141. Z napadené aktualizace (strana 4 úvodního dokumentu), soud zjistil, že situace byla taková, že skutečně ve Studii proveditelnosti byly zahrnuty varianty ŽD1-A Mrchový kopec a ŽD1-B Holý vrch, zatímco třetí jen mírně odlišná varianta ŽD1-C Pod Bulfem byla připravena Správou železnic až později. Správa železnic na 4. jednání Pracovní skupiny hejtmana Ústeckého kraje, konaném dne 22. 7. 2021, představila nový návrh vedení připravované vysokorychlostní železnice, který reaguje na dosavadní připomínky učiněné v rámci skupiny a na stávající limity území ve variantách Mrchový kopec a Holý vrch. Proto byla doplněna další varianta Pod Bulfem vycházející z varianty Holý vrch. V napadené aktualizaci je rovněž zmíněno, že výše uvedené pracovní skupiny se účastnili zástupci obcí a rovněž Ministerstva dopravy. Později na základě výsledku jednání této pracovní skupiny byl podán Správou železnic návrh na pořízení napadené aktualizace, ve kterém byly uvedeny varianty ŽD1-A, B a C. Za popsané situace soud vycházel z toho, že varianty ŽD1-A, B a C uvedené v návrhu Správy železnic na pořízení napadené aktualizace byly vybrány Ministerstvem dopravy v rámci výše zmíněné pracovní skupiny, a jako takové byly závazné pro pořizovatele a odpůrce.
142. Soud připomíná, že v čl. 83a PÚR byl vymezen úkol pro územní plánování, tedy i pro pořizovatele a odpůrce, a to vymezit koridor „na základě vybraných variant Ministerstvem dopravy“. V citaci se mluví o vybraných variantách, není však uvedeno, že by se mělo jednat o výběr variant koridoru VRT s přesnou specifikací, např. co do šířky vybraných koridorů. Ve Studii proveditelnosti byly v grafické části (výkres Přehledná situace km 86,500-95,500 v měřítku 1:100 000) vyznačeny jen úzké trasy značící samotnou trať, přičemž tyto trasy byly po celé délce stejně široké. Ve studii proveditelnosti nebyly vymezeny konkrétní koridory o proměnlivé šířce, jako tomu bylo v návrhu Správy železnic na pořízení napadené aktualizace. Situace tedy nebyla taková, že by pořizovatel, resp. odpůrce, byl vázán vymezením koridoru v návrhu Správy železnic na pořízení napadené aktualizace, nýbrž byl vázán pouze určením variant ŽD1-A, B a C, kudy přibližně má vést trasa VRT, což měl pořizovatel zohlednit při vymezení koridoru v napadené aktualizaci. Pořizovatel však mohl zvažovat například šíři koridoru, která byla navržena v návrhu Správy železnic, a tuto zmenšit či zvětšit podle místních podmínek, ovšem tak, aby neznemožnil případnou realizaci stavby VRT ve vybrané variantě. Takovéto vymezení koridoru již bylo v kompetenci odpůrce.
143. U navrhovatele byla situace taková, že na jeho území všechny tři varianty koridoru VRT měly stejné trasování. Na straně 17 Průvodní zprávy Studie proveditelnosti se ve vztahu ke Krušnohorskému tunelu uvádí: „Vjezdový portál tunelu (na české straně) je umístěn v blízkosti silnice I/13 v obci Chlumec – Stradov, severně od Chabařovic. Tunel je navržený jako dva jednokolejné tubusy ražené strojem TBM.“ Jak je patrné z citovaného textu i výše zmíněného výkresu, Studie proveditelnosti již počítala s relativně přesným umístěním portálu Krušnohorského tunelu na území navrhovatele. Toto umístění schválilo v rámci Studie proveditelnosti Ministerstvo dopravy. Pokud posléze Správa železnic v návrhu na pořízení napadené aktualizace vymezila shodně portál Krušnohorského tunelu i vedení VRT přes území navrhovatele v souladu se Studií proveditelnosti, byl tento postup v souladu s PÚR.
144. Navrhovatel v replice ze dne 27. 1. 2025 uplatnil dle názoru soudu zcela novou argumentaci, že závazné vymezení trasy VRT mělo být obsaženo v územním rozvojovém plánu. Z obsahu argumentace navrhovatele soud usuzuje, že zmíněná argumentace směřuje k tomu, že proti PÚR a jejím aktualizacím nelze podat návrh k soudu, zatímco územní rozvojový plán je soudně přezkoumatelný. Na tomto místě soud směrem k navrhovateli připomíná, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace, jež nachází svůj odraz v § 101b odst. 2 druhé větě s. ř. s., podle které obsahuje-li návrh návrhové body, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Projednání později uplatněných návrhových bodů by znamenalo nepřípustné porušení principu koncentrace řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Aos 2/2012-27, nebo ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10 As 96/2014-62). Navrhovatel podal formálně perfektní návrh, přičemž § 101b odst. 2 věty druhá s. ř. s. rozšíření takového návrhu o další návrhové body nepřipouští.
145. Přesto soud nad rámec potřebného odůvodnění ve stručnosti uvádí, že institut územního rozvojového plánu byl zaveden do stavebního zákona novelou č. 403/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021, přičemž byl upraven v § 35a a násl. stavebního zákona. Platná právní úprava pak počítala s vydáním tzv. prvního územního rozvojového plánu. Dle přechodného ustanovení čl. XXV. bodu 1 zákona č. 403/2020 Sb. „Ministerstvo pro místní rozvoj prověří záměry dopravní a technické infrastruktury vymezené v zásadách územního rozvoje, které jsou zároveň obsažené v politice územního rozvoje a současně se jedná o veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření, které dosud nebyly provedeny a u kterých již uplynula lhůta pro přezkum podle správního řádu a soudního řádu správního. Záměry vyhovující uvedeným hlediskům ministerstvo převezme ze zásad územního rozvoje bez věcné změny do prvního územního rozvojového plánu, přitom jiný způsob grafického vyjádření se nepovažuje za věcnou změnu.“ Obdobné ustanovení pak obsahuje i § 319 nového stavebního zákona. Soudu je z jeho činnosti známo, že první územní rozvojový plán byl vydán vládou ve druhém pololetí roku 2024, tedy po schválení napadené aktualizace. S ohledem na citovanou právní úpravu je zřejmé, že první územní rozvojový plán nemohl obsahovat koridor ŽD1 vymezený na území Ústeckého kraje, protože nebyla splněna podmínka, že se jedná o záměr vymezený v zásadách územního rozvoje, u kterého již uplynula roční lhůta pro přezkum soudem. Ze stavebního zákona ani nového stavebního zákona nevyplývala (nevyplývá) povinnost zapracovat koridor dopravní infrastruktury (např. koridor ŽD1) vymezený v PÚR do územního rozvojového plánu dříve, než bude moci být daný koridor vymezen v zásadách územního rozvoje. Soud proto uzavírá, že neshledal důvodnou žádnou z námitek navrhovatele uvedených v prvním okruhu návrhových bodů.
146. Soud se dále zabýval druhým okruhem návrhových bodů, ve kterém navrhovatel namítal, že v úseku dotýkajícím se jeho území nebyly prověřeny jiné varianty koridoru VRT než předložené Správou železnic, ačkoli navrhovatel a další subjekty předkládaly zcela konkrétní alternativní návrhy koridoru VRT. Soud je ve shodě s odpůrcem, že navrhovatel mohl uplatnit své námitky proti návrhu aktualizace ve lhůtě 7 dnů ode dne veřejného projednání, které se konalo dne 24. 1. 2023. Ve stanovené lhůtě uplatnil navrhovatel námitky podáním ze dne 30. 1. 2023, v němž navrhl vedení koridoru VRT územní rezervou, čímž se soud zabýval výše. Žádnou jinou konkrétní alternativní trasu vysokorychlostní trati nenavrhl. Jestliže si navrhovatel později nechal zpracovat od společnosti PRO CEDOP s. r. o. materiál s názvem Studie alternativní trasy vysokorychlostní železniční tratě RS4 – Praha – Drážďany v úseku Předlice – Krušnohorský tunel, nezakládalo to dle názoru soudu zákonnou povinnost pořizovatele (odpůrce) zabývat se požadavkem navrhovatele na posouzení alternativní trasy ani povinnost vypořádat se se související argumentací navrhovatele. Soud podotýká, že ve zmíněné studii není uvedeno datum vyhotovení, je zde uvedeno pouze období 2023-2024, z čehož je zřejmé, že studie byla dokončena až někdy v roce 2024. V návrhu navrhovatel uváděl, že zmíněná studie byla vyhotovena v únoru 2024, přičemž ji navrhovatel prezentoval na Ministerstvu dopravy a následně v pracovních skupinách zřízených Ministerstvem dopravy. K tomu soud uvádí, že z předložené spisové dokumentace nevyplývá, že by navrhovatel tuto studii či návrh alternativní trasy dle této studie předložil pořizovateli v procesu pořizování napadené aktualizace. I kdyby však předmětnou studii spolu s navrženou alternativní trasou předložil navrhovatel odpůrci v roce 2024 před rozhodnutím zastupitelstva o schválení napadené aktualizace (24. 6. 2024), jednalo by se o opožděné uplatnění námitky alternativní trasy. Ke stejnému závěru, že alternativní trasu je třeba uplatnit ve lhůtě pro podání námitek k návrhu zásad územního rozvoje, dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 9. 2014, č. j. 8 Aos 2/2013-85, bod 48.
147. Soud připomíná, že případná alternativní trasa by musela být v souladu s PÚR, tedy s koridorem ŽD1, který je na území navrhovatele invariantní. Již z názvu předmětné studie je zřejmé, že se týkala pouze vedení koridoru VRT mezi Ústím nad Labem a Chlumcem v délce cca 8 km. Soudu nepřísluší, aby v první linii nyní v soudním řízení posuzoval alternativní trasu koridoru VRT vyplývající ze studie, kterou navrhovatel předložil až spolu s návrhem na zrušení napadené aktualizace. Soud proto ani nezkoumal, zda koridor vyplývající ze studie je v souladu s PÚR, či nikoli.
148. Navrhovatel uváděl, že i další osoby uplatňovaly alternativní trasy vedení koridoru, k čemuž soud uvádí, že navrhovatel blíže neuvedl, které další osoby uplatňovaly alternativní trasy, a podstatnou je především ta skutečnost, že navrhovatel je věcně legitimován k hájení práv města Chlumec, nikoli práv jiných osob. Pokud snad nějaký občan města nebo jakýkoli jiný subjekt uplatňoval námitky, ve kterých navrhoval alternativní trasu vedení koridoru, bylo na něm, aby se případně domáhal svých práv u soudu. Soud se dále zmíněnou námitkou nezabýval pro její neurčitost.
149. K námitce navrhovatele, že bylo třeba při pořizování napadené aktualizace zkoumat jiné varianty vedení trasy, přičemž však na jeho území nebyla zkoumána žádná jiná varianta, protože varianty vedení koridoru ŽD1-A, B a C na území navrhovatele byly shodné, soud uvádí, že navrhovatel na podporu své argumentace odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, č. j. 9 Ao 4/2011-78, s tím, že se v něm uvádí, že „právě v rámci pořizování ZÚR je totiž ještě reálně možné zabývat se efektivně variantami řešení“. K tomu zdejší soud uvádí, že s citovanou větou souhlasí, nicméně doplňuje pokračování zmíněné citace: „Proto do ZÚR nelze bez dalšího posouzení, které ukládá platná právní úprava, převzít variantu vedení VRT schválenou územním plánem hlavního města Prahy, ale ani naopak nelze na druhou stranu vyloučit, že v určitých situacích a za splnění zákonných podmínek bude v rámci pořizování ZÚR posuzována pouze jedna varianta určitého záměru.“ Z citovaného judikátu tak dle názoru soudu plyne, že může nastat situace, kdy je posuzována pouze jediná varianta daného záměru. V tomto případě byly posuzovány včetně územní rezervy 4 varianty, byť tři z nich stanovily koridor VRT na území navrhovatele shodně, jelikož k odchylkám jednotlivých tras docházelo v jiných částech koridoru ŽD1. Tuto situaci však nelze považovat za vadu či pochybení odpůrce či pořizovatele. Již výše soud zmínil, že kromě územní rezervy navrhovatel jinou alternativní trasu koridoru VRT ve svých námitkách v rámci procesu pořizování napadené aktualizace neuvedl.
150. Nadto soud uvádí, že další varianty vedení koridoru VRT, nad rámec těch uvedených v návrhu Správy železnic, byly zkoumány v rámci pracovních skupin před i v průběhu pořizování napadené aktualizace. Ze zápisu ze Závěrečného společného jednání pracovních skupin ze dne 20. 6. 2024 vyplývá, že mimo jiné fungovala pracovní skupina Traťový úsek“ Ústí nad Labem – portál Krušnohorského tunelu. Skupina byla založena Správou železnic po dohodě s Ministerstvem dopravy v lednu 2024, přičemž jejím úkolem bylo „prověřit alternativy trasování a technické řešení úseku. Byly stanoveny základní požadavky na železniční infrastrukturu a také okrajové podmínky jednotlivých obcí. Z nich pak vzešly tři základní varianty, které byly posuzovány a porovnávány s výchozí variantou.“ Konkrétní varianty jsou pak uvedeny v prezentaci Správy železnic datované 1. 7. 2024, která byla dle navrhovatele představena již dne 20. 6. 2024 na zmíněném setkání pracovních skupin. Jednalo se o varianty V2 „Stradov“, V3a a V3b „Český Újezd“. Soud konstatuje, že zmíněné tři alternativní trasy rovněž vedly přes území navrhovatele, jehož součástí jsou Stradov i Český Újezd. Zmíněné tři alternativní trasy byly porovnávány s výchozí variantou, což je pro území navrhovatele invariantní koridor ŽD1, který byl uveden v návrhu na pořízení napadené aktualizace. Z přehledové tabulky vyjádření jednotlivých zástupců samospráv, jež je součástí zmíněné prezentace Správy železnic, plyne, že navrhovatel ve svém vyjádření neuvedl preferenci k žádné ze třech alternativních variant ani k výchozí variantě (koridor ŽD1). Ke zmíněným třem alternativním variantám V2, V3a a V3b se odmítavě dle zmíněné tabulky vyjádřily Krajský úřad Ústeckého kraje a města Ústí nad Labem, Trmice a Chabařovice, přičemž všechny tyto subjekty preferovaly výchozí variantu koridor ŽD1.
151. K argumentaci navrhovatele, že výše zmíněné varianty V3a a V3b „Český Újezd“ nebyly součástí návrhu Správy železnic na pořízení napadené aktualizace, soud uvádí, že v návrhu Správy železnic byly zahrnuty varianty vybrané (v té době odsouhlasené) Ministerstvem dopravy. Pokud by navrhovatel před podáním návrhu na pořízení napadené aktualizace v rámci své činnosti v pracovních skupinách navrhl konkrétní variantu vedení koridoru VRT, přičemž by s ní souhlasilo Ministerstvo dopravy, mohla být situace taková, že již v návrhu Správy železnic by byla uvedena nějaká variantní trasa přes území navrhovatele. Případně pokud by až v průběhu pořizování napadené aktualizace byla odsouhlasena Ministerstvem dopravy nějaká další varianta, například na základě návrhu alternativní trasy uvedené navrhovatelem ve včas uplatněných námitkách, dalo by se na takovou alternativní trasu nahlížet jako na souladnou s PÚR. Tímto způsobem přistupoval k alternativní trase i odpůrce, který na straně 5 úvodního dokumentu napadené aktualizace uvedl, že „platí závazný úkol z Politiky územního rozvoje pořídit aktualizaci na základě variant vybraných Ministerstvem dopravy ČR. Alternativní návrh by tak muselo primárně vzít za své a prověřit jeho reálnost Ministerstvo dopravy, které je nositelem úkolu připravit podklady pro vymezení koridoru vysokorychlostní železniční dopravy RS v úseku hranice Německo/ČR-Lovosice/Litoměřice-Praha.“ Soud konstatuje, že situace však byla taková, že navrhovatel v době uplatnění námitek nepreferoval žádnou z později zkoumaných variant V2 „Stradov“, V3a a V3b „Český Újezd“, když jedinou variantu, kterou ve svých námitkách prosazoval, byla varianta vedení koridoru VRT územní rezervou. Teprve ke konci procesu pořizování napadené aktualizace v únoru 2024 si nechal navrhovatel vyhotovit studii alternativní trasy.
152. K argumentaci navrhovatele, že Správa železnic dne 2. 12. 2022 (tedy ještě před vydáním napadené aktualizace) zahájila zadávací řízení, jehož předmětem byla veřejná zakázka na zpracování dokumentace pro územní řízení pro stavbu vysokorychlostní trati v úseku Ústí nad Labem – portál Krušnohorského tunelu, jejíž trasa je v zadávací dokumentaci již jasně určena, soud uvádí, že internetový odkaz poskytnutý navrhovatelem vede na stránku s více obsáhlými dokumenty, přičemž navrhovatel v návrhu nespecifikoval, o který konkrétní dokument se má jednat. V navazujících podáních navrhovatel zmiňoval konkrétně smlouvu o dílo na vyhotovení projektové dokumentace a Situační výkres. Soud provedl důkaz Situačním výkresem, avšak provádění důkazu zmíněnou smlouvou o dílo či dalšími blíže nespecifikovanými listinami, jež byly součástí zadávací dokumentace na veřejnou zakázku, považoval za nadbytečné, jelikož považuje za dostatečný Situační výkres, když ze strany odpůrce není zpochybňována skutečnost umístění portálu Krušnohorského tunelu u silnice I/13. Co se týče facebookového příspěvku zastupitele Jiřího Baudise, navrhovatel vložil do návrhu grafické znázornění vedení vysokorychlostní trati s portálem Krušnohorského tunelu přiložené k facebookovému příspěvku. Soud nepovažoval za potřebné provádět důkaz ani facebookovým příspěvkem, jelikož takový důkaz považuje za nadbytečný. Soud nepochybuje o tom, že Správa železnic jako zadavatel veřejné zakázky musela uvést v zadávací dokumentaci bližší parametry plánované VRT včetně jejího předběžného umístění. Dle názoru soudu však přesné umístění stavby VRT bude vyplývat až z vytvořené projektové dokumentace, byť pochopitelně zpracovatel takové dokumentace bude vycházet z podkladů od zadavatele, tedy že VRT povede mezi Chlumcem a Stradovem v místě plánovaného koridoru ŽD1-C jakožto vítězné varianty v napadené aktualizaci.
153. Hypoteticky vzato by mohla nastat výše naznačená situace, že by Ministerstvo dopravy v průběhu procesu pořizování napadené aktualizace odsouhlasilo další variantu vedení koridoru VRT, ve které by se portál Krušnohorského tunelu nacházel na jiném než původně plánovaném místě. Pak by záleželo na pořizovateli (odpůrci), zda by takovou variantu vybral jako vítěznou. V kladném případě by musela pochopitelně Správa železnic reagovat na nastalou situaci a změnit parametry výše zmíněné veřejné zakázky, případně jednat o změně smlouvy o dílo s vítězným uchazečem, aby bylo dohodnuto vytvoření projektové dokumentace pro územní řízení, která bude odpovídat vybrané variantě koridoru VRT. Situace byla taková, že ještě v prvním pololetí roku 2024 se prověřovaly varianty vedení koridoru VRT na území navrhovatele, avšak s dalšími variantami V2, V3a a V3b nesouhlasila řada subjektů, a navíc nebyly tolik vyhovující, jako tomu bylo u vybraného koridoru ŽD1 (v podrobnostech viz prezentace Správy železnic datovaná 1. 7. 2024).
154. K argumentaci navrhovatele, že přesné umístění portálu Krušnohorského tunelu a vedení trati bylo dáno již před zahájením pořizování napadené aktualizace, a že tedy nepřicházela v jeho případě v úvahu jiná alternativní trasa, což navrhovatel považuje za protiprávní, soud uvádí, že navrhovatel neuvedl, se kterým konkrétním zákonným ustanovením je v rozporu postup, kdy bylo v procesu pořizování napadené aktualizace známo relativně přesně plánované umístění portálu Krušnohorského tunelu. Soud opakuje, že navrhovatel měl možnost v rámci svých námitek navrhnout v procesu pořizování napadené aktualizace alternativní trasu vedení koridoru VRT, avšak kromě varianty vedení koridoru VRT územní rezervou žádnou variantu včas nenabídl.
155. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že uplatnění alternativní trasy by muselo být provedeno včas a formou námitek, jak bylo naznačeno výše. Pokud navrhovatel včas takovou alternativní trasu formálním způsobem neuplatnil, nemůže svou pasivitu zhojit tím, že by se později zmínil na některé z pracovních skupin o určité alternativní trase. V tomto směru se v zápise ze Závěrečného společného jednání pracovních skupin ze dne 20. 6. 2024 objevuje neurčitá zmínka starostky navrhovatele JUDr. Veroniky Srnkové, že „jako kompromis nabídla státu Český Újezd“. Soud nemá k této záležitosti bližší informace a nepovažuje za potřebné zmíněnou nabídku Českého Újezdu blíže zkoumat v tom směru, zda jde o některou z variant tras V3a či V3b zmiňovaných výše, případně alternativní trasu vyplývající ze Studie alternativní trasy vysokorychlostní železniční tratě RS4 – Praha – Drážďany v úseku Předlice – Krušnohorský tunel od společnosti PRO CEDOP s. r. o. z února 2024, kterou si nechal zpracovat navrhovatel, a která počítala s větším využitím území Českého Újezdu. Pro posouzení věci by takové bližší zkoumání nemělo význam.
156. K argumentaci navrhovatele v replice ohledně zásahu do jeho práva na samosprávu tím, že byla již před zahájením pořizování napadené aktualizace přesně určena poloha portálu Krušnohorského tunelu a vedení trati, soud uvádí, že v navrhovatelem zmíněném nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, Ústavní soud uvedl: „Právo na samosprávu obce se proto do střetu se zásadami územního rozvoje může dostat tehdy, kdy (1) kraj reguluje vztahy v území do té míry podrobnosti, která náleží obcím, případně (2) vztahy v území reguluje takovým způsobem, že podstatná část území obce již nemůže být smysluplně regulována na úrovni územního plánu a z tohoto pohledu je samosprávě obce odňata.“ Soud se v obecné rovině ztotožňuje s citovanou pasáží, na kterou odkazoval navrhovatel ve své námitce; navrhovatel však blíže neuvedl, o který střet se má v jeho případě jednat. Dle názoru soudu první střet zmiňovaný Ústavním soudem není u navrhovatele zjevně dán, jelikož nelze říci, že by odpůrce reguloval vztahy v území do té míry podrobnosti, která náleží navrhovateli v územním plánu. Soud připomíná, že se jednalo o vymezení koridoru ŽD1, který má republikový význam, a jako takový byl vymezen v napadené aktualizaci. V úvahu tak přichází druhý střet, ke kterému Ústavní soud v citovaném nálezu dále uvedl: „Druhý střet plyne z toho, že na podstatné části území obce se může nacházet plocha či koridor, které mají nadmístní význam a jejichž regulace bez dalšího předurčuje územně plánovací dokumentaci obce. V takovém případě obec nemá autonomní prostor pro rozhodování, což je však logickým důsledkem konkrétních poměrů v území a hierarchizace územně plánovací dokumentace (jde tedy o vynětí z působnosti obecní samosprávy ve smyslu čl. 104 odst. 2 Ústavy). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že hlava sedmá Ústavy zaručuje územní samosprávu jako institut (institucionální garance existence samosprávy členěné na obce a kraje) a jako ústavně zaručené právo obcí a krajů na samosprávu vlastních záležitostí, které jsou vymezeny zákonem. Ústava tedy nezaručuje konkrétní obsah samosprávy a nezaručuje ani právo na existenci konkrétních obcí či krajů. (…) Přesahují-li tedy plochy či koridory na území obce svým významem obec samu, jsou zájmy obce při rozhodování krajské samosprávy chráněny pouze v procesní rovině při pořizování zásad územního rozvoje, a to jednak požadavky na zákonnost a odbornost pořízení zásad, jednak účastí dotčených obcí, které mohou uplatnit své námitky.“ Soud se ztotožňuje s citovanou pasáží nálezu a v poměrech projednávané věci konstatuje, že v procesu pořizování napadené aktualizace bylo postupováno v souladu s citovaným názorem Ústavního soudu. Koridor ŽD1 má republikový význam, pročež neměl navrhovatel autonomní prostor pro rozhodování, přičemž však mohl uplatnit námitky, čehož využil. Námitky navrhovatele pak byly řádně posouzeny odpůrcem v rozhodnutí o námitkách. Navíc dle názoru soudu ani nelze říci, že by v případě navrhovatele podstatná část jeho území již nemohla být smysluplně regulována na úrovni územního plánu. Při pohledu do grafické části napadené aktualizace je zřejmé, že koridor ŽD1 zabírá na území navrhovatele plochu odhadem 10 % z celkové plochy území navrhovatele. Významnou část z této 10% plochy zabírá rozšířený koridor v zalesněné oblasti Krušných hor severně od obydlené části Chlumce. Koridorem ŽD1 je tudíž dotčena jen malá část území navrhovatele.
157. K argumentaci navrhovatele, že umístění portálu a vedení trati VRT v tunelu je úkolem pro územní plánování dle čl. 69b odst. 1 textové části výroku napadené aktualizace a že ve skutečnosti o vedení trati a umístění portálu Krušnohorského tunelu bylo již rozhodnuto, soud uvádí, že navrhovatelova argumentace zjevně směřuje k tomu, že mu byly de facto odňaty úkoly pro územní plánování vymezené v napadené aktualizaci. Soud shledal, že pro územní plánování a využívání území vymezeného koridoru ŽD1 byl v čl. 69b stanoven pod bodem 1 písm. a) úkol „vytvořit územní podmínky pro umístění železniční dráhy jako součásti systému rychlých spojení (RS) včetně souvisejících staveb a vyvolaných přeložek technické a dopravní infrastruktury.“ Dále pod písm. b) téhož ustanovení byl stanoven úkol „vytvořit územní podmínky pro vzájemné propojení a zajištění kompatibility železniční dráhy se stávajícími železničními tratěmi.“ Dále pod písm. c) téhož ustanovení byl stanoven úkol „vytvořit územní podmínky pro vedení železniční dráhy tunelem přes území evropsky významné lokality Holý vrch, CHKO České středohoří, evropsky významnou lokalitu Východní Krušnohoří a ptačí oblast Východní Krušné hory s umístěním portálů, hloubených částí tunelů a souvisejících povrchových objektů a infrastruktury mimo I., II. a III. zónu ochrany CHKO České středohoří.“ Soud konstatuje, že z citovaných ustanovení neplyne, že by navrhovatel měl hledat na svém území v rámci svého územního plánování vhodné místo pro umístění portálu Krušnohorského tunelu, či že by měl hledat jinou variantu pro vedení VRT. Soud proto neshledává dotčení navrhovatelova práva na samosprávu v tom, že je navrhovatel při svém územním plánování vázán vymezeným koridorem ŽD1 v napadené aktualizaci.
158. Dále soud uvádí, že i kdyby měl navrhovatel pravdu v tom, že odpůrce nebyl vázán konkrétní trasou koridoru VRT stanovenou v PÚR s odkazem na výběr Ministerstva dopravy, tak dle názoru soudu stále nelze ztrácet ze zřetele podstatnou skutečnost, že sám navrhovatel s výjimkou územní rezervy žádnou alternativní trasu koridoru VRT nenavrhl a že odpůrce měl možnost dle § 41 odst. 3 stavebního zákona zamítnout návrh napadené aktualizace z důvodu ochrany území Ústeckého kraje a jeho obyvatel, případně vrátit návrh pořizovateli k dopracování. Tyto možnosti však zastupitelstvo nevyužilo, když naopak hlasováním dalo najevo souhlas s napadenou aktualizací. Dle názoru soudu byly v napadené aktualizaci komplexně a dostatečně prověřeny jednotlivé varianty vedení trasy koridoru VRT, přičemž napadená aktualizace obsahuje i komplexní zdůvodnění přijatého řešení včetně vybrané varianty v souladu s § 40 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. Soud proto neshledal porušení zmíněného ustanovení namítané navrhovatelem.
159. Případný omyl pořizovatele či odpůrce, že je vázán Ministerstvem dopravy vybranými trasami VRT či vymezením koridoru ŽD1-A, B a C, ačkoli by tomu tak nebylo, by z pohledu soudu nezpůsobil nezákonnost celé napadené aktualizace, protože odpůrce měl možnost návrh aktualizace zamítnout či požadovat jeho doplnění, jak již soud uváděl výše. Soud proto uzavírá, že neshledal důvodnou žádnou z námitek uvedených ve druhém okruhu návrhových bodů.
160. Soud se dále zabýval třetím okruhem návrhových bodů, ve kterém navrhovatel namítal nedostatky vyhodnocení vlivů na životní prostředí. K pochybnostem navrhovatele ohledně původu hodnot odhadovaného záboru ZPF, kdy navrhovatel argumentoval, že s ohledem na míru podrobnosti aktualizace ZÚR danou měřítkem (1:100 000) její grafické části, není možné provést kvalifikovaný odhad záboru ZPF s rozlišením půd I. a II. třídy ochrany, soud uvádí, že navrhovatel předmětnou námitku neuplatnil v procesu přijímání napadené aktualizace, a proto se touto námitkou nemohl odpůrce v napadené aktualizaci zabývat. Navrhovatel poukázal na odborné vyjádření Ing. Jarmily Paciorkové z dubna 2024, ze kterého soud zjistil, že je v něm uvedeno prakticky totéž, co v návrhu. Lze tak usuzovat, že navrhovatel převzal do návrhu údaje uváděné Ing. Paciorkovou v odborném posouzení.
161. K samotné námitce soud uvádí, že vliv napadené aktualizace na zemědělskou půdu, resp. předpokládaný zábor ZPF, je řešen na stranách 92-94 SEA, přičemž metodika výpočtu záborů ZPF je popsána na stranách 134-137 textové části odůvodnění napadené aktualizace. Na straně 93 SEA je obrázek 51 s rozlišením půd I. a II. třídy ochrany, přičemž je odkazováno na zdroj ÚAP ÚK, což je v SEA zavedená zkratka pro Územně analytické podklady Ústeckého kraje. Tabulka 33 na straně 254 SEA je co do záborů ZPF v souladu s textovou částí odůvodnění napadené aktualizace, viz tabulka 9 na straně 137 představující kvalifikovaný odhad záborů ZPF koridoru ŽD1. Ve výše zmíněné metodice výpočtu záborů ZPF jsou uvedeny podrobně konkrétní předpoklady, ze kterých vycházel kvalifikovaný odhad záborů ZPF. Podkladem pro kvalifikovaný odhad byly Územně analytické podklady Ústeckého kraje. Soud shledal, že navrhovatel (ani Ing. Paciorková) neuvedl konkrétní námitky, kterými by například zpochybňoval použitou metodiku pro výpočet záborů ZPF. V textové části odůvodnění napadené aktualizace je zdůrazněno, že „rozsah a přesnost kvalifikovaného odhadu záborů ZPF odpovídá použitému měřítku grafické části 5aZÚR ÚK (1:100 000).“ Soud konstatuje, že při takovém měřítku samozřejmě nelze očekávat, že kvalifikovaný odhad záborů ZPF bude zcela přesný, nicméně kvalifikovaný odhad odpovídající dané podrobnosti provést lze. Sám navrhovatel neuvádí konkrétní argumentaci, proč by nebylo možné v daném případě provést kvalifikovaný odhad.
162. Míra detailu posuzování jednotlivých aspektů je dána procesní fází, v níž je určitý aspekt posuzován. Aktualizace zásad územního rozvoje představuje toliko koncepci, nikoliv již konkrétní záměr určený k bezprostřední realizaci. Podle § 36 odst. 3 stavebního zákona platí, že „zásady územního rozvoje ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím“. Kvalifikovaný odhad záborů ZPF – v detailu odpovídajícím aktuální procesní fázi – je zpracován dle § 5 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), dle § 2 vyhlášky č. 271/2019 Sb., o stanovení postupů k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 271/2019 Sb.“) a přílohy této vyhlášky. Z § 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 271/2019 Sb. plyne, že kvalifikovaný odhad záborů v zásadách územního rozvoje musí být členěn podle tříd ochrany půdy. Členění dle tříd ochrany tedy představuje nezbytnou náležitost kvalifikovaného odhadu. Soud zdůrazňuje, že se stále jedná toliko o odborný odhad, nikoliv o přesný výpočet, který bude možné realizovat až u konkrétního záměru, což však není účelem napadené aktualizace.
163. K námitce navrhovatele, že při kvalifikovaném odhadu záborů ZPF byly brány v úvahu jen trvalé zábory ZPF, nikoli však dočasné zábory, soud uvádí, že dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 271/2019 Sb. platí, že „vyhodnocení výměry záboru u koridoru se provede vynásobením délky koridoru s odhadovanou šířkou tělesa stavby včetně započtení odhadované průměrné šíře náspů, zářezů a příkopů včetně ostatních součástí stavby. U staveb nadzemního nebo podzemního vedení, k jejichž realizaci je nutný souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, se za délku koridoru považuje součet odhadovaných délek vstupních šachet podzemního vedení a součet odhadovaných délek základů stožárů nadzemního vedení“. Z citovaného způsobu výpočtu záboru je dle názoru soudu zjevné, že výpočet počítá pouze s trvalými zábory spočívajícími ve stavbě samotné. Ve výpočtu se nezohledňuje navrhovatelem zmiňované rozsáhlé staveniště, které představuje toliko dočasný zábor ZPF. Z § 3 vyhlášky č. 271/2019 Sb. plyne, že dočasné zábory se zohledňují v územním plánu. Naproti tomu § 2 zmíněné vyhlášky, který se týká pořizování zásad územního rozvoje, se o dočasných záborech ZPF nezmiňuje. Odpůrce na straně 134 textové části odůvodnění uvedl, že „do součtu kvalifikovaného odhadu záborů ZPF je zahrnován jen trvalý zábor, který má dlouhodobý význam pro využití území. Plochy předpokládaných dočasných záborů ZPF jsou ovlivněny takovým množstvím proměnných hodnot (např. zvolenou technologií výstavby, použitými materiály, harmonogramem vlastní výstavby), že výsledný odhad je pro další práci nepoužitelný a nejsou proto i s ohledem na § 36 odst. 3 stavebního zákona do součtu kvalifikovaného odhadu záborů ZPF zahrnuty“. S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje soud postup odpůrce za správný.
164. K námitce navrhovatele, že v SEA při posuzování hlukové zátěže nebyl zohledněn rozdíl mezi osobní a nákladní dopravou, kdy nákladní vlaky jsou dle navrhovatele podstatně hlučnější, soud konstatuje, že na straně 198 SEA se k vítězné variantě ŽD1-C uvádí: „Ze zpracované ‚Technicko provozní studie, technická řešení VRT‘ (05/2017) vyplývá, že hluk vznikající jízdou vlaku bude mít původ na třech místech: na styku kola a kolejnice, na styku sběrače a trakčního vedení, a aerodynamický hluk. (…) Podstatným faktorem bude rovněž celková hmotnost vlakové soupravy a stav trati a vlastních soukolí.“ Před i za citovanými pasážemi jsou uvedeny další úvahy týkající se hlukové zátěže se závěrem, že „kumulativní vlivy na hlukovou zátěž jsou řešitelné za použití běžně dostupných protihlukových opatření“. Z citovaných pasáží je zřejmé, že jedním z faktorů, který byl brán v úvahu, je právě hmotnost vlakové soupravy, přičemž vyšší hmotnost se týká právě nákladních vlaků. K obdobné námitce jiného účastníka se vyjádřil odpůrce na straně 210 rozhodnutí o námitkách, kde uvedl, že „u hluku je pro vyhodnocení vlivu uplatnění koncepce – návrhu 5aZÚR ÚK, zapotřebí odborným odhadem (podle již provozovaných záměrů nebo výpočtem, pokud takový záměr dosud neexistuje) zjistit, do jaké vzdálenosti od trati budou pravděpodobně překračovány hygienické hlukové limity. Podle ne/možnosti dodržení takto předpokládaného odstupu od zastavěných území je potom třeba doporučit eliminační či minimalizační protihluková opatření. Jednotlivá protihluková opatření se liší prostorovými nároky (např. protihlukový val x protihluková stěna). Od toho (ale nejenom od toho) se potom odvíjí navrhovaná šířka koridoru. U kumulativních a synergických vlivů (ve fázi uplatnění koncepce) se počítá s určitou, výše popsanou předpokládanou intenzitou hluku. Ve fázi koncepce nemá na tuto předpokládanou intenzitu hluku počet ani druh vlaků (osobní x nákladní) žádný vliv“. Soud souhlasí s odpůrcem nastíněným postupem vyhodnocení hlukové zátěže a přijetí protihlukových opatření a dodává, že nastíněný postup byl zohledněn v napadené aktualizaci. Skutečnost, že SEA neobsahuje podrobnější úvahy stran vlivu nákladní dopravy, nepovažuje soud za vadu či pochybení v daném procesu posuzování vlivů koncepce na životní prostředí. Odůvodnění SEA je přiměřené skutečnosti, že se jedná o koridor vymezovaný do aktualizovaných zásad územního rozvoje.
165. K námitce navrhovatele, že v SEA nebylo zohledněno výrazné zúžení koridoru na území navrhovatele, kdy navrhovatel má obavy, že kvůli zúžení koridoru nebudou moci býti provedena efektivní protihluková opatření, soud uvádí, že se jedná o ničím nepodloženou spekulaci navrhovatele. Ze samotné skutečnosti, že na území navrhovatele je koridor zúžen, nelze bez dalšího dovozovat, že by již v procesu posuzování vlivů na životní prostředí mělo být zúžení koridoru podrobněji prověřeno nad rámec standardního postupu v daném procesu. Navíc při pohledu do výkresu Schéma šířkového uspořádání koridoru, jež je součástí grafické části odůvodnění napadené aktualizace, je zřejmé, že se jedná o zúžení koridoru zdánlivé, dané tím, že severně od území navrhovatele se koridor rozšiřuje až na 1 200 m a obdobně jižně od území navrhovatele se koridor rozšiřuje v souvislosti s odbočkou trati. Jinak je zřejmé, že koridor ŽD1 má od Chlumce až po hranici se Středočeským krajem většinou obdobnou šířku jako v místě navrhovatelem tvrzeného zúžení. K obsahově obdobné námitce navrhovatele se vyjádřil odpůrce na straně 236 rozhodnutí o námitkách, přičemž uvedl, že „nelze v rámci ZÚR posuzovat vlivy konkrétní stavby ani jejího následného provozu, to je možné až v územním řízení, na základě dokumentace k územnímu řízení. V ZÚR jsou v rámci posouzení vlivů koncepce na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (SEA), vyhodnoceny předpokládané vlivy návrhu (tedy vždy ‚celých‘ koridorů) včetně vlivů sekundárních, a synergické a kumulativní vlivy – vlivy návrhu společně s vlivy stávajících a zamýšlených záměrů“. S citovaným odůvodněním soud souhlasí, neboť i dle jeho názoru navrhovatel zmíněnou námitkou směřující již k posouzení budoucích vlivů VRT de facto „předbíhá“ vývoj, neboť předmětná námitka je relevantní až v územním či stavebním řízení, případně v procesu posuzování vlivů konkrétního záměru na životní prostředí (EIA) při povolování konkrétní stavby. Teprve až bude k dispozici projektová dokumentace pro územní, resp. stavební řízení, bude možné zabývat se konkrétněji hlukovou zátěží plynoucí z předmětné stavby.
166. K námitce navrhovatele, že v SEA nebyl správně posouzen vliv koridoru VRT na krajinu a krajinný ráz, soud konstatuje, že na straně 190 SEA se uvádí: „Další částí koridoru VRT, vedenou mimo tunel, je část mezi Ústím nad Labem a úpatím Krušných hor. Zde je koridor veden ve vazbě na stávající železniční trať. Při budoucí realizaci záměru VRT v rámci vymezeného koridoru (jeho společné části) se neočekává vznik nových struktur, které by významně pozměnily krajinný ráz. Lze očekávat pouze lokální vizuální projev nových portálů tunelu při úpatí Krušných hor, které se budou projevovat pouze z nejbližšího okolí. I přesto lze očekávat, že uplatněním koncepce ve všech variantách vznikne v částech mimo tunel nová antropogenní osa v krajině, která bude narušovat krajinnou matrici, tento vliv však bude s ohledem na prostorové parametry záměru (relativně úzká, výškově málo významná stavba VRT) nevýznamný a je hodnocen jako přímý, trvalý, mírně negativní, s lokálními významně negativními akcenty.“ Navrhovatel nesouhlasil s uvedenou citací (soudem tučně zvýrazněna dotčená část), přičemž dovozoval, že portál Krušnohorského tunelu bude viditelný pro velké množství obyvatel, bude působit v krajině významně rušivě, pročež mělo být hodnocení vlivu na krajinu nikoli „mírně negativní vliv“, nýbrž „potenciálně významný negativní vliv“. K tomu soud uvádí, že obdobnou námitkou navrhovatele se zabýval odpůrce na straně 238 rozhodnutí o námitkách, kde uvedl: „Předpokládané vlivy koridoru jsou ze zákona posuzovány ve vztahu k jednotlivým složkám životního prostředí jedním hodnocením pro celou délku koridoru, přičemž charakter území i předpokládané technické řešení trati není ve všech úsecích stejné. Proto nelze hodnocení posuzovat jen podle podmínek na Chlumecku.“ S uvedenou citací soud souhlasí. Ze strany odpůrce se nejednalo o bagatelizaci zmíněného vlivu portálu Krušnohorského tunelu na krajinu, pokud odpůrce tento vliv označil jako „lokální významně negativní akcent“. Bodové hodnocení vlivu záměru bylo uvedeno pro celý koridor, jedná se tedy o jakýsi průměrný výsledek, přičemž negativní vliv portálu Krušnohorského tunelu na území navrhovatele bude zřejmě větší, než uvedený „průměr“, přičemž tato situace je označena jako „lokální významně negativní akcent“. Soud v popsané situaci neshledává žádné pochybení. Soud proto uzavírá, že neshledal důvodnou žádnou z námitek uvedených ve třetím okruhu návrhových bodů.
167. Soud se dále zabýval čtvrtým okruhem návrhových bodů, ve kterém navrhovatel namítal neúnosné zatížení jeho území jak samotnou výstavbou VRT, tak i jejím následným provozem, přičemž zatížení spatřoval zejména ve skutečnosti, že v blízkosti mezi zastavěnými oblastmi Chlumce a Stradova bude vybudován portál Krušnohorského tunelu, kde bude 6 kolejí, což představuje mnohaleté rozsáhlé staveniště na území navrhovatele, přičemž při následném provozu trati bude docházet v daném místě k rozjíždění a brždění vlaků, což přinese zvýšení hluku a vibrací. Soud shledal, že s obsahově obdobnou námitkou navrhovatele se vypořádal odpůrce na straně 235 a na stranách 10-11 rozhodnutí o námitkách, přičemž mimo jiné uvedl: „Předestírané dopady budování portálu Krušnohorského tunelu i železniční tratě jako takové, jakož i následného provozu na železniční trati na město Chlumec a jeho obyvatele, nemohou být z povahy věci předmětem posuzování při pořizování zásad územního rozvoje, ale až předmětem dalších postupů územního plánování, zejména územního řízení. Stejně tak konkrétní opatření k eliminaci případných negativních dopadů stavby a provozu trati na nemovitosti a obyvatele mohou být ze zákona řešena až v dokumentaci k územnímu řízení o umístění stavby včetně posouzení EIA.“ Soud souhlasí s citovaným vypořádáním námitky a dodává, že odpůrce zároveň správně upozornil na § 36 odst. 3 stavebního zákona, dle kterého „zásady územního rozvoje ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím“. Stejně správně odpůrce uvedl, že „technické řešení trati proto není a nemůže být předmětem ZÚR a nelze ho v tomto okamžiku předjímat“.
168. Soud konstatuje, že z argumentace navrhovatele v návrhu je zřejmé, že navrhovatel si prostudoval zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku vypsanou Správou železnic na pořízení projektové dokumentace pro územní řízení pro stavbu VRT v úseku Ústí nad Labem – portál Krušnohorského tunelu, kterou soudu navrhoval jako důkaz. V zadávacích podmínkách jakékoli veřejné zakázky na pořízení projektové dokumentace pochopitelně musí být uvedeny určité požadavky na projektovou dokumentaci a samotnou stavbu VRT. Tyto požadavky pak musí být zhotovitelem projektové dokumentace promítnuty do tvorby předmětné dokumentace. Skutečnost, že zmíněná veřejná zakázka byla vypsána již v roce 2022, tedy dříve, než byla vydána napadená aktualizace, však neznamená, že by pořizovatel měl přihlížet v procesu pořizování napadené aktualizace k obsahu předmětné zadávací dokumentace. Jedná se totiž o podrobnosti, které svým obsahem náleží navazujícím rozhodnutím ve smyslu § 36 odst. 3 stavebního zákona. Stejně tak nebylo povinností odpůrce přihlížet v době schvalování napadené aktualizace zastupitelstvem ke skutečnosti, že již existuje předmětná zadávací dokumentace blíže specifikující stavbu VRT. I z povahy věci, že se jednalo o zadání tvorby projektové dokumentace pro územní řízení ohledně stavby VRT, je logické, že případné námitky dotčených subjektů ohledně konkrétního umístění stavby by měly směřovat až do vytvořené projektové dokumentace.
169. Ze strany soudu lze zopakovat, že napadená aktualizace vymezuje toliko koridor o proměnlivé šířce cca 100 – 1 200 m, nikoli konkrétní stavbu VRT, jejíž šířka se bude pohybovat řádově v desítkách metrů (v podrobnostech níže). Otázky týkající se technického charakteru stavby a opatření, která by měla za úkol zabránit hluku, vibracím či potenciálním škodám na dotčených pozemcích jak při výstavbě VRT, tak i při jejím provozu, budou předmětem až navazujícího povolovacího řízení (územní či stavební řízení), a to ve vztahu ke konkrétní stavbě vymezené v příslušné projektové dokumentaci. Soud přitom nezpochybňuje tvrzení navrhovatele, že povinnost orgánů veřejné moci spočívající v ochraně obyvatel před hlukem a vibracemi lze dovodit z § 5 a § 11 zákona o životním prostředí, nicméně dodává, že tato ochrana je poskytována v příslušné fázi konkrétního řízení. Je proto na navrhovateli, aby v navazujících řízeních řádně uplatňoval svá práva a prosazoval své zájmy, a to například upozorňováním na jím tvrzené dopady výstavby a provozu vysokorychlostní trati na území navrhovatele a jeho obyvatele.
170. K obavám navrhovatele, že nebude možné provést efektivní protihluková či protivibrační opatření pro budoucí provoz VRT s ohledem na zúžení koridoru na území navrhovatele, soud uvádí, že se jedná o nepodložené obavy navrhovatele. Sám navrhovatel uvedl v návrhu, že „podle katastru nemovitostí je vzdálenost mezi okrajovými bytovými domy v Chlumci a rodinnými domy ve Stradově necelých 300 m“. Z textové části odůvodnění napadené aktualizace (strana 134) plyne, že se počítá s maximální šířkou stavby VRT 40 m, přičemž tato šířka zahrnuje i případné svahy náspu. Z uvedeného je zřejmé, že trať v místě zúžení koridoru může být vedena tak, aby vzdálenost od okrajů obydlených částí Chlumce a Stradova byla více než 100 m. Z obrázku č. 2, jež je součástí návrhu, z navrhovatelem předloženého Situačního výkresu a z Vizualizace portálu Krušnohorského tunelu, jež je součástí prezentace Správy železnic datované 1. 7. 2024 (dále jen „Vizualizace portálu Krušnohorského tunelu“), plyne, že portál Krušnohorského tunelu má být umístěn na jižním okraji území navrhovatele na rozhraní s územím města Chabařovice u silnice I/13, tedy zjevně o několik stovek metrů jižněji od zúžení mezi obytnou zástavbou Chlumce a Stradova, přičemž prakticky pod celým územím navrhovatele severně od silnice I/13 i v zúženém místě mezi obytnými částmi navrhovatele již bude tunel, který v těchto místech nebude vidět, protože bude procházet pod zemí. Při pohledu na Vizualizaci portálu Krušnohorského tunelu se situace jeví tak, že nejvíce dotčeni stavbou VRT a portálu Krušnohorského tunelu mohou být obyvatelé blízké zástavby východně od trati před tunelem, kde se však nejedná o území navrhovatele, nýbrž města Chabařovice.
171. Při pohledu do grafické části napadené aktualizace je dle názoru soudu zřejmé, že za situace, kdy koridor VRT má procházet Ústím nad Labem a následně má vést přibližně severně ve směru na Drážďany, je prakticky nemožné s ohledem na zastavěnost území nalézt vhodné místo pro portál Krušnohorského tunelu a trasu VRT tak, aby řešení vyhovovalo všem, což správně zmínil pořizovatel v napadené aktualizaci. Pořizovatel musel navíc brát v úvahu koordinaci koridoru ŽD1 s navazujícím koridorem VRT ve Spolkové republice Německo (viz strany 87-88 textové části odůvodnění napadené aktualizace). I z tohoto pohledu se nejeví soudu dotčení práv (zatížení území) navrhovatele stavbou VRT a portálu Krušnohorského tunelu jako nepřiměřené.
172. Co se týče obav navrhovatele z rozsáhlého staveniště u portálu Krušnohorského tunelu, soud konstatuje, že navrhovatelovo podání (Doplnění důkazů) ze dne 30. 1. 2025 obsahuje „Obrázek 5 Znázornění zatížení území navrhovatele stavbou portálu Krušnohorského tunelu“, přičemž v obrázku je navrhovatelem znázorněno zmíněné staveniště, které se nachází jižně od silnice I/13, tedy v celém rozsahu na území města Chabařovice. Soud nepovažuje za potřebné podrobněji se zabývat uvedenými skutečnostmi, jelikož pro účely rozhodnutí soudu je to nadbytečné. Soud však považoval za vhodné popsat místní situaci s ohledem na navrhovatelem namítanou nerealizovatelnost VRT v daném místě. Dle názoru soudu s ohledem na nastíněnou situaci rozhodně nelze bez dalšího dovozovat, že by nebyla možná realizace VRT v místě zúžení koridoru mezi obytnou zástavbou Chlumce a Stradova, resp. že by v dané lokalitě nebyl prostor pro efektivní opatření chránící před hlukem a vibracemi, případně že by výstavba VRT a její provoz představovaly neúnosné zatížení území navrhovatele.
173. K navrhovatelově argumentaci v návrhu, že koridor VRT na jeho území prochází mezi dvěma obydlenými územími a je výrazně zúžen, v důsledku čehož není dobře možné neúnosnému zatížení lokality předejít, soud uvádí, že považuje navrhovatelovu argumentaci za neurčitou a nepodloženou. Není zřejmé, jak by mělo být neúnosně zatíženo území navrhovatele, když VRT je v daném místě vedena v tunelu. Proto se soud více zmíněnou argumentací navrhovatele nezabýval.
174. K námitce navrhovatele, že na jeho území je vymezena krajinná památková zóna rejst. č. ÚSKP 2387 – Území bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova a že vymezením koridoru ŽD1 je zasaženo do předmětné památkové zóny, soud uvádí, že obsahově obdobnou námitkou se zabýval odpůrce na straně 235 rozhodnutí o námitkách, přičemž upozornil, že koridor ŽD1 je veden tunelem pod územím předmětné památkové zóny. Dále odpůrce popsal situaci, že na jednání pořizovatele s Ministerstvem kultury k vypořádání jeho stanoviska k veřejnému projednání, konaném dne 6. 3. 2023, bylo po projednání a upřesnění některých skutečností dohodnuto, že Ministerstvo kultury souhlasí s variantou ŽD1-C s tím, že do čl. 69b výroku napadené aktualizace bude pod bodem ch) doplněn úkol pro územní plánování a využívání území vymezeného koridoru: vytvořit územní podmínky pro „vhodné technické řešení a začlenění železniční dráhy do krajiny s cílem minimalizace vlivů na kulturní hodnoty memoriální krajiny v prostoru krajinné památkové zóny Území bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova“. Soud ověřil, že tento bod byl doplněn do výroku napadené aktualizace, nikoli pod bodem ch), nýbrž pod bodem i) článku 69b.
175. Soud dále uvádí, že zrušená územní rezerva, kterou preferoval navrhovatel pro vedení trati, vedla rovněž přes území předmětné památkové zóny v prostoru mezi Přestanovem a Unčínem, což zřejmě navrhovateli nevadilo. Soud připomíná, že VRT bude vedena pod územím předmětné památkové zóny tunelem, a proto není důvod k obavám z jejího dotčení. Soud považuje vypořádání předmětné námitky zásahu do památkové zóny v rozhodnutí o námitkách za dostatečné, přezkoumatelné i věcně správné, kdy konkrétní podmínky ochrany památkové zóny budou řešeny v navazujících stupních územního plánování. Soud proto uzavírá, že neshledal důvodnou žádnou z námitek uvedených ve čtvrtém okruhu návrhových bodů.
176. Soud se dále zabýval pátým okruhem návrhových bodů, ve kterém navrhovatel namítal nedostatečná kompenzační opatření. Soud shledal, že kompenzační opatření ve vztahu k vybrané variantě ŽD1-C jsou uvedena na stranách 45-46 textové části odůvodnění napadené aktualizace, přičemž požadavky jsou rozděleny do třech kategorií: požadavky na koncepční opatření, požadavky na prostorová opatření a požadavky na projektová opatření.
177. K námitce navrhovatele, že kompenzační opatření jsou formulována velmi obecně a jen pro celé varianty koridoru, soud uvádí, že obecnost kompenzačních opatření je dána stupněm územně plánovací dokumentace, kdy v tomto případě se jedná o zásady územního rozvoje. Obdobnou námitkou navrhovatele se zabýval odpůrce na straně 236 rozhodnutí o námitkách, kde mj. uvedl: „Nelze v rámci ZÚR posuzovat vlivy konkrétní stavby ani jejího následného provozu, to je možné až v územním řízení, na základě dokumentace k územnímu řízení. V ZÚR jsou v rámci posouzení vlivů koncepce na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (SEA), vyhodnoceny předpokládané vlivy návrhu (tedy vždy ‚celých‘ koridorů) včetně vlivů sekundárních, a synergické a kumulativní vlivy – vlivy návrhu společně s vlivy stávajících a zamýšlených záměrů. (…) K eliminaci, případně zmírnění předpokládaných negativních vlivů na některé složky životního prostředí, potom směřují navržená eliminační a minimalizační opatření. Vzhledem k povaze předmětu aktualizace ZÚR (vymezení ‚prázdného pruhu území‘), jsou tato opatření ve výroku 5aZÚR ÚK uložena formou úkolů pro další stupně územního plánování a rozhodování stavebního úřadu. V době, kdy není známo technické řešení stavby ani její přesné umístění, nemohou být předvídány ani konkrétní dopady stavby a provozu na jednotlivé složky životního prostředí včetně obyvatel.“
178. Soud souhlasí s citovaným odůvodněním a dodává, že jedním z prostorových kompenzačních opatření je požadavek „zajistit dostatečnou šíři koridoru pro instalaci případně potřebných protihlukových opatření a minimalizovat vlivy (hluk, vibrace) na přilehlé obytné prostředí“. Tento požadavek představuje dle názoru soudu úkol pro územní plánování navrhovatele, aby ve svém územním plánu počítal s dostatečně širokým koridorem VRT, aby byl dostatečný prostor pro protihluková opatření. Co se týče obav navrhovatele ze zúženého území mezi Chlumcem a Stradovem, odkazuje soud na již výše uvedené, že se jedná o vzdálenost téměř 300 m mezi zmíněnými obydlenými částmi, kde VRT bude vedena v podzemním tunelu, a z navrhovatelovy argumentace není zřejmé, proč by nemohla být v dotčeném území provedena efektivní opatření proti hluku a vibracím, přičemž konkrétní opatření budou řešena až v souvislosti s územním, resp. stavebním řízením ohledně stavby VRT.
179. Dále napadená aktualizace obsahuje požadavek na projektová opatření vyplývající ze SEA, a to „umisťování tunelových portálů řešit na základě podrobného vyhodnocení místních podmínek, zejména minimalizovat prostorové kolize s přírodními a krajinnými hodnotami a stávající zástavbou“. K argumentaci navrhovatele, že s ohledem na místní situaci přichází v úvahu vybudování portálu Krušnohorského tunelu pouze na jediném vhodném místě na území navrhovatele, přičemž v daném místě nebylo provedeno v citaci požadované „podrobné vyhodnocení místních podmínek“, soud uvádí, že z textu citace a ze zařazení požadavku jako projektového je zřejmé, že se jedná o požadavek, který by měla splňovat projektová dokumentace pro umístění stavby VRT, včetně portálu Krušnohorského tunelu. Jedná se tedy o projektovou dokumentaci pro územní řízení, v jejímž rámci by měly být podrobně vyhodnoceny místní podmínky.
180. Soud nepovažoval za potřebné zabývat se navrhovatelovým tvrzením, že de facto není možné umístění portálu Krušnohorského tunelu jinde než na jediném místě na území navrhovatele. Soud opětovně odkazuje na § 36 odst. 3 větu druhou stavebního zákona, dle kterého „zásady územního rozvoje ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím“. Z pohledu soudu navrhovatel svou námitkou nepřípustně směřuje k tomu, aby pořizovatel, resp. zpracovatel vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, byl nucen již při pořizování napadené aktualizace, resp. zpracování vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, zkoumat podrobnosti, které náleží územnímu plánu, případně rozhodnutím v územním či stavebním řízení při povolování stavby vysokorychlostní trati. Teprve v těchto dalších řízeních lze řešit podrobnosti odpovídající konkrétnímu typu řízení, což platí i pro případ, že by vyšlo najevo, že portál Krušnohorského tunelu může být umístěn pouze na navrhovatelem avizovaném místě. V územním řízení totiž nejde jen o samotné umístění stavby do konkrétní lokality, nýbrž je v rámci takového umístění stavby řešeno i rozložení konkrétní stavby a její prostorové uspořádání v určité lokalitě, přičemž k takovému umístění stavby nebyly v době pořizování napadené aktualizace dostatečné podklady spočívající v projektové dokumentaci pro územní řízení. Proto zmíněné podrobnější zkoumání kompenzačních opatření v závislosti na umístění stavby patří až do fáze územního řízení.
181. K navrhovatelově námitce, že je nepřezkoumatelné vypořádání předmětné námitky nedostatečných kompenzačních opatření odpůrcem na straně 236 rozhodnutí o námitkách, soud uvádí, že výše citoval část vypořádání dané námitky. Lze doplnit, že vypořádání námitky bylo odpůrcem doplněno o citaci rozsudku ze dne 21. 11. 2018, č. j. 2 As 81/2016-157, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „Je však zároveň třeba upozornit na skutečnost, že stavební zákon nepožaduje po odpůrci na úrovni AZÚR přesná a technicky konkrétní kompenzační opatření na tu kterou část záměru, u nějž dochází ke kumulaci vlivů. Pro účely stavebního zákona postačuje např. uložení povinnosti kompenzovat popsané a zhodnocené kumulativní vlivy ve vztahu ke konkrétně uvedeným předpokládaným porušením složek životního prostředí. Současně či alternativně je možno uvést příklady takových opatření, ať už technického, plánovacího nebo třeba i fiskálního rázu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526). Stále totiž není jisté, zda a jak bude určitý záměr v budoucnu realizován.“ Soud souhlasí s citovaným judikátem, který považuje za přiléhavý pro nyní posuzovanou věc, a dodává, že odpůrce postupoval v souladu s citovaným judikátem. S ohledem na popsané skutečnosti bylo vypořádání předmětné námitky odpůrcem provedeno přezkoumatelně, neboť popsaným způsobem se odpůrce vyjádřil k namítané přílišné obecnosti a faktické nerealizovatelnosti navržených kompenzačních opatření. Zároveň považuje soud vypořádání předmětné námitky odpůrcem i za věcně správné. Soud proto uzavírá, že neshledal důvodnou žádnou z námitek uvedených v pátém okruhu návrhových bodů.
182. Soud se dále zabýval šestým okruhem návrhových bodů, ve kterém navrhovatel namítal absenci předchozího geologického průzkumu včetně hydrogeologického průzkumu. Soud shledal, že s obsahově obdobnou námitkou navrhovatele se vypořádal odpůrce na stranách 236-238 textové části odůvodnění napadené aktualizace. Uvedl: „Na okamžik (fázi), kdy je vhodné a kdy nezbytné provést geologický průzkum, nelze nahlížet optikou této konkrétní aktualizace ZÚR. V tomto případě jsou v době pořizování aktualizace ZÚR již známy hrubé obrysy stavby. V obecné rovině ZÚR stanovují základní požadavky na uspořádání území celého kraje a vymezují plochy a koridory nadmístního významu. (…) V době pořizování ZÚR není známo, zda vůbec, či kde v dané ploše/koridoru bude umístěna stavba, jakého bude stavebního charakteru, jaké požadavky bude mít na zakládání, jaký subjekt ji bude realizovat atp. Pokud by byl geologický průzkum obecně požadován jako podklad pro ZÚR, jednalo by se řádově o desítky průzkumů ve víceméně nahodilých místech. Pro případnou konkrétní stavbu by byly nevyužitelné nebo využitelné jen z části, přitom by je musel někdo v reálném čase objednat, provést a také zaplatit. Z nastíněných důvodů se pro potřeby ZÚR využívají průběžně aktualizovaná data z územně analytických podkladů kraje, včetně dat České geologické služby. Geologický posudek vyžadují právní předpisy až k dokumentaci k územnímu rozhodnutí o umístění konkrétní stavby, příp. ke společnému povolení.“ Odpůrce dále upozornil, že pro stavby povolované obecnými stavebními úřady geologický průzkum vyžaduje vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, kde § 18 odst. 1 (zakládání staveb) stanoví: „Stavby se musí zakládat způsobem odpovídajícím základovým poměrům zjištěným geologickým průzkumem a musí splňovat požadavky dané normovými hodnotami, nesmí být při tom ohrožena stabilita jiných staveb.“ Dále odpůrce upozornil, že pro stavby dráhy, povolované společným povolením podle liniového zákona, platí vyhláška č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury. V příloze č. 1 jsou uvedeny podrobné požadavky na dokumentaci stavby. Povinnými údaji souhrnné zprávy jsou mj. „geologická, geomorfologická a hydrogeologická charakteristika, vč. zdrojů nerostů a podzemních vod; výčet a závěry provedených průzkumů a měření; geologický průzkum, hydrogeologický průzkum, inženýrskogeologický průzkum, korozní průzkum, stavebně technický průzkum, stavebně historický průzkum apod.“. Soud souhlasí s výše popsaným názorem odpůrce.
183. K navrhovatelově argumentaci § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona soud uvádí, že i v tomto směru je ve shodě s názorem odpůrce prezentovaným při vypořádání předmětné námitky. Navrhovatelem zmiňovaný § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona praví, že úkolem územního plánování je mj. „prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání“. Stavební zákon tak ukládá orgánům územního plánování prověřovat a posuzovat u změn v území mj. i rizika spojená s geologickou stavbou území. Změnou v území je podle § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona „změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umisťování staveb a jejich změn“. Nástroje územního plánování jsou taxativně stanoveny v hlavě III stavebního zákona (§ 25 – § 102). Mezi tyto nástroje spadá jak územně plánovací dokumentace, tak územní řízení a územní rozhodnutí. V každé fázi územního plánování se rizika spojená s geologickou stavbou prověřují a posuzují jinými prostředky – ve vazbě na rozdílné účely a zákonem stanovenou rozdílnou podrobnost jednotlivých stupňů územně plánovací dokumentace. Posouzení rizika umístění záměru s ohledem na geologickou stavbu území až v územním řízení je tak v souladu s navrhovatelem citovaným § 19 stavebního zákona.
184. Soud dále uvádí, že napadená koncepce byla podrobena posouzení vlivů na životní prostředí (SEA), přičemž byly mj. posouzeny i její potenciální vlivy na horninové prostředí, vč. sesuvných a poddolovaných území. Byl zjištěn přímý krátkodobý negativní vliv (po dobu výstavby). Jako minimalizační opatření bylo pro projektovou přípravu (včetně projektové EIA) doporučeno provedení geologického a hydrogeologického průzkumu, což je pro dopravní stavby shodně stanoveno platnou právní úpravou (viz výše). Soud proto uzavírá, že požadavek navrhovatele na provedení geologického, resp. hydrogeologického průzkumu, jako podkladu pro napadenou aktualizaci, nemá oporu v právních předpisech. Zároveň je však zřejmé, že základní posouzení (hydro)geologických poměrů ohledně stanoveného koridoru bylo provedeno v SEA (kapitola 3.4 na stranách 66-71, pokyny pro plánování liniových staveb v sesuvném území na stranách 142-143 a projektová opatření pro variantu ŽD1-C na stranách 219-220). Speciálně hydrogeologickým poměrům pro vybranou variantu ŽD1-C se pak věnuje SEA na stranách 184-185. Projektová opatření byla ze SEA převzata do napadené aktualizace. Jedná se o posouzení (hydro)geologických poměrů sice stručné, leč dostatečné s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o posouzení vztahující se ke koridoru VRT vymezovaném v zásadách územního rozvoje (tj. při neznalosti konkrétního vedení trati v rámci stanoveného koridoru ŽD1, který je mnohem širší než samotná trať).
185. K navrhovatelově argumentaci, že při pořizování napadené aktualizace bylo třeba prověřit, zda jsou navržené způsoby využití na daném území vůbec realizovatelné, soud připomíná, že v navrhovatelem zmíněném rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, Nejvyšší správní soud uvedl: „Je však třeba zásadně rozlišovat mezi zásadami územního rozvoje jako koncepcí a územním řízením jako realizací konkrétního projektu, neboť každá z těchto fází má odlišné nástroje regulace a jinou míru podrobnosti. (…) V průběhu pořizování zásad by mělo být koncepčně prověřeno, zda plánované záměry mají vůbec šanci být v budoucnu realizovány (např. i z pohledu budoucího zatížení území), a preventivně tak bránit vynakládání energie a peněz na projekty zcela nesmyslné, nerealizovatelné či (veřejnoprávně) nepovolitelné, nebo na projekty směřující k použití nezákonných praktik typu salami-slicing (salámová metoda). Na vymezování jednotlivých záměrů v zásadách územního rozvoje je tedy třeba nahlížet celostním způsobem, a to zvláště tehdy, je-li zamýšleno vícero záměrů v již dosti zatížené části území (imisemi, hlukem apod.). To jinými slovy znamená, že při stanovení požadavků na uspořádání a využití území a úkolů pro územní plánování ve vztahu k určitému záměru musí být zohledněna jak současná zátěž území, tak i veškeré plánované záměry, kumulace jejichž vlivů by mohla mít negativní vliv na ovzduší a hlukovou situaci v dané oblasti.“ Soud se ztotožňuje s citovaným judikátem a v poměrech projednávané věci konstatuje, že odpůrce postupoval v souladu s citovaným judikátem, neboť v rámci SEA byly posouzeny i potenciální vlivy napadené aktualizace na horninové prostředí, vč. sesuvných a poddolovaných území. Pokud citovaný judikát odkazuje na nezbytnost posouzení realizovatelnosti záměru, míří tato argumentace Nejvyššího správního soudu na situace, kdy se předpokládá v určitém území realizace více záměrů, které by v souhrnu mohly představovat značnou zátěž pro území. Ze zmíněného judikátu nelze dovodit, že by bylo nezbytné nad rámec posouzení SEA ohledně vlivů napadené aktualizace na horninové prostředí provádět již v rámci aktualizace zásad územního rozvoje geologický průzkum. Nadto z citovaného judikátu plyne, že má být koncepčně prověřeno, zda plánovaný záměr má v budoucnu šanci být realizován, což dle názoru soudu neznamená, že by se měl dělat v procesu pořizování napadené aktualizace podrobný geologický průzkum, který s jistotou prokáže, nebo vyloučí, že VRT může být v dané lokalitě realizována. Z hlediska prověření šance na realizovatelnost záměru výstavby VRT bylo na koncepční úrovni zásad územního rozvoje postačující základní posouzení (hydro)geologických poměrů provedené v SEA.
186. K otázce posuzování geologické stavby dotčeného území považuje soud dále za vhodné uvést, že rozsah předmětného posouzení geologických poměrů byl předmětem dohody mezi dotčenými orgány. Na straně 15 SEA se k tomu uvádí: „Dne 13. 09. 2022 se v sídle Správy železnic, s. o. konal za účasti vybraných ústředních orgánů státní správy (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo pro místní rozvoj, Český báňský úřad), České geologické služby, pořizovatele a zpracovatele 5aZÚR ÚK pracovní výbor k návrhu 5aZÚR ÚK. Obsahem tohoto jednání byly mimo jiné i otázky týkající se identifikace a popisu geologické stavby území ve vazbě na požadavek 14. obsažený ve stanovisku Ministerstva životního prostředí na obsah a rozsah hodnocení SEA ze dne 18. 1. 2022. Za účasti zástupců Ministerstva životního prostředí bylo dohodnuto, že s ohledem na požadavek § 36 odst. 3 stavebního zákona, který stanoví, že zásady územního rozvoje nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím, není možné, aby byla (zejména s ohledem na absenci podrobného geologického průzkumu území, resp. inženýrskogeologického posouzení) podrobně popisována a hodnocena geologická stavba území.“ K vybrané variantě koridoru ŽD1-C se na straně 185 SEA uvádí: „Vzhledem k vysoké variabilitě složení geologického podloží bude nutno před zahájením ražení tunelů provést velmi podrobný hydrogeologický a inženýrskogeologický průzkum.“ Dále na stranách 219-220 SEA jsou uvedena tři projektová opatření. Jednak je požadováno, aby ve fázi projektové EIA byl proveden podrobný geologický průzkum v trase koridoru s cílem vytipovat riziková místa z hlediska možného ovlivnění nestabilních území. Dále je požadováno, aby byl proveden podrobný hydrogeologický a inženýrskogeologický průzkum v trase koridoru s cílem navrhnout takové řešení při ražbě tunelů, aby byly minimalizovány vlivy na režim povrchových a podzemních vod. Jako třetí projektové opatření je uvedeno, že konkrétní podmínky a požadavky na stavebně technické řešení stavby, včetně postupu a způsobu jejího zakládání, budou řešeny a navrženy na základě výsledků provedeného geologického a hydrogeologického průzkumu území. Tato projektová opatření byla ze SEA převzata do napadené aktualizace (viz strana 45 textové části odůvodnění). Z uvedeného je zřejmé, že napadená aktualizace počítá s podrobným geologickým průzkumem území, ovšem až ve fázi řízení o umístění stavby, což je v souladu s platnou právní úpravou (viz výše). Zároveň je z třetího projektového opatření patrné, že geologický a hydrogeologický průzkum území je podkladem, na jehož základě budou moci být stanoveny konkrétní podmínky a požadavky na stavebně technické řešení stavby, včetně postupu a způsobu jejího zakládání. Popsané třetí opatření tak dokládá již výše soudem uvedenou skutečnost, že geologický průzkum území má reálný význam až ve fázi územního řízení, jelikož na základě výsledků (hydro)geologického průzkumu je třeba zvolit vhodné stavebně technické řešení stavby.
187. Soud je ve shodě s navrhovatelem, že vysokorychlostní železniční trati představují dopravní infrastrukturu, na niž se aplikuje liniový zákon. Ten v § 2f stanoví, že je každý povinen umožnit provádění měření a průzkumných prací v rámci přípravy stavby dopravní infrastruktury (mimo jiné), a to i před zahájením řízení, kterým se stavba povoluje. Provádění průzkumných prací v souvislosti s plánovanou realizací VRT tedy není omezeno jen na fázi povolování stavby. Navrhovatel se dovolával závěrů Ústavního soudu, který se ve svém nálezu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 39/18, touto otázkou zabýval a zaměřil se i na to, zda je možné průzkum provádět na více v úvahu přicházejících trasách s vědomím, že některá z nich ani nebude pro stavbu využita. Ústavní soud uvedl, že „tento postup možný je a často bude dokonce přímo vyplývat z účelu přípravných prací. Právě stadium (předběžných) příprav liniových staveb (zejména ve fázi plánování a studií proveditelnosti) může s ohledem na jejich specifické rysy odůvodňovat provádění měřicích či průzkumných prací na vícero lokalitách a komparaci možných variant řešení během jejich plánování. Ústavní soud sice při přezkumu ústavnosti daného ustanovení není povolán vyjadřovat se ke způsobu projektového či jiného řízení přípravy takto významných staveb, ale považuje za poměrně logické a žádoucí, aby zejména v případě, kdy reálně existuje několik variant trasy (v rámci uvažovaných koridorů, které jsou v praxi až stovky metrů široké), oprávněný investor měl ohledně parametrů terénu, podloží a dalších faktorů v konkrétní lokalitě k dispozici veškerá potřebná data, a to ohledně všech uvažovaných variant souběžně a pokud možno z měření realizovaných v totožném období (minimálně v zájmu co nejvyšší srovnatelnosti výsledků)“. Ke zmíněné citaci zdejší soud uvádí, že se jedná o argumentaci Ústavního soudu vztahující se k návrhu skupiny senátorů na zrušení § 2f liniového zákona jakožto protiústavního. Argumentace senátorů směřovala k tomu, že zmíněným ustanovením aprobované umožnění provádění průzkumných prací na cizím pozemku před zahájením konkrétního územního či stavebního řízení představuje zásah do vlastnického práva dotčeného vlastníka. Na tuto argumentaci reagoval Ústavní soud výše citovanou argumentací. Soud nezpochybňuje, že § 2f liniového zákona umožňuje provedení přípravných prací, např. geologického průzkumu, před zahájením konkrétního územního řízení o umístění stavby. Nicméně nejedná se o povinnost geologický průzkum provést, nýbrž pouze o zákonné oprávnění takový průzkum provést na cizím pozemku. Soud proto nesouhlasí s navrhovatelem, že by ze zmíněného nálezu vyplýval názor Ústavního soudu, že je třeba v co nejrannější fázi opatřit dostatek poznatků o dotčeném území. Ústavní soud se totiž pouze snažil odůvodnit, že se nejedná o zásah do vlastnického práva, pokud jsou prováděny průzkumné práce na cizím pozemku před zahájením územního řízení. Soud proto nepovažuje za pochybení či nezákonnost, pokud v rámci pořizování napadené aktualizace nebyl proveden geologický průzkum.
188. K argumentaci navrhovatele, že i Agentura ochrany přírody a krajiny ve svém vyjádření ze dne 24. 3. 2021, č. j. SR/0726/UL/2021-3, doporučila podložit napadenou aktualizaci podrobným geologickým průzkumem, soud uvádí, že agentura ve zmíněném vyjádření uvedla: „Současně důrazně doporučuje, aby byly odborné studie a průzkumy v této fázi přípravy zacíleny na podrobnější inženýrsko-geotechnický průzkum, který bude nezbytným podkladem pro další hodnocení.“ Soud konstatuje, že se jednalo o vyjádření agentury vyžádané Správou železnic, která požádala agenturu „o konzultaci k rozsahu a zaměření biologického průzkumu pro úsek VRT portál Stradov až státní hranice (tzv. Krušnohorský tunel) za účelem definování veřejné zakázky na zajištění 2letého biologického průzkumu“. Citovaným vyjádřením se agentura vyjádřila de facto nad rámec Správou železnic požadované konzultace, přičemž ze strany agentury šlo o nezávazné doporučení provést podrobnější inženýrsko-geotechnický průzkum. Dále soud uvádí, že zmíněná agentura poskytla později stanovisko dle § 45i zákona o ochraně přírody ze dne 20. 10. 2021 k navrhovanému obsahu aktualizace zásad územního rozvoje, jež je přílohou návrhu na pořízení napadené aktualizace. Ve zmíněném stanovisku se požadavek na (hydro)geologický průzkum již neobjevuje.
189. Navrhovatel dále vyjádřil obavy, že se na jeho území nachází nepříznivá geologická skladba, což dokládal článkem Mgr. Jiřího Zmítka Krušnohorský tunel – úvodní představení, publikovaným v 30. ročníku časopisu Tunel (č. 4/2021), a videem na youtube, kde údajně RNDr. Vladimír Cajz, CSc., upozorňuje na rizikovost geologického podloží na území navrhovatele. K uvedené argumentaci navrhovatele soud uvádí, že v rámci pořizování napadené aktualizace uplatnil navrhovatel rovněž námitku absence geologického průzkumu, se kterou se odpůrce vypořádal (viz výše). Ve své námitce však tehdy pouze stručně uvedl, že na jeho území již bylo nutné řešit nestabilní geologické podloží, což se týkalo zejména bytových domů ve svahu na jihozápadním okraji Chlumce. Důkazy nyní předkládané soudu (článek a video) ani jiné důkazy tehdy navrhovatel ve své námitce neuvedl. Tím spíše pak platí již výše uvedený názor soudu, že je postačující a v souladu s právní úpravou, aby geologický průzkum byl proveden až v souvislosti s řízením o umístění stavby VRT. Soud nepovažoval za potřebné provádět důkaz zmíněným článkem a videem, jelikož pro posouzení věci nemají tyto důkazy význam. Soud uzavírá, že neshledal důvodnou žádnou z námitek uvedených v šestém okruhu návrhových bodů.
190. Soud se dále zabýval sedmým okruhem návrhových bodů, ve kterém navrhovatel namítal nepřezkoumatelnost vypořádání některých svých námitek v rozhodnutí o námitkách. K rozsahu vypořádání námitek v rozhodnutí o námitkách odkazuje soud na již navrhovatelem zmiňovaný rozsudek ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 As 145/2021-51, ve kterém Nejvyšší správní soud k dané problematice uvedl: „K přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách lze ve shodě s obecnými východisky krajského soudu předeslat, že na vypořádání námitek je třeba klást přiměřené požadavky. Na jedné straně rozhodnutí o námitkách naplňuje některé formální znaky správního rozhodnutí. Na jeho odůvodnění je tedy nutné klást stejné požadavky jako v případě správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce podané námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje předestírané skutečnosti za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. (…) Na straně druhé však nelze klást na vypořádání námitek požadavky příliš vysoké, které by již představovaly přepjatý formalismus. (…) Míra konkrétnosti námitky pak předurčuje míru podrobnosti jejího vypořádání.“ Soud se ztotožňuje s citovaným judikátem; v jeho duchu posoudil již výše uplatněné námitky nepřezkoumatelnosti a nyní přezkoumal i zbývající námitky nepřezkoumatelnosti uplatněné v sedmém okruhu návrhových bodů. Soud shledal, že navrhovatelem uplatněné námitky ze dne 30. 1. 2023 jsou uvedeny na deseti stranách textu.
191. K navrhovatelem namítanému nedostatečnému vypořádání námitky ohledně nedostatků SEA spočívajícím v nesprávném hodnocení vlivů napadené aktualizace na krajinný ráz, soud uvádí, že tuto námitku uplatnil navrhovatel v jednom krátkém odstavci na straně 9 svého podání s námitkami. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem posouzení SEA ve věci vlivu koridoru na krajinu a krajinný ráz. Citoval ze strany 139 SEA pasáž vztahující se k variantě koridoru ŽD1-A, že „se neočekává vznik nových struktur, které by významně pozměnily krajinný ráz. Lze očekávat pouze lokální vizuální projev nových portálů tunelu při úpatí Krušných hor, které se budou projevovat pouze z nejbližšího okolí. I přesto lze očekávat, že uplatněním koncepce ve všech variantách vznikne v částech mimo tunel nová antropogenní osa v krajině, která bude narušovat krajinnou matrici, tento vliv však bude s ohledem na prostorové parametry záměru (relativně úzká, výškově málo významná stavba VRT) nevýznamný a je hodnocen jako přímý, trvalý, mírně negativní“. V námitce dále navrhovatel tehdy upozornil, že portál Krušnohorského tunelu bude umístěn v blízkém okolí zastavěných území, jeho vizuální projev může být velmi výrazný pro vysoký počet obyvatel a že se domnívá, že by proto měl být hodnocen jeho vliv na krajinu stupněm -2, tedy jako potenciálně významně negativní vliv.
192. K uvedené námitce se vyjádřil odpůrce na straně 238 rozhodnutí o námitkách, kde uvedl: „Předpokládané vlivy koridoru jsou ze zákona posuzovány ve vztahu k jednotlivým složkám životního prostředí jedním hodnocením pro celou délku koridoru, přičemž charakter území i předpokládané technické řešení trati není ve všech úsecích stejné. Proto nelze hodnocení posuzovat jen podle podmínek na Chlumecku.“ V další argumentaci pak odpůrce odkázal na stranu 12 an. rozhodnutí o námitkách, kde se vypořádával se shodnou námitkou. K tomu soud podotýká, že až do strany 15 jsou v rozhodnutí o námitkách vypořádány často se opakující námitky jednotlivých subjektů (obecná část), na jejichž vypořádání pak odpůrce mnohdy odkazoval při vypořádání námitky konkrétního subjektu. Ve zmíněné obecné části odpůrce mj. upozornil, že ve vyhodnocení SEA byly zkoumány a vyhodnocovány vlivy na jednotlivé složky životního prostředí pro každou variantu samostatně. Dále odpůrce shrnul, že posouzení a vyhodnocení SEA zpracovaly osoby s odborným vzděláním v oblasti životního prostředí a autorizací Ministerstva životního prostředí. Stávající stav území se opírá o relevantní a aktuální podklady a místní šetření. Posouzení koncepce bylo provedeno v souladu s právními předpisy, vyhodnocení vlivů koncepce i v souladu s metodikou Ministerstva životního prostředí. Soud považuje předmětné vypořádání námitky odpůrcem za dostatečné a odpovídající stručnosti námitky. Navrhovatel v námitce pouze upozornil na svůj nesouhlas s hodnocením vlivu koncepce na krajinu a krajinný ráz, aniž by předestřel konkrétní argumentaci. Na to reagoval odpůrce mimo jiné tím, že bylo postupováno v souladu s právními předpisy a metodikou Ministerstva životního prostředí. Z výše uvedené citace ze strany 139 SEA je navíc zřejmé, že od doby uplatnění námitky navrhovatelem došlo k úpravě hodnocení vlivu napadené aktualizace na krajinný ráz. O tom svědčí skutečnost, že citovaná pasáž se nyní nachází až na straně 144 (v době uplatnění námitky navrhovatelem šlo dle výše uvedené citace o stranu 139). Dále je zřejmé, že v citaci přibylo další hodnocení vlivu na krajinný ráz, které upozorňuje na „lokální významně negativní akcenty“. Je zřejmé, že i tímto způsobem (doplněním SEA) byla řešena uplatněná námitka navrhovatele. Soud podotýká, že při odkazech na konkrétní stránky SEA vycházel z aktualizované verze SEA se zapracovanými úpravami (aktualizovaná verze z 12. 7. 2023), jež byla součástí předložené spisové dokumentace. S přihlédnutím k výše uvedenému považuje soud předmětnou námitku nepřezkoumatelnosti za nedůvodnou.
193. K navrhovatelem namítanému nedostatečnému vypořádání jeho námitky, kterou upozorňoval na neúnosné zatížení svého území, soud uvádí, že již výše v rámci vypořádání čtvrtého okruhu návrhových bodů ohledně neúnosného zatížení území navrhovatele uvedl odkazy (i citace) na stranu 235 a na strany 10-11 rozhodnutí o námitkách, kde se odpůrce zabýval danou problematikou. Soud shledal, že odpůrce postupoval správně při posuzování zatížení území navrhovatele a rovněž věcně správně reagoval na jeho námitku. Soud nepovažuje za potřebné znovu zde uvádět, jakým způsobem odpůrce věc posoudil, neboť je to uvedeno výše. Ze strany soudu lze na tomto místě doplnit, že vypořádání předmětné námitky odpůrcem považuje soud za dostatečné a přezkoumatelné. Navrhovatelem tvrzená nepřezkoumatelnost vypořádání jeho námitky zjevně spočívá v tom, že odpůrce při vypořádání námitky upozornil na situaci, již vícekrát popisovanou soudem výše, že pro účely aktualizace zásad územního rozvoje se konkrétní vlivy stavby VRT budou posuzovat až v územním a stavebním řízení, přičemž pro účely aktualizace zásad územního rozvoje považoval odpůrce za dostatečné posouzení negativních vlivů v textové části odůvodnění napadené aktualizace. Tyto rozdílné pohledy odpůrce a navrhovatele však nezpůsobují nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. Argumentace odpůrce v rozhodnutí o námitkách odpovídala zároveň neurčitosti námitky navrhovatele, který v námitce nevysvětlil dostatečně, proč by mělo dojít k neúnosnému zatížení jeho území v místě zúžení koridoru, když je v daném místě trať vedena v tunelu pod povrchem, a nebude tak narušovat terén (viz Vizualizace portálu Krušnohorského tunelu).
194. K navrhovatelem namítanému nedostatečnému vypořádání jeho námitky ohledně nedostatečnosti kompenzačních opatření soud shledal, že stejnou nepřezkoumatelnost navrhovatel namítal již v rámci pátého okruhu návrhových bodů, přičemž tuto návrhovou námitku soud vypořádal již výše v rámci vypořádání ostatních námitek z pátého okruhu návrhových bodů. Soud proto odkazuje na výše uvedené vypořádání.
195. Soud ve vztahu ke všem uplatněným námitkám nepřezkoumatelnosti shrnuje, že žádnou z těchto námitek neshledal důvodnou. Dále soud uvádí, že neshledal důvodnou ani žádnou z ostatních námitek uplatněných v návrhu.
196. S ohledem na výše uvedené soud dle § 101d odst. 2 s. ř. s. návrh výrokem I. rozsudku zamítl.
197. Současně soud v souladu s § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku II. rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť navrhovatel neměl ve věci úspěch a odpůrci náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a navíc při soudním jednání odpůrce sdělil, že nepožaduje náhradu nákladů řízení.
198. Výrokem III. rozsudku soud rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a v předmětném řízení nebyly soudem osobám zúčastněným na řízení uloženy žádné povinnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení
soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 3. února 2025
Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.