{"html": "

Mezi námitky v územním řízení a poté i odvolací námitky a žalobní důvody patří žalobcem namítaný nesoulad s platným Územním plánem města Hradec Králové. Stavební úřad a poté i Krajský úřad v odvolacím řízení se touto námitkou podrobně zabývaly a jak vyplývá z dále uvedené podrobnější argumentace, předmětná stavba je v souladu s územním plánem. Podstatné pro posuzování souladu s územním plánem vlastní stavby multifunkčního centra je interpretace pojmu „stavby pro prodej a služby do 2000 m2 prodejní plochy“, který byl aplikován v daném případě nikoliv z izolovaného gramatického výkladu, ale z hlediska výkladu územního plánu podle jeho smyslu a účelu, a to v návaznosti na technická řešení polyfunkčních objektů, kdy rozhodující je typ maloobchodního a velkoobchodního prodeje a malometrážního a velkometrážního prodeje, resp. prodeje monosortimentního a prodeje více sortimentů. Z tohoto hlediska v porovnání s jinými požadavky územního plánu na umisťování velkometrážního maloobchodního prodeje bylo shledáno naplnění územního plánu při umisťování několika jednotek malometrážního a maloobchodního prodeje v polyfunkčním objektu. Připomínáme, že v obdobném případě již stavební úřad a Krajský úřad rozhodovaly v minulosti obdobně (polyfunkční objekt „Atrium“). Umístění parkovacího domu je v dané ploše železniční dopravy přípustné jako využití doplňkové a je nespornou skutečností, že parkovací dům není, jak tvrdí žalobce, určen k zajištění parkování pro multifunkční centrum, kde v samotné logické části multifunkčního centra je požadovaný počet parkovacích míst zajištěn, ale je primárně určen pro řešení stávajícího deficitu v území a funkci veřejného parkoviště pro potřeby Terminálu dopravy a Hlavního nádraží Českých drah a je budován z pohledu investora nadstandardně pro obecné potřeby města. Vzájemné propojení multifunkčního centra a parkovacího domu nadzemními koridory pro pěší vůbec nenarušuje hlavní funkci v úrovni terénu, tj. místní komunikaci pod těmito koridory a žalobcem uplatňovaný požadavek na zákaz tohoto technického řešení je zjevně proti smyslu vyloučení křížení pěší komunikace s komunikací pro automobilovou dopravu. Podrobnosti k souladu záměru s územním plánem jsou uvedeny v okruhu D přílohy tohoto vyjádření.

Žalobce, jak již bylo shora uvedeno, namítá nedostatky dokumentace předložené k územnímu řízení, a to jak z hlediska formálního – absenci vyhodnocení souladu s technickými požadavky na výstavbu, tak z hlediska věcného – rozpor s technickými požadavky na výstavbu, ale současně připojoval i námitky nedostatečných oprávnění autorů dokumentace. Všechny tyto námitky nemají oporu ve správním spisu, a jak je dále podrobně uvedeno v okruhu K, všechny požadavky právních předpisů v tomto směru žadatel, resp. projektant splnil.

Žalobce v odvolání uplatnil námitky podjatosti, a to jak pracovníků Magistrátu města Hradec Králové, tak funkcionářů Města Hradec Králové, a dále i pracovníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a současně funkcionářů Královéhradeckého kraje. Svou námitku odůvodnil zcela účelově zkreslenými argumenty o majetkovém zájmu Města Hradec Králové a Královéhradeckého kraje na grantu poskytnutém žadatelem pro občanská sdružení v sociální oblasti v daném území. Není třeba zdůrazňovat, že příjemcem dotace v žádném případě není ani Město Hradec Králové, ani Královéhradecký kraj, a že tedy není dán žádný přímý vztah mezi uvedenou činností žadatele a rozhodováním správních orgánů. Nehledě na to, že námitku podjatosti vůči stavebnímu úřadu neuplatnil žalobce v průběhu územního řízení, s pominutím toho, že uplatnil námitku i na funkcionáře územních samospráv, kteří se vůbec nepodílejí na rozhodovací činnosti, je třeba zdůraznit, že o námitce podjatosti oprávněné úřední osoby, která se bezprostředně podílela na vydání rozhodnutí krajského úřadu, bylo rozhodnuto v souladu se zákonem. Bylo jednoznačně konstatováno, že skutečnosti uváděné žalobcem, na základě kterých podal námitku podjatosti, nesvědčí pro poměr k věci nebo účastníkům oprávněné úřední osoby, aby měla takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Žalobcem požadované rozšíření na rozhodování o námitce podjatosti na další pracovníky krajského úřadu, kteří se bezprostředně nepodíleli na vydání předmětného odvolacího rozhodnutí, je zjevnou obstrukcí, která by při akceptaci této doktríny vedla k paralýze činnosti správních orgánů. Rozhodování o podjatosti ve čtyřech stupních s možností odvolání proti každému usnesení na základě zcela spekulativních důvodů by vytvořilo bezdůvodný nástroj pro šikanózní jednání žalobce. Trvání na tomto postupu by tak bylo bezbřehým formalismem, prakticky vylučujícím možnost spravedlivého posouzení věci.

K jednotlivým žalobním bodům uvádíme následující:

Žalobní body navazují na předchozí etapy zpochybňování záměru „AUPARK“ žalobcem ve fázích:

* územního řízení (všechny námitky, podané k datu opakovaného veřejného projednání dokumentace pro územní rozhodnutí příslušnému stavebnímu úřadu, se kterými se vypořádal ve vydaném rozhodnutí),

* odvolání se proti vydaným rozhodnutím o povolení výjimky a o umístění stavby (opakované a jinak formulované námitky z fáze územního řízení, podáno ve formě odvolání se ke KÚ KHK),

a v podstatě se v nezměněné věcné podstatě opakují i v předmětné žalobě; pouze jsou formálně přeuspořádány a v závěru každého žalobního bodu je nově uvedena citace ve smyslu: „všechny uvedené skutečnosti budou mít negativní vliv …… a způsobí nejprve oslabení, a následně devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice, ale i další zeleně podél příjezdových cest.“

Těžko lze nalézt obranu ve shora uvedených jasných případech, jako je vytýkaná absence hlukového posouzení, pokud je součástí dokumentace záměru (spisu) hluková studie; stejně tak vytýkané zastínění stávající zástavby záměrem, pokud je přiložena světelně technická studie s jasným závěrem, že i o realizaci záměru AUPARK jsou splněny legislativní požadavky a tedy k zastínění nedochází, a stejně tak v mnoha dalších případech.

V případech, kdy se forma žalobních bodů (zejména formulací podoby žalobního bodu, anebo jejím nepodstatným doplněním) odchyluje od původního znění námitek, uvádíme v následujícím textu doplňující komentář. V případech, kdy je podstata věci nezměněna a již byla dostatečně vysvětlena, je uveden pouze odkaz na již zmíněné tematické „okruhy“, které jsou pro přehlednost přílohou i tohoto vyjádření (jsou obsaženy i ve spisu odvolacího orgánu).

Je nutno zdůraznit, že tematické „okruhy“ nejsou v žádném případě doplněním dokumentace záměru, ale pouze přehlednou formou vysvětlení problematiky vzhledem ke vzneseným námitkám v souladu s tím, co bylo v dokumentaci již obsaženo, ale v případě námitek nepochopeno, anebo ještě v horším případě - tendenčně uchopeno.

Sumarizace témat žalobních bodů

SUBJEKTY V ŘÍZENÍ A VÝVOJ PROJEKTU V ČASE

žalobní body č. 17

Žalobce si zcela účelově vykládá přístup skupiny HB Reavis ke strategii projektových společností v souvislosti s tím kdo je stavebník, komu patří práva z územního rozhodnutí a kdo jsou budoucí servisní společnosti. Zároveň se snaží ukazovat na údajné procesní vady a postup projektu v čase. Územní řízení bylo dlouhé, ale po celou dobu bylo velmi úzkostlivě dbáno na dodržení zákonných povinností a to především na to aby nedošlo k rozšiřování záměru. Záměr byl měněn v průběhu, ale vždy jen v zákonem povolených mezích. Žalobní body dotýkající se těchto témat jsou stejně jako ostatní účelové a zavádějící, z našeho pohledu proto nedůvodné.

PROCESNÍ VADY A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

žalobní body 2, 17

Cílem žalovaného bylo projít celým řízením bez potíží. Jako budoucí stavebník a žadatel v územní řízení jsme úzkostlivě dbali na správnost postupů a dodržení jak stavebního zákona a správního řádu, ale i všech prováděcích vyhlášek s nimi spojených. Jsme přesvědčeni o správnosti postupů a celého průběhu územního řízení po celou dobu. Proto tvrdíme, že žaloba je v těchto bodech nedůvodná.

SOULAD S ÚZEMNÍM PLÁNEM

žalobní body 3, 17

Žalobce napadá soulad s územním plánem a to na několika úrovních. Podrobný rozbor je v následujících kapitolách, ale v úvodu je zřejmý z našeho pohledu jeden argument. Shodu s územním plánem jsme řešili před započetím celého projektu a to na úrovni vyjádření útvaru hlavního architekta, konzultací s právními odborníky na poli územního plánování. Pro tento fakt je vlastně potvrzujícím i precedenční stavba Atrium, která je podobného charakteru a je ve stejných plochách. V další části tohoto komentáře je k dispozici velmi přesný rozbor místy až zbytečně obsáhlý a ve všech bodech je jasná tato shoda. Shoda byla potvrzena ve fázi studie vlivu na životní prostředí, kde se tato shoda taktéž řeší, dále byla prokázána v územní řízení a potvrzena odvolacím řízením na Krajském úřadě pro Královehradecký kraj. Je zřejmé, že žalobce se opět tendenčně chápe zmanipulovaných faktů a proto je jeho žaloba v tomto ohledu nedůvodná.

VLIV NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

žalobní body 1, 5, 10, 12, 13, 14, 15, 17

Vlivy na životní prostředí jsou napadány v problematice údajně nevyhovující studie EIA a dále hluku a emisí. Žalobce napadá neplatnost a nedostatečnost studie vlivu na životní prostředí EIA a to jeho druhou část. Je jasné a bylo opakovaně prokázáno ať již stanovisky či rozhodnutími, že tzv. EIA 2 je prokazatelně zpracována na celek a posuzuje vliv na životní prostředí od celé stavby a ne jen na parkovací dům jak namítá obžaloba. Je zřejmé, že žalobce záměrně manipuluje s fakty a to opakovaně. V druhém bodě, kterým je situace stejně zřejmá, jsou napadány nedodržení normových hodnot hluku. Žalobce se opírá o základní hodnoty normového hluku a zcela záměrně zapomíná, že v centrálních částech města je přiznána tzv. „stará hluková zátěž“, která tyto základní hodnoty povyšuje. Projekt Aupark tyto hodnoty nejen nepřekračuje, ale má i rezervu. Nárůst hluku spojený s výstavbou tohoto projektu je nepatrný a to dokazují i hlukové studie a s tím spojená měření stávajícího stavu a simulace stavu budoucího. Žalobce opět záměrně manipuluje s fakty odborných posouzení a výpočtů a spoléhá na to, že čím větší množství námitek, odvolání a žalobních bodů je tím šance celý projekt zhatit či zdržovat. Ohledně rozptylu a exhalací je situace podobná. Žalobce zaměňuje veličiny, udává špatné hodnoty, používá měření, která provedl na svůj náklad, ale která nejsou provedena dle normové metodiky, manipuluje s fakty a využívá je ve svůj prospěch. Z výše uvedených důvodů opět konstatujeme, že problematika vlivu na životní prostředí je řádně vyřešena a proto jsou žalobní body nedůvodné.

DOPRAVA

žalobní body 2, 5, 6, 9, 10, 15, 17

Občanským sdružením je neustále napadáno dopravní řešení v lokalitě a označováno za nevyhovující, kritické, nadlimitní či dokonce zmanipulované. Nutno podotknout, že získání kladných stanovisek od dotčených orgánů, ať již je to odbor dopravy Magistrátu města či snad Policie ČR, předcházelo získání územního rozhodnutí. Před tímto rozhodnutím byly zpracovány posudky dopravně inženýrské posouzení lokality, které byly ještě na základě požadavků rozšířeny o širší oblast a jiné vstupy, dále byl zpracován bezpečnostní audit dopravního řešení opět na celou lokalitu, město si v rámci svého šetření či ověřování zadalo vlastní revizní dopravní posouzení a všechny tyto posudky a odborné výstupy potvrdily jednoznačně fakt, že dopravní posouzení není nevyhovující respektive je vyhovující a to dokonce s rezervou. Tyto fakta jenom potvrzuje kladné odvolací řízení na Krajském úřadě pro Královehradecký kraj. Z těchto důvodů musíme konstatovat a je naprosto zřejmé, že problematika dopravy je vyřešena a žalobní body, ve kterých se tato problematika vyskytuje, jsou nedůvodné.

PLÁNOVACÍ SMLOUVA A OKRUŽNÍ KŘIŽOVATKA KORUNA

žalobní body 2, 15, 16, 17

V žalobě je napadána problematika plánovací smlouvy a její údajné nevyhovující parametry a nedostatečnost schválení Radou města. Smlouva neobsahuje žádná ujednání týkající se majetku města, proto došlo ke schválení Radou a ne Zastupitelstvem města. Plánovací smlouva je uzavřena se žadatelem o územní rozhodnutí a nejen řeší všechny potřebné náležitosti, v některých bodech je dokonce uzavírá ve větším rozsahu než zákon ukládá. Návaznost na OK Koruna je v plánovací smlouvě zcela zřejmá. Řeší návaznost projektů a i stav, když by nedošlo k realizaci OK Koruna. Přesto je zřejmé, že v současné době je město připraveno začít stavět společně se startem výstavby Auparku, což je patrné z usnesení Zastupitelstva města i kroků spojených s přípravou rozpočtu a přípravy výběrového řízení. Žalobní body jsou nedůvodné.

PROJEKTOVÉ A TECHNICKÉ ŘEŠENÍ atd.

žalobní body 2, 4, 7, 8, 9, 11, 17

V dalších bodech žaloby je napadáno technické řešení projektu, nedostatečnost autorizací, zařízení staveniště, případně zásady organizace výstavby. Technické řešení projektu je propracované do detailů a v některých částech je řešení projektové dokumentace pro územní řízení na úrovni projektové dokumentace pro stavební řízení. Zároveň zařízení staveniště a zásady organizace výstavby jsou řešeny v rozsahu potřebném pro územní řízení. Žalobní argumenty jako nedostatečnost autorizace projektanta, požární řešení, nedostatečnost vyvěšení informace o územním řízení, přesahy na sousední pozemky, trysková injektáž apod. jsou jen důkazem o tom, že snahou žalobce bylo nashromáždit především obrovské množství žalobních bodů a jejich zmatečnost v žalobě je naprosto zřejmá. Ze všech výše uvedených důvodů jsem přesvědčení o nedůvodnosti žaloby a o správném rozhodnutí Krajského úřadu pro Královehradecký kraj.

OSTATNÍ

žalobní bod 18

Jednotlivé komentáře k žalobním bodům, které jsou na následujících stranách jsou pojaty většinou formou jednoduchého vysvětlení problematiky tam kde je to možné. Složitější a přesné materiály jsou v příloze komentáře k žalobě a jsou rozebrány v tzv. okruzích A-N. Tyto okruhy jsou stavebním materiálem na nejvyšší odborné úrovni pro vypořádání odvolání v proběhlém územním řízení a odvolacím procesu na Krajském úřadě pro Královehradecký kraj. Pro snadnější uchopení této odborné problematiky uvádíme v závorce za odkazem na okruh číslo strany kde je tato problematika v příloze vysvětlena do podrobností. V úvodu přílohy je uvedeno názvosloví a zkratky.

K žalobnímu bodu 1), uvedenému na straně 3 žaloby týkající se problematiky životního prostředí

Záměr „AUPARK“ se ve všech fázích řešení dokázal vypořádat s uvedenou problematikou v souladu s požadavky platné legislativy. Součástí dokumentace záměru jsou potřebné studie hluková a rozptylová s jasným vyhodnocením všech provozních stavů záměru (fáze realizace, fáze provozu) a závěrečným hodnocením; „AUPARK“ sám o sobě není s to způsobit tvrzenou devastaci jak zmiňované jírovcové aleje, tak i další zeleně podél příjezdových cest.

Problematika hluku: viz komentář v okruhu E_10 (strana 26 přílohy); E_11 (strana 28 přílohy); E_12 (strana 28 přílohy).

Problematika emisí: viz komentář v okruhu E_13 (strana 29 přílohy).

Problematika měření SZÚ: viz komentář v okruhu E_15 (strana 32 přílohy).

K žalobnímu bodu 2), konkrétně části plánovací smlouva začínající na straně 5 a končící na straně 6 žaloby

Plánovací smlouva uzavřená mezi žadatelem o územní rozhodnutí a Statutárním městem Hradec Králové neobsahuje ujednání o převodu či zastavení majetku, ani závazky města k vybudování veřejné infrastruktury, město se nebude nijak na ní finančně podílet a v důsledku toho k jejímu schválení postačí souhlas rady města a nenáleží do působnosti zastupitelstva ve smyslu § 102 odst. 3 zákona o obcích. Žadatel je jednou ze společností skupiny HB REAVIS a v průběhu přípravy došlo k dohodě mezi žadatelem a další společností z uvedené skupiny, tj. společností AUPARK Hradec Králové a.s., o přistoupení k závazku, na základě které byl uzavřen dodatek plánovací smlouvy. Na základě toho převzal žadatel veškerá práva a povinnosti z plánovací smlouvy od společnosti AUPARK Hradec Králové a.s. Plánovací smlouva má pouze tzv. „stvrzovací charakter“ a nezakládá žadateli žádná práva k nemovitému majetku obce tak, jak tvrdí žalobce (viz okruh G strana 49 přílohy).

K žalobnímu bodu 2), konkrétně části doprava v klidu začínající na straně 6 a končící na straně 7 žaloby

Uváděná námitka žalobce ohledně nedoložení výpočtu dopravy v klidu je nedůvodná (viz okruh F_8 – strana 40 přílohy).

Záměr AUPARK se ve všech fázích řešení dokázal vypořádat s uvedenou problematikou v souladu s požadavky platné legislativy. Součástí dokumentace záměru jsou:

* posouzení problematiky dopravy v klidu – komentář viz okruh F_8 (strana 40 přílohy),

* vypořádání se s požadavky všech citovaných souvisejících vyhlášek - části B a C dokumentace k žádosti o vydání ÚR,

* zhodnocení vlivu stavby z důvodu zvýšeného dopravního zatížení – viz zjišťovací řízení a komentář v okruzích F_30 ; F_31 (oba strana 46 přílohy)

* zaniklá parkovací místa v lokalitě Koruna – viz komentář v okruhu F_2 (strana 36 přílohy),

*počet parkovacích míst zaniklého parkoviště Koruna – viz komentář v okruhu F_2 (strana 36 přílohy).

Poznámka: PAD není provozně oddělitelná část stavby (není totiž bez zdrojů v MFC funkční), ale jedná se pevnou logickou součást záměru AUPARK jako celku.

Součástí spisu je navíc získané oficiální stanovisko provozovatele parkoviště Koruna (MMHK), které uvádí skutečně kolaudovaný / povolený počet parkovacích míst na ploše (výrazně nižší, než je skutečnost) a konstatuje, že zde nejsou žádná vyhrazená stání, které by bylo nutné po dobu realizace stavby náhradním způsobem zajišťovat. Podstatou věci je tedy dočasné zrušení kolaudovaných 170 parkovacích stání (po dobu výstavby – náhradní kapacity jsou aktuálně k dispozici v parkovacích domech, vybudovaných MMHK), ale je nutné zmínit také zajištění vykrytí deficitu 415 parkovacích stání po uvedení záměru AUPARK do provozu jako podmínku MMHK do investiční nabídky v roce 2007.

Překračování limitů PM10 – viz rozptylová studie, její závěry a komentář v okruhu E_13 (strana 29 přílohy).

K žalobnímu bodu 2), konkrétně části zdůvodnění dodržení OTP-obecných technických podmínek na straně 7 žaloby

Opakovaná námitka na „nedodržení OTP“ je nedůvodná.

Odkaz odvolatele na obecné technické podmínky je ve vztahu k aktuálně platné odborné terminologii irelevantní („OTP“ se týká pouze rozsahu vyhlášky č. 398/2009 Sb., zabezpečující bezbariérové užívání staveb).

Obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby pro navrhovanou stavbu jsou v plném rozsahu splněny a vyhodnocení jejich splnění je obsaženo v textových částech dokumentace a je přímo dále zřejmé z výkresové části dokumentace.

K žalobnímu bodu 2), konkrétně části chybějící souhlasy správců inženýrských sítí na straně 7 žaloby

Žádost o vydání územního rozhodnutí byla úplná a byly k ní připojeny všechny požadované platné doklady zejména vyjádření vlastníků dotčené dopravní a technické infrastruktury podle § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Stavební zákon nepožaduje předložení všech potřebných smluv o smlouvách budoucích, popř. smluv o uzavření smluv o zřízení věcného břemene s vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury pro připojení se na ni tak, jak je to vytýkáno v uplatněné námitce. Z hlediska možnosti připojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu je rozhodující stanovisko příslušných vlastníků (popř. správců nebo provozovatelů) o kapacitách nebo podmínkách připojení. Odlišná je situace u požadavků na vybudování nové části veřejné dopravní a technické infrastruktury nebo její úpravy, kdy stavební zákon podle § 88 vyžaduje předložení plánovací smlouvy.

Domněnka uvedená v námitce, podle které nelze „legitimně použít stanoviska vlastníků sítí technické infrastruktury, kdy nositelem práv z daného stanoviska nebo smluvního ujednání je subjekt odlišný od žadatele, pokud se nejedná o právní nástupnictví, ve smyslu Obchodního Zákoníku“ je nesprávná. Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury jsou vydávána „ve věci“ – k záměru umisťované stavby, tj. z hlediska možností daných kapacit této infrastruktury a podmínek připojení na ně. Předmětem územního řízení nejsou ze zákona smluvní vztahy mezi žadatelem a vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury o dodávkách médií apod., ale jde zásadně o územně technické možnosti připojení se na existující infrastrukturu. Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury vydávána „ve věci“ – k záměru umisťované stavby, jsou tedy platná pro umisťování příslušné stavby, pokud se její účel užívání, podmínky umístění a nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu nemění.

Tvrzení žalobce, že řada ze souhlasů správců inženýrských sítí pozbyla platnosti a nebyla obnovena, se nezakládá na pravdě a je ve zjevném rozporu s obsahem spisu.

Skutečnost, že některé ze souhlasů správců sítí – smlouvy – jsou vystaveny na AUPARK Hradec Králové a.s., nikoli na žadatele, vychází z logiky věci a vzájemných vztahů společností skupiny HB REAVIS, které byly v řízení náležitě doloženy vzájemnými smluvními vztahy.

Problematika smluv se správci technické infrastruktury je podrobně rozvedena v okruhu G_1 – smlouvy o smlouvách budoucích (strana 49 přílohy)

Problematika vztahů jednotlivých společností tvořících skupinu HB REAVIS je podrobně rozvedena okruhu A – identifikace žadatele o ÚR.

K žalobnímu bodu 2), konkrétně části hodnocení zvýšeného dopravního zatížení na straně 7 žaloby

Opakovaná námitka ohledně nedostatečného vyhodnocení zvýšeného dopravního zatížení v dopravně inženýrském posouzení, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je nedůvodná. Doprava, generovaná ze záměru AUPARK jak v době realizace stavby, tak po jejím dokončení a uvedení do provozu spolu se zohledněním souvisejících předpokladů, je podrobně posouzena dvěma „Dopravně inženýrskými posouzeními“, které jsou obsaženy ve spisu, a jsou vyhodnoceny jako nekonfliktní s dodržením všech normových hodnot a to dokonce s rezervou.

Problematika Dopravně-inženýrského posouzení pro fázi realizace: viz komentář v okruhu F_30 (strana 46 přílohy).

Problematika Dopravně-inženýrského posouzení pro fázi provozu: viz komentář v okruhu F_31 (strana 46 přílohy).

K žalobnímu bodu 2), konkrétně části nedovolené zásahy na sousední pozemky na straně 7 a 8 žaloby

Tvrzení žalobce, že dochází k nedovoleným zásahům na sousední pozemky, není pravdivé, přestože je jím uplatňováno systematicky již od podání první z jeho námitek vůči rozhodnutí o umístění stavby, a to navzdory skutečnosti, že mu bylo žadatelem a projektantem opakovaně vysvětleno a prokázáno (během obou nařízených veřejných ústních jednání), že v dokumentaci pro územní rozhodnutí, která byla podkladem pro vydání územního rozhodnutí, uváděné budovy ani pozemky nejsou dotčeny zajištěním výkopové jámy a šikmými kotvami zápor; v kritických případech (těsný kontakt se sousedními objekty) jsou v řešení navrženy pilotové stěny bez šikmých kotev pod sousední pozemky. Jako podpůrný argument svědčí i to, že vlastnící sousedních pozemků nic nenamítají, což potvrzuje to, že žádné kotvy zde nejsou.

Dotčení sousedních pozemků nepřichází v úvahu, žalobce předpokládá použití jiného řešení jiného než v dokumentaci uvedeného, technickým řešením záměru AUPARK, skutečně podle dokumentace sousední pozemky nejsou dotčeny (komentář v okruhu K_6 – strana 66 přílohy).

K žalobnímu bodu 3), začínajícího na straně 9 slovy „ Zaráží nás reakce….“ a končícího na straně 10 žaloby slovy „………přírody a krajiny“ týkající se problematiky územního plánu

Podle dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „AUPARK, Hradec Králové – Multifunkční centrum a parkovací dům“ má být stavba umístěna v plochách:

parkovací dům – „Plochy pro železniční dopravu – ŽD“,

propojení parkovacího domu a vlastního objektu multifunkčního centra – „Plochy pro motorovou dopravu – komunikační síť - MD1“,

multifunkční centrum – „Plochy městského a obvodního centra – MC“.

V plochách pro železniční dopravu je vymezeno přípustné hlavní využití pro tratě a vlečky, železniční stanice, nádraží a ostatní provozy související s železniční dopravou. V rámci doplňkového využití je možno umisťovat garáže pro osobní, nákladní a speciální vozidla, odstavné a parkovací plochy pro osobní a nákladní automobily, speciální vozidla, motorky a kola.

Z hlediska vymezení pojmů „přípustné využití doplňkové“ v části A.11.1. písm. c) závazné části Územního plánu města Hradce Králové se jedná o takové využití, které v dané funkční ploše umožňuje povolovat a umisťovat stavby, jejich změny, jejich užívání a rozhodovat o využití území, které nejsou plošně a významově rozhodující, ale slouží k doplnění hlavní funkce a k dosažení optimálního funkčního využití dané plochy. Navrhovaná stavba parkovacího domu rozhodně plošně ani významově nepřesahuje hlavní funkci, ale naopak - slouží k doplnění této funkce a co je podstatné, slouží k dosažení optimálního využití daného území v širším slova smyslu. Současně navrhovaná část stavby a parkovacího domu je umisťována jako součást přípustného využití plochy pro železniční dopravu a je z hlediska dopravních návazností považována za nezbytné vybavení pro obsluhu dané lokality (cíl a zdroje dopravy – Terminál hromadné dopravy, Hlavní nádraží Českých drah v Hradci Králové a multifunkční centrum AUPARK).

Umístění části stavby parkovacího domu je ze shora uvedených důvodů proto v souladu se stanoveným funkčním využitím, protože v rámci přípustného doplňkového využití je možné umisťovat v této ploše rovněž garáže pro osobní vozidla, kterými jsou také objekty vícepodlažních hromadných garáží.

Projekt AUPARK představuje multifunkční centrum s parkovacím domem, ve kterém jsou ve třech nadzemních podlažích ve stavbě s velkým vnitřním prostorem probíhajícím přes všechna patra (v atriovém řešení) pasáže s obchodními jednotkami o výměře od cca 20 m2 do cca 1100 m2 a plochy pro zábavu, služby, stravovací provozy. V rámci stavby jsou určeny také plochy pro administrativu a pro bydlení s doplňujícím parkováním v podzemních podlažích. Obchodní jednotky v multifunkčním centru mají charakter maloobchodního malometrážního prodeje, který splňuje požadavky pro začlenění tohoto různorodého a rozmanitého typu prodeje do městského a obvodního centra.

Projekt AUPARK realizuje přípustné funkční využití hlavní pro stavby pro administrativu, pro stavby pro kulturu a pro stavby pro veřejné stravování, u kterých nejsou stanovena žádná další omezení, tzn., ani maximální plošné výměry jednotek nebo staveb, počet staveb v dané funkční ploše a mohou být tedy teoreticky umisťovány v jakémkoliv rozsahu. Naplnění tohoto funkčního využití je tedy bez jakýchkoliv pochybností. Jestliže územní plán připouští v dané ploše umístění stavby s určitou funkcí, pak je přípustná jejich racionální integrace variabilně do jedné nebo více staveb, pokud nejsou stanoveny jiné omezující podmínky. Takové stanoví Územní plán města Hradec Králové pouze pro integrace funkce bydlení a ostatních funkcí v integrovaných bytových domech. Jinak územní plán nestanoví, jestli se mají v dané ploše realizovat všechna přípustná hlavní využití nebo v jakém poměru, ani jakým způsobem mají být stavby technicky řešeny. Všechna jsou si z tohoto hlediska rovna a mohou být realizována s podmínkou, že stanovené druhy občanské vybavenosti budou integrovány do nebo smíšeny s funkcí bydlení.

Stavební úřad použil tzv. teleologický výklad vycházející z nálezu Ústavního soudu III. ÚS 258/03 k § 35 občanského zákoníku, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že „soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to umožňuje / vyžaduje ze závazných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj právní základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku“. Stavební úřad proto zkoumal soulad umístění multifunkčního centra ze shora uvedeným funkčním regulativem z hlediska smyslu a účelu této funkční regulace plochy městského a obvodního centra s Územním plánem města Hradec Králové. Přitom vycházel ze smyslu a účelu regulace staveb pro prodej i pro jiné plochy v tomto územním plánu.

Posouzení souladu navrhovaného projektu s územně plánovací dokumentací je základním úkolem stavebního úřadu v územním řízení podle ustanovení § 90 písm. a) stavebního zákona. Stavební úřad dospěl k závěru při použití shora uvedeného výkladu územního plánu z hlediska jeho smyslu a účelu, že umístění stavby „AUPARK – Multifunkční centrum a parkovací dům“ v ploše určené závaznou částí Územního plánu města Hradec Králové pro plochy městského a obvodního centra není v rozporu se stanoveným funkčním využitím. Řešení komunikačního propojení s parkovacím domem v ploše pro motorovou dopravu (nad touto plochou) – komunikační síť není v rozporu se stanoveným funkčním využitím podle závazné části Územního plánu města Hradec Králové. Stavební úřad rovněž ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu přihlédl k tomu, že v obdobném případě vydal dne 14.3.2006 pod č.j. 24010/06/HA/BU územní rozhodnutí o umístění stavby polyfunkčního objektu Amadeus s tržištěm a komunikacemi, které bylo v odvolacím řízení změněno rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 23.3.2007, č.j. 2335/6/ÚP/2006/ÚL tak, že výrok územního rozhodnutí byl nahrazen novým výrokem o umístění stavby v ploše městského a obvodního centra.

Umístěním a provedením této místní obslužné komunikace dojde nepochybně k naplnění účelu daného pro vymezený koridor územním plánem. Stavební úřad se proto zabýval otázkou, kdy uvedeným řešením je takto v souladu s územním plánem vyčerpána funkce vymezeného koridoru, zda je možné jeho zbytkové části využít pro navazující resp. sousedící funkční plochy. Jednoznačný závěr vede k tomu, že to není v rozporu s cíli daného územního plánu, neboť ten z hlediska své podrobnosti a technické úrovně zpracování nemůže definitivně řešit konkrétní umístění jednotlivých dopravních staveb a stanovit jejich přesné technické parametry, protože územní plán v tomto ohledu vytváří pouze předpoklady pro jejich umisťování. Pokud tedy dojde ke splnění požadavků územního plánu kladených na dopravní řešení v rámci vymezeného koridoru – ploch pro motorovou dopravu – komunikační síť – MD 1 a jeho vyčerpáním pro umisťovanou místní obslužnou komunikaci s technickými parametry, které vyhovují platným právním předpisům, ČSN a stanoviskům příslušných dotčených orgánů, je možné zbytkové části koridoru využít pro navazující funkce na sousedních plochách přilehlých k umisťované, resp. již umístěné místní obslužné komunikaci. Postup při posuzování funkčního využití ploch v rámci jejich hranic upravuje platný Územní plán města Hradec Králové v části A.11.2.2.2. písm. b) strana 9. Za upřesnění hranice funkční plochy se považuje pouze úprava vycházející z vlastnosti funkční plochy nepostižitelné v podrobnosti měřítka výkresu B.2.- tj. 1 : 5000 mimo jiné na základě zpřesnění hranic podle dokumentace nových tras komunikací. Z uvedeného vyplývá, že pokud dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění pozemní komunikace prokáže při jejím umístění splnění všech technických požadavků, které se na ni vztahují, je možné provést úpravu hranic funkčních ploch mezi touto pozemní komunikací a navazující funkční plochou jiného funkčního využití. V daném případě je umístění nové místní obslužné komunikace MO 2 – ulice Zamenhofova zcela v souladu se všemi technickými požadavky a je s ohledem na navrhované umístění sousedních staveb zcela bezkonfliktní bez jakéhokoliv přesahu do této pozemní komunikace a je proto v souladu s územním plánem možné provést upřesnění hranice funkčních ploch shora popsaným způsobem. Využití menší plochy vymezeného území pro řešenou funkci není v rozporu s územním plánem, neboť ten z hlediska své podrobnosti a technické úrovně zpracování nemůže definitivně řešit konkrétní umístění jednotlivých dopravních staveb a stanovit jejich přesné technické parametry, protože územní plán v tomto ohledu vytváří pouze předpoklady pro jejich umisťování.

POZNÁMKA: pro přehlednost je v dokumentaci k žádosti o vydání ÚR používána terminologie nová Zamenhofova, protože aktuálně je Zamenhofova ulice vedena prostorem parkoviště Koruna a z pohledu stavebníka bylo potřeba tyto prostory jasně textově odlišit.

K žalobnímu bodu 4), na straně 11 žaloby týkající se problematiky technického řešení projektu

Mylné tvrzení žalobce o tryskové injektáži pod sousedními pozemky, použité právě pro podchycení základů sousedních staveb, je ve vztahu k doloženému projektovému řešení umístěného záměru AUPARK zavádějící; rozsah tryskové injektáže byl na žádost stavebního úřadu v dokumentaci přesně vymezen a opakovaně žadatelem a projektantem vysvětlen během obou nařízených veřejných ústních jednání.

Dokumentace záměru v případě zajištění výkopové jámy s úrovní dna pod základovou spárou sousedních objektů a v případě hlubinného zakládání pracuje s pojmy berlínská stěna, pilotová stěna a trysková injektáž; v případě kontaktně stojících sousedních objektů a pozemků v soukromém vlastnictví je zajištění jámy řešeno pilotovými stěnami. Trysková injektáž je použita v případech dílčích prohloubených částí výkopové jámy a uvnitř jejího obrysu z důvodu utěsnění základové spáry proti průniku podzemní vody, pokud je dno dílčího výkopu pod její hladinou. Podrobnost a míra této informace samozřejmě přesahuje úroveň územního řízení; zásadně nejsou a nebudou dotčeny sousední pozemky realizací výkopové jámy. Dotčení „sousedních“ pozemků je jen umístěním staveb technické infrastruktury, kde je to v řešení jasně uvedeno, (tj. v případech tras technické infrastruktury, kdy jsou potřebná práva k pozemkům zajištěna (viz také komentář v okruhu K_6 – strana 66 přílohy).

K žalobnímu bodu 5), konkrétně části začínající na straně 12 žaloby slovy „Opakujeme, že EIA…“ a končící na straně 13 žaloby slovy „….. nebylo předloženo“ týkající se problematiky životního prostředí a dopravního řešení

Citovaná pochybení dokumentace EIA (salámová metoda posuzování) byla opakovaně vyvrácena souhlasným stanoviskem odboru životního prostředí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (viz komentář v okruhu E_5 – strana 26 přílohy).

Polemika o rozsahu původně uvažovaného (2008) a aktuálně projednávaného záměru (v roce 2012) v územním řízení je tendenční. Podoba záměru se samozřejmě v území vyvíjela; v prvopočátku počítala se zachováním provozu objektu „Celnice“ a v ploše „Koruna“ jej respektovala, následně došlo k odkoupení tohoto objektu a změně názoru na možnost jeho dalšího využití – objekt se bude demolovat a uvolněnou plochu lze využít pro multifunkční centrum.

Dokumentace ke zjišťovacímu řízení předvídala budoucí využití pozemku objektu „Celnice“, a proto byl posouzen maximální možný rozsah záměru ve vymezených hranicích území (k naplnění maximálních předpokladů nakonec nedošlo a aktuálně umístěný záměr je menší a nenaplnily se tyto maximální předpoklady).

Chronologie vývoje záměru a jeho kapacit je patrná z textu okruhu B_2 (strana 5 přílohy).

Vliv dokončení dálnice D11- viz dopravně inženýrské posouzení záměru AUPARK (součást dokumentace záměru / spisu), a okruh F_23 (strana 44 přílohy).

K žalobnímu bodu 5), konkrétně části na straně 13 žaloby začínající slovy “Kromě toho doplňujeme…“ a končící slovy „….. přírody a krajiny“ týkající se problematiky životního prostředí a dopravy

Uváděná námitka nedostatků v posuzování vlivů na životní prostředí je nedůvodná a problém křižovatky „Pražská / Za Škodovkou“ vytržený z kontextu posouzení.

Vliv stavby na provoz křižovatky „Pražská / Za Škodovkou“ – viz komentář v okruhu F_25 (strana 45 přílohy).

Nárůst intenzit dopravy v lokalitě po zprovoznění MFC Koruna a sousedícího parkovacího domu nebude natolik dramatický, jak tomu bývá u obchodních center postavených „na zelené louce“. V případě MFC Koruna totiž dojde ke zrušení stávající kapacity parkovacích stání a celkový počet parkovacích stání v MFC Koruna a PAD (1 232) tedy není absolutním přírůstkem počtu parkovacích míst v lokalitě

V Pražské ulici dle dopravního modelu („Dopravně-inženýrské posouzení multifunkčního centra Koruna v Hradci Králové: Aktualizace k 1/2010“, CityPlan, 1/2010) dojde po zprovoznění MFC Koruna a sousedícího parkovacího domu ke stagnaci dopravy (tj. změna profilové intenzity dopravy bude zanedbatelná), tudíž lze očekávat, že dopravní situace v křižovatce „Pražská / Za Škodovkou“ nebude zhoršená.

Konkrétně poznámky k textu žaloby:

„Je již nyní přetížena“ – jedná se o subjektivní názor, který se může od stanoviska odborného posudku výrazně lišit.

„Po zprovoznění AUPARK bude neprůjezdná“ – Jedná se o světelně řízenou křižovatku, tudíž i podřízené dopravní proudy budou pravidelně dostávat zelený signál a možnost projet křižovatkou. O neprůjezdnosti jako takové (ve smyslu absolutního znemožnění projetí křižovatkou) tedy nemůže být řeč.

K žalobnímu bodu 6), od strany 13 do strany 16 žaloby týkající se problematiky dopravy

Námitka ohledně nepřipojení záměru do dopravní infrastruktury se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny a je nedůvodná, neboť z dokumentace je zřejmé, že připojený je.

Problematika připojení záměru AUPARK do stávajícího komunikačního systému a Gočárovy třídy po realizaci OK Koruna je v dokumentaci zcela jasně vypořádána – podmínkou uvedení záměru AUPARK do provozu je již zprovoznění OK Koruna.

Záměr AUPARK s realizací OK Koruna počítá, navazuje na úpravy dopravní i technické infrastruktury, které jsou v ní řešeny, koordinuje nyní reálný vztah souběžného provádění obou staveb (viz také aktuální vyjádření městského investora).

Případ, kdy by městský investor OK Koruna akci včas nepřipravil nebo nerealizoval, je ošetřen v plánovací smlouvě - viz také komentář v okruhu G (strana 49 přílohy).

Zpochybňovaný dopravně inženýrský průzkum a bezpečnostní analýza byly posouzeny dotčenými orgány (odborem dopravy MMHK a DI Policie ČR) a akceptovány bez dalších podmínek; z tohoto pohledu není co doplňovat (viz komentář v okruhu F_30; F_31- strana 46 přílohy; F_40- strana 48 přílohy).

Původní stanovisko odboru dopravy MMHK k otázce zásobování záměru AUPARK bylo na základě vysvětlení projektanta záměru doplněno kladným stanoviskem – viz komentář v okruhu F_12 (strana 42 přílohy).

Stanovisko Dopravního podniku k přeložce trakčního vedení, navazujícího na přeložku trakce v rámci OK Koruna, bylo všemi účastníky řízení pochopeno v tom smyslu, jaký ve skutečnosti mělo mít. Pokud by se OK Koruna (se všemi svými souvisejícími objekty technické infrastruktury) nerealizovala, nebude záměr AUPARK uveden do provozu (nebude vydán kolaudační souhlas).

Připojení „Nové“ Zamenhofovy do Gočárovy třídy odpovídá přesně intencím schválené změny stavby OK Koruna (viz komentář v okruhu F_5 – strana 37 přílohy).

Rozhodnutí o připojení stavby jsou již získána, sjezdy budou v souladu s aktuální legislativou stavebně povoleny jako součást komunikací (viz komentář k okruhu F_6 – strana 38 přílohy).

Dopravně inženýrský průzkum byl spolu s bezpečnostní analýzou vyžádán dotčenými orgány a radou města, takto byl předložen, posouzen a vyhodnocen jako vyhovující. Ze strany města byl dokonce zadán oponentní posudek k oběma materiálům (ČVUT Praha), který potvrdil věrohodnost a správnost závěrů dopravně inženýrského průzkumu a bezpečnostní analýzy. Vyjádření odboru dopravy MMHK a DI Policie ČR se na oba materiály odkázala; z pohledu žadatele se v žádném případě nejednalo o tajené materiály a oba jsou na MMHK k dispozici.

Nová Zamenhofova je jasně klasifikována jako místní komunikace (viz komentář k okruhu F_3 – strana 36 přílohy). Věta v projektové dokumentaci, ve které se objevuje citovaný výraz „účelová komunikace“ , je (dle našeho zjištění) pouze tato: „V současné době je stávající část Zamenhofovy dostupná pouze přes účelovou komunikaci vedoucí podél parkoviště z Puškinovy ulice“. Žalobce tedy „účelově“ situaci zkresluje.

K žalobnímu bodu 7), od strany 16 do strany 17 žaloby týkající se problematiky technického řešení projektu

Záměr AUPARK je řádně a funkčně napojen na technickou a dopravní infrastrukturu a vyjádření vlastníků a provozovatelů této infrastruktury byla v případě podání žádosti o vydání územního rozhodnutí aktuální a platná (viz komentář v okruhu N – strana 71 přílohy).

Tvrzení žalobce, že stavba nemá zajištěno napojení na sítě technické infrastruktury, protože propadla stanoviska ČEZ a smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě, se nezakládá na pravdě. Žalobce účelově uvádí nesplnění jedné z podmínek uvedené smlouvy, z čehož vyvozuje pozbytí platnosti této smlouvy, přičemž však ignoruje jiné ustanovení této smlouvy, které toto vylučuje. Platnost smlouvy se prodlužuje při okolnostech, které žadatel nemůže ovlivnit, čímž prodlužování vydání územního rozhodnutí je. Vzhledem ke skutečnosti, že stavebník splnil veškeré podmínky, které mohl objektivně ovlivnit, (také uhradil příslušnou část připojovacího poplatku), jsou smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě, stejně jako stanovisko k žádosti o připojení; platné.

Tvrzení žalobce, že žadatel nedoložil veškerá potřebná platná stanoviska vlastníků sítí technické infrastruktury a že doložená vyjádření pozbyla platnosti, se nezakládá na pravdě a je ve zjevném rozporu s obsahem spisu. Pro územní řízení byla zajištěna veškerá vyjádření správců technické infrastruktury a tato vyjádření byla v případě, že jejich platnost byla časově omezena, průběžně aktualizována, případně bylo zajištěno prodloužení jejich platnosti – jako např. u žalobcem citovaného vyjádření Elektrárny Opatovice.

K žalobnímu bodu 8), od strany 17 do strany 19 žaloby technického řešení projektu

Znovu uváděná námitka stran přesahů na sousední pozemky, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je nedůvodná.

Žalobce ve svých tvrzeních týkajících se „přesahů stavby“ účelově ignoruje objektivní stav vymezení stavebního pozemku územním rozhodnutím. Stavbou na stavbě je proto, že pod ní je vymezen stavební pozemek pro umístění dopravní stavby – komunikace Nová Zamenhofova. Tzv. nárožní „loď“ a vykonzolovaná část stavby směrem do Nové Zamenhofovy ulice (obojí podpírané sloupy) jsou rovněž celým svým průmětem součástí vymezeného pozemku pro umístění stavby. K přesahu stavby mimo vymezený pozemek pro umístění stavby dochází tedy skutečně pouze v případě architektonického prvku tzv. vlny ve 2.NP objektu, která dynamizuje fasádu objektu směrem do Puškinovy ulice a přes nároží objektu částečně i do Gočárovy a prvky markýzy nad vstupem do objektu a plastické prvky orámování velkoplošných okenních otvorů. Pro umístění uvedených přesahů stavby byla podána řádně odůvodněná žádost o povolení výjimky z ustanovení § 23 odst. 2 Vyhlášky č. 501/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů a výjimka byla udělena. S názory žalobce na architektonické řešení objektu se v žádném případě neztotožňujeme.

Architektonická vlna byla jasně definována již v roce 2007 (městem vypsaná soutěž o investiční nabídku na využití pozemku) a takto schválena odborem hlavního architekta MMHK.

Bezpečnostní odstupy komunikací 0,5 m jsou dodrženy tak, jak je prokázáno dokumentací záměru (viz komentář okruhu F_3 – strana 36 přílohy).

Problematika přesahů stavby je podrobně rozvedena v okruhu L_1(strana 68 přílohy) – přesahy stavby – povolení výjimky.

K žalobnímu bodu 9), na straně 19 žaloby týkající se problematiky dopravy a technického řešení projektu

Námitka, týkající se problematiky zařízení staveniště a průběhu výstavby naprosto ignoruje v dokumentaci uvedené skutečnosti, a je nedůvodná. Veškeré prováděcí vyhláškou požadované detaily řešení (napojení na energie, vstupy a vjezdy, kapacity) jsou v dokumentaci záměru řádně uvedeny stejně jako skutečnosti, že stavba bude prováděna z „oddáleného“ zařízení staveniště (viz komentář v okruhu J_1- strana 61 přílohy; J_2 – strana 63 přílohy).

Přístupy na sousední pozemky jsou jasně a řádně vypořádány jak po dobu výstavby, tak ve fázi provozování záměru AUPARK (viz komentář okruhu F_7 – strana 38 přílohy).

Počet parkovacích míst na stávajícím parkovišti Koruna byl opakovaně v průběhu řízení vysvětlen a prostým místním laickým šetřením lze zjistit, že v případě ze strany žalobce omílaného rušeného počtu 900 ps by automobily musely být uloženy ve třech vrstvách na sobě (viz komentář okruhu F_2 – strana 36 přílohy).

Problematika náhradního parkování (zřejmě po dobu výstavby záměru AUPARK- viz komentář v okruhu F_2 – strana 36 přílohy).

Součástí spisu je navíc získané oficiální stanovisko provozovatele parkoviště Koruna (MMHK), které uvádí skutečně kolaudovaný, tj. povolený počet parkovacích míst na ploše (výrazně nižší, než je skutečnost při neřízeném parkování) a konstatuje, že zde nejsou žádná vyhrazená stání, která by bylo nutné po dobu realizace stavby náhradním způsobem zajišťovat. Podstatou věci je tedy dočasné zrušení kolaudovaných 170 parkovacích stání (po dobu výstavby – náhradní kapacity jsou aktuálně k dispozici v parkovacích domech, vybudovaných městem), ale je nutné uvést také zajištění vykrytí požadovaného deficitu 415 parkovacích stání po uvedení záměru AUPARK do provozu jako podmínku města Hradec Králové z investiční nabídky z roku 2007; v tomto deficitu bylo jistě rušených 170 parkovacích stání logicky obsaženo.

K žalobnímu bodu 10), od strany 20 do strany 21 žaloby týkající se problematiky dopravy

Vytýkaná problematika o narušování pěšího provozu je v případě záměru AUPARK naprosto jasně vyřešena a námitka je nedůvodná (viz komentář k okruhu K_5 – strana 65 přílohy).

V žádném případě nedojde k citovanému narušení intenzivního pěšího provozu, po dobu realizace budou pěší převedeni dočasně do Gočárovy třídy a Puškinovy ulice. Po uvedení stavby do provozu:

- kapacita chodníku a zpevněné plochy v Nové Zamenhofově se oproti dnešnímu stavu zásadním způsobem rozšíří ve střední části přesahu MFC (až na cca 9,0 m celkové šířky)

- kapacita přilehlého k MFC chodníku podél Gočárovy třídy zůstává zachována,

- chodník podél Puškinovy třídy na straně MFC dnes neexistuje; po realizaci záměru se zde objevuje v dostačující šířce (4,25 m).

Jak je prokázáno výpočty v dokumentaci záměru, pro dopravu v klidu celého AUPARKU postačuje kapacita parkovacích míst pod dispozicí multifunkčního centra; zejména je námitka irelevantní v myšlence, že se záměr AUPARK skládá ze dvou staveb a druhá jmenovaná pomáhá splnit kapacitní požadavky pro dopravu v klidu. Záměr AUPARK se jako celek skládá ze dvou hmot, přisazených z obou stran k místní komunikaci Nová Zamenhofova, a takto jako celek je nutné ho posuzovat (viz komentář v okruhu B_4 – strana 8 přílohy a F_8 strana 40 přílohy).

Údajně podhodnocené údaje souvisejících hlukové a rozptylové studie vyhodnotil příslušný krajský úřad jako správné a odpovídající připravovanému záměru, čímž se jednoznačně vyrovnal s odvolacím důvodem.

K žalobnímu bodu 11), na straně 21 žaloby týkající se problematiky požárně bezpečnostního řešení projektu

Uváděná námitka na neřešení požární bezpečnosti, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je irelevantní.

Dokladované požárně bezpečnostní řešení obsahuje kromě standardně požadovaného rozsahu i posudky expertního charakteru a dílčí dokumentace vyhrazených požárních systémů tam, kde si to složitá stavba zasloužila (viz komentář v okruhu K_5 – strana 65 přílohy).

K ohrožení zbytků přírody požárem záměru AUPARK lze uvést, že souborem vybraných požárních zařízení, v záměru navržených, bylo docíleno, že požárně nebezpečný prostor vně obvodového pláště záměru AUPARK je 0 m; zbytky přírody tedy (v našem případě jírovcová alej) nemohou být ohroženy.

Poznámka: požární bezpečnost stavby neřeší riziko teroristického útoku nebo žhářství ve venkovním perimetru záměru; i pro minimalizaci rizika podobných případů je stavebníkem na obvodovém plášti záměru umístěn vnější kamerový systém s trvalou obsluhou a možností operativního zásahu po dobu 24 hodin denně.

K žalobnímu bodu 12), od strany 22 do strany 23 žaloby týkající se problematiky studií vlivu na životní prostředí EIA

Uváděná námitka na tzv. „dělenou metodu posuzování“, která se také přímo nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je nedůvodná.

Je samozřejmé, že žádný stavebník by se v případě typu navrhované stavby a citlivé lokality města Hradec Králové neodvážil žádné kontrolovatelné údaje zkreslit – tomu odpovídá i skutečnost, že práce na návrhu řešení záměru AUPARK začaly již v roce 2007 a bez přerušení stále pokračují.

Jak bylo vyjádřeno i příslušným odborem životního prostředí KÚ KHK – zjišťovací řízení se týkalo záměru jako celku a nedojde k ovlivnění životního prostředí tak, že by nebyly dodrženy legislativní požadavky (viz komentář v okruhu E_5 strana 26 přílohy).

K žalobnímu bodu 13), od strany 23 do strany 26 žaloby týkající se problematiky hluku

Uváděná námitka není k záměru AUPARK relevantní; dokumentace jako celek prokázala, že vliv záměru na stávající stav v území je v rozsahu hodnoty statistické chyby, a tedy neprůkazný. Aktuální hodnoty hlukové zátěže na Gočárově třídě jsou způsobeny dopravou, vedenou obousměrně v ose historické jádro města – Pražská po Gočárově třídě.

Součástí zjišťovacího řízení je neoddělitelně i hlukové posouzení vlivu stavby; hluková studie byla navíc ve fázi územního řízení aktualizována ve smyslu platné legislativy; opět se prokázalo, že stavba dodržuje všechny aktuální požadavky nařízení vlády č. 272/2011 Sb. (viz komentář v okruhu E_10 – strana 26 přílohy; E_12 – strana 28 přílohy).

K laickému vyjádření žalobce ohledně kvality Hodnocení zdravotních rizik (žadatel i příslušný hodnotící orgán odbor životního prostředí KÚ KHK ji považují za bezchybnou viz komentář v okruhu E_15-strana 32 přílohy).

Protihluková opatření na sousedních nemovitostech a stavbách - obsah žádostí o vydání územního rozhodnutí je transparentní.

K žalobnímu bodu 14), na straně 26 žaloby týkající se problematiky kácení dřevin

Žalobce opakovaně poukazuje na fakt, že stavba vyvolává potřebu kácení většího počtu dřevin rostoucích mimo les, než pro jaký bylo vydáno povolení kácení příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny. Pomineme-li skutečnost, že povolení kácení dřevin rostoucích mimo les není předběžnou otázkou pro územní rozhodnutí, nýbrž až pro stavební povolení (je tedy možné o jeho vydání žádat až po vydání územního rozhodnutí), nelze se nepozastavit nad neznalostí zákona, kterou občanské sdružení, hájící zájmy ochrany přírody a krajiny, svým postojem prokazuje. Zákon přesně specifikuje parametry dřevin, pro jejichž kácení je nutné povolení (parametrem je u souvislých keřových porostů jejich plocha a u stromů obvod kmene ve výšce 130 cm). Pro veškeré dřeviny, pro které zákon povolení kácení vyžaduje, bylo toto již uděleno. Jeden ze stromů navržených ke kácení povolení kácení dřevin nevyžaduje, neboť nedosahuje zákonem stanovených parametrů. Žalobce toto opakovaně ignoruje a vytváří účelově atmosféru nevypořádaného střetu záměru se zájmy ochrany přírody a krajiny.

K žalobnímu bodu 15), konkrétně části označené jako „Nedostatečná ochrana proti hluku“ od strany 26 do strany 29 žaloby

Opakovaně se ze strany žalobce jedná o záměrné zkreslování informací, které jsou předmětem řešení záměru, námitku považujeme za nedůvodnou.

V průběhu celého řízení stavebník prokazoval a následně v odvolacím řízení doložil stanovisky dotčených orgánů, že problematika hluku a vlivu na životní prostředí nikdy nebyla posuzována „salámovou metodou“ (zvlášť části MFC a PAD stavby), ale že nepřesně pojmenovaná dokumentace ke zjišťovacímu řízení pro PAD skutečně obsahuje vyhodnocení záměru AUPARK jako celku : MFC + PAD.

Hluková studie se zabývala jak posouzením venkovního, tak vnitřního chráněného prostoru.

S problematikou hluku souvisí ještě termín „Stará hluková zátěž“. Řešení záměru AUPARK prokázalo, že se jedná o území se starou hlukovou zátěží, kterému je ze zákona přiznána hodnota korekce [+20 (dB) viz nařízení vlády č. 272/ 2011 Sb., příloha č.3, část A], o kterou se navyšuje základní norma hlukového limitu. Žalobce tento fakt záměrně opomíjí.

Prakticky beze změny a jinými slovy se opakuje žalobní námitka 13) proti hlukovému posouzení vlivu záměru na lokalitu a zejména přístupu KHS KHK k této problematice a její vyhodnocení (viz komentář v okruhu E_10 – stran 26 přílohy; E_12 – strana 28 přílohy).

K žalobcem uváděné citaci: „absurdní údaj o hlukovém zatížení v lokalitě - v noční době - kdy dojde dokonce k dílčímu zlepšení stávající situace“ je třeba uvést, že údaj se opírá zejména o odhlučnění kolejiště nádraží realizovanou hmotou části PAD, a že žadatele a zřejmě ani orgán ochrany veřejného zdraví nikdy nenapadlo s tímto výpočty prokázaným stavem polemizovat.

K žalobnímu bodu 15), konkrétně části na straně 29 žaloby označené jako „Nedostatečná ochrana ovzduší/chybějící EIA)“

Opakovaná námitka na neřešení problematiky hluku, která se nedotýká předmětu ochrany přírody a krajiny, je svou formulací irelevantní.

Závěry zjišťovacího řízení jsou jednoznačné (viz komentář v okruhu E_2 ; E_4; E_5 – vše strana 26 přílohy).

Také o tyto závěry - a samozřejmě o dokumentaci k žádosti o vydání územního rozhodnutí, která je pochopitelně podrobnější než dokumentace „Návrhu stavby“, která byla ve zjišťovacím řízení posuzována – se opírají napadaná stanoviska příslušného odboru životního prostředí.

K žalobnímu bodu 15), konkrétně části od strany 29 do strany 30 žaloby označené jako „Negativní zhodnocení vlivu stavby na dopravní situaci“

Odbor dopravy MMHK si v průběhu územního řízení opakovaně vyžádal vysvětlení některých vztahů, které se pochopitelně u celkově náročné stavby a v daných podmínkách vyskytnou.

V tomto konkrétním případě bylo řešení provozu vysvětleno v potřebné podrobnosti a takto zpřesněné řízení je i obsaženo v dokumentaci záměru. Jak předložené informace, tak způsob řešení vyhodnotil odbor dopravy MMHK jako postačující a funkční.

Žalobce účelově vykládá upřesnění stanoviska silničního správního úřadu ze dne 27.7.2011 stanoviskem ze dne 31.10.2011 jako změnu názoru dotčeného orgánu „o 180°“ a namítá nezákonnost tohoto stanoviska. Naprosto ignoruje důvody, které k tomuto upřesnění vedly. Jak vyplývá ze spisu, zejména dokumentace k územnímu rozhodnutí, podmínka doložení vlastnických vztahů k parkovacím plochám pro zásobovací vozidla a zajištění dostatečného počtu těchto parkovacích ploch, kterou silniční správní úřad uvedl ve svém stanovisku ze dne 27.7.2011, vycházela z jeho nesprávného pochopení návrhu systému zásobování stavby, kdy mylně předpokládal nutnost existence těchto ploch. Po následném vysvětlení a upřesnění návrhu zásobování stavby žadatelem a projektantem, který vůbec nezahrnuje žádné externí parkovací plochy, pak dotčený orgán upřesněním stanoviska ze dne 31.10.2011 svoji původní podmínku vypustil, neboť, jak bylo prokázáno, je zcela nedůvodná.

Problematika zásobování stavby je podrobně rozvedena v okruhu J_3 – staveništní doprava (strana 63 přílohy).

K žalobnímu bodu 15), konkrétně části na straně 30 žaloby označené jako „Nesprávnost stanoviska odboru samosprávných činností …..“

Argumenty žalobce týkající se zrušení parkovacích míst na ploše stavby, kterými opírá svůj názor na „nesprávnost stanoviska odboru samosprávných činností města ze dne 11.10.2011“ jsou nepodložené a jeho závěry v této věci jsou ryze spekulativní. Objektivní stav parkování na ploše stavby byl zjištěn, vyhodnocen a v návrhu řešení stavby zohledněn, jak vyplývá z předložené dokumentace a z obsahu spisu.

Problematika dopravy v klidu je podrobně rozvedena v okruhu F_8 – Doprava v klidu z pohledu aktuální legislativy (strana 40 přílohy).

K žalobnímu bodu 15), konkrétně části od strany 30 do strany 31 žaloby označené jako „Neplatnost plánovací smlouvy“

Plánovací smlouva původně uzavřená mezi společností AUPARK Hradec Králové a.s. a Statutárním městem Hradec Králové neřeší jakékoliv nabývání/zcizování nemovitostí Statutárního města Hradce Králové. Podle ustanovení Plánovací smlouvy se Statutární město Hradec Králové nebude jakkoliv finančně podílet na vybudování veřejné technické a dopravní infrastruktury, která souvisí s výstavbou AUPARK. Plánovací smlouva má z pohledu Statutárního města Hradec Králové pouze tzv. „stvrzovací“ charakter. S ohledem na uvedené postačí k platnosti a účinnosti plánovací smlouvy a dodatku souhlas rady Statutárního města Hradec Králové, který byl podle bodu i) informací uvedených v plánovací smlouvě udělen plánovací smlouvě dne 18.5.2010 a podle bodu ii) informací uvedených v dodatku udělen dodatku dne 18. 10. 2011.

Plánovací smlouva je soukromoprávní smlouvou uzavřenou mezi subjekty soukromého práva, neboť zakládá, mění nebo ruší pouze práva a povinnosti stran v oblasti soukromého práva, nikoliv v oblasti veřejného práva. To ostatně potvrzuje také metodické doporučení Ministerstva pro místní rozvoj – Ústav územního rozvoje z června 2010 ve svém článku 2.4. Vzhledem k soukromoprávní povaze plánovací smlouvy je tedy možné na ni aplikovat veškeré principy soukromého práva, včetně pravidel, jež se týkají postoupení práv a převzetí povinností podle § 524 a násl. a § 531 občanského zákoníku.

Vzhledem k tomu, že Statutární město Hradec Králové podepsalo dodatek, ve kterém zároveň prohlásilo, že s převodem práv a závazků na žadatele souhlasí, byla podmínka pro platnost převodu práv a povinností z plánovací smlouvy dodatkem splněna.

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že společnost AUPARK Hradec Králové a.s. prostřednictvím dodatku k plánovací smlouvě řádně převedla veškerá svá práva a povinnosti z plánovací smlouvy na žadatele a žadatel převzal veškerá práva a povinnosti z plánovací smlouvy. Podrobnosti k problematice plánovací smlouvy, jejího dodatku a převzetí práv a povinností z nich jsou uvedeny v okruhu D (strana 19 přílohy).

K žalobnímu bodu 15), konkrétně části na straně 31 žaloby označené jako „Nedostatečnost dohody o přistoupení …………….“

Žalobce namítá, že prý žadatel neměl v době podání žádosti o územní rozhodnutí práva, která nabyla ze smluv s třetími osobami společnost AUPARK Hradec Králové a.s. a že z tohoto hlediska nevedla dohoda o přistoupení k tomu, aby je žadatel mohl nabýt. V této souvislosti je nutno uvést, že předmětem územního řízení nejsou smluvní vztahy mezi žadatelem a vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury o dodávkách médií apod., ale o územně technických možnostech připojení na tuto infrastrukturu. Obdobně i stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury jsou vydávána „ve věci“. Uvedená námitka žalobce byla již dříve vypořádána v rámci odvolacího řízení.

Žadatel činí většinu služeb pro tzv. projektové společnosti – v tomto případě společnost AUPARK Hradec Králové a.s. na základě nepřímého zastoupení, a to z důvodu koncernové politiky společností skupiny „HB REAVIS“. Žadatel jako poskytovatel a společnost AUPARK Hradec Králové a.s. jako objednatel proto mezi sebou uzavřeli smlouvu o projektovém managementu, která upravuje komisionářský závazek žadatele vstupovat svým jménem na účet společnosti AUPARK Hradec Králové a.s. s dodavateli a poskytovateli služeb v souvislosti s realizací AUPARK do smluvních vztahů a požádat o vydání územního rozhodnutí. Na základě této smlouvy ve znění dodatku č. 1 (článku 2.2) zároveň přešla veškerá práva a povinnosti a užitky vyplývající z územního rozhodnutí po právní moci předmětného územního rozhodnutí na společnost AUPARK Hradec Králové a.s.

Podrobnosti k problematice předmětu zkoumání územního řízení a koncernové úpravy jsou v okruhu G (strana 49 přílohy).

Žadatel a společnost AUPARK Hradec Králové a.s. nadto uzavřeli dohodu o přistoupení k závazku, na základě které společnost AUPARK Hradec Králové a.s. přistoupila ke všem závazkům, jež si v rámci projektu nasmlouval se třetími osobami žadatel a žadatel přistoupil ke všem závazkům, jež si nasmlouvala se třetími osobami společnost AUPARK Hradec Králové a.s. (dále jen „Dohoda o přistoupení“). Dohoda o přistoupení je soukromoprávní smlouvou uzavřenou mezi soukromoprávními subjekty podle § 534 občanského zákoníku. Uzavření dohody nemá žádné účinky vůči věřitelům závazků, k nimž bylo přistoupeno.

Žadatel je však povinen plnit závazky, jež si sjednal AUPARK Hradec Králové a.s. ve smlouvách se třetími osobami, za AUPARK Hradec Králové a.s. (místo AUPARK Hradec Králové a.s.), a AUPARK Hradec Králové a.s. je povinen plnit závazky, jež si sjednal žadatel ve smlouvách se třetími osobami, za žadatele (místo žadatele). Ačkoliv věřitelům takových závazků z dohody o přistoupení nevznikají žádná přímá práva, budou povinni přijmout plnění od žadatele i v případě, že mají smlouvu uzavřenu s AUPARK Hradec Králové a.s.. Pokud strana, která přistoupila k závazku, nesplní svou povinnost, jde pouze o vztah mezi žadatelem a AUPARK Hradec Králové a.s. a věřitele závazku se takové jednání nijak nedotkne, neboť plnění bude oprávněn požadovat stále po straně, která je stranou smlouvy s příslušným věřitelem. Podrobnosti k problematice k přistoupení k závazku jsou v okruhu D (strana 19 přílohy).

K žalobnímu bodu 15), konkrétně části od strany 31 do strany 32 žaloby označené jako „výpočet dopravy v klidu“

V tomto bodu se jedná o jinou podobu formulace žalobní námitky č. 2 (viz komentář v okruhu F 8 – strana 40 přílohy).

K žalobnímu bodu 16), na straně 32 žaloby týkající se problematiky nesprávnosti dopravního řešení

Opakovaná námitka odvolatele na nesprávnost doloženého výpočtu dopravy v klidu je nedůvodná. Posouzení dopravy v klidu bylo v rámci dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí provedeno řádně, což je blíže popsáno v okruhu F_8 (strana 40 přílohy). Námitka se netýká předmětu ochrany přírody a krajiny. V průběhu zpracování byl postup výpočtu a posouzení potřeb opakovaně konzultovány s příslušnými odbory města a v předkládané podobě schváleny.

Posouzení intenzit dopravy a vyhodnocení vlivu záměru AUPARK je obsaženo v dopravně-inženýrském posouzení (viz také žalobní bod 6); zpracovatelem dopravně inženýrského průzkumu je společnost CITY PLAN a.s., současně dlouhodobý řešitel dopravní problematiky v Hradci Králové pro potřeby a na základě zadání MMHK.

Dopravně inženýrské posouzení je dílem autorizované osoby a opírá se o dopravní studie, opakovaně vydávané (zejména při změnách koncepce řešení dopravy nebo uvedení do provozu významných dopravních staveb) pro potřeby MMHK.

Objektivně si nelze představit žalobcovu námitku o zkreslení oficiálně již vydaných dat pro potřeby MMHK (vysvětlení bylo podáno v okruhu F_32 – strana 46 přílohy).

K žalobnímu bodu 17), od strany 32 do strany 36 žaloby týkající se v zásadě všech problematik

Žalobní bod představuje prosté shrnutí všech dosud a ve všech fázích řízení a v odvolání namítaných témat a prakticky v plném rozsahu uvedených v předcházejících žalobních bodech.

Na rozdíl od žalobce považujeme dokumentaci záměru pro územní řízení za zpracovanou v souladu s požadavky právních předpisů. Veškerá problematika požadovaná právními předpisy byla vypořádána dostatečně a řádně. Také se všemi vznesenými námitkami se stavební úřad v územním řízení a krajský úřad v odvolacím řízení vypořádaly více než dostatečně.

K vyjádření společnosti „TRANSCONSULT“ ke skutečnosti, že projektová dokumentace OK Koruna neobsahuje posouzení vlivu záměru AUPARK, je možno uvést, že uvedené konstatování je skutečně pravdivé. V době projektové přípravy a posouzení dopravy v Gočárově třídě nebyly o záměru AUPARK k dispozici prakticky žádné informace; v té době se teprve zahajovaly práce na návrhu stavby a dokumentaci ke zjišťovacímu řízení. Vliv záměru AUPARK na OK Koruna byl řádně posouzen následně – v dopravně inženýrském průzkumu a bezpečnostní analýze akce AUPARK (viz komentář v okruhu F_31 – strana 46 přílohy a F_40 – strana 48 přílohy).

Kdo bude realizovat OK Koruna a plánovací smlouva - viz komentář v okruhu G (strana 49 přílohy)

Napojení levým odbočovacím pruhem - viz komentář v okruhu F_13 (strana 42 přílohy).

K nutnosti kolaudace železničního mostu (zřejmě mostovky nad Kuklenským podjezdem?) přes Pražskou ul. před uvedením záměru AUPARK do provozu lze uvést následující.

Pro „Rekonstrukci jižního zhlaví (hlavního nádraží v Hradci Králové)“ byla zpracována dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí, o vydání žádosti nebylo však dosud (alespoň dle naší znalosti) ze strany Správy železniční dopravní cesty požádáno. Minimálně tím propadla veškeré získaná vyjádření, možná se změnil i názor investora na rozsah a funkční náplň rekonstrukce. Podle neoficiální informace se „rekonstrukce jižního zhlaví“ posouvá za rok 2020, tj. dávno po plánovaném uvedení záměru AUPARK do provozu. Z dokumentace Rekonstrukce jižního zhlaví je zřejmé, že se neuvažuje s polohopisnou nebo výškopisnou úpravou podjezdu; v nákladech investora je zahrnuta pouze oprava izolačního souvrství a železničního svršku – viz komentář v okruhu H_5. Naopak – v připravovaném územním plánu je reálný požadavek na zkapacitnění podjezdu (v příčném profilu chodci + cyklisté, 2 x 2 jízdní pruhy, chodci + cyklisté) a zejména zvýšení podjezdné výšky; tyto úpravy by měli samozřejmě zpětnou vazbu i na Gočárovu třídu (dnes je její rekonstrukce připravena pro 1+1 jízdní pruh).

Podle žalobce ve vyjádření MŽP podle zákona č. 210/2012 Sb. chybí širší posuzovaný rozsah limitů (PM 2,5). V průběhu zjišťovacího řízení (podoba zákona o ochraně přírody na něj nemá vliv, posuzuje se podle jiného zákona) a územního řízení (aktuálně byl platný zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší) bylo z projektových podkladů zřejmé, že záměr neobsahuje žádný zdroj znečištění; proto ani ze strany dotčených orgánů nevznikl požadavek na aktualizaci rozptylové studie v dalších fázích projektové přípravy. Jak muselo být žalobci zřejmé, v době vydání nepravomocného územního rozhodnutí citovaný zákon ještě neexistoval a související prováděcí vyhláška nabyla účinnosti až od 1. 12. 2012. Přechodná ustanovení novely zákony umožnila dokončit nepravomocně skončená řízení podle dosavadních předpisů.

Vliv na dopravní systém – viz komentář v okruhu F_31 (strana 46 přílohy).

Limity hlukové zátěže – viz komentář v okruhu E_10 (strana 26 přílohy).

Limity rozptylové zátěže – viz komentář v okruhu E_13 (strana 28 přílohy).

Vše, co bylo v rámci zjišťovacího a územního řízení požadováno z hlediska ochrany přírody a krajiny, záměr splňuje. Za kácenou zeleň v ploše parkoviště Koruna (byla řádně posouzena a ohodnocena v rámci dendrologického posouzení) byla předepsána výsadba náhradní zeleně.

Úprava předmětu žádosti - viz komentář v okruhu B_4 (strana 8 přílohy).

Doplnění žádosti na výzvu stavebního úřadu - viz komentář v okruhu C_9; C_11; C_13; C_15; C_17; C_25 (strany 11-14 přílohy)

Chybný výpočet dopravy v klidu - viz komentář v okruhu F_8 (strana 40 přílohy).

Nesoulad s OTP (zřejmě ale žalobcem myšleno TP - technické požadavky) v okruhu K (strana 65 přílohy).

Dopravní řešení a únosnost komunikační sítě - viz komentář v okruhu F_31 (strana 46 přílohy) .

Nesoulad s platným územním plánem - viz komentář v okruhu D (strana 19 přílohy).

Přesah nad cizí pozemky - viz komentář v okruhu L (strana 68 přílohy).

Chybějící plánovací smlouva - viz komentář v okruhu G (strana 49 přílohy).

Rozptylové plochy - viz komentář v okruhu K_5.(strana 65 přílohy)

Osvětlení a oslunění - viz komentář v okruhu E_20 (strana 35 přílohy).

Oprávnění osob pro zpracování dokumentace - viz komentář v okruhu K_1 (strana 65 přílohy).

Lze tedy dovozovat, že v případě povolování rekonstrukce jižního zhlaví dojde i ke změně požadavků na řešení podjezdu do Kuklen, a bude jiné, než je dnes ze strany SŽDC připraveno a zamýšleno.

Opět problematika dopravy v klidu - viz komentář v okruhu F_8 (strana 40 přílohy).

Opět soulad záměru s územním plánem - viz komentář v okruhu D (strana 19 přílohy).

Umístění záměru AUPARK do funkční plochy - viz komentář v okruhu D (strana 19 přílohy).

Záměr znemožní do ploch veřejně prospěšných staveb I/14 a I/7 - viz komentář v okruhu F_24 (strana 45 přílohy).

Hluk v chráněných vnitřních prostorách domu č p. 227 na Gočárově třídě. Uváděná námitka je k záměru AUPARK irelevantní.

Aktualizovaná a prošlá stanoviska správců - viz komentář v okruhu N (strana 71 přílohy).

Požadavek posouzení záměru AUPARK ve smyslu nové legislativy považujeme proto za irelevantní.

K žalobnímu bodu 18), od strany 36 do strany 37 žaloby týkající se problematiky podjatosti

Žalobce v odvolání uplatnil námitky podjatosti, a to jak pracovníků Magistrátu města Hradec Králové, tak funkcionářů Města Hradec Králové a dále pracovníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a současně funkcionářů Královéhradeckého kraje. Svou námitku odůvodnil zcela účelově zkreslenými argumenty o majetkovém zájmu Města Hradec Králové a Královéhradeckého kraje na grantu poskytnutém žadatelem pro občanská sdružení v sociální oblasti v daném území.

Jak již bylo shora uvedeno, není třeba zdůrazňovat, že příjemcem dotace v žádném případě není ani Město Hradec Králové ani Královéhradecký kraj, a že tedy není dán žádný přímý vztah mezi uvedenou činností žadatele a rozhodováním správních orgánů. Nehledě na to, že námitku podjatosti vůči stavebnímu úřadu neuplatnil žalobce v průběhu územního řízení, s pominutím toho, že uplatnil námitku i na funkcionáře územních samospráv, kteří se vůbec nepodílejí na rozhodovací činnosti, je třeba zdůraznit, že o námitce podjatosti oprávněné úřední osoby, která se bezprostředně podílela na vydání rozhodnutí krajského úřadu, bylo rozhodnuto v souladu se zákonem.

Skutečnosti uváděné žalobcem, na základě kterých podal námitku podjatosti, nesvědčí pro poměr k věci nebo účastníkům oprávněné úřední osoby, aby měla takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Jak je shora uvedeno, žalobcem požadované rozšíření na rozhodování o námitce podjatosti na další pracovníky krajského úřadu, kteří se bezprostředně nepodíleli na vydání předmětného odvolacího rozhodnutí, je zjevnou obstrukcí.“

Vzhledem k tomu navrhovala žalobu zamítnout. Rovněž vyjádření osoby zúčastněné na řízení HB REAVIS MANAGEMENT CZ, spol. s r.o., bylo uvedeno v úplném znění z týchž důvodů, jako u žaloby.

Z dalších osob zúčastněných na řízení se k věci již žádná z nich nevyjádřila.

IV.

Jednání krajského soudu

Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního, zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), a to bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když žalobce ani žalovaný se k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřili. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byli ve výzvě poučeni. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům.

V.

Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu

Krajský soud musí předně připomenout, že podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (dispoziční zásada), které jsou výslovně uvedeny v žalobě (viz § 71 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.), přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

Dále platí, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto bude krajský soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz).

Krajský soud též dodává, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument účastníků (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou–li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení - srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24 nálezu 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl: „Ústavní soud se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly.

Nyní k samotnému přezkumu.

Předně třeba konstatovat, že žalobce neuplatnil své námitky proti zamýšlené stavbě AUPARKU v průběhu územního řízení, vedeného prvoinstančním správním úřadem (dále jen „stavební úřad“), na jedné listině, nýbrž že je vznášel průběžně a z hlediska jejich obsahu i opakovaně. Tím vznikly ucelené okruhy jeho výhrad proti danému záměru, majících původ ve všech jeho podáních. Stejné námitky pak žalobce uplatnil i ve svém odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011, a následně i v projednávané žalobě.

Stavební úřad se vypořádal s námitkami žalobce v odůvodnění svého prvoinstančního správního rozhodnutí, a to především na stranách 177 až 254. Právě z něho lze vysledovat, jak se svých procesních povinností vůči žalobci zhostil.

Námitkami, které žalobce uplatnil v prvním žalobním bodu, se stavební úřad zabýval ve svém rozhodnutí na straně 178, kde odůvodnil, proč pro něho nebylo relevantní zmiňované měření Státním zdravotním ústavem z podzimu 2010. To mu žalobce ostatně ani nepředložil, nicméně stavební úřad měl pro rozhodování ve věci k dispozici aktuálnější výsledky měření tohoto ústavu. Stavební úřad zde reagoval i na další námitky, které jsou jako žalobní uvedeny v prvním žalobním bodě, a to především poukazem na hodnocení vlivů na veřejné zdraví zpracované RNDr. Irenou Dvořákovou v srpnu 2009 (osvědčení MZ ČR č. 3/2005). Z něho vyplývá závěr, že vliv jednotlivých, v něm posuzovaných a žalobcem namítaných nepříznivých faktorů na zdraví a pohodu obyvatel (rakovinotvorné látky a hluk), nebude významný na zdravotní stav obyvatel. Na straně 179 rozhodnutí se stavební úřad zabýval i dalšími námitkami žalobce uplatněnými v jeho podání ze dne 19. 12. 201, např. tzv. jižní spojkou.

Již tento první žalobní bod je však příkladem toho, jak se jednotlivé námitky žalobce prolínají, doplňují či opakují, což ve svém důsledku znesnadňuje vypořádání se s nimi „na jednom místě“. Od měření Státního zdravotního ústavu totiž žalobce na pár řádcích přechází k tvrzení, že komunikační síť v okolí navrhované stavby nevyhovuje, že je přetížena automobilovou dopravou, což vyvolává nadlimitní hlukovou zátěž atd. S těmito východisky se pak lze setkávat v téměř všech žalobních bodech, takže krajský soud se jimi bude zabývat v souvislosti s přezkumem toho z nich, který bude v uvedených směrech nejkonzistentnější.

Ve druhém žalobním bodu žalobce opakuje námitky, které již uplatnil v řízení před stavebním úřadem a jež jsou v doslovném znění uvedeny i v prvoinstančním správním rozhodnutí na straně 180 až 181. Stavební úřad se s nimi vypořádal na straně 181 až 186 (viz tam uvedené odůvodnění) a dle krajského soudu zákonným způsobem. Pokládal-li žalobce za zásadní vadu opožděné vyvěšení informace o záměru stavebníka, tedy ne dříve, než dne 7. 9. 2011, což neměl za bezodkladné, mýlil se. Nevzal totiž v úvahu, že bylo nařízeno opakované ústní jednání oznámením ze dne 9. 11. 2011, v němž bylo nařízeno veřejné ústní jednání na den 20. 12. 2011. Uvedená informace proto byla zveřejněna dokonce po delší dobu, než bylo třeba. Žadateli o vydání územního rozhodnutí byla přitom opakovaně stanovena povinnost zajistit, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně vyvěšena na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to až do doby veřejného ústního jednání. Jak je z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu zřejmé, žadatel o vydání územního rozhodnutí tuto povinnost splnil. Proto i kdyby ji nesplnil již na základě oznámení o zahájení řízení ze dne 11. 8. 2011, byl by takový nedostatek následně zhojen, nehledě na to, že se práv žalobce tato situace nedotkla ani „v prvním kole“, když ten své námitky proti stavbě AUPARK uplatnil.

Poté žalobce namítal, že mu není jasné, z jakého důvodu je žadatelem o územní rozhodnutí společnost HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o., ačkoliv např. plánovací smlouvu s městem uzavřela společnost AUPARK Hradec Králové a.s., pro níž také byla vystavena stanoviska dotčených orgánů státní správy a veškeré další dokumenty a podklady potřebné pro vydání územního rozhodnutí, proč žadatel v průběhu řízení několikrát změnil předmět územního rozhodnutí, namítal, že nebyla splněna výzva stavebního úřadu k doplnění žádosti ze dne 28. 3. 2011 a nebyly doloženy souhlasy vlastníků všech pozemků stavbou dotčených, včetně kvalifikovaného souhlasu statutárního města Hradec Králové ke zřízení stavby na jeho pozemcích či souhlasy vlastníků budov a pozemků dotčených injektáží. Podle žalobce rovněž nebyly součástí žádosti o územní rozhodnutí všechny potřebné smlouvy o smlouvách budoucích o uzavření věcných břemen, ať jde o inženýrské sítě, nebo jiné zásahy do sousedních pozemků, nebyla doložena plánovací smlouva, dokumentace nebyla doplněna v souladu s výzvou stavebního úřadu. K těmto, ale i celé řadě dalších námitek, třeba uvést, že z nich není vůbec patrno, jakým způsobem se vytýkané nedostatky dotýkají práv žalobce, např. namítaná záměna žadatele o vydání územního rozhodnutí, když jde přeci v podstatě věci o stavbu a nikoliv o osobu realizující daný záměr; zmiňovaná plánovací smlouva, v níž však žalobce nevystupuje jako její smluvní strana; údajné nedoložení souhlasů všech vlastníků, když nemovitostí žalobce se územní rozhodnutí nedotýká, atd., což je ovšem základní předpoklad jeho aktivní žalobní legitimace (viz § 65 odst. 2 s.ř.s.). Nicméně i s těmito námitkami se stavební úřad náležitým způsobem vypořádal na straně 182.

Žalobce dále namítal, že nebylo vyhověno požadavku, aby u vyvolaných úprav okolních domů a ploch byl v tomto řízení řešen nejen jejich rozsah, ale aby byly doloženy i s tímto související souhlasy jednotlivých vlastníků. Žalobci šlo přitom zejména u protihluková opatření, zaručující splnění předepsaných limitů hluku pro chráněné prostory jak venkovní, tak vnitřní, která budou řešit hlukovou situaci jako celek. Touto námitkou se stavební úřad zabýval na straně 183 nahoře svého rozhodnutí s tím, že Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje neshledala ve svých závazných stanoviscích ze dne 20. 1. 2011 a 19. 5. 2011 důvody pro jejich stanovení v územním rozhodnutí. K tomu, ale i dalším námitkám, třeba uvést, že nestačí, aby žalobce pouze tvrdil určitou nezákonnost, nýbrž že musí své tvrzení také doložit a odůvodnit.

Podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadané výroky žalovaného rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů, když v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadaného správního rozhodnutí ve správním soudnictví je tak vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadané správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup by byl nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamenal by i zásah do principu rovnosti účastníků řízení. Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost soudu zrušit napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2003, čj. 2Ads 33/2003-78).

Krajský soud se proto ve smyslu zmíněné judikatury zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod proto, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. Dospěl však k závěru, že žalované rozhodnutí (ani rozhodnutí stavebního úřadu, jež mu předcházelo, dohromady tvoří jeden celek) netrpí žádnou z uvedených vad. Na základě výše zmíněné dispoziční zásady se proto mohl krajský soud zabývat pouze žalobními námitkami uvedenými v jednotlivých žalobních bodech, neboť na základě zmíněné přísné dispoziční zásady nemohl přezkoumávat zákonnost žalovaného rozhodnutí z důvodů, které žalobce v žalobě neuvedl. Z tohoto důvodu také obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu, respektive rozsahu jeho odůvodnění ve směru k žalobním námitkám.

Ve světle toho nemá krajský soud ani důvod zkoumat, zda byly opatřeny pro rozhodnutí souhlasy všech správců inženýrských sítí, resp. zda tyto souhlasy byly v době rozhodování ještě platné, když je žalobce nejen konkrétně nespecifikoval, ale ani neuvedl příčiny, proč by tomu tak nemělo být. K této námitce je ovšem třeba poznamenat, že subjekty, jež měl žalobce zřejmě na mysli (zajišťující veřejné služby – dodávky vody, plynu, elektřiny, tepla atd.), byly účastníky řízení, rozhodnutí o umístění stavby jim bylo jako takovým doručeno. Starosti tohoto typu přitom neměly, ačkoliv právě jim by příslušely. Stejně tak námitky, že žalobce nenalezl v dokumentaci část, ve které by se stavebník „souhrnně zabýval souladem stavby s vyhláškou číslo 269/2009 Sb., vyhláškou číslo 268/2009 Sb., vyhláškou číslo 501/2006 Sb. atd. Otázka souladu stavby s obecně technickými požadavky na výstavbu pak není v dokumentací komplexně zodpovězena. Dokud nebude analýza souladu stavby s OTP součástí dokumentace, nesmí být územní rozhodnutí vydáno“, nelze označit ve smyslu shora uvedeného jinak, než za zcela obecné a neodůvodněné. Podle jakého právního ustanovení musí dokumentace takovou část obsahovat, jak se tato tvrzená nezákonnost dotkla práv žalobce, to v žalobě chybí. I tato žalobní námitka tak patří k celé plejádě dalších, mířících na otázky sice řešené v řízení o umístění stavby, ale naprosto slepě. Soulad dokumentace pro vydání územního rozhodnutí s příslušnými právními předpisy (vpředu uvedenými) a třeba zdůraznit jako celku, je přitom zajištěn již jen tím, že její zpracování patří do vybraných činností ve výstavbě. Ty mohou vykonávat pouze osoby, které k jejich výkonu získaly oprávnění podle zvláštního právního předpisu, konkrétně zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění. Soulad dokumentace s příslušnými právními předpisy je tak dán přinejmenším formálně již tím, že takovou osobou byla zpracována a dále předložena k řízení podle stavebního zákona. V něm je pak tato dokumentace podrobena ještě kontrole ze strany stavebního úřadu. Na druhé straně se chtě nechtě nabízí nezodpovězená otázka, z jaké odborné erudice vychází na druhé straně žalobce (členové občanského sdružení), aby tato námitka mohla být brána vážně? Na tom by však ani tolik nezáleželo, pokud by byla námitka alespoň srozumitelně odůvodněna, a tak i přezkoumatelná. To ale není. Ani tyto námitky však nezůstaly stavebním úřadem opomenuty, když se s nimi vypořádal na straně 183, 185 a 186 (soulad s obecně technickými požadavky na výstavbu, platnost souhlasů a stanovisek správců inženýrských sítí, oprávnění k nakládání s dotčenými pozemky).

Námitkami týkajícími se dopravního zatížení okolí stavby AUPARKU a tzv. dopravy v klidu (počtu parkovacích míst), se stavební úřad zabýval na stranách 183, až 186 prvoinstančního správního rozhodnutí. K odvolání žalobce se touto otázkou zabýval i žalovaný (viz strana 33 a 34 žalovaného rozhodnutí), který ji posoudil následovně“

„Stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011 ze dne 2. 3. 2012 též uvedl, že záměr splňuje požadavek § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., podle kterého odstavná a parkovací stání se řeší jako součást stavby nebo jako provozně neoddělitelná část stavby anebo na pozemku stavby, v souladu s normovými hodnotami, pokud tomu nebrání omezení vyplývající ze stanovených ochranných opatření. Stavební úřad svůj závěr odůvodnil tak, že dne 23. 7. 2010 vešla v účinnost změna č. 222 Územního plánu města Hradec Králové, spočívající ve změně stupně automobilizace; z textové části článku A.11.2.6. (Zásady uspořádání dopravního vybavení) závazné části ÚPm HK vyhlášené obecně závaznou vyhláškou města HK č. 1/2002, v platném znění, došlo ke změně textu, a to: „Potřebný počet stání bude vždy stanoven na základě detailního výpočtu podle předpisu stanoveného normou ČSN 73 6110 – Projektování místních komunikací a pro stupeň automobilizace 1 : 1,67 (tj. 600vozidel/1000 obyvatel)“. Stavební úřad tedy posuzoval předložený záměr ve vazbě na tuto citovanou změnu ÚPm HK s tím, že normová potřeba odstavných a parkovacích stání pro navrhovaný záměr je 257 stání; navrhovaný záměr řeší 1 232 stání, z toho 290 stání v 1.PP části MFC monobloku a 942 stání v části parkovacího domu monobloku; toto řešení bylo odsouhlaseno i příslušným dotčeným orgánem – Magistrátem města Hradec Králové, odborem dopravy, který vydal výše uvedená kladná závazná stanoviska (a která Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství svým stanoviskem zn.: 7725/DS/12/J ze dne 18. 7. 2012 potvrdil – pozn. odvolacího orgánu). Odvolací orgán se s uvedeným závěrem ztotožnil.“

Žalobce přesto trvá na svém, když východiskem jeho závěru je pohled na budovu MFC jako plnosortimentní nákupní centrum s prodejní plochou nad 10.000 m2, z čehož dovozuje, že pro výpočet potřebného počtu parkovacích míst je nutno vycházet z požadavku 1 parkovacího místa na 20 m2 prodejní plochy, což představuje u MFC alespoň 453 parkovacích míst. Podle žalobce byl nesprávně použit koeficient jednoparkovací místo na 50 m2 prodejní plochy, který se podle něho aplikuje u staveb jednotlivých prodejen a nikoli u navrhované stavby, která je plnosortimentní nákupní centrum nad 10.000 m2 prodejní plochy. Odvolává se přitom na ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací s tím, že tato ČSN je pro navrhování staveb závazná na základě ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. i na základě ustanovení § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb.

Řešení této otázky úzce souvisí se třetím žalobním bodem, podle něhož je stavba v rozporu s platným územním plánem. Zde stavební úřad ve svém rozhodnutí opět nejdříve uvedl obsah námitek žalobce, shodný s obsahem žalobních námitek pod bodem třetím a následně se s nimi vypořádal. Pokud mu žalobce vytýkal nejednotnost v používání termínů („přemostění“ versus „propojovací koridory /NPK/ nad ulicí Zamenhofova“), nejde snad ani o námitku, neboť je bez možného věcného dopadu. To již nelze říci o námitce, podle níž předmětné územní rozhodnutí upřesňuje či opravuje chyby územního plánu, což samozřejmě možné není.

Žalobce spatřuje rozpor s územním plánem v tom, že cíp nároží stavby „loď“, a to směrem do ul. Gočárovy, má zasahovat do plochy parků, lesoparků a městské zeleně a vykonzolování MFC, vč. přemostění (NPK) směrem do Zamenhofovy ul. a do plochy MD-1. To územní plán podle žalobce zakazuje a má za nepřijatelný názor stavebního úřadu, že NPK je pouhou pěší komunikací, která nenarušuje funkci MD-1. A žalobce pokračoval, a to je třeba připomenout, neboť jde o otázky zásadní, že: „Ve skutečnosti jde o součást MFC, kterou je řešen nedostatek ploch dopravy v klidu na pozemku MFC. Navíc upozorňujeme na to, že jak tzv. „loď“ do ul. Gočárovy, tak vykonzolování do ul. Zamenhofovy jsou umístěny na sloupech (uvedeno např. na str. 7 UR), tyto sloupy se nesmí umísťovat do ploch parků, lesoparků a městské zeleně a ploch MD-1.

PAD je umístěn do plochy, kde lze umísťovat jen funkce doplňující hlavní funkcí železniční dopravy. PAD ovšem vůbec nemá žádnou souvislost se železniční dopravou, protože pouze nahrazuje stávající kapacitu parkoviště na ploše stavby MFC, na parkování pro uživatele železnice nezbývá v PAD místo. Tím se v ploše určené pro železnici objevuje funkce, která s železnicí nesouvisí a navíc znemožňuje tuto plochu do budoucna pro účely železniční dopravy využít.

Kromě toho jak žadatel o UR, tak stavební úřad označují MFC, PAD a NPK jako monoblok centra AUPARK (např. na str. 2 a 205 UR). Z toho plyne, že tuto jednu stavbu lze umístit pouze do ploch, ve kterých územní plán dovoluje umístit jak multifunkční nákupní centrum s administrativou a pár byty, tak hromadný parkovací dům. Takovou plochou ovšem není plocha pro železnici, dopravu a zeleň, kam monoblok AUPARK všude zasahuje.

Z regulativů pro plochu městského a obvodního centra je evidentní, že cílem územního plánu města nebylo umístit v této ploše jeden monoblok megalomanského nákupního centra, který se do daného území vůbec nehodí. Cílem bylo dostavět území ve stylu stávající zástavby, tj. umístit zde jednotlivé stavby, které budou svým charakterem odpovídat stávajícímu rázu okolních budov, tj. samostatných městských domů s obchody a službami v parteru a byty, popř. administrativou ve vyšších patrech. Proto územní plán předepisuje, že v jedné stavbě nesmí být více než 2000 metrů čtverečních prodejní plochy. Navrhovaná stavba překračuje limit prodejní plochy dovolený územním plánem více než 10x. Kdyby územní plán chtěl dovolit umístit v daném území jednu ohromnou stavbu s 20 000 metry čtverečními prodejní plochy, byla by tato plocha územním plánem výslovně označena jako plocha, kde takové množství prodejní plochy umístit lze. Takový výjimka z regulativu max. 2000 metrů čtverečních prodejní plochy pro toto území však v územním plánu obsažena není.“

Podle žalobce orgány veřejné správy ignorovaly tyto konkrétně identifikované rozpory stavby s územně plánovací dokumentací, v důsledku čehož vydaly nezákonná rozhodnutí.

Stavební úřad se s uvedenými námitkami vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, a to velmi podrobným způsobem na stránkách 188 až 194. Dospěl přitom k závěru, že stavba AUPARKU byla umístěna v možných (to je ten správný závěr, viz dále) funkčních plochách městského a obvodního centra, pro železniční dopravu, pro motorovou dopravu – komunikační síť a v ploše parků, lesoparků a městské zeleně, a to v souladu s limity a regulativy jejich využití. Krajský soud se totiž v této souvislosti neztotožňuje s námitkou, že by předmětnou stavbu bylo možno umístit pouze do plochy městského a obvodního centra, když má za přípustné, aby jakákoliv stavba byla částečně umístěna i v sousedních funkčních plochách, určených k jinému účelovému využití, pokud tato plocha rezervovaná sice pro jiný účel, již k němu byla vyčerpána, a subjekt, pro nějž byla zablokována, s takovým řešením souhlasí (viz např. žalobcem tvrzené dotčení plochy pro železniční dopravu). Krom toho má krajský soud za to, že žalobce využívá (podle žadatele o územní rozhodnutí zneužívá) ke svému tvrzení skutečnosti, že jde o jednu stavbu, její účel absolutizuje, a poté, bez ohledu na to, o jakou její část se jedná, má ji za umístěnou v rozporu s územním plánem (viz umístění parkovacího domu ve funkční ploše pro železniční dopravu, kde je jako přípustné využití doplňkové i umístění garáží). Totéž lze říci i o tvrzeném dotčení dalších ploch přesahy stavby či přemostěním do ul. Zamenhofova a Puškinova. Zde krom toho dlužno souhlasit se stanoviskem stavebního úřadu, že propojovací koridory či ono nároží se funkce ploch (pozemků) pod nimi nijak nedotknou.

Stavební úřad se velmi podrobně zabýval a odůvodnil umístění multifunkčního centra, parkovacího domu, nadzemních propojovacích koridorů a místní komunikace. Objasnil svůj pohled na stavbu MFC jako stavbu složenou z jednotek pro obchod, služby, stravování, zábavu, administrativu a bydlení, doplněnou parkováním, kdy jednotlivé jednotky určené pro prodej jsou svým charakterem maloobchodního typu s plochami nepřevyšujícími 2.000 m2 prodejní plochy. Ostatně samotný název „multifunkční“ značí, že se takový objekt skládá z jednotek (viz Akademický slovník cizích slov, vydaný ACADEMIA PRAHA 1995, kolektiv autorů pod vedením V. P. a J. K.).

Žalovaný se uvedenými námitkami, tedy tvrzeným nesouladem stavby s územním plánem, zabýval v odůvodnění rozhodnutí a vypořádal se s nimi na jeho stranách 12 až 18. A to v intencích rozhodnutí stavebního úřadu se závěrem, že záměr stavby AUPARK není v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování.

Na straně 193 dole a dále se stavební úřad velmi podrobně zabýval rovněž námitkou, podle níž územní plán vymezuje v dotčeném prostoru připojení „Nové pražské radiály“ na Gočárovu ulici a že nové připojení ul. Zamenhofovy na ul. Gočárova a vazby s tím související nejsou spolu se stavbou AUPARKU řešeny. Stavební úřad zde dostatečně a srozumitelně objasnil tuto otázku se závěrem, že není možné přijmout tvrzení, že stavba MFC AUPARK dnes nerespektuje navržené dopravní stavby I/6 a I/7 v platném ÚPMHK.

Pokud jde o námitku, že v plochách městského a obvodního centra patří mezi jejich přípustné hlavní využití pouze pro prodej a služby do 2000m2 prodejní plochy, neshledal ji odůvodněnou ani žalovaný. Ztotožnil se totiž s hodnocením této otázky se stavebním úřadem v tom, že „obsahová náplň budovy MFC je podle dokumentace složena z jednotek pro obchod, služby, stravování, zábavu a také pro administrativu a bydlení, doplněná parkováním v podzemním podlaží; z hlediska architektonického je objekt řešen jako atriový s velkým otevřeným vnitřním prostorem probíhajícím přes všechna nadzemní podlaží s napojením pasáží v jednotlivých podlažích; jednotlivé jednotky určené pro prodej jsou svým charakterem maloobchodního typu s jednotlivou plochou nepřekračující 3.000 m2 prodejní plochy. Odvolací orgán v této souvislosti uvádí, že část záměru budovy MFC nemá takové funkční využití, které by bylo závaznou částí Úpm HK vymezeno jako nepřípustné využití. V této souvislosti k námitkám týkajícím se názoru, že stavby pro prodej s větší prodejní plochou než 2.000 m2 jsou v rozporu s Úpm HK, odvolací orgán uvádí, že stavby pro prodej a služby byť s jakoukoliv prodejní plochou nejsou v nepřípustném využití závazné části Úpm HK vymezeny. Odvolací orgán se tak ztotožnil se závěrem stavebního úřadu, a to že všechna výše uvedená dílčí využití této části stavby, tj. budovy MFC, nejsou v rozporu s regulativy funkční plochy městského a obvodního centra. V této souvislosti odvolací orgán k námitkám týkajícím se umístění stavby ve funkční ploše „plochy parků, lesoparků a městské zeleně“ uvádí, že ani část budovy MFC tzv. „cíp nárožního akcentu“ vzhledem k podrobnostem daným měřítkem hlavního výkresu Úpm HK 1:5 000, který vykazuje určité nepřesnosti ve vztahu k sousedním navazujícím funkčním plochám nepostižitelné právě k měřítku hlavního výkresu Úpm HK, není navržena v rozporu se závaznou částí Úpm HK.“

Pokud tedy jde o výpočet potřebného počtu parkovacích míst, včetně parkovacích míst pro hendikepované osoby, s ohledem na povahu stavby AUPARKU, bylo-li vycházeno z požadavku 1 parkovacího místa na 50 m2 prodejní plochy, tedy nikoliv z 20 m2 prodejní plochy, bylo postupováno v souladu s ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, které se žalobce dovolával. Námitkami ohledně dopravního zatížení se stavební úřad zabýval zejména na straně 184, kde specifikoval podklady a svá zjištění, jež ho vedly k závěru o jejich nedůvodnosti. V této části rozhodnutí se stavební úřad vypořádal i s dalšími námitkami, v žalobě uvedenými pod druhým žalobním bodem, z nichž třeba jmenovat „nedovolené zásahy na sousední pozemky, nesoulad územního rozhodnutí se žádostí o územní rozhodnutí“.

Stavební úřad se velmi podrobným způsobem zabýval rovněž námitkami ohledně náhrady dosavadních parkovacích míst v ploše stavby, a to na straně 186 prvoinstančního správního rozhodnutí. Vysvětlil zde důvody, pro které jsou takové požadavky irelevantní a krajský soud se s nimi ztotožňuje. Ostatně obyvatelé obcí nemají právní nárok na to, aby jim bylo zajišťováno parkování pro jejich motorová vozidla.

Námitkami uvedenými pod čtvrtým žalobním bodem (jde o otázky vlastnických vztahů k dotčeným nemovitostem a jejich dotčení) se stavební úřad vypořádal na straně 195 a 196, a to zcela přiléhavým způsobem. Dlužno přitom poznamenat, že se tyto námitky práv žalobce ani nedotýkají, nezkracují je. S námitkami, podle nichž nebyla žádost o vydání územního rozhodnutí doložena řádným posouzením vlivu na životní prostředí a nebylo bráno v úvahu plánované dokončení dálnice D 11 (viz pátý žalobní bod), se stavební úřad vyrovnal na stranách 196 až 198 svého rozhodnutí. Námitky měl za neopodstatněné rovněž žalovaný, jak plyne z odůvodnění žalovaného rozhodnutí (viz jeho strany 29 až 33). Žalovaný k nim uvedl následující:

„Dále je ve spise k předmětnému záměru založeno sdělení o závěru zjišťovacího řízení zn.: 5101/ZP/2008-Hy,Ze Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 24. 4. 2008, sdělení o závěru zjišťovacího řízení zn.: 16399/ZP/2009-Ze Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 1. 10. 2009, sdělení zn.: 6462/ZP/2011-Po Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 19. 4. 2011.

Z odvolání Občanského sdružení Pro Kukleny a Plačice ze dne 23. 3. 2012 doplněné dne 30. 3. 2012, z odvolání F. K. ze dne 26. 3. 2012, z odvolání Ing. N. S. ze dne 30. 3. 2012 a z odvolání Občanského sdružení Soutok ze dne 2. 4. 2012 vyplývá, že mj. odvolatelé namítají nedostatečné nebo namítají nedoložené posouzení vlivu záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., neboť jsou např. názoru, že při posuzování záměru žadatele ve zjišťovacím řízení byl obcházen zákon.

Odvolací orgán si proto ve smyslu § 156 správního řádu svým opatřením zn.: 7725/UP/2012 ze dne 7. 6. 2012 vyžádal od Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odboru životního prostředí a zemědělství posouzení výše uvedených sdělení.

Krajský úřad Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odbor životního prostředí a zemědělství, tj. správní orgán, který vydal uvedená sdělení a který je příslušným správním orgánem k přezkoumání vyjádření, osvědčení nebo sdělení podle § 156 odst. 2 správního řádu, k tomu ve svém sdělení č.j.: 6462/ZP/2012-Po, e. č.: 63141/2012/KHK ze dne 29. 6. 2012 uvedl, že „oznámení záměru Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové bylo předloženo krajskému úřadu dne 21. 3. 2008; oznamovatelem byla společnost HB REAVIS GROUP CZ, s.r.o, Škrétova 490/12, Praha; oznámení vypracoval RNDr. R. P., držitel autorizace podle zákona, osvědčení č.j 3588/573/OPV/93, vydáno dne 20. 9. 1994; záměr řešil stavbu multifunkčního centra, v němž byly umístěny obslužné prostory, volnočasové aktivity, služby, gastronomie, kultura a sport; v menší míře zde byly navrženy administrativní prostory vyššího standardu a bytové prostory ve střešních podlažích; multifunkční centrum předpokládalo stavbu šesti nadzemních podlaží, z toho 4., 5. a 6. ustupující; parkovací stání a technologické vybavení objektu bylo situováno v podzemních podlažích stavby; návrh předpokládal celkem 800 parkovacích a odstavných stání; celková předpokládaná plocha stavby byla 12 203 m2, z toho plocha střech činila 10 500 m2, zpevněné nezakryté plochy pak 1 703 m2. Závěr zjišťovacího řízení k záměru Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové byl vydán dne 24. 4. 2008 (č.j.: 5101/ZP/2008-Hy, Ze); v závěru zjišťovacího řízení bylo konstatováno, že záměr Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona“.

Ve sdělení č.j.: 6462/ZP/2012-Po, e.č.: 63141/2012/KHK ze dne 29. 6. 2012 je dále uvedeno, že „oznámení záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům bylo předloženo krajskému úřadu dne 31. 8. 2009; oznamovatelem byla společnost HB REAVIS GROUP CZ, s.r.o, Škrétova 490/12, Praha. Oznámení vypracoval RNDr. R. P., držitel autorizace podle zákona, osvědčení č.j 3588/573/OPV/93, vydáno dne 20. 9. 1994; předmětem záměru byla výstavba nadzemního parkovacího domu (dále jen „PAD“) jako hlavního stavebního objektu včetně všech souvisejících vyvolaných, vynucených, doprovodných staveb objektů; záměr řešil záchytné parkoviště návštěvníků spádové oblasti a budoucí pokrytí části parkovacích kapacit a provozního připojení multifunkčního centra (dále jen „MFC“), se kterým byl provozně propojen v úrovních 2. a 3. NP; sekundárně byl využit i pro umístění podzemních akumulačních nádrží, zajišťujících řízený odtok zdržených čistých dešťových vod ze střech a ploch MFC a PAD do kanalizace, která se napojovala na stávající veřejnou; návrh řešení předpokládal počty parkovacích a odstavných stání ve výši 1 002 míst; v MFC, kde se původně uvažovalo 800 parkovacích míst, bylo reálně 280 parkovacích stání v jednom podzemním podlaží; celková kapacita stání stavby Aupark (PAD + MFC) činila 1 282 míst; součástí oznámení záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byla hluková studie, kterou vypracoval Ing. Leoš Slabý v srpnu 2009, a rozptylová studie vypracovaná Ing. L. S. v červenci 2009; dále bylo v srpnu 2009 zpracováno hodnocení vlivů na veřejné zdraví podle § 19 zákona, jejíž autorkou byla RNDr. Irena Dvořáková, držitelka osvědčení odborné způsobilosti Ministerstva zdravotnictví ČR pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví č. 3/2005, rozhodnutí č.j. HEM-300-2.12.04/36202 ze dne 26.01.2005; závěr zjišťovacího řízení k záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byl vydán dne 1. 10. 2009 (č.j.16399/ZP/2009-Ze); v závěru zjišťovacího řízení bylo konstatováno, že záměr AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebude posuzován podle zákona“.

Krajský úřad Královéhradeckého kraje v Hradci Králové, odbor životního prostředí a zemědělství ve svém sdělení č.j.: 6462/ZP/2012-Po, e.č.: 63141/2012/KHK ze dne 29. 6. 2012 dále uvedl, že „záměr Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové a záměr AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byly podrobeny procesu zjišťovacího řízení podle zákona; v oznámení záměru Multifunkční centrum Aupark KORUNA Hradec Králové byly vyhodnoceny vlivy MFC na veřejné zdraví a na životní prostředí podle zákona; v oznámení záměru AUPARK KORUNA Hradec Králové – parkovací dům byly vyhodnoceny vlivy PAD a MFC jako celku na veřejné zdraví a na životní prostředí podle zákona; v průběhu zjišťovacího řízení nebyly ze strany veřejnosti, ze strany dotčených územních samosprávných celků ani ze strany dotčených správních úřadů vzneseny zásadní námitky proti předloženým oznámením a realizaci vlastních záměrů, proto bylo konstatováno v obou výše zmiňovaných závěrech zjišťovacího řízení, že nemají významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a nebudou posuzovány podle zákona; je na oznamovateli záměru, který záměr předloží v navazujících správních řízeních; na základě výše uvedeného krajský úřad neshledal žádný důvod k přehodnocení svých předcházejících sdělení či závěrů zjišťovacích řízení k záměru a konstatuje, že záměr byl posouzen v souladu s požadavky zákona EIA a vlivy záměru AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům byly posouzeny ze všech podstatných hledisek“.

Odvolací orgán si v této souvislosti též svým opatřením zn.: 7725/UP/2012 ze dne 7. 6. 2012 od Ministerstva životního prostředí ČR jakožto nadřízeného správního orgánu orgánům kraje podle § 21 zákona č. 100/2001 Sb. v návaznosti na § 178 odst. 2 správního řádu vyžádal posouzení, zda výše uvedené závěry zjišťovacího řízení jsou vydány v souladu s platnou právní úpravou v oblasti posuzování vlivů záměru na životní prostředí nebo nejsou.

Ministerstvo životního prostředí ČR, jakožto ústřední správní úřad z hlediska zákona č. 100/2001 Sb., ve svém vyjádření zn.: 47075/ENV/12 ze dne 25. 7. 2012 k posouzení, zda závěry zjišťovacích řízení k záměrům „Multifunkční centrum Aupark Koruna Hradec Králové“ (dále jen „MFC“) a „Aupark Koruna Hradec Králové – parkovací dům“ (dále jen „PAD“) byly vydány v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., uvedlo, že „oba uvedené závěry zjišťovacích řízení byly podkladem pro územní rozhodnutí k záměru „Aupark Koruna Hradec Králové Multifunkční centrum a parkovací dům“ (dále jen „MFCPAD“), které bylo vydáno dne 2. 3. 2012 pod č.j. MMHK/204797/2011 a proti kterému byla podána řada odvolání; v odvolacích námitkách, které směřují i proti podkladům územního řízení, tedy mj. proti uvedeným závěrům zjišťovacích řízení, je mj. uvedeno, že závěry zjišťovacích řízení nejsou pro předmětné územní řízení použitelné, neboť v nich byly posuzovány dva samostatné záměry, zatímco do územního řízení byly tyto dva záměry předloženy jako jeden komplexní a pozměněný záměr; další námitkou je, že multifunkční centrum bylo ve zjišťovacím řízení posouzeno v jiných parametrech (o 25 % menší), než ve kterých je umísťováno, s tím, že zvětšení záměru o 25 % je nutné posoudit podle zákona č. 100/2001 Sb. K uvedenému lze konstatovat, že rozdělení jednoho záměru do dvou menších sice lze v obecném případě považovat za účelové a z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. za nežádoucí (tzv. salámování), avšak v tomto konkrétním případě se spíše jedná o pouhý vývoj záměru v čase, kdy investor v době konání prvního zjišťovacího řízení ještě ani nevěděl, že se v budoucnosti projekt změní; a právě tu část dnešního projektu, která byla navržena až po provedení prvního zjišťovacího řízení, bylo nezbytné podrobit dalšímu zjišťovacímu řízení tak, aby i tato byla náležitě posouzena; důležité je upozornit na dva zcela zásadní parametry projektu, kvůli kterým oba původní záměry naplnily dikci bodu 10.6 (Skladové nebo obchodní komplexy včetně nákupních středisek, o celkové výměře nad 3 000 m2 zastavěné plochy; parkoviště nebo garáže s kapacitou nad 100 parkovacích míst v součtu pro celou stavbu) kategorie II přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. a podléhaly proto zjišťovacím řízením; těmito parametry byla velikost zastavěné plochy záměrů a počet navržených parkovacích míst, přičemž právě tyto parametry je třeba sledovat i v navazujících řízeních (např. územní řízení), neboť případná významná změna těchto parametrů by mohla znamenat nutnost nového posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb.; jiné změny záměru (např. jiné dispoziční řešení záměru) mají ve vazbě na případné vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví, které mohou vyvolat, spíše doplňující význam.

Ministerstvo životního prostředí ČR ve vyjádření zn.: 47075/ENV/12 ze dne 25. 7. 2012 dále uvedlo, že ve zjišťovacím řízení k záměru MFC byl posouzen záměr o zastavěné ploše 12 933 m2 a s 800 parkovacími místy (dle oznámení záměru); ve zjišťovacím řízení k záměru PAD byl pak posouzen záměr o zastavěné ploše 3.512 m2 a s 1 002 parkovacími místy (dle oznámení záměru), přičemž již v tuto dobu bylo známo, že vlivem návrhu nového PAD a vlivem propojení PAD s MFC dojde ke snížení počtu parkovacích míst v samotném MFC z původních 800 na 280, což bylo v oznámení záměru PAD uvedeno s tím, celkový počet parkovacích stání v rámci obou spojených záměrů bude tedy 1 282; celkem byly v obou zjišťovacích řízeních posouzeny vlivy záměrů o souhrnné zastavěné ploše 16.445 m2; v uvedeném územním rozhodnutí byl nepravomocně umístěn záměr MFCPAD o zastavěných plochách max. 11.994 m2 (MFC) a 3.512 m2 (PAD) (souhrnně tedy 15.606 m2) s 290 parkovacími stáními v rámci MFC a s 932 parkovacími stáními v rámci PAD (souhrnně tedy 1 232 parkovacích stání); parametry nepravomocně umístěného záměru jsou tedy navrženy plně v rámci parametrů záměrů posouzených v předmětných zjišťovacích řízeních podle zákona č. 100/2001 Sb.; případné jiné změny záměru oproti záměrům posouzeným ve zjišťovacích řízeních nejsou stěžejní právě proto, že záměry byly podrobeny zjišťovacím řízením kvůli velikosti jejich zastavěné plochy a počtu parkovacích míst, přičemž v obou těchto parametrech došlo při konečném návrhu ke zmenšení oproti návrhu posouzenému ve zjišťovacích řízeních; podotýkáme, že ustanovení, podle kterého by byla předmětem zjišťovacího řízení změna kapacity záměru o 25 % a více, platilo do 26. 4. 2006; dne 27. 4. 2006 nabyla účinnosti novela zákona č. 163/2006 Sb., která toto ustanovení zrušila; vzhledem k celkovému zmenšení parametrů záměru by však toto ustanovení bylo irelevantní i v případě, že by bylo platné dodnes“. Ministerstvo životního prostředí ČR ve vyjádření zn.: 47075/ENV/12 ze dne 25. 7. 2012 závěrem konstatovalo, že „oba předmětné závěry zjišťovacích řízení byly plně využitelné (a z hlediska zákona č. 100/2001 Sb. i postačující) v rámci územního řízení k záměru MFCPAD.“

Z uvedeného je zřejmé, že i tyto žalobní námitky (obsahující širší problematiku hlukových, rozptylových, dopravních a dalších zátěží), měly orgány veřejné správy za nedůvodné. Třeba přitom říci a žalobě to vytknout, a to nejen směrem k tomuto žalobnímu bodu, že žalobce v nich o správnosti jejich závěrů nikterak nepolemizuje. Jejich převážná část totiž byla uplatněna ještě před vydáním žalovaného rozhodnutí (v žalobě napsaná písmem typu Ariel, velikost 12), takže v nich pro to ani nebyl prostor. Po vydání žalovaného rozhodnutí ale byla situace jiná, neboť z něho již je zřejmé, jak se žalovaný s těmito dosud uplatněnými námitkami vypořádal. Teprve tehdy proto mohl žalobce konkretizovat, v čem má rozhodnutí žalovaného za vadné. Namísto toho však uvedl (kurzívou), obdobně jako u dalších žalobních bodů, že:

„Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.“

Žalobce tedy z pohledu časového i věcného v žalobě vůbec nezmínil, v čem by měly být závěry žalovaného ohledně zjišťovacího řízení vadné. Neuvedl, v čem se mělo mýlit při posuzování této otázky Ministerstvo životního prostředí, z jehož stanoviska žalovaný vycházel. Neodpovídá rovněž skutečnosti, že by orgány veřejné správy zúčastněné na řízení ignorovaly námitky žalobce ohledně tvrzeného vlivu stavby AUPARK na životní prostředí. Jen je vyřešily způsobem, s nímž žalobce není spokojen. Byť měl přitom tento žalobní bod směřovat proti postupům ve zjišťovacím řízení, nakonec v něm žalobce poukazoval na přetíženost okolí stavby dopravou, spojenou podle něho s nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací, tedy na otázky, které jsou předmětem jiných žalobních bodů. A to navíc zcela obecnou a nepřezkoumatelnou formou (viz výše).

Šestý žalobní bod byl nazván „dopravní infrastruktura“ a žalobce v něm namítal, že územní rozhodnutí není možné vydat do té doby, dokud nebude s konečnou platností vyřešeno napojení stavby AUPARKU na městskou dopravní síť. Stejně jako v předcházejícím žalobním bodu však žaloba v tomto směru obsahuje nejdříve znění námitek, jež byly žalobcem uplatněny v řízení před stavebním úřadem, poté následují námitky odvolací a teprve na straně 16. žalobce prezentuje názor na danou problematiku, zaujatý jím po vydání žalovaného rozhodnutí. Konkrétně jde jen o dvě následující věty:

„Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.“

Namísto toho, aby žalobce v žalobě poukázal na konkrétní jím myšlené vady napadeného rozhodnutí, koncipuje ji tak, jako kdyby k jeho námitkám uplatněným v územním řízení, prvoinstanční správní orgán, respektive žalovaný, vůbec nic neřekli. Tak tomu ovšem není, když stavební úřad jednak všechny jeho námitky uvedl na stranách 198 a 199 odůvodnění prvoinstančního správního rozhodnutí a následně se s nimi vypořádal na stranách 199 až 203. Stavební úřad je zhodnotil způsobem, s nímž se krajský soud plně ztotožňuje, stejně jako žalovaný. Ten převzal závěry stavebního úřadu, přičemž se srozumitelně vyjádřil k návaznosti stavby AUPARKU na Okružní křižovatku Koruna, jež byla povolena jako samostatná stavba, a na dopravní síť vůbec (viz str. 27 a 28, kde uvedl i podklady, o které se opíral).

Pokud jde o námitky, týkající se údajného „nezajištění smluvních vztahů s provozovateli technické infrastruktury“ (viz 7. žalobní bod), stavební úřad je opět nejdříve uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí v úplném znění (viz strana 203) a následně se s nimi vypořádal jako s námitkami nedůvodnými na stranách 203 až 204. Žalobce neuvedl jediný důvod, pro který by mělo být stanovisko stavebního úřadu nezákonné, stejně jako žalovaného, pouze s učiněnými závěry obecně nesouhlasil a podle žaloby je považuje za rizikové pro zbývající zeleň. Obsahy smluv o připojení stavby na distribuční sítě však rozhodně nejsou prostorem, v němž by žalobce mohl být dotčen na právech, která mu dle § 65 odst. 2 s.ř.s. příslušejí, nehledě na to, že možné konkrétní dotčení bude zcela zřejmé až z projektové dokumentace. Jinými slovy, namítané „nedostatky či ohrožení zeleně“ budou znova předmětem řešení ve stavebním řízení, v němž žalobce bude mít postavení účastníka řízení a bude se tudíž moci k věci vyjadřovat. K otázkám souvisejícím s platností stanovisek vlastníků sítí technické infrastruktury, jako podkladů územního rozhodnutí, se krajský soud vyjádřil již výše.

V 8. žalobním bodu žalobce namítal, že stavba AUPARKU byla umístěna v rozporu s ustanovením § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění, podle kterého nesmí být stavby umísťovány tak, aby přesahovaly na sousední pozemky. V přezkoumávané věci ale podle žalobce stavba přesahuje na sousední pozemky hned na několika místech, a to .do ul. Puškinova tzv. architektonickou vlnou přes chodník, dále přesahuje na sousední pozemek tzv. lodí do zeleně ul. Gočárova a dále přesahuje na sousední pozemek vykonzolovanými nadzemními podlažími a tzv. přemostěním do ul. Zamenhofova. Žádný z těchto případů přitom podle žalobce neodůvodňuje udělení výjimky z uvedeného ustanovení podle § 169 stavebního zákona.

Stavební úřad se zcela stejnými námitkami žalobce zabýval na str. 205 a 206 svého rozhodnutí ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011. Konstatoval, že o přesah na sousední pozemky jde pouze v případě architektonické vlny do ulice Puškinova, když v ostatních případech žalobcem zmiňovaných přesahů se nejedná o přesahy, ale o části stavby jako celku na jednom stavebním pozemku, neboť jde o jednu stavbu ve formě monobloku centra Aupark. Ta se skládá ze tří částí vzájemně provozně propojených (části multifunkční centrum, části nadzemní propojovací koridory a části parkovací dům). Z uvedených důvodů také byla povolena výjimka z § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. jen pro tento případ, a to výrokem prvním rozhodnutí stavebního úřadu.

", "next": 237304}