[116] Soud tak při respektu ke shora uvedenému zastává názor, že projednáním v tomto případě je předložení určitého úkonu správního úřadu (zde opatření obecné povahy, resp. spíše jeho návrhu, ač zákon o civilním letectví v ust. § 37 odst. 1 v tomto směru pracuje přímo s pojmem opatření obecné povahy) příslušnému jinému správnímu úřadu (zde úřadu územního plánování), a ten k němu podá své stanovisko. U úřadu územního plánování se tak již nejedná o rozhodnutí ani o souhlas (zákon v tomto směru nic takového nevyžaduje, na rozdíl např. od souhlasu krajské hygienické stanice, jak bude uvedeno dále), ale je nutné trvat na tom, že se bude jednat o nějaký konkrétní výstup (byť nemusí být nijak formalizován), z něhož bude patrné, že opatření obecné povahy bylo projednáno. Tímto projednáním pak soud v daném případě má na mysli konkrétní stanovisko k takovému opatření ve vztahu k zákonné kompetenci úřadu územního plánování, tedy zejména otázky, jak je příslušné území z hlediska územního rozvoje koncipováno, jaký je plánovaný rozvoj takového území, jak se vyhlášení opatření obecné povahy a jeho právní účinky dotknou právního režimu stávajících staveb, případně jaká omezení z hlediska územního plánování pro stavby v tomto území přicházejí do úvahy, a to konkrétně s ohledem na povahu a charakter těchto staveb apod. To jsou podle názoru soudu velice podstatné skutečnosti, které musí úřad územního plánování zvážit, rozebrat a přezkoumatelně uvést ve svém vyjádření (tedy dostatečně rovněž konkretizovat na území, na něž se bude opatření obecné povahy vztahovat). Pouze to je projednání, které má na mysli zákon o civilním letectví ve svém ust. § 37 odst. 1, neboť pouze po takovém stanovisku je možné následně vydané opatření obecné povahy řádně přezkoumat z hlediska jeho zákonnosti, případně dalších zákonných znaků, vymezených i judikaturou (tím je zejména přezkoumání dodržení principu proporcionality takového opatření obecné povahy); teprve až po tomto výstupu (stanovisku) - po takovém projednání - lze totiž dostatečně odpovědně zvážit dopady tohoto opatření obecné povahy do právního režimu v příslušném území a posoudit možná omezení v různých činnostech, které toto opatření z povahy věci má.
[117] Nelze se tak spokojit pouze s formálně řádným postupem, kdy příslušný úřad územního plánování je dotázán na své stanovisko, a nějakým způsobem tento úřad toto stanovisko sdělí, když však toto sdělení postrádá náležitosti shora uvedené. Takový postup je sice formálně vzato v pořádku, věcně však vůbec neřeší značně podstatnou otázku, a tou je posouzení opatření obecné povahy (jeho právních účinků) na územní plánování, což je smyslem tohoto projednání. Toto opatření obecné povahy do tohoto územního plánování zasahuje (např. souhlasem Úřadu pro civilní letectví se zřizováním zařízení a provádění činností podle ust. § 40 zákona o civilním letectví, což v sobě musí nutně obsahovat i otázky územního plánování – např. povolení nových staveb či změna staveb stávajících na takto dotčeném území), a proto je nutné konkrétně a přezkoumatelně uvést, jak takové následné rozhodování a u jakých staveb bude probíhat. To je úkolem úřadu územního plánování a k tomu se tento úřad musí konkrétně vyjádřit (tedy i rozborem, jaké stavby se na tomto území nacházejí, jak je to s jejich právním režimem, kdy bude přípustný a za jakých podmínek příslušný souhlas podle ust. § 40 zákona o civilním letectví udělit, a kdy nikoliv apod.). Všechny tyto otázky, ačkoliv velmi podstatně zasahují do území vymezeného opatřením obecné povahy, zůstaly alespoň v zobecněné rovině nezodpovězené, a podle názoru soudu právě vyhnutí se odpovědi na ně generuje do značné míry důvody pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy k soudu.
[118] Tuto poměrně dosti složitou a odbornou problematiku nelze argumentačně vypořádat tak, že Úřad pro civilní letectví tento souhlas po splnění zákonných podmínek udělí, neboť není podle názoru soudu prozatím jasné, o jaké stavby se bude jednat, a tím jaký jej jejich příslušný právní režim (opatření obecné povahy se nevztahuje pouze na stavby vznikající, ale na změny již existujících staveb). Stranou pozornosti tak třeba zůstala otázka případné změny stavby základní školy v obci Dolany a jejího venkovního areálu (námitka v návrhu uvedená pod číslem 2.2.1a), k níž odpůrce v odůvodnění opatření obecné povahy uvedl na str. 386, že „…povinnost dodržovat limity hluku se týká nejen stávajících objektů, ale i ploch, které splňují kritéria chráněných venkovních prostor dle ust. § 30 odst. 3 zákona 258. Pokud jde o uváděné omezení rozvoje stávající zástavby včetně budovy školy, je naopak jako základní podmínka OHP stanoven požadavek na dodržování limitů hluku ve všech stávajících prostorách (definovaných § 30 odst. 3 zákona) včetně chráněných venkovních prostor (viz též vypořádání KHS k podání č. 1 námitce č. 1).“ - toto vyjádření je převzaté vyjádření z podkladu krajské hygienické stanice. V tomto vyjádření zmíněná námitka č. 1 byla odpůrcem s ohledem na převzaté vyjádření krajské hygienické stanice vypořádána na str. 381 odůvodnění opatření obecné povahy jako: „KHS považuje území v OHP za území, kde u stávajících chráněných objektů a prostor nesmí být překračovány limity hluku, nicméně jde o území, v němž by nemělo docházet k umisťování nových objektů vyžadujících ochranu před hlukem do blízkosti letiště, aniž by nebyla problematika hluku v území a vliv na navrhované stavby posouzen a vyhodnocen požadavek na ochranu objektů před případným nadlimitním hlukem (podle vzdálenosti od letiště).“
[119] Ze shora uvedeného se podle názoru soudu naprosto jasně obnažil základní nedostatek při projednání opatření obecné povahy, a tím je právě absentující projednání úřadu územního plánování. To je totiž úřad, který se musí konkrétně vyjádřit mj. k areálu školy v obci Dolany v tom směru, jak bude nadále v územním plánování s touto stavbou nakládáno (jaké změny budou třeba povoleny a jaké nikoliv, za jakých podmínek apod.). To není otázka ani pro krajskou hygienickou stanici, která nemá zákonnou kompetenci tuto skutečnost řešit (což sama krajská hygienická stanice ve svém vyjádření, byť ne úplně přímo, uvádí), to je otázka pro Úřad pro civilní letectví, který bude muset vydat příslušný souhlas podle ust. § 40 zákona o civilním letectví. V tomto případě tak je naprosto nejasné, zda takový souhlas vůbec vydat může, neboť je z vyjádření krajské hygienické stanice patrné, že areál školy spadá pod zvláštní režim ochrany před hlukem, a proto Úřad pro civilní letectví k této ochraně před hlukem vzhledem k právnímu režimu této stavby bude muset přihlížet (srov. vymezení zákonné kompetence ust. § 40 zákona o civilním letectví, která dalece překračuje běžné kompetence Úřadu pro civilní letectví („…a nepůjde-li o objekt vyžadující ochranu před hlukem.“). Za současného stavu tak není vůbec jasné, zda Úřad pro civilní letectví vůbec bude oprávněn takový souhlas vydat, neboť není vůbec vyřešeno, jaký právní režim tato stavba (celý areál školy) vlastně má, a zda se nejedná o objekt vyžadující ochranu před hlukem, kdy zákonem předvídaným následkem nemožnosti dostát této ochrany může být odstranění stavby nebo změna jejího užívání (srov. ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví).
[120] Shora uvedený příklad podle názoru soudu ilustruje zásadní nedostatek vydaného opatření obecné povahy, kterým je právě neprojednání s úřadem územního plánování, neboť tento úřad se právě mj. i k této otázce měl konkrétně vyjádřit. Vyjádření krajské hygienické stanice tento nedostatek nijak zhojit nemůže, neboť hygienická stanice se k otázce případného odstranění nebo změny užívání stavby nemůže nijak vyjadřovat, to jí nepřísluší. Proto je podle názoru soudu nadmíru potřebné, aby se k opatření obecné povahy konkrétně a kvalitně vyjádřil úřad územního plánování, neboť to je jeho kompetence a odpovědnost, a jako takovou ji nemůže suplovat úřad jiný, nebo odpůrce, který k tomu nemůže mít z povahy věci ani odborné předpoklady.
[121] V této souvislosti je nutné uvést, že napadené opatření obecné povahy tyto následné konflikty vyvolává svou povahou, proto je nutné v zájmu dostatečné právní jistoty tyto otázky vyřešit již při jeho vydání, a nikoliv až následně odkazovat na možná další řízení o udělení příslušného souhlasu Úřadu pro civilní letectví. Je pochopitelné, že Úřad pro civilní letectví při udělení takového souhlasu bude respektovat zákonnou úpravu a pokud příslušná stavba nebo změna stavby stávající nebude v rozporu s leteckým provozem nebo jeho bezpečností, tak souhlas vydá; na druhou stranu právě otázka u objektů vyžadující ochranu před hlukem, když už zákon takovou značně neobvyklou kompetenci svěřil k rozhodnutí odpůrci, vyžaduje, aby již při vydání opatření obecné povahy bylo alespoň rámcově jasné, jak bude postupováno.
[122] V řízení, které vydání opatření obecné povahy předcházelo, tak k vyřešení tohoto možné budoucího konfliktu nedošlo, a to právě z toho důvodu, že příslušný úřad územního plánování se k opatření obecné povahy odmítl věcně vyjádřit, jak plyne z jeho přípisu ze dne 23.9.2016. Z tohoto přípisu (nesmyslně stručného s ohledem na povahu a rozsah opatření obecné povahy a povahu území, v němž má mít opatření právní účinky) jasně plyne, že úřad se tímto opatřením nebude zabývat a že se k němu nebude nijak vyjadřovat. K žádnému projednání tak tímto postupem nemohlo dojít, neboť projednání svým postupem úřad územního plánování odmítl. Takový podklad tak nemůže být hodnocen jako projednání opatření obecné povahy podle ust. § 37 odst. 1zákona o civilním letectví, neboť zjevně nic konkrétního projednáváno nebylo.
[123] V této souvislosti je nutné vyjádřit se k názoru odpůrce, že ten není nadřízen úřadu územního plánování a nemůže jej nutit, aby se k opatření obecné povahy určitým způsobem vyjadřoval. To je sice pravda (takovou kompetenci odpůrce skutečně nemá a z povahy věci ani mít nemůže), na druhou stranu nelze přehlédnout, že je to odpůrce, kdo má odpovědnost za vydané opatření obecné povahy ve smyslu jeho zákonnosti jako celku. Proto musí odpovídat i za postup, který k jeho vydání vede, byť se opírá o dodržení procesních pravidel jiného správního úřadu, které odpůrce ovlivnit nemůže; to však nemůže být na újmu případného přezkumu tohoto postupu a následné odpovědnosti za vydané opatření, které je na odpůrci jako na příslušném vykonavateli veřejné správy, který pravomocně upravuje práva a povinnosti svým aktem. Výklad jiný by vedl k absurdnímu následku, že by proces vydání opatření obecné povahy a jeho podklady nebyl napadnutelný a přezkoumatelný, kdy by se úloha soudu jako garanta veřejných subjektivních práv (ust. § 2 s.ř.s.) omezila pouze na přezkoumání formálně dodrženého procesního postupu, bez vazby takového procesního postupu na samotné vydané opatření obecné povahy. Takový výklad soud odmítá, neboť by jím na svou úlohu v právním státě rezignoval a ve svém důsledku by se jednalo o odepření spravedlnosti.
[124] Pro sumarizaci této části argumentace tak soud uzavírá, že podle jeho názoru nebyl dodržen procesní postup při vydání opatření obecné povahy týkající se řádného projednání s úřadem územního rozhodování, který byl splněn pouze po formální stránce, nebyl však naplněn věcně tak, že by bylo opatření obecné povahy projednáno. Soud korektně uvádí, že za vydané opatření obecné povahy je odpovědný odpůrce, vůči němuž musí směřovat návrh k soudu a který je příslušným účastníkem soudního řízení správního, ten ale v daném případě vycházel z nedostatečného vyjádření úřadu územního plánování. Odpůrce sice nemůže nutit úřad územního plánování, aby opatření řádně projednal právními prostředky, na druhou stranu je to on, kdo opatření vydává, a je tak ve výsledku za něj odpovědný. V daném případě je tak dále nutné trvat na tom, aby opatření obecné povahy bylo řádně projednáno úřadem územního plánování, a až po tomto řádném projednání bylo znovu o vydání opatření obecné povahy případně rozhodnuto (buď pozitivně, nebo negativně).
[125] Z tohoto důvodu soud opatření obecné povahy zrušil.
I) Vyjádření k dalším bodům podaného návrhu
[126] Ostatní části podaného návrhu považuje soud částečně za předčasné (z důvodu chybějícího věcného vyjádření úřadu územního plánování) – to se týká všech námitek, které souvisejí s územním plánováním a konkrétním vymezením příslušného právního režimu takových staveb; částečně je pak nemá za důvodné (otázky týkající se zákonné kompetence k vydání opatření, jeho zákonnosti, dodržení práva na samosprávu ad.).
I1) Námitky označené jako společné
[127] Nejprve se soud vyjádří k otázce, který z úřadů územního plánování měl opatření obecné povahy projednat (tedy rozebrání funkční příslušnosti konkrétního vykonavatele veřejné správy), neboť úzce souvisí s důvodem pro zrušení opatření.
[128] V této otázce soud přisvědčuje odpůrci, že takovým úřadem je Krajský úřad Středočeského kraje, a to jako dotčený orgán v územním řízení a v řízení podle zvláštních předpisů, v nichž se rozhoduje o změnách v území, které se dotýkají více správních obvodů obcí s rozšířenou působností podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Jiný právní předpis podle názoru soudu tuto problematiku neupravuje, a je tak nutné vycházet z této obecné úpravy, která obecně vymezuje krajský úřad jako příslušný orgán v územním řízení. Právní názor navrhovatelů, že by takovým úřadem měly být i jednotlivé orgány obcí s rozšířenou působností, které vykonávají působnost stavebních úřadů, tak soud nemá za přiléhavou, neboť toto ustanovení opomíjí. Lze tak uzavřít, že v dané věci zákon za příslušný orgán určuje krajský úřad, a s ním tak je nutné opatření projednat.
[129] S touto částí argumentace pak souvisí i námitka navrhovatelů – obcí – v tom smyslu, že příslušným postupem bylo omezeno jejich právo na samosprávu. S touto argumentací soud nesouhlasí, neboť zákon sám stanoví, který úřad má v příslušném řízení vystupovat, proto sám zákon určuje, kdo z úřadů bude zodpovědný za příslušné řízení (zde projednání opatření obecné povahy). Bez ohledu na to, že oblast stavebního práva a územního plánování je spíše přenesenou působností obcí a krajů (kdy teoretické přiřazení k samosprávě může v obecném smyslu budit mírné pochyby), soud uvádí, že pokud zákon příslušný úřad vymezuje, stanoví postup, který je nutný v příslušném řízení dodržovat a o omezení práva jiných úřadů tak nelze hovořit. Navíc i krajský úřad je samosprávným orgánem. Jak konkrétně bude potom vypadat konkrétní projednání opatření obecné povahy je tak podle názoru soudu již otázka konkrétních postupů v rámci soustavy úřadů územního plánování a odpůrci to nemůže být kladeno k tíži. Jinými slovy řečeno – poměrně konkrétní otázka, jak má příslušné projednání vypadat, je věcí příslušných úřadů územního plánování, které budou určitým způsobem nějak postupovat, tento postup (pokud to nebude postup podle zákona, což se v daném případě tak nejeví) je však jejich interní záležitostí, do níž není oprávněn vstupovat ani soud, ani odpůrce. Lze tak uzavřít, že zákon stanoví konkrétní funkční příslušnost k projednání opatření obecné povahy krajskému úřadu, a to je úřad, jehož projednání je pro odpůrce podstatné. Pokud se procesu přijetí výsledku tohoto projednání chtějí účastnit i úřady územního plánování jiné (např. obce s rozšířenou působností), jedná se o jejich postup, který v tomto případě právem upraven není a není tak možné do něj zasahovat v této rovině (jak již bylo uvedeno, k tomu nemá pravomoc ani odpůrce, ani soud). Nelze se tak následně v rovině právní dovolávat např. toho, že tyto úřady nebyly při projednání k tomuto procesu přizvány či požádány o stanovisko, neboť to je již vnitřní věc veřejné správy, která zákonem upravena není. Takový postup pak nemůže být, jak bylo shora uvedeno, přičítán k tíži odpůrce, neboť (na rozdíl od vydání opatření obecné povahy) on tento postup právními prostředky nijak ovlivnit nemůže.
[130] Dále soud při vypořádání ostatních námitek navrhovatelů postupuje podle jimi zvolené formy, ačkoliv mnohé argumenty se opakují a souvisejí s již vznesenými důvody nesouhlasu s napadeným opatřením obecné povahy. Soud pro přehlednost odůvodnění rozsudku se snaží vyjmout z této argumentace jejich obecnější právní povahu, a k nim se vyjadřuje.
[131] V první části návrhu navrhovatelé uvádějí, že odpůrce nezohlednil ústavněprávní kontext svého postupu, když poněkud obecně poukazují na úpravu samosprávy v ústavních pramenech práva. Soud k ničemu takovému nedospěl – jak bylo již shora uvedeno, odpůrce postupoval podle zákonné kompetence, kterou mu svěřuje zákon o civilním letectví, a v tomto směru rozhodl. Pokud tedy postupoval podle této právní úpravy, žádný ústavněprávní rozměr neporušil. Právo na samosprávu, stejně jako množství jiných základních práv a svobod, není vymezené absolutně a je omezeno jak ve svém definičním rozměru, tak i příslušnými ostatními právy a svobodami. Pokud navrhovatelé uvádějí, že vydáním příslušného opatření jsou v některých činnostech omezeni, pak je to skutečnost, která vyplývá přímo z právní úpravy (zákona – a to jak zákona o civilním letectví, tak i dalších v úvahu přicházejících norem – např. zákona o ochraně veřejného zdraví, stavebního zákona), a pokud odpůrce v těchto mezích příslušné opatření vydá, postupuje v souladu se zákonem a žádného porušení ústavněprávních záruk na samosprávu se nedopouští.
[132] Pokud navrhovatelé uvádějí, že odpůrce je orgánem státní správy, který zasahuje svým opatřením do práv samosprávy, tedy obcí, pak soud tento argument má za nepodstatný – jak bylo shora uvedeno, právo na samosprávu není absolutní. Pokud je zákonodárce omezil v tom smyslu, že stanovil zákonem stanový postup při vydání příslušného opatření, o žádné neústavní či svévolné omezení tohoto práva se nejedná. Navíc soud musí odkázat na předchozí část odůvodnění rozsudku, kdy podle jeho názoru příslušná práva samosprávy svěřená v přenesené působnosti obcím a krajům v oblasti územního plánování jsou dostatečně šetřena institutem projednání opatření obecné povahy s úřadem územního plánování (ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví). Podle názoru soudu tak i toto projednání přispívá k transparentnosti celého procesu vydání opatření obecné povahy a zohledňuje požadavky samosprávy z hlediska územního rozvoje příslušného území. Je pravda, že konečné rozhodnutí je na příslušném orgánu státní správy, tedy na odpůrci, to však neznamená, že by práva samosprávy nemusela být v tomto rozhodnutí akceptována. V této souvislosti je nutné rovněž upozornit na to, že jednotlivé zájmy územní samosprávy nemusí být jednotné, a to buď na úrovni obcí, či celého kraje. Je obecně známé, že tento typ rozhodnutí (tedy dopravní stavby) vždycky vyvolává značné kontroverze mezi obcemi, jichž se tyto stavby bezprostředně týkají, krajem jako vyšším územněsamosprávným celkem, který musí posuzovat tyto stavby a záměry z širšího hlediska celého kraje, a posléze pak na úrovni celostátní (což už není samospráva), kdy je nutné přijmout odpovědnost za nějaké řešení, které jednotlivé protichůdné zájmy rozumně vyváží. To však podle názoru soudu neznamená, že by samotná práva samosprávy takovým rozhodnutím byla již z povahy věci nějak porušena, neboť takové rozhodnutí se netýká samosprávy jako takové, ale omezení (právních i neprávních), která z realizace takové stavby nutně musí vyplynout. Takové rozhodnutí však samo o sobě porušením práva na samosprávu není, pokud jej učiní úřad státní správy na základě zákona, jako se tak děje i v tomto případě.
[133] V další části návrhu navrhovatelé uvádějí, že opatření obecné povahy nebylo zřízeno ve veřejném zájmu a k zákonnému účelu. Rovněž nic takového z tohoto opatření neplyne – odpůrce má zákonnou kompetenci toto opatření vydat, a pokud jí využije a podle ní postupuje, k žádnému zneužití nedochází. Názor navrhovatelů, že zřízené opatření obecné povahy nechrání pouze současný provoz letiště, ale dává možnost jeho rozšíření, soud považuje za názor, který z tohoto opatření nijak nevyplývá. V tomto směru je nutné upozornit na skutečnost, že příslušná stavba letiště je umístěna na základě příslušných pravomocných veřejnoprávních povolení z minulosti, a jako taková tak může být provozována, a to bez ohledu na to, zda je vyhlášeno ochranné protihlukové pásmo opatřením obecné povahy či nikoliv (když povinnost vyhlášení takového pásma toto letiště s ohledem na počet leteckých pohybů nedosahuje). Jinými slovy řečeno – hluk z provozovaného letiště je spjat s provozem tohoto letiště, a samotným zřízení protihlukového pásma sám o sobě nijak ovlivněn není. V této části návrhu pak navrhovatelé uvádějí další argumenty, které však dále podrobněji rozebírají v další části návrhu (aktuálnost hlukové studie, poukaz na politiku územního rozvoje kraje a argumentaci Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, proces vydání EIA), proto se k nim soud v této části nevyjadřuje, neboť by je následně opakoval. K této části návrhu tak soud uzavírá, že v obecné rovině nedospěl k závěru, že by odpůrce postupoval v rozporu s veřejným zájmem a zákonem, když vyhlásil opatření obecné povahy, což mu zákon umožňuje; žádný další případný rozvoj letiště nad rámec toho provozu, který je provozovatel letiště oprávněn vykonávat, není v opatření obecné povahy rozebrán, proto je v obecné rovině v tomto řízení nelze hodnotit. Pokud je v opatření obecné povahy poukázáno na rozvoj letecké dopravy, pak to vyplývá zcela zjevně z podkladových materiálů, z nichž je nárůst této dopravy patrný, dále se pak jedná o obecné konstatování, které nehodnotí samo o sobě rozhodovací důvod, ale spíše vymezuje obecně známou skutečnost. V odůvodnění opatření obecné povahy je konkrétně rozvedeno, který účel vyhlášení ochranného hlukového pásma sleduje („územní plánování musí respektovat ochranné hlukové pásmo letiště, a nemůže připustit nárůst staveb vyžadujících ochranu před hlukem, že je nežádoucí do území, zatíženého hlukem z leteckého provozu, umisťovat funkční plochy, které si přirozeně generují vlastní akustické prostředí o hodnotách nižších, než je specifický hluk z leteckého provozu, např. rozsáhlé obytné soubory, že je žádoucí zavést monitoring hluku ve vnějším chráněném prostoru staveb u stávajících objektů uvnitř pásma tak, aby dopad hlukové zátěže na obyvatele byl co nejnižší, a v případě zjištění rizika překračování hygienických limitů u chráněných prostor staveb dojít k prověření dodržení hygienických limitů a případně k provedení takových opatření, aby u staveb, definovaných zákonem o ochraně veřejného zdraví, nebyly hygienické limity překračovány“), který soud považuje za legitimní a nijak nevykazující znaky svévole. Proto na takto vymezený účel a tím i osvětlení důvodu pro vydání opatření obecné povahy soud odkazuje, když jej při svém rozhodnutí respektuje, neboť nijak nevybočil ze zákonných kompetencí, které má odpůrce, a které vydáním tohoto opatření obecné povahy uplatňuje, a tímto zdůvodněním ozřejmuje legitimní a racionální důvody pro vydání tohoto opatření.
[134] V další části návrhu navrhovatelé uvádějí, že opatření obecné povahy bylo zpracováno podle neplatného podzákonného předpisu, když příslušná podkladová studie byla zpracována v roce 2012 podle právního stavu, který v době vydání opatření již neplatil (výpočty hlukové zátěže jsou zpracovány podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve znění účinném do 29.7.2016). Navrhovatelé uvádějí, že toto nařízení vlády od 30.7.2016 je účinné ve znění, kdy byl změněno charakteristické určení letového dne, úprava určení hygienických limitů hluku z leteckého provozu a změny určení hygienických limitů v chráněných venkovních prostorech. Podle názoru soudu samy tyto zmíněné změny nemohou mít vliv na zákonnost opatření obecné povahy, neboť příslušná hluková studie je pouze podkladem pro příslušné rozhodnutí, když shora uvedené změny právní úpravy se podle názoru soudu přímo nedotýkají toho, co příslušná hluková studie jako podklad hodnotí a co z ní jako z podkladu bere zasvé pro své rozhodnutí odpůrce. V tomto směru soud uvádí, že tato část návrhu je natolik obecná, že k ní nemůže zaujmout konkrétnější stanovisko, neboť navrhovatelé nikde netvrdí, co přímo by ze shora uvedeným změn mělo mít vliv na to, co bylo předmětem příslušného podkladu, tedy hlukové studie. Podle názoru soudu pokud hluková studie popisuje šíření hluku z leteckého provozu na nějakém vymezeném území, které se od doby jejího zpracování do doby vydání opatření obecné povahy nezměnilo, pak její závěry lze využít i tehdy, pokud se změní ve shora uvedeném nařízení vlády vymezení letového dne či stanovení hluku ve venkovních prostorách, neboť nic takového samotná hluková studie nepopisuje a ani hodnotit nemůže. Soud tak stejně jako odpůrce tuto studii posuzuje jako podklad pro to, že se nějakým způsobem šíří hluk z příslušného provozu na určitém letišti, a toto zjištění nemůže být ovlivněno změnou podzákonného předpisu.
[135] V části návrhu pod bodem 1.4 navrhovatelé uvádějí, že odpůrce nedostatečně zjistil skutkový stav, když za příslušný podklad vzal již zmíněnou hlukovou studii z roku 2012, která počítá i s možným rozvojem letiště. Podle názoru soudu tato skutečnost není pro posouzení věci samé příliš podstatná – příslušná studie hodnotila provoz letiště z hlediska šíření hluku z jeho provozu, proto její závěry jako podklad lze obecně využít pro vymezení příslušného území, na němž hluk dosahuje určité intenzity, čímž je možné územně vymezit příslušné ochranné pásmo. Konkrétněji navrhovatelé uvádějí, že opatření obecné povahy je vyhlašováno pro dráhový systém dvou paralelních vzletových a přistávacích drah, v současnosti je ochranné pásmo vymezeno pouze pro jednu dráhu. Tato skutečnost však pro věc samu (tedy stanovení příslušného ochranného pásma) není podstatná – při jeho vyhlašování musí odpůrce vycházet ze skutečného stavu věci, a pokud jsou požívány obě dráhy, příslušná studie z toho vychází. Pro posouzení hlukové zátěže pak podle názoru soudu není příliš podstatné, kolik drah a v jaké intenzitě je užíváno, ale jaká je hluková zátěž z příslušného provozu. Pokud byla jiná ochranná pásma vyhlášena za určitých podmínek, nelze jejich podmínky bez dalšího brát za podstatné pro vyhlášení tohoto ochranného pásma, které musí vycházet z intenzity hluku. Námitky navrhovatelů v této části návrhu, které vyjadřují pochybnost o příslušné kapacitě letiště či technickém a stavebním stavu příslušných drah, podle názoru soudu nemíří na podstatu této věci, kterou je stanovení ochranného hlukového pásma. Poznámky v odůvodnění opatření obecné povahy týkající se nárůstu letové povahy jsou pak pouze dokreslující a vyjadřují určité obecné zkušenosti, nejedná se však o skutkové zjištění ve smyslu jeho podkladu pro rozhodnutí, neboť tato skutečnost v dané věci podstatná není. To, co je nutné posoudit, je hluková zátěž z provozu již v minulosti povoleného letiště za stavu, který odpovídá těmto povolením, tedy letecké stavby a jejího příslušenství. Okolnosti případného nárůstu dopravy pak s tímto posouzením nesouvisí, neboť pokud bude letiště rozšiřováno nebo měněn jeho charakter, je nutné tak činit cestou příslušných veřejnoprávních povolení, které v současné době nelze hodnotit (v tomto řízení). Lze tak uzavřít, že případný nárůst příslušné dopravy na stanovení hlukového pásma nemá vliv, neboť opatření obecné povahy hodnotí vymezení hlukových zón z již povoleného letiště, a s tím souvisejícího provozu. Totéž je rovněž možné uvést o konkrétních námitkách týkajících se reverzního brzdění či dalších zdrojů hluku – tyto skutečnosti posuzovala příslušná hluková studie, hluk z ostatních zdrojů hluku pak nemůže být předmětem tohoto správního řízení, neboť jím je vymezení hlukového pásma související s provozem příslušného letiště.
[136] Pokud odpůrce v odůvodnění opatření uvádí nekoordinovaný nárůst rezidenční výstavby v okolí, pak soud má toto uvedení pouze za dokreslující okolnost, která sama o sobě nebyla podkladem pro rozhodnutí. Všechny tyto skutečnosti velmi úzce souvisejí s územním rozvojem, a proto i soud ruší napadené opatření obecné povahy, neboť nebylo řádně projednáno s úřadem územního plánování. Velké množství těchto okolností by tak mělo být příslušným projednáním s úřadem územního plánování posouzeno – mj. i to, jaká rezidenční výstavba v okolí probíhá a jak se tak může toto opatření jejího dalšího i do budoucna plánovaného územního rozvoje dotýkat. Tyto námitky ohledně vydaného opatření tak soud z tohoto důvodu považuje za prozatím předčasné, neboť příslušný úřad územního plánování je neprojednal.
[137] K námitce, že opatření obecné povahy neprojednal úřad územního plánování - Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav - se soud již v předchozí části odůvodnění konkrétně vyjadřovat a této námitce nepřisvědčil.
[138] V další části navrhovatelé uvádějí, že v napadeném opatření jsou nepřezkoumatelným způsobem vymezeny příslušné izofony a napadají použití izofony o hodnotě 57 dB. V této souvislosti je nutné uvést, že z odůvodnění napadeného opatření i podkladů ve spise je patrné, že odpůrce vycházel z příslušného vyjádření odborného správního úřadu, kterým v daném případě je krajská hygienická stanice, která tuto izofonu uvedla pro věc za vhodnou. Podle názoru soudu tak odpůrce neporušil žádný procesní postup, pokud z tohoto požadavku vycházel, když jej o toto odborné stanovisko opřel. Je pochopitelné, že vždycky může být a bude obecná debata o tom, kterou hlukovou hranici ještě užít a kterou již ne, ale v konečném výsledku o konkrétním použití je nutné rozhodnout. To se v tomto případě stalo, přičemž krajská hygienická stanice uvedla konkrétní okolnosti, proč tuto izofonu použít, takže její vyjádření a následně potom opatření odpůrce nevykazuje žádné znaky libovůle (srov. stanovisko hygienické stanice a odůvodnění opatření obecné povahy na str. 6 – stanovení limitní izofony 60 dB v denní době s nepřesností ± 3 dB, určující byl provoz v denní době, který svým vlivem zasahuje větší území, vymezení území izoliniemi 57 dB a 63 dB představuje prostor, který je určen na základě nepřesností a nejistot výpočtu a kde lze očekávat s 95% pravděpodobností skutečnou limitní hodnotu v denní době 60 dB, jedná se tak o území, kde nebude možno překračování hygienických limitů hluku prokázat, ani však vyloučit, hlukové pásmo je tak vyhlašováno z důvodu jeho přiměřenosti). Tyto konkrétní skutečnosti svědčí o tom, že nedošlo k libovolnému stanovení této izofony, ale že toto stanovení bylo konkrétně odborně zhodnoceno. Rovněž je v odůvodnění uvedeno, jaký matematický model při vymezení izofon (zohlednění reliéfu terénu, stav a způsob provedení infrastruktury letiště, kategorie a odhadované počty letadel, zvukový profil letadel), není tak důvodná námitka navrhovatelů, že odpůrce postupoval nepřezkoumatelně, neboť je patrné, že posuzoval konkrétně všechny tyto okolnosti.
[139] Soud se rovněž nemůže ztotožnit s další námitkou, kterou navrhovatelé napadají nepřezkoumatelnost prostorového vymezení izofon a proti metodě určení hranice hlukového pásma podle těchto izofon. Jak soud uvedl již shora, pokud odpůrce vycházel ze shora uvedené hlukové studie, která odborně rozsah tohoto území a s tím spojené i šíření hluku posoudila, je možné z ní vycházet a vzít ji za podklad pro rozhodnutí, což se v daném případě stalo. Pokud pak hranice tohoto pásma byla stanovena jako hranice vzniklá na základě takto vymezeného hluku na příslušném území, pak se tak podle názoru soudu stalo předvídatelně a v souladu s logikou věci a zřizovaného právního institutu – ochranného hlukového pásma.
[140] Navrhovatelé napadají mapové podklady, kterými bylo v prostoru příslušné hlukové pásmo vymezeno, když uvádějí, že ty jsou zastaralé (pocházejí z roku 2012) a nevycházejí z katastrálních map, případně z nich není zřejmé, které konkrétní pozemky a stavby se v tomto pásmu nachází, či nikoliv, což je matoucí zejména u těch pozemků či staveb, kdy hranice příslušného pásma prochází přímo přes tyto nemovité věci. Podle názoru soudu namítaná nepřesnost mapových podkladů nemá a nemůže mít přímo vliv na věc samu, kterou je vymezení příslušného ochranného pásma v daném území, které je provedeno hranicí příslušné izofony. V tomto směru soud považuje takovéto vymezení za dostačující s ohledem na provedený zákres do mapových podkladů, a to i v případě zvoleného měřítka. Podstatným v daném případě není vymezení jednotlivých konkrétních nemovitostí do podrobnosti jednotlivých parcelních čísel, ale dostatečně určité zakreslení příslušného území, které podle názoru soudu z příslušných příloh opatření obecné povahy zřejmé je. Pokud navrhovatelé uvádějí, že není jasný právní režim u těch nemovitostí, které příslušná hranice pásma protíná, pak soud uvádí, že v takovém případě je nutné vycházet z toho, že v příslušném pásmu je část určité nemovitosti. Z povahy věci pak plyne, že pokud se jedná o stavbu, do příslušného pásma spadá celá stavba, totéž je možné uvést i v případě pozemku. V tomto směru je nutné uvést, že označení pozemku parcelním číslem v katastru nemovitostí je pouze evidenčním údajem, který slouží k zakreslení a evidenci příslušného pozemku. Toto označení však není neměnné a může se v čase měnit, což se v praxi i děje. Je tak možné, že v případě možného využití příslušného pozemku bude tento pozemek rozdělen na více věcí v právním slova smyslu (tedy bude mít více parcelních čísel), s nimiž může být dále nakládáno, a příslušný právní režim z hlediska hranice ochranného pásma pak bude záviset na příslušné zakreslené hranici tohoto pásma. Je tak možné uzavřít, že požadavek na určitost mapového podkladu na úrovni jednotlivých parcelních čísel není pro posouzení a s ohledem na charakter vymezeného území (jímž je zákres do území na základě příslušné izofony, tedy z hlediska šíření hluku z provozu letiště) nutný a potřebný, neboť tyto údaje jsou evidenční, v čase nejsou stálé a mohou se měnit. Podstatným je vymezení, jakého území se příslušné ochranné pásmo týká, a to podle názoru soudu z příslušných příloh opatření obecné povahy patrné je, když použité měřítko umožňuje toto území dostatečně vymezit až na úroveň jednotlivých parcel. Pokud navrhovatelé obecně uvádějí, že odpůrce se na str. 427 a 428 odůvodnění opatření obecné povahy k této námitce přímo nevyjádřil, pak je nutné uvést, že podle názoru soudu odpůrce uvedl v rámci vypořádání této námitky značně obecné formulace, které se týkaly stěžejní námitky těchto navrhovatelů ohledně omezení vlastnického práva. Je nutné uvést, že konkrétně k této námitce v této části odůvodnění nic uvedeno není, nicméně s ohledem na celkový rozsah opatření obecné povahy je zjevné, že tuto námitku nepovažoval odpůrce za důvodnou, když rozsah příslušného ochranného pásma vymezoval v jiné části odůvodnění, a proto se k ní přímo v této části odůvodnění nevyjádřil. Soud s ohledem na skutečnost, že tuto námitku rovněž nepovažuje za důvodnou, tak má za to, že toto neuvedení v této části odůvodnění nemůže mít vliv na rozhodnutí ve svém celku.
[141] V další části návrhu navrhovatelé uvádějí, že podle jejich názoru nemůže být opatření obecné povahy vyhlášeno pro futuro. Soud uvádí, že se k této námitce již shora vyjadřoval, a proto na ni pro stručnost odkazuje; obecně znovu uvádí, že z žádné právní normy neplyne, že by příslušné opatření nemělo působit do budoucna. Naopak, samotná povaha tohoto právního institutu vychází z toho, že toto opatření bude do budoucna působit a bude v příslušném vymezeném území právem předvídané následky působit (to vyplývá např. i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93, který rovněž vychází ze shora uvedené vlastnosti daného opatření obecné povahy, které samo o sobě bude působit do budoucna, to je jedna z vlastností tohoto právního institutu).
[142] Navrhovatelé rovněž uvedli, že podle jejich názoru nebyly při vydávání opatření obecné povahy splněny podmínky zákona o ochraně veřejného zdraví, když tento zákon ve svém ust. § 31 odst. 3 stanoví povinnost provozovatele letiště navrhnout vydání tohoto opatření až po dosažení počtu 50 000 vzletů nebo přistání. Pokud tato zákonná podmínka splněna nebyla (což se v této věci nestalo, o tom není mezi účastníky sporu), pak podle názoru navrhovatelů nelze jejich práva vydáním takového opatření omezit, resp. takové opatření nelze vydat. Odpůrce v odůvodnění opatření uvádí, že podle jeho názoru v tomto případě nestíhá provozovatele letiště povinnost požádat o vydání tohoto opatření podle ust. § 31 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, to však neznamená, že toto opatření nelze vydat podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví, přičemž odpůrce svůj názor opírá i o odborné stanovisko JUDr. Stanislava Kadečky, které tvoří přílohu č. 6 příslušné studie z roku 2012, i o publikovaný článek (Lenka Bahýĺová, Stanislav Kadečka: Ochranná hluková pásma letišť v „pološeru“ právní úpravy, [Právní rozhledy 13-14/2012, s. 476]).
[143] Soud se při právním hodnocení možnosti vydat příslušné opatření obecné povahy ztotožňuje s odpůrcem i právním názorem, který vychází ze shora publikovaného odborného článku, přičemž v důvodech na něj v podrobnostech odkazuje.
[144] Možnost vydání tohoto opatření obecné povahy obecně upravuje zákon o civilním letectví. Tato možnost není omezena podmínkami zákona o ochraně veřejného zdraví, sám zákon o civilním letectví žádné takové omezení nestanoví a hovoří obecně o možnosti takové opatření obecné povahy vydat. Při použití běžných výkladových metod tak podle názoru soudu je nutné dojít k závěru, že zákon o civilním letectví tuto možnost dává a nijak ji neomezuje jinými podmínkami, než těmi, které sám stanoví. Vzájemný vztah mezi zákonem o civilním letectví a zákonem o ochraně veřejného zdraví je takový, že postup podle zákona o ochraně veřejného zdraví je speciálním postupem v případě zřízení opatření obecné povahy, kdy za splnění zde uvedených podmínek je příslušný subjekt povinen o zřízení tohoto opatření požádat; samotný proces vydání tohoto opatření obecné povahy pak však již probíhá podle obecné úpravy zákona o civilním letectví. Pokud zákonné podmínky zákona o ochraně veřejného zdraví nejsou splněny, je možné postupovat podle obecných podmínek, a těmi jsou zákonná ustanovení zákona o civilním letectví. Rozdíl je v tom, že zákon o civilním letectví neukládá příslušnému provozovateli letiště povinnosti podat příslušný návrh, a ponechává tak možnost vydání opatření obecné povahy na rozhodnutí odpůrce. Takový postup podle názoru soudu není nijak výjimečný či rozporný s ústavním pořádkem – pokud zákon odpůrci nechává možnost takového postupu, je pak již na odpůrci, zda jej využije či nikoliv. Tato úvaha je volnou správní úvahou odpůrce, což mu stanoví zákon, a pokud ji odpůrce využije, žádného nezákonného postupu se nedopustí.
[145] Vzhledem ke shora uvedenému pak je nutné dodat, že pokud zákon dává odpůrci možnost příslušné opatření obecné povahy vydat, a ten tuto možnost využije, pak vydáním tohoto opatření se bude na jeho povahu a účinky dále aplikovat příslušná právní úprava, která je s vydáním a existencí tohoto institutu spojena (tedy např. s příslušnými zákonnými omezeními podle ust. § 40 zákona o civilním letectví).
[146] Podle názoru soudu s tímto závěrem není v rozporu ust. § 89 odst. 2 písm. d) zákona o civilním letectví, na které pro podporu svého názoru upozorňují navrhovatelé a uvádějí, že toto ustanovení nevzaly shora uvedené odborné články v potaz. Toto ustanovení vymezuje pouze proces při vydání příslušného ochranného hlukového pásma, samo o sobě však možnosti stanovení tohoto pásma nijak neupravuje. Jedná se tak o vymezení příslušného postupu, který se před stanovením pásma upravuje tím způsobem, že k jeho vydání je zapotřebí dohoda s krajskou hygienickou stanicí; tento postup se uplatní pro zřízení ochranného hlukového pásma na základě ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví, přičemž odpůrce může toto ochranné pásmo na základě tohoto ustanovení zřídit. Pokud dojde k naplnění zákonné podmínky podle ust. § 31 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví (tedy počet vzletů vyšší než 50 000 ročně), na tomto postupu se nic nemění a proces vydání opatření obecné povahy a tím stanovení ochranného hlukového pásma zůstává stále stejný; jediné, co je tímto ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví upraveno, je povinnost provozovatele letiště požádat o zřízení tohoto ochranného hlukového pásma. Dále je však již proces jeho zřízení, které se děje vydáním opatření obecné povahy, stejný. Nejedná se tak o žádné jiné ochranné hlukové pásmo či stanovení nějaký zvláštního právního režimu takového pásma, stále se jedná o ochranné hlukové pásmo, které vydává odpůrce po dohodě s krajskou hygienickou stanicí a s týmiž právními účinky. Jediné, čím se tento postup liší, je shora uvedené povinnost požádat o zřízení tohoto pásma provozovateli letiště.
[147] Soud se tak neztotožňuje s námitkami navrhovatelů, že by si odpůrce mohl podle své úvahy vybírat, podle kterého ustanovení příslušné ochranné hlukové pásmo zřídí, nic takového z právní normy ani konkrétního postupu v této věci neplyne. Jak již bylo shora uvedeno, shora uvedené právní normy neupravují dvě rozdílná ochranná hluková pásma, ale stále se jedná o jedno ochranné hlukové pásmo, které je zřízeno podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví. Úvahy v tom směru, že by si odpůrce měl nějaké ochranné hlukové pásmo volnou úvahou vybírat, tak jsou bezpředmětné, neboť se jedná o jeden a stejný právní institut.
[148] V této souvislosti pak soud rovněž upozorňuje, že samo ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví je poněkud nepřesné ve svém vyjádření, když jeho první věta budí dojem, že ochranné pásmo je zřízeno přímo zákonem. Nicméně s ohledem na druhou větu soud považuje toto vyjádření zákonodárce pouze za nepřesnost, která je dále dostatečně vyjasněna tím, že ochranné pásmo vznikne až příslušným opatřením obecné povahy.
[149] Soud pak dále obecněji k této části námitek uvádí, že při provozu letiště vzniká hluk, který se určitým způsobem do prostoru šíří. Příslušné letiště je v daném prostoru umístěno na základě příslušných veřejnoprávních povolení a tím je jeho provozovatel oprávněn jej provozovat, čímž dochází k zatížení okolního prostoru hlukem. Toto zatížení hlukem však plyne z tohoto provozu, který je veřejnoprávně povolen (samotnou existencí letiště), a stěží může být nějak omezeno odpůrcem v tom smyslu, že ten by mohl provozovateli letiště ukládat nějaká omezení tohoto provozu, která nemají oporu v zákoně. Existence tohoto hluku je na přezkoumávaném opatření obecné povahy z tohoto úhlu pohledu nezávislá, neboť hluk z provozu letiště vzniká již tím, že toto letiště je provozováno na základě příslušných veřejnoprávních povolení. Tuto skutečnost nelze v tomto správním řízení nějak ovlivnit, předmětem této regulace je stanovení ochranného hlukového pásma; i bez vydání opatření obecné povahy však je provozovatel letiště oprávněn jej provozovat (pochopitelně v souladu s příslušnými veřejnoprávními povinnostmi), a to bez ohledu na to, zda nějaké ochranné pásmo bylo opatřením obecné povahy zřízeno, či nikoliv.
[150] Navrhovatelé dále uvedli, že podle jejich názoru je dohoda s krajskou hygienickou stanicí zatížena vadami, neboť dosud nebyl proveden monitoring v území, takže hygienická stanice nemohla disponovat podklady o zatížení příslušného území hlukem. Soud uvádí, že žádná právní norma nestanoví shora uvedenou povinnost pro vydání příslušného stanoviska pro krajskou hygienickou stanici. Jak je patrné z vyjádření tohoto správního úřadu, hygienická stanice souhlasila s vydáním opatření obecné povahy za přesně vymezených podmínek (vyjádření Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 4.2.2013 a 23.7.2013), přičemž odpůrce tyto podmínky vtělil do výroku příslušného opatření obecné povahy. K obecnému naplnění zákonné podmínky dohody s krajskou hygienickou stanicí tak došlo, přičemž odpůrce tím, že požadavky krajské hygienické stanice vtělil do příslušného opatření, vyhověl podmínkám této dohody a ničeho nezákonného se tak nedopustil. Z odůvodnění tohoto stanoviska krajské hygienické stanice je patrné, že tento správní úřad vycházel z údajů o příslušných pohybech letadel na tomto konkrétním letišti za předchozí roky, přičemž vycházel s tím, že dojde k rozvoji civilní mezinárodní dopravy; dále je patrné, že pro krajskou hygienickou stanici byl určující provoz v denní době, a že posuzovala příslušné území vymezené izoliniemi tak, jaké byly posléze převzaty do opatření obecné povahy. Podle názoru soudu tak příslušná krajská hygienická stanice nerozhodovala nijak svévolně, ale vycházela z konkrétních údajů, které konkrétně ve vztahu k příslušnému provozu a zároveň charakteru příslušného opatření vyhodnotila a vydala své stanovisko.
[151] K této námitce je pak nutné uvést, že krajská hygienická stanice dále konkrétně vydala své stanovisko k vypořádání připomínek a námitek k návrhu opatření obecné povahy svým stanoviskem ze dne 22.7.2016, v němž rovněž naprosto konkrétně na příslušné připomínky reagovala, přičemž reagovala i na tuto námitku (např. námitka č. 8 Petry Parusové, námitka č. 2 Daniela Brzobohatého), kdy konkrétně uvedla, že vycházela ze své kontroly, kterou provedla v roce 2010, a při níž zjistila skladbu letadel (zde konkrétně uvedenou), přičemž výslovně v tomto svém stanovisko uvedla, že tato zjištění činila velkou rezervu do dodržování příslušných hlukových limitů. Podle názoru soudu je tak patrné, že krajská hygienická stanice znala příslušné poměry v konkrétním území v tom rozsahu, který je určující pro její pravomoc a vyjádření, ty řádně posoudila a vydala svůj souhlas. Požadavek na nějaké další šetření je tak podle názoru soudu pouze subjektivním názorem navrhovatelů a nemá oporu v zákonných oprávněních a povinnostech krajské hygienické stanice v tomto řízení.
[152] Další částí návrhu navrhovatelé pouze obecně uvádějí, že v opatření nebyly řádně stanoveny parametry ochranného hlukového pásma, odkazují však přímo v podrobnostech na další části svého návrhu, proto se k němu soud pro jeho obecnost nebude vyjadřovat.
[153] Navrhovatelé uvádějí, že odpůrce neměl dostatek pravomoci opatření obecné povahy vydat a že aplikace správního uvážení byla vadná. K této námitce se soud již obecně vyjadřoval v předchozí části odůvodnění (zejména u námitky, která se týkala možnosti vydat opatření obecné povahy i bez naplnění podmínky ust. § 31 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví), proto na tuto svou argumentaci obecně odkazuje. Odkaz navrhovatelů na příslušnou judikaturu správních soudů, která upravuje správní uvážení a jeho meze, tak podle názoru soudu je pouze obecný a konstatuje pouze obecné vymezení, které však konkrétně na daný případ nelze aplikovat. Jak bylo shora uvedeno, sám zákon o civilním letectví dává odpůrci kompetenci příslušné opatření obecné povahy vydat, proto není nutné v obecné rovině již odůvodňovat, proč odpůrce tuto zákonnou kompetenci využil a opatření obecné povahy vydal. Námitka, že se odpůrce nevypořádal s tím, jaký prostor mu byl veřejnoprávními normami vymezen, je tak z tohoto pohledu nedůvodná.
[154] V další námitce velice obecně navrhovatelé uvádějí, že opatření obecné povahy nebylo řádně projednáno s dotčenými orgány. Tuto námitku soud konkrétně vypořádal v předchozí části odůvodnění týkající se příslušných vyjádření a souhlasů jiných správních úřadů, proto se k ní nebude v obecné rovině (jak je tato námitka obecně opětovně v návrhu uváděna) vyjadřovat, neboť by jen opakoval již řečené.
[155] Navrhovatelé dále uvádějí, že není odůvodněn postup při vydávání opatření obecné povahy. Tato námitka není důvodná, neboť v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy je konkrétně popsáno, jak bylo v příslušném správním řízení postupováno, které podklady byly shromážděny a jsou uvedeny námitky a připomínky, které byly k návrhu uplatněny. Určitý časový posun, kdy některé z podkladů vycházejí ze stavu roku 2012, je podle názoru soudu s ohledem na povahu a rozsah celé věci pochopitelný, nicméně z napadeného opatření obecné povahy plyne, že odpůrce vycházel ze stavu věci, který mu je znám.
[156] Pokud navrhovatelé obecně odkazují na to, že odkaz na podkladovou studii z roku 2012 není určitý a srozumitelný, pak soud nic takového nezjistil – příslušná studie byla podkladem pro rozhodnutí, není tak jeho součástí (ani výroku, ani odůvodnění), což je logický postup, který vyplývá z příslušných obecných ustanovení správního řádu (podklad pro rozhodnutí není samotným rozhodnutím).
[157] Navrhovatelé dále velmi obecně namítají, že odklad monitoringu hluku je neodůvodněný. Soud v tomto směru uvádí, že z odůvodnění napadeného opatření obecné povahy i příslušného souhlasu krajské hygienické stanice je patrné, že požadavek na tento monitoring vyšel z požadavku krajské hygienické stanice, a proto odpůrce tuto povinnost pro provozovatele letiště vtělil přímo do výroku opatření obecné povahy. Konkrétní podobu tohoto monitoringu (včetně jeho časového vymezení) provedla krajská hygienická stanice jako příslušný správní orgán nadaný mj. i kontrolou dodržování hlukových limitů, a proto pokud z takového požadavku vycházel odpůrce, k žádnému porušení příslušného procesu nedošlo. Jak bylo shora uvedeno při hodnocení stanoviska krajské hygienické stanice, tak vycházela z konkrétní situace a na jejím základě v rámci svých zákonných kompetencí příslušný termín stanovila, a k žádné nedůvodné libovůli v takovém rozhodování nedošlo.
[158] V další části návrhu navrhovatelé uvádějí, že právní režim staveb v ochranném hlukovém pásmu je zastřený. Podle názoru soudu tato námitka souvisí s tím, co soud uvedl ohledně projednání opatření obecné povahy s úřadem územního plánování, k čemuž prozatím nedošlo. Proto považuje tuto námitku za předčasnou, neboť právě k příslušnému právnímu režimu by se měl vyjádřit příslušný úřad územního plánování, který je k takovému posouzení ze zákona kompetentní, a jehož projednání vyžaduje i zákon o civilním letectví (podle názoru soudu právě mj. i z toho důvodu, aby v příslušném území byl obecně další právní režim staveb vymezen, zhodnocen a případě rozebrán rozvoj takového území z hlediska stavebního).
[159] Pokud navrhovatelé velmi obecně dále namítají, že jejich konkrétní námitky byly vypořádány kolektivně, pak soud uvádí, že pokud odpůrce určitou argumentaci zobecní a při vypořádání námitek odkáže buď na dříve provedené zobecnění, nebo odkáže na vypořádání námitek jiných subjektů (osob), pak se o žádnou vadu odůvodnění aktu nejedná; naopak s ohledem na množství těchto osob a jejich námitek se jedná o postup logický a podle názoru soudu přezkoumatelný, pokud respektuje jednotlivé odlišnosti těchto námitek. Obecně tak k takovému postupu nelze nic namítat, neboť s ohledem na povahu věci se jedná o vcelku běžný a pochopitelný logický proces.
[160] Navrhovatelé dále namítají, že vyhlášené ochranné hlukové pásmo je v rozporu s principem proporcionality právní regulace. Obecně soud uvádí, že tento princip se běžně při přezkumu opatření obecné povahy uplatňuje, což soud uvedl i výše v odůvodnění tohoto rozsudku, a což ani nijak nezpochybňoval odpůrce. Při konkrétním hodnocení těchto námitek však soud uvádí, že je s ohledem na to, že projednání s úřadem územního plánování považuje za nesplněné (což je důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy), a tak je má prozatím za předčasné, neboť ty námitky, které obsahově směřují do právního režimu staveb a pozemků na příslušném území, kde bylo ochranné hlukové pásmo vyhlášeno, by měl konkrétně posoudit úřad územního plánování při příslušném projednání.
[161] V této části námitek dále navrhovatelé upozorňují na již uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93, a uvádějí, že podle jejich názoru dané opatření bude mít nadbytečně zatěžující ochranu pro dotčené vlastníky a obce. Podle názoru soudu je korektní posouzení této námitky a principu proporcionality předčasné, neboť k opatření obecné povahy se nevyjádřil úřad územního plánování; ten musí uvést, jaká konkrétní omezení na jednotlivé stavby stávající či pozemky (a případné stavby nové) v dotčeném pásmu budou dopadat, čímž bude možné o různých alternativách uvažovat. Pokud navrhovatelé uvádějí, že provozovatel letiště zřídil v bezpečnostním travnatém pásmu druhou nezpevněnou ranvej, pak soud uvádí, že tato otázka není předmětem tohoto řízení, ale případně řízení podle stavebního zákona nebo jiné právní normy. Jak je patrné z odůvodnění napadeného opatření, odpůrce vycházel z toho stavu, který odpovídá příslušným veřejnoprávním povolením.
[162] Navrhovatelé dále odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93, a uvádějí, že napadené opatření obecné povahy neukládá provozovateli letiště nic podstatného navíc, co by mu neukládal zákon, a že není jasné, jak má opatření obecné povahy plnit svůj úkol ochrany okolí letiště před hlukem; uvádějí dále, že jediným cílem je omezení výstavby a eliminace zástavby v okolí letiště. Část této námitky týkající se výstavby je podle názoru soudu předčasná – k rozvoji území by se i v této části měl vyjádřit příslušný odborný správní úřad, kterému zákon tuto kompetenci v rámci projednání opatření obecné povahy svěřuje, tedy úřad územního plánování. Ohledně obecnější části námitky pak soud uvádí, že konstatace účelu opatření obecné povahy jako institutu chránícího okolí letiště před hlukem, je velmi zužující a zavádějící. Z povahy tohoto právního institutu podle názoru soudu nic takového neplyne a plynout nemůže, neboť pouze takový účel není schopné toto právní opatření splnit. Účel tohoto opatření obecné povahy tak podle názoru soudu je širší, obecnější, a nelze jej omezovat pouze na zájmy jednotlivých subjektů (kdy v tomto případě stojí proti sobě zájmy provozovatele letiště, případně obecněji zájmy na úseku dopravy, a subjektů dotčených vyhlášením ochranného hlukového pásma). Nelze tak jednoznačně vymezit, že zřízení tohoto ochranného hlukového pásma je v zájmu ochrany subjektů v tomto pásmu, či v zájmu provozovatele letiště, nebo v zájmu letecké dopravy a její bezpečnosti. Nic takového žádným výkladem zákona dovodit nelze a zákon sám žádný z těchto zájmů nijak nepreferuje (ani s ním přímo v zákonném textu nepracuje). Za této situace podle názoru soudu je nutné účel zřízení ochranného pásma solidně vysledovat pouze z jeho právních účinků. Těmi v daném případě jsou omezení činností subjektů v tomto ochranném pásmu, jak má na mysli ust. § 40 zákona o civilním letectví, jimiž jsou zařízení nebo činnosti, které nebrání leteckému provozu ani neohrožují jeho bezpečnost, a nejde o objekt vyžadující ochranu před hlukem. To je podle názoru soudu tak jediný účel, který ze zákonné normy lze vyčíst. Debaty o tom, zda se jedná o ochranu letiště nebo ochranu před hlukem z letiště, tak soud považuje s ohledem na shora uvedené za velmi obecné a k věci samé poměrně nepodstatné – jak je patrné z právních účinků zřízeného ochranného pásma letiště, jsou v něm určité činnosti a zařízení omezené. Toto omezení stanoví zákon, z hlediska naplnění principu proporcionality je nutné pak posoudit, zda takové zákonné omezení je zřizovaným ochranným pásmem skutečně nutné. V tomto směru má soud za to, že rovněž tato otázka je prozatím předčasnou, neboť zatím není jasné, jaká konkrétní omezení na vlastníky jednotlivých staveb i pozemků mohou být uplatněna z hlediska územního plánování. Z tohoto důvodu pak i v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy toto konkrétní posouzení není zcela přiléhavě provedeno, což však souvisí právě s absencí řádného projednání s úřadem územního plánování. Až po tomto projednání bude možné zodpovědně stanovit, jaká omezení u konkrétních již stávajících staveb, budou připadat v úvahu a jak tak omezí jednotlivé vlastníky v jejich vlastnickém právu.
I2) Námitky označené jako námitky obcí
[163] V obecnější části těchto námitek navrhovatelé uvádějí, že vydáním napadeného opatření obecné povahy dojde k zasažení jejich práva na samosprávu a že platné územní plány zakládají legitimní očekávání vlastníků regulovaných nemovitostí na rozvoje území. Soud s takto vymezenými námitkami nesouhlasí. Jak bylo uvedeno již shora k obecným námitkám (obsahově se značná část podaného návrhu argumentačně značně vrací již k řečenému), právo na samosprávu není neomezeným právem veřejnoprávních korporací, a podléhá tak omezení, které mu vymezí zákonodárce. V daném případě zákonodárce upravil možnost zřízení ochranných hlukových pásem opatřením obecné povahy, které může vydat odpůrce, sám tak v obecné rovině právo na samosprávu tímto způsobem omezil. Pokud navrhovatelé – obce – namítají, že mají základní právo na rozhodování o rozvoji spravovaného území, pak je nutné uvést, že částečně tuto skutečnost musí v řízení posoudit příslušný správní úřad, který má toto posouzení ve své zákonné kompetenci a k čemuž zatím nedošlo – a to je příslušný úřad územního plánování při projednání podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví. To je zároveň úřad, který je nadán zákonnou kompetencí k vymezení případných podmínek, za nichž může být ochranné hlukové pásmo vymezeno. Jak soud uváděl již shora, tento úřad je rovněž orgánem samosprávy, proto podle názoru soudu v obecné rovině nelze hovořit o nějakém popření práva na samosprávu vyplývající z územního plánování, když příslušný kompetentní úřad se k návrhu může vyjádřit.
[164] Ohledně námitky týkající se legitimního očekávání vlastníků nemovitostí týkajících se platných územních plánů, soud má za to, že tato očekávání nemohou jít tak daleko, aby nebrala na zřetel již současný provoz na letišti, které je umístěno v příslušném území na základě pravomocných veřejnoprávních povolení po delší dobu. Jak bylo rovněž shora uvedeno, napadené opatření obecné povahy nijak nezasahuje do provozu již takto povoleného letiště. Napadené opatření omezuje činnosti, které lze v jeho území provádět, do budoucna; vychází však z již v minulosti povoleného a provozovaného letiště.
[165] Podle názoru soudu není důvodná námitka, že odpůrce vymezil ochranné pásmo tak, že existence letiště by byla nad všemi okolními právy a zájmy, nic takového z výroku ani odůvodnění opatření neplyne. Pokud v odůvodnění odpůrce uvedl určité formulační nepřesnosti, podle názoru soudu se tak stalo pouze nedůsledností při celkovém posouzení textu jako celku, což je pro listinu o obsahu 548 stran pochybení vcelku pochopitelné. Podstatným důvodem pro rozhodnutí však tato skutečnost nebyla, nic takového z odůvodnění opatření obecné povahy jako celku neplyne.
[166] K námitkám obce Dolany soud uvádí, že pokud namítá nevyřešení otázek týkajících se základní školy a jejího areálu, pak podle názoru soudu jsou tyto úvahy prozatím předčasné, neboť k této části námitek se musí při projednání vyjádřit úřad územního plánování v řízení podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví, který musí zejména posoudit charakter příslušné stavby a její právní režim dosavadní, a jaký vliv bude z hlediska tohoto právního režimu mít vyhlášení ochranného hlukového pásma s ohledem na příslušné rozhodování odpůrce podle ust. § 40 zákona o civilním letectví v budoucnu.
[167] Pokud tento navrhovatel (stejně jako ostatní navrhovatelé) namítají snížení tržní ceny jejich nemovitostí v příslušném ochranném pásmu, pak podle názoru soudu taková námitka nemůže být důvodná pro závěr, že by pouze z tohoto důvodu nemohlo být příslušné ochranné pásmo vyhlášeno. Jak bylo již shora uvedeno, samotným vyhlášením ochranného pásma nedojde k žádnému rozšíření leteckého provozu nad limity již povolené – pokud je příslušné letiště v území umístěno a je provozováno, hluk z tohoto provozu bude týž jak v případě vydání opatření obecné povahy, tak i pokud vydáno nebude. Opatření obecné povahy pouze lépe vymezuje příslušné území, na kterém již hluk z provozu letiště působí; samo o sobě regulovat tento hluk nemůže a nereguluje – faktický stav na příslušném území je tak týž, ať je opatření obecné povahy vydáno či nikoliv. Tržní hodnota nemovitostí tak s umístěním tohoto letiště a jeho provozem musela a musí počítat i bez toho, zda ochranné pásmo bylo opatřením obecné povahy vyhlášeno. Na druhou stranu vyhlášení příslušného pásma omezuje určité aktivity, které je na jeho území možné provádět pouze za zákonných podmínek, jimiž je souhlas odpůrce (ust. § 40 zákona o civilním letectví). Toto omezení činností je však podle názoru soudu logickým následkem vyhlášení ochranného pásma, které plyne ze zákonného zakotvení tohoto institutu a jeho zřízení. Pokud tedy zákon umožňuje omezení toto pásmo opatřením obecné povahy vyhlásit, a po jeho vyhlášení určité činnosti regulovat omezením vázaným na souhlas odpůrce, jedná se o zákonný postup, který sám o sobě není důvodem pro nevyhlášení ochranného pásma. Zákonodárce možnost toto pásmo vyhlásit svěřil odpůrci, proto odpůrce může tento postup využít. Otázka případného snížení tržní ceny nemovitostí, která se však podle názoru soudu musí upínat pouze na postup podle ust. § 40 zákona o civilním letectví (nikoliv na provoz již povoleného letiště), tak není řešitelná v tomto řízení (jímž se samotné ochranné pásmo zřizuje vydáním opatření obecné povahy). Jinými slovy řečeno, pokud dojde k poklesu tržní hodnoty nemovitostí (což je podle názoru soudu ovšem v současné době pouze úvaha, která prozatím není podložena reálnými propočty), je nutné případně domáhat se svých práv v právních řízeních jiných. Samotná tato skutečnost tak není důvodem pro to, aby příslušné ochranné pásmo nebylo vyhlášeno – jak bylo shora uvedeno, pokud právní norma připouštění možnost takového postupu, sám tento postup tak nezákonným být nemůže. Pochopitelně, že při vyhlášení tohoto ochranného pásma je nutné zvažovat i princip proporcionality, a to již ve fázi rozhodování, zda vůbec ochranné pásmo vyhlásit či nikoliv – tento princip je obecným právním principem, který je shora uvedenou judikaturou výslovně při posuzování vyhlášení opatření obecné povahy zmiňován. Naplnění tohoto požadavku však podle názoru soudu prozatím brání neprovedené projednání opatření obecné povahy s úřadem územního plánování podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví. Právě tento úřad by měl ve svém stanovisku vymezit, jaký bude nadále právní režim staveb, které již na příslušném území jsou, případně jaký bude jejich další rozvoj, neboť samo toto opatření obecné povahy se na tyto stavby a jejich budoucí právní režim vztahuje. Až po tomto projednání bude možné rozhodnout, zda princip proporcionality byl skutečně již při vyhlášení ochranného hlukového pásma dodržen.
[168] Pokud obec Dolany uvádí, že ochranné pásmo zasahuje pozemky, které jsou územním plánem vymezeny k zastavění stavbami pro bydlení, pak i tuto otázku musí konkrétně vyřešit právě projednání s úřadem územního plánování postupem podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví (stejně jako namítané otázky dalšího rozvoje obce z hlediska územního plánování – tedy možnost a podmínky nové výstavby, změny dosavadních staveb apod.). Na druhou stranu soud uvádí, že (jak uvedl shora), příslušné území je hlukem z provozovaného letiště zasaženo bez ohledu na to, zda je ochranné pásmo vyhlášeno, či nikoliv, a tato skutečnost musela být známa již při přijímání příslušného územního plánu (i s ohledem na dobu, kdy je na tomto místě letiště provozováno, a to bez ohledu na osobu konkrétního provozovatele letiště).
[169] Pokud obec Dolany uvádí, že obdobným způsobem jsou dotčeny pozemky a stavby občanů obce (vypořádání této námitky je totožné i pro další obce - navrhovatele), pak je nutné uvést, že obec nemůže tyto námitky vznášet za jiného – každý musí v soudním řízení správním uplatňovat svá veřejná subjektivní práva (srov. vymezení ochrany práv v ust. § 2 soudního řádu správního).
[170] V další části návrhu obec Dolany uvádí, že nesouhlasí s vypořádáním svých námitek, které doslovně přepisuje ze svého podání odpůrci a uvádí, že se odpůrce odmítl zabývat dopady opatření do konkrétních vlastnických práv – soud k této části námitky může znovu pouze poukázat na důvod, proč je opatření obecné povahy rušeno, kdy tyto námitky (včetně posouzení dodržení principu proporcionality) musí být projednány postupem podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví.
[171] Pokud obec Dolany uvádí, že nebyla vypořádána její námitka týkající se hlukového měření a složení letového parku, pak soud uvádí, že podle jeho názoru tuto problematiku dostatečně rozebrala krajská hygienická stanice ve svém souhlasu a dalším vyjádření, na což soud odkazuje. Ze stanoviska krajské hygienické stanice ze dne 22.7.2016 je patrné, že námitky obce Dolany i jiných účastníků v tomto směru byly posouzeny (strana 17 a násl. tohoto vyjádření), kdy krajská hygienická stanice mj. uvedla, že „…provedla kontrolu dodržování hygienických limitů v roce 2010, kdy prokázala při skladbě letadel zaměřené na kategorie letouny všeobecného letectví, jednomotorové vrtulové letouny s MTOW do 5,7 t a vrtulové dopravní letouny s MTOW nad 5,7 t, dodržení limitů hluku z provozu letiště s velkou rezervou… V současné době je využíváno letiště v jiném režimu s převahou letadel všeobecného letectví, návrh ochranného hlukového pásma vyhodnocuje zejména vliv změny skladby letadel na letišti Vodochody s převahou proudových dopravních letadel od 50 t do 120 t, … metodika výpočtu byla použita pomocí programu Cadna A verze 4.1.137… Technické parametry letiště není krajská hygienická stanice oprávněna posuzovat, … je navrhováno zavedení monitoringu hluku, a to právě s ohledem na navrhovanou změnu skladby letadel…“. Podle názoru soudu takové vyjádření odpovídá provedenému řízení a vyplývá z něj, že krajská hygienická stanice při svém měření překračování hluku v roce 2010 nezjistila (naopak zjistila velkou rezervu v dodržování příslušných limitů), proto vycházela z toho, že i po změně letového parku bude nutné tento hluk monitorovat, což bylo promítnuto do příslušného opatření obecné povahy. Podle názoru soudu tak nedošlo k žádnému nezákonnému postupu, když provoz letiště byl posouzen krajskou hygienickou stanicí a v případě, že dojde ke změně podmínek, v nichž vystupuje krajská hygienická stanice jako příslušný správní orgán, který kontroluje dodržování veřejnoprávních povinností (tedy množství hluku), byla v opatření obecné povahy stanovena povinnost ve zde uvedených časových intervalech provést příslušná měření.
[172] Námitky obce Bašť (i dalších obcí) se do značné míry značně kryjí s námitkami obce Dolany, proto obecně je možné poukázat shora na jejich vypořádání jako nedůvodných nebo předčasných (nemožnost rozvoje obce z hlediska územního plánování, zhoršení ceny nemovitostí, nezohlednění požadavku proporcionality, promítnutí území do katastrální mapy). Pokud obec Bašť poukazuje na skutečnost, že odpůrce nevycházel z nové katastrální mapy obce platné od 27.4.2016, kdy došlo např. k rozdělení pozemků, pak soud odkazuje na již vypořádanou námitku týkající se určitosti vymezení ochranného pásma s ohledem na mapový podklad, případně na evidenční charakter označení pozemků parcelními čísly.
[173] Ke konkrétním námitkám nedostatku vypořádání obce Bašť je rovněž možné odkázat na námitky, které uváděla obec Dolany, kdy částečně se jedná o předčasné námitky, které je možné zodpovědně vypořádat až po řádném projednání s úřadem územního plánování. Pokud obec Bašť nesouhlasí se stanoviskem krajské hygienické stanice, pak podle názoru soudu namítá pouze obecný postup, který však nijak neváže k tvrzenému porušení svých veřejných subjektivních práv. Proto polemika o tom, zda je správné vyjádření krajské hygienické stanice, zda s opatřením obecné povahy souhlasit nebo nesouhlasit se jeví být značně obecná a pro posouzení samotného problému nepodstatná. Z odůvodnění opatření obecné povahy ani vyjádření krajské hygienické stanice nikde neplyne, že by si tyto úřady nebyly vědomi toho, že státní moc lze vykonávat v souladu se zákonem. Pokud obec Bašť uvádí, že je omezena vyhlášeným opatřením obecné povahy, pak soud se k těmto omezením dostatečně již vyjádřil shora, přičemž z odůvodnění opatření obecné povahy ani stanoviska krajské hygienické stanice neplyne, že by si této skutečnosti tyto úřady nebyly vědomi.
[174] V další části námitek obec Bašť namítá, že příslušné území nebylo řádně promítnuto do katastrální mapy, s touto námitkou se soud již vypořádal, proto odkazuje shora na její hodnocení. Soud uvádí, že z odůvodnění opatření obecné povahy nikde neplyne závěr odpůrce, že by existence letiště stála nad všemi ostatními zájmy, jak tento navrhovatel uvádí. Případné další hodnocení týkající se aplikace ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví je provedeno v té části tohoto rozsudku, která se týká důvodu pro zrušení opatření obecné povahy, totéž se týká námitek týkajících se dalšího rozvoje obcí z hlediska územního plánování.
[175] Obec Panenské Břežany v návrhu uplatňuje obdobné námitky, které již byly posouzeny shora (omezení právního režimu staveb, pokles hodnoty nemovitostí, rozvoj z hlediska územního plánování, namítaný nesprávný zákres území do mapy, nedodržení principu proporcionality).
[176] V dalších částech námitek pak obec Panenské Břežany nesouhlasí s posouzením svých námitek, kdy jejich povaha se částečně kryje s námitkami ostatních navrhovatelů – obcí, částečně podle názoru soudu uvádí své názory na důvody pro vydání napadeného opatření, které však nemají v jeho odůvodnění oporu (což v této části námitek většinou charakterizuje uvedením výrazně subjektivních slovních vyjádření typu „…čímž [odpůrce] opět dokázal, že OHP chápe…). Ohledně náhrady za omezení vlastníků soud odkazuje na námitku obce Bašť shora, přičemž při hodnocení možností vydání příslušného opatření obecné povahy tato skutečnost není určující sama o sobě pro hodnocení zákonných podmínek. Ohledně práva na samosprávu soud odkazuje na předchozí část odůvodnění, totéž je možné uvést i ohledně účelu ochranného pásma, hodnocení právního charakteru tohoto opatření, veřejného zájmu, aktuálnosti hlukového měření, neprojednání s úřadem územního plánování a vymezení úřadu, který by k takovému projednání měl být přizván.
[177] Obec Zlončice rovněž ve svých námitkách uplatňuje okolnosti, které již soud hodnotil u ostatních obcí – charakter hlukové ochrany, právní režim staveb v území, právo na samosprávu, další rozvoj obce, snížení hodnoty nemovitostí, zákres příslušného území do mapových podkladů, nesplnění požadavku proporcionality.
[178] Obec Zlončice dále uvádí, že mělo obdobné námitky jako obec Bašť, které soud vypořádal v odůvodnění shora.
[179] Obec Postřižín uvádí rovněž tytéž námitky, které již soud v předchozí části odůvodnění vypořádal, proto na ně odkazuje (zákres do mapových podkladů, požadavky proporcionality), námitky k návrhu opatření obecné povahy obec podle svých tvrzení nepodávala.
I3) Námitky dotčených vlastníků
[180] V poslední části návrhu nejprve obecně vznášejí navrhovatelé své námitky proti napadenému opatření, které dále podrobněji vymezují v další části návrhu a v jeho doplnění. Převážná část těchto námitek se obsahově kryje s námitkami, které soud již posuzoval, a proto na jejich posouzení obecně odkazuje.
[181] Tito navrhovatelé nejprve obecně uvádějí, že budou omezeni ve stavební činnosti, přičemž omezení se týká i staveb již stávajících, přičemž poukazují na právní režim podle ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví. Tato část námitek již byla soudem posouzena shora a soud tak na ni odkazuje.
[182] Navrhovatelé dále poukazují na skutečnost, že nucené omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, k čemuž odkazují na právní úpravu tohoto institutu i judikaturu soudů. Toto vymezení je velice obecné a podle názoru soudu o něm nemůže být sporu v obecné rovině; konkrétní působení příslušného institutu soud rozebral v předchozí části odůvodnění rozsudku, proto již obecně nebude tyto okolnosti znovu uvádět.
[183] Společnost Unifrost, s.r.o. a Agrimex Vestec, a.s., uvádějí, že jsou vlastníky pozemků a staveb v příslušném území, tato část je podle názoru soudu mezi účastníky nesporná a nemá charakter námitky, resp. nesouhlasu s napadeným opatřením obecné povahy. Konkrétně namítají, že nebyl zohledněn případný režim podle ust. § 31 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, že jejich investice do nemovitostí je snížena (když do nich investovali ještě dříve, než bylo letiště provozováno současných provozovatelem) a že na pozemcích bez souhlasu odpůrce nemohou umisťovat nové stavby. Tyto námitky se kryjí s námitkami, které již soud v předchozí části odůvodnění rozsudku posuzoval, proto na ně odkazuje. K námitce, která je nová, tedy snížení vložené investice do nemovitostí z důvodu omezení týkajícím se činností v ochranném pásmu soud uvádí, že podle jeho názoru samotná tato námitka není a nemůže být důvodem k tomu, aby příslušné ochranné pásmo nebylo vyhlášeno. Tyto otázky se přímo k vyhlášení pásma nevztahují a musí být případně řešeny v dalších právních řízeních – jak bylo již shora uvedeno, odpůrce je oprávněn příslušné ochranné pásmo vyhlásit, přičemž otázky spojené s případným tvrzeným snížením investic nejsou pro vyhlášení tohoto pásma podstatné. Pokud je tedy odpůrce přímo v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy nerozebíral, k žádnému porušení práva tohoto účastníka správního řízení nedošlo, neboť pro posouzení věci se nejedná o věc, která by byla podstatná pro rozhodnutí. Odpůrce v odůvodnění opatření obecné povahy několikrát příslušnou právní úpravu uvedl, z odůvodnění opatření je patrné, které skutečnosti vzal v úvahu při svém rozhodování, a pokud se jednotlivě u jednotlivých účastníků nevypořádal se skutečnostmi, které pro samotné posouzení věci nemají významu, žádného nezákonného postupu se nedopustil.
[184] x v podaném návrhu popsali své námitky s tím, že podle jejich názoru nebyly řádně vypořádány, neuvedli ale konkrétně, v čem spatřují konkrétní nezákonnost právního názoru, který uvedl odpůrce v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Tyto námitky se pak podle názoru soudu kryjí s námitkami, které již posuzovány byly a k nimž se soud konkrétně vyjadřoval (snížení hodnoty nemovitostí, právní režim podle ust. § 31 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, účel opatření obecné povahy, odkaz na právní názor ohledně možnosti vydání opatření obecné povahy, absence veřejného zájmu, netransparentnost výpočtů pro stanovení plošného rozsahu ochranného hlukového pásma, nezohlednění stávajících zdrojů hluku, reverzního brzdění, nesouhlas se zásadami územního rozvoje). Soud se obsahově ke všem těmto námitkám již vyjadřoval, proto na ně odkazuje, rovněž totéž je možné uvést o odůvodnění opatření obecné povahy, které rovněž tyto námitky vypořádalo. Vzhledem k tomu, že tito navrhovatelé konkrétně neuvádějí, v čem takové vypořádání považují za nezákonné, soud k takto obecným námitkám nemůže zaujmout konkrétnější stanovisko.
[185] Ostatní účastníci řízení v návrhu ze dne 28. listopadu 2016 žádné konkrétní důvody nesouhlasu s opatřením obecné povahy neuvádějí, pouze konstatují skutečnost, že jsou vlastníky příslušných nemovitostí (tato skutečnost je mezi účastníky nesporná) a odkazují na další podání.
[186] V dalším podání ze dne 5. prosince 2016 tito účastníci svůj návrh dále doplňují, přičemž soud uvádí, že tyto námitky nepovažuje buď za důvodné, nebo je již posoudil shora v odůvodnění tohoto rozsudku.
[187] Společnost Unifrost, s.r.o. a Agrimex Vestec, a.s., dále uvádějí, že jsou vlastníky nemovitostí na dotčeném území (o čemž není mezi účastníky sporu), že tyto pozemky a stavby tvoří jeden funkční celek – podnikatelský výrobní areál, a že vyhlášení ochranného hlukového pásma ohrožuje jejich aktivity, když mj. na dosud nezastavěných pozemcích nemohou bez souhlasu odpůrce zřizovat stavby, a že do areálu investovali značné finanční prostředky, když jej nabyly ještě před změnou provozovatele letiště. Podle názoru soudu tuto část námitek již posoudil shora u konkrétních námitek jednotlivých obcí, proto na ně soud odkazuje; totéž je možné uvést o námitce, že návrh opatření obecné povahy nebyl projednán se stavebním úřadem – Městským úřadem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Pokud navrhovatelé uvádějí, že existence letiště ještě neznamená, že je dán veřejný zájem na maximalizaci jeho užívání a že zřizování ochranného pásma není řízení o žádosti provozovatele letiště, pak soud uvádí, že nic takového v opatření obecné povahy ani jeho odůvodnění uvedeno není. Pokud v odůvodnění je hodnocen letový provoz, jedná se o zcela zjevně o obecná konstatování o zvyšování leteckého provozu, které plynou z příslušných podkladů. Okolnost, že dané správní řízení není řízením o žádosti, je podle názoru soudu zcela zjevná a z napadeného opatření nijak neplyne, že by v tomto případě bylo postupováno jako v řízení o žádosti. Námitky týkající se zákresu příslušného území do mapových podkladů a neaktuálnost právních vztahů a určení a vymezení jednotlivých parcelních čísel, pak soud k této námitce se již vyjadřoval výše.
[188] x v doplnění návrhu uvádějí, že vyhlášení opatření obecné povahy je omezuje, kdy jsou jejich pozemky a stavby znehodnoceny. Podle názoru soudu v takto obecné rovině nic takového z vyhlášeného opatření obecné povahy neplyne; k části námitek, že opatření reguluje všechny činnosti, tedy i případné změny rodinného domu (nebo jeho přístavby, nástavby apod.), pak soud uvádí, že hodnocení této námitky považuje prozatím za předčasné, neboť to je důvod pro zrušení opatření obecné povahy, aby tyto okolnosti posoudil příslušný úřad územního plánování, což se zatím nestalo. K námitkám, že není možné užívat pozemek nezemědělským způsobem a že zde nelze provádět jiné činnosti nevyžadující ochranu před hlukem soud uvádí, že nic takového z opatření obecné povahy neplyne. Jak již bylo uvedeno shora u námitek předchozích navrhovatelů, příslušné letiště je na tomto místě umístěno poměrně dlouhou dobu a jako takové tak může být provozováno, a to bez ohledu na skutečnost, zda je příslušné ochranné hlukové pásmo vyhlášeno opatřením obecné povahy, či nikoliv. Samotné opatření obecné povahy na charakteru této letecké stavby nic nemění, stejně jako na jejím umístění v území. Další námitky soud již posuzoval výše (postup podle ust. § 31 zákona o ochraně veřejného zdraví, otázku funkční příslušnosti úřadu územního plánování, vložené investice do nemovitostí, namítané nedostatečné vyjádření krajské hygienické stanice, námitky poukazující na to, že dané správní řízení není řízením o žádosti, zvolení příslušné izofony, zákres příslušného území do mapových podkladů).
[189] Navrhovatelé x rovněž uvádějí námitky, které již byly posouzeny, a soud tak při jejich hodnocení odkazuje na předchozí části odůvodnění tohoto rozsudku (poukaz na výkon činností pouze se souhlasem odpůrce, případná změna užívání nemovitostí nebo jejich odstranění, funkční příslušnost úřadu územního plánování, soulad objektu navrhovatelů s územním plánem, provoz letiště a povaha správního řízení jako řízení z moci úřední, námitky proti stanovisku krajské hygienické stanice, zvolení příslušné izofony, zákres území do mapových podkladů a skutečnost, že opatření protíná parcelní číslo katastrální mapy, zásah do vlastnického práva).
[190] Navrhovatelé x uvádějí námitky, které se obsahově shodují s již hodnocenými námitkami ostatních navrhovatelů, soud tak na hodnocení těchto námitek odkazuje (povaha činností, které mohou být v příslušném území prováděny pouze se souhlasem odpůrce, užívání pozemků, aplikace zákona o ochraně veřejného zdraví, funkční příslušnost úřadu územního plánování, investice do nemovitostí, stanovisko krajské hygienické stanice, zvolení příslušné izofony, zákres území do mapových podkladů a skutečnost, že hranice území protíná parcelní čísla podle katastrální mapy, zásah do vlastnického práva).
[191] Navrhovatel x uvádí obsahově námitky, které soud již shora posuzoval (omezení vlastnického práva, povaha činností, které vyžadují souhlas odpůrce, případná změna užívání stavby nebo její odstranění, funkční příslušnost úřadu územního rozvoje, investice do nemovitostí, stanovisko krajské hygienické stanice, zvolená hodnota izofony, zásah do vlastnického práva).
[192] Navrhovatelka x pak rovněž uvádí námitky, k nimž se soud již vyjadřoval, proto odkazuje shora na odůvodnění tohoto rozsudku (další činnosti v příslušném území omezené na vydání souhlasu odpůrce, užívání pozemků nezemědělským způsobem, změna užívání nebo možnost nařízení odstranění stavby, funkční příslušnost úřadu územního plánování, princip proporcionality, vyjádření krajské hygienické stanice, povaha řízení jako řízení nikoliv o žádosti, zvolená hodnota izofony, zákres do mapových podkladů, zásah do vlastnických práv). V části námitek, kde navrhovatelka uvádí, že v blízkosti jejích nemovitostí probíhá dálnice D8 jako stávající zdroj hluku, takže vyhlášení ochranného hlukového pásma z tohoto důvodu již nemá význam, pak soud uvádí, že podle jeho názoru tato okolnost není sama o sobě pro vyhlášení opatření obecné povahy významná, neboť to vychází z toho, že posuzuje hlukovou zátěž ze zdroje hluku, který tímto opatřením vymezuje, a tím je provoz letiště.
J) Námitky zúčastněných osob
[193] Námitky, které v soudním řízení uplatňovaly osoby zúčastněné na řízení, se kryjí s těmi, které uváděli navrhovatelé, proto soud při jejich vypořádání odkazuje na předešlou část odůvodnění rozsudku.
K) Náklady řízení
[194] Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že ve věci byli úspěšní žalovaní, kteří jsou zastoupeni advokátem, soud jim přiznal tuto náhradu, kterou tvoří odměna za zastupování advokátem u 15 navrhovatelů, snížená o 20% za celkem 3 úkony právní služby po 3.100,- Kč a 3 režijní paušály po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis návrhu, účast u ústního jednání). Dále soud přiznal navrhovatelům náklady na zaplacený soudní poplatek. Rozpis nákladů řízení je následující: odměna - 3100 Kč x 45, snížená o 20%, režijní paušál - 300 Kč x 45, soudní poplatek - 75000 Kč, celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH : 200100 Kč.
[195] O náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 3 s.ř.s., neboť soud jim žádnou povinnost neukládal, proto jim tyto náklady nemohly vzniknout.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 16. února 2017
JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Zuzana Lazecká