obyvatel žijících v územích zatížených hlukem z železniční dopravy nad úrovní doporučených hodnot WHO (popř. nejbližších zjistitelných hodnot), 3) počet výjimek ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, 4) podíl/rozsah záborů ZPF, 5) podíl/rozsah záborů PUPFL, 6) stav útvarů povrchových vod: 2. plánovací cyklus, 7) změnu koeficientu ekologické stability (KES), 8) délku tras pro pěší a cyklisty, 9) zastavěné plochy z celkové výměry kraje. Tyto ukazatele odpovídají svojí mírou podrobnosti povaze zásad územního rozvoje, neboť se dotýkají oblastí, které lze identifikovat v rámci celého kraje; nikoli specificky pouze na území jedné obce, což by již odpovídalo míře podrobnosti územního plánu. Návrhový bod není důvodný.
3.4. VVURÚ a stanovisko SEA jsou dostatečně zpracovaná
173. Navrhovatelé nesouhlasili s VVURÚ a stanoviskem SEA. Považovali je za nedostatečná.
174. Soud předně uvádí, že VVURÚ je podklad pro vydání zásad územního rozvoje či jejich aktualizace, který řeší vysoce odborné otázky. To se týká nejen té části, v níž jsou posuzovány kumulativní a synergické vlivy, ale i ostatních částí, které se zabývají vyhodnocením vlivů jednotlivých ploch a koridorů na životní prostředí (hodnocení kumulativních a synergických vlivů představuje pouze jednu část tohoto vyhodnocení). Při přezkumu VVURÚ je třeba dbát na zásady minimalizace soudního zásahu. Soud přitom není povolán k tomu, aby hodnotil odbornou stránku věci. Odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověřil. Pokud je chtěli navrhovatelé v řízení před soudem relevantně zpochybnit, mohli se opřít o jiné (oponentní) odborné podklady. To ovšem neučinili, jejich argumentace ustrnula na prostém nesouhlasu vyhodnocení nebo negaci odkazovaných skutečností, aniž by předložili relevantní podklady, z nichž by vyplýval opak.
175. Navrhovatelé měli za to, že dokumentace VVURÚ, resp. SEA k napadenému OOP nesplňují požadavky metodických pokynů MŽP. Konkrétně citovali z Metodického doporučení pro vyhodnocení vlivů PÚR a ZÚR na životní prostředí a z Metodického doporučení pro posuzování vlivů obecných koncepcí na životní prostředí. K uvedeným citacím je třeba poznamenat, že se jedná o citaci několika vět vytržených z komplexně zpracovaných dokumentů čítajících desítky, resp. stovky stran, aniž by na uvedené citace navrhovatelé navázali konkrétní argumentací popisující zcela konkrétní nedostatky VVURÚ, resp. SEA. Citují-li tedy z Metodického doporučení pro vyhodnocení vlivů PÚR a ZÚR na životní prostředí část kapitoly III.6. Zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant PÚR nebo ZÚR, že „[t]ato kapitola je stěžejní částí celé dokumentace. Její úplné a kvalitní zpracování je zásadním předpokladem pro úspěšné splnění hlavního úkolu ‚strategického‘ hodnocení vlivů, kterým je poskytnutí zpětné vazby posuzované koncepci z hlediska dopadů na složky životního prostředí včetně podnětů pro její případné úpravy orientované na další minimalizaci těchto vlivů. Vstupními podklady této kapitoly jsou zjištění ze všech předchozích kapitol vyhodnocení, zejména pak kap. III.3 až III.5. Plochy a koridory republikového a nadmístního významu (Platí pro PÚR ČR i ZÚR) – V rámci celé dokumentace představuje tato část nejpodrobnější a nejkonkrétnější úroveň posuzování, která je zároveň výchozím (a jediným) podkladem pro následné porovnání případných návrhových variant řešení (viz kap. III.7)“, tak k tomu soud dodává, že se s ní lze ztotožnit, nicméně bez doplněné argumentace sama o sobě nevypovídá nic o tom, že by VVURÚ stanoveným požadavkům nedostálo. Totéž se týká citace z Metodického doporučení pro posuzování vlivů obecných koncepcí na životní prostředí: „Hodnotit je třeba všechny vlivy, tedy nejen vlivy pozitivní a negativní, ale i míru působení, dosah, délka působení a spolupůsobení s ostatními skutečnostmi, jak požaduje příloha č. 9 k ZOPV. Posouzení vlivů na životní prostředí, na veřejné zdraví a na lokality soustavy Natura 2000 musí být provedeno tak, aby identifikovalo všechny pravděpodobné významné vlivy na základě známých faktů (studie, odborná literatura) i na základě údajů a informací obsažených v návrhu strategie a v hodnocením dokumentu případně specifikovaných záměrů, a aby posouzení zároveň postihovalo specifika řešeného území.“ Je třeba dodat, že s uvedenými citacemi pak navrhovatelé nepracovali ani v případě vyslovených nesouhlasů s vyhodnocením vlivu na jednotlivé složky.
176. Navrhovatelé tvrdli, že stupeň hodnocení (-2), které VVURÚ udělilo trvalému přímému vlivu VRT na ZPF, krajinu a krajinný ráz, neodráží dostatečně závažnost tohoto vlivu. Soud zde pouze konstatuje, že VVURÚ vycházelo ze škály hodnocení od významně negativního vlivu (-2) až po významně pozitivní vliv (+2). Odpůrce trvalému přímému vlivu na ZPF, krajinu a krajinný ráz udělil nejhorší možné hodnocení (-2). Soudu tedy není zřejmé, jaké hodnocení by podle navrhovatelů mělo být tomuto negativnímu vlivu přiřazeno, aby dostatečně odráželo závažnost tohoto vlivu a zároveň bylo ohodnoceno stupnicí umožňující srovnání s jinými vlivy, tj. stupnicí mající totožný rozsah (např. právě využívaná stupnice od -2 do +2). Pokud by mělo hodnocení vlivu na každou složku životního prostředí vlastní stupnici, nebylo v podstatě možné souhrnně jednotlivé vlivy vyhodnotit a porovnat. Návrhový bod je v tomto ohledu nedůvodný.
177. Navrhovatelé dále nesouhlasili s hodnocením vlivů na jednotlivé složky životního prostředí, které je uvedeno ve VVURÚ a ve stanovisku SEA (srov. části A.10 a A.11 návrhu). Téměř u všech dotčených složek obecně tvrdili, že vlivy budou trvalé, dlouhodobé a přímé, a především plošně bezprecedentně rozsáhlé, takže správně měly být hodnoceny nejvyšším stupněm závažnosti. Jedná se však o nijak nepodložené obecné tvrzení, resp. prosté vyjádření nesouhlasů s provedenými hodnoceními. Ačkoli navrhovatelé poukazovali na požadavky obsahových náležitostí VVURÚ, neupřesnili, které náležitosti nebyly splněny, ani nepředložili vlastní odborné posouzení, které by zpochybnilo výsledky hodnocení provedené odpůrcem. K posouzení vlivů VRT ve stanovisku SEA a VVURÚ tedy nepřednesli žádnou odbornou oponenturu. Prostá negace nemůže zpochybnit hodnocení uvedené ve VVURÚ, resp. ve stanovisku SEA. Zároveň navrhovatelé vůbec nezohledňují koncepční a obecnou povahu AZÚR. Soud přitom ve VVURÚ ověřil, že střety a vlivy, na které navrhovatelé poukazovali a které měly být v AZÚR řešeny, VVURÚ vyhodnotilo. Námitka není důvodná.
178. Vytýkají-li kapitole 6.2.4 VVURÚ, která vyhodnocuje vlivy na povrchové a podzemní vody, že se pouze povrchně zabývá povodími Šembery, Výrovky a Bečvárky, a ostatní území nezmiňuje, soud uvádí, že navrhovatelé pomíjí další části VVURÚ. V kapitole 3.5 je popsáno, která povodí, vodní toky, vodní plochy a záplavová území koridory křižují, do kterých ochranných pásem zasahují, a jakých citlivých a zranitelných oblastí se dotýkají. V kapitole 6.2.4 je pak uvedeno, že „[v] důsledku umístění a realizace stavby v obou vymezených koridorech může dojít ke změněn odtokových poměrů v místech křížení vodních toků (omezení průchodu povodňové vlny) a dále v úsecích, kde bude drážní těleso přecházet terénní deprese přirozeného reliéfu (riziko vzniku bezodtokých depresí). Minimalizace těchto vlivů je řešitelná návrhem přemostění nebo propustků v odpovídajících parametrech na základě hydrotechnických výpočtů, které budou předmětem navazujících fází projektového řešení záměru. V měřítku ZÚR je za prioritní považováno řešení této problematiky v úsecích, kde vymezené koridory procházejí stanoveným záplavovým územím vybraných vodních toků. V případě koridoru D216 jsou to Šembera, Výrovka a Bečvárka, v případě koridoru D217 pouze Šembera a Výrovka.“ (zvýrazněno soudem). VVURÚ tedy vysvětlilo, proč se AZÚR blíže zaměřila jen na povodí Šembery, Výrovky a Bečvárky, což ovšem neznamená, že se nevěnovalo dalším vodním tokům a plochám. Navrhovatelé zároveň neupřesnili, jaké konkrétní obsahové náležitosti vypořádání postrádají, případně jaký konkrétní významný vodní zdroj/tok nebo jinak definované povodí byly opomenuty. Konstatování, že se to týká území navrhovatelů (srov. bod 392 návrhu) je zcela nekonkrétní a nepředstavuje snad ani řádný návrhový bod.
179. Kapitole 6.2.8 Vlivy na faunu, flóru, biodiverzitu a ekosystémy navrhovatelé vytýkali, že zcela pomíjí problematiku migrace a vlivů na biodiverzitu. Zároveň měli za to, že konstatování, že „může docházet k přímé likvidaci různě ekologicky cenných biotopů a k vytvoření ekologické bariéry tělesem železnice“, nelze považovat za řádné vyhodnocení vlivů na přímo dotčená zvláště chráněná území, chráněné stromy, dotčené prvky ÚSES.
180. Soud k tomu uvádí, že i pro tuto oblast navrhovatelé zjevně opomíjejí některé (další) části VVURÚ, proto soud odkazuje navrhovatele i na další kapitoly VVURÚ, ve kterých jsou vlivy na tuto složku též vyhodnoceny; zejména na kapitolu 3.9, ve které jsou vyjmenovány zvláště chráněná území, lokality soustavy NATURA 2000, památné stromy, významné krajinné prvky, skladebné části ÚSES a migračně významná územní v trasách koridorů. Zároveň přímo v prvním odstavci kapitoly 6.2.8, v němž navrhovatelé shledávali nedostatky, je uvedeno, že „[v]yužitím vymezených koridorů D216 a D217 dojde ke vzniku nové významné antropogenní linie v krajině. Ovlivněny budou stanovištní podmínky, prostupnost území pro biotu, konektivita území.“ Následně je v této kapitole zopakováno, jaké památné stromy jsou v trase koridorů evidovány (str. 95), které prvky ÚSES koridory kříží (str. 96), kde dochází ke střetu koridorů s biotopy vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců (Obrázek 57) se zaměřením na kategorizaci významnosti území z hlediska jejich výskytu a migrace (Obrázek 56). Nelze také ignorovat tabulku 29 v kapitole 7.1, kde je k Flóře, fauně, biodiverzitě a ekosystémům uvedeno, že „[v]yužitím koridorů dojde k omezení průchodnosti území pro biotu, k ovlivnění stanovištních podmínek. Oba posuzované koridory kříží skladebné prvky ÚSES. V aktivní variantě dojde k omezení funkcí skladebných prvků ÚSES.“ Současně VVURÚ navrhuje opatření k omezení vlivů na biodiverzitu, flóru, faunu a ekosystémy (str. 116).
181. VVURÚ tedy nezůstalo pouze u vyjmenování dotčených složek, ale zabývalo se též vyhodnocením střetu s koridory VRT. V tomto ohledu je v kapitole 6.2.8 uvedeno: „Bez realizace opatření k minimalizaci vlivů dojde v důsledku umístění staveb v obou vymezených koridorech k přerušení spojitosti systému ÚSES, snížení rozsahu ploch dotčených segmentů a k oslabení jeho funkčnosti včetně zhoršení podmínek pro migraci bioty, ve vybraných úsecích zvýrazněné realizací souvisejících opatření (oplocení trati, protihlukové stěny). Z těchto důvodů je nutné v dalších stupních projektové přípravy záměru upřesněním trasy minimalizovat rozsah zásahů do dotčených segmentů ÚSES s cílem zachování jejich nezbytných prostorových parametrů garantujících jejich funkčnost a v rámci technického řešení zajistit prostupnost drážního tělesa pro biotu. V důsledku výše uvedeného může docházet k přímé likvidaci různě ekologicky cenných biotopů a k vytvoření ekologické bariéry tělesem železnice, která omezuje nebo dokonce znemožňuje migraci organismů, zejména velkých savců. Území dotčené využitím koridoru je zařazeno mezi území zvýšeného významu z hlediska výskytu a migrace velkých savců a zároveň kříží biotopy vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců. Výstavbou železniční trati dojde také ke změně ekologických podmínek okolního prostředí a tím i ke změnám druhového složení biocenóz a k ohrožení významných krajinných segmentů, resp. jejich funkcí (půdoochranná, hydrologická, mikroklimatická, homeostatická apod.). Zvýšením hlukové hladiny provozem vlakových souprav dojde v okolí trati ke zvýšení hladiny hluku, k omezení funkcí blízkých refugií živočichů – ke změnám ekologických podmínek okolního prostředí a tím i ke změnám druhového složení biocenóz. Liniové stavby jsou ohniskem šíření řady invazních druhů (např. trnovník akát (Robinia pseudoacacia), rukevník východní (Bunnias orientalis), celík kanadský a obrovský (Solidago canadensis, S. gigantea), na vlhčích místech javor jasanolistý (Acer negundo), z bylinných druhů pak turan roční (Erigeron annuus), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Invazní druhy zásadně ovlivňují druhovou skladbu původních ekosystémů.“ VVURÚ se tedy nespokojilo se strohým konstatováním, že „může docházet k přímé likvidaci různě ekologicky cenných biotopů a k vytvoření ekologické bariéry tělesem železnice“, jak tvrdili navrhovatelé, ale předestřelo podrobnější úvahy, se kterými ovšem navrhovatelé již nijak nepolemizují a soud uvedené vyhodnocení nepovažuje za zjevně nelogické nebo jinak nedostačující. Námitka proto není důvodná.
182. Pokud navrhovatelé vytýkali kapitole 6.2.9 Vlivy na krajinu, krajinný ráz, že obsahuje povšechné, obecné a nepřesné popisy krajiny v území, přičemž území navrhovatelů se nehodí k žádné povšechné charakteristice uvedené v textu, soud (na rozdíl od navrhovatelů) v této kapitole nenalézá žádné druhy povšechné charakteristiky krajiny. VVURÚ zde popisuje krajinu z obecného pohledu a vyhodnocuje vliv koridorů VRT. Bližšímu popisu krajiny a oblastí krajinného rázu se věnuje kapitola 3.9 VVURÚ, které by navrhovatelé měli rovněž věnovat pozornost. Nelze souhlasit ani s tvrzením navrhovatelů, že celé hodnocení vlivů na krajinu a krajinný ráz je v dokumentaci SEA provedeno pouze větou: „V důsledku využití navrhovaných koridorů dojde k omezení prostupnosti krajiny pro člověka. Budou přerušeny turistické trasy, polní a lesní cesty zajišťující prostupnost krajiny pro pěší a cyklisty“. Navrhovatelé citovali pouze poslední odstavec vyhodnocení vlivu na krajinu a krajinný ráz uvedeného ve VVURÚ, čímž tuto část odůvodnění vytrhli z kontextu. Předchozích minimálně pět odstavců nijak nereflektovali, věcně s nimi nepolemizovali. Soud nepokládá za nutné zde text obsáhle citovat, a pouze odkazuje na str. 98 a 99 VVURÚ (pozn. soudu: u VVURÚ předkládaného k řízení SEA jde o str. 96–97; viz spis CENIA kód MZP021 soubor pro Text Vyhodnocení vlivů na ŽP).
183. Ke kapitole 6.2.11 Vlivy na hmotný majetek navrhovatelé tvrdili, že pomíjí skutečnost, že blízkost koridoru VRT bude mít významný negativní vliv na stavby v okolí. Zcela pomíjí i trvalé zábory pozemků, které v případě nesouhlasu vlastníků bude nutné vyvlastňovat.
184. Předně soud uvádí, že posouzení vlivu na kulturní, architektonické a archeologické dědictví, hmotné statky (v AZÚR pojmenováno jako „hmotný majetek“) se týká vybraných jevů uvedených v příloze č. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.), přičemž i Metodické doporučení pro vyhodnocení vlivů PÚR ČR a ZÚR na životní prostředí (na které navrhovatelé též odkazovali) v příloze č. 4 její části 4.9. Téma I. Kulturní, architektonické a archeologické dědictví, hmotné statky, konkrétně uvádí složky jevů, které mají být vyhodnoceny. Jedná se o: A 5 památkové rezervace (městská nebo vesnická) včetně ochranného pásma, A 6 památkovou zónu (městskou nebo vesnickou) včetně ochranného pásma, A 7 krajinnou památkovou zónu, A 9 nemovitou národní památku, popřípadě soubor, včetně ochranného pásma (pouze vybrané jevy nadmístního významu, ve volné krajině) – jedná se o jev posuzovaný pouze v ZÚR, A 10 památky UNESCO včetně ochranného pásma, A 11 urbanistické hodnoty (pouze vybrané jevy nadmístního významu) – jev posuzovaný pouze v ZÚR, A 15 významné stavební dominanty (pouze vybrané jevy nadmístního významu) – jev posuzovaný pouze v ZÚR, A 16 území s prokázaným nebo předpokládaným výskytem archeologických nálezů – jev posuzovaný pouze v ZÚR, A 19 místo významné události (pouze vybrané jevy nadmístního významu) – jev posuzovaný pouze v ZÚR, A 56 lázeňské místo, vnitřní a vnější území lázeňského místa. Z uvedeného výčtu (jak v odkazované příloze vyhlášky č. 500/2006 Sb., tak metodického doporučení) je patrné, že se nejedná o jakýkoli dotčený hmotný majetek, ale pouze o majetek určitého významu. Zároveň soud uvádí, že dotčení majetku spojené s vyvlastněním je zpracováváno v samostatné části ZÚR odůvodňující zahrnutí určitých nemovitostí mezi ty, které mohou být vyvlastněny.
185. Ohledně věcných náležitostí posouzení vlivu na hmotný majetek, pak soud uvádí, že kapitola 6.2.11 vychází z toho, že v případě koridoru D217 se stavební objekty vyskytují v jeho trase na území obcí Poříčany (k. ú. Poříčany), Sadská (k. ú. Sadská), Hořátev (k. ú. Hořátev) a Nymburk (k. ú. Nymburk). V trase koridoru D216 v obcích Chlístovice (k. ú. Chlístovice) a Petrovice I (k. ú. Újezdec). VVURÚ zdůrazňuje, že v k. ú. Chlístovice je obytný objekt situován v blízkosti osy koridoru, takže nelze vyloučit nutnost změny jeho využití, příp. demolici. Konkrétní způsob řešení ale přesahuje měřítko podrobnosti ZÚR. Vlivy na hmotný majetek jsou u obou koridorů hodnoceny jako mírně negativní (-1). S výjimkou vlivu na objekt v k. ú. Chlístovice (koridor D216). Šířkové uspořádání koridoru umožňuje minimalizaci vlivu na hmotný majetek. (obdobně srov. kapitolu 12.2).
186. Soud neshledává v uvedené části VVURÚ nedostatky. Konkrétní způsob řešení střetu by přesahoval měřítko podrobnosti ZÚR. Stále není známé konkrétní řešení stavby VRT. Pro dotčení objektů je podstatná blízkost ke stavbě VRT, nikoli k okraji koridoru. AZÚR počítají s tím, že trať má mít průměrnou šířku nižších desítek metrů (Správa železnic uvádí cca 40 m včetně příslušenství). VVURÚ v dalších kapitolách, které je třeba číst v celkovém kontextu, vychází z toho, že koridory jsou vymezeny širší (200 m), aby bylo možné v detailním řešení např. oddálit trasu od obytných budov či jiných významných objektů (kapitola 6.1). Proto také VVURÚ, jako jeden z úkolů pro územní plánování, stanovuje: „Vytvořit územní podmínky pro minimalizaci dopadů na zastavěná území v ploše koridoru“. Jako opatření k omezení vlivů na hmotný majetek požaduje upřesněním trasy v rámci koridorů minimalizovat vliv na zastavěná území v k. ú. Újezdec (obec Petrovice I), Poříčany, Sadská, Hořátev a Nymburk (str. 117 a 118). To soud považuje za dostatečné. VVURÚ zcela správně reaguje na potenciální blízkost tratě k zastavěným územím. Pokud pak ke stavebnímu objektu, který je situován v blízkosti osy koridoru, poukazuje na nutnost změny jeho využití, příp. demolici, soud nesouhlasí s navrhovateli, že nebyla zohledněna možnost potenciálního vyvlastnění. To ostatně plyne z výrokové části AZÚR, která koridory vymezuje jako veřejně prospěšné stavby s možností vyvlastnění. Současně AZÚR požaduje dopady stavby VRT minimalizovat.
187. Navrhovatelé v bodě 396 návrhu tvrdili, že kapitola 6.3 VVURÚ zcela pomíjí skutečnost, že mnohá opatření pro snížení vlivů na jednu složku životního prostředí, může znamenat významný negativní vliv na složky jiné. Soud k tomu uvádí, že smyslem kompenzačního opatření je mírnit (potlačit) negativní jev stavby. Vhodnost konkrétních opatření nicméně není předmětem pořízení AZÚR, ale až následujících povolovacích procesů. Skutečnost, že někde může být umístěna jako kompenzační opatření např. protihluková stěna, ještě neznamená, že tam umístěna skutečně bude a nebude přistoupeno k jinému opatření. Není tedy jisté, že bude vytvořena protihlukovou stěnou překážka pro migraci živočichů apod. Nebylo by jakkoli přínosné, aby ZÚR zpracovávaly veškeré hypotetické možnosti vlivů všech možných kompenzačních opatření, které by bylo možné v dané části záměru realizovat. Takové posouzení by bylo zcela nepřehledné. AZÚR a ZÚR sice požadují poměrně minimalizovat vliv VRT na životní prostředí či obytnou zástavbu, avšak touto podmínkou budou následná opatření posuzována.
188. K tvrzení navrhovatelů, že VVURÚ se nezabývá dopady VRT na území celého kraje, soud uvádí, že takové hodnocení nemuselo být pořízeno. VVURÚ řeší konkrétní střety koridoru VRT s funkčními plochami nebo jinými koridory (např. se silniční a železniční sítí) v podrobnosti odpovídající povaze zásad územního rozvoje. VVURÚ se nemuselo zabývat ani celostátními či přeshraničními dopady, neboť to provedla 4. aktualizace PÚR (srov. výklad výše).
189. Soud nesouhlasí s námitkou navrhovatelů, že z VVURÚ nevyplývá pozitivní přínos VRT. Podle VVURÚ jsou koridory provedeny z důvodu zajištění podmínek pro rozvoj vysokorychlostních tratí, na které jsou umožněny vyšší rychlosti než na tradiční železniční trati. Vysokorychlostní tratě jsou standardně součástí transevropské dopravní sítě TEN-T, která má za cíl zajišťovat dopravní infrastrukturu nezbytnou pro řádné fungování vnitřního trhu a dosažení dlouhodobých strategických cílů EU zejména v oblasti konkurenceschopnosti (str. 106–107). Pozitivní dopady bude mít VRT na klima a ovzduší: „Realizace vysokorychlostní trati vytváří podmínky pro převedení části objemu automobilové dopravy na dopravu železniční, což se potenciálně projeví snížením emisí skleníkových plynů a mírným poklesem imisní zátěže v okolí hlavních silničních tahů ve srovnatelných relacích“ (viz str. 146). Přímý pozitivní vliv se projeví v ekonomické výkonnosti okresů, úrovni podmínek pro hospodářství, počtu pracovních příležitostí a zaměstnanosti v sektorech hospodářství (str. 174). Co se týká hledisek proveditelnosti a hospodárnosti záměru, VVURÚ odkázala na Studii proveditelnosti, která se hlediskem ekonomické efektivity (proveditelnosti) zabývala ve II. etapě. Z uvedeného je patrné, že odpůrce popsal konkrétní pozitivní přínosy VRT, s uvedenými závěry ale navrhovatelé nijak věcně nepolemizují.
190. Podle navrhovatelů postrádá VVURÚ bližší rozbor přepravních proudů v ČR, posouzení jednotlivých míst zdrojů a cílů cestujících, a rozbor situace rychlých spojení v navazujících územích střední Evropy včetně přepravních proudů s dopadem na přeshraniční a vnitrostátní dopravu. VVURÚ neobsahuje posouzení s rozlišením vnitrostátní a mezistátní dopravy, rozbor konkrétní poptávky po přepravních ramenech a jejich délek, rozbor jednotlivých zdrojů a cílů cest, ani rozbor poptávky v jednotlivých stanicích VRT. Chybí i analýza poptávky cestujících podle účelu cesty.
191. Soud nepovažuje absenci těchto informací za nedostatky, které by měly mít vliv na zákonnost AZÚR. Právní úprava totiž takové požadavky na VVURÚ nemá, neboť není odbornou studií dopravní obslužnosti. Mají se v ní popsat a vyhodnotit zjištěné a předpokládané závažné vlivy zásad územního rozvoje na životní prostředí a přijatelné alternativy naplňující cíle zásad územního rozvoje (§ 36 odst. 1 stavebního zákona). Hodnotí se v ní vlivy, které lze rozumně předpokládat, a to v rozsahu, podrobnosti a míře konkrétnosti, jakou mají zásady územního rozvoje (srov. přílohu č. 5 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.). Jejím účelem není zdůvodnit vhodnost navrhovaného řešení nebo vhodnost dodavatelského a obchodního modelu realizace stavby. Nemusí obsahovat ani test proporcionality. Taktéž nemá obsahovat vyhodnocení finanční náročnosti realizace obsahu ZÚR (k tomu srov. VÁVROVÁ, E., DOLEŽALOVÁ, V., KNECHT, M., ZAHUMENSKÁ, V., KONEČNÁ, D., HUMLÍČKOVÁ, P., ČERNÍN, K., STRAKOŠ, J. Stavební zákon: Praktický komentář. Systém ASPI. Wolters Kluwer). Námitky nejsou důvodné.
192. Navrhovatelé měli rovněž za to, že dílčí pozitiva VRT jsou účelově výrazně nadhodnocena a negativa podhodnocena. Pozitiva jsou přitom podle navrhovatelů pouze celorepublikového významu. Pro dotčené obce (navrhovatele) a kraj nebude mít VRT pozitivní přínos. Dopravní obslužnost se v dílčích lokalitách nezlepší. Potenciální zlepšení atraktivity bydlení a zrychlení dopravy se týká především velkých sídel, jako je Praha či Brno, nikoli menších sídel. VRT ve skutečnosti představuje přínos pouze pro velká města, zatímco pro zbytek území převažují jen samá negativa a realizace VRT by byla na jejich úkor. Realizací VRT se posílí hospodářský a správní význam hlavních sídel a jejich okolí, avšak na úkor významu regionálních sídel, a zejména na úkor malých sídel v okolí trasy VRT. Je zohledňován vnitřní trh EU a konkurenceschopnost, avšak dopady na přírodu a krajinu a na život v regionech mimo hlavní centra jsou bagatelizovány či zcela ignorovány. Celorepublikové efekty posilování centralizace a vytváření regionálních periferií, které realizace VRT způsobí, nebyly popsány a vyhodnoceny. Jedná se o naprosto zásadní otázky, které na dlouhá léta celostně ovlivní další vývoj osídlení a využívání území v krajském a celorepublikovém měřítku, a rovněž další život a vývoj území navrhovatelů.
193. Soud poukazuje na to, že navrhovatelé své tvrzení o nadhodnocení pozitiv a podhodnocení negativ ničím nedokládají. Soud přitom nesdílí obecné přesvědčení navrhovatelů, že VVURÚ nebo stanovisko SEA zamlčuje nebo bagatelizuje negativní dopady a nadhodnocuje pozitivní vlivy VRT. Oba dokumenty negativní i pozitivní vlivy popisují a vyhodnocují (srov. např. str. 7 a násl. stanoviska SEA), a přestože z tohoto posouzení vyplývá, že u koridorů převažuje negativní zásah do většiny složek životního prostředí, tak nakonec dospěly k závěru, že existují opatření, která v závislosti na výsledném vedení a provedení stavby reálné dopady podstatně minimalizují. Soud v tomto posouzení žádné podstatné vady neshledal (dílčím opatřením se pak soud věnuje napříč rozsudkem).
194. Soud opakuje, že navrhovatelé pomíjí, že vymezené koridory nebudou složit pouze pro vozy vysokorychlostní železnice, které projedou Středočeským krajem bez jediného zastavení. Odpůrce na str. 23 odůvodnění AZÚR uvedl, že „na trati budou kromě nejrychlejších vlaků s rychlostí 320 km/h jezdit také další železniční spoje. Ty obslouží menší města po trase, což umožní kolejová propojení vysokorychlostní a stávající železnice.“ Jak navíc navrhovatelé sami opakovaně tvrdili, nově je ve Středočeském kraji zvažována realizace terminálu Bečváry – Kořenice, u něhož lze předpokládat, že nabídne návaznost do dalších částí Středočeského kraje díky přestupu na místní železnici.
195. Výhody koridorů nejsou spojeny pouze s dopravní obslužností. Podle odpůrce je zásadní fakt, který byl v rámci vyhodnocení vlivů na životní prostředí opakovaně zdůrazňován, že vymezení obou koridorů vytváří systémový předpoklad pro převedení významné části přepravních výkonů ze silnice na železnici, a to jak v oblasti osobní, tak i nákladní dopravy, a ve svém důsledku tedy i k poklesu dopravní zátěže na silniční síti (str. 9 Přílohy č. 3 – návrh vyhodnocení připomínek – část A; připomínka č. 37). Přímý pozitivní vliv se má projevit např. i v počtu pracovních příležitostí a zaměstnanosti v sektorech hospodářství (str. 174 VVURÚ).
196. Soud doplňuje, že vláda usnesením č. 389 o Programu rozvoje rychlých železničních spojení v České republice ze dne 22. 5. 2017 rozhodla o přípravě systému Rychlých spojení. Svůj postoj promítla do PÚR, ve které stanovila požadavky na realizaci VRT napříč republikou. Je-li VRT odůvodňována konkrétními republikovými prioritami, které podle odpůrce převáží nad lokálními negativními dopady, a které se nejeví jako zjevně nerealistické nebo jiným způsobem zjevně vadné, nepřísluší soudu je blíže posuzovat. Stanovování priorit patří mezi politická rozhodnutí, která mohou být podrobena věcnému soudnímu přezkumu pouze v případě, že by byla zjevně excesivní. Na věc je třeba nahlížet tak, že ZÚR vyjadřuje rovnováhu, kompromis mezi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, vlastníků pozemků a staveb i sousedních obcí. Cílem je dosáhnout souladu veřejných a soukromých zájmů při harmonickém využití území. Takový kompromis může nabýt celé řady podob a konkrétní volba využití určitého území reflektuje i aktuální politickou vůli v orgánech obce. Smyslem územního plánování je udržitelný rozvoj území, který není spojen s absolutní neměnností poměrů (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011\u001e42).
197. Vyhodnocení zátěže hlukem, vibracemi a prašností, dopadem VRT na zvláště chráněné živočichy, krajinný ráz, klima a půdu (ZPF, PUPFL), nebo vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů soud věnuje na jiných místech rozsudku.
3.5. Stanoviska dotčených orgánů byla vypořádána dostatečně
198. Soud se dále zabýval námitkami navrhovatelů, že odpůrce nedostatečně vypořádal stanoviska MŽP, Krajské hygienické stanice Středočeského kraje (dále „KHS“), AOPK, Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu (dále „MPO“). Důvodné je neshledal.
3.5.1. Stanoviska MŽP
199. Navrhovatelé v bodech 440–445 návrhu poukazovali na postup od vydání stanoviska MŽP ze dne 17. 5. 2022, č. j. MZP/2022/710/1398, až po vydání Dohody o řešení rozporů ze dne 22. 4. 2024, č. j. MMR-30403/2024-81. Z postupu dovodili, že tím byla obcím a veřejnosti odepřena možnost podílet se na výběru trasy. Jak soud již výše uvedl, navrhovatelé ani veřejnost se nemuseli na výběru prověřované (vybrané) trasy koridorů podílet. Není vadou AZÚR, že Centrální komise Ministerstva dopravy vybrala z několika možných a prověřených variant jediné řešení, které bylo předmětem AZÚR, aniž by na tom participovala veřejnost.
200. Nesprávné je pak i tvrzení navrhovatelů, že jediným skutečným důvodem invariantního posuzování návrhu AZÚR bylo především nedodání potřebných podkladů ze strany Správy železnic. Soud již výše uvedl, že v rámci prací na Studii proveditelnosti bylo prověřováno 10 variant vedení VRT. Z nich postupně Centrální komise Ministerstva dopravy vybrala tu, která se následně prověřovala v procesu pořízení AZÚR.
201. Není případné tvrzení navrhovatelů, že stanovisko SEA, které bylo souhlasné, stanovilo vyšší míru konkretizace opatření pro zmírnění negativních vlivů VRT na životní prostředí a veřejné zdraví, než jak požadovalo. Jak správně uvedli navrhovatelé (bod 448 návrhu), ve stanovisku navržená opatření byla převzata do dokumentace AZÚR. Odpůrce pak na str. 19 a 20 odůvodnění AZÚR vysvětlil, proč tato opatření zahrnul do výrokové části ZÚR. Soud s takovým zdůvodněním souhlasí, protože odpovídá povaze zásad územního rozvoje. Jejich zakotvení lze považovat za dostatečné. Jejich zpřesnění či vyšší konkretizace by přesáhla měřítko zásad územního rozvoje.
202. K tvrzení navrhovatelů, že odpůrce nezohlednil, že MŽP ve stanovisku ze dne 12. 8. 2024, č. j. MZP/2024/710/3463, upozornilo na nedostatečnost vypořádání námitek navrhovatelů a varovalo před soudním přezkumem, soud uvádí, že způsob vypořádání námitek navrhovatelů shledal [s výjimkou návrhového bodu týkajícího se nádrže Vrchlice a zohlednění varianty trasy navrhovatelem g)] za odpovídající povaze aktualizace zásad územního rozvoje (k tomu srov. výklad dále); obavami MŽP vyjádřenými ve stanovisku pak není vázán.
203. Navrhovatelé v tomto návrhovém bodě znovu zopakovali, že řešení rozporu mezi MŽP a krajským úřadem Středočeského kraje, odboru životního prostředí, představuje podstatnou změnu návrhu, pro kterou se mělo konat opakované veřejné projednání návrhu. Soud odkazuje na část 2.5 tohoto rozsudku (odst. 96 a násl.), ve které dospěl k závěru, že nebyly dány důvody, pro které by se muselo obligatorně konat opakované veřejné projednání návrhu AZÚR. Dále odkazuje na části, ve kterých se zabýval vyhodnocením navržených opatření pro zmírnění potenciálních negativních vlivů VRT (část 3.3, odst. 166 a násl.). Také opakovaně konstatuje, že nebylo povinností odpůrce zpracovat variantní návrh AZÚR.
3.5.2. Stanoviska KHS
204. Podle navrhovatelů odpůrce nevypořádal dostatečně stanoviska KHS ze dne 18. 5. 2022, č. j. 062066/2022/KUSK, a č. j. 062067/2022/KUSK.
205. V těchto stanoviscích KHS požadovala vyhodnotit hlukovou zátěž podle konkrétního návrhu průchodu územím z provozu plánované veřejně prospěšné stavby VRT ke stávající obytné zástavbě a případně navrhnout vhodná protihluková opatření.
206. Odpůrce v odůvodnění AZÚR, (příloha č. 4 Vyhodnocení stanovisek dotčených orgánů dle § 42b odst. 4 a 5 stavebního zákona) uvedl, že stanovisko nebude akceptováno. Konstatoval, že „[v]yhodnocení hlukové zátěže je provázané s konkrétním řešením stavby není předmětem pořizovacího procesu 9. AZÚR SK, kdy vzhledem k měřítku zásad územního a s ohledem na ustanovení § 36 odst. 3 stavebního zákona není územně plánovací dokumentace na úrovni kraj příslušná řešit podrobnost náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím. Proto výše uvedené požadavky bude možné připomínkovat a zohledňovat až v rámci takových stupních řešení, kdy budou předmětné záležitosti dané podrobnosti a podoba záměru známé.“. (odůvodnění, příloha č. 4, číslo ve spisu 77 a 78; str. 16 a 17). Soud dává odpůrci za pravdu, že vyhodnocení hlukové zátěže je provázané s konkrétním řešením stavby VRT, které není předmětem pořízení AZÚR (v době jejich vydání nebylo známé). Nebylo proto ani možné vyhodnotit hlukovou zátěž podle konkrétního návrhu průchodu územím. Odpůrce přitom nerezignoval na vyhodnocení hluku, jak namítali navrhovatelé, ale věnoval se mu ve VVURÚ (zejm. v kapitolách 6.2.2 a 6.3). Uvedl předpokládaný počet průjezdů vlaků v denní a noční době v každém koridoru. Poukázal na předpokládanou hladinu hluku ve vzdálenosti 25 m od okraje vymezeného koridoru vždy nejblíže stávající chráněné zástavbě a na vzdálenost od trati, kde bude zajištěno splnění hlukových limitů. Graficky znázornil a vyjmenoval obce, včetně předpokládaného počtu objektů, které budou nadlimitním hlukem dotčeny (str. 80 VVURÚ). Tyto údaje pak aktualizoval při zohlednění 3 m protihlukové stěny (str. 81 VVURÚ). Navrhovatelé pak s tímto vyhodnocením nijak nepolemizují, nemohou s úspěchem namítat, že odpůrce stanoviska KHS nezohlednil dostatečně.
3.5.3. Stanovisko AOPK
207. Navrhovatelé tvrdili, že se odpůrce nevypořádal se stanoviskem Agentury ochrany přírody a krajiny (dále „AOPK“) ze dne 20. 5. 2022, č. j. SR/1163/SC/2022-2, které upozorňovalo na střet koridoru VRT s biotopy vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců na území Městysu Kounice a v katastru obce Malešov – Albrechtice.
208. Soud předně uvádí, že AOPK uplatnila své stanovisko opožděně, proto k němu nemohl odpůrce nepřihlížet. Navrhovatelé nikterak věcně relevantně neodůvodňují svoji námitku, proč by se odpůrce měl obsahem stanoviska věcně zabývat. Z jejich argumentace vyplývá pouze to, že by se jí měl odpůrce zabývat proto, že navrhovatelům připadá uplatněná argumentace ve stanovisku důležitá. Tím by se ovšem zcela popřely lhůty pro uplatnění námitek/připomínek/stanovisek. Aby mohl odpůrce posoudit, zda náhodou uplatněné námitky/připomínky/stanoviska neobsahují věcně důležité argumenty, musel by se jejich obsahem zabývat vždy. Navrhovatelé nicméně netvrdí, že by byl odpůrce povinen obsah argumentace AOPK vypořádat věcně, nikoli s ohledem na subjektivně vnímanou důležitost obsahu tohoto stanoviska, ale z důvodu, že by se uplatněné stanovisko věcně protínalo např. s konkrétními požadavky na odůvodnění AZÚR/VVÚRU (např. příloha č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb.).
209. Soud pouze nad rámec nutného odůvodnění uvádí, že se věcný obsah stanoviska AOPK protínal s obsahem, který musel odpůrce z moci úřední vypořádat (neboť zasahoval do veřejného zájmu na ochranu přírody a krajiny), a učinil tak. Odpůrce dostatečně zohlednil existenci koridoru pro migraci velkých savců na území Městysu Kounice v katastru obce Malešov – Albrechtice. VVURÚ uvádí, že v zájmovém území jsou vymezeny migrační koridory pro chráněné druhy velkých savců (str. 51). Pomocí Obrázků (29 a 57) poukazuje na místa, ve kterých dojde ke střetu koridorů VRT s koridory pro vybrané zvláště chráněné druhy velkých savců. Poukazuje též na kategorizaci významnosti území z hlediska výskytu a migrace velkých savců (Obrázek 56). Tyto obrázky zachycují průnik koridorů VRT s koridorem pro migraci velkých savců jak na území městysu Kounice, tak v katastru obce Malešov – Albrechtice. K tomu VVURÚ uvádí, že „může docházet k přímé likvidaci různě ekologicky cenných biotopů a k vytvoření ekologické bariéry tělesem železnice, která omezuje nebo dokonce znemožňuje migraci organismů, zejména velkých savců. Území dotčené využitím koridoru je zařazeno mezi území zvýšeného významu z hlediska výskytu a migrace velkých savců a zároveň kříží biotopy vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců“ (str. 96 VVURÚ). I proto odpůrce do výrokové části AZÚR zakotvil požadavek na zajištění propustnosti území pro velké savce v k. ú. Kounice, Hořátev a Zvěřínek (viz bod 2 odst. 4 výrokové části AZÚR). Současně v odůvodnění AZÚR konstatoval, že vzhledem k charakteru VRT bude technickými prostředky migrační prostupnost zajištěna a funkce biokoridorů nebude narušena (např. str. 3, 5 a 8 odůvodnění AZÚR). AZÚR se tedy vypořádala se střetem koridoru VRT s biotopy vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců. Věcné vypořádání navrhovatelé nerozporovali.
3.5.4. Stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí
210. Soud nedává navrhovatelům za pravdu ani v tom, že by odpůrce pochybil, když nepřihlédl ke stanovisku Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí ze dne 23. 5. 2022, č. j. 035585/2022/KUSK/03. Toto stanovisko bylo opět uplatněno opožděně, proto k němu odpůrce podle stavebního zákona nemohl přihlížet.
211. I pro tento návrhový bod platí, že navrhovatelé nikterak věcně relevantně neodůvodňují svoji námitku, proč by se obsahem stanoviska měl odpůrce věcně zabývat. Z jejich argumentace vyplývá pouze to, že by se jím měl odpůrce zabývat proto, že navrhovatelům připadá uplatněná argumentace důležitá. Tím by se ovšem zcela popřely lhůty pro uplatnění námitek/připomínek/stanovisek. Odpůrce by se musel vždy obsahem kdykoli podaných námitek/připomínek/stanovisek zabývat, aby mohl posoudit, zda neobsahují věcně důležité argumenty. Navrhovatelé nicméně netvrdí, že by byl odpůrce povinen obsah argumentace dotčeného orgánu vypořádat věcně, nikoli s ohledem na subjektivně vnímanou důležitost obsahu tohoto stanoviska, ale z důvodu, že by se uplatněné stanovisko věcně protínalo např. s konkrétními požadavky na odůvodnění AZÚR/VVÚRU (srov. např. přílohu č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb.)
212. Soud opět toliko nad rámec nutného odůvodnění dodává, že se odpůrce věcně zabýval i křížením VRT s biokoridory (pozn. soudu: Stanovisko poukazovalo na křížení koridoru D216 s regionálním biocentrem RC958 Svojšická Bažantnice, na zásah do regionálního biocentra RC 1846 Dobřeňský les a přimknutí a křížení navazujících úseků regionálních biokoridorů RBK 1293 Dobřeňský les – Na soutoku a RBK 1294 Dobřeňský les – Švadlenka. Dotčený orgán uvedl, že „v tomto případě nelze zajistit funkčnost biokoridorů a biocentra technickou úpravou parametrů stavby, proto je uvedený konflikt nutno řešit nástroji územního plánování obdobně, jako v předchozím případě. Pokud uvedené konflikty nelze řešit variantním vedením trasy D216, považuje Krajský úřad jako orgán ochrany přírody a krajiny za přípustné provést změnu vymezení dotčených prvků ÚSES v rámci této nebo jiné aktualizace ZÚR. Návrh zvoleného postupu řešení je třeba zapracovat do závazné části 9 AZÚR.“). Jak je patrné z VVURÚ, odpůrce se problémem nastíněným ve stanovisku obsahově zabýval z moci úřední. VVURÚ nejenže identifikovalo křížení s Regionálním biocentrem RC958 Svojšická Bažantnice a Regionálním biokoridorem RK1294 Dobřeňský les – Švadlenka (kapitola 6.2.8). Rovněž uvedlo, že „na území obce Suchdol přechází koridor přes RC 1846 Dobřeňský les a oba biokoridory směřující k severu (RK 1293 Dobřeňský les – Na soutoku) i k jihu (RK Dobřeňský les – Švadlenka) jsou z části vedeny víceméně paralelně s osou koridoru D216. Upřesnění trasy koridoru musí být v této části území řešeno s ohledem na minimalizaci vlivů na funkčnost obou uvedených biokoridorů a minimalizaci zásahu do porostů lesního komplexu, resp. do jeho části, ve kterém je vymezeno RC Dobřeňský les.“ (kapitola 11 VVURÚ na str. 126). Soud si je vědom toho, že opatření nejsou uvedena ve výrokové části AZÚR, ale to jen z důvodu, že požadavky na minimalizaci zásahů na předměty ochrany a územní celistvost maloplošných zvláště chráněných území a funkčnost segmentů nadregionálního a regionálního ÚSES a na minimalizaci zásahů do ploch dotčených skladebných prvků ÚSES a na jejich funkčnost, jsou již uvedeny v platných ZÚR [srov. článek 190 písm. c) a článek 194] a není třeba je uvádět ke každé konkrétní ploše či koridoru zvlášť (blíže viz str. 126 VVURÚ).
3.5.5. Stanovisko MPO
213. Navrhovatelé namítali, že nebylo řádně vypořádáno a dostatečně zohledněno stanovisko MPO ze dne 16. 5. 2022, č. j. MPO 29276/2022, kterým byla požadována kooperace kvůli křížení VRT s plynovodem a s elektrickým vedením.
214. Těmto požadavkům odpůrce nevyhověl. Ve Vyhodnocení stanovisek (odůvodnění, příloha č. 4) uvedl, že pro oblast plynárenství a produktovodů nebude požadované doplnění kapitoly zapracováno, protože obdobné znění požadovaného textu je již součástí platného znění ZÚR ve znění aktualizací č. 1, 2, 3, 6, 7, 8, 10 a 11, konkrétně v rámci článku [161a]. Pro oblast elektroenergetiky nebude též požadované doplnění zapracováno, protože je obdobné znění požadovaného textu již součástí platného znění ZÚR ve znění aktualizací č. 1, 2, 3, 6, 7, 8, 10 a 11, konkrétně v rámci článku [156].
215. Výše uvedené odůvodnění navrhovatelé nereflektovali. V návrhu ani blíže neuvedli, v čem by se jich případná absence kooperace křížení koridoru VRT s plynovodem a s elektrickým vedením mohla dotknout. Soud proto považuje zdůvodnění odpůrce za dostatečná, odpovídající povaze zásad územního rozvoje. Jsou-li některé požadavky a opatření již obsaženy v ZÚR, není účelné je znovu vymezovat v aktualizaci zásad územního rozvoje. Ta totiž stávající obsah zásad pouze doplňuje. Jednalo by se tak o duplicitní úpravu, která by věcně nestanovovala nic nového. Námitky nejsou důvodné.
4. Vyhodnocení dopadů koridorů VRT na jednotlivé složky životního prostředí
216. V této části se soud zabývá vyhodnocením vlivu koridorů na navrhovateli poukazované jednotlivé složky životního prostředí. Navrhovatelé v návrhu předestřeli společné námitky. Současně každý z nich předestřel i vlastní argumentaci týkající se některých složek. Ačkoli navrhovatelé formálně svou argumentaci rozdělili na samostatné části, jejich argumenty jsou v podstatě totožné, případně opět jen velmi obecné.
217. Soud předesílá, že skutečnost, že odpůrce zhodnotil vlivy VRT na životní prostředí jiným způsobem (mírnějším), než jak ho subjektivně vnímají navrhovatelé, nelze klást na roveň tomu, že odpůrce vycházel z neaktuálně zjištěného skutkového stavu. Ostatně jak soud opakovaně zdůraznil, navrhovatelé (ani v tomto bodě) nepředestřeli konkrétní oponentní argumenty, kterými by poukázali na nedostatky při zjištění skutkového stavu. Kategoricky vyjádřené, avšak zcela neodůvodněné nesouhlasy navrhovatelů ať už s vymezením VRT nebo jeho odůvodněním se přitom prolínají celým návrhem (např. jeho body 682 a 721.).
4.1. Zatížení hlukem
218. Navrhovatelé vznesli společné námitky proti řešení ochrany před hlukem. Zároveň každý z nich uplatnil námitky týkající se jeho území. Soud se nejprve zabýval společnou částí námitek.
4.1.1. Společné námitky navrhovatelů k ochraně před hlukem
219. Podle navrhovatelů způsobí VRT nepřípustnou hlukovou zátěž. Ze stanoviska KHS z 18. 5. 2022 dovozují, že je třeba přímo v ZÚR vyhodnotit vliv z provozu VRT na stávající obytnou zástavbu a navrhnout protihluková opatření. Odpůrce ale odsunul posouzení a ochranná opatření až do povolovacího řízení. V navazujících řízeních přitom podle navrhovatelů nelze efektivně řešit nadmístní souvislosti. Územní střet je tak závažný, že měl vést k upuštění od vymezení koridorů. Mělo být porovnáno několik variant trasy VRT. Podle VVURÚ bude mít VRT trvalý přímý mírně negativní až významně negativní vliv na hlukovou zátěž. Navrhovatelé nesouhlasí s tím, že by vliv mohl být mírně negativní, neboť VRT je masivní liniová stavba. Dojde k podstatnému navýšení stávající akustické zátěže území. Navržená opatření jsou podle navrhovatelů buď příliš neurčitá, nebo zjevně nepřiměřená. Opatření jako zářezy, bariéry a další stavební řešení jsou jmenována příliš obecně a jejich reálný vliv na ochranu před hlukem vyhodnocen není. Jako konkrétní opatření stanovená v ZÚR si představují např. VRT v hlubokém terénním zářezu, umístění trati pod zemský povrch nebo snížení rychlosti.
220. Podle navrhovatelů není hluk dostatečně analyzován. Do posouzení je potřeba zahrnout také hluk z blízkých silnic a ze stávající železnice. Hlukové posouzení nezahrnuje konkrétní typy vlaků. Neobsahuje výpočet hlukového zatížení při noční údržbě kolejového svršku VRT. Není věnována pozornost impulzivnímu hluku až do 100 dB. Absentuje rozbor strukturálního hluku, který do objektů proniká jiným způsobem než vzduchem, tj. soustavou podloží a konstrukcí staveb umístěných v blízkosti železničního koridoru. Chybí studie, která by označila chráněné stavby ohrožené hlukem přenášeným terénem a vyzářeným stavební konstrukcí do vnitřního chráněného prostoru staveb, a to se zohledněním geologických poměrů pro každou lokalitu. Posouzení hluku musí být provedeno v souladu s metodami hodnocení podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. 6. 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (dále „Směrnice o hodnocení hluku“). V SEA proto měly být posouzeny jednotlivé varianty. Ochrana před hlukem má být po celé délce VRT, a nikoliv pouze v blízkosti dopravních staveb. Kumulativně by měly být uvažovány i stacionární zdroje hluku. Konkrétní řešení VRT mělo být již v ZÚR. Odpůrce odmítl zpracovat hlukovou studii pro zatížení sídel. Též nebylo zohledněno stanovisko KHS z 18. 5. 2022, která požadovala vyhodnotit hlukovou zátěž podle konkrétního návrhu VRT. Navrhovatelé též nesouhlasí s tím, že odpůrce jejich námitky paušálně zamítl odkazem na měřítko ZÚR.
221. Soud uvádí, že otázkou míry určitosti posouzení hlukové zátěže způsobené liniovými stavbami dopravní infrastruktury na úrovni zásad územního rozvoje se podrobně zabýval NSS v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, č. 2698/2012 Sb. NSS (body 91–114). Své závěry shrnul takto: „Míra podrobnosti, se kterou je vymezována dopravní a technická infrastruktura, se v jednotlivých nástrojích územního plánování liší od míry podrobnosti vymezení ostatních regulovaných prvků. Specifická míra vymezení dopravní a technické infrastruktury se projevuje již na úrovni politiky územního rozvoje, kdy je dopravní a technická infrastruktura vymezena skrze plochy a koridory a tyto záměry jsou tak podrobeny vyšší míře podrobnosti oproti ostatním regulovaným prvkům.“ Ohledně hlukové zátěže je podle NSS na úrovni ZÚR nutné uvážit, zda ve vymezovaném koridoru (v tamním případě šířka zhruba 600 až 700 m, v nynějším zhruba 200 m) není realizace dopravní infrastruktury již od samého počátku zcela nemožná z důvodu překročení hlukových limitů. Účelem ZÚR tedy není detailní posouzení plánované dopravní infrastruktury, jak požadují navrhovatelé. Takováto míra podrobnosti již spadá do povolovacího řízení. K tomu lze poukázat na následující závěry kasačního soudu: „Navrhovatelé zajisté mohou namítat, že odpůrce při přijímání ZÚR zcela odhlédl od překračování imisních limitů znečištění ovzduší a nejvyšších přípustných hodnot hluku v řešeném území, resp. že se nevypořádal se stanovisky dotčených orgánů či s HIA a námitkami v tomto ohledu vedenými. Nemohou však úspěšně tvrdit, že vymezení koridorů nových staveb silniční infrastruktury v území, v němž jsou limity či hodnoty překračovány, samo o sobě představuje rozpor se zákazem zatěžování tohoto území lidskou činností nad míru únosného zatížení.“ (bod 107 citovaného rozsudku NSS) „Účelem provedeného výkladu není alibisticky odkazovat navrhovatele na další fáze územního plánování či na územní řízení a bagatelizovat význam zásad územního rozvoje. Je však třeba zásadně rozlišovat mezi zásadami územního rozvoje jako koncepcí a územním řízením jako realizací konkrétního projektu, neboť každá z těchto fází má odlišné nástroje regulace a jinou míru podrobnosti. Soud tak na jednu stranu nemůže přijmout tezi, že by se zásady územního rozvoje mohly dostat do rozporu s imisními limity znečištění ovzduší či s nejvyššími přípustnými hodnotami hluku. Na druhou stranu provedeným výkladem nemíní aprobovat přístup, který by na základě zásad územního rozvoje bez dalšího umožňoval umísťovat do nadlimitně zatíženého území další stavby nebo který by v rámci motta ‚kdo dřív přijde, ten dřív mele‘ umožnil umísťovat bez uvážení jakékoliv stavby až do naplnění maximálního stanoveného limitu nebo hodnoty s tím, že ostatní stavby budou nerealizovatelné. Zde právě vystupuje do popředí role zásad územního rozvoje coby koncepce, jež vyžaduje holistický pohled na věc. V průběhu pořizování zásad by mělo být koncepčně prověřeno, zda plánované záměry mají vůbec šanci být v budoucnu realizovány (např. i z pohledu budoucího zatížení území), a preventivně tak bránit vynakládání energie a peněz na projekty zcela nesmyslné, nerealizovatelné či (veřejnoprávně) nepovolitelné, nebo na projekty směřující k použití nezákonných praktik typu salami-slicing (salámová metoda). Na vymezování jednotlivých záměrů v zásadách územního rozvoje je tedy třeba nahlížet celostním způsobem, a to zvláště tehdy, je-li zamýšleno vícero záměrů v již dosti zatížené části území (imisemi, hlukem apod.). To jinými slovy znamená, že při stanovení požadavků na uspořádání a využití území a úkolů pro územní plánování ve vztahu k určitému záměru musí být zohledněna jak současná zátěž území, tak i veškeré plánované záměry, kumulace, jejichž vlivů by mohla mít negativní vliv na ovzduší a hlukovou situaci v dané oblasti. V případě zjištění takových vlivů by měla být též koncipována přiměřená kompenzační opatření.“ (bod 112 citovaného rozsudku NSS; zvýrazněno soudem)
222. Stavební zákon (stejně jako pozdější stavební zákon 2021) pojímá zásady územního rozvoje jako koncepční nástroj, jehož smyslem je obecné vymezení koridoru veřejné dopravní infrastruktury. Konkrétní realizace stavby VRT spadá do navazujícího povolovacího řízení. AZÚR nestanoví konečné umístění VRT, nýbrž vymezuje zhruba nejméně 200 m široký koridor, ve kterém bude projektováno přesné umístění stavby VRT široké 40 m včetně příslušenství (např. protihlukové stěny nebo zářez trati v terénu). Z toho také plyne nemožnost v AZÚR detailně posoudit vliv z provozu VRT (např. z konkrétního typu vlaku) na stávající obytnou zástavbu a navrhnout zcela konkrétní protihluková opatření. Predikované (rámcové) vlivy hluku však identifikovány a posouzeny byly.
223. VVURÚ se hlukovou zátěží zabývá na několika místech. Předně na str. 32 uvádí, jaké hodnoty hluku nemohou být překročeny (70 dB v denní době a 60 dB v noční době). Vycházeje ze strategických hlukových map (dále „SHM“) poukazuje na nejvýznamnější zdroje silničního hluku (okolí dálnic D1, D10 a D11, k překračování mezních hodnot dochází i podél silnic I. a II. třídy) a železničního hluku (trať 231 v úseku Kolín – Lysá nad Labem, trať 072 v úseku Lysá nad Labem – Neratovice a trať 010 v úseku Kolín – Přelouč) v okolí koridorů (k tomu srov. obrázky 16 až 19 na str. 33–35 VVURÚ). Identifikuje zástavbu, kde jsou mezní hodnoty podle SHM nejvíce překračovány (Český Brod, Třebestovice, Poříčany, Klučov a Nymburk; viz str. 34). Zvažuje předpokládaný vývoj životního prostředí bez uplatnění AZÚR (str. 36). Popisuje kumulativní a synergické vlivy (str. 61–64). Následně se podrobně zabývá vyhodnocením vlivů (str. 77–89). Zaměřuje se „zejména na otázku, zda je možné koridor v rámci řešeného území umístit, tzn. zda lze pomocí technických opatření dosáhnout splnění hlukových limitů v okolí nového zdroje a vymezit objekty v okolí, u kterých bude nutné upřesnění trasy trati v rámci koridoru nebo precizovat opatření pro zajištění hygienických limitů. Konkrétní rozsah a typ opatření může být předmětem posouzení až po ukotvení trasy trati v rámci posuzovaného koridoru. (str. 77).
224. Podle VVURÚ bude mít VRT trvalý přímý mírně negativní až významně negativní vliv na hlukovou zátěž. Navrhovatelé však nesouhlasili s tím, že by vliv mohl být pouze mírně negativní, neboť VRT je masivní nová liniová stavba, a dojde k podstatnému navýšení stávající akustické zátěže území. Navrhovateli zmiňovaná hlediska nicméně VVURÚ zohlednila. Vyšla z toho, že se nová železniční trať projeví jako liniový zdroj hluku s negativním vlivem na hlukovou zátěž. Míra vlivu ale bude záležet zejména na pozici jednotlivých úseků trati (str. 77).
225. Akustické dopady z provozu na vysokorychlostní trati byly stanoveny pro rychlostní pásmo okolo 300 km/h. Podle VVURÚ emise pro vysokorychlostní trať nejsou definovány v metodickém pokynu pro hodnocení a řízení hluku ze železniční dopravy, proto byla emise vlakových souprav převzata z dokumentu RFF/SNCF Réseau, který platí pro soupravy francouzských TGV. Oproti tomuto podkladu bylo v hodnocení VVURÚ uvažováno volné šíření hluku do okolí pouze s útlumem vzdáleností (útlum 3 dB na dvojnásobnou vzdálenost), korekce na terén a další činitele nebyly uvažovány. Schéma hlukové zátěže při rychlosti 300 km/h v závislosti na (ne)zajištění VRT proti hluku se nachází na Obrázku 38 na str. 78 VVURÚ.
Obrázek 38
[OBRÁZEK]
Z něho lze seznat akustické dopady za situace, kdy budou realizována konkrétní protihluková opatření (zapuštění do zářezu, protihluková stěna), a za situace, kdy nebudou realizována žádná protihluková opatření, trať bude vedena na povrchu terénu a vlak pojede v plné rychlosti na širé pláni. Vyhodnocení lze shrnout tak, že v případě instalace protihlukové stěny (vysoké cca 3 m) je ochrana před hlukem nejúčinnější a pásmo překročení českých denních hygienických limitů je široké zhruba 25 m od kolejiště (cca 60 m v noci). Bez použití jakýkoliv zábran pak dojde k překročení denních hygienických limitů ve vzdálenosti cca 150 m od kolejiště (noční limit nevyznačen, z čehož je možné dovozovat, že je zjevně dále než 200 m).
226. Posouzení se zaměřuje primárně na variantu bez protihlukových opatření, tj. na nejhorší možnou variantu, jak ostatně požadovali i navrhovatelé. U ní je zohledněna předpokládaná frekvence dopravy (podle denní doby činí hlukem zasažené pásmo bez opatření 350 m až 650 m od trati; viz tabulku 19 na str. 79 VVURÚ). Jelikož je koridor vymezen v pásmu od 200 m do cca 500 m, je uvažován průchod územím v nejméně příznivé pozici, tedy vždy při okraji vymezeného koridoru nejblíže stávající chráněné zástavbě. VVURÚ s pomocí leteckých snímků zobrazuje jednotlivé úseky celé trasy koridorů, na kterých hrozí (bez realizace opatření) překročení limitů hluku, zpravidla v blízkosti obydlí (viz Obrázky 39–51 na str. 82–88 VVURÚ).
227. Též uvádí seznam obcí, ve kterých hrozí ohrožení některých objektů nadměrným hlukem včetně přibližného počtu těchto objektů (nižší či vyšší desítky podle obce). VRT je v dané trase z hlediska norem ochrany před hlukem realizovatelný s tím, že obtěžováno bude zhruba 20 tisíc osob. Soud zdůrazňuje, že se to týká nejméně příznivé varianty bez realizace ochranných opatření (blíže viz str. 89 VVURÚ). Při konkrétním návrhu trati budou zohledněny všechny parametry včetně návrhu protihlukové ochrany pro zajištění hygienických limitů. Budou-li tyto podmínky splněny, je vliv VRT hodnocen jako přijatelný, byť poměrně významně negativní.
228. VVURÚ proto požaduje zajistit dodržení platných limitů pro hluk z železniční dopravy u veškeré chráněné zástavby sídel podél železniční trati včetně kumulativních vlivů ostatních zdrojů hluku v území a minimalizovat vliv na obytnou funkci a kvalitu obytného prostředí stávající zástavby včetně vytvoření územních podmínek pro realizaci nezbytných ochranných opatření sídel vyjmenovaných na str. 114 a 117 VVURÚ. Dodržení platných limitů pro hluk je základní podmínkou „umístění trati s ohledem na ochranu obyvatel. Opatření je záměrně formulováno tak, aby v místě, kde dochází ke křížení s dalšími železničními tratěmi a současně k přiblížení k obytné zástavbě, byla zdůrazněna podmínka splnění limitů pro hluk z železniční dopravy při uvažování provozu na všech tratích v dané lokalitě, a to s ohledem na eliminaci rizika vzniku nadlimitní zátěže v důsledku kumulativních vlivů. Konkrétní rozsah protihlukové ochrany bude závislý na směrovém vedení trasy ve vztahu k chráněné zástavbě, morfologii terénu a konkrétnímu návrhu průchodu územím (zářez, násep, most, estakáda). Vedle toho bude nutné v dalších fázích projektové přípravy prověřit možnost použití všech dalších způsobů snížení hlukové zátěže, jako např. (SŽDC 2018):
- snížení hlučnosti u zdroje (aerodynamické řešení čela vlaku, zakrytí podvozků, kapotování přechodů mezi vlaky atd.),
- protihlukové bariéry a protihlukové valy (vzhledem k oddálení nejvyšší části valu od zdroje hluku musí být val pro dosažení stejného efektu vždy vyšší než stěna a klade zvýšené nároky na zábory pozemků),
- opatření u exponovaných objektů (zajištění nuceného odvětrání vnitřních chráněných prostor,
- případně odkup nebo změna užívání vybraných chráněných prostor, resp. objektů.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat minimalizaci zdravotních rizik z hlukové zátěže v prostorech souběžného působení hluku z více železničních tratí a v územích zatížených současně hlukem ze silniční dopravy (viz kap. 6.3.). V těchto případech nelze ani přímo stanovit společnou limitní hodnotu, ani vymáhat redukci hluku z provozu železnice pod úroveň platných limitů. Z tohoto důvodu lze doporučit zpracování komplexní akustické studie zahrnující všechny zdroje hluku v území a na jejím podkladě i vyhodnocení zdravotních rizik s tím, že teprve na základě těchto podkladů bude v součinnosti s orgánem ochrany veřejného zdraví charakter a rozsah opatření pro minimalizaci negativních dopadů na zdraví obyvatel.“ (str. 114 a 115 VVURÚ).
229. Soud nesouhlasí s názorem navrhovatelů, že navržená opatření jsou buď příliš neurčitá, nebo zjevně nepřiměřená. Na úrovni zásad územního rozvoje stačí, pokud se stanoví kompenzační opatření formou uložení povinnosti kompenzovat popsané a zhodnocené kumulativní a synergické vlivy ve vztahu ke konkrétně uvedeným předpokládaným porušením složek životního prostředí (rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, č. 2698/2012 Sb. NSS, bod 85, nebo ze dne 25. 11. 2021, č. j. 3 As 62/2019-101, bod 26). VVURÚ nejenže požaduje dodržení hygienických limitů a minimalizaci vlivu VRT, současně nabízí zcela konkrétní řešení, jak toho dosáhnout v závislosti na výsledném vedení a podobě VRT (včetně vlaků). Soud přitom opakuje, že VVURÚ posoudilo efekt 3 m vysoké protihlukové stěny při vedení trati na terénu (Obrázek 38 VVURÚ). Pásmo překročení českých denních hygienických limitů je široké zhruba 25 m od kolejiště (v noci cca 60 m). To ve spojení se zpřesněním trasy v rámci koridoru výrazně snižuje dopady hluku.
230. Navrhovatelé tvrdili, že konkrétní řešení průchodu VRT územím (zářez, násep, most, estakáda) včetně lokálních protihlukových opatření měla být řešena již v AZÚR, aby je bylo možné posoudit a řešit koncepčně v nadmístních souvislostech. Tak tomu ovšem není. AZÚR ve spojení se ZÚR stanovují dostatečné požadavky a opatření, jimiž lze zajistit ochranu před hlukovou zátěží i v nadmístních souvislostech. Výsledné zhodnocení jejich dopadů a navržení odpovídajících konkrétních kompenzací bude předmětem navazujících procesů (řízení o povolení záměru a řízení EIA). Až tam lze dostatečně individualizovaně posoudit, zda bude třeba po celé trase VRT realizovat opatření před hlukem, a případně jaká. Námitky nejsou důvodné.
231. K námitce navrhovatelů, že AZÚR neobsahuje výpočet hlukového zatížení při noční údržbě kolejového svršku VRT, soud uvádí, že navrhovatelé netvrdili, že by tento typ hluku převyšoval hladinu podle hlukových limitů. Tento typ hluku navíc svojí povahou patří až do navazujících řízení (až v navazujících řízeních budou známa konkrétní technická řešení, která mohou být zohledněna při výběru vhodného protihlukového opatření; bude nám například konkrétní použitý materiál, pro který je možné již učinit přesný výpočet.).
232. Podle navrhovatelů „[h]lukové posouzení nevěnuje pozornost impulsnímu hluku, které projíždějící soupravy způsobují. Tento hluk může být až do výše 100 dB (dle druhu vlakové soupravy), ovšem po velmi krátkou dobu desítek vteřin až několika minut“ (bod 729 návrhu). Soud konstatuje, že při vymezení koridoru nebylo známo, které konkrétní vlaky (a jakou až maximální rychlostí ve kterém místě), se budou po VRT pohybovat. VVURÚ ovšem počítá s hlukem, který způsobují francouzské TGV, navíc s útlumem 3 dB na dvojnásobnou vzdálenost, a to právě s ohledem na zvýšení bezpečnosti okolí. I s ohledem na to, že zmínka navrhovatelů, že chybí posouzení impulsního hluku, nebyla uplatněna v námitkách z 18. 5. 2022 (ani v opožděně podaných doplněních z 3. 10. 2022, 9. 11. 2022, 27. 2. 2024 a 4. 4. 2024), absence takového posouzení proto není vadou napadeného OOP. I tento typ hluku lze zkoumat až v navazujících procesech, kdy budou známa přesná technická řešení VRT. Nelze přitom zapomínat na to, že VVURÚ doporučuje zpracování akustické studie. Smyslem ZÚR však není plné nahrazení navazujících řízení a posouzení konkrétního provedení VRT včetně protihlukových opatření. Účelem posouzení budoucí hlukové zátěže na úrovni ZÚR je praktické posouzení budoucích hlukových poměrů s cílem zabránit tomu, aby byl ve fázi územního plánování vymezen koridor, ve kterém zjevně nebude možné umístit VRT třeba právě pro rozpor s předpisy upravujícími ochranu zdraví před hlukem. Podrobné analýzy struktury hluku a jeho vlivů z hlediska dodržení hygienických limitů bude posuzováno v navazujících řízeních, např. v konkrétním povolovacím řízení (např. vůči skupině rodinných domů na kraji obce). Na úrovni ZÚR je postačující posouzení spočívající v obecných výpočtech šíření hluku podél kolejiště VRT včetně obecného posouzení ochranného vlivu navrhovateli požadovaných protihlukových stěn, zářezů kolejiště v terénu apod. Do této fáze proto nespadá jejich požadavek na rozvržení konkrétní ochrany před hlukem po celé délce tratě VRT, neboť konkrétní rozmístění ochrany před hlukem musí odpovídat konkrétnímu umístění VRT. Nyní je podstatné, že ZÚR umožňují umisťování protihlukových opatření po celé délce koridoru VRT. Šíře koridoru zhruba 200 m přitom umožňuje alespoň částečně zohlednit místní podmínky.
233. Soudu není zřejmé, jaké konkrétní zdroje stacionárního hluku měli být podle navrhovatelů posouzeny, neboť je neuvedli. K tomu soud ve stručnosti poukazuje na str. 103 VVURÚ, kde je uvedeno, že při posuzování kumulativních zdrojů hluku nebyla uvažována kumulace ze stacionárních zdrojů z důvodů zcela odlišného charakteru působení a také kvůli rozdílům hlukových limitů, neboť pokud stacionární zdroj plní limity, je kumulativní vliv z principu vyloučen. S těmito argumenty přitom navrhovatelé nijak nepolemizovali.
234. Navrhovatelé dále namítali, že nebyl zpracován rozbor strukturálního hluku, který bude vlivem provozu VRT pronikat do staveb skrz podloží a konstrukce. Je pravdou, že ve VVURÚ není samostatně tento druh hluku posouzen. Na druhou stranu s tímto druhem hluku nepočítá ani nařízení vlády č. 272/2011 Sb. (srov. typologii hluku v § 2), ani zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, případně Směrnice o hodnocení hluku. Ve VVURÚ je na str. 129 uvedeno, že i pro VRT platí obecná úprava ochrany proti vibracím a bude předmětem řízení EIA s tím, že překročení limitů není přípustné. To považuje soud za dostatečné. Z argumentů navrhovatelů nevyplývá, že by tento druh hluku měl vést k závěrům, že je v daném místě VRT nerealizovatelný. Soud zcela nad rámec uvádí, že je představitelné, že by v navazujících řízeních mohlo být zohledněno užití specifických technických opatření, které by mohly vliv tohoto zdroje hluku zmírnit.
235. V souvislosti s námitkou navrhovatelů, že vyhodnocení hluku z VRT ve VVURÚ nerespektuje základní požadavky Směrnice o hodnocení hluku, kterou dále provádí Směrnice Komise (EU) 2015/996 ze dne 19. května 2015 o stanovení společných metod hodnocení hluku podle Směrnice o hodnocení hluku, soud uvádí, že tento předpis nestanovuje konkrétní obsah požadavků na posouzení hluku v rámci územního plánování. Jedná se primárně o dokument, který má být zohledněn v rámci vytváření akčních plánů. Ačkoli navrhovatelé z odkazů v jimi uváděných českých předpisech dovozují, že se musí tato směrnice v rámci přípravy ZÚR aplikovat, tak nepředestřeli žádné argumenty, v nichž by specifikovali, jak konkrétně AZÚR tuto směrnici porušuje či nerespektuje. Směrnice a připojená metodika obsahuje způsoby výpočtů zdrojů hluku, avšak nestanovuje konkrétní hlukové limity nebo obsahové náležitosti posouzení VVURÚ. Soud odkazuje na Metodické doporučení pro vyhodnocení PÚR a ZÚR na životní prostředí (např. na str. 114), ze kterého vyplývá, že má být posouzeno překračování mezních hladin hluku podle strategického hlukového mapování, popřípadě i platných limitů podle české legislativy, dále má být posouzen výskyt významných zdrojů hluku v blízkosti zástavby (vč. železničních koridorů) bez odpovídajících protihlukových opatření. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2022 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí byla přijata s cílem definovat na základě stanovených priorit společný přístup k vyvarování se, prevenci nebo omezení škodlivých či obtěžujících účinků hluku ve venkovním prostředí. Za tímto účelem se mají postupně provádět následující opatření: určení míry expozice hluku ve venkovním prostředí prostřednictvím hlukového mapování a s využitím metod hodnocení společných pro všechny členské státy, zpřístupnění informací o hluku ve venkovním prostředí a jeho účincích na veřejnost a na základě výsledků hlukového mapování se přijmou akční plány členskými státy s cílem prevence a snižování hluku ve venkovním prostředí, je-li to nutné a zejména pokud expoziční úrovně mohou mít škodlivé účinky na lidské zdraví, a pokud je to vhodné, s cílem zachovat dobré akustické prostředí. Cílem směrnice je poskytnout základ pro přípravu opatření ke snížení hluku vyzařovaného velkými zdroji, zejména silničními a železničními vozidly a infrastrukturou, letadly, zařízeními určenými k použití ve venkovním prostředí, průmyslovými zařízeními a mobilními strojními zařízeními. V článku 3 této směrnice jsou uvedeny konkrétní definice, přičemž pod písmenem u) je uvedena definice akustického plánování, kterým se rozumí řízení postupu při vytvářená budoucí akustické situace pomocí plánovaných opatření v rámci územního plánování, inženýrských opatření v oblasti dopravních systémů, plánování dopravy, snižování hluku ochrannými protihlukovými opatřeními a řízením oblasti zdrojů hluku.
236. Jak VVURÚ, tak AZUR odkazují na řadu podkladů, ze kterých vycházejí – primárně odkazují na konkrétní právní předpisy, včetně těch, které řeší ochranu před hlukem. Zároveň ale odkazují i na řadu metodických pokynů a mapových podkladů, které byly též zohledněny. Navrhovatelé nepolemizují s konkrétními použitými podklady, resp. nepoukazují na to, že by snad konkrétní zákon, vyhláška nebo metodika nebyla v souvislosti s posouzením hlukové zátěže respektována. Navrhovatelé se pouze obecně dovolávají textu čítajícího přes 800 stran s tím, že nebyl podle jejich názoru odpůrcem respektován. Není úkolem soudu, aby za navrhovatele precizoval návrhové body a domýšlel, které části snad nebyly dodrženy. Odpovídající míře obecnosti uplatněné námitky soud konstatuje, že dílčí zdroje hluku, které navrhovatelé vyjmenovali, nemusely být samostatně vyhodnoceny v rámci VVURÚ ani případně některé části AZÚR. Navrhovatelé zároveň takto konkrétní námitky neuplatnili ani v průběhu pořizování AZÚR, proto nemuselo být vypořádání jejich námitek v míře podrobnosti, které se domáhají nyní. Zároveň soud neshledal, že by došlo ke zjevnému nerespektování některého z právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví před hlukem, případně evropských předpisů. Z žádného z předpisů, na které navrhovatelé odkazovali, nevyplývají konkrétní jiné požadavky, které by měly být v rámci procesu pořizování AZÚR výslovně posouzeny.
237. V bodě 734 návrhu navrhovatelé uvedli, že odpůrce výslovně odmítl zpracovat hlukovou studii zatížení sídel hlukem z VRT. Z tohoto ovšem nelze seznat, jaké aspekty hlukové zátěže měly být zkoumány nad rámec již zmiňovaného vyhodnocení hluku, které je ve VVURÚ obsaženo včetně výkresů popisujících nejméně příznivé možnosti šíření hluku. Součástí hlukových studií jsou přitom právě takovéto výkresy zachycující předpokládaný model šíření hluku v prostoru. Navrhovatelé neuvedli konkrétní hlukové jevy, které měly být v hlukové studii prověřeny nad rámec výkladu ve VVURÚ.
238. Ohledně námitky, že AZÚR měla zohlednit více možných tras VRT, soud již výše uvedl, že předmětem pořízení nebylo prověření možných tras, neboť to učinila Studie proveditelnosti. Navrhovatelé pak neuvedli žádné konkrétní alternativní trasy, které by mohly být příznivější z hlediska ochrany obyvatelstva před hlukem při zachování technického smyslu VRT a dalších požadavků na minimalizaci zásahu (zejm. těch uvedených ve Studii proveditelnosti). Takové trasování nelze nalézt ani ve stanovisku Zeleného kruhu. Navrhovatelé též neodkázali na žádné konkrétní závěry ze stanoviska KHS, které podle jejich názoru nebyly zohledněny. Toto stanovisko bylo vydáno 18. 5. 2022. VVURÚ je ze srpna 2024. Navrhovateli zmíněný požadavek KHS na vyhodnocení vlivu VRT na stávající obytnou zástavbu přitom lze nalézt ve VVURÚ, čímž bylo požadavku učiněno za dost. Stejně tak VVURÚ obsahuje v souladu s vyjádřením KHS relativně konkrétní vyhodnocení hlukové zátěže z VRT ve vztahu ke koridoru širokému cca 200 m.
239. Soud též dospěl k závěru, že odpůrce ještě dostatečně odpověděl na námitky navrhovatelů z 18. 5. 2022. Navrhovatelé v námitkách poukazovali na to, že není zohledněn požadavek PÚR: „Realizovat protihluková opatření při průchodu koridoru v zástavbě nebo její blízkosti.“. Měli za to, že navržená opatření jsou neurčitá nebo zjevně nepřiměřená, že nedošlo k vyhodnocení nadlimitního zatížení, přestože se koridor nachází v těsné blízkosti. [srov. např. námitky navrhovatele e) č. 15, 32 a 38].
240. Odpůrce v rozhodnutí o námitkách uvedl, že se „[p]ředkládané vyhodnocení zabývá mj. vlivy na hluk a veřejné zdraví. V případě, že byl identifikován potenciálně negativní vliv ve vztahu k hlukové zátěži byl stanoven požadavek na minimalizaci vlivů na obytnou funkci a kvalitu obytného prostředí přilehlé zástavby dotčených sídel včetně vytvoření územních podmínek pro realizaci nezbytných ochranných opatření, což plně odpovídá reflektování dané problematiky v rozsahu měřítka odpovídající předmětné územně plánovací dokumentaci. (vypořádání námitky č. 15 na str. 64). Požadavek na minimalizaci vlivu na obytnou funkci a kvalitu obytného prostředí přilehlé zástavby dotčených sídel je v platných ZÚR SK uveden v článku (190) bod a) ‚minimalizovat vlivy dopravních staveb na kvalitu obytného prostředí, zejména přednostním zajištění minimalizace vlivů emisí a hlukové zátěže za tímto účelem v úsecích s prokázanými vlivy zajistit územní podmínky pro realizaci nezbytných ochranných opatření‘; ochrana proti hluku a vibracím je podrobně řešena v prováděcí dokumentaci jednotlivých staveb dopravní infrastruktury, která musí být v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví, a nařízením vlády č. 241/2018 Sb., nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací; platí, že záměry s možnými negativními vlivy na akusticky chráněné prostory návrhové či stávající lze do území umístit za předpokladu splnění povinností stanovených uvedenými právními předpisy; nejpozději v rámci územního řízení musí být prokázáno, že hluková zátěž nepřekročí hodnoty hygienických limitů hluku stanovených pro chráněný venkovní prostor a chráněný venkovní prostor staveb, případně je nutné doložit reálnost provedení navržených protihlukových opatření; z výše uvedeného plyne, že vysokorychlostní trať nelze do území umístit, pokud nesplní požadovaná kritéria z hlediska ochrany proti hluku a vibracím; lze tudíž konstatovat, že požadavek na minimalizaci vlivů na obytnou funkci a kvalitu obytného prostředí přilehlé zástavby platí pro všechny koridory dopravní infrastruktury a není nutné jej speciálně vyžadovat u vybraného koridoru, resp. u vybraných katastrálních území; z výše uvedených skutečností vyplývá, že míra ochrany obytného prostředí je v ZÚR SK dostatečná a odpovídá měřítku zásad územního rozvoje.“ (vypořádání námitky č. 33 na str. 72). „Posuzování hlukových limitů není součástí hodnocení SEA, nýbrž se toto hodnocení realizuje v rámci procesu EIA, který se vztahuje k procesu přípravy dokumentace pro umístění stavby. Obdobná problematika byla řešena v rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 50 A 9/2013–85 ze dne 14. června 2013 ve věci dálnice D3 byl použit rozsudek NSS č. j. 1 Ao 7/2011–526 ze dne 21. června 2012 ve znění: ‚Samo vymezení záměru nemůže mít vliv na stav ovzduší či hlukovou situaci v určité oblasti. Není totiž jisté, zda a jak bude takový záměr skutečně v budoucnu realizován, a to např. i z důvodu překročení únosného zatížení životního prostředí, které bude zjištěno v rámci územního řízení a procesu EIA. Jinými slovy vymezení koridorů a ploch nadmístního významu v zásadách územního rozvoje se nemůže z povahy věci dostat do rozporu s imisními limity znečištění ovzduší či nejvyššími přípustnými hodnotami hluku, na rozdíl od rozhodnutí o umístění stavby, které již míří k bezprostřední realizaci záměru, a tedy i k případnému zásahu do stavu ovzduší a hluku. Nelze tedy úspěšně tvrdit, že vymezení koridorů nových staveb dopravní infrastruktury v území, v němž jsou limity či hodnoty překračovány, samo o sobě představuje rozpor se zákazem zatěžování tohoto území lidskou činností nad míru únosného zatížení.‘ Z uvedeného tedy vyplývá skutečnost, že překračování hlukových limitů není možné posuzovat v rámci vymezeného koridorů VRT 9. AZÚR SK, jehož prověření bude předmětem podrobnějších dokumentací, jimiž Zásady územního rozvoje nejsou.“ (vypořádání námitky č. 34 na str. 73).
241. Soud má za to, že odpůrce ve vypořádání námitek vystihl podstatu problému, zejména míru podrobnosti, se kterou může být vliv hluku v rámci AZÚR posouzen. K tomu lze ještě doplnit, že VVURÚ vyhodnotilo vlivy hluku a AZÚR pak stanovuje dostatečné požadavky a opatření, která reagují na nároky PÚR. Konkrétní řešení stavby a jeho vlivy budou otázkou navazujících řízení. Až tam lze vyhodnotit konkrétní hlukové dopady VRT a uplatnit detailní protihluková opatření. Pokud by se v rámci těchto navazujících řízení ukázalo, že stavba není a nemůže být v souladu s hygienickými limity hluku stanovenými právní úpravou, nemohla by být povolena.
242. Skutečnost, že velmi podobné námitky navrhovatelů vypořádal odpůrce společně, nelze považovat za vadný způsob jejich vypořádání. Byť se některé detaily v námitkách lišily podle popisu místních poměrů, jejich obsah a smysl byl shodný. Proto bylo možné na ně odpovědět souhrnně, stejně jako u námitek týkajících se dalších složek životního prostředí. Ostatní podání (doplnění námitek) uplatnili navrhovatelé opožděně, proto k nim nebyl odpůrce povinen přihlížet (§ 39 odst. 2, 3 užité podle § 42b odst. 4 stavebního zákona). Návrhové body nejsou důvodné.
4.1.2. K argumentaci jednotlivých navrhovatelů k zatížení hlukem
243. Ačkoli každý navrhovatel uplatnil argumentaci, která se zaměřuje výlučně na jeho katastrální území, konstatuje soud, že některé argumenty jsou zcela obecné. Buď odkazují na obecnou část námitek, nebo nedostatečně popisují situaci v obci, a není tak ani možné provést posouzení hluku podrobněji. Soud neshledal, že by námitky některé z obcí byly odpůrcem vypořádány nedostatečně (viz výklad výše). Problematika hluku je podrobně popsána ve VVURÚ a navrhovatelé proti ní nevznesli věcnou polemiku, na jejímž základě by soud dospěl k závěru, že musí být napadené OOP zrušeno.
244. Navrhovatel a) namítal, že podle VVURÚ budou nižší desítky objektů nadlimitně zasaženy hlukem z VRT s tím, že AZÚR nenavrhuje žádná efektivní protiopatření. Touto argumentací se soud obsahově zabýval již shora. Soud doplňuje, že z Obrázku 41 na str. 83 VVURÚ lze seznat, že se městys nachází na samém okraji koridoru VRT. Pouze v případě zvolení nejméně příznivé trasy VRT dojde k zasažení východního cípu městyse hlukem. Zde se nachází zástavba rodinných domů, kterou bude od VRT oddělovat pole. Tento model šíření hluku však vychází pouze z útlumu vzdáleností (str. 78 VVURÚ) bez korekce, která může nastat v případě uplatnění protihlukových opatření popsaných na str. 78 VVURÚ na příkladu francouzských TGV. Užitím opatření lze VRT odhlučnit tak, aby území městyse nebylo zasaženo nadlimitním hlukem (totožný závěr viz str. 81 VVURÚ při zohlednění 3 m vysoké protihlukové stěny, který není v návrhu nijak rozporován). Z hlediska podrobnosti požadované zásadami územního rozvoje proto nelze úspěšně tvrdit, že by v tomto případě byla nerealizovatelnost VRT zjevná. V konečném projektu a povolovacím řízení bude nutné zvolit takové řešení, které dotčené rodinné domy ochrání. K tak detailnímu posouzení neslouží AZÚR.
245. Pro námitky zbývajících navrhovatelů platí shodně jako pro námitky navrhovatele a), že vůbec neberou v úvahu obsah VVURÚ rozlišující mezi hlukovou zátěží vyznačenou na jednotlivých leteckých mapách (Obrázky 39–51 VVURÚ) pro nejméně příznivé řešení VRT bez využití protihlukových bariér a mírou nadlimitní hlukové zátěže spočítané po zohlednění základní protihlukové ochrany ve formě třímetrové protihlukové stěny umístěné vedle nejméně příznivé trasy VRT. Rozlišování těchto dvou situací je pro vyhodnocení důvodnosti námitek zásadní. Aby mohla námitka proti vymezení plochy/koridoru jakékoliv dopravní infrastruktury uspět již na úrovni územního plánování, musí důvodně zpochybnit, že bude vůbec možné daný záměr realizovat bez překročení hlukových limitů, což není případ projednávané věci.
246. Navrhovatel b) poukazoval na to, že nadlimitním hlukem z VRT budou zasaženy nižší desítky objektů, zejména v části Bedřichov a Miletice u Nepoměřic. S tím nelze souhlasit. Při porovnání veřejně přístupných map z portálu mapy.com (pozn. soudu: při jednání provedeny důkazy snímky obrazovek, na kterých jsou zobrazeny obce Miletice, Nepoměřice a Bedřichov) s Obrázky 47 a 48 na str. 86 VVURÚ je zřejmé, že Miletice u Nepoměřic se nachází mimo dosah volného šíření nadlimitního hluku z VRT stejně tak jako sídelní jádro obce Nepoměřice. Bedřichov pak na Obrázku 47 leží v blízkosti nápisu Miletice u Nepoměřic. V jeho případě je zjevné, že bez přijetí protihlukových opatření bude zasažena naprostá většina obytných objektů. Současně je ale z leteckých snímků zjevné, že případné posunutí VRT směrem na východ by vedlo k zasažení nepoměrně větší zástavby obce Chlístovice. Zvolené řešení tedy kvantitativně zasahuje menší množství objektů, byť koridor VRT leží na samé hraně obytné zástavby části Bedřichov. Schéma hluku z TGV na str. 78 VVURÚ pak nasvědčuje tomu, že v případě použití protihlukových stěn lze v tomto případě ochránit domy vzdálené více než 50 m od VRT před nadlimitním hlukem a není vyloučeno, že lze vést VRT koridorem tak, aby se omezil zásah hlukem při respektování východněji položených Chlístovic. Soud si je vědom toho, že pro účely navazujícího povolovacího řízení přetrvává riziko, že tato část obce bude i tak z části nadlimitně zasažena hlukem navzdory protihlukovým opatřením. Pro účely vymezení ZÚR však není VRT v tomto úseku zjevně nerealizovatelný. V tabulkách 23 a 24 na str. 81 VVURÚ není uveden žádný objekt v Nepoměřicích, který by měl být i při použití základní protihlukové ochrany při nejméně příznivé trase VRT zasažen nadlimitním hlukem 60 dB. Navrhovatel proti tomuto závěru nevznesl žádnou konkrétní argumentaci, kterou by jej zpochybnil. K tomu je třeba doplnit, že ZÚR požadují minimalizovat vlivy dopravních staveb na kvalitu obytného prostředí, zejména přednostním zajištěním minimalizace vlivů emisí a hlukové zátěže za tímto účelem v úsecích s prokázanými vlivy zajistit územní podmínky pro realizaci nezbytných ochranných opatření [článek 190 písm. a) ZÚR]. Současně platí, že záměry s možnými negativními vlivy na akusticky chráněné prostory návrhové či stávající lze do území umístit za předpokladu splnění povinností stanovených uvedenými právními předpisy (srov. vypořádání námitky č. 33 na str. 72 rozhodnutí o námitkách). Na úrovni zásad územního rozvoje se ale nejedná o nerealizovatelný záměr.
247. Navrhovatel c) tvrdil, že hlukem z VRT budou zasaženy vyšší desítky objektů. Na str. 87 VVURÚ tomu odpovídá Obrázek 49, podle kterého má být v případě neuplatnění protihlukových opatření zasažena nadlimitním hlukem horní polovina této obce. Na str. 81 VVURÚ je však uvedeno, že při uplatnění základní protihlukové ochrany (3 m vysoká protihluková stěna) v této obci žádné objekty nadlimitním hlukem zasaženy nebudou. V námitkách přitom chybí argumentace, která by tyto závěry zpochybňovala. V bodu 1115 návrhu je pouze uvedeno, že tento výklad působí nevěrohodně. Návrh v tomto ohledu neobsahuje konkrétní (proti)tvrzení nebo dokonce důkazní návrh, který by výsledné posouzení ve VVURÚ zpochybňoval. Za této situace soud nemůže nahrazovat pasivitu navrhovatele, který s ohledem na roční lhůtu pro podání návrhu na zrušení AZÚR měl dostatek času na precizaci své argumentace. Soud tak mohl toliko posoudit, že VVURÚ obsahuje logicky ucelenou argumentaci, podle které lze v mezích 200 m širokého koridoru VRT přijmout protihluková opatření, která ochrání území navrhovatele c) před nadlimitním hlukem.
248. Navrhovatel d) namítal, že hlukem z VRT budou zasaženy vyšší desítky objektů. Tomu odpovídá Obrázek 49 na str. 87 VVURÚ, podle kterého má být v případě neuplatnění protihlukových opatření zasažena nadlimitním hlukem přibližně západní polovina této obce. Na str. 81 VVURÚ je však uvedeno, že při uplatnění základní protihlukové ochrany (3 m vysoká protihluková stěna) v této obci žádné objekty nadlimitním hlukem zasaženy nebudou. Proti takovému vyhodnocení navrhovatel nic konkrétního nenamítal. Námitky postrádají jakoukoliv individualizovanou argumentaci, která by zpochybňovala správnost úvah obsažených ve VVURÚ.
249. Navrhovatel d) namítal, že je vybočení koridoru 2 km směrem na východ nesmyslné a překvapivé, avšak nijak nerozporoval konkrétní důvody, které k odchýlení od původní trasy vedly. Odpůrce v odůvodnění AZÚR vysvětlil, že „[d]opad na kulturní a civilizační hodnoty je minimalizován vedením trati, které se odlišuje od územní rezervy vymezení v aktuálně platných ZÚR SK, jelikož nové řešení odvádí trať dále od zastavěných částí obcí a snižuje její dopad na obyvatelstvo a samotná sídla, což je případ zejména v okolí Červených Janovic, kde vedení koridoru omezuje negativní dopady na obyvatelstvo a sídlo. (str. 3 odůvodnění AZÚR). Koridor vymezený jako územní rezerva byl aktuální před více jak 20 lety. Současný návrh koridoru VRT vychází ze Studie proveditelnosti, která měla mj. za úkol v co největší míře minimalizovat střety na trase VRT, zejména s obcemi (obytné budovy) a přírodním bohatstvím (chráněná území). Jedná se zejména o oblast v okolí Červených Janovic, kde trasa vymezená v původní územní rezervě ovlivňuje více obyvatel než trasa navržená ve studii proveditelnosti. (…) Nejvýznamnější odklon navrženého koridoru železnice od původní území rezervy je možno identifikovat v okolí Červených Janovic, kde je koridor veden východněji táhlým obloukem z důvodu vymístění tratě dál od Červených Janovic a omezení potenciálního křížení s navrhovaným koridorem silničního obchvatu této obce. Dále až k hranicím kraje koridor železnice pokračuje ve ploše původní územní rezervy. (str. 25 odůvodnění AZÚR). Vedení koridoru trasou západněji by se tak intenzivněji dotklo obce Červené Janovice, která je (porovnáním území na mapách - např. na obrázků č. 49 a č. 50 VVURÚ) výrazně větší než obydlené území navrhovatele d) (a jižněji pak obec Petrovice I). Přitom právě snaha o (kvantitativní) snížení dopadu na obyvatelstvo a sídla obcí (zejména větších Červených Janovic) a o omezení potenciálního křížení s navrhovaným koridorem silničního obchvatu obce Červené Janovice vedla k odchýlení trasy koridoru od stávající územní rezervy. Jak je pak zřejmé z porovnání jednotlivých map (vložených do jednotlivých obrázků VVURÚ), umístění VRT východněji by se dotklo jiných srovnatelně velkých obcí. Námitky navrhovatelů neobsahují žádnou konkrétní argumentaci, ze které by mohl soud dovodit, že by VRT (za použití ochranných opatření) byla v blízkosti obce Paběnice pro účely ZÚR zjevně nerealizovatelná.
250. Navrhovatel e) poukazoval na to, že hlukem z VRT budou zasaženy vyšší desítky objektů, zejména v částech Korotice, Lomec, Lomeček a v osadě Habřina (resp. v k. ú. Korotice a v k. ú. Lomec u Úmonína). K tomu soud uvádí, že podle Obrázku 49 na str. 87 VVURÚ nebude nadlimitním hlukem zasaženo centrum obce Úmonín a části Lomec a Lomeček. V případě neuplatnění protihlukových opatření dojde k zásahu nadlimitním hlukem pouze v okrajové části k. ú. Lomec u Úmonína a v k. ú. Korotice (přibližně jižní ¾ části tohoto území, včetně osady Habřina). Na str. 81 VVURÚ je nicméně uvedeno, že při uplatnění základní protihlukové ochrany (3 m vysoká protihluková stěna) a při nejméně příznivém vedení trasy bude v k. ú. Korotice nedostatečně řešená protihluková ochrana objektu č. p. 27 (v osadě Habřina) s tím, že bude nutné přesnější posouzení v povolovacím řízení. K tomuto soud v Katastru nemovitostí (pozn. soudu: soud si z vlastní iniciativy vyhotovil 4 výpisy z katastru nemovitostí k p. č. st 86, 87, 93, 94, které při jednání provedl k důkazu a založil do soudního spisu) zjistil, že objekt č. p. 27 (p. č. st. 86) je rodinným domem, který sousedí s jedním rodinným domem (p. č. st. 87) a dvěma objekty k bydlení bez čísla popisného a čísla evidenčního (p. č. st. 93 a st. 94). Z toho plyne, že byť VVURÚ chybně vychází pouze z dotčení jednoho objektu, ohrožení nadlimitním hlukem hrozí přitom čtyřem objektům. I na tyto situace však VVURÚ pamatuje. Nejenže požaduje minimalizaci vlivů na obytnou funkci a kvalitu obytného prostředí stávající zástavby včetně vytvoření územních podmínek pro realizaci nezbytných ochranných opatření v k. ú. Korotice, současně poukazuje na to, jakým způsobem to zajistit. Mimo protihlukové bariéry a protihlukové valy nabízí např. opatření u exponovaných objektů (zajištění nuceného odvětrání vnitřních chráněných prostor z důvodu nemožnosti větrání okny kvůli hlukové zátěži), případně odkup nebo změnu užívání objektů. (str. 114–115 VVURÚ). To považuje soud (i s ohledem na obecnost návrhu) za akceptovatelné. Nelze totiž odhlížet od toho, že vymezení koridoru do těchto míst vedla snaha o snížení dopadu na obyvatelstvo a sídla obcí (zejména podstatně větších Červených Janovic) a o omezení potenciálního křížení s navrhovaným koridorem silničního obchvatu Červených Janovic. Nelze hovořit o nerealizovatelnosti VRT.