139. Dále skutečnost, že část zásady Z47 schválená v rámci Aktualizace č. 1 ZÚR LK byla zrušena rozsudkem č. j. 64 A 1/2022-308, nezakládá důvod pro zvýšené systémové riziko podjatosti. Soud připomíná, že důvodem zrušení bylo pochybení spočívající v tom, že závazné požadavky a kritéria pro rozhodování o změnách v území kraje byly stanoveny nikoli přímo v textu přijímané aktualizace, ale odkazem na RSP LK (včetně aktualizací, tj. i budoucích) jako jiný, svou povahou nezávazný strategický dokument, který není vydáván ve formě opatření obecné povahy a jehož finální podoba není v době přijímání Aktualizace č. 1 ZÚR LK známá. Tedy ani v usnesení zastupitelstva, jímž bylo v roce 2021 schváleno přijetí Aktualizace č. 1 ZÚR LK, nelze spatřovat okolnost nasvědčující zvýšenému zájmu zastupitelstva, potažmo hejtmana o výsledek probíhajícího řízení o výjimce. Nadto v té době nebyla k dispozici ani finální podoba Aktualizace RSP LK, která byla přijata až v roce 2022. Optikou žalobců b) a c) by byla dána nadkritická míra systémového rizika v podstatě u všech správních řízení, která by se týkala záměrů a staveb (zejména též silnic a železnic) zmíněných v RSP LK, včetně aktualizací. Soud opakuje, že RSP LK včetně aktualizací je nutno vnímat jako strategický rozvojový dokument Libereckého kraje, který krajský úřad v řízení o výjimce dle § 56 ZOPK, stejně jako jiné orgány státní správy v jiných správních řízeních, bere v úvahu při vážení veřejných zájmů bez ohledu na to, zda a případně jakým způsobem je na ně odkazováno v územně plánovací dokumentaci. Za daného stavu na závěru, že úřední osoby krajského úřadu nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování v předmětném řízení, nemůže nic změnit ani opakované zrušení rozhodnutí vydávaných tímto správním orgánem. Jak sami žalobci připouštějí, dle rozsudku NSS ze dne 8. 3. 2021, č. j. 6 As 336/2010-28, postup v řízení sám o sobě nezakládá důvod pro vyloučení úřední osoby.
VI. f) podstatné nedostatky žádosti a dalších podkladů a z toho plynoucí neurčitost a vnitřní rozpornost ve vymezení a posouzení předmětného záměru
140. V prvé řadě soud konstatuje, že uplatněné námitky jsou přípustné a žalobci je mohli uplatnit ve správním řízení. Nelze je označit za nově uplatněné skutečnosti (ve smyslu skutkových okolností rozhodných pro zjištění skutkového stavu věci), jejichž uplatnění až v odvolání by bylo porušením zásady koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu. Soud souhlasí se žalobci, že jde o nové argumenty o již známých skutečnostech, které plynou ze správního spisu, případně z podkladů, které měl zjevně k dispozici krajský úřad, či se na ně odvolávaly nebo z nich jednotlivé podklady rozhodnutí vycházely. Pokud byla podstatou námitek neexistence informací o intenzitě otřesů z clonových odstřelů v podkladech a rozpory v údajích týkajících se hmotnosti náloží a frekvenci clonových odstřelů a druhů roznětných systémů v podkladech prvostupňového rozhodnutí, lze tyto námitky vznést v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení. V tomto směru se žádná koncentrace řízení neuplatní. Ve své podstatě jde o výtky, jimiž žalobci poukazovali na nezákonnost rozhodnutí krajského úřadu v podobě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci z důvodu podstatných vad a nedostatků žádosti a podkladů pro vydání rozhodnutí o povolení výjimky.
141. S argumentací osob zúčastněných na řízení, které označily námitky tohoto typu za nepřípustné, neboť překračují smysl účastenství žalobců a nesměřují k ochraně jejich veřejných práv podle § 65 s. ř. s., nemůže soud souhlasit. Na základě tvrzení žalobců v úvodu žaloby má soud za to, že žalobci jsou aktivně legitimováni k podání žaloby ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Spolky a obce jako územní samosprávné společenství občanů, pokud se jich posuzovaný záměr místně dotýká, mohou namítat dotčení práva na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. práva na samosprávu, zejména s odkazem na závěry Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14 (srov. v podrobnostech shrnutí judikatury týkající se aktivní legitimace spolků dle § 65 odst. 1 s. ř. s. a contrario dle odst. 2 uvedeného ustanovení např. v rozsudcích NSS ze dne 31. 1. 2019, č. j. 2 As 250/2018-68; či dne 13. 9. 2024, č. j. 7 As 99/2024-71). Námitky žalobců se nemusí týkat pouze zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů jako chráněné složky životního prostředí, ale i vlivu posuzovaného záměru na ně a jejich biotopy, s čímž rozsah podkladů za účelem možnosti tyto otázky řádně posoudit ve smyslu § 56 odst. 1 a 2 ZOPK souvisí.
- náležitosti dle § 83a ZOPK
142. Pokud jde o aplikaci § 83a ZOPK, ve znění novelizace provedené zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, nejsou námitky žalobců důvodné.
143. Ustanovení § 83a ZOPK, jež upravuje náležitosti žádosti v řízení ve věcech ochrany přírody a jako jednu z náležitostí žádosti stanoví projektovou dokumentaci záměru, kterou žadatel předkládá v rámci povolovacího řízení podle jiných právních předpisů, nebo jinou obdobnou dokumentaci, která umožní posoudit předmět žádosti, bylo do ZOPK vloženo zákonem č. 284/2021 Sb., a to s účinností od 1. 1. 2024, když platnosti tento zákon nabyl dne 29. 7. 2021, kdy byl vyhlášen ve Sbírce zákonů.
144. Podle přechodného ustanovení čl. XIII bodu 1 zákona č. 284/2021 Sb., jež se vztahuje k ZOPK, platí, že řízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
145. Jako nesprávnou hodnotí soud argumentaci žalovaného přijetím zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku. Z přechodného ustanovení § 19 odst. 1 tohoto zákona plyne, že u žádosti o vydání správního úkonu, namísto nějž se vydává jednotné environmentální stanovisko, podané před dnem nabytí účinností tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Zákon č. 148/2023 Sb. se tak přechodného ustanovení čl. XIII zákona č. 284/2021 Sb. netýká a nemohl v řízeních o žádostech podaných před nabytím účinnosti zákona č. 148/2023 Sb. omezit použitelnost ZOPK, s účinností od 1. 1. 2024 ve znění novelizace, včetně § 83a.
146. Přesto žalovaný dospěl ke správnému závěru, že v daném případu nebylo možné doplnění žádosti o náležitosti stanovené § 83a ZOPK s účinností od 1. 1. 2024 po Kamenolomu požadovat, neboť žádost byla posouzena jako způsobilá a byla projednána, opačný postup by byl v rozporu s legitimním očekáváním žadatele. Rovněž soud zastává názor, že krajský úřad nebyl povinen po 1. 1. 2024 těsně před vydáním prvostupňového rozhodnutí, takřka po více než pěti letech po podání žádosti, vyzvat Kamenolom k doplnění žádosti o náležitosti ve smyslu § 83a ZOPK a požadovat dokumentaci záměru, kterou žadatel předkládá v rámci povolovacího řízení podle jiných právních předpisů. Tedy dokumentaci pro povolení hornické činnosti otvírka, příprava a dobývání výhradních ložisek k žádosti organizace, kterou žadatel předkládá v souladu s § 10 odst. 1, 2 a 3 a § 27 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, tj. POPD a technický projekt odstřelů.
147. Výklad přechodného ustanovení, který zastávají žalobci, považuje soud za nesprávný. Citované přechodné ustanovení výslovně zavádí pravidlo nepravé retroaktivity nové procesní úpravy ZOPK, a tedy i nového ustanovení § 83a, na všechna zahájená a neskončená správní řízení. Potud soud s argumentací žalobců souhlasí. Toto pravidlo je však třeba vykládat v duchu závěrů Ústavního soudu, který se k účinkům nové právní úpravy na právní vztahy opakovaně vyslovil. Např. v usnesení ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 512/05, Ústavní soud uvedl:
„Ústavní soud opakovaně judikoval (srov. např. Pl. ÚS 3/94, I. ÚS 662/03), že právní věda rozeznává tzv. retroaktivitu pravou a retroaktivitu nepravou. Pravá retroaktivita zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účinností. V obecné teorii práva je dlouhodobě zakotven právní závěr o nepřípustnosti tzv. pravé zpětné účinnosti právní úpravy. Pravá zpětná účinnost by znamenala zásadní porušení principu právní jistoty v právních vztazích tím, že by na právní vztahy, které vznikly před účinností příslušného právního předpisu a na skutečnosti v těchto právních vztazích nastalé v době před účinností příslušného právního předpisu, připustila aplikaci tohoto nového právního předpisu. Novou právní úpravou by tak bylo zasahováno zpětně do minulosti a právní posouzení v minulosti existujících právních vztahů i skutečností tehdy vzniklých by se po účinnosti nové právní úpravy měnilo. V této souvislosti je ovšem nutno odlišovat od pravé retroaktivity retroaktivitu nepravou. Nepravá retroaktivita spočívá v tom, že právní vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového; po jeho účinnosti se však řídí právem novým. Tato zásada však platí jen potud, pokud ostatní závěrečná ustanovení právní normy nestanoví se zřetelem na zvláštnosti některých právních vztahů něco jiného. Jestliže tedy přechodné ustanovení nepamatuje na specifické řešení určité dílčí konkrétní situace, pak je na místě dospět k závěru, že nová právní úprava ode dne své účinnosti do budoucna upravuje i právní vztahy a jednotlivé skutečnosti, které sice vznikly v minulosti, ale existují dále. Retroaktivita nepravá je tedy v právní teorii i praxi považována za přijatelnou (srov. např. Pl. ÚS 24/98).
Co se potom týče nepravé retroaktivity v procesním právu a názorů v odborné literatuře na ni, z povahy procesního práva vyplývá, že nové procesní právo (jeho změny) má působit ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení zahájená před jeho účinností. Účinky procesních úkonů soudu i účastníků, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější úprava, ovšem zůstávají zachovány (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, komentář, II. díl, 6. vydání, C.H. Beck, Praha, 2003, str. 1053). V případě procesních vztahů platí nové právo i ve věcech před jeho účinností zahájených, ale dosud neskončených (Steiner: K problematice nepřípustnosti retroaktivity právních norem, Právník č. 1/94-3,5). Přitom je ovšem též na místě poukázat na skutečnost, že tato zásada může být prolomena, neboť rozhodující jsou vždy konkrétní přechodná ustanovení v nových procesních předpisech, která mohou stanovit, že řízení započatá přede dnem účinnosti nového předpisu se dokončí podle dosavadních předpisů (případně něco obdobného). Nestanoví-li však nic jiného, případně pokud nestanoví vůbec nic, výše uvedená zásada platí.“
148. S ohledem na uvedené závěry soud konstatuje, že řízení o žádosti Kamenolomu o výjimku podle § 56 ZOPK se s účinností od 1. 1. 2024 pouze dokončilo podle nové právní úpravy, ovšem účinky procesních úkonů, tedy i podání žádosti, která byla z pohledu dosavadní právní úpravy vyhovující a vedlo se o ní po dobu několika let správní řízení, zůstávají zachovány. Opačný výklad by ve vztahu k náležitostem žádosti představoval v podstatě její zpětné „přehodnocení“ (srov. obdobně např. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2022, č. j .7 Afs 162/2022) a znamenal by popření smyslu dotčeného přechodného ustanovení, které pravidlo nepravé retroaktivity zavedlo a jehož smyslem je přehlednost právních vztahů a zachování právní jistoty a legitimního očekávání, zde Kamenolomu jako žadatele.
149. Podstatné pak je, zda žádost a s ní další předložené podklady umožnily správním orgánům posoudit zákonné podmínky pro udělení výjimky podle § 56 ZOPK, ve znění účinném po 1. 1. 2024. A zda žalobci namítaná absence, nedostatečnost či rozpornost údajů v podkladech představuje vadu, která mohla mít důvodně za následek nezákonnost, popřípadě nesprávnost napadeného rozhodnutí. K takovému posouzení se soud dostane následně v rámci vypořádání konkrétně uplatněných námitek. Soud na okraj poznamenává, že žalobci do jisté míry svou argumentaci oslabují, když v další pasáži žaloby uvádějí, že POPD a technický projekt odstřelů, jejichž absenci namítali, „tak trochu obsahem správního spisu vlastně jsou“, odkazují-li na ně podklady, které měl krajský úřad před vydáním rozhodnutí k dispozici.
– chybějící, popř. rozporuplné údaje o intenzitě a frekvenci otřesů z clonových odstřelů a z toho plynoucí neurčitost ve vymezení předmětného záměru a nepodloženost závěru správních orgánů o tom, že nehrozí reálné riziko závalu průzkumné štoly
150. Namítanou nepřezkoumatelnost vymezení předmětného záměru coby škodlivého zásahu, resp. povolované činnosti ve smyslu § 56 ZOPK z důvodu formálního porušení § 83a odst. 1 písm. b) a d), odst. 2 písm. b) ZOPK a příslušných ustanovení vyhlášky č. 142/2018 Sb. pro chybějící přesné údaje o clonových odstřelech, zejména jejich intenzitě a hmotnosti náloží, soud neshledal. Pro účely vymezení těžebního záměru a posouzení předpokládaných vlivů na okolní přírodu a krajinu nebylo doplnění dalších údajů nad rámec údajů uvedených v žádosti, resp. Hodnocení vlivu z roku 2022 potřeba. Těžební záměr je dostatečně vymezen údaji o celkové maximální roční hrubé těžbě, počtu odstřelů ročně v průměru a průměrném množství rubaniny získané jedním odstřelem. Je zřejmé, že Hodnocení vlivu z roku 2022 vycházelo z údajů Generálního technického projektu odstřelů, jehož se žalobci dovolávají.
151. Žalobci velmi podrobně v odvolání rozebírali, jaké údaje o hmotnosti náloží, druzích roznětných systémů a frekvenci odstřelů jsou v podkladech rozhodnutí protichůdné (viz zejména v odvolání vytvořená tabulka s údaji o hmotnosti celkové nálože na odstřel, množství rubaniny získané odstřelem, počet odstřelů ročně) a namítali, že postrádají údaje o intenzitě otřesů z clonových odstřelů. Žalovaný tyto námitky nepominul a podle názoru soudu správně vnímal, že namítané nedostatky podkladů měly způsobit podhodnocení seismických vlivů těžby na průzkumnou štolu jako zimoviště netopýrů.
152. Přestože musí soud korigovat dílčí závěr žalovaného, že počet odstřelů v čase nebo absolutní množství nálože použité na odstřel nic nevypovídají o dimenzování odstřelů a seismických účincích (v tomto směru se ztotožňuje s postojem žalobců, kteří logicky argumentovali podmínkou dodržovat navržené limity celkových a dílčích náloží clonových odstřelů), s celkovým vyzněním jeho argumentace se ztotožnil. Zejména je třeba připomenout, že rozhodnutí žalovaného tvoří jeden celek s rozhodnutím prvostupňovým. V něm krajský úřad vycházel ze skutečností, které k riziku otevření průzkumné štoly z opačné strany a riziku závalu vyplynuly z Hodnocení vlivu z roku 2022 (viz str. 130). Z těchto podkladů skutečně neplyne, že by bylo riziko především zavalení průzkumné štoly reálné, za předpokladu optimálního dimenzování náloží při odstřelech, přestože se žalobci snaží dovodit opak. Konstatování krajského úřadu má soud za dostačující, neboť z pohledu seismických účinků a optimálního dimenzování náloží clonových odstřelů bude těžební záměr posouzen v povolovacím řízení příslušným orgánem státní báňské správy, mj. na podkladě technického projektu odstřelů. Absence přesných údajů o intenzitě odstřelů a přesných technických údajů o hmotnosti náloží, druzích roznětných systémů a frekvenci odstřelů v řízení o povolení výjimky nemá negativní dopad na posouzení vlivu záměru na zimující netopýry v průzkumné štole.
153. Stručně řečeno, je v pořádku, pokud krajský úřad na základě charakteristiky možných seismických vlivů, které byly popsány jako lokální s vlivem na rozpojovanou horninu, a na základě odhadu jejich významnosti z hlediska pravděpodobnosti vycházel z toho, že určité riziko dotčení průzkumné štoly tu sice je, ale pouze dojde-li k naddimenzování, případně podbití náloží. Takovou situaci neočekával, neboť je nutno vycházet z toho, že budou dodržena navržená opatření a stanovené podmínky, nejen v rozhodnutí o výjimce, ale samozřejmě i v navazujícím rozhodnutí o povolení hornické činnosti. Přímo k ochraně průzkumné štoly krajský úřad stanovil podmínku č. 5) a žalovaný současně upozornil na již realizované opatření spočívající ve zpevnění vstupu do průzkumné štoly. Tyto významné skutečnosti ponechali žalobci stranou svojí pozornosti a soustředili se na formální zpochybnění podkladů a požadavek veškerých přesných technických údajů týkajících se odstřelů. Stejně tak ponechali bez povšimnutí, že v rámci úvah o dotčení netopýrů a jejich zimovišť krajský úřad hodnotil, že při stanovení opatření a podmínek pod č. 3), 6) a 7) budou dostatečně eliminovány negativní vlivy záměru v podobě rušení, ovlivnění zimovišť prašností a změnou mikroklimatu v tunelu dopravního pásovníku, který je rovněž významným zimovištěm netopýrů. Těmito opatřeními měla být oddělena místa pro zimování od dopravníku a současně zamezeno jeho provozu při faktickém zimování, když bylo stanoveno období od 15. 11. do 15. 3. běžného roku, kdy nemají být v DP Luhov odstřely prováděny. Tímto opatřením je nepochybně před případnými seismickými vlivy chráněna i průzkumná štola v době zimování netopýrů. Při posouzení, zda namítaný nedostatek podkladů mohl mít vliv na zjištění skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí, a tedy i na jeho zákonnost, pak soud zejména přihlédl k tomu, co uvedl krajský úřad ohledně vlivu těžebního náměru na netopýry a jejich biotopy, včetně zimoviště, v závěru svých úvah na str. 38 rozhodnutí. Tedy že vhodné biotopy pro zimování v oblasti záměru vznikly až v důsledku předchozí těžební činností, a existence populací druhů v území nemůže vázána být na zachování biotopů, které se nacházejí v průzkumné štole a tunelu pro pásový dopravník. A v případě, že nebude možné po dobu těžby plně zmíněná zimoviště využívat, což vzhledem ke stanoveným podmínkám krajský úřad nepředpokládal, je v okolí dostatek jiných vhodných míst pro zimování. Doplnil, že místo budou moci letouni opětovně osídlit po ukončení těžby a provedení rekultivace, součástí záměru je zachování zimovišť.
154. Námitky, v nichž žalobci namítali shora uvedené nedostatky podkladů, soud neshledal důvodem pro zrušení rozhodnutí správních orgánů.
- rozpory v podkladech – zkreslené správní uvážení ohledně okolností podmiňujících negativní vlivy na obce a obyvatelstvo a rozsahu předmětného záměru a jeho přímých vlivů na přírodu
155. Komplikovaně konstruovanou námitku zkreslení správního uvážení, které spočívá v tom, že krajský úřad zvážil okolnosti podmiňující negativní vlivy předmětného záměru na dotčené obce a obyvatele jen odkazem na souhlasné stanovisko EIA ze dne 16. 9. 2011 předpokládající dobu těžby do 16. 9. 2031, ačkoli výjimku pro těžbu povolil až do 31. 12. 2049, neshledal soud důvodnou.
156. Krajský úřad odůvodnil dobu platnosti výjimky do 31. 12. 2049 časovým trváním záměru (viz str. 60), který kromě doby předpokládané těžby 20 let zahrnuje i fázi sanace a rekultivace, jak je v podrobnostech uvedeno na str. 8. V tomto směru krajský úřad vycházel z podané žádosti, v níž byl záměr co do trvání těžby a sanace a rekultivace (před i po zahájení těžby) popsán, neboť šlo o návrhové řízení. Stanovisko EIA, které vycházelo z plánované těžby v délce 20 let, nemůže být pro stanovení doby platnosti povolení výjimky podle § 56 ZOPK určující, jeho vydání rozhodnutí o povolení výjimky nepodmiňuje.
157. Názor žalovaného, že posuzovat vlivy záměru na obyvatele je čistě náplní procesu EIA, který je procesem samostatným, obstojí a odpovídá závěrům zdejšího soudu v předchozích rozsudích týkajících se předmětného těžebního záměru. V rozsudku č. j. 59 A 107/2013-118 krajský soud konstatoval, že okolnosti snižující veřejný zájem na záměru nejsou vlastním předmětem správního řízení o povolení výjimky. V rozsudku č. j. 59 A 15/2020-182, bod 63, krajský soud zdůraznil, že úkolem správních orgánů v řízení o povolení výjimky podle § 56 ZOPK není komplexně zhodnotit a posoudit dotčení celé šíře veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny, ale soustředit se na ovlivnění zákonem chráněného veřejného zájmu na ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a jejich biotopů. V duchu uvedených východisek krajský úřad postupoval. Negativní vlivy záměru na obce a obyvatele (hlučnost, prašnost, doprava atd.) vzal při hodnocení protichůdných veřejných zájmů v potaz jako faktory snižující veřejný zájem na těžebním záměru, což žalobci sami připouští. Úvahy krajského úřadu tak odpovídají nejen požadavkům zrušujícího rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2019, které žalobci v žalobě citují, ale reflektují i závěry rozsudku NSS č. j. 10 As 2/2015-251, že při vážení veřejného zájmu na těžebním závěru musí být vzaty v úvahu i okolnosti dotýkající se zájmů obcí a jejich obyvatel. Sám krajský úřad tyto negativní vlivy na obce a obyvatelstvo neposuzoval, ale při jejich vážení vycházel právě ze závěrů procesu EIA. Zohlednil, že bylo vydáno kladné stanovisko EIA, jehož platnost byla opakovaně prodloužena. Sami žalobci interpretují závěry rozsudku krajského soudu č. j. 59 A 107/2013-118 tak, že negativní vlivy těžby na obce a obyvatelstvo nemusí krajský úřad v řízení o povolení výjimky posuzovat sám nad rámec procesu EIA. Soud se tedy plně ztotožnil s žalovaným, že krajský úřad postupoval správně, jestliže si pro účely vážení veřejného zájmu na těžebním záměru učinil úsudek o těchto negativních vlivech právě na základě platného kladného stanoviska EIA, jež tyto negativní vlivy hodnotilo jako přijatelné. Na relevanci této úvahy nemůže nic změnit ani skutečnost, že platnost stanoviska EIA, včetně jeho podmínek, se nevztahuje na celou dobu trvání záměru, pro který byla doba platnosti povolení výjimky stanovena. Žalovaný zdůraznil, že v navazujícím řízení bude povolení záměru podmíněno úplným posouzením vlivů v procesu EIA. Poznámku lze chápat tak, že není důvod obávat se, že by těžební záměr byl povolen na dobu přesahující tu, pro kterou byly v procesu EIA hodnoceny negativní vlivy záměru na životní prostředí.
158. Závěry žalovaného nelze vnímat jako devalvující jen proto, že označil význam oněch negativních vlivů jako omezený. Tomu lze rozumět tak, že jde o okolnosti, které se jen určitým způsobem podílejí na stanovení významu veřejného zájmu na obnovení těžby v DP Luhov při jeho vážení s veřejným zájmem na ochraně konkrétně určených zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
159. Žalobci pak v této části žaloby nepřicházejí s žádnou argumentací, podpořenou odbornými argumenty z oblasti ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, která by dokládala, že krajský úřad při zohlednění negativních vlivů těžby na obce a obyvatele vybočil z mezí a hledisek správního uvážení podle § 56 odst. 1 ZOPK.
160. Další část žalobní argumentace zpochybňuje závěry žalovaného, které se týkaly vypořádání námitek územního rozsahu záměru a zkreslení správního uvážení, pokud krajský úřad argumentoval pouze rozšířením plochy dotčené těžbou na cca 13 % z rozlohy dobývacího prostoru cca 115 ha (tj. jen cca 14,95 ha), ačkoli z žádosti, dalších podkladů i výrokové části rozhodnutí krajského úřadu vyplývá, že předmětný záměr má rozsah přes 35 ha.
161. Žalovaný se obsáhlými odvolacími námitkami žalobců stručně zabýval na str. 10 napadeného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že jeho argumentace na podstatu odvolacích námitek reaguje, a to správně. Žalovaný vycházel z toho, že krajský úřad ve výrokové části rozhodnutí záměr, pro jehož účely se o povolení výjimky rozhodovalo, dostatečně určil výčtem pozemků v k. ú. Postřelná a k. ú. Luhov u Mimoně (na základě žádosti a jejího pozdějšího doplnění – pozn. soudu ze dne 18. 8. 2023 o pozemek p. č. XA v k. ú. Luhov u Mimoně a zahrnutí lejska malého jako dalšího druhu zvláště chráněných živočichů), přičemž nedílnou součástí rozhodnutí je i mapový podklad, z něhož je územní dopad posuzovaného záměru zřejmý. Ve shodě s žalovaným má soud za to, že krajský úřad si byl při svých úvahách dobře vědom celého územního rozsahu záměru, který činí cca 35 ha, jak o tom svědčí popis záměru na str. 7–8 prvostupňového rozhodnutí. Zde krajský úřad uvedl, že hornickou činností budou dotčeny pozemky v následujícím rozsahu – 10,88 ha dobýváním výhradního ložiska, 2,53 ha plocha asanace a rekultivace a 21,8 ha manipulační a dopravní plochy, celkem cca 35 ha.
162. Žalovaný pak vypořádal i další část odvolací argumentace, neboť zdůraznil, že podle mapové přílohy převzaté z Hodnocení vlivu z roku 2022 se hranice vlivů (po revizi provedené na základě závěrů znaleckého posudku RNDr. Kostkana, Ph.D. v srpnu 2023) nekryjí s hranicemi pozemků záměru. Za podstatné měl, že krajský úřad pro celý rozsah záměru vyhodnotil jednotlivé vlivy na zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. Podle soudu tím byla minimálně imlicite vypořádána argumentace žalobců, v níž brojili proti zkreslení správního uvážení při vážení jiného veřejného zájmu se zájmem na ochraně přírody. Soud dodává, že žalobci zcela ponechávají stranou ty pasáže rozhodnutí, v nichž se krajský úřad věnoval míře dotčení jednotlivých zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, a to i dle evropského práva, a jejich biotopů přímými i nepřímými vlivy záměru. Závěry zde učiněné mají přitom podstatný vliv na správní uvážení z pohledu § 56 ZOPK. Jestliže na některých místech krajský úřad zdůraznil, že se počítá s rozšířením plochy dotčené těžbou na 13 % z celkových 115 ha dobývacího prostoru, což žalovaný hodnotil jako správný údaj, neznamená to, že pominul územní dopad celého záměru, jak se snaží žalobci dovodit vytržením zmíněného dílčího argumentu z kontextu celého odůvodnění správního uvážení krajského úřadu. Demonstrovat to lze např. právě obsahem odůvodnění krajského úřadu na str. 40. Na tomto místě sice krajský úřad konstatuje, že jde o omezený rozsah plánované těžby (nepochybně ve smyslu rozšíření plochy dosud dotčené vlastní těžbou čediče), současně se ale věnuje ovlivnění stávající populace lejska šedého na celém kopci Tlustec v důsledků pouze částečné ztráty stanoviště. Z odůvodnění je přitom zřejmé, že krajský úřad nebral v úvahu pouze vlivy vlastní těžby v užším slova smyslu, ale také nepřímé vlivy v podobě hluku, a zdůraznil, že vzhledem k míře ovlivnění 1 páru uvedeného zvláště chráněného druhu živočichů nedojde k významnému ovlivnění tohoto druhu v lokalitě a ani z celostátního hlediska. To samé lze uvést k obsahu odůvodnění na str. 40 a 41 ve vztahu k hodnocení vlivů záměru na 1 pár ťuhýka obecného a v kontextu toho opět na jeho populaci v dané lokalitě. Zkreslení obsahu argumentace krajského úřadu je patrné rovněž např. ze str. 42, na niž žalobci odkazují. Na tomto místě krajský úřad závěr o šetrném způsobu využívání přírodních zdrojů neučinil výhradně na základě územního rozsahu těžebního záměru na 13 % z rozlohy dobývacího prostoru, ale též s ohledem na jeho charakter a řadu dalších skutečností, které byly obsaženy v předchozích pasážích rozhodnutí.
VI. g) vady ohledně posouzení jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a neexistence jiného uspokojivého řešení
– k námitce nepřípustně restriktivního výkladu podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, resp. naléhavosti důvodů převažujícího veřejného zájmu
163. Jednou z kumulativně stanovených podmínek pro povolení výjimky z obecného zákazu škodlivě zasahovat do vývoje zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a do jejich biotopů, pokud jde o evropsky chráněné druhy, je dle § 56 odst. 1 věta druhá ZOPK neexistence jiného uspokojivého řešení (viz rozsudky NSS ze dne 23. 6. 2011, č. j. 6 As 8/2010-323, Sb. NSS 2593/2011; ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012-161, Sb. NSS 2879/2013). K výkladu tohoto neurčitého pojmu soud již v předchozím rozsudku č. j. 59 A 16/2020-182 odkázal na závěr rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2016, č. j. 7 A 141/2011-55, dle kterého tuto podmínku nelze omezit pouze na záměr samotný, ale také na jiný převažující veřejný zájem jako takový.
164. Předně je třeba uvést, že závěr krajského úřadu, že jiným uspokojivým řešením předmětného těžebního záměru nemůže být otevření jiného lomu v jiné lokalitě, třeba i mimo území ČR, lze vztáhnout na žadatele Kamenolom a souvisí s tím, že těžební záměr byl uvažován a předložen v jediné variantě. Krajský úřad tak na str. 50 prvostupňového rozhodnutí řádně odůvodnil, že kromě tzv. nulové varianty, tj. nerealizace těžebního záměru, lze těžební záměr uvažovaných parametrů dle žádosti považovat za nejuspokojivější řešení s nejmenšími dopady na zvláště chráněné druhy s tím, že těžební záměr byl posouzen v rámci procesu EIA a byl shledán jako přijatelný a technicky realizovatelný při splnění stanovených podmínek. Krajský úřad konstatoval, že mu nejsou známy jiné technologie těžby kamene, které by byly šetrnější, případně bez negativního vlivu na svoje okolí. V tomto směru úvahy krajského soudu nevybočily ze závěrů judikatury NSS (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2014, č. j. 5 As 10/2013-38), dle které měl zákonodárce na mysli řešení (včetně konkrétních opatření k minimalizaci zásahů dotčení zvláště chráněných druhů), jež je v době rozhodování správních orgánů skutečně reálné, když v souzené věci nebyla jiná možná alternativa posuzovaného záměru předtím vyloučena. Žalobci v tomto směru žádné konkrétní námitky směřující k ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů neuplatnili, neargumentovali jiným možným technickým řešením či opatřeními, která nebyla zahrnuta do podmínek povolení výjimky.
165. Soud za podstatné považuje, že v rámci posouzení existence veřejného zájmu ve smyslu § 56 odst. 1 ZOPK, resp. naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu sociálního a ekonomického charakteru ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK u druhů chráněných dle evropského práva krajský úřad zvažoval, zda lze stavební kámen srovnatelné kvality a využitelnosti získávat z jiných zdrojů k uspokojení veřejných zájmů, zejména pro zajištění veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury. Identifikované veřejné zájmy (veřejný zájem na řádném využívání nerostného bohatství ve smyslu rozsudku NSS ze dne 6. 5. 2009, č. j. 4 As 68/2008-138; veřejný zájem na zajištění stavebního kamene pro veřejně prospěšné dopravní stavby mezinárodního, republikového a regionálního významu, jak byly vymezeny v ZÚR LK – k tomu viz rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2 As 196/2016-133; za účelem naplnění veřejného zájmu na rozvoji libereckého regionu s odkazem na Politiku územního rozvoje ČR) žalobci přitom nezpochybňují. Podrobné úvahy jsou obsaženy zejména na str. 43–54 prvostupňového rozhodnutí, na které soud odkazuje.
166. V této souvislosti lze citovat závěr nedávného rozsudku NSS ze dne 4. 4. 2025, č. j. 10 As 3/2025-143, který k naplnění podmínek dle § 56 odst. 1 věta druhá ZOPK v bodu 88 konstatoval: „[p]ředně je třeba uvést, že jsou-li splněny první dvě podmínky pro povolení výjimky, tedy je-li shledán převažující veřejný zájem na provedení záměru, není už při posuzování podmínky třetí namístě zkoumat jiné uspokojivé řešení spočívající v tom, že by se nedělo vůbec nic. To znamená, že je-li na záměru shledán veřejný zájem, logicky jako jiné uspokojivé řešení nepřichází v úvahu tzv. nulová varianta.“
167. Krajský úřad jiný naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, na obnově těžby v DP Luhov správně dovodil na základě strategických dokumentů – zejména Aktualizace RSP LK z roku 2022 v návaznosti na ZÚR LK, které vymezily v regionu plánovaný rozvoj dopravní infrastruktury – veřejně prospěšných staveb železničních tratí a silnic v dlouhodobém horizontu. Závěr krajského úřadu, že stavební kámen tak bude strategickou surovinou pro splnění těchto úkolů a jeho zajištění ideálně v místě spotřeby bude potřeba, je logický. A plně odpovídá preferenci lokální těžby stavebního kamene co nejblíže realizace staveb, jak byla zakotvena v kapitole 3.2.8. Státní surovinové politiky, podle které: „[k]onkrétní dostupnost lokálních zdrojů stavebních surovin pro velké liniové stavby řeší detailně regionální surovinové koncepce. V souvislosti s problematikou využívání ložisek především stavebního kamene v ČR dochází k velmi nepříznivé okolnosti, a sice že u části využívaných ložisek jsou vykazovány nízké objemy vytěžitelných zásob. Pro zachování kontinuity ročního objemu produkce stavebních surovin (zejména stavební kámen a štěrkopísky) je třeba zachovat vyváženost počtu využívaných ložisek, a tudíž po ukončení postupně vytvořit územní předpoklady pro otvírku nových ložisek náhradou za postupně dotěžované lokality. Proto je důležité, aby stát deklaroval zájem provádět průběžný geologický průzkum, připravil podmínky pro zrychlení a pružnost povolovacích procesů a aktivně komunikoval s obcemi, veřejností i těžebními organizacemi. Cílem těchto kroků je připravit nová ložiska k otvírce tak, aby nedošlo k ohrožení dodávek surovin na trh. Těžba surovin v blízkosti míst jejich spotřeby je nejen ekonomická, ale zejména ohleduplná k životnímu prostředí. Zahajovat těžbu na nových ložiscích je z důvodů zatížení krajiny přísnými požadavky ochrany přírody a krajiny, dopravní nepřístupnosti, negativního postoje obcí apod. poměrně komplikované. Tento nepříznivý fakt vede k výraznému úbytku disponibilních zásob na nyní využívaných ložiscích, a tím pádem k postupnému snižování životnosti zásob.“
168. Takto formulovaný veřejný zájem na zajištění dostupnosti lokálních zdrojů stavebního kamene vzhledem k nízkým objemům vytěžitelných zásob u některých ložisek rozvíjí právě RSP LK a její aktualizace, která se zejména stala podkladem pro úvahy krajského úřadu, jde-li o zjištění potřeby stavebního kamene, a to vysoce kvalitního, v libereckém regionu a naléhavosti veřejného zájmu na obnově těžby v DP Luhov.
169. Krajský úřad a v návaznosti na něm žalovaný naléhavost tohoto veřejného zájmu, resp. otázku neexistence jiného uspokojivého řešení, nezaložili výhradně na nízké životnosti současných těžených lomů stavebního kamene zejména v Libereckém a částečně Ústeckém kraji, ale rovněž na dalších podstatných skutečnostech. Tyto faktory jsou ze strany žalobců opomíjeny, žalobci se soustředí pouze na otázku přesného zjištění živostnosti a nízké využitelnosti jednotlivých lomů na území Libereckého, potažmo Ústeckého kraje, a zpochybnění závěrů posudku ČGS a v návaznosti na to i závěrů Aktualizace RSP LK z roku 2022, právě jde-li o odhady životnosti lomů a vytěžitelnost zásob. V přístupu správních orgánů však soud nepřípustně zužující posouzení zákonných podmínek neshledává. V podrobnostech si soud dovolí odkázat zejména na str. 44–45, 47 a 51 prvostupňového rozhodnutí. Krajský úřad na základě závěrů posudku ČGS zdůraznil, že ložisko v DP Luhov představuje nejvyšší homogenní kvalitu suroviny stavebního kameniva, zařazeného do I. jakostní třídy kameniva silničního, železničního a betonářského, a to jak po stránce mechanicko-fyzikálních vlastností, tak z hlediska praktikovaných úpravárensko-technologických metod. A vyzdvihl jeho vhodnost jako suroviny zařazené do nejvyšších kvalitativních tříd pro výrobu kolejových loží podle normy ČSN EN 13 450 a pro vysokopevnostní betony. Obdobné hodnocení kvality suroviny z DP Luhov obsahuje Aktualizace RSP LK z roku 2022. Veřejný zájem na obnovení těžby, jak byl formulován v tomto strategickém dokumentu, tak byl založen na potřebě otvírky dalšího ložiska suroviny nejvyšší kvality s dostatečnou roční produkcí a dlouholetou životností, které by zajistilo surovinu vyhovující technickým normám, a tedy vhodnou právě pro plánované stavby dopravní infrastruktury v regionu. Kvantitativní hledisko tedy nebylo jediným, které bylo zohledněno, kvalitativní hledisko hrálo nepochybně významnou roli. Nelze rovněž pominout, že při hodnocení byly vzaty v úvahu další skutečnosti, které hovoří pro těžbu právě v DP Luhov. Předně to byl fakt, že se jedná o roztěžený lom, nikoli otevření nového ložiska (v podrobnostech viz str. 27, 43 prvostupňového rozhodnutí), a to takový, u kterého je vyhovující dopravní dostupnost, když v rámci posouzení těžebního záměru v procesu EIA byla stanovena podmínka dopravy 90 % objemu suroviny po železnici. I tato skutečnost byla v Aktualizaci RSP LK vyzdvihnuta.
170. Vzhledem k veřejnému zájmu zajistit kontinuitu produkce vysoce jakostního stavebního kamene pro dopravní stavby s výhledem do budoucna se krajský úřad zcela správně soustředil především na hodnocení možnosti získávat na území libereckého regionu stavební kámen obdobné kvality. Nejen na základě závěrů posudku ČGS, ale zejména na základě Aktualizace RSP LK z roku 2022, tedy na základě podrobného aktualizovaného rozboru 81 ložisek na území Libereckého kraje, i oblastí sousedících, dovodil, že zde neexistuje ložisko obdobné význačné kvality a objemu zásob tyto potřeby zajišťující v dlouhodobém horizontu 20–30 let. Krajský úřad na základě Aktualizace RSP LK poukazoval na to, že v regionu je 12 využívaných ložisek, přičemž jen 3 mají dlouhodobou životnost zásob, jde o ložiska Košťálov – Stružinec, Bezděčín a Studenec u Horek. A vycházel z toho, že pouze lom Košťálov připadá v úvahu jako zdroj kameniva příslušné frakce podle normy ČSN EN 13 450 vhodné pro železniční stavby, v podrobnostech soud odkazuje zejména na str. 45 a 51 prvoinstančního rozhodnutí, zjištění odpovídá informacím na str. 99 Aktualizace RSP LK z roku 2022.
171. Soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že úvahy krajského úřadu byly provedeny odpovídajícím způsobem a v potřebné míře podrobnosti. Ani soud nemá za to, že bylo třeba k posouzení existence převažujícího veřejného zájmu, včetně naléhavých důvodů sociálního a ekonomického charakteru, úvahy opřít o číselné odhady na straně očekávaných potřeb a produkce současných ložisek. Dle názoru soudu žalovaný tímto konstatováním nepopřel nutnost zjišťovat splnění zákonných podmínek § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ZOPK. Odmítl jen potřebu číselně podložit úvahy o očekávané potřebě (tj. v návaznosti na plánované stavby), a tak o dostatku či nedostatku objemu stavebního kamene, s ohledem na produkci jednotlivých ložisek. Tento závěr odpovídá tomu, co již zdejší soud konstatoval v bodu 83 rozsudku č. j. 59 A 16/2020-182. Ani v odmítnutí žalovaného sjednocovat žalobci zpochybňované údaje o životnosti ložisek soud neshledává popření zákonných podmínek uvedených ustanovení ZOPK. Podle mínění soudu žalovaný zcela nepopřel význam číselných odhadů o životnosti jednotlivých ložisek stavebního kamene, kterým se nepochybně podrobně věnoval jak posudek ČGS, tak Aktualizace RSP LK z roku 2022. Zdůraznil ale především význam využitelnosti ložisek pro uvažovanou výstavbu dopravní infrastruktury na základě řady dalších faktorů. Jak již soud uvedl shora, ani závěry posudku ČGS ani RSP LK, ať již aktualizované či předchozí, hovořící ve prospěch těžebního záměru nestojí výhradně na stanovení životnosti jednotlivých ložisek, zmiňují nejen objemy zásob, ale i jejich kvalitu, možnosti pokračování či rozšíření těžby, úskalí těžby či dopravy vytěžené suroviny a další střety zájmů, které nastávají s ohledem na místa těžby (zásahy do krajiny v ochranářsky exponovaných oblastech, dopravní dostupnost, nárůst silniční dopravy).
k námitkám proti vůči posudku ČGS, potažmo Aktualizaci RSP LK z roku 2022
172. V rámci úvah o naplnění zákonných podmínek pro povolení výjimky správní orgány vycházely z posudku ČGS ze dne 30. 10. 2017, zejména pokud jde o kvalitu a charakteristiku ložiska čediče v DP Luhov, a Aktualizace RSP LK z roku 2022, z níž krajský úřad výslovně upřednostnil údaje o životnosti ložisek v Libereckém kraj oproti posudku ČGS.
173. Již v rozsudku č. j. 59 A 16/2020-182 zdejší soud připustil možnost využít jako podklad posudek ČGS ze dne 30. 10. 2017. Soud si je vědom toho, že žalobci vůči posudku tehdy neuplatnili námitky, s nimiž neobjektivitu a zaujatost jeho závěrů spojují nyní. Jde-li o hodnocení tohoto posudku, soud ve shodě s krajským úřadem zdůrazňuje, že ČGS je jako příspěvková organizace pověřena výkonem státní geologické služby na území ČR a s ním souvisejících činností na základě pověření Ministerstva životního prostředí ve smyslu § 17 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že shromažďuje, zpracovává a poskytuje údaje o geologickém složení území, ochraně a využití přírodních nerostných zdrojů a zdrojů podzemních vod a o geologických rizicích. Je tedy odborně vybavena a disponuje uceleným komplexem informací mj. o nerostném surovinovém potenciálu, na jehož základě poskytuje odborné výstupy, které mohou sloužit jako podklady pro rozhodování ve věcech, které se využití nerostných surovin týkají.
174. Námitkami, které žalobci uplatnili vůči posudku a Aktualizaci RSP LK z roku 2022 se krajský úřad zabýval a vypořádal je v samostatné pasáži, na kterou navázal žalovaný. Žalovaný konstatoval, že krajský úřad vypořádal výhrady žalobců podrobně a vyloučil cílené zkreslení závěrů posudku ČGS i Aktualizace RSP LK z roku 2022, které byly využity pro účely řízení. Žalovaný se se závěry krajského úřadu ztotožnil a odkázal na příslušné pasáže prvostupňového rozhodnutí. Bylo tedy nadbytečné, aby opakoval důvody, na základě kterých krajský úřad odmítl argumentaci žalobců, stejně jako jejich důkazní návrhy, které s uváděnými důvody souvisely. Tyto důvody byly uvedeny na str. 73 a dále na str. 82 prvostupňového rozhodnutí ve vztahu k návrhu na ustanovení znalce k vypracování komplexního znaleckého posudku k otázce zajištění stavebního kamene pro stavby v regionu z jiných lomů v ČR či zahraničí. Krajský úřad zde uzavřel, že požadavky na zpracování znaleckých posudků v této fázi řízení považuje za nedůvodné, uplatněné s cílem zdržovat řízení, a že nic žalobcům nebránilo nechat si takový odborný znalecký posudek dávno zpracovat. Neměl-li žalovaný vůči argumentaci krajského úřadu výhrady a považoval ji za správnou, byly jím imlicite vypořádány i důkazní návrhy žalobců. Soud v tomto směru neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, která by bránila věcnému přezkumu a pro kterou by ho musel zrušit. Dodává, že napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná jen proto, že na nezvykle obsáhlou argumentaci žalobců, mnohdy se opakující, správní orgány nereagovaly stejně rozsáhle a detailně neřešily každou dílčí výtku.
175. Soud považuje za nadbytečné blíže se zabývat tvrzenými přátelskými vztahy mezi Ing. X z ČGS a X. Z pohledu důkazní hodnoty posudku ČGS je podstatné, že v řízení nevyšlo najevo, že by X, potažmo Ing. X či jiní odborníci z ČGS byli pravomocně odsouzeni v souvislosti s podáním posudku pro účely přezkoumávaného řízení o výjimce, potažmo v souvislosti se zpracováním RSP LK a její aktualizace. Tvrzené přátelské vztahy, stejně jako účast Ing. X , RNDr. X či některých dalších odborníků ČGS na konferencích pořádaných Těžební unií, resp. jejich publikační činnost ve spolupráci s tímto subjektem ještě pochybnosti o závěrech posudku a aktualizaci regionální surovinové politiky nevzbuzují. Přestože jsou žalobci opačného názoru a poukazují na nežádoucí klientelistický kapitalismus, stěží si lze u takovýchto kolektivně zpracovaných odborných podkladů [v případě posudku ČGS zpracovaného řešitelem RNDr. X ve spolupráci s dalšími odborníky z ČGS a schváleného RNDr. X, v případě Aktualizace RSP LK z roku 2022 zpracované celým týmem ČGS (v návaznosti na předchozí regionální surovinovou politiku po jejím vyhodnocení)] představit ignorování či zkreslení shromážděných dat a ovlivnění závěrů subjektivními postoji jednotlivých odborníků s cílem prosadit posuzovaný těžební záměr. Součinnost ČGS s Těžební unií, případně s těžařskými subjekty lze s ohledem na danou odbornost akceptovat, nelze ji zcela vyloučit již jen proto, že ČGS shromažďuje a zpracovává data, kterými disponují právě tyto subjekty, resp. potřebují s nimi pracovat v souvislosti s jejich předmětem podnikání.
176. Skutečnost, že jsou odborné závěry ohledně nedostatku stavebního kamene do budoucna a potřeby otvírky nových lomů, jak byly obsaženy v posudku ČGS a Aktualizaci RSP LK z roku 2022, současně prezentovány v médiích, ještě tyto závěry nečiní neobjektivními a pochybnými. Ostatně skutečnosti, proti jejichž veřejné prezentaci žalobci brojí, tedy potřeba lokální těžby stavebního kamene a nízké objemy vytěžitelných zásob, zmiňuje i Surovinová politika ČR, od níž se veřejný zájem na těžebním záměru odvíjí.
177. Pokud jde o námitky opakovaně nesprávných odhadů životnosti v současnosti využívaných lomů některých odborníků ČGS, z nichž vychází potřeba otevírání nových lomů stavebního kamene, soud se ztotožňuje s postojem správních orgánů. Fakt, že se zcela nenaplnily odhady životnosti některých využívaných lomů stavebního kamene prezentované jednak v žalobci zmiňovaném příspěvku na semináři konaném v roce 2016, jednak uváděné v posudku ČGS ze dne 30. 10. 2017, bez dalšího nezpochybňuje aktualizované údaje o životnosti lomů v Libereckém, potažmo Ústeckém kraji, jak byly podrobně popsány v Aktualizaci RSP LK z roku 2022, která byla v tomto směru krajským úřadem brána jako rozhodující podklad.
178. Žalobci pak opětovně před soudem zpochybňují údaje o životnosti ložisek stavebního kamene v Libereckém kraji a Ústeckém kraji, které byly zahrnuty v posudku ČGS, potažmo posléze v Aktualizaci RSP LK z roku 2022, a to na základě vlastních výpočtů o životnosti, které provedli na podkladě primárních dat obsažených ve sdělení ČGS ze dne 27. 4. 2022 a jeho příloze a rozhodnutí ČGS ze dne 11. 8. 2022, dále poukazem na údaje na internetových stránkách jednotlivých provozovatelů lomů stavebního kamene v Libereckém kraji. Rovněž těmito výhradami se správní orgány zabývaly, v tomto směru soud odkazuje zejména na str. 43 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Nebylo pochybením správních orgánů, jestliže se žalobci údaji v posudku ČGS blíže nezabývaly, pokud vycházely z aktuálnějších údajů uvedených v Aktualizaci RSP LK z roku 2022. Její údaje pak není namístě zpochybnit jen proto, že byla rovněž zpracována ČGS. Krajský úřad se prognózami žalobců zabýval. S jeho závěrem, že výstupy uváděné žalobci v tabulce životnosti ložisek stavebního kamene v Libereckém kraji se nakonec zásadně neliší od údajů o lomech s dlouhodobou životností 20–30 let, jak byly s výjimkou lomu Krásný les u Frýdlantu vedeny v Aktualizaci RSP LK z roku 2022, se lze ztotožnit. Ovšem znovu je třeba připomenout, že údaje o životnosti lomů nebyly jediným kritériem, které bylo bráno v potaz při hodnocení priorit Aktualizace RSP LK z roku 2022 (viz též str. 46–47 prvostupňového rozhodnutí). Soud dodává, že je třeba vnímat především koncepční povahu tohoto podkladu.
179. Ani výhrady žalobců týkající se aktualizace dat ČGS k námitkám žalobců, jejího monopolu na data, a proto omezené možnosti kontroly jejích výstupů a závěrů o životnosti lomů, soud nepřijal. Vycházel zde ze zákonného postavení ČGS jako příspěvkové organizace, která je povolána k výkonu státní geologické služby, jak bylo uvedeno shora, a z tohoto titulu právě ona shromažďuje a poskytuje údaje týkající se mj. využití přírodních nerostných zdrojů a je pověřena vést souhrnnou evidenci zásob výhradních ložisek a bilanci zásob nerostných surovin podle § 29 odst. 4 horního zákona.
180. Žalobcům lze přisvědčit, že pasáže posudku ČGS, které se týkají vážení veřejného zájmu na ochraně kopce Tlustec oproti veřejnému zájmu na předmětném těžební záměru a polemika se závěry zrušujícího rozhodnutí žalovaného, vybočují z rámce zadání posudku ze strany krajského úřadu. To ostatně při jeho hodnocení připustil i krajský úřad na str. 72 svého rozhodnutí. Krajský úřad však jasně deklaroval, že vycházel z analytických částí posudku, které obsahovaly geologické a těžební aspekty, nepřebíral doslovně jeho veškeré závěry a sám si věc posoudil v rozsahu zákona, zejména na podkladě zmíněných koncepčních dokumentů, včetně Státní surovinové politiky. Soud nemá důvod toto konstatování krajského úřadu zpochybňovat. V situaci, kdy se žalovaný s postojem krajského úřadu ztotožnil a na jím uvedené argumenty odkázal, není vadou napadeného rozhodnutí, pokud žalovaný tyto důvody neopakoval.
181. Důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obou stupňů soud neshledal absenci vypořádání dílčí argumentace žalobců, že autoři podkladů selektivně zamlčovali skutečnosti, které jsou vůči těžebnímu záměru nepříznivé. Krajský úřad na str. 74 svého rozhodnutí, na něž odkazoval rovněž žalovaný, dovodil, že hodnocení záměru z pohledu vlivu na obytné budovy v posudku ČGS není na závadu a jeho vypovídací hodnotu nesnižuje. Posléze se k metodě clonových odstřelů vyjádřil sám. Za rozhodné soud považuje, že žalobci zmiňované negativní vlivy těžby čediče nebyly ze strany správních orgánů pominuty. Negativní vlivy záměru na obce a obyvatele (poškození domů, hlučnost, prašnost, doprava atd.) vzal krajský úřad v potaz při hodnocení protichůdných veřejných zájmů, v podrobnostech lze odkázat na předchozí pasáže rozsudku.
– k námitce zásobování kamenivem ze vzdálenějších lomů ČR
182. Krajský úřad nepochybil, nezabýval-li se na základě podrobných číselných údajů o zásobách a přesném zjištění životnosti jednotlivých ložisek otázkou, zda lze potřebu kameniva pro stavby v Libereckém kraji zajistit z jiných lomů ze vzdálenějších krajů v rámci celé ČR či v zahraničí, též s využitím kombinované dopravy, jak se toho domáhají žalobci. Jak krajský úřad, tak žalovaný na základě strategických dokumentů v oblasti využívání nerostných surovin (viz zejména odkaz krajského úřadu na příslušnou kapitolu 3.2.8. Státní surovinové politiky z roku 2017 na str. 43–44) dovodili, že zásobování regionu stavebním kamenivem ze vzdálenějších lomů mimo posuzovanou oblast není zjevně uspokojivým řešením. Tomuto závěru je nutno přisvědčit s ohledem na preferenci lokální těžby stavebního kamene, jak byla zakotvena v příslušné shora citované části Státní surovinové politiky z roku 2017. Tento strategický dokument celorepublikového významu kladl důraz na vytváření podmínek pro zajištění dostupnosti lokálních zdrojů stavebních surovin pro velké liniové stavby, za tím účelem vytváření podmínek pro zachování vyváženosti počtu ložisek, a zřetelně vycházel z předpokladu, „[t]ěžba surovin v blízkosti míst jejich spotřeby je nejen ekonomická, ale zejména ohleduplná k životnímu prostředí.“ Soud neshledal důvod k jakékoliv polemice s obecně platnými závěry tohoto strategického dokumentu, že lokální těžba je nejen ekonomická, ale i ekologická, z hlediska ochrany přírody a krajiny únosnější než transport suroviny na velké vzdálenosti.
183. Těmto východiskům Státní surovinové politiky (k tomu str. 17 Aktualizace RSP LK z roku 2022) pak odpovídá, že Aktualizace RSP LK z roku 2022 ani nezkoumala možnosti využití ložisek stavebního kamene z jiných krajů kromě Libereckého a východní části Ústeckého kraje, kombinovanou dopravu v rámci celé ČR neřešila a jasně vycházela z potřeby zajistit kontinuitu lokální těžby a produkce stavebního kamene zejména právě pro plánované liniové stavby.
184. Soud se neztotožnil s argumentací žalobců, že bez zjištění a dokazování životnosti v současné době těžených ložisek mimo Liberecký kraj nelze vůbec dospět k závěru o naléhavosti obnovení těžby v DP Luhov, natož k závěru o neexistenci jiného uspokojivého řešení. Ostatně ani v předchozím rozhodnutí krajský úřad, přestože posudek ČGS obsahoval i charakteristiku ložisek v Ústeckém, Královehradeckém a severní polovině Středočeského kraje, svoje úvahy nestavěl výhradně na porovnání číselně vyjádřeného množství zásob a životnosti těžených ložisek v těchto krajích. Žalobci ponechávají stranou, že i v předchozím rozhodnutí, jež bylo předmětem přezkumu soudu v rozsudku č. j. 59 A 12/2020-182, krajský úřad zdůraznil, že se jedná o úvahy odborné, na úrovni strategického rozhodování, a potřebu stavebního kamene hodnotil nejen s ohledem na odhadovanou životnost roztěžených ložisek, ale také s ohledem na ostatní aspekty. Zejména nejvyšší kvalitu suroviny stavebního kamene z ložiska na kopci Tlustec a jeho vhodné využití jako suroviny zařazené do nejvyšších kvalitativních tříd pro výrobu kolejových loží podle normy ČSN EN 13 450 a pro vysokopevnostní betony, dále pro výrobu kvalitního přírodního drobného a hrubého drceného kameniva a pro výrobu kvalitního tříděného lomového kamene.
185. Právě tyto aspekty ve spojitosti s jednoznačně preferovanou těžbou v lokalitě blízké místům spotřeby (zde liberecký region s plánovanými stavbami dopravní infrastruktury s mezinárodním, celorepublikovým a regionálním významem) vedou k závěru, že námitky celorepublikovou těžbou stavebního kamene přes 16 mil. m³ s možností kombinované dopravy z jiných částí ČR nejsou relevantní a nemohou závěr správních orgánů o naplnění podmínek dle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ZOPK vyvrátit. Krajský úřad dle názoru soudu proti argumentaci žalobců postavil právě uvedené důvody, což žalovaný reflektoval a s tímto odůvodněním se plně ztotožnil. K namítanému názorovému obratu žalovaného oproti závěrům ve zrušujícím rozhodnutí ze dne 3. 5. 2019 soud jen stručně poznamenává, že toto zrušující rozhodnutí není předmětem přezkumu ze strany soudu. Podstatná je správnost závěrů nyní přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím. K žalobci předestřeným údajům o množství celorepublikové produkce navíc krajský úřad příhodně poznamenal, že nezohledňují podstatné faktory, kterými jsou kvalita kameniva, jeho využitelnost, dopravní a jiná omezení. Z tabulky provozoven výrobců stavebního kameniva uváděných frakcí pak vzhledem k preferenci lokální těžby považoval za podstatné právě to, že v Libereckém kraji je jen jedna provozovna nabízející danou frakci kameniva vhodnou pro železniční stavby, a to lom Košťálov. Fakt, že lom Košťálov je žalobci uváděn s dobou životnosti cca 20 let, tedy v souladu s odhady aktualizované RSP LK z roku 2022 (viz str. 95, kapitola 3.2.5.1 Stavební kámen), vzal krajský úřad na vědomí a logicky argumentoval potřebou řešit zásobování libereckého regionu stavebním kamenem souběžně, nikoli až po dotěžení lomu Košťálov, zejména s ohledem na plánovaný rozvoj dopravní infrastruktury, rovněž s přihlédnutím k délce potřebných povolovacích procesů. Úvahám správních orgánů nelze nic vytknout, z odůvodnění jejich rozhodnutí vyplývají důvody, pro které není namístě celorepublikovou produkci stavebního kamene a možnost jeho dovozu po území ČR považovat za faktor vylučující naléhavost veřejného zájmu na těžebním záměru, potažmo jiné uspokojivé řešení.
186. Lze dodat, že nepříznivou situaci, pokud jde o dostupnost stavebního kamene a nízké objemy vytěžitelných zásob, zmiňují i koncepční dokumenty Surovinová politika ČR (viz shora citovaná pasáž) a Aktualizace RSP LK z roku 2022 (viz str. 81 kapitoly 3.2.5.1 Stavební kámen, str. 214). Argument krajského úřadu o veřejně dostupných článcích a mediálních sděleních je třeba chápat jako doplňující. Nebylo tak pochybením, pokud se žalovaný blíže nevěnoval dílčím námitkám, že opačný závěr o nedostatku stavebního kamene nelze prokázat právě takovýmto odkazem.
187. Soud tedy uzavírá, že správní orgány v intencích § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ZOPK dostatečným způsobem odůvodnily, že jsou zde dány důvody převažujícího veřejného zájmu, resp. jiné naléhavé důvody veřejného zájmu ekonomického a sociálního charakteru na těžebním záměru v DP Luhov.
VI. h) namítané vady rozhodnutí ohledně posouzení a vážení zájmu ochrany přírody
– k námitkám proti neobjektivnímu hodnocení vlivu záměru Ing. Mgr. Pravce
188. V řízení o povolení výjimky podle § 56 ZOPK se provádí především důkazy směřující k posouzení otázky, zda a nakolik bude posuzovaným záměrem ovlivněn zákonem chráněný veřejný zájem na ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. S ohledem na předchozí zrušující rozsudek a vyjádření osob zúčastněných na řízení ohledně doplnění podkladů soud předesílá, že napravení vytýkané procesní chyby, tedy zařazení opomenutých důkazů do správního spisu a jejich hodnocení též v souvislosti s ostatními podklady krajským úřadem, automaticky neznamená, že podklady jsou dostatečné a bez důvodných pochybností umožňují zjistit řádně skutkový stav věci a vypořádat námitky ostatních účastníků.
189. Soud nadále ve shodě se správními orgány trvá na tom, že pro správní uvážení ve smyslu § 56 odst. 1 a 2 ZOPK je stěžejním podkladem hodnocení vlivu zamýšleného záměru na zájmy chráněné ZOPK vypracované v intencích § 67 ZOPK, jehož náležitosti jsou stanoveny prováděcí vyhláškou č. 142/2018 Sb., o náležitostech posouzení vlivu záměru a koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti a o náležitostech hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny.
190. Shodně jako tomu bylo u biologického hodnocení dle § 67 ZOPK, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (ke změně právní úpravy viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 141 A 20/2023-87), také u hodnocení vlivu záměru platí, že předložit zmíněný podklad je povinností toho, kdo v rámci výstavby nebo jiného užívání krajiny zamýšlí uskutečnit závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných ZOPK, a to na své náklady.
191. Nadále platí, že hodnocení vlivu záměru mohou v souladu s § 45j odst. 1 ZOPK, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (§ 45i odst. 3 ZOPK ve znění do 31. 12. 2023), provádět pouze autorizované osoby, tj. osoby odborně způsobilé, které jsou držiteli zvláštní autorizace udělované Ministerstvem životního prostředí po získání příslušného vzdělání a vykonání odborné zkoušky způsobilosti. Ustanovení § 45j odst. 3 ZOPK těmto osobám ukládá povinnost zpracovat hodnocení v plném rozsahu z hlediska posuzovaného dotočení zákonem chráněných zájmů a působících vlivů, a to odborně a objektivně. Udělená autorizace je tak zárukou odborného a objektivního vyhodnocení vlivu záměru na zájmy chráněné ZOPK.
192. Důvody předestřené žalobci (vlastní výběr autorizované osoby bez ingerence orgánu ochrany přírody a krajiny, jeho zaplacení žadatelem, případně výše odměny, vypracování vyhodnocení vlivu záměru s náležitostmi dle § 67 ZOPK pouze žadatelem, hodnocení vlivu záměru jako hlavního podkladu, důkazní monopol žadatele na skutečnosti týkajících se klíčových otázek ochrany přírody) soud nevyhodnotil jako skutečnosti, pro které by podle čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 67 ZOPK z důvodu kolize s ústavně garantovanými právy. Stanovení povinnosti předložit hodnocení vlivu záměru na zájmy chráněné ZOPK žadateli, a to na vlastní náklady, odpovídá tomu, že řízení o povolení výjimky podle § 56 ZOPK je řízením o žádosti žadatele, kterého stíhá povinnost tvrzení a důkazní ohledně vlivu záměru na zájmy chráněné příslušnou části ZOPK. Jde sice o zákonem předvídaný stěžejní podklad, to ale nevylučuje jeho zpochybnění jiným relevantním podkladem. Ostatní účastníci řízení mají právo předkládat ve prospěch svých tvrzení důkazy, které musí být hodnoceny v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 50 odst. 4 správního řádu.
193. K povaze biologického hodnocení NSS v rozsudku ze dne 7. 9. 2017, č. j. 7 As 83/2017-47, uvedl: „[s] ohledem na výše uvedené zákonné zakotvení biologického hodnocení (srov. § 67 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny) je dále zřejmé, že toto hodnocení je při postupu podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny stěžejním podkladem, z nějž správní orgány vychází (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169). To samozřejmě nevylučuje, aby byl tento podklad zpochybněn jiným relevantním podkladem. Takový podklad však stěžovatel nepředložil. Stěžovatel v řízení nepředložil žádné biologické hodnocení ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, které by vypracovala autorizovaná osoba dle § 45i odst. 3 téhož zákona. Listiny předložené stěžovatelem (zpravidla se jedná o vyjádření fyzických osob o výskytu, resp. možném výskytu zvláště chráněných živočichů v okolí výstavby) nemají povahu kvalifikovaného biologického hodnocení. Žalovaný i městský soud (srov. 7 až 11 rozsudku) se přitom těmito listinami důkladně zabývaly a neshledali, že by relevantně zpochybňovaly závěry uvedené v biologickém hodnocení RNDr. V., s čímž se ztotožňuje i zdejší soud. Městský soud a žalovaný se zabývali námitkami směřujícími do předmětného biologického hodnocení a správně dovodili použitelnost tohoto hodnocení v daném řízení.“
194. Tyto závěry jsou podle přesvědčení soudu nadále využitelné i pro hodnocení vlivu záměru, které v souvislosti s novelou § 67 ZOPK provedenou zákonem č. 225/2017 Sb. nahradilo biologické hodnocení. Soud je nemá za překonané ani z důvodů, které nastínili žalobci. Přestože je úprava zakotvená § 67 ZOPK kogentní a o hodnocení vlivu záměru ve smyslu uvedeného ustanovení v úzkém slova smyslu lze hovořit pouze ve spojitosti s žadatelem, po němž zákon tento dokument požaduje, nic nebrání ostatním účastníkům, aby předkládali kromě jiných důkazních prostředků, včetně např. znaleckých posudků, také hodnocení vlivu záměru na zájmy chráněné ZOPK vypracované autorizovanou osobu, s náležitostmi dle § 67 ZOPK ve spojení s § 7 vyhlášky č. 142/2018 Sb., případně alespoň v rozsahu hodnotící části výsledného dokumentu. Svůj náhled na soulad § 67 ZOPK s ústavními právy opírá zdejší soud také o praxi NSS a ostatních krajských správních soudů, které ve své dlouhodobé praxi dotčené ustanovení bez problémů aplikují a důvod k předložení návrhu na jeho zrušení z důvodu nerovných procesních práv účastníků řízení neshledaly. Uvedenému výkladu odpovídá hodnocení důkazní síly žalobci předkládaných důkazů oproti Hodnocení vlivu z roku 2022 Ing. Mgr. Pravce (viz např. str. 76 a 77 prvoinstančního rozhodnutí).
195. Soud v reakci na obranu žalobců dodává, že v předložení hodnocení vlivu záměru na zájmy chráněné ZOPK autorizované osoby nemusí účastníkům odlišných od žadatele bránit ani to, že do lokality, v níž má být záměr uskutečněn, nemají stejný přístup jako žadatel. V tomto ohledu se těžební záměr v lokalitě DP Luhov neliší od jiných např. stavebních záměrů umisťovaných na soukromých pozemcích. Nabízí se použít jiné dostupné průzkumy, informace a databáze, popřípadě podklady užité v žadatelem předloženém hodnocení vlivu záměru a na jejich základě konkurovat vyhodnocením vlivu záměru obdobného rozsahu. Proto absence ústního jednání spojeného s ohledáním DP Luhov podle § 49 a § 54 správního řádu nepředstavuje zkrácení procesních práv žalobců. S důvody, na základě kterých správní orgány odmítly věc projednat a lokalitu ohledat, byť stručně vyjádřenými, se soud ztotožnil. Soud nepřisvědčil názoru zastávanému žalobci, že bez provedeného ústního jednání a ohledání na místě nebylo možné zjistit v potřebném rozsahu skutečnosti nutné pro učinění správního uvážení dle § 56 ZOPK. Je třeba vycházet z toho, že podstatou činnosti správních orgánů v řízení vedeném podle § 56 ZOPK primárně není hodnotit stav přírody a krajiny v dotčené lokalitě a její změny, ale na základě žádosti a předloženého hodnocení vlivu záměru na zájmy chráněné ZOPK a dalších relevantních podkladů učinit správní uvážení ohledně konkurujících si veřejných zájmů, při zohlednění zákonem stanovených podmínek. Jejich úkolem v řízení vedeném podle § 56 ZOPK pak není kontrola lokality za účelem zjištění, zda v místě záměru žadatel neprovádí nepovolené činnosti. Správním orgánům nelze vytýkat, že odmítly provést ohledání na místě s poukazem na důvody, které považovaly z pohledu předmětu řízení za podstatné.
196. K dalším výhradám žalobců soud konstatuje následující. Správní orgány správně vycházely z toho, že Biologické hodnocení z roku 2018 bylo na základě výhrad formulovaných ve znaleckém posudku RNDr. Kostkana, Ph.D. po provedení dalších průzkumů lokality přepracováno a nahrazeno Hodnocením vlivu z roku 2022, které bylo ještě v roce 2023 aktualizováno. Jestliže zmíněný znalecký posudek neshledal, že by Ing. Mgr. Pravec účelově snížil výčet dotčených zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a současně bylo výsledkem správního řízení o odebrání autorizace Ing. Mgr. Pravcovi rozhodnutí o ponechání autorizace, nelze krajskému úřadu a žalovanému vytýkat, že Hodnocení vlivu z roku 2022 opět přiznali formální sílu hodnocení vlivu záměru v smyslu § 67 ZOPK. Tedy ve smyslu uvedeného ustanovení a § 45j ZOPK podkladu stěžejního, vypracovaného autorizovanou osobou, tj. odborného a objektivního. Ani žalobci zdůrazňované skutečnosti – připuštění výskytu výra velkého v minulosti a vyšší počet identifikovaných dotčených zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů – samy o sobě nemohou důkazní hodnotu Hodnocení vlivu z roku 2022 snížit. Ostatně doplnění vyhodnocení vlivu záměru, dříve biologického hodnocení, v návaznosti na vytýkané nedostatky, případně další zjištěné skutečnosti není výjimečné a samo o sobě nezavdává důvod pochybovat o odbornosti a objektivitě autorizované osoby (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2024, č. j. 5As 292/2023-62).
197. Lze doplnit, že při vypořádání námitek, jimiž žalobci zpochybňovali nestrannost a odbornost zpracovatele Hodnocení vlivu z roku 2022, krajský úřad, na jehož závěry odkazoval i žalovaný, vycházel z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 11. 2021, č. j. MZP/2021/610/4268, jehož podkladem bylo i stanovisko AOPK, rovněž samostatně založené do spisu krajského úřadu. Procesní pochybení žalovaného s vlivem na zákonnost rozhodnutí spočívající v tom, že teprve žalovaný vzal v úvahu i stanovisko AOPK, soud neshledal. Podstatné pro správní orgány bylo vypracování hodnocení vlivu záměru autorizovanou osobou, přičemž účelová manipulace se zjištěními ohledně výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů ze strany Ing. Mgr. Pravce nebyla ničím podložena (vit též str. 78 prvostupňového rozhodnutí).
198. K napadenému rozhodnutí žalovaného soud konstatuje, že ho vnímal jako tvořící jeden celek s prvostupňovým rozhodnutím. Pokud jde o výhrady žalobců vůči hodnocení Ing. Mgr. Pravce, žalovaný se jimi již podrobně znovu nezabýval, neboť svou podstatou šlo o námitky, které již žalobci uplatnili v průběhu řízení prvního stupně a krajský úřad je samostatně vypořádal na str. 75–82, na tuto pasáž žalovaný výslovně odkázal. I tuto část odůvodnění krajského úřadu je třeba vnímat v kontextu již dříve uvedených úvah ohledně naplnění podmínek § 56 ZOPK. Soud tedy nemá za to, že by žalovaný rezignoval na vypořádání celé skupiny odvolacích námitek, pouze se ztotožnil se závěry krajského úřadu, a to i ve vztahu k výhradám žalobců, že lokalita nebyla přístupná jim, ani jiným osobám a v řízení nebylo provedeno ohledání na místě. Na tomto místě považuje soud za potřebné připomenout, že podrobné odpovědi správních orgánů na veškeré účastníky uplatněné argumenty by u velmi obsáhlých podání mohly vést až k absurdním výsledkům – porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení a „nečitelnost“ správního rozhodnutí stěžující jeho přezkum (např. rozsudky NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13; ze dne 11. 6 2014, č. j. 10 Afs 18/2015-48). Tyto závěry je možné vztáhnout i na odvolací námitky žalobců, které byly obsáhlé a opakovaně doplňované, stejně jako předtím jejich vyjádření v průběhu řízení vedeném krajským úřadem.
199. Přestože žalovaný odkazoval rovněž na některé konkrétní strany Biologického hodnocení z roku 2018, které krajský úřad považoval za plně nahrazené později vypracovaným Hodnocením vlivu z roku 2022, nepovažoval soud tento žalobci namítaný rozpor za zásadní, způsobující nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je patrné, že ve shodě s krajským úřadem za stěžejní podklad považoval Hodnocení vlivu z roku 2022, které dříve vytýkané nedostatky biologického hodnocení odstranilo. Žalobci pak v této souvislosti konkrétně nenamítají, že by žalovaným podpůrně zmíněné pasáže Biologického hodnocení z roku 2018 byly rozporné se závěry Hodnocení vlivu z roku 2022 a zpochybňovaly nějakým způsobem nosné skutkové okolnosti a právní závěry, na nichž jsou správní rozhodnutí postavena.
200. Porušení povinnosti zjistit řádně skutkový stav věci ve smyslu § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu soud neshledal ani v odmítnutí požadavku žalobců na zadání nezávislého komplexního znaleckého posudku na základě vlastních biologických průzkumů, popřípadě průzkumů vybranými odborníky. Pokud dospěly správní orgány k závěru, že Hodnocení vlivu z roku 2022 vypracované autorizovanou osobou v souladu s § 67 a § 45j (dříve § 45i) ZOPK netrpí nedostatky, kterému mu vytýkali žalobci, považuje soud takový postup za logický. Podle § 52 správního řádu není správní orgán důkazními návrhy vázán, je však jeho povinností zdůvodnit, proč návrhům nevyhověl. Tímto způsobem v posuzovaném případu správní orgány ve vztahu k důkaznímu návrhu dalším znaleckým posudkem postupovaly, jejich postup nelze označit za libovůli.
– nedostatečné posouzení záměru v širším kontextu jeho vlivů na ekosystémy, biotopy a VKP lesa
201. Soud důvodnými neshledal ani námitky týkající se komplexnějšího ekosystémové posouzení, včetně dopadu na VKP lesa. Ztotožnil se s náhledem krajského úřadu na danou problematiku na str. 17–19 a 80–81. Podle názoru soudu obsahovalo Hodnocení vlivu z roku 2022 nikoli pouze úzké hodnocení vlivu záměru na zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, ale i vyhodnocení jejich biotopů, včetně zásahu do VKP lesa, dále rovněž do územního systému ekologické stability (biocentrum Tlustec) a krajinného rázu. Tyto skutečnosti zdůraznil i žalovaný, který rovněž poukázal na pasáž na str. 138. Ta se věnovala kumulativním a synergickým vlivům, jež pro izolovanost záměru a omezený dopad jednotlivých vlivů nebyly identifikovány jako významné.
202. Ve vztahu k problematice odlesňování a zásahu do VKP lesa vycházel krajský úřad z těch částí Hodnocení vlivu z roku 2022, která se na str. zejména 50–54 těmto otázkám věnovala. V předchozí části přitom Ing. Mgr. Pravec popsal flóru na kopci Tlustec, a to včetně lesních biotopů, které označil za nejvýznamnější. Vyzdvihl druhové složení a vitalitu přírodních lesů, které zaujímají plochu cca 155 ha z celkové rozlohy lesa 260 ha. Za vysoce hodnotné označil porosty severně a severovýchodně od vrcholu. Zabýval se i nelesními biotopy, mj. uvedl, že v roztěžených částech kamenolomu a zejména v horní etáži se nachází sukcesně rozvinutá vegetace s výskytem bělolistů (viz str. 44–45). Ve shodě s krajským úřadem má soud za to, že nedostatkem Hodnocení vlivu z roku 2022 není, že se Ing. Mgr. Pravec dotčení VKP lesa nevěnoval podrobněji. Pokud jde o zásah do veřejných zájmů chráněných ZOPK (viz identifikace chráněných zájmů dotčených záměrem na str. 51), akcentoval druhovou ochranu a ve vztahu k VKP lesa, a to i co do plochy dotčení, vycházel z již vydaných závazných stanovisek správních orgánů příslušných k obecné ochraně VKP (viz str. 51 a 53). Konstatoval tedy, že dojde jen k plošně i významově velmi omezenému dopadu na lesní ekosystémy, protože nejcennější suťový les se nachází zcela mimo plochu těžby. Tyto skutečnosti byly zopakovány i v kapitole 4.3.1., která se věnovala kácení lesních porostů a provádění skrývek. I zde Ing. Mgr. Pravec upozornil na vydání souhlasných stanovisek orgánů ochrany přírody mj. do VKP lesa, zdůraznil přitom závěry stanoviska Magistrátu města Liberec ze dne 25. 3. 2020 (viz str. 114). Není tedy chybou krajského úřadu, s jehož závěry se žalovaný ztotožnil, že předpokládal dotčení VKP lesa právě v rozloze cca 3 ha a konstatoval, že záměr nebude mít z hlediska kvalitativního ani kvantitativního měřítka významný negativní dopad v rámci lesních porostů celého kopce Tlustec. Nelze opomenout, že krajský úřad na základě údajů v Hodnocení vlivu z roku 2022 tyto závěry učinil na podkladě zjištění, že celková plocha lesních porostů na kopci Tlustec činí 230 ha, přičemž zachovalá mozaika květnatých bučin a společenstva suťového lesa zaujímají plochu cca 155 ha.
203. Na těchto závěrech může stěží něco změnit tvrzené územně větší vykácení vzrostlého lesa cca 4–5, resp. 8 ha, za který žalobci s odkazem na vyjádření RNDr. Višňáka materiálně považují i plochy degradované předchozími těžebními zásahy s určitým potenciálem regenerace. Dle přesvědčení soudu nebylo na krajském úřadu, potažmo poté na žalovaném, aby se v duchu judikaturních závěrů správních soudů věnovali materiálnímu posouzení lesa a lesních pozemků na podkladě jejich faktického stavu. Je logické, že tyto výhrady vůči Hodnocení vlivu z roku 2022 byly krajským úřadem odmítnuty právě s poukazem na příslušná rozhodnutí orgánů ochrany přírody – souhlasy s dotčením VKP lesa a dosavadní celkovou výměru povoleného odnětí PUPFL (pozemků určených k plnění funkcí lesa ve smyslu § 15 a násl. lesního zákona) v dotčených katastrálních územích, která nepochybně vycházejí z údajů o druzích pozemků zapsaných v katastru nemovitostí. Lze doplnit, že závěry a rozsudky správních soudů ohledně materiálního posouzení pozemků plnících funkci lesa, jichž se žalobci dovolávali, se týkaly jiného typu správního řízení, a sice řízení v pochybnostech dle § 3 odst. 3 lesního zákona, v němž se materiálně hodnotí plnění funkcí lesa. Tyto závěry nelze bez dalšího aplikovat v daném případu, kdy byl zásah do VKP lesa hodnocen v rámci posouzení vlivu záměru pro účely řízení o povolení druhové výjimky dle § 56 ZOPK. Údaj krajského úřadu o celkové výměře povoleného odnětí PUPFL cca 8 ha nikterak nepodporuje tvrzení žalobců o nutnosti většího územního kácení lesa a většího zásahu do VKP lesa. Jde o rozlohu celkovou, vyplývající ze všech rozhodnutí o povolení odnětí PUPFL, o které bylo v průběhu přípravy záměru i v důsledku předchozí těžby požádáno od roku 1997. Pokud jde o další závěry krajského úřadu, které žalobci zpochybňují svým tvrzení, že jsou pravděpodobně v rozporu se skutečným stavem věci, neboť lom je více než 20 let nečinný a přirozeně zarůstá lesem, je zřejmé, že zde krajský úřad vycházel z Hodnocení vlivu z roku 2022, které se kompletně věnovalo popisu záměrem dotčené lokality a celému kopci Tlustec (viz v podrobnostech str. 57–70, včetně zjištění o odlesnění odtěžených ploch a náletových dřevin), a právě shora zmíněných souhlasných stanovisek vydaných v intencích § 4 ZOPK. Současně krajský úřad upozornil i na ochranu dřevin rostoucích mimo les dle § ZOPK. V souhrnu tak byly námitky žalobců, kterými cílili na zpochybnění závěrů Hodnocení vlivu z roku 2022 co do posouzení vlivu na VKP lesa, vyvráceny.
204. Krajský úřad se pak odpovídajícím způsobem v dalších částech rozhodnutí vypořádal i s odkazy žalobců na vyjádření RNDr. Višňáka a také Mgr. Hulvové, o jejíž osobě uvedl, že mu není známá a není držitelem autorizace pro hodnocení vlivu ve smyslu § 67 ZOPK. Z důvodů, které lze podle přesvědčení soudu akceptovat, jim nepřisoudil takovou vypovídací hodnotu a vycházel ze závěrů Hodnocení vlivu z roku 2022.
205. Důvodem nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí pak nemůže být absence vypořádání řady výhrad vůči obsahu Biologického hodnocení z roku 2018. Byť rovněž na jeho obsah žalovaný v pasáži reagující na výhrady vůči objektivitě a odbornosti Hodnocení vlivu z roku 2022 odkázal, je z celého kontextu rozhodnutí zřejmé, že se zcela ztotožnil se závěry prvostupňového rozhodnutí. A tedy na Biologické hodnocení z roku 2018 pohlížel podpůrně, když v předchozí části odůvodnění konstatoval, že nedostatky vytýkané tomuto biologickému hodnocení byly napraveny vydáním právě dopracovaného a revidovaného Hodnocení vlivu z roku 2022.
206. Vadou odůvodnění rozhodnutí žalovaného pak není výslovná reakce na řadu dílčích argumentů a námitek žalobců, neboť ty se svou podstatou shodovaly s tím, co již namítali v prvním stupni řízení ve svých vyjádřeních. Takto podstatu odvolací argumentace žalovaný vnímal, jak plyne ze str. 12 jeho rozhodnutí. Rovněž postoj žalovaného k odborným podkladům, které v řízení předložili žalobci, se plně shodoval s jejich hodnocením ze strany krajského úřadu. Ani v dané části tak nepovažoval soud odůvodnění rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, případně natolik nedostatečně odůvodněné, že by to znemožnilo přezkum uplatněných žalobních bodů.
– otázka přímého vlivu záměru na netopýry v důsledku vykácení části lesa
207. Soud předesílá, že jde, jak sami žalobci připouští, o otázku jen dílčího přímého vlivu na kolonie zvláště chráněných druhů netopýrů, a to druhů zimujících v doupných stromech, které mají být vykáceny. Výhradám žalobců soud nepřisvědčil. Není pravdou, že by se touto problematikou správní orgány nezabývaly. Přestože žalovaný konstatoval, že užívání dotčené části lesa netopýry nebylo zjištěno, zatímco krajský úřad na str. 80 prvostupňového rozhodnutí připustil dotčení doupných stromů při hodnocení vlivu záměru na tuto skupinu živočichů, nemá to na výsledné posouzení věci vliv.
208. Krajský úřad, který možné dotčení doupných stromů připustil, totiž za podstatné považoval, že tito živočichové nejsou vázáni na jeden doupný strom a kácení stromů ve správný čas mimo zimování [viz stanovená Podmínka č. 2) kácení dřevin v období od poloviny srpna do konce listopadu] není proto zásadní. Současně krajský úřad konstatoval, že převážná část starých porostů na kopci Tlustec nebude dotčena a umožňuje kvalitní přezimování. Tomu odpovídají závěry žalovaného, že starší porosty v okolí záměru, které byly identifikovány jako významný biotop netopýrů, zůstanou zachovány. Tyto závěry mají oporu v Hodnocení vlivu z roku 2022, které v souvislosti s kácením lesních porostů neshledalo významný vliv pro místní populace právě vzhledem k omezenému rozsahu kácení lesních porostů a zachování nejcennějších lesních celků (viz str. 115).
209. Krajský úřad se pak neopomněl vypořádat ani s odborným vyjádřením Mgr. Hulvové a předloženou odbornou monografií Netopýři v lesích autorů Cepáková, E., Hort, L. Závěry, že předložené dokumenty se k problematice netopýrů vyjadřují v obecné rovině a samy o sobě nevyvracejí závěry Hodnocení vlivů z roku 2022 na netopýry identifikované v dané lokalitě (viz kapitola 3.5.2.5. týkající se letounů a jejich významných zimovišť), jsou odpovídající.
210. Současně krajský úřad upozornil na to, že mnohem větší pozornost byla věnována zachování zimovišť ve štolách, kde zimují druhy, které doupné stromy nevyužívají nebo jen okrajově. To odpovídá zjištěním na str. 122–123 Hodnocení vlivu z roku 2022, kde byly vyhodnoceny biotopy jednotlivých druhů letounů, přičemž u žádného nebylo uvedeno, že by jeho výlučným zimovištěm byly doupné stromy v lokalitě dotčené přímo těžebním záměrem, nikoli zimoviště další, jejichž význam a ochrana byla správními orgány zdůrazněna.
211. Dále je třeba uvést, že význam lokality kopce Tlustec coby místa výskytu letounů nebyl správními orgány nikterak snižován. Pozornost správní orgány věnovaly i zmírňujícím opatřením v návaznosti na doporučení obsažená v Hodnocení vlivu záměru z roku 2022. A nejednalo se jen o Podmínku č. 2) omezující kácení dřevin na období mimo zimování netopýrů, ale i Podmínky č. 5), 6) a 7) chránící významnější zimoviště netopýrů. Nepřípadný nebyl ani odkaz krajského úřadu na monitoringy a průzkumy pana Daniela Horáčka. Ten, jak i žalobci uvádějí, zpracoval podrobný Chiropterologický posudek k plánovanému těžebnímu záměru na Tlusci. Na jeho monitoringy a průzkumy Hodnocení vlivu z roku 2022 odkazovalo a vycházelo z nich, posudek je součástí správního spisu. Posudek se nevěnoval pouze monitoringům a průzkumu výskytu letounů, ale obsahoval i hodnocení zimovišť, přičemž za významná zimoviště byly identifikovány právě podzemní štoly a tunel pásového dopravníku. Závěr posudku vyzněl tak, že lze předpokládat skloubení těžebního záměru s výskytem zimujících netopýrů.
212. Dílčí argument žalobců, že dle Podmínky č. 2) rozhodnutí krajského úřadu bude kácení dřevin probíhat v období zasahujícím do doby zimování netopýrů, pak sám o sobě nemůže vyvrátit celkové posouzení přímých vlivů záměru na zvláště chráněné živočišné druhy.
213. Námitky žalobců týkající se nedostatečného posouzení vlivu kácení doupných stromů na zimující netopýry tedy neshledal soud důvodnými. A připomíná, že se jednalo jen o dílčí otázku, která byla při hodnocení přímých i nepřímých vlivů těžebního záměru na populace zvláště chráněných letounů vyskytujících se v hodnoceném území vzata správními orgány v potaz.
– posouzení nepřímých vlivů hluku na ptáky
214. Soud neshledal, že by správní orgány při hodnocení námitek žalobců, kteří zpochybňovali závěr o nevýznamném vlivu hluku z odstřelů a provozu lomu na zvláště chráněné druhy ptáků, porušily zásadu volného hodnocení důkazů plynoucí z § 50 odst. 4 správního řádu. Prvostupňové rozhodnutí, s nímž se žalovaný ztotožnil a odkázal na něj, reaguje jak na žalobci předložené vyjádření Mgr. Hulvové, tak cizojazyčné články. Těmi se krajský úřad nezabýval s odůvodněním, že se nejedné o podklady v úředním jazyce a současně se netýkají dotčeného území, ale ani území ČR. Vyjádření Mgr. Hulvové, o jejíž osobě předtím uvedl, že mu není známá a není držitelem autorizace pro hodnocení vlivu ve smyslu § 67 ZOPK, nepřisoudil takovou vypovídací hodnotu a vycházel ze závěrů Hodnocení vlivu z roku 2022. Takové hodnocení nepovažuje soud za libovolné, vybočující ze zásad logického uvažování, nejedná se o případ tzv. opomenutých důkazů.
215. Závěry Hodnocení vlivu z roku 2022 byly dle krajského úřadu dostatečné. S tímto postojem je možné se ztotožnit. Hodnocení vlivu z roku 2022 se vlivu hluku na ptáky, včetně výra velkého, podrobně věnovalo na str. 124–127. Důkazní hodnotu těchto závěrů ani podle soudu nesnižuje, že Ing. Mgr. Pravec nevycházel právě ze studií upřednostňovaných žalobci, ale mj. ze studie P. D. Summerse a I. Kunstmüllera, vlastních pozorování a rovněž z příkladů praxe jiných kamenolomů, v nichž je přítomnost ptáků zaznamenána. Byť žalobci hlavní argumenty krajského úřadu a žalovaného devalvují a označují je za zjednodušené, mají tyto závěry o nevýznamném negativním vlivu hluku na ptáky v Hodnocení vlivu z roku 2022 oporu. Argumentují-li žalobci mj. tím, že u zmíněných jiných lomů jde o lomy, které jsou v provozu desítky let, kdežto hluk z odstřelů a provozu lomu v DP Luhov by byl změnou a představoval by šokový hluk, jiný než z dopravy, jsou právě zmíněné příklady důkazem toho, že se ptáci mohou na hluk tohoto typu adaptovat, neboť i u dlouhodobě fungujících lomů musel být jejich provoz někdy v minulosti zahájen a přinesl do dosavadního prostředí změnu, nepochybně i hlukových poměrů.
216. Nebylo na správních orgánech, aby se po odborné stránce předkládanými odbornými argumenty a studiemi samy zabývaly, jestliže měly k dispozici Hodnocení vlivu z roku 2022 jako povinný podklad, jehož obsah shledaly po důkazní stránce vyhovující a dostatečný. Je v kompetenci autorizované osoby, aby na základě svých odborných znalostí a zkušeností negativní vlivy záměru na zájmy chráněné ZOPK vyhodnotila. Žalobci se v podstatě snaží zpochybnit obecná východiska závěrů Ing. Mgr. Pravce, která se promítla do jeho konkrétních závěrů o vlivu hluku těžebního záměru na zjištěné populace zvláště chráněné druhy ptáků v dotčeném území. Tyto výsledné závěry však odlišným hodnocením vlivu hluku záměru na ptáky obdobného rozsahu vypracovaného osobou disponující příslušnou autorizací podle § 45j (dříve § 45i) ZOPK nevyvrátili.
– vyloučení nepřímých vlivů na biotop kapradinky skalní
217. Pokud jde o skutkové závěry správních orgánů ohledně nepřímých vlivů, včetně prašnosti a změn mikroklimatu, na biotop kapradinky skalní, neshledal je soud nedostatečnými či v rozporu s podklady založenými ve správním spisu. Správní orgány vycházely ze zjištění, že biotop kapradinky skalní nebude přímo zasažen záměrem, proti tomuto závěru žalobci nebrojí. Krajský úřad za podstatné považoval, že kapradinka skalní se vyskytuje cca 25 m od hrany lomu a největší hrozbu pro její populaci představuje stav mufloní zvěře v lomu. Odkázal současně na příslušné pasáže Hodnocení vlivu z roku 2022, které se na str. 64, 71 a 72 podrobně věnuje výskytu a početnosti populace této rostliny, přičemž vychází i z novějších průzkumů z let 2021–2022. A není pravdou, že by se Hodnocení vlivu z roku 2022 nevěnovalo hodnocení nepřímých vlivů záměru na biotop kapradinky skalní. V části kapitoly 4.4.3. na str. 129 se tento podklad zabývá hodnocením i nepřímých vlivů na stanoviště kapradinky skalní, a to ve formě otřesů a vibrací, které připadaly v úvahu, a negativní vliv nebyl zjištěn. Ve zmíněné pasáži sice chybí výslovné hodnocení prašnosti a změn mikroklimatu, kterého se žalobci dovolávají, otázky dalších nepřímých vlivů ale byly řešeny v jiných částech tohoto rozsáhlého dokumentu. Kapitola 4.4.5. se zabývala obecně vlivem prašnosti záměru na bezprostřední okolí lomu, negativní vliv na rostliny a živočichy nebyl s ohledem na charakteristiku čediče a vznik největšího množství prachu až při konečné úpravě rubaniny v dolním závodě shledán, rovněž s odvoláním na příklady z jiných lomů (viz str. 134 a 138). Logicky tento závěr zahrnuje i vyhodnocení vlivu prašnosti na biotop a populaci kapradinky skalní. Jiné nepřímé vlivy záměru nebyly v Hodnocení vlivu z roku 2022 identifikovány, což imlicite vyplývá z úvodu kapitoly 4.4., která se vyhodnocením nepřímých vlivů záměrů zabývala. Odkázat lze rovněž na kapitolu 2.4. hodnotící vstupy a výstupy záměru, ani v ní nejsou předvídány významné negativní vlivy záměru např. na vody, půdu. I tyto části zmíněného dokumentu podporují závěry krajského úřadu na str. 81 rozhodnutí.
218. Žalobci správním orgánům vytýkaly, že se vyhnuly hodnocení jimi citovaných závěrů znaleckého posudku RNDr. Kostkana, Ph.D. Výslovné hodnocení dané otázky nelze v odůvodnění rozhodnutí správních orgánů nalézt. Tento dílčí nedostatek však nemůže být důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Jde-li o závěr znaleckého posudku RNDr. Kostkana, Ph.D., že nepřímý vliv záměru na kapradinku skalní nelze vyloučit, je evidentní, že vztahuje se pouze k hodnocení obsahu Biologického hodnocení z roku 2018, takto znalecký posudek vnímal i krajský úřad (viz též str. 16 jeho rozhodnutí). Nejde o kategorický závěr, v němž by znalec na základě vlastních zjištění a podložených úvah, či na základě konkrétních okolností zmíněných Ing. Mgr. Pravcem, které by se týkaly nalezených stanovišť, konstatoval, že významné negativní nepřímé vlivy biotop a populaci kapradinky skalní postihnou. Jak již bylo uvedeno shora, v Hodnocení vlivu z roku 2022 se Ing. Mgr. Pravec nepřímými vlivy i ve vztahu k biotopu kapradinky skalní zabýval, správní orgány odmítly, že by se jednalo o dokument neobjektivní a neúplný. Z pohledu správních orgánů i soudu Ing. Mgr. Pravec dostatečně odůvodnil, že ani nepřímými vlivy záměru nebude biotop a populace kapradinky skalní negativně zasaženy.
219. Soud tak uzavírá, že námitky žalobců vůči hodnocení vlivu těžebního záměru na nalezené zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů v lokalitě kopce Tlustec nejsou důvodné. Správní uvážení správních orgánů ohledně dotčení veřejného zájmu na jejich ochraně ve smyslu § 56 ZOPK, který tak byl hodnocen jako nízký, resp. nepatrný (v podrobnostech viz str. 31, 42 a 56–57), a to i s ohledem na stanovené podmínky udělení výjimky, lze akceptovat. V této souvislosti si soud rovněž dovolí odkázat za závěry již shora zmíněného rozsudku NSS ze dne 4. 4. 2025, č. j. 10 As 3/2025-143, který v bodu 86 uvedl: „… Pro posouzení převahy jiného veřejného zájmu v řízení podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny je biologické hodnocení podle § 67 nejen povinným, ale i klíčovým podkladem. A pokud z něj vyplývá, že záměr bude mít jen malé dopady na chráněné druhy rostlin a živočichů, a tedy že intenzita zájmu na ochraně přírody je nízká, závěr o převaze jiného veřejného zájmu lze učinit i bez odborných podkladů dokládajících jiný (protichůdný) veřejný zájem a bez hlubšího poměřování obou zájmů. To platí samozřejmě jen za předpokladu, že biologické hodnocení je podrobné a věrohodné. …“. Citovaná pasáž tak podporuje i výše učiněné závěry, které se vztahují k podrobnosti úvah a hodnocení protichůdného veřejného zájmu na obnově těžby v DP Luhova na kopci Tlustec a jeho naléhavosti ve smyslu důvodů sociálního a ekonomického charakteru.
VII. Závěr a náklady řízení
220. Na základě shora uvedené argumentace dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
221. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
222. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
223. O náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení bylo rozhodováno podle § 60 odst. 5 s. ř. s., dle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.
224. Protože osobám zúčastněným na řízení soud neuložil v řízení žádné povinnosti a současně v podání žaloby ani dřívější obraně práv žalobců nespatřoval šikanózní výkon práva ve smyslu shora uváděné judikatury, jak namítal Kamenolom, a tedy neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, vyslovil, že se osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Liberec 28. května 2025.
Mgr. Lucie Trejbalová,
předsedkyně senátu