128. Žalovaný se dle žalobkyně nevypořádal s odkazy žalobkyně na praxi žalovaného, který v obdobných případech jednoslovných označení tvořených dvěma prvky (SKYNET, SKYTEC) dovodil, že si spotřebitel označení na dva prvky rozdělí. Přitom nelze mezi předmětnými případy shledat odlišné okolnosti, které by takové postup odůvodňovaly, když se jednalo o označení přihlášená pro shodný nebo překrývající se okruh výrobků a služeb, a tedy potažmo shodnou skupinu relevantní cílové veřejnosti.
129. Žalobkyně označila za vadné posouzení otázky existence zvýšené rozlišovací způsobilosti v napadeném a potažmo i v prvostupňovém rozhodnutí. Dle žalobkyně je to obeznámenost určité části veřejnosti s existencí určité ochranné známky, která zvyšuje její rozlišovací způsobilost nad její inherentní úroveň. Žalobkyně trvá na tom, že je třeba existenci zvýšené rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky zkoumat na území, na němž je chráněna s tím, že ve vztahu k území, kde je mladší označení přihlášeno, postačí, je-li starší ochranná známka známa takové části veřejnosti, která není z obchodního hlediska zanedbatelná.
130. Žalobkyně namítla, že hodnocení podobnosti označení i navazující odmítnutí zohlednění dalších faktorů správními orgány bylo nezákonné. I pokud by hodnocení podobnosti bylo správné, celkové posouzení existence pravděpodobnosti záměny by bylo vadné. Platilo-li by, že srovnávané ochranné známky SKY jsou podobné napadenému označení v nízkém stupni, správní orgány měly provést komplexní zhodnocení existence pravděpodobnosti záměny na základě všech faktorů, zejména byly povinny zohlednit tzv. kompenzační princip. Měly také vzít v úvahu rozlišovací způsobilost starších ochranných známek.
131. Žalobkyně se ohradila proti výtkám žalovaného, že snad neuváděla konkrétní skutečnosti, z nichž existenci dobrého jména svých ochranných známek vyvozuje, když se správního spisu jasně vyplývá, že žalobkyně konkrétní skutkové okolnosti uváděla.
132. K existenci spojení žalobkyně poukázala na článek „Skylink - společná značka pro český a slovenský trh“ ze dne 24. 9. 2008, dle něhož poskytování služeb pod označením Skylink v České republice započalo až po podání přihlášky.
133. Žalobkyně odmítla závěr, podle něhož by užívání mladšího označení, když samotná registrace a užívání jako takové jsou předmětem sporu s vlastníkem starší ochranné známky, mohlo svoji dlouhodobostí a obchodním úspěchem negovat ochranu práv vlastníka starších ochranných známek, a to o to méně v situaci, kdy užívání, o něž se argumentace žalovaného opírá, započalo až po datu rozhodném pro posouzení návrhu na prohlášení neplatnosti tj. po datu podání přihlášky napadené ochranné známky.
134. Žalobkyně tedy shrnula, že trvá na tom, že správní orgány obou stupňů provedly neúplné a nesprávné zhodnocení navrhovatelem předložených důkazů, a z důkazů, které hodnotily, vyvodily omezená skutková zjištění, v důsledku čehož nesprávně posoudily otázku existence a intenzity dobrého jména ochranných známek žalobkyně a existence spojení ve smyslu judikatury SDEU, když zejména neoprávněně zohlednily údajné postavení vlastníka napadeného označení na trhu, ignorovaly shodu a vysokou podobnost relevantních výrobků a služeb, zohlednily nesprávně vyhodnocený stupeň podobnosti označení a nesprávné dříve učiněné závěry ohledně rozsahu a intenzity dobrého jména ochranných známek „SKY“. V důsledku uvedených pochybení správní orgány vůbec nehodnotily, zda může dojít k žalobkyní v návrhu a v dalších podáních vymezeným typům újmy na rozlišovací způsobilosti a dobrém jménu jeho starších ochranných známek.
135. Žalobkyně v dalším vyjádření informovala o vývoji v v související věci na Slovensku, že jde-li o rozhodnutí ve věci ochranné známky č. zápisu 219368, to je již pravomocné a konečné. Rozhodnutí ÚPV SR ve věci ochranné známky č. zápisu 235244 bylo na základě žaloby vlastníka ochranných známek předmětem soudního přezkumu, kdy Krajský soud v Banské Bystrici ve svém rozsudku ze dne 10. 9. 2020 shledal, že mezi stranami není sporná existence dobrého jména starších ochranných známek řady SKY (včetně např. OZ EU č. 6970992 „SKY“) na území Evropské unie, avšak mezi stranami zůstala sporná otázka, zda na území Slovenské republiky jsou předmětné ochranné známky namítajícího známy části spotřebitelské veřejnosti, která není z obchodního hlediska zanedbatelná. Při přezkoumání vypořádání této otázky soud shledal, že zjištění skutkového stavu učiněná předsedou ÚPV SR neobstojí z hlediska požadavků na provádění a hodnocení důkazů, a proto rozhodnutí ÚPV SR zrušil a vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž jej zavázal provést řádné hodnocení navrhovatelem předložených důkazů.
136. Jde-li o otázku pravděpodobnosti záměny, žalobkyně vytkla žalovanému nesprávné posouzení zejména stupně podobnosti namítaných označení a napadené ochranné známky a nesprávného hodnocení existence zvýšené rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek.
137. K závěru o nedostatku zvýšené rozlišovací způsobilosti žalovaný dospěl nejen na základě neúplných skutkových zjištění, avšak též na podkladě nesprávného výkladu pojmu rozlišovací způsobilost. Rozlišovací způsobilost ochranné známky je dle žalobkyně třeba považovat za „zvýšenou“, je-li jakkoli zvýšena nad výchozí úroveň. Jakkoli jsou rozhodné faktory pro posuzování existence zvýšené rozlišovací způsobilosti shodné jako v případě posuzování existence dobrého jména, konstatování existence dobrého jména vyžaduje překročení určitého prahu známosti na straně veřejnosti, práh pro shledání zvýšené rozlišovací způsobilosti je nižší. Zvýšená rozlišovací způsobilost je vše, co jde nad rámec vnitřní rozlišovací způsobilosti. Dospěl-li tedy žalovaný k závěru, že ochranné známky žalobkyně jsou známy z důvodu svého užívání nezanedbatelné části relevantní spotřebitelské veřejnosti v České republice, měl shledat, že ochranné známky žalobkyně se těší zvýšené rozlišovací způsobilosti. Dle žalobkyně správní orgány vyložily pojem zvýšené rozlišovací způsobilosti nesprávně i z hlediska teritoriálního, neboť měly zohlednit zvýšení rozlišovací způsobilosti ve vztahu k celé Evropské unii. Vzhledem k podobnosti označení a shodnosti je tedy i na podkladě kusých skutkových zjištění správních orgánů zřejmé, že závěr o neexistenci pravděpodobnosti záměny byl nesprávný.
138. Žalobkyně závěrem navrhla, aby soud zopakoval, resp. doplnil či provedl důkaz listinami uvedenými v žalobě: důkaz listinami, které žalobkyně v řízení o návrhu navrhla provést k prokázání tvrzení o existenci a užívání označení náležejících do známkové řady žalobkyně; důkaz listinami k prokázání tvrzení týkajících se teritoriálního rozsahu, délky a intenzity užívání ochranných známek žalobkyně v zemích Evropské unie, tržního postavení a pověsti žalobkyně a povědomí o ochranných známkách žalobkyně na trhu. Provedením navrhovaných důkazů bude dle žalobkyně zjištěno, že skutkové závěry správních orgánů jsou v rozporu s obsahem spisu a že osoba zúčastněná na řízení sama uveřejnila informaci o tom, že služba pod označením Skylink je provozována v České republice až od 1. 10. 2008, tj. až téměř tři měsíce po podání přihlášky.
VI. Jednání před soudem
139. Městský soud v Praze při jednání před soudem spojil projednání žalob žalobkyně vedených pod sp. zn. 9A 45/2020 a 9A 46/2020 ke společnému řízení a rozhodnutí a s ohledem na doložené právní nástupnictví rozhodl, že nadle bude na straně osoby zúčastněné na řízení jednat se společností Canal+ Luxembourg S.ȧ.r.l.
140. Zástupkyně žalobkyně při jednání před soudem upozornila na to, že vypořádání námitek žalobkyně ve správním řízení se vymyká standardní kvalitě vypořádání rozkladových námitek, žalovaný vytýká žalobkyni nedostatky tvrzení, což vede až k absurdní arguentační diskusi. Zdůraznila klíčové faktory dvou důvodů návrhů na prohlášení neplatnosti napadených ochranných známek, spočívajících v posuzování pravděpodobnosti záměny a v posuzování zásahu do dobrého jména namítaných ochranných známek.
141. K důvodu existence pravděpodobnosti záměny namítala shodně jako v podané žalobě přehlížení slovního prvku „link“ v rozporu s judikaturou SDEU, poukázala na shodnost a podobnost výrobků a služeb, k nimž se posuzované ochranné známky vztahují a na zvýšenou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek s tím, že u ní nelze pomíjet unitární charkater a vázat ji jen na území České republiky, přičemž skutková zjištění o této způsobilosti byla také prokázána přímo i na území České republiky. K tomuto důvodu žalobkyně vytýká i neposouzení známkové řady v užívání jednotlivých označení a v zásadním aspektu, že společným prvkem je slovní prvek SKY a není jím žádné grafické ztvárnění.
142. K důvodu neplatnosti spočívajícím v zásahu do dobrého jména zástupkyně žalobkyně poukázala na nesprávně vyvozené závěry správních orgánů o intenzitě dobrého jména napadených ochranných známek v rozporu s evropskými úřady, které tuto intenzitu shledaly jako kolosální a notorickou a i v rozporu s rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví z r. 2014. Vytýkala nesprávné vyhodnocení finančních údajů ohledně investování do ochranných známek, přičemž o faktory intenzity dobrého jména považovala za výchozí při posuzování existence spojení a vyhodnocení ve smyslu rozsudku SDEU Intel. Namítala nerovnost v hodnocení důkazů a přihlédnutí k tržnímu postavení Skylink až několik měsíců po podání přihlášek napadených ochranných známek, tyto důkazy neměly být poosuzovány.
143. Zástupkyně žalovaného přisvědčila tomu, že rozhodnutí vydáná ve věci se vymykala standardu rozhodování žalovaného, ovšem z hlediska rozsahu argumentů a důkazního materiálu, k nimž žalovaný vypořádával námitky rozkladů a v nich na ně reagoval. K namítaných klíčovým argumentům poukázala na jejich vypořádání vlastním posouzením žalovaného, nadto v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z hlediska vizuálního i sémantického vnímání ochranných známek a pokud jde o hodnocení povahy slovního prvku „link“a jeho mnohovýznamovosti, tedy nikoliv potřeby jej vyčleňovat, přičemž poukázala na to, že zásada argumentovaná žalobkyní odkazem na rozhodnutí Tribunálu ve věcech prvku na počátku označení, neplatí ve všech případech, záleží na popisnosti zbylého prvku. K výčtu výrobků a služeb, k nimž se ochranné známky vztahují, v oblasti telekomunikací a televizního vysílání poukázala na to, že toto bylo posuzováno v souladu s mezinárodním tříděním, nelze konfrontovat každou ochrannou známku s každým produktem zvlášť.
144. Ke zvýšené rozličovací způsobilosti zástupkyně žalovaného zdůraznila, že jde o aspekt, který je posuzován z hlediska k pravděpodobnosti záměny na území státu, kde dochází ke kolizi známek, a proto je třeba tuto způsobilost pohlížet z pohledu české spotřebitelské veřejnosti. Argument rozsudkem Tribunálu „Iron & Smith“ se týká jiného důvodu neplatnosti – zásahu do ochranné znáky s dobrým jménem. Ale i tam je vlastně požadavek na to, aby kromě dobrého jména na území EU, si spotřebiteská veřejnost na daném území dala označení do souvislosti. K námitce skutkových zjištění vyvozených z důkazů zástupkyně žalovaného uvedla, že důkazy jsou posouzeny velmi detailně, odkázala na vyčerpávající posuzování důkazních materiálů. Poukázala na to, že množství těchto materiálů i vyplývajících z internetových zpráv leckdy neumožňovaly, aby žalovaný sám vyhledával důkazy a souvislosti, pokud to neudělala sama žalobkyně. Proto k některým důkazům nepřihlédl, nebo přihlédl podpůrně, jestliže neshledal přesnost průkazu tvrzení. Ke známkové řadě poukázala na rozhodnutí Tribunálu ve věci Bain Bridge a zopakovala znaky potřebné k vymezení, že jde o známkovou řadu. Nadto přítomnost namítaných ochranných známek tvořících dle žalobkyně známkovou řadu nebyla na území České republiky zjištěna. Poukázala na rozdíl mezi grafikou napadených ochranných známek a namítaných známek známkové řady a uvedla, že napadené ochranné známky do této koncepce nezapadají.
145. K argumentaci ohledně posouzení průměrného spotřebitele zástupkyně žalovaného uvedla, že v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu žalovaný usoudil na zvýšenou pozornost průměrného spotřebitele vzhledem k výrobkům a službám technického rázu. K intenzitě dobrého jména žalovaný revidoval závěry Úřadu o posouzení dobrého jména s dosahem na území celé Evropské unie, to však nikterak nepřivodilo změnu s ohledem na posouzení důkazů. Analýza publicity zn. „SKY“ ve vztahu k českému prostředí se týká vesměs odkazů na informační zdroje SKY News a Sky Sports byla vzata podpůrně, kdy zmínka o informačním zdroji nemá takovou relevanci jako zpráva sama. Přesto k analýze žalovaný přihlížel a zjistil o určitou obeznámenost značek „ SKY“ a „SKY NEWS“ na území České republiky.
146. Dle žalovaného existenci spojení je třeba řešit ve vztahu k území České republiky Na základě relevantních faktorů – velmi nízkého stupně podobnosti výrobků a služeb a průměrné rozlišovací způsobilosti. K tržnímu postavení žalovaný nemohl pominout aspekt postavení platformy Skylink. Poukaz na rozsudky Tribunály jsou závazné z hlediska obecných závěrů, avšak otázku dobrého jména je třeba posuzovat vždy znovu v tom kterém řízení s ohledem na časové souvislosti. Z pohledu i rozsudku ve věci Iron & Smith hraje roli vztah k České republice i u známky s dobrým jménem.
147. Zástupkyně osoby zúčastněné na řízení uvedla, že souhlasí s posouzením všech rozhodovaných aspektů Ve vztahu k dobrému jménu poukázala i na rozhodování Úřadu průmyslového vlastnictví s tím, že rozlišovací způsobilost je třeba zkoumat ve vztahu k relevantní veřejnosti a i u posuzování dobrého jména je třeba vycházet z toho, že podstatná část relevantní veřejnosti tyto ochranné známky zná.
148. K návrhům důkazů žalobkyně uvedla, že jde o listinné důkazy, které jsou založeny ve spise, avšak k nesrovnalostem údajů mezi žalobkyní a žalovaném je dle žalobkyně vhdné učinit dokazování přímo. Zástupkyně žalovaného se vyjadřovala k rozdílům ve věcech ochranných známek SKYNET a SKYTEC a poukázala na to, že tyto rozdíly shledal i Nejvyšší správní soud a jsou zjistitelné z rozhodování žalovaného.
149. Soud při jednání rozhodl , že nebude provádět opakované dokazování listinami obsaženými ve správním spise z důvodu nadbytečnosti a hospodárnosti řízení.
150. V závěrečných návrzích se žalobkyně vrátila k otázce rozdělování jednotlivých prvků označení a nejasnosti v přístupu k tomuto posuzování. Uvedla, že v rozhodnutí chybí hodnocení stupně podobnosti k výrobkům a službám a dopadu tohoto hodnocení na pravděpodobnost záměny. Žalobkyně poukázala na neshody v náhledu na rozlišovací způsobilost ochranných známek, navypořádání důkazů žalobkyně, které nebylo provedeno ve vzájemné souvislosti a oproti tomu je nesystematicky od sebe oddělil. Žalovaný ignoroval odborná stanoviska a to, že NEWTON MEDIA a.s. analyzovala zn. „SKY“ ohledně publicity zprostředkované v televizním vysílání a na webových stránkách na území České republiky.
151. Zástupkyně žalovaného v závěrečném návrhu uvedla, že rozsudek Nejvyššího správního soudu byl vztažen ke všem aspektům poravděpodobnosti záměny. Shoda výrobků a služeb byla zohledněna, s ohledem na nízký stupeň podobnosti a zvýšenou pozornost průměrného spotřebitele žalovaný dospěl k neexistenci pravděpodobnosti záměny. Žalovaný se ohrazuje, že by důkazy nezhodnotil ve vzájemném kontextu s důkazy předloženými i osobou zúčastněnou na řízení. K posouzení rozlišovací způsobilosti uvedla, že jde o faktor, který se váže na posouzení pravděpodobnosti záměny, a proto se musí vztahovat k českému spotřebiteli na území České republiky a s tímto aspektem žalovaný pracoval. Určité povědomí o dobrém jménu namítaných ochranných známek zde jistě bylo, žalobkyně však nebyla nijak zásadně orientována na český trh, doklad Astra o známosti označení žalobkyně na území České republiky pochází z r. 2013. Vědomí českých občanů nabyté při cestování do zahraničí bylo shledáno jako příliš zprostředkované a málo relevantní.
VII. Posouzení věci městským soudem
152. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních tvrzení o vadách řízení a nezákonností vyplývajících z nesprávného skutkového a právního posouzení věci.
153. Žaloba není důvodná.
154. Městský soud v souzené věci před vypořádáním procesních i věcných námitek především uvozuje podstatné skutečnosti, které měly vliv na posouzení žalobních tvrzení a vytvořily rámec přezkumu zákonnosti napadených rozhodnutí.
155. První podstatnou skutečností je povaha předmětu řízení. Soud v dané věci přezkoumává rozhodnutí, která byla vydána v řízení o neplatnosti ochranných známek jiného subjektu – osoby zúčastněné na řízení, již zapsaných dne 23.6.2010 s právem přednosti (ke dni přihlášky) dne 10.7.2008. To za situace, která je druhou podstatnou skutečností, totiž že o přihlášce napadených ochranných známek bylo před Úřadem vedeno námitkové řízení podle § 7 zákona o ochranných známkách, a to přímo k námitkám žalobkyně proti jejich zápisu do rejstříku ochranných známek. Námitkové řízení bylo předmětem přezkumu Městským soudem v Praze pod sp. zn. 9A 175/2010-177 a poté ke kasační stížnosti žalobkyně z hlediska námitkového důvodu dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách před Nejvyšším správním soudem pod č.j. 10As 100/2014-120. Jak Úřad, tak se i oba správní soudy zabývaly námitkami žalobkyně proti zápisu napadených ochranných známek z důvodu tvrzené pravděpodobnosti záměny s žalobkyní namítanými staršími ochrannými známkami Společenství, a to těmi, které všechny obsahovaly prvek SKY. Ačkoliv námitkové řízení tehdy nebylo vedeno v rozsahu všech nyní žalobkyní uplatňovaných starších ochranných známek, shodným rysem porovnatelnosti označení v námitkovém řízení a nyní v řízení o neplatnosti zápisu bylo, že tehdy všechny namítané ochranné známky buď obsahovaly jen slovní prvek SKY (povětšině v odlišném grafickém zpracování slovního prvku a to na jediné pozici nebo obsahovaly tento prvek na počátku s doplněním dalšího prvku ( „SKY ONE“, „SKY PLUS“….). Uvedené soud zmiňuje proto, že jak v námitkovém řízení, tak i v nyní přezkoumávaném řízení o neplatnosti zápisu napadených ochranných známek tkvělo těžiště žalobních námitek v uplatnění existence pravděpodobnosti záměny v koncentraci na posouzení pozice a vjemu prvku SKY v kolidujících si ochranných známkách. To je pro obě řízení společné a současně výchozí, zejména pro posouzení důvodnosti procesních námitek žalobkyně, v nichž žalobkyně nepovažuje výsledky předchozího námitkového řízení za závazné, dovolává se nerovného zacházení v přístupu k dokazování a k podkladům předloženým oběma účastníky řízení, s čímž souvisí i požadavek žalobkyně na nařízení jednání, za účelem vyjasnění všech skutkových tvrzení tak, aby je správní orgány nepominuly a věnovaly jim pozornost (body II B., III. B. a C žaloby).
156. Povaha řízení, kde předmětem nejsou námitky proti zápisu označení do rejstříku ochranných známek a konstitutivní založení známkoprávní ochrany, ale je jím řízení, v němž mají být již zapsané známky prohlášeny za neplatné (zde od počátku), a tím nastoluje možné odnětí práva již ustaveného, realizovaného a spojeného s právními účinky, jichž vlastník doposud využíval v souladu s právem, vyvolává logicky a zejména právně poněkud jiný přístup k prokazování skutečností rozhodných pro hodnocení zápisu ochranných známek. Ten se projevuje v jiných principech dokazování, v rozložení důkazního břemene a důrazu na prokázání nezákonnosti zápisu ze strany navrhovatele. Řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky je postaveno na dispoziční zásadě, přísně ovládající tento typ řízení, tj. na tom, že je to navrhovatel neplatnosti, kdo předestírá konkrétní důvody a důkazy, pro které považuje zápis ochranné známky za nezákonný. Charakter předmětného řízení jako řízení návrhového a dále spočívající i v tom, že napadená ochranná známka již byla zapsána, a tudíž jejímu přihlašovateli již vzniklo vlastnické právo k ochranné známce, které by mu nyní, z podnětu podaného návrhu, mělo být odňato, kladlo nároky na prokázání, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu s požadavky zákona na žalobkyni. To za situace, kdy Úřad a ani Městský soud v Praze a zejména Nejvyšší správní soud v přezkumu námitkového řízení neshledaly důvody k tomu, aby napadené ochranné známky nebyly zapsány a učinily tak shodně v prvotně významném námitkovém důvodu podobnosti, a to ve styčných faktorech posouzení z hlediska (ne)existence pravděpodobnosti záměny v relevanním místě a čase. Soud samozřejmě a v souladu se zákonem nepomíjí to, že neplatnost zápisu napadených ochranných známek v této věci může být posouzena dále i z jiných důvodů a hledisek, jak žalobkyně v námitce nezávaznosti závěrů námitkového řízení naznačuje, musí však jít o faktory natolik relevantní a skutkově a právně průkazné, že by eliminovaly nebo převážily závěry pravomocných rozsudků správních soudů o nezaměnitelnosti porovnávaných ochranných známek.
157. Projev dispoziční zásady obsahovalo ust. § 34 odst. 1 zákona o ochranných známkách ve znění do 31.12.2018, podle kterého návrh na zrušení ochranné známky nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou se podává písemně a musí být odůvodněn a doložen důkazy. To znamená, že Úřad rozhoduje na základě důkazů předložených (navržených) účastníky řízení. Důkazní břemeno ohledně prokázání tvrzení uplatněných v návrhu leží podle § 34 odst. 1 zákona o ochranných známkách výlučně na navrhovateli a nikoliv na správním orgánu.
158. V souvislosti s uvedeným městský soud relativizuje žalobní tvrzení o nezávaznosti námitkového řízení tak, aby tato tvrzení mohla být správně posouzena, a to i z hlediska žalobou namítané judikatury Soudního dvora Evropské unie. K této žalobní námitce lze obecně z procesního hlediska přisvědčit tomu, že výsledky námitkového řízení skutečně nejsou pro jiné řízení o neplatnosti ochranných známek závazné, neboť zákon o ochranných známkách bezesporu umožňuje zneplatnit ochrannou známku, která úspěšně prošla námitkovým řízením. Nicméně jistě závazné pro Úřad byly v této věci závěry správních soudů vyvěrající z přezkumu námitkového řízení o tom, že mezi napadenými a namítanými ochrannými známkami, a to všemi, pokud jsou uvozeny slovním prvkem SKY nebyla prokázána existence záměny. To je z hlediska důvodu neplatnosti spočívajícím v pravděpodobnosti existence záměny dle § 7 odst. 1 písm. a), nyní písm. b) zákona ke dni přihlášky ochranných známek závěr závazný, vyvozený právě ke dni přihlášky ochranných známek, přičemž městský soud ani v žalobkyní namítané judikatuře SDEU nenalezl důvod, aby tento závěr k uvedenému důvodu namítané neplatnosti napadených ochranných známek překročil.
159. Takový důvod nevyplývá ze žalobních odkazů na rozhodnutí SDEU, týkajících se vztahu námitkového řízení a řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky. Žalobkyní odkazovaná judikatura, zejména rozsudek Tribunálu ze dne 14.10.2009 ve věci T-140/08 Ferrero SpA v. OHIM sice vycházel z teze OHIM, že byl-li skutkový základ sporu podstatně změněn, není rozhodující orgán výsledky námitkového řízení vázán, nicméně uvedl, že tato teze vychází ze zásady legality, když rozhodující orgán nemůže být vázán předchozí zjištěnou nesprávností a je zapotřebí zkoumat relevanci již provedených posouzení a závěrů v námitkovém řízení. To zavazuje rozhodující orgán učinit samostatný a úplný přezkum meritu sporu, tudíž nejde o překážku věci rozsouzené. Rozhodnutí Tribunálu vyslovilo, že zásada překážky věci rozsouzené vyžaduje, aby nebyla zpochybněna konečná povaha soudního rozhodnutí a poukázalo na to, že tato zásada se neuplatní ve vztahu mezi konečným rozhodnutím o námitce a návrhem na prohlášení neplatnosti, neboťjednak řízení před OHIM má povahu správní a nikoli soudní, a jednak příslušné nařízení nestanovilo v tomto směru žádné pravidlo. K faktu, že v řízení o neplatnosti ochranné známky nelze pominout zjištění učiněná v námitkovém řízení o témže předmětu týchž účastníků za podmínky, že tato zjištění nebo posouzené skuečnosti nejsou dotčeny novými skutkovými poznatky, novými důkazy nebo novými důvody je dle Tribunálu vyjádřením judikatury, podle níž předchozí rozhodovací praxe OHIM představuje skutečnost, která může být zohledněna při posouzení platnosti zápisu.
160. V souzené věci předchozí rozhodovací praxi představují nejen standardní dvojinstanční rozhodnutí Úřadu ve správním řízení, ale i „dvojinstanční“ rozhodnutí soudů v přezkumném řízení soudním, která k námitkovému důvodu dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona dala shodnou odpověď na námitku existence pravděpodobnosti záměny kolidujících si označení tak, že v případě zapisovaného označení „Skylink“ a namítaných starších ochranných známek žalobkyně, doplněného grafickým prvkem a s ohledem na zvýšenou pozornost průměrného spotřebitele při nákupu předmětných výrobků a služeb není z hlediska jednotlivých posuzovaných faktorů záměny a současně i z hlediska celkového dojmu toto označení způsobilé založit zaměnitelnou podobnost.
161. Městský soud neopomíjí v této věci žalobkyní tvrzené odlišnosti od námitkového řízení, v části týkající se posuzování pravděpodobnosti záměny je však v novém řízení o neplatnosti ochranných známek nepovažuje za skutečnosti, které by nebyly zváženy v námitkovém řízení a nadto, že by ve smyslu zmíněné judikatury Tribunálu byly zjištěny nesprávně a z tohoto důvodu by bylo nezbytné je podrobit korekci.
162. Pokud žalobkyně namítá, že v námitkovém řízení nebylo posouzeno vnímání jednotlivých prvků napadených ochranných známek spotřebiteli, zejména vnímání slova „link“, nemá toto oporu v námitkových rozhodnutích. Úřad i správní soudy se slovním prvkem „link“ ve svých rozhodnutích zabývaly, a to ve vztahu k námitce dominance prvku „SKY“, když se musely vypořádat s tvrzením žalobkyně o popisnosti prvku „link“. Učinil tak žalovaný i městský soud a zejména Nejvyšší správní soud, který k postavení slovního prvku „link“ shledal jasně definovatelný význam a výraznou vizuální, fonetickou i významovou rozdílnost ve vztahu k neshodným částem označení, jakými jsou slovní prveku „SKY“ nebo další doplňující prvky „ONE“ či „PLUS“. Nejvyšší správní soud dovodil, že slovní prvek „link“ je třeba posuzovat jako konkrétní slovo, ale vždy v určité konotaci, v určitém kontextu, a byl-li spojen s prvkem „Sky“ v označení „Skylink“, pak se jeho popisnost, dle žalobkyně spojená s moderními technologiemi, počítači a telekomunikacemi relativizuje, což Nejvyšší správní soud demonstroval na příkladech, kdy prvek „link“ může existovat ve spojení, která s uvedenou oblastí nemusí mít nic společného. Dovodil, že slovní prvky „Sky“ a „link“ ve vztahu k předmětným výrobkům a službám postrádají zřejmý význam a jde tedy o prvky fantazijní, které mají běžnou rozlišovací schopnost a není možné mezi nimi dovodit vztah prvku dominantního a druhotného. Posouzením jednotlivých prvků kolidujících si označení včetně slovního prvku „link“ se tedy námitkové řízení zabývalo a výsledky tohoto řízení prošlé několikerým přezkumem nemůže jako nesprávné zvrátit to, že až v řízení o neplatnosti napadených ochranných známek je žalobkyní přidáván argument vycházející z průzkumu Aisa s.r.o. označeného názvem „Asociace se slovem „link“. V prvé řadě je tento průzkum koncentrován jedině na slovo „link“ bez dalšího a bez spojení či souvislosti s jiným prvkem, nadto aby se tak dělo ve fantazijním složení, podruhé se průzkum svými otázkami zaměřil na konkrétní oblast podnikání v oboru satelitních, telekomunikačních nebo informačních technologií, takže již odpovídajícím naznačil, na jakou oblast vjemu je průzkum zaměřen. V neposlední řadě pak má průzkum irelevanci časovou – průzkum je datován k r. 2014, tj. po podání přihlášek napadených ochranných známek, zatímco pro účely zápisu označení „Skylink“ bylo třeba vycházet z vjemu průměrného spotřebitele a poměrů na spotřebitelském trhu v době přihlášky ochranné známky, tj. v r. 2008. Soud tak v uvedeném průzkumu nespatřuje dostatečně vypovídající a takovou skutečnost, která by byla způsobilá ve smyslu zmíněné evropské judikatury pominout a přehodnotit závěry přijaté po několikrém přezkumu rozhodnutí Úřadu, naposledy dokonce soudním rozsudkem v nejvyšší instanci ohledně přihlášeného označení k datu přihlášky napadených ochranných známek.
163. Ani skutečnost, že žalobkyně v námitkovém řízení neuplatnila námitku zvýšené rozlišovací způsobilosti svých ochranných známek, ač tak učinit mohla, jestliže ji vpodstatě odvozuje z dokladů k dobrému jménu svých ochranných známek na území států Evropské unie a publicity značky „SKY“ v období r.1998 – 2008 a s tímto důvodem jinou (vyšší) rozlišovací způsobilost než způsobilost „per se“ spojuje, není v této věci rozhodnou pro převrat v dosavadním posouzení otázky zaměnitelnosti označení. Zvýšená rozlišovací způsobilost označení je vlastností, kterou lze vnímat nad rámec vnitřní inherentní způsobilosti označení, a to vlivem známosti mezi relevantní spotřebitelskou veřejností v daném místě a čase, není však faktorem zaměnitelnosti zcela autonomním. Soud souhlasí se žalovaným, že jde o určitou nadstavbu posuzování zaměnitelnosti označení, která může, ale nemusí hrát významnou roli, neboť záleží na všech ostatních relevanních okolnostech. Jednou z těchto okolností - z hlediska hlavní úlohy a schopnosti ochranné známky identifikovat výrobky nebo služby, pro které je zapsána – je zjištění, zda je ochranná známka jedinečná, tj. pokud jde o o takovou ochrannou známku, že slovo, které ji tvoří, v tomto případě slovo SKY, nebylo užíváno nikým jiným pro jakýkoliv výrobek nebo službu nežli majitelem této ochranné známky pro výrobky a služby, které uvádí na trh. V rámci námitky žalobkyně o vyšší rozlišovací způsobilosti tedy nelze nezmínit zjištění, zda je starší ochranná známka jedinečná nebo v podstatě jedinečná (srov. rozsudek SDEU ve věci C-252/07 Intel ze dne 27.11.2008). To, že namítané ochranné známky o prvku SKY nejsou jedinečné, vyplývá již ze zjištění soudního přezkumu námitkového řízení, uvedeného ve zmíněných rozsudcích Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, v nichž bylo, byť k otázce legitimního očekávání, konstatováno, že žalobkyně nemohla mít v námitkovém řízení očekávání, že Úřad jejím námitkám musí vyhovět, jestliže žalobkyně v minulosti vedla spory s výsledkem negativních rozhodnutí o pravděpodobnosti záměny svého označení se staršími ochrannými známkami před OHIM či zápisnými orgány jiných států. V těchto řízeních se v námitkovém řízení v němž setkala označení žalobkyně „SKY“ vs. starší označení „SKYROCK“, a „SKY“ vs. „SKY FIGHTERS“ a další. Uvedená skutková zjištění, vycházející z rozhodovací praxe, tedy nesvědčí o jedinečnosti užívání slova SKY jedině pro výrobky a služby žalobkyně jako původce všech výrobků a služeb označených touto ochrannou známkou tak, že by užívání slova SKY založilo vyšší rozlišovací způsobilost jejích ochranných známek a zvrátilo tak dosavadní závěry soudů o neexistenci pravděpodobnosti záměny.
164. Námitka žalobkyně, že výsledky námitkového řízení nejsou v této věci závazné, tedy není ve smyslu věcném - rozhodném pro tuto věc, důvodná.
165. Městský soud dále k výtkám nedostatku odůvodnění k argumentaci žalobkyně, jak požaduje ust. § 68 správního řádu, shledal, že se žalovaný rozkladovými námitkami žalobkyně zabýval v míře potřebné pro posouzení důvodů neplatnosti napadených ochranných známek z hlediska podmínek ust. jak § 7 odst. 1 písm. a), tak i z hlediska všech podmínek ust. § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách a v míře postačující pro přezkum soudem, aniž by bylo nezbytné na něm požadovat, aby na základě rozsáhlé argumentační i podkladové materie do detailu rozebíral jednotlivé a dílčí polemiky, nyní v žalobě zhusta požadující, aby to byl Úřad či žalovaný, kdo si oprávněnost dílčích námitek a odkazů srovná s údaji uvedenými v množství předložených dokladů a vyvodí z nich závěry ve vztahu ke každé namítané ochranné známce, v daném čase, na daném území a z hlediska všech relevantních okolností. Jak je patrné z procesní námitky vad řízení spočívajících v nedostatku odůvodnění napadených rozhodnutí a v nedostatku vypořádání rozkladových námitek, kterou pro soudní přezkum bylo zapotřebí uchopit ve spojení s jednotlivými okruhy věcných námitek, žalobkyně nedostatečný přezkum rozhodnutí Úřadu v podstatě spojuje s věcným závěrem, s nezákonností rozhodnutí. Jak vyplývá ze žaloby za námitkou nevypořádání jejích rozkladových námitek vpodstatě stojí námitky nesprávného vyhodnocení důkazních prostředků k otázkám pravděpodobnosti záměny porovnávaných ochranných známek, rozlišovací způsobilosti, úrovně pozornosti průměrného spotřebitele, rozhodovací činnosti v obdobných věcech a intezitě dobrého jména ochranných známek žalobkyně.
166. Nejde tedy o vlastní podstatu nepřezkoumatelnosti spočívající ve vážných vadách rozhodnutí (nemožnost zjistit v něm obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno, včetně vypořádání námitek účastníka řízení), ale spíše o nesouhlas žalobkyně se způsobem, jak byly ve vztahu k posuzované věci vyhodnoceny – s jiným odlišným závěrem. Skutečnost, že žalovaný v této věci posoudil věc odlišně, jinak, než jak ji posuzuje žalobkyně ještě neznamená, že se žalovaný námitkami žalobkyně nezabýval. Neztotožnění se se skutkovými a právními závěry žalovaného proto není důvodem způsobujícím nepřezkoumatelnost rozhodnutí (k podstatě nepřezkoumatelnosti srov. obdobně např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2019, č. j. 2 As 252/2018 - 21). Městský soud také považuje zapotřebí zmínit i to, co se právě v dané věci víc než uplatní , tj. že povinnost řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnit rozhodnutí neznamená reagovat podrobně na každý dílčí argument v případě, kdy napadená rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ve svém celku logicky a rozumně odůvodnily své závěry. Za nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nelze považovat ani stav, kdy se žalovaný ve svých úvahách ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně a současně uvedl shodné hodnocení. K tomu, jak je vidno z napadených rozhodnutí, však nedošlo, neboť žalovaný nereplikoval a jen nepotvrdil závěry rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, ale učinil samostatný a velmi podrobný věcný přezkum rozhodných skutečností, jak bude dále uvedeno. Konkrétněji řečeno, městský soud neshledal nic, co by jej mělo vést k závěru, že žalovaný nedostál své přezkumné povinnosti a rezignoval na vlastní odůvodnění.
167. Protože judikatura Úřadu i SDEU postavila posuzování pravděpodobnosti záměny (ale také i posouzení námitkového důvodu dobrého jména a zásahu do starších chráněných práv včetně posuzování existence spojení) na všech relevantních faktorech projednávaného případu, je v souzené věci relevantním faktorem i skutečnost, zda se porovnávaná označení mohla v době přihlášky napadených ochranných známek potkávat na území České republiky tak, aby vytvořila závadnou zaměnitelnost porovnávaných označení. Pojem závadné zaměnitelnosti byl již žalobkyni vyložen soudy ve věci námitkového řízení, proto v této věci lze na něj toliko odkázat. Faktor potkávání na území České republiky pak není v této věci novým, geograficky nedůvodně přísnější kritériem, jak namítá žalobkyně, ale je hlediskem zápisu označení pro účely známkoprávní ochrany u Úřadu průmyslového vlastnictví v České republice ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a), nyní b) zákona na základě známosti (vjemu) označení spotřebitelskou veřejností v určitém místě a čase, tj. v době přihlášky ochranné známky na území České republiky. Toho si musí být žalobkyně vědoma, když Městský soud v Praze již ve svém rozsudku ve věci námitkového řízení oponoval jejím výhradám, že při posuzování míry rozlišovací způsobilosti ochranné známky je rozhodující toliko území Evropské unie jako celku a nikoliv území státu, v němž probíhá řízení o námitkách. Napadená označení byla přihlášena pro Českou republiku a případné nebezpečí záměny, pro něž je třeba přihlížet k rozlišovací způsobilosti ochranných známek je území České republiky a vžitost či známost namítaných ochranných známek u české veřejnosti.
168. Oproti tomu z hlediska relevance pro známkoprávní ochranu na tuzemském teritoriu má význam kolize napadených ochranných známek s namítanými ochrannými známkami Společenství z důvodu dobrého jména a současně zásahu do dobrého jména starších ochranných známek EU dle § 7 odst. 1 písm. e), nyní c) zákona, neboť tento námitkový důvod (a současně důvod neplatnosti) postihuje známkoprávní ochranu starší ochranné známky EU i z dalších důvodů, nad rámec podobnosti označení, asice z důvodu ochrany dobrých vlastností, kvality výrobků a služeb, které jsou starší ochrannou známkou označeny a do jejichž pověsti může být z důvodu podobnosti zasaženo. Městský soud nevylučuje možnost vlivu dobrého jména namítaných ochranných známek na posuzování pravděpodobnosti záměny z hlediska faktoru zvýšené rozlišovací způsobilosti, je však třeba předeslat, že zvýšená rozlišovací způsobilost a dobré jméno nevzniká známostí označení jako takového, ale v důsledku užívání označení ve spojení s dobrými vlastnostmi, kvalitou výrobků a služeb, což předpokládá v čase určitý kvalitativní vývoj všeobecné známosti výrobků a služeb ve spojení s označeními, jenž jsou pro takové výrobky a služby chráněna. Podle ust. § 7 odst. 1 písm. e), nyní c) zákona jen sama skutečnost, že starší ochranná známka, která je mladší ochranné známce podobná a požívá dobrého jména na území Evropské unie nepostačuje (bez posouzení dalších podmínek - zásahu či újmy) pro prohlášení neplatnosti zápisu pozdějšího označení na území České republiky. Proto dle náhledu soudu také jen z dobrého jména starší ochranné známky na území států EU, vyvěrajícího z užívání kvalitních výrobků a služeb ve spojení s jejich označeními, aniž by byly posouzeny všechny další relevantní faktory, také rozhodné pro otázku pravděpodobnosti záměny z hlediska ust. § 7 odst. 1 písm. a), nyní b) zákona o ochranných známkách – totiž podobnost, spojení a všeobecná známost ochranné známky, jíž jsou výrobky a služby označeny v určitém místě a čase, nepostačuje k posouzení závadné podobnosti tak, jak na tuto závadnost nahlížely správní soudy v přezkumu námitkového řízení. Relevantním faktorem ve smyslu stávající judikatury SDEU i vnitrostátních soudů jistě je, zda žalobkyně prokázala reálnou koexistenci takovýchto označení v dostatečném počtu na českém trhu, a zda tato známost mohla v porovnání se vstupem označení napadených označení „Skylink“ na trh v České republice vyvolat závadnou zaměnitelnost označení, případně i z důvodu zvýšené rozlišovací způsobilosti, t.j způsobilosti vztažené k vjemu veřejnosti, že dotčené výrobky a služby pocházejí od téhož podniku.
169. Jak soudy konstatovaly, v námitkovém řízení, žalobkyně tento faktor k posouzení pravděpodobnosti záměny v zákonné koncentrační lhůtě neprokazovala, a to neprospívá jejím současným tvrzením o nabyté zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek na území České republiky již v době přihlášky ochranných známek. Ve smyslu rozhodnutí Tribunálu ve věci Ferrero S.p.a tedy není důvod ke korekci předchozí zjištěné nesprávnosti a tím nezohlednění závěrů Nejvyššího správního soudu. Nadto se Úřad i žalovaný novými tvrzeními žalobkyně o vyšší rozlišovací způsobilosti jejích ochranných známek zabývaly a soud neshledal, že by v otázce existence této vlastnosti pochybily, jak bude dále uvedeno.
170. Soud neshledal důvodnou ani námitku nerovnosti v přístupu k účastníkům řízení. Žalobkyně namítá nerovnost v přístupu k důkazům, což dovozuje jak z malého rozsahu důkazního materiálu osoby zúčastněné na řízení, tak z jejich časového posunu po datu přihlášky namítaných ochranných známek.
171. Soud předně poukazuje na již zmíněnou dispoziční zásadu v řízení o neplatnosti zapsaných ochranných známek a na přední roli důkazů předkládaných navrhovatelem neplatnosti (zde žalobkyní), která poněkud modifikuje rovnost v množství, dostupnosti a obsahu důkazního materiálu předkládaného účastníky. Vlastník napadených ochranných známek se v tomto řízení ocitá v pozici obhájce vlastnictví svých ochranných známek, u kterého z důvodu podnětu žaloby nelze očekávat takovou připravenost k obhajobě, jakou před podáním žaloby zajišťuje ten, kdo řízení o neplatnosti vyvolává. Postačí tedy, aby se hájil důkazy dostupnými, které v té době má a které mohou co nejvíce prospět obhajobě zápisu známek údaji a fakty, které se vztahují k době podání přihlášek ochranných známek nebo s touto dobou nezbytně souvisejí. To osoba zúčastněná na řízení učinila a ani menší množství jí předložených důkazů oproti důkaznímu materiálu žalobkyně neznamená, že by tyto důkazy nemohly obstát. V řízení byly vzaty v úvahu jak skutečnosti prokazované žalobkyní, tak osobou zúčastněnou na řízení, a to ještě jen v rozhodných skutečnostech pro posouzení všech podmínek, za nichž lze dle zákona neplatnost zápisu ochranných známek posoudit. Jak u žalobkyně, tak u osoby zúčastněné na řízení byly posouzeny důkazy z doby pozdější i důkazy relevantní jen podpůrně nebo s menší či větší intenzitou relevance. Skutečnost, že nebyly splněny všechny zákonné podmínky neplatnosti zápisu, o čemž je pojednáno níže, vyvěrá z vlastní věcné podstaty a hodnocení důkazů, nikoliv z rozdílných přístupů správních orgánů k důkazům účastníků řízení.
172. S dispoziční zásadou, jíž je ovládáno řízení o prohlášení neplatnosti ochranných známek, souvisí i posouzení oprávněnosti námitky žalobkyně ohledně nenařízení ústního jednání před Úřadem. Jak je patrné z této námitky žalobkyně se ústaního jednání domáhala pro účely vyjasnění těch relevantních dokladů, jejich pasáží či vyjasněných vzájemných souvislostí k tomu, aby žalovaný identifikoval ty rozhodné skutečnosti, které by přispěly ke správnému zjištění skutkového stavu věci. Požadavek na ústní jednání byl tedy veden jednak vymezením skutečností, které žalobkyně považovala za rozhodné s tím, že Úřad i žalovaný tyto skutečnosti nenalezly a za druhé k tomu, aby pravděpodobně v rámci nějaké polemiky bylo zhodnoceno, co je správným zjištěním skutkového stavu věci a co jím není. V řízení, kde je důkazní břemeno na navrhovateli a kdy ten musí písemně uvést přehledně a konkrétně, jaké skutečnosti má za průkazné z hlediska zákonných ustanovení a jejich podmínek, takovou úlohu ústní jednání nemá. Nadto až v něm nelze vyjasňovat obsáhlost důkazního materiálu, která, jak soud zjistil z množství předložených průzkumů, článků, zpráv a dalších listinných důkazů, nemohla vést ke komunikaci, která by byla prosta polemiky o tom, co je správným zjištěním skutkového stavu věci a co jím není. Objektivita řízení v řízení o neplatnosti ochranných známek je zajištěna v písemné formě předložených tvrzení a důkazů ze strany navrhovatele, jakož i v písemné obhajobě a předložených důkazech vlastníka napadených ochranných známek. V duchu těchto zásad bylo vedeno řízení i v této věci. Ani procesní námitka nenařízení ústního jednání tedy nemohla vést ke zrušení napadených rozhodnutí.
173. Městský soud tedy mohl přistoupit k vypořádání věcných námitek.
174. Ad A) K tvrzené nezákonnosti aplikace ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona ochranných známkách.
175. Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách ve znění do 31.12.2018 přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen „námitky“) vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.
176. Překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek je existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou (1) shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou a (2) shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka.
177. V daném případě se spor redukuje na otázku pravděpodobnosti záměny namítaných a napadených ochranných známek, nikoliv na otázku podobnosti či shodnosti výrobků a služeb, pro které jsou porovnávaná označení zapsána, neboť ta již byla, jak výše uvedeno, posouzena v námitkovém a stejně i v soudním řízení tak, že nejde o výrobky a služby obvyklé, běžné spotřeby, ale o produkty, byť s větší či menší technickou náročností, v každém případě vyžadující vyšší míru pozornosti spotřebitelské veřejnosti. Soud se proto zaměřil na přezkum závěrů žalovaného na posouzení shodnosti či podobnosti srovnávaných označení.
178. Úřad i žalovaný se především i v tomto řízení o neplatnosti namítaných ochranných známek zabývaly relevantními faktory majícími význam pro zodpovězení otázky pravděpodobnosti záměny. Ve smyslu výše zmíněnéné judikatury SDEU automaticky nepřevzaly závěry námitkového řízení k důvodu neplatnosti podle § 7 odst. 1 písm. a), zákona o ochranných známkách a z odlišnosti některých úvah a žalovaným provedených korekcí lze shledat, že se v novém posouzení pravděpodobnosti záměny klíčovými hledisky a metodikou EU dostatečně řídily a neopomněly tak učinit ani k dalším žalobkyní namítaným označením, která nebyla v předchozím námitkovém řízení posuzována. Nadto v určité míře korigovaly i závěry správního orgánu 1. stupně, takže není pravdivé tvrzení žalobkyně, že tyto závěry jen replikovaly či potvrzovaly.
179. Žalovaný na str. 66 a násl. napadených rozhodnutí podrobil porovnávaná označení hodnocení dle jednotlivých hledisek posuzování a i z hlediska celkového dojmu označení. Dle náhledu městského soudu učinil skutková hodnocení, která mají oporu v tvorbě a výrazu jednotlivých označení, takže je zcela přiléhavý závěr o tom, že napadená označení „Skylink“ jsou vizuálně i významově fantazijní a nezřetelná ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám a stejně tak, že je spotřebitelská veřejnost bude vnímat jako jedno slovo. Soud k tomu doplňuje, že obě napadené ochranné známky „Skylink“ ve vztahu samy k sobě, byť jsou v obrazovém prvku odlišné, vyvolávají dojem sounáležitosti koncepcí svého ztvárnění – doplněním jednoho slovního výrazu „Skylink“ obrazovými prvky na jeho počátku nebo na konci, čímž oproti namítaným ochranným známkám vytvoří v mysli spotřebitelské veřejnosti jednotný vjem i tématické souvislosti a tím jakoby „skupinové“ odlišnosti. Každá z nich se pak odlišuje od namítaných ochranných známek s jediným prvkem SKY jak slovem, tak i grafikou, a tím spíše a daleko více i od ostatních namítaných slovních známek s oddělenými a vizuálně, foneticky i významově odlišnými slovními prvky, které dotváření počáteční prvek SKY. Soud musí oponovat marginalizaci obrazového prvku žalobkyní, neboť jak Městský soud v Praze již ve svém „námitkovém“ rozsudku vyslovil, nelze pominout, že přihlašovaná označení představují kombinované (složené) ochranné známky, jejichž zvláštní povaha tkví v tom, že obsahují jak část obrazovou, vzbuzující určitý dojem zrakový, jednak část slovní, vzbuzující i dojem sluchový. Při úvaze o celkovém dojmu takovýchto označení nemá obrazový prvek pouze dekorativní význam, ale je nápaditý, výrazný i vzhledem ke grafickému zpracování a vzbuzuje tak odlišný dojem než jen označení „SKY“ nebo namítaná označení v řadě doplněných dalším prvkem ( např. SKY THREE…apod).
180. Žalovaný tedy zcela správně skutkově posoudil jak délku přihlášeného označení, jeho celistvost tak současně i odlišné koncové části, přítomnost obrazového prvku a zcela jinou koncovou část, což podrobil jak dílčímu posouzení z hlediska vizuálního, fonetického i sémantického, tak i ve shrnutí úvah z hlediska působení napadených ochranných známek v jejich celkovém dojmu. Zásadní námitku žalobkyně, která se opakuje i v tomto soudním řízení, totiž o postavení slovního prvku Sky na počátku napadených ochranných známek či v jeho zakomponování do těchto známek, žalovaný vypořádal nejen z hlediska odmítnutí žalobkyní tvrzené dominance prvku SKY Nejvyšším správním soudem, ale i s odkazem na rozsudek Tribunálu ve věci T-175/06 MEZZOPANE a ve věci T-117/02 „CHUFAVIT“, které stvrzují individuální přístup k posouzení počátečního prvku označení dle okolností případu tak, že pozice prvku na počátku označení je sice určitým vodítkem a indícií vedoucích k posouzení podobnosti, není však bez dalšího závazným směrem posuzování. Soud přitakává žalovanému v tom, že tomu tak bylo v dané věci, když pozice prvku „Sky“ v jednolitém označení „Skylink“, není v dílčích hlediscích i z celkového dojmu natolik výrazná, aby bylo možné od prvku „link“ odhlédnout. Ostatně žalovaný se slovním prvkem „link“ zabýval a soud přisvědčuje jeho závěru o srovnatelné pozornosti, vyvěrá-li toto hodnocení z plynulého vjemu jednotného a fantazijního označení „Skylink“. Na základě způsobu tvorby a vjemu označení tvořících napadené ochranné známky, které působí kompaktním dojmem, pak z hlediska zásady individualizace posouzení konkurujících si označení, nemohou být rozhodnou argumentací odkazy žalobkyně na metodologii v rozhodovací činnosti Úřadu ve věcech ochranných známek SKYTEC, SKYNET, SKYSET či ICETEX, TES-LAMPS nebo SUNMEDIA. Ostatně Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud ve výše zmíněných rozsudcích zmínily pozdější rozhodovací praxi vyslovenou k napadeným ochranným známkám SKYTEC HD a SKY SOLAR a žalobkyně doložila rozhodnutí žalovaného ve věci SKYTEC HD, věc se však týkala posuzování označení SkyTec HD versus SKY, nikoliv versus Skylink, přičemž městský soud neshledal podobnost označení SkyTec HD za podobné označení Skylink. Uvedené svědčí o individuálním přístupu posuzování, bez automatického rozdělování označení vždy tam, kde se vyskytuje slovní prvek SKY a soud i v této věci na tuto argumentaci odkazuje.
181. Žalovaný nepochybil ani v posouzení míry podobnosti ve vztahu k namítaným ochranným známkám tvořených slovním prvkem SKY ve spojení s dalším prvkem (v rozhodnutích 5.-9. a 11.-13. namítaná ochranná známka). Opět logicky a zcela opodstatněně z hlediska vjemu průměrného spotřebitele vyšel ze způsobu utváření těchto namítaných ochranných známek jako řady označení, která jsou utvářena ze slovního prvku „SKY“ odděleného od zbývajícího prvku, většinou popisného a nadto v cizím jazyce, a to tak, že označení působí jako dvě slova. Způsob tvorby označení je zcela zřetelný, vizuálně a sémanticky jsou druhé, doplňující a rovnocenné prvky zcela odlišné, nadto zčásti popisné (prvky TWO, THREE, PHONE, PLAYER….) a spolu s devátou ochrannou známkou „SKY NEWS“ nevytvářejí ani množinovou souvislost a od jednoslovných namítaných ochranných známek, vyjma 12. ochranné známky, nepřebírají ani jejich grafickou úpravu. Napadené ochranné známky „Skylink“ s obrazovým prvkem do tohoto výčtu nikterak nezapadají, výskyt uvedené řady ochranných známek nebyl v řízení, kromě 9. ochranné známky „SKY NEWS“ ani žalobkyní prokázán v dostatečné míře na trhu v České republice, proto závěr o neexistenci pravděpodobnosti záměny z důvodu jejich velmi nízké podobnosti s namítanými ochrannými známkami tedy má oporu ve správném úsudku, že tyto ochranné známky nemohou u spotřebitele vzbuzovat vjem vedoucí k zaměnitelnosti s namítanými ochrannými známkami „Skylink“. Soud jen podotýká, že žalobkyně u této skupiny namítaných ochranných známek, které nebyly posuzovány v námitkovém řízení, rovněž vychází z již překonaného tvrzení o dominanci prvku „SKY“ (a to bez ohledu na význam doplňujících prvků), kteréžto tvrzení bylo v rozhodování o námitkách správními orgány i soudy odmítnuto. Soud k tomu jen doplňuje, že žalobkyně se ve svých námitkách i ve vztahu k tvrzení o známkové řadě koncentruje převážně na význam prvku SKY, aniž bere v potaz, že druhé slovní prvky namítaných víceslovných ochranných známek se značně odlišují od koncové nedílné části „link“ a již vůbec nebere v potaz, že víceslovné ochranné známky působící vizuálně i významově odděleným dojmem a postrádají přítomnost obrazového prvku, což k záměně nepřispívá. Ostatně i tento rozdíl byl argumentován soudem v námitkovém řízení.
182. Z hlediska celkového dojmu porovnávaných označení žalovaný přikročil k modifikovanému hodnocení oproti hodnocení Úřadu, což nesvědčí o automatickém převzetí závěrů Úřadu a naopak svědčí o přezkumu věcně podloženého vlastními úvahami žalovaného, které z hlediska vizuálního, fonetického i významového vyplývaly z odpovídajícího vjemu a působení posuzovaných označení. Žalovaný správně korigoval závěry Úřadu o nepodobnosti označení, když uznal vliv prvku SKY a zabýval se i mírou tohoto vlivu, neboť právě u fonetického hlediska to bylo jedině možné. Tento prvek zvukově rovnocenně vedle prvku „link“, nadto bez obrazového prvku, mohl způsobit podobnost označení ve středním stupni. Tak tomu nebylo z hlediska vizuálního a sémantického, u nichž další roli hrály i jiné faktory snižující podobnost na velmi nízký stupeň. S přihlédnutím ke zprůměrování uvedené míry podobnosti s logickým upřednostněním vizuálního a významového hlediska, žalovaný veden pozorným způsobem pořizování předmětných výrobků a služeb relevantní spotřebitelskou veřejností, pak žalovaný přiléhavě dospěl k závěru o podobnosti namítaných a napadených ochranných známek ve velmi nízkém stupni.
183. Porovnávaná podobnost nevyžadovala, aby správní orgány specifikovaly vjem pozornosti průměrného spotřebitele ve vztahu k položkám ze seznamu výrobků a služeb, neboť otázka shodnosti a podobnosti výrobků se pro účely rozhodovací praxe Úřadu i soudů a to i v souvislosti s kompenzačním principem vztahuje ke kategorizaci mezinárodního třídění výrobků a služeb. Podobnost výrobků a služeb, jako jeden z předpokladů existence možnosti záměny zapsané známky a přihlašovaného označení, má být dle ust. § 7 odst. 1 písm. a), nyní b) zákona o ochranných známkách zjevně posuzována abstraktně, tj. čistě podle kategorií výrobků a služeb, pro které byl zápis učiněn nebo pro které je zápis požadován. Zákon totiž v uvedeném ustanovení hovoří o „shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují“. Je-li přihlašovatel úspěšný, provádí žalovaný zápis ochranné známky pro výrobky a služby v souladu s přihláškou, tedy v souladu s mezinárodním tříděním. Pokud se tedy podobnost vztahuje na určité výrobky a služby v rámci určité kategorie mezinárodního třídění, pak i závěr o pozornosti průměrného spotřebitele nevyžaduje větší, podrobnější úroveň posouzení či přezkumu ve vztahu k jednotlivým položkám seznamu, nadto takové posouzení by vedlo k nestálosti a rozmělnění známkoprávní ochrany, jíž požívá určitá kategorie výrobků a služeb. V tomto případě, pokud žalobkyně požadovala posouzení pozornosti průměrného spotřebitele k těm položkám seznamu s náhledem, že tyto nevykazují zvýšenou úroveň pozornosti průměrného spotřebitele (tj. k položkám týkajícím se rozhlasového a televizního vysílání), pak správní orgány nepochybily, když takovéto vyčlenění odmítly, v dané věci zejména s přihlédnutím k povaze výrobků a služeb, které spojují v rámci třídy 38 společné znaky ve vztahu k okruhu spotřebitelské veřejnosti. Žalovaný vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v předchozím námitkovém řízení, v němž tento soud zhodnotil, a to ke styčným výrobkům a službám v rámci mezinárodního třídění, že jde vesměs o výrobky a služby technického rázu, které nejsou nakupovány pravidelně, takže stupeň pozornosti průměrného spotřebitele při jejich nákupu bude jistě mnohem vyšší než při nákupu předmětů běžné denní spotřeby. S uvedeným se městský soud i v této věci ztotožňuje.
184. Nedostatek posouzení kompenzačního principu není zjištěnou nesprávností či neúplností, která by nedovolovala použít závěry o neexistenci pravděpodobnosti záměny vyřčené soudy ve věci námitkového řízení. Důvod pro aplikaci tzv. kompenzačního principu vyloženého v rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-39/97 Canon, spočívá v tom, že menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami, a naopak. Přitom tuto zásadu je třeba aplikovat s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům, tj. v dané věci k velmi nízké podobnosti označení, k běžné rozlišovací způsobilosti a vyšší míře pozornosti průměrného spotřebitele. Jestliže v dané věci byla dána celková velmi nízká míra podobnosti mezi namítanými a napadenými ochrannými známkami, byť při shodnosti či podobnosti jimi chráněných výrobků a služeb, pak nebylo důvodu aplikovat postup prostřednictvím zásady CANON, neboť aplikace této zásady by nepřivodila pro žalobkyni příznivější závěry. Nízká podobnost porovnávaných označení při dalších uvedených relevantních faktorech garantuje jejich nezaměnitelnost.
185. Žalovaný se v řízení zabýval i dalším možným atributem, který mohl mít vliv na posouzení pravděpodobnosti záměny, a tou je žalobkyní tvrzená vyšší rozlišovací způsobilost napadených ochranných známek získaná známostí ochranných známek na trhu v členských státech EU, ale i na území České republiky. Z obsahu žalobních námitek a jejich odkazu na důkazy předložené k publicitě značky „SKY NEWS“ vyplývá, že žalobkyně zvýšenou rozlišovací způsobilost svých ochranných známek nedovozuje z pouhého označení jako takového (per se), ale z publicity značky „SKY“, kterou dovozuje z analýz publicity zpracovaných společnostmi Newton Media a.s. ze dne 2.5.2016, z výtisků článků z českých médií, z průzkumů IPSOS Affluent Survey/EMS 2011 až 2015 k období léta a zimy r. 2008 (dále jen průzkum EMS) a z dalších dokladů prokazujících popularitu kanálu Sky News u podstatné části obyvatel Evropské Unie.
186. Soud vychází ze základní funkce ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli totožnost původu zboží nebo služby, aby je mohl odlišit od jiných, což představuje záruku, že všechno zboží nebo služby, které ochranná známka označuje, bylo vyrobeno nebo služby byly poskytnuty pod dohledem jediného podniku, kterému může být přisouzena odpovědnost za jejich jakost (viz např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 6. 2002 ve věci C-299/99, Philips, bod 30). Rozlišovací způsobilost je nutné posuzovat s přihlédnutím k předpokládanému vnímání dotčené skupiny zboží nebo služeb průměrným spotřebitelem, běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným. Žalovaný se při posuzování míry rozlišovací způsobilosti tedy správně řídil tím, že rozlišovací způsobilost posuzoval, ostatně ve shodě s náhledem žalobkyně, jako atribut odvíjející se od vnímání spotřebitelské veřejnosti, tj. pro účely posouzení neplatnosti známkoprávní ochrany pro území České republiky odvíjející se od veřejnosti české. Ve svých rozhodnutích na str. 81-91 podrobně analyzoval obsah jednotlivých důkazů a jejich relevanci z hlediska výskytu namítaných označení, jakož i jeho kontext s vnímáním průměrného českého spotřebitele, když sice posuzoval zavedenost ochranné známky „SKY“ na území států Evropské unie (převážně na území Velké Británie, také Irska, Nizozemí, Itálie), avšak bez prokázané známosti na území České republiky a právně v souladu s judikaturou SDEU vysvětlil význam známosti ochranné známky u nezanedbatelné části veřejnosti (z komerčního hlediska), což judikatura (SDEU ve věci T-125/14) spojovala se známkou s dobrým jménem. Ohledně známosti kanálu Sky News či značky Sky Sports v České republice a výsledků průzkumu EMS žalovaný podrobně z hlediska časového postihu období i věcně – z důvodu nejasnosti údajů uvedených v dokladech ohledně návštěvnosti webových stránek (doklady č. 45,19 a 46) nevzal uvedené listiny za dostatečně průkazné o průniku všech namítaných ochranných známek do českých médií, vyjma výskytu značek „SKY NEWS“ a „SKY SPORTS“(to ojediněle) v českých médiích prostřednictvím zahraničních kanálů a zpravodajství. To však neprokazuje zvýšenou rozlišovací způsobilost ostatních namítaných ochranných známek s doplněnými odlišnými prvky, neboť rozhodnou skutečností, je obeznámenost a užívání konkrétních namítaných ochranných známek na území České republiky, nikoliv jejich odvozenost toliko od označení „ SKY NEWS“ či „SKY SPORTS“. V uvedené souvislosti je třeba opakovaně zmínit, že ochranná známka „SKY“, kterou by mohla česká spotřebitelská veřejnost v rozhodné době dovodit z obeznámenosti s označením „SKY NEWS“, případně „SKY SPORTS“ v českých sdělovacích prostředcích, však není tvořena slovním prvkem, který by byl jedinečný pro výrobky a služby žalobkyně, jak již bylo výše uvedeno v souvislosti s argumentací rozsudkem SDEU ve věci „Intel.“ Proto obeznámenost české veřejnosti, resp. určité skupiny českých spotřebitelů, která sledovala jak vysílané zpravodajství, tak i ostatní služby technického rázu, ještě nelze považovat za prokázání zvýšené rozlišovací způsobilosti, svědčící toliko žalobkyni, když slovní prvek „SKY“ byl užívání i jinými subjekty, obdobně ve spojení s dalšími, jinými prvky ( apř. SKY FIGHTERS, SKYROCK).
187. Uvedené hodnocení míry rozlišovací způsobilosti toliko pro označení „SKY“ a „SKY NEWS“ z namítaných ochranných známek a jen podpůrné hodnocení předložených důkazů na podporu tvrzení žalobkyně o zvýšené rozlišovací způsobilosti ochranných známek žalovaným nemohlo v kontrastu s učiněným posouzením jednotlivých dílčích hledisek i hlediska celkového dojmu porovnávaných označení přinést rozhodný obrat a vyvrátit závěry soudů v námitkovém řízení o celkové nízké podobnosti označení a o neexistenci pravděpodobnosti záměny porovnávaných ochranných známek.
188. Vycházeje z rozhodnutí žalovaného, Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu ve věci námitkového řízení ohledně napadených ochranných známek, má městský soud za to, že námitky v původním řízení nebyly založeny na takových odlišných skutkových a právních důvodech, které by neumožnily převzít závěry o nezaměnitelnosti porovnávaných ochranných známek.
189. Ad B) K tvrzené nezákonnosti aplikace ust. § 7 odst. 1 písm. e) zákona ochranných známkách.
190. Podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách ve znění do 31.12.2018 ( písm. c) v platném zněníí) přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen „námitky“) vlastníkem starší ochranné známky Společenství, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu.
191. Podle citovaného zákonného ustanovení vlastník dřívější ochranné známky tedy může zabránit zápisu přihlašované ochranné známky do rejstříku ochranných známek podle § 7 odst. 1 písm. e), a v souladu s platným zněním pod písm. c) zákona o ochranných známkách (může se domáhat neplatnosti zápisu), pokud:
1) pozdější označení, resp. ochranná známka je shodná či podobná se starší ochrannou známkou s dobrým jménem;
2) starší národní, mezinárodní nebo unijní známka požívá dobrého jména na území České republiky nebo Evropské unie;
3) výrobky či služby pro konfliktní označení mohou, ale nemusí být podobné těm, pro něž je starší známka s dobrým jménem zapsána;
4) užívání tohoto označení ve vztahu ke starší ochranné známce s dobrým jménem způsobuje alespoň jeden z následujících tří zásahů:
- újma na rozlišovací způsobilosti
- újma na dobrém jménu;
- nepoctivé těžení z rozlišovací způsobilosti nebo z dobrého jména
5) takové užívání je neodůvodněné, resp. bez řádného důvodu.
192. První podmínka je v dané věci splněna pouze v malé míře. Jak bylo zhodnoceno, napadené ochranné známky jsou namítaným ochranným známkám podobné jen ve velmi nízkém stupni, to však neznamená, že by k této podobnosti nemělo být přihlédnuto, avšak jen v tom smyslu, že pozdější ochranná známka může u relevantní veřejnosti za určitých podmínek známosti na trhu evokovat starší ochrannou známku s dobrým jménem. Nicméně v zásadě pouhá podobnost nepostačuje k tomu, aby bylo možné dojít k závěru o existenci spojení mezi těmito ochrannými známkami.
193. V případě známky s dobrým jménem není pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti relevantní, rozhodná je skutečnost, zda si v důsledku podobnosti starší známky s dobrým jménem s mladší ochrannou známkou podstatná část dotčené veřejnosti vytváří mezi tímto označením a známkou spojení, kdy toto spojení se stejně jako pravděpodobnost záměny posuzuje celkově, s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu (srov. např. rozhodnutí SDEU ze dne 23. 10. 2003 ve věci C-408/01, Adidas-Salomon a Adidas Benelux). Existenci spojení pak shrnul SDEU ve svém rozsudku ze dne 27. 11. 2008 ve věci C-252/07, Intel Corporation, výčtem faktorů, na základě nichž se posuzuje existence spojení mezi starší ochrannou známkou s dobrým jménem a kolidující pozdější známkou , o čemž bude pojednáno níže. Nicméně platí, že čím větší podobnost mezi konfliktními známkami existuje, tím větší je pravděpodobnost existence spojení mladší známky se starší známkou s dobrým jménem.
194. K druhé podmínce dobrého jména soud uvádí následující.
195. Pojem„dobré jméno“ předpokládá určitý stupeň znalosti u relevantní veřejnosti. Relevantní veřejností je veřejnost dotčená ochrannou známkou Společenství, to znamená v závislosti na výrobku nebo službě uváděné na trh, tedy buď široká veřejnost, nebo specializovanější veřejnost, například dané odborné kruhy. Požadovaný stupeň znalosti či pozornosti musí být považován za dosažený, pokud ochrannou známku Společenství zná podstatná část veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, na které se tato ochranná známka vztahuje. Pokud jde o územní hledisko, podmínka týkající se dobrého jména musí být považována za splněnou, pokud má ochranná známka Společenství dobré jméno v podstatné části území Společenství (srov. rozsudek C-375/97 General Motors, bod 28). Známka s dobrým jménem je známkou natolik silnou, že odlišuje jejího vlastníka od jiných osob bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb. Právě v tom je specifikum této ochranné známky, a to ve srovnání s ochrannou známkou běžnou, tedy jinou známkou než známkou s dobrým jménem, která přináší svému vlastníku ochranu pouze ve vztahu ke shodným nebo podobným výrobkům či službám. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobku nebo služeb takto označených očekává, a věnuje jí svou důvěru (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 1 1 As 28/2006-97, č.j. 1 As 41/2009-145).
196. Dobré jméno bylo na základě hodnocení dokladů žalobkyně uznáno u namítaných ochranných známek „SKY“ a „SKY NEWS“ Žalobkyně k prokázání dobrého jména svých ochranných známek předložila celou řadu dokladů, které Úřad i žalovaný jednotlivě hodnotili, žalovaný konkrétně na str. 94-125 napadených rozhodnutí, kdy se vyjádřil k relevaci každého důkazu k otázce dobrého jména a intenzity dobrého jména. Žalobní námitky žalobkyně ohledně tohoto hodnocení nevytvářejí konkrétní polemiku ke způsobu nabytí dobrého jména jednotlivých napadených ochranných známek a jeho intenzitě. Převážně se zaměřují na rekapitulaci toho, co žalobkyně namítala v podaném rozkladu, jak uvážil správní orgán 1. stupně a jak tuto úvahu převzal (uznal dobré jméno u ochranných známek „SKY“ a „SKY NEWS“) či nedostatečně zhodnotil žalovaný. Přitom žalovaný v souladu s obsahem dokladů dostatečně zhodnotil nepřesnosti či nejednoznačnosti některých materiálů, z nichž sice, jak soud shledal u ostatních namítaných ochranných známek ve znění SKY s doplněným prvkem, vyplývá jejich užívání, avšak nelze jednoznačně určit v jakém období, s jakou intenzitou a jakým vlivem na chování tamní spotřebitelské veřejnosti byly tyto známky užívány, nadto jejich užívání leckdy vyplývá z dokumentace, která se nevztahuje k datu priority napadených ochranných známek (např. doklad č. 17). Soud je rovněž toho náhledu, že pokud se majitel starší ochranné známky domáhá ochrany proti již zapsané ochranné známce mlaldší, která prošla přezkumem námitkového řízení, jako v tomto případě, měl by upřesnit, jaké konkrétní důvody, fakta a okolnosti vypovídají o dobrém jméně té které jednotlivé ochranné známky v určitém místě a čase. Není na žalovaném a ani na soudu, aby v rozsáhlém důkazním materiálu jaký byl v této věci předložen, dohledával rozsah a intenzitu dobrého jména každé ochranné známky. Soud v této věci není souladný se zjevným míněním žalobkyně, že pokud bylo dobré jméno shledáno u ochranné známky „SKY“, mělo by být toto dobré jméno přiznáno automaticky i dalším namítaným ochranným známkám, kde je prvek SKY doplněný dalším rovnocenným prvkem. Ačkoliv by toto, vzato v obecné rovině, za jiných okolností mohlo platit, v dané věci k tomu nejsou splněny podmínky. Nebyl-li prvek SKY shledán příznačným toliko pro výrobky a služby žalobkyně, ale vyskytoval se i v řadě jiných ochranných známek, ohledně nichž byly před Úřadem vedeny spory a také v rešerši Úřadu lze nalézt řadu jiných ochranných známek jiných majitelů užívajících prvek SKY (např. SKYDANCER, SKYWRITINGS, ale i již zmíněné SKYNET s předchozí prioritou), pak nelze na namítanou ochrannou známku „SKY“, a to i v grafických provedeních, nahlížet jako na jedinečnou pro výrobky a služby žalobkyně a dobré jméno jejích dalších namítaných ochranných známek s doplněným prvkem od dobrého jména této ochranné známky odvozovat. Také není pochyb o tom, že ve stejné oblasti podnikání (telekomunikace, audiovizuální vysílání aj) vedle žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení působí celá řada dalších podnikatelských subjektů, není proto důvod, aby si spotřebitelská veřejnost výrobky a služby nabízené v tomto segmentu trhu automaticky spojovala právě a pouze se žalobkyní. Pokud žalobkyně předložila materiál, který žalovaný konkrétně zhodnotil na uvedených stránkách napadeného rozhodnutí buď s uznáním dobrého jména u dvou namítaných ochranných známek, vztahujících se k vysílání televizních kanálů, a to zcela opodstatněně, když bylo na místě zhodnotit doklady č. 40 ,47, 21, 45 a 46 ve vzájemné souvislosti ve prospěch žalobkyně, pak se soud s tímto zhodnocením zcela ztotožňuje. Soud sám na základě rozsáhlého důkazního materiálu bez specifikace žalobních výtek k tomu, z čeho u jednotlivých ochranných známek, vyjma uvedených dvou, vyplývá dobré jméno a jeho rozsah a intenzita, nemohl shledat závěry žalovaného za neodpovídající podkladům řízení a za nesprávně vyhodnocené.
197. Přestože bylo shledáno dobré jméno u uvedených dvou namítaných ochranných známek, žalobkyně rozporovala, že nebyla vyvozena vysoká intezita dobrého jména. Hodnocení žalovaného k této výhradě je, mimo jiné, postaveno na posuzování dokladů č. 44 a 45 ohledně reakce spotřebitelů s limitovanou důkazní silou. Žalobkyně k tomu v podané žalobě poukazovala na nabytí dobrého jména namítaných ochranných známek i pro služby v oblasti satelitního vysílání, což je ale známkou obeznámenosti, a tedy dobrého jména ochranných známek i v této oblasti, a argumentovala systematickou uspořádaností předložených důkazních materiálů, z nichž vysoká intenzita dobrého jména namítaných ochranných známek z jednotlivých hledisek a předložených důkazů o pozici a podílu na trhu vyplývá. Žalobkyně svou oponenturu tak nepostavila na konkrétních skutečnostech, které by šly nad rámec běžného posouzení jí dokládaných kritérií a které by povýšily shledání dobrého jména ochranných známek na území Splečenství na úroveň vyšší intenzity. Soud tak neměl možnost konfrontovat jí tvrzené skutečnosti, z nichž nad rámec závěrů žalovaného vyvozených ze všech zkoumaných kritérií žalobkyně dovodila vysokou intenzitu dobrého jména ochranných známek. Nadto soud v této věci s ohledem na hlediska zásahu do dobrého jména namítaných ochranných známek, o nichž je pojednáno níže, neshledal jako významně relevantní, zda žalovaný dospěl k závěru o dobrém jménu či zda měl dospět k závěru o vysoké intenzitě dobrého jména, neboť tento faktor ve výsledku posuzování existence spojení a možnosti zásahu do dobrého jména neměl v této věci seznatelný význam.
198. Je tomu tak proto, že získání dobrého jména ochranných známek „SKY“ a „SKY NEWS“ automaticky neznamená ochranu namítaným ochranným známkám, aniž by byla ve smyslu již výše uvedené judikatury posouzena existence spojení, tj. že u běžně informovaného a přiměřeně pozorného spotřebitele pozdější ochranná známka evokuje starší ochrannou známku s dobrým jménem.
199. K třetí podmínce (ne)podobnosti výrobků a služeb soud uvádí, že dobré jméno ochranné známky je přitom třeba vždy posuzovat ve vztahu ke všem výrobkům a službám, pro které je taková ochranná známka zapsána, bez ohledu na podobnost či nepodobnost výrobků a služeb, což je v dané věci splněno.
200. Čtvrtá podmínka neplatnosti zápisu, týkající se zásahu do dobrého jména starší ochranné známky, jak bylo již výše uvedeno, souvisí se skutečností, zda si podstatná část dotčené veřejnosti vytváří mezi tímto označením a známkou spojení, kdy toto spojení se stejně jako pravděpodobnost záměny posuzuje celkově, s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu ( rozhodnutí SDEU ze dne 23. 10. 2003 ve věci C-408/01, Adidas-Salomon a Adidas Benelux).
201. Podle rozsudku SDEU ve věci C-252/07 Intel existence spojení, ve smyslu rozsudku ze dne 23. října 2003, Adidas-Salomon a Adidas Benelux (C-408/01), mezi starší ochrannou známkou s dobrým jménem a pozdější ochrannou známkou musí být posuzována celkově, s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu. V uvedeném rozsudku SDEU uvedl faktory, na základě nichž se posuzuje existence spojení mezi starší ochrannou známkou s dobrým jménem a kolidující pozdější známkou (stupeň podobnosti předmětných známek následovně :
Mezi tyto faktory patří:
– stupeň podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami;
– povaha výrobků nebo služeb, pro které jsou zapsány kolidující ochranné známky, včetně míry blízkosti nebo rozdílnosti těchto výrobků nebo služeb, jakož i dotčené veřejnosti;
– intenzita dobrého jména starší ochranné známky; – stupeň vnitřní rozlišovací způsobilosti nebo rozlišovací způsobilosti získané užíváním starší ochranné známky;
– existence nebezpečí záměny u veřejnosti.
202. S přihlédnutím k uvedeným faktorům je pro případ žalobkyně na místě nezbyté konstatovat, že faktor velmi nízké podobnosti napadených a namítaných ochranných známek, pokud nevylučuje, tak podstatně snižuje existenci spojení. Naopak povaha výrobků a služeb ve shodných třídách a podobných oblastech, k nimž se posuzované ochranné známky vztahují, uvedený deficit vyrovnávají a jsou významným hlediskem. Oproti tomu však v řízení nebyl zjištěn a soudy rovněž nebyl shledán zvýšený stupeň rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek, který by byl získán užíváním těchto známek na teritoriu a vůči spotřebitelské veřejnosti na území České republiky a nelze jej dovozovat pouze z atributu dobrého jména na území Společenství, jelikož významné aktivity žalobkyně v souvislosti s obeznámeností a užíváním ochranných známek byly spíše, než v České republice prokázány na území jiných států Společenství. Byť atribut a právní význam dobrého jména uvedených ochranných známek má svůj právní význam, nelze pominout, že bez skutkových vlivů, týkajících se věhlasnosti výrobků a služeb a jejich označení na určitém teritoriu a v určitém čase, nelze automaticky dovozovat spojení mezi známkami s dobrým jménem a dotčenou veřejností. Žalobkyně v předmětném řízení neprokázala, že tomu tak v době přihlášek namítaných ochranných známek bylo ve větší míře převažující nad vlastníkem prokazovaným užíváním napadených označení a poté zapsaných ochranných známek v oblasti satelitního vysílání. Existenci spojení následně nesvědčí poslední předpoklad, jímž je existence nebezpečí záměny u veřejnosti, který nebyl soudy v námitkovém řízení shledán. Tento faktor sice není relevantní u znaku dobrého jména, je však významný pro posouzení, jakou mírou vjemu ochranné známky s dobrým jménem, vstoupily do povědomí relevantní spotřebitelské veřejnosti, zde na území České republiky. V uvedeném ohledu má soud za to, že není až tak rozhodné, zda faktor dobrého jména byl naplněn ve vyšším rozsahu a intenzitě v rámci států Společenství (na jakém území, jakých států a v jakém čase), ale zda byly výrobky a služby žalobkyně a s nimi napadené ochranné známky s dobrým jménem známy v České republice tak, aby si mezi nimi a namítanými ochrannými známkami vytvořila dotčená veřejnost spojení. Požadavek na vytvoření spojení mezi vjemem určitého označení a výrobky a službami pocházejícími z určitého zdroje na území státu, kde jsou označení přihlášena, nikterak nenarušuje unitární charakter známkoprávní ochrany, nýbrž zdůrazňuje vlastní podstatu známkoprávní ochrany daném místě a čase, byť se tak děje i s přihlédnutím ke zjištěním na území Společenství. V uvedeném směru byly relevantní a významné důkazy osoby zúčastněné na řízení k otázce užívání nejprve označení a poté ochranných známek „Skylink“na území České republiky, a to nejen z hlediska využívání služeb zn „Skylink“ na českém trhu, ale i dle působení a počínání subjektů, které tuto známku na český trh vnesly. To vyplývá i z poslední, páté podmínky důvodu pro prohlášení neplatnosti zápisu dle § 7 odst. 1 písm. e), nyní c) zákona, spočívající nejen v tom, že je třeba prokázat existenci jednoho ze zásahů do známek s dobrým jménem, ale také to, že k užívání namítaných ochranných známek došlo „bez řádného důvodu“.
203. Ve vztahu k páté podmínce zásahu lze konstatovat, že žalobkyně se soustředila, zřejmě ve smyslu rozsudku SDEU ve věci L´Oréal SA C- 487/07 pouze na hypotetický či jen jinak právně shrnutý předpoklad k zásahům do dobrého jména, a to, že se vlastník namítaných ochranných známek užíváním namítaných ochranných známek „snaží kráčet ve stopách ochranných známek s dobrým jménem s cílem využít jejich přitažlivosti, dobrého jména a prestiže a bez finanční kompenzace využívat obchodního úsilí majitele ochranných známek (zde žalobkyně) k vytvoření a pěstování jeho image“. Takto žalobkyně své námitky ke způsobu užívání namítaných ochranných známek neprokázala žádným skutkovým tvrzením či důkazy, naopak tvrdila, že namítané ochranné známky vstoupily na trh až k 1.10.2008 a také jako věrohodné či pravdivé popírala důkazy, které svědčily o užívání platformy nebo označení „Skylink“ spořebitelskou veřejností již v r. 2006 či v r. 2007, ačkoliv takové doklady byly vlastníkem namítaných ochranných známek předloženy. Popírala i relevanci posuzování pozice tehdejšího vlastníka namítaných ochranných známek s tím, že nejde o relevantní faktor posuzování spojení, ačkoliv ve smyslu zmíněné judikatury SDEU na posouzení spojení je třeba nahlížet ze všech relevantních faktorů než jen demonstrativně uvedených v rozsudku ve věci Intel. Jestliže správní orgány vzaly zčásti a podpůrně, a to ve prospěch žalobkyně (ve prospěch průkazu dobrého jména dvou ochranných známek) v potaz i doklady vzniklé a předložené mnohem později než k době přihlášek namítaných ochranných známek, pak nic nebránilo, aby se se stejnou rovností a měrou u některých posuzovaných dokladů také podpůrně zabývaly i doklady osoby zúčastněné na řízení pocházející z pozdějšího období (č. 82), či neodpovídající stoprocentně metodologii posuzování (doklad č. 67, 83 , 85), avšak zhodnotily je v souvislosti s dalšími důkazy prokazujícími užívání označení „Skylink“ již k roku 2006 a 2007. Z těchto dokladů nevysvítá, že by tehdejší vlastník napadených ochranných známek užívající jejich označení a později s nimi vstupujících na trh v České republice podal přihlášky ochranných známek bez řádného důvodu, tj. jen s cílem využítí napadených ochranných známek a těžení z jejich známosti, aniž by sám vyvíjel v oblasti výrobků a služeb, které jsou jimi chráněny, vlastní aktivitu a působení v tržním prostředí jak Slovenské, tak i České republiky. Doklady předložené osobou zúčastněnou na řízení nelze v žádném případě vyloučit a odmítnout jako nepravdivé či nevýznamné, neboť svědčí o využívání služeb Skylink již mnohem dříve než došlo ke „korporátnímu“ vstupu dvou společností na český trh k datu 1.10.2008. Doklady předložené osobou zúčastněnou na řízení ve vzájemné souvislosti tak, jak je bylo třeba hodnotit a žalovaný je také tak hodnotil, potvrzují skutečnosti vyplývající z článků o platformě Skylink - doklady č. 70 a 80, totiž počet uživatelů služeb Skylink v r. 2006 a 2007, což odpovídá i údajům v dokladu č. 73 o počtu zákazníků těchto satelitních služeb. Přitom síla platformy v dané věci nebyla rozhodná z hlediska zákonné podmínky řádného či neřádného užívání, neboť předložené doklady prokazovaly běžné poskytování satelitních služeb, které se vlivem času v letech 2008, 2009 a následně rozvíjelo a nesvědčí o zneužívání postavení napadených ochranných známek. Vzhledem k tomu, že známost namítaných ochranných známek „SKY“ a „SKY NEWS“ na území České republiky byla vyvozována zprostředkovaně ze zahraničních zpravodajství, a ze strany žalobkyně případně i z cest českých občanů do zahraničí, nesetkává se známost namítaných ochranných známek s napadenými ochrannými známkami na území České republiky v takové síle a vzájemnosti, aby bylo možné dovozovat mezi nimi spojení a zásah do známek žalobkyně s dobrým jménem ze strany tehdejšího vlastníka označení „Skylink“ bez řádného důvodu, a již vůbec ne jako zásah nepoctivý, který žalobkyně dokumentuje na žalobním pojednání o pojmu „zlá víra“, zřejmě příkladmo uváděném jen z důvodu poukazu na znak vědomosti tehdejšího vlastníka napadených ochranných známek o ochranných známkách žalobkyně, který však nepostačuje.
204. K tomu a ke spojení subjektů, které dle dokladů osoby zúčastněné na řízení užívaly namítané ochranné známky městský soud doplňuje, že podle § 1 zákona č. 441/2003 Sb., musí být označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Podstatou ochranné známky však není navždy daná závislost tohoto označení na jedné konkrétní osobě. Ať už vlastní ochrannou známku v průběhu plynutí času kdokoliv, podstatou ochranné známky je její rozlišovací potenciál ve vztahu k výrobkům této osoby. Účelem ochranné známky není zaručit, že tento konkrétní výrobek bude navždy vyrábět ta která konkrétní osoba, pro niž byla původně ochranná známka vytvořena, zapsána či ji dokonce užíval. Tomu odpovídá i možnost ochrannou známku převést na jiné subjekty. Tak se tomu v případě známky „Skylink“ zčásti stalo, jak vyplývá z dokladů osoby zúčastněné na řízení, což však nemá na podstatu užívání namítaných ochranných známek v době jejich přihlášky vliv.
205. Kromě uvedeného ve smyslu čtvrté podmínky zásahu do dobrého jména, k jehož posuzování je východiskem otázka asociace (spojení) v mysli veřejnosti, představuje tato asociace v souladu s výše uvedenými judikatorními východisky nutnou podmínku, ale sama o sobě ještě nestačí k tomu, aby bylo možné učinit závěr o existenci jednoho ze zásahů, proti nimž § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách, poskytuje ochranu (srov. rozsudek SDEU ze dne 18. 6. 2009 ve věci C-487/07, L´Oreal). V uvedeném rozhodnutí , jakož i v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 41/2009 jsou znaky stejné typologie zásahu představovány následovně :
206. „Pokud jde o újmu způsobenou rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, označovanou rovněž výrazy „rozmělnění“, „zeslabení“ nebo „zastření“, dojde k ní tehdy, je-li oslabena schopnost této ochranné známky označovat výrobky nebo služby, pro které je zapsána, jelikož užívání identického nebo podobného označení třetími osobami vede k roztříštění identity ochranné známky a jejího působení na veřejnost. Je tomu tak zejména tehdy, jestliže ochranná známka, která vyvolávala okamžitou asociaci s výrobky nebo službami, pro něž je zapsána, není již schopna tuto funkci plnit (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Intel Corporation, bod 29). Z rozhodnutí ve věci Intel pak následně vyplývá konkrétní přístup k tomu, jak má být prokazována újma na rozlišovací způsobilost - totiž že užívání pozdější ochranné známky působí nebo by působilo újmu rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, předpokládá prokázání změny hospodářského chování průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je starší ochranná známka zapsána, vyplývající z užívání pozdější ochranné známky, nebo vážného nebezpečí, že by k takové změně mohlo v budoucnu dojít.
207. Co se týče újmy způsobené dobrému jménu ochranné známky, vyjadřované rovněž výrazy „pošpinění“ nebo „snížení“, tato nastává, mohou-li být výrobky nebo služby, pro něž je třetími osobami použito totožné nebo podobné označení, pociťovány veřejností způsobem, jímž se sníží přitažlivost ochranné známky. Nebezpečí takovéto újmy může vyplynout zejména ze skutečnosti, že výrobky nebo služby nabízené třetími osobami mají vlastnost nebo kvalitu, jež může mít negativní vliv na image ochranné známky.
208. Pokud jde o pojem „protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti ochranné známky nebo jejího dobrého jména“, označovaného rovněž výrazy „parazitování“ a „free-riding“, zmíněný pojem se neváže na újmu, kterou utrpěla ochranná známka, nýbrž na těžení z užití totožného nebo podobného označení třetí osobou. Zahrnuje zejména případ, kdy se v důsledku přenosu image ochranné známky nebo vlastností, jež jsou s ní spojovány, na výrobky opatřené totožným nebo podobným označením, jedná o jasné vykořisťování jdoucí ve stopách ochranné známky s dobrým jménem“.
209. V uvedených způsobech zásahu, odvisejících od kvality nabízených výrobků a služeb a jejich negativního vlivu na přitažlivost namítaných ochranných známek, případně spočívající v jasném parazitování či vykořisťování, žalobkyně kromě právní hypotézy o využívání napadených ochranných známek, která je sice obecným východiskem, ale musí být nějakým způsobem přijata a argumentována jako opodstatněná, nepředložila průkazné doklady. Její odkaz na chování osoby zúčastněné na řízení týkající se postihu za servisní poplatky či za pozdní notifikaci zahájení podnikání takovým relevantním tvrzením či důkazem z hlediska kvality poskytování výrobků a služeb, které by šlo na újmu výrobkům a službám žalobkyně, není.
210. Na základě všech shora uvedených kroků, vyvozených ze zákonného ustanovení a z judikatorních výkladů pojmů směřujících k tomu, jak dospět k posouzení naplnění jednotlivých podmínek dikce ust. § 7 odst. 1 písm. e), nyní c) zákona o ochranných známkách, Městský soud dospěl k závěru, že naplnění všech těchto podmínek kumulativně a v úplnosti z dokladů žalobkyně v rámci jejího důkazního břemene v řízení nevyplývá, a proto nejsou dány dostatečné důvody pro odnětí známkoprávní ochrany osobě zúčastněné na řízení prohlášením jejích ochranných známek za neplatné.
211. Z uvedených důvodů soud podané žaloby jako nedůvodné podle § 68 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
212. Výrok o nákladech řízení je dán Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.
213. Výrok o nákladech osoby zúčastněné na řízení je dán ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení však osobě zúčastněné na řízení žádná povinnost uložena nebyla, a proto soud třetím výrokem tohoto rozsudku rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 9. září 2022
JUDr. Naděžda Řeháková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje T. V.