{"html": "

195. Dožádání do Polska bylo odesláno dne 14. 4. 2016, správce daně požadoval sdělení informací týkajících se obchodů uzavřených se společností FONOTIX a dále informace o vlastní společnost DATSAN, a to jak pokud jde o plnění daňových povinností, tak vlastní obchodování s Cu katodami a zinkem. Dožádaný správce daně sdělil, že společnost je nekontaktní, má virtuální sídlo, ke dni 28. 10. 2014 jí byla zrušena registrace k DPH. Za první čtvrtletí roku 2014 deklarovala dodání zboží společností FONOTIX za 5 005 308 PLN, a pořízení zboží od téže společnosti za 372 412 PLN. Zda skutečně došlo k uzavření transakce, však nebylo možno potvrdit. Jiný daňový úřad provedl o této společnosti kontrolu za období roku 2013 a ze získaných důkazů zjistil, že tato společnost neprováděla skutečnou ekonomickou činnost a sloužila pouze jako nástroj ke spáchání daňového podvodu. Odpověď byla odeslána 7. 6. 2016.

196. Společnost BUBCSI KERESKEDELMI KORLÁTOLT FELELÖSSEGÜ TÁRSASÁG, 9028 GYÖR ERFURTI ÚT 24 3 1, VAT: HU24768641, měla být dalším z dodavatelů společnosti FONOTIX.

197. Dožádání do Maďarska bylo odesláno dne 14. 4. 2016, za účelem zjištění jejích obchodních aktivit se společnosti FONOTIX.

198. Dožádaný správce daně sdělil, že firma pořídila měděné katody od firmy DATSAN a ty byly přeprodány firmě FONOTIX. Kromě faktur, CMR a dodacích dokumentů neměla společnost BUBCSI žádné další dokumenty, které by prokazovaly její ekonomickou činnost.

199. Dále bylo zjištěno: firma neprováděla skutečnou ekonomickou činnost, statutární zástupce to uznal. Sídlo firmy není vhodné pro uložení daného zboží a plátce neměl žádné jiné prostory. Plátce nemá žádná hmotná aktiva k provádění ekonomické činnosti. Kontrola zjistila, že dostupné dokumenty byly vystaveny na fiktivní ekonomické transakce, firma skutečnou ekonomickou činnost neprováděla. Odpověď byla odeslána dne 21. 6. 2016.

200. Společnost BEPE 2004 KERESKEDELEMI ÉS SZOLGÁLTATÓ KORLÁTOLT FELELÖSSEGÜ TÁRSASÁG, 1191 Budapest, Ady Endre út 66, 2.em.4., VAT: HU13336437, byla rovněž identifikována jako dodavatel společnosti FONOTIX. Žádost o mezinárodní spolupráci byla odeslána dne 14. 4. 2016.

201. Dožádaný správce daně sdělil následující: BEPE se zabývá obráběním kovů a výrobou dílů, má k tomu CNC stroje (Computer Numerical Control, tzn. počítačem řízený obráběcí stroj, pozn. soudu). Plátce disponuje materiálními i personálními zdroji k provádění své činnosti. BEPE byla založena v roce 2014 společně s Fonotix Trade. Zástupce FONOTIX M. T. firmu našel na internetu a osobně jednal s jejím zástupcem B. P. Mezi firmami došlo k jednomu dodání. Podle faktury šlo o 24,826 tun měděných katod firmě FONOTIX. Faktury a CMR byly zaslány poštou. Odběratel zaplatil za zboží a přepravu, ale platbu provedla firma DELICOOP, místo FONOTIX ze slovenského bankovního účtu. BEPE nebyl firmou DELICOOP kontaktován, s FONOTIX neuzavřel písemnou smlouvu. Dle CMR bylo zboží vyloženo v Mosonmagyarovár. Dopravcem byl GARANT – SPED, zboží bylo dopraveno do Brna. Na dodacích listech nebylo uvedeno místo nakládky ani přesná adresa místa určení. Datum přepravy nebylo vyplněno, převzetí bylo potvrzeno razítkem FONOTIX s nečitelným datem. Na účet společnosti BEPE byla převedena záloha 100 000 EUR dne 19. 8. 2014, zbytek 40 885,81 EUR byl převeden 3. 9. 2014. Platba odešla z účtu DELICOOP.

202. BEPE dále pořídila 24,826 tun katod od NEW CENTRAL EUROPA, která vystavila 2 faktury k zálohové platbě a finální fakturu s datem splatnosti 22. 8. 2014. Na základě této faktury BEPE pořídila dané zboží později a bylo dodáno do FONOTIX. Dožádaný správce daně sdělil, že nemá žádný důkaz k ověření realizace dané transakce, například zda zboží bylo přepraveno, kontrakt, objednávka, dodací list. New Central Europe předložila poslední daňové přiznání za třetí čtvrtletí roku 2014, tedy období, kdy došlo k dodávce, poté byla prodána občanovi Rumunska. Pro šetření nebyla k dispozici, nebylo možné ověřit existenci zboží. Odpověď na dožádání byla odeslána 8. 8. 2016.

203. Společnost OLIVER TRADE SLOVAKIA, s.r.o., Fučíkova 133, 925 21, Sládkovičovo, VAT: SK2022484882, byla předmětem dožádání jako dodavatel FONOTIX, mezinárodní dožádání bylo odesláno 13. 4. 2016.

204. Dožádaný správce daně sdělil, že šetřením v místě sídla bylo zjištěno, že na zapsaném sídle nikdo faktický nesídlí. Společnost nemá zaměstnance. Bylo jednáno se zmocněným zástupcem společnosti, který uvedl, že s touto společností v kontaktu není a o její činnosti nic neví. Daňové přiznání subjekt podává elektronicky, podle souhrnných výkazů k DPH, dodal společnosti FONOTIX následující zboží: za v první čtvrtletí roku 2014 zboží v hodnotě 387 088 EUR, v dubnu 2014 zboží v hodnotě 391 366 EUR Kč, v květnu 2014 zboží v hodnotě 945 354 EUR, v červnu zboží v hodnotě 1 227 813 EUR, v červenci 2014 zboží v hodnotě 1 543 137 EUR, v srpnu 2014 zboží v hodnotě 603 459 EUR, v září 2014 zboží v hodnotě 142 528 EUR. V souhrnných výkazech se společnost FONOTIX za rok 2015 neobjevuje. Odpověď na mezinárodní dožádání byla zaslána 22. prosince 2016.

205. Společnost GARANT – SPED s.r.o., Pohraničná 7, 945 01, Komárno, VAT: SK2023292117, byla zjištěna jako dopravce. Mezinárodní dožádání bylo odesláno dne 18. 6. 2016.

206. Dožádaný správce daně zjistili, že u daňového subjektu probíhá více daňových kontrol, daňový subjekt se správcem daně nekomunikuje, své povinnosti neplní. Jeho sídlo je virtuální, nevykonává zde ekonomickou činnost. K vozidlům, jimiž měla být realizována přeprava, společnost podala daňové přiznání na daň z motorových vozidel, avšak neprokázala vlastnický vztah ani jejich reálné používání na přepravu. GARANT – SPED neprokázal realizaci konkrétních přeprav v rámci šetření správce daně. Odpověď byla odeslána 21. 10. 2016.

207. Ve vztahu ke společnosti FONOTOIX správce daně zaslal dále dne 18. 6. 2016 dožádání do Slovenské republiky. Byly vyžadovány CMR dokumenty k přepravě zboží dopravce IALOMITA s.r.o., s tím, že podle zjištění z mýtných bran bylo zjištěno, že tento dopravce přepravoval zboží pro FONOTIX.

208. Dožádaný správce daně sdělil, že daňový subjekt nespolupracuje, daňová přiznání nepodává, registrace k DPH byla zrušena ke dni 30. 6. 2011. Odpověď byla zaslána dne 23. 11. 2016.

209. Mezinárodní dožádání bylo dále zasláno dne 4. 8. 2016, slovenská strana byla požádána o šetření ohledně bankovního účtu na Slovensku, který FONOTIX používala. Dožádaný orgán sdělil, že bankovní účet byl založen a byly dodány výpisy z tohoto účtu. Odpověď byla zaslána dne 5. 9. 2016.

210. Ohledně dalších účtů a to ve vztahu ke společnosti DELICOOP byla slovenská strana dožádána dne 4. 6. 2019 (Sperbank a Slovenská spořitelna), odpověď byla doručena 13. 6., resp. 2. 7. 2019, kdy byly zaslány výpisy z účtů. Bylo zjištěno, že šetřené účty vedené u Sperbank, vlastní společnost BUBCSI, DATSAN a V-Voříšek. Účet u Slovenské spořitelny pak BUBCSI, DATSAN a OLIVER TRADE.

211. Ohledně společnosti K.A.T.H. bylo dožádání odesláno do Rakouska dne 5. 5. 2017. Odpověď byla zaslána dne 30. 9. 2019, dožádaný správce daně provedl výslech jednatele

212. Dále bylo dne 5. 5. 2017 zasláno dožádání do Nizozemí, za účelem šetření společnosti RONCA HOLDING na základě obchodů, která tato společnost realizovala se společností ADORMA. Dožádání bylo vyřízeno dne 24. 10. 2017.

213. V rámci odpovědi od nizozemské strany správce daně obdržel i 2 listy CMR (číslo 0020618 na 25,280 tun měděných katod ze dne 2. 7. 2014 a číslo 18206634 na 24, 836 tun měděných katod ze dne 4. 8. 2014) které byly orazítkovány v poli příjemce zboží společností Měď Povrly a.s. s místem vykládky zboží Ústí nad Labem - Povrly. K výzvě správce daně žalobce uvedl, že v případě pořízení předmětného zboží od tuzemských dodavatelů žádnými CMR listy nedisponuje a na základě prověření nedisponuje těmito listy ani Měď Povrly, řidiči v případě daných transakcí CMR listy nepředkládali, neboť jednalo o tuzemské pořízení zboží.

214. Správce daně dále realizoval výslech svědka M. T., žádost byla zaslána dne 25. 7. 2019, odpověď byla doručena dne 11. 10. 2019 a dožádaný správce daně sdělil, že M. T. nebylo možno vyslechnout, neboť nebyl zjištěn jeho pobyt a nepodařilo se jej předvolat.

215. Další část realizovaných dožádání se týkala firem zjištěných jako odběratelé žalobce

216. SIT Solutions, Polsko, dožádání bylo odesláno dne 1. 12. 2016, odpověď byla doručena dne 21. 3. 2017. Dožádaný správce daně sdělil, že z dokladů předložených daňovým subjektem vyplývá uskutečnění osmi dodávek měděných katod. Dodání bylo sjednáno s podmínkou DDP. Platby byly realizovány převodem. Regulérnost transakcí nebyla zpochybněna.

217. PRZEDSIĘBIORWO WIELOBRANZOWE INTER-METALL, Polsko, dožádání bylo odesláno dne 1. 12. 2016. Odpověď dožádaného správce byla doručena dne 3. 6. 2019. Bylo zjištěno, že žalobce dodával uvedené společnosti zboží, přičemž z šetření dožádaného správce vyplynulo následující: Zboží bylo naloženo v Povrlech a bylo dodáno do Německa, aniž by byl použit sklad šetřené společnosti. Nebylo vysvětleno, kdo byl přítomen při nakládce a vykládce zboží. Transakce nákupu a prodeje měděných katod měly řetězových charakter. Společnost se správcem daně nespolupracuje, z tohoto důvodu nebylo možné prověřit deklarované transakce se žalobcem za období červen srpen a září 2014.

218. JDJ MAR-BUD, Polsko, dožádání bylo odesláno dne 14. 12. 2016. Datum zaslání odpovědi 3. 8. 2018. Dožádaný správce daně sdělil, že společnost obchoduje s kovovým a ocelovým šrotem a recyklaci kovů. Zboží od žalobce bylo nakoupeno „s dodáním“, takže žalobce objednal přepravce. Transakce uzavřené se žalobcem nebylo možno ověřit, neboť plátce neodpovídá na výzvu daňového úřadu a nepředkládá požadované doklady. Dne 24. 5. 2017 byl vyškrtnut z registru plátce DPH. V předložených souhrnných hlášeních vykázal pořízení zboží od žalobce, uvedené částky se shodují s dodávkami deklarovanými žalobcem. Nebyl proveden podrobný audit.

219. WIELAND, Polsko, dožádání bylo zasláno 1. 12. 2016, odpověď byla odeslána dne 23. 3. 2017, dožádaný správce daně sdělil, že v souhrnných hlášeních je deklarováno dodání zboží od žalobce, společnost je však nekontaktní.

220. Stanchem, Polsko, správcem daně bylo zjištěno dodání zboží od žalobce, dožádání bylo odesláno dne 1. 12. 2016. Dožádaný správce daně sdělil, že společnost nakoupila za dodací podmínky DDP, podle CMR šlo o dodávku mědi. S uvedením přepravce Publiczny Transport Ciezarowy. Odpověď byla zaslána dne 3. 1. 2017.

221. FeCom, Slovensko, byl správcem daně identifikován jako odběratel žalobce (v jednom případě), dožádání bylo odesláno dne 23. 11. 2016. Dožádaný správce daně zaslal odpověď 4. 7. 2017 a sdělil, že tato společnost potvrdila nákup měděných katod od žalobce v hodnotě 134 758,50 EUR.

222. MYNAP, Slovensko, dožádání bylo odesláno dne 11. 11. 2016. Odpověď dožádaného správce daně byla doručena dne 1. 6. 2017, přičemž nebylo ničeho sděleno, neboť v mezidobí uvedená společnost zanikla.

223. PAUPER, Slovensko, dožádání bylo odesláno dne 11. 11. 2016. Odpověď byla zaslána dne 11. 8. 2017. Správce daně sdělil, že společnost je nekontaktní, daňová přiznání nepodává, registrace k DPH byla zrušena k 30. 11. 2016. Dřívější společník potvrdil nákup zboží od žalobce, neuvedl konkrétní skutečnosti, byl potvrzen intrakomunitární obchod ve výši 364 679,31EUR. Doklady vyžadované správcem daně nebylo možno získat.

224. DELITEX, Slovensko, dožádání bylo odesláno dne 11. 11. 2016. Odpověď dožádaného správce daně byla zaslána dne 11. 5. 2017 a je v ní sděleno, že daňový subjekt na adrese sídla nesídlí, se správcem nekomunikuje. Jednatel společnosti uvedl, že tato obchoduje výlučně s elektronikou. Podle kontrolního výkazu DPH za únor 2014 je uveden nákup zboží od žalobce v hodnotě 120 319,02 EUR, který byl zřejmě dodán společnosti SCILLA. Doklady o faktické realizaci obchodu se nepodařilo zajistit.

225. ZIN, Slovensko, dožádání bylo odesláno dne 11. 11. 2016. Dožádaný správce daně v odpovědi uvedl společnosti, které byly odběrateli katod, k vyřízení žádosti přiložil faktury, CMR, dodací listy, kupní smlouvy, výpisy o úhradách. Odpověď byla doručena 8. 8. 2017.

226. INPRICE, Slovensko, dožádání bylo odesláno dne 11. 11. 2016. Odpověď byla zaslána 14. 7. 2017 a dožádaný správce daně popsal podání daňových přiznání ze strany tohoto subjektu a realizované obchody.

227. Ve vztahu ke společnosti INPRICE je ve správním spisu založeno další dožádání (odesláno dne 11. 11. 2016, odpověď dne 3. 5. 2017), v němž správce daně sděluje, že společnost je nekontaktní.

228. Daftech, Slovensko, dožádání bylo odesláno dne 4. 11. 2016. Dožádaný správce daně zaslal odpověď dne 14. 7. 2017 a sdělil, že daňový subjekt je zrušený.

229. Dožádaný správce daně provedl místní šetření ve společnosti Měď Povrly, která podala toto vyjádření: „Společnost Metalimex má pronajaté skladovací prostory, jsou nám zaslány avíza - název zboží, dodací listy, certifikáty, váha, přepravce a SPZ vozidla. Měď Povrly vystaví vážní lístky ve dvou vyhotoveních (jedno je předáno řidiči). Kopií vážních lístků zasíláme společnosti Metalimex. Zboží je vykládáno naší manipulační technikou (ještěrky), jsme vlastníky této manipulační techniky. Vlastníky zboží Metalimex. Nakládka i vykládka zboží se uskutečňuje v naší společnosti“. Byly předány faktury a vážní lístky.

230. Správce daně rovněž realizoval mezinárodní dožádání ohledně informací týkajících se měděných katod, které byly předmětem obchodních transakcí.

231. Společnost Montanwerke Brixiegg AG, se sídlem v Rakousku sdělila, že správcem daně předložené certifikáty – číslo 9869624, ve skutečnosti nevystavila, tyto certifikáty byly vystaveny na dodávku měděných šroubů a svorníků pro rakouského zákazníka.

232. Dále byla dožádána společnost AURUBIS AG, která sdělila, že certifikáty předložené správcem daně rovněž nevystavila, byla uvedena nesprávná adresa, chybí údaje příjemce a údaj, kdo certifikát vystavil. Rovněž forma certifikátu není správná. Žádost byla odeslána 10. 3. 2015, následně 31. 3. 2016 a odpověď byla doručena dne 15. 9. 2015 resp. 25. 1. 2017 a 1. 8. 2017.

233. V daňovém řízení byly dále provedeny výslechy svědků, z jejichž výpovědí městský soud konstatuje, dále uvedené skutečnosti.

234. Svědek Ing. R. K. uvedl, že u žalobce byl zaměstnán kolem 20 let. Když nějaká firma napsala nabídku nebo měla zájem koupit, tak se udělala cenová nabídka, zavolali si nebo napsali email a předložili nabídku, a podle reakce protistrany se buď uskutečnil obchod, nebo ne. Nezáleželo pouze na svědkovi, od koho se budou katody nakupovat. Svědek uvedl, že sám žádnou smlouvu uzavřít nemohl, to muselo schválit vedení. Svou pozici popsal jako obchodní referent. Pokud jde o obchodování se společností KovMetal svědek uvedl, že kontaktoval paní M., v kontaktu byli telefonicky, osobně se nikdy neviděli. Nový zákazník se musel nechat prověřit. Svědek si nevzpomněl na přesné okolnosti obchodu s katodami. Nepotvrdil, zda se společnost jednal pan S. zřejmě ji doporučil. Dodání zboží avizovala paní M., která také posílala certifikáty. Při vykládce a nakládce katod přítomen nebyl, zboží bylo váženo a kontrolováno ve skladu Povrly, pak pouze přišel papír, že zboží bylo naskladněno. Množství se kontrolovalo na váze, kvalita je pak vidět na balících, kdy na každém balíku je napsáno číslo, které odpovídá certifikátu. To kontrolovali zaměstnanci v Povrlech, fyzicky certifikát nikdy neviděl, vždy přišel pouze formou emailu. Především se kontrolovala váha a výrobce zboží, nakupovali za tzv. pevnou cenu, kterou pak ověřovali přes burzu. Většinou se kupovalo za cenu pod burzou, a to za minus jedno procento někdy také +0, 5 %, když byly někdy značně výhodnější nabídky třeba -50 %, tak to jim přišlo podezřelé a nabídku odmítli.

235. Svědek J. R. se vyjádřil k ceně obchodovaného zboží, uvedl, že nižší cena, než na burze je typická pro menší obchodníky („šrotaře“) nebo jednorázové obchody, kdy obchodník ví, že by za vyšší cenu zboží neprodal, nebo by musel zboží vyvézt do zahraničí. Takový obchodník cenu na burze ani nezjišťuje, prodává za cenu pro něj přijatelnou. Svědek dále uvedl, že obchodovali s rakouskou společností Brixlegg, chtěli nakoupit katody přímo od hutní společnosti, to nebylo možné z důvodu vyprodání kapacity, ale bylo možné vyměnit katody za šrot. Také ze srbského Boru nebylo možné katody nakoupit, protože tam existovala pevná dodavatelsko-odběratelská vazba, tak je nakupovali prostřednictvím jiné firmy. Svědek rovněž popsal kontrolu zboží a způsoby placení s tím, že vždy bylo placeno po převzetí zboží.

236. Svědek M. S., jednatel společnosti EX-KOV s.r.o., ve věci uvedl, že pro žalobce dělal kontroly, kontroloval kovy a rudu, která chodila za minulého režimu do Československa, na žalobce měl osobní kontakty. Co se týče obchodů se společností KovMetal, sídlo společnosti nenavštívil, byl v kontaktu s paní M. To vzniklo tak, že se potkali s panem B., který říkal, že nějaká jeho známá dělá do metalurgie a měla by zájem rozšířit portfolio. Vlastnické a majetkové poměry společnosti KovMetal neznal, ty si nechával prověřit přímo žalobce, který k tomu disponoval příslušnými nástroji. Sám byl jednatelem společnosti EX-KOV, v sídle nepobýval, obchody uzavíral z domu. V rámci zprostředkovávání obchodů mezi společnostmi KovMetal a Metalimex jednali ještě s panem V. a panem R. rovněž s panem K. Zda byla uzavřena písemná smlouva, si svědek již nepamatoval. Se společností V-Voříšek měli uzavřenu ústní smlouvu, fakturoval zprostředkování katod mědi. Co se týče realizace obchodů, svědek uvedl, že zboží dodával Voříšek a chodilo to na sklad v Povrlech. Přepravu KovMetal nezajišťoval.

237. Svědek uvedl, že osobně KovMetal nikdy nezastupoval, pouze zprostředkovával obchody. Pravidelně se domlouval s panem K. ohledně cen, papírování bylo na paní M. Na dotaz, z jakého důvodu společnost EX-KOV neobchodovala přímo s dodavateli KovMetal a odběratelem Metalimex svědek uvedl, že tyto důvody jsou dva, u Metalimexu neprošel, protože neměl historii a také tu byly zdravotní důvody. Obchody probíhaly tak, že když věděl telefonicky od paní M. nebo pana V., že je nabídka katod, tak se ptal žalobce, zda mají zájem, osobně žádné poptávky nabídky nezajišťoval. Stalo se, že žalobce volal, že mu vypadl nějaký dodavatel a zda nemají zboží. Na dotaz, proč nezprostředkovával dodání měděných katod přímo od společnosti V-Voříšek do Metalimexu, svědek uvedl, že to bylo proto, že on měl účet v zahraničí. Svědek sám si ověřoval společnost V-Voříšek už na úřadu ve Štěpánské, kde mu řekli, že je vše v pořádku. To, zda se obchody uskutečnily, zjistil telefonicky v rozhovoru s paní M. nebo panem K. Ceny mědi neurčoval, dohodli se na ceně za zprostředkování. Zprostředkoval slevu, kterou vyžadoval Metalimex, za kolik chce koupit. Pan K. akceptoval většinou jen 120 EUR pod burzou, z důvodu, že má jinak lepší nabídky. Cenu dodavatelů neurčoval. Úkolem svědka bylo zajistit odbyt a někoho, kdo cenu, na níž se dohodli, byl ochoten zaplatit. Smlouvu o zprostředkování měl postavenu tak, aby na tom vydělal. Proto je uveden rozdíl mezi nákupem a prodejem 130 EUR. Od společnosti V-Voříšek se nakupovalo vždy zhruba 250 EUR pod burzou. Bylo třeba těch 130 EUR, aby vydělal. K vystavení faktur na zprostředkovatelskou provizi docházelo až po uhrazení zboží z Metalimexu, žádné doklady související s obchodem nekontroloval, měl certifikáty před obchodem, který se domlouval, tyto dostával emailem od pana V. nebo paní M. Pak už si obchod řešili pan K. a paní M. Veškeré obchody, dodávky, řidiče, si řešili sami. Svědek uvedl, že podle jeho názoru ani oni ty doklady se zbožím neviděli, viděli jen ty certifikáty.

238. Svědek V., jednatel společnosti V-Voříšek uvedl, že společnost neměla zaměstnance, veškeré obchody zařizoval sám. Konkrétně svou obchodní činnost popsal tak, že mu od společnosti DELICOOP do e-mailu nebo formou SMS přišla informace o zboží, které pak nabídl s připočítáním své marže. Pokud zájemce toto akceptoval, byl obchod uzavřen. Zboží kupoval „na místo dodání“, přepravu by nebyl schopen zařídit. Peníze chtěl ihned, před složením zboží, DELICOOPU platil, když se dostal k počítači.

239. Svědek neuvedl, čeho se konkrétně týkala spolupráce s panem S., společnost KovMetal znal, šlo o odběratele. Komunikoval především s panem S. a paní M. a to prostřednictvím e-mailu a telefonicky. Sídlo KovMeta nenavštívil. Svědek byl dále dotázán na to, že v roce 2015 společnost V-Voříšek měla dle přijatých faktur dodat společnosti KovMetal Cu katody, polotovary, GRADE A17 40 311 za celkem 16 577 237, 10 Kč v pěti dodávkách dne 9. 2., 11. 2., 13. 2., 6. 3. a 11. 3. 2015. K tomu svědek odpověděl, že nemůže tyto faktury potvrdit, a vypadají jako vystavené jeho společností, ale není na nich podpis. Rovněž chybí objednávky. Svědek uvedl, že faktury vždy orazítkoval a podepsal, určitě by je měla paní M. Číslo uvedené na dodávce souvisí s celním řízením, Grade A znamená první jakost. K dotazu, jakým způsobem byla ověřována kvalita obchodovaných katod, svědek uvedl, že katoda je prvotní výstup z měděné rudy, používá se pro primární zpracování. Co se týče certifikátů, svědek uvedl, že certifikát mu byl zaslán emailem a následně ho poslal dál. Bylo to součástí nabídky. Kontroloval ho kupující. Svědek sám neměl žádné razítko, protože buď bylo zboží na autě, nebo peníze na účtu a poté se až mohlo složit z kamionu. Příkaz ke složení zboží dal někdo od společnosti DELICOOP.

240. Dále svědek uvedl, že si nepořizoval fotodokumentaci nakupovaných i prodávaných katod. Úhrady probíhaly bankovním převodem. Společnost V-Voříšek dodavatelům zálohově neplatila, svému dodavateli zaplatil v okamžiku, když dostal peníze od odběratele. Kde docházelo k nakládce, svědek nevěděl, vykládka byla dle objednávek, s největší pravděpodobností to byla Měď Povrly. Na dotaz, jakým způsobem byla stanovena cena katod, svědek uvedl, že měl nějakou cenu s odběratelem plus marži. Bylo to v návaznosti na burzu. Kdyby to bylo nad burzou, tak by již nekupoval. K dotazu, proč nenavázal spolupráci přímo se společností Měď Povrly, svědek uvedl, že tito nebyli ochotni zasílat peníze na zahraniční účty českých subjektů a zároveň nebylo jisté, zda budou platit rychle. Bankovní účty v České republice nepoužívá, protože mu byly zablokovány v důsledku sporu s Finančním úřadem Pardubice

241. Svědkyně V. M., prokuristka společnosti KovMetal uvedla, že společnost nemá vedeny webové stránky, rovněž nikdy neinzerovala nabídku či poptávku na internetu. Na obchod s měděnými katodami je navedl pan S., který tvrdil, že má možnost levných nákupů, s panem S. uzavřela zprostředkovatelskou smlouvu. K navýšení obratu došlo v důsledku navýšení poptávky na měděné katody od společnosti Metalimex.

242. KovMetal měl dva dodavatele: CPD –REAL TRADE a V-Voříšek; odběratelem byl Metalimex, co se týče dodavatelem CPD - Real Trade, svědkyně uvedla, že jí oslovil pan S., uvedl, že má dodavatele, který mu dodává a chtěl udělat obchod. Kdo měl být dodavatelem, neuvedl. Domluvili se u něj v kanceláři v Horoměřicích, za jakých podmínek katody dodají a za jakých podmínek bude nakupovat. Jednala s bratry S., kteří se specializují na náplně do tiskáren, tak ji překvapilo, že obchodují s mědí. Starší bratr jí vysvětlil, že mladší potřebuje nějakou náplň práce, tak proto obchodují s mědí. Jednatele společnosti neznala. Dodavatele ověřila tak, že si vyjela výpis z obchodního rejstříku, podívala se, zda jsou plátci, chtěla potvrzení, že za daný měsíc zaplatili DPH. Pokud jde o společnost V-Voříšek, uvedla, že na jednatele jí zprostředkoval kontakt pan Š. Pana V viděla asi dvakrát. Vše vyřizovali telefonicky nebo emailem.

243. Jak svědkyně dále uvedla, rovněž na odběratele společnost Metalimex získala kontakt přes pana S. Metalimex poslal poptávku na materiál, ona oslovila prodejce, který nabídl katody. Součástí byl certifikát. Metalimex si ověřil certifikát v databázi, a z toho zjistil složení a rovněž to, zda se nejedná o ten samý certifikát. Pomocí certifikátů si tak zjistil, že nekupuje totožné zboží, které již jednou nakoupil. To byla jejich podmínka. Jednala s panem K., osobně v Metalimexu nikdy nebyla. Obchody vyjednával pan Š. s panem K. S K. komunikovala emailem telefonicky, osobně ho nikdy neviděla. Nakládce či vykládce zboží osobně nikdy nebyla přítomna, rovněž nebyla přítomna na prohlídce skladu v Povrlech. Smlouvy se neuzavíraly, s dodavateli to byly jen objednávky. Od Metalimexu má kupní smlouvy, které vystavoval Metalimex po dodávce. Dostávala je v emailu nebo poštou, orazítkované a podepsané je vracela poštou zpátky.

244. K dotazu, proč společnost KovMetal neobchodovala přímo se společností CPD REAL TRADE a V-Voříšek, a Metalimex, ale využívala zprostředkovatele společnost EX-KOV svědkyně uvedla, že tak byla postavena smlouva o zprostředkování uzavřená s panem S. Smlouva o zprostředkování byla postavena na dodání od V-Voříšek a CPD a odběratel byl Metalimex. Pan S. to tak chtěl, aby tam bylo uvedeno toto, protože z toho měl provizi. Kdyby udělala obchod s někým jiným tak on z toho neměl peníze. Kdyby dodala Metalimexu sama, byl by to podvod na pana S.

245. Co se týče kontroly dodávaných katod, svědkyně uvedla, že dodávky se vážily ve skladu v Povrlech, obdržela potvrzení s vážním listem. Cena, za kterou měla prodávat Metalimexu, byla dána burzou LME k určitému datu. Tam byl tzv. fix, od něj pak odečetla 250 EUR na metrickou tunu. Pro Metalimex byla cena -120 EUR za metrickou tunu od LME, za tu prodávala a zbylých -130 EUR kupovala od obou dodavatelů. Oba dodavatelé měli stejné platební podmínky, platila do tří pracovních dnů. Metalimex platil do dvou pracovních dnů. Minusové ceny určil pan S., kterému pak platila 90 a pak 95 EUR. Kupní cenu měla včetně dopravy. Dopravu nezajišťovala, měla telefony na řidiče, což byl pan M. a pan M. K fyzické přejímce zboží nedocházelo, a to ani u dodavatele ani u odběratele. Výrobcem zobchodovaných katod byly zahraniční subjekty. Katody byly baleny na paletách, jedna katoda má skoro 250 kg, každá má na sobě štít. Vždy byly nové, jen jednou či dvakrát říkali, že byly déle na skladě. K reklamacím ze strany odběratele nedocházelo. Jednou byly popraskané pásky a jednou se řešila nerovnost váhy.

246. Svědek P. Š. byl jediným jednatelem a společníkem společnosti ZE-KOV METAL. V rámci svého výslechu uvedl, že s firmou žalobce se dlouhodobě zná, znal lidi z obchodního oddělení. Komunikace probíhala emailem, telefonicky, případně osobně. Firma prošla schvalovacím procesem. Byly uzavřeny rámcové kupní smlouvy mezi společnostmi ZE-KOV METAL, ZEKOV METAL CANARIA a žalobcem, rovněž byly uzavírány smlouvy na jednotlivé dodávky. Proces objednání zboží probíhal tak, že žalobce zaslal poptávku na jednotlivé druhy materiálu a svědek pak odpověděl, za jakých podmínek může množství závazně dodat. Žalobce kupoval jak šrot, tak i nový materiál z výroby, dle specifikace v objednávce. Cena měděných katod byla tvořena podle burz LME, k tomu se odpočítávají náklady na přepravu a podobně, musí vzniknout ekonomický výsledek. Svědek uvedl, že mohl nakoupit třeba na sklad, podíval se na burzu a s cenou si mohl hrát. Cena může být nad burzou i po dobu burzou.

247. Svědek dále uvedl, že zboží přepravuje svými vlastními nákladními vozy, v několika případech měl jiné přepravce. Místo dodání byla Měď Povrly. Zboží měl uskladněné ve skladě ZE-KOV METAL v Městci Králové, kde byly pronajaté prostory. Kontrolu a zvážení prováděli zaměstnanci. Doklady ke zboží byla dodací list, dokument o jakosti zboží a váze, fotokopie pasu nebo občanského průkazu předávající osoby, což byl ve většině případů řidič. Ke zboží se vydává certifikát, jednotlivé balíky mají šarže.

248. Součástí spisu je rovněž znalecký posudek č. 209-09/2015, zpracovaný Ústavem oceňování majetku při ekonomické fakultě Vysoké školy báňské - technické univerzity Ostrava. Znalecký ústav byl pověřen zpracováním posudku ve věci posouzení standardního, respektive obvyklého průběhu obchodních transakcí s měděnými katodami kvality GRADE A v roce 2013. Znalecký ústav vydal následující stanovisko. V případě, že je nakupováno zboží, jež zcela odpovídá kvalitativním požadavkům na komodity stanovené LME a současně i množstevnímu požadavku na burzovní lot bývá standardní sjednávání ceny v obchodních smlouvách konstrukcí LME plus přirážka, neboť při realizaci objemu 25 tun a násobků je dosaženo optimální - burzovní ceny. Výše přirážky je individuální a proměnlivá a obsahují standardní náklady prodávajícího, související s dodávkou zboží dle požadavků kupujícího a jeho marží. V případě odlišného množství, než standardní lot 25 tun a jeho násobky, může být celková jednotková cena zvýšena pro nestandartní velikost. Přirážka může obsahovat například cenu dopravného z Rotterdamu (sklady LME), pojištění, náklady na financování, případné další manipulační náklady se zbožím.

249. Obchod s mědí, jako s burzovní komoditou, nemusí vždy mít jen charakter nákupu pro výrobní spotřebu pro koncového uživatele, může být také realizován ve formě investičního nákupu na sklad s očekáváním spekulačního pohybu ceny na trhu.

250. Podle závěrů znaleckého posudku je záporná provize obecně využívána velmi zřídka jako mimořádný obchodní krok, reaguje na zcela nečekaný vývoj na trhu, kdy byl avizován prudký a dlouhodobější pokles ceny dané komodity. Prodávající má zájem na rychlém prodeji dříve nakoupeného zboží, proto je schopen přistoupit na minusovou přirážku spojené s navázáním na cenu LME. Znalecký ústav konstatoval, že v rámci sledovaného období tj. roku 2013 docházelo k radikálnímu poklesu cen, a to od února do června zhruba 20 %, což některé držitele komodity mohlo vystrašit, zejména pokud na základě vývoje v roce 2012 a v lednu 2013 nakoupili komoditu ve větším množství. Náhlý pokles ceny na burze a riziko dlouhodobé ztráty je mohl vést k nestandardní obchodní politice a snaze se zboží zbavit za každou cenu i formou obchodu s minusovou přirážkou.

251. Pokud se týká stanovení ceny, znalecký ústav označil za standardní sjednávat obchody komodit na bázi LME plus přirážka výhradně s datem realizace vpřed, minimálně v den uzavření smlouvy. Zpracovatelům posudku se zdá nesmyslné a účetně komplikované stanovit kupní cenu s datem realizace v minulosti.

252. Po provedeném řízení správce daně zpracoval dne 5. 6. 2020 pod č. j. 77782/20/4200-11773-202745, zprávu o daňové kontrole, s níž byl žalobce seznámen.

253. Správce daně následně dne 9. 6. 2020 vydal dodatečné platební výměry, jak jsou specifikovány pod bodem 2 tohoto rozsudku.

254. Žalobce brojil proti dodatečným platebním výměrům podaným odvoláním, o němž rozhodl žalovaný dále uvedeným rozhodnutím.

Napadené rozhodnutí

255. Pokud jde o obsah napadeného rozhodnutí, městský soud shrnuje pro věc podstatná skutková zjištění žalovaného a právní argumentaci, jíž vypořádal odvolací námitky žalobce.

256. Žalovaný v napadeném rozhodnutí, po té, co stručně shrnul skutkový stav podrobně, s rozsáhlou citací judikatury správních soudů popsal právní základ věci.

257. Ve vztahu ke společnosti KovMetal byly identifikovány tyto obchodní řetězce:

1. řetězec (zdaňovací období leden až září 2014) JČS → FONOTIX → DELICOOP → CPD → KovMetal → odvolatel → JČS

2. řetězec (zdaňovací období únor, březen 2015) JČS → FONOTIX → DELICOOP → V-Voříšek → KovMetal → odvolatel → JČS

3. řetězec (zdaňovací období únor 2015) JČS → TROFANY → CPD → KovMetal → odvolatel → JČS

258. Po provedeném šetření ohledně dodavatelů FONOTIX, TROFANY a DELICOOP byla detekována chybějící daň a žalovaný přisoudil těmto společnostem postavení tzv. „missing tradera“

259. Žalovaný shrnul, že ve všech třech vydefinovaných obchodních řetězcích došlo k narušení neutrality daně, tj. byla v nich zjištěna „chybějící daň“, a to ze strany prvních tuzemských článků. Společnost FONOTIX (1. a 2. řetězec) daňová přiznání vůbec nepodala, byla vedena jako nespolehlivý plátce od 30. 6. 2015 a společnost TROFANY (3. řetězec) žádné pořízení měděných katod z JČS, jakož ani jejich dodání v tuzemsku ve svém daňovém přiznání nepřiznala, jako nespolehlivý plátce byla vedena od 1. 2. 2017. K tomu se přidružuje též zjištění u společnosti DELICOOP (2. řetězec), která podala daňové přiznání za zdaňovací období únor 2015, v němž ale nevykázala žádné tuzemské plnění, jakož i u stejné společnosti (1. řetězec), která ve svých daňových přiznáních v roce 2014 vykazovala vysoké vstupy a vysoké výstupy, byla vedena jako nespolehlivý plátce od 16. 6. 2015 a ke dni 27. 3. 2019 byla zrušena. Narušení neutrality v 1. a 2. řetězci bylo zjištěno opakovaně. Byl tak naplněn základní předpoklad pro učinění závěru o zasažení předmětných transakcí daňovým podvodem.

260. Tvrzení, že měděné katody a barevné kovy obecně, patří mezi rizikové komodity, žalovaný opírá o veřejně dostupná sdělení a články, konkrétně v Rádiu Impuls, z pořadu Impulsy V. M. - „J. K. v rozhovoru pro Rádio Impuls o připravovaných daňových změnách“ vydaného dne 22. 6. 2010 (https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/v-mediich/2010/2010-06-22-vmediich-4068-4068). Dále přepis rozhovoru z ČT 24, v pořadu Ekonomika - „Rozpočet na rok 2011, boj s daňovými úniky“, ze dne 11. 8. 2010 (https://www.mfcr.cz/cs/aktualne/v- mediich/2010/2010-08-11-vmediich-4629-4629), článek „Gang připravil stát o 90 miliónů korun spekulacemi s barevnými kovy“ zveřejněný dne 18. 2. 2013 (https://www.novinky.cz/krimi/293610-gang-pripravil-stat-o-90-milionu-korun-spekulacemi-s-barevnymi-kovy.html).

261. Co se týče dodavatelů z jiných členských států, šetřením bylo prokázáno, že se jedná o společnosti nekontaktní, které neplnily vůči svým správcům daně povinnosti, případně vykazovaly fiktivní plnění. Podle žalovaného zjištěné skutečnosti podporují závěr o tom, že obchody byly organizovány především za účelem neoprávněného získání odpočtu na DPH.

262. Žalovaný konkrétně uvedl k jednotlivým společnostem následující:

263. Společnost ADORMA KERESKEDELMI ÉS SZOLGÁLTATÓ KORLÁTOLT FELELŐSSÉGŰ TÁRSASÁG, Budapest, VAT: HU23407109 (dále jen „ADORMA“) je jeden ze zjištěných dodavatelů společnosti FONOTIX. Po změně jednatele se stala pro svého správce daně nekontaktní. Za období červen až září 2014 předložila daňová přiznání, v nichž mj. deklarovala dodání měděných katod společnosti FONOTIX. Za další zdaňovací období již společnost ADORMA žádné daňové přiznání nepodala.

264. Přepravní společnost GARANT nemá zplnomocněného zástupce, jednatelem a jediným společníkem je nekontaktní V. T. U společnosti GARANT byly zahájeny daňové kontroly, tato společnost však se správcem daně nekomunikuje, neplní si své povinnosti. Sídlo společnosti je virtuální.

265. Společnost BUBCSI KERESKEDELMI KORLÁTOLT FELELŐSSÉGŰ TÁRSASÁG, GYŐR, VAT: HU24768641 (dál jen „BUBCSI“) byla rovněž dodavatel společnosti FONOTIC, měděné katody od polské firmy DATSAN. Kontrolou správce daně zjistil, že jemu dostupné dokumenty byly vystaveny na fiktivní ekonomické transakce. Skutečnost, že společnost BUBCSI nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost, potvrdil i její zástupce.

266. Společnost DATSAN byla odběratelem společnosti ADORMA a BUBCSI. Jde o nekontaktní společnost s virtuálním sídlem. Společnost DATSAN v souhrnném hlášení za zdaňovací období I. čtvrtletí 2014 deklarovala jak dodání zboží společnosti FONOTIX, tak pořízení zboží od této společnosti. Za toto zdaňovací období byla prováděna daňová kontrola, ale pro nekontaktnost subjektu polský správce daně nemohl potvrdit transakce uzavřené se společností FONOTIX. Za období II. čtvrtletí 2014 společnost DATSAN nepředložila souhrnné hlášení a ve svém daňovém přiznání nedeklarovala žádné intrakomunitární transakce. Za zdaňovací období III., IV. čtvrtletí 2014 a I. čtvrtletí 2015 společnost nepředložila ani souhrnné hlášení ani daňové přiznání. Ke dni 28. 10. 2014 byla společnosti DATSAN zrušena registrace k DPH.

267. Společnost BEPE 2004 KERESKEDELMI ÉS SZOLGÁLTATÓ KORLÁTOLT FELELŐSSÉGŰ TÁRSASÁG, Budapest, VAT: HU13336437 (dále jen „BEPE“) byla dodavatel společnosti FONOTIX (došlo k jedné dodávce) Poslední daňové přiznání předložila společnost BEPE za zdaňovací období III. čtvrtletí, poté byla prodána a maďarským správcem daně nebylo možné obchodní transakce ověřit.

268. Společnost OLIVER TRADE SLOVAKIA, s.r.o., Sládkovičovo, VAT: SK2022484882 (dále jen „OLIVER“) byla dodavatel společnosti FONOTIX, měla virtuální sídlo, bez zaměstnanců. Jde o nekontaktní společnost, smluvní zástupce společnosti OLIVER sdělil, že se společností a ani s jejím jednatelem už není v kontaktu, nic o nich neví a zplnomocnění zruší. Dle souhrnných hlášení dodala společnost OLIVER společnosti FONOTIX zboží ve zdaňovacích obdobích I. čtvrtletí 2014, duben až září 2014, přičemž souhrnné hlášení za I. čtvrtletí 2014 nebylo účinně podáno.

269. Co se týče dalších tuzemských článků obchodních řetězců, vedle již shora uvedených společností FONOTIX, TROFANY a DELICOOP, žalovaný zjistil následující:

270. Společnost V-Voříšek (2. řetězec) v rámci kontrolního postupu neodstranila pochybnosti správce daně pro uplatnění nároku na odpočet daně u zdanitelných plnění přijatých od společnosti DELICOOP za zdaňovací období únor 2015, v důsledku čehož správce daně neuznal této společnosti nárok na odpočet daně. U tohoto subjektu jsou evidovány na účtu DPH stamilionové nedoplatky. Společnost byla označena jako nespolehlivý plátce od 10. 12. 2015.

271. U společnosti CPD (1. a 3. řetězec) byla provedena daňová kontrola DPH. Správce daně shledal, že obchody s měděnými katodami dodávanými jí společností DELICOOP (leden až září 2014) a společností TROFANY (únor 2015) byly zatíženy podvodem na DPH, o kterém tato společnost mohla a měla vědět. Proto jí nebyl přiznán nárok na odpočet daně ze zdanitelných plnění přijatých od obou jejích dodavatelů.

272. V případě společnosti KovMetal (1., 2., 3. řetězec) byla provedena daňová kontrola DPH za zdaňovací období roku 2014 a únor a březen 2015. Správce daně dospěl k závěru, že obchody s měděnými katodami od společnosti CPD byly zatíženy podvodem na DPH, o němž společnost KovMetal mohla a měla vědět. Výsledkem bylo odepření nároku na odpočet daně ze zdanitelných plnění, které tato společnost přijala od společnosti CPD.

273. Žalovaný dále uvedl, že všechny jmenované společnosti vykazovaly pouze formální sídlo, v němž neprováděly fakticky svou ekonomickou činnost, Na adresách sídla, příp. v provozech či skladech zástupci obchodních partnerů nikdy nebyli, schůzky se zprostředkovateli probíhaly v kavárnách či v restauracích.

274. Další část argumentace žalovaný zaměřil na plnění zákonných povinností ze strany společností účastných v řetězci.

275. Společnosti TROFANY, FONOTIX do sbírky listin neukládaly účetní závěrky. Společnost DELICOOP založila ke dni 24. 7. 2014 pouze účetní závěrku za rok 2013. U společnosti KovMetal v době realizace obchodů chyběly aktuální účetní závěrky za rok 2012 a rok 2013, které byly do sbírky listin založeny až dne 13. 12. 2016. Společnost V-Voříšek zaslala účetní závěrky za roky 2010 až 2012 obchodnímu rejstříku až v únoru 2014.

276. Následně žalovaný zamířil svou pozornost na rozpory ve výpovědích svědků, pokud jde o začleňování společností do obchodních řetězců. Jak žalovaný uvedl, jediným důvodem rozhodnutí o započetí obchodování s předmětným plněním byla vidina rychlého zisku, přitom ale bez možnosti osobní účasti na kontrole realizovaných obchodů s předmětným plněním. Realizace předmětných transakcí je tak doprovázena ničím neodůvodněnou důvěrou vždy v předchozího dodavatele, která je umocněna faktem, že strany spolu ani v počátku nekomunikovaly v sídle toho kterého dodavatele. Žalovaný má při tom za to, že právě jednání v sídle toho kterého obchodního partnera, kdy sídlem lze rozumět fungující materiální i personální zázemí, představuje jeden z atributů svědčících o důvěryhodnosti obchodního partnera. Zjištěné skutečnosti nasvědčují účelovému vkládání jednotlivých společností jako článků obchodních řetězců bez zjevného ekonomického opodstatnění. S tím souvisí i nedůvodné začleňování společností bez předchozích zkušeností.

277. Žalovaný konstatoval, že navázání obchodní spolupráce i samotná realizace transakcí s předmětným plněním je provázena naivitou a pasivitou zúčastněných tuzemských subjektů, kdy při absenci minimální opatrnosti bez dalšího tyto spoléhaly na doporučení svých známých nebo příbuzných.

278. Žalovaný za signifikantní považuje rovněž absenci písemných smluv. Mezi některými články obchodních řetězců nebyly sepisovány písemné smlouvy (např. mezi CPD → KovMetal, 1. a 3. řetězec, mezi V-Voříšek → KovMetal, 2. řetězec), příp. byly smlouvy sepsány až po uskutečnění obchodu (např. mezi KovMetal → žalobce, mezi TROFANY → CPD, 3. řetězec). Rámcové (obecné) smlouvy byly sepsány mezi společnostmi CPD → DELICOOP, 1. řetězec či společnostmi CPD → TROFANY, 3. Řetězec.

279. Sepsání kupní smlouvy až po uskutečnění obchodu, žalovaný označuje za nadbytečný úkon, který nemá žádné logické opodstatnění. Nelze zde shledat důvod, proč zpětně prodej zboží formalizovat. Takové počínání působí dojmem, že prodávající dodává věc, kterou již nevlastní a pouze umocňuje formální význam listin. Absence písemné smlouvy u takto rozsáhlého obchodu je dalším faktem, který svědčí ve spojení s ostatními aspekty posuzovaného případu o silné nestandardnosti obchodních transakcí. Jak uvedl, ponechání platebních a dodacích podmínek, přechodu vlastnického práva a nebezpečí škody na věci či odpovědnosti za vady bez písemného zachycení, nasvědčuje vysoce neprofesionálnímu a rizikovému jednání.

280. Co se týče ceny zboží a platebních podmínek, žalovaný s odvoláním na internetový odkaz www.druhotnesuroviny.cz/lme.htm, graficky ztvárnil vývoj cen mědi v období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2014. Cena vysoce čisté mědi v období se od 3. 6. 2014 do 30. 6. 2014 pohybovala v rozpětí od 4 898 do 5 102 EUR/t. Svědci se shodovali na tom, že cena obchodovaných Cu katod byla nižší, než cena na burze.

281. Žalovaný proto vyšel ze závěrů znaleckého posudku č. 209-09/2015 vypracovaného Ústavem oceňování majetku při Ekonomické fakultě VŠB – TU Ostrava, s tím, že ačkoli znalecký posudek připouští zápornou provizi, je nikoli standardní dlouhodobě nakupovat měděné katody (včetně přepravy) za ceny které jsou podstatně nižší, než stanovuje LME. Východiskem při tvorbě ceny za dodávky předmětného plnění byla sice cena vyhlášená burzou LME, ale nelogicky již byla stanovena cena, za kterou se mezi subjekty v obchodních řetězcích obchodovalo, tedy nižší, než cena vyhlášená na burze. Přitom by bylo logické předpokládat, že do ceny, za kterou se mezi subjekty obchodovalo, budou jednotlivými společnostmi zohledněny minimálně jejich režijní náklady, popř. náklady spojené s přepravou.

282. S tím souvisí i krátká doba splatnosti faktur – 2 dny po dodávce, přesto že běžná splatnost faktur je 30 až 60 dnů.

283. Dále se žalovaný zaměřil na pohyb zboží mezi jednotlivými články obchodních řetězců. Kromě společnosti ADORMA dodávající zboží společnosti FONOTIX bylo zjištěno na základě mezinárodní výměny informací při správě daní zaevidované, že měděné katody dodávané přes společnost FONOTIX společnosti KovMetal pocházely od společnosti LATINA s.r.o. Tato společnost nakupovala v letech 2014 a 2015 katody od české společnosti KOVOŠROT – MORAVIA CZ a.s. a jejím odběratelem po celé mapované období byla polská společnost DATSAN, která byla identifikována ve zmapovaném řetězci jako dodavatel pro společnost FONOTIX. Společnost nakupovala i prodávala měděné katody s přepravou, přičemž přepravu zajišťovala právě společnost DATSAN. K tomuto byly slovenským správcem daně zaslány příslušné CMR listy. Z nich vyplývá, že zboží bylo nakládáno v Šamorínu, kde měla společnost LATINA s.r.o. sklady. Zboží bylo dodáváno v nezměněném stavu, k CMR listům byly přiloženy certifikáty kvality. Z CMR listů mj. vyplývá, že místo vykládky je Wroclaw – Polská republika. Prověřením zaslaných daňových dokladů a CMR listů z tohoto mezinárodního dožádání a taktéž z důkazních prostředků zaslaných odvolatelem (vážních lístků) a taktéž z údajů z mýtných bran bylo zjištěno, že toto zboží nebylo přepraveno do Polska pro odběratele DATSAN (jak deklarují zaslané CMR listy), ale bylo vyloženo ve smluvním skladu žalobce, kde ho tento pořídil podle daňových dokladů od společnosti KovMetal.

284. K fyzickému předávání zboží mezi tuzemskými články obchodních řetězců nedocházelo, zboží bylo pořizováno s přepravou, kterou zajišťoval dodavatel. Zboží bylo postupně přeprodáno přes několik subjektů, během krátkého časového úseku, přestože při fyzické přepravě bylo několik článků řetězce obejito.

285. Ze získaných důkazních prostředků jednoznačně vyplývá zcela formální role přímého dodavatele žalobce, tj. společnosti KovMetal, jakož byla stejná role přisouzena i tuzemským společnostem figurujícím v řetězcích před ním. Přestože prvními články pořizujícími zboží z JČS byly společnosti FONOTIX a TROFANY, fakticky bylo zboží nakupováno společností DELICOOP, která měla zajistit přepravu zboží k žalobci, do skladu Měď Povrly. Vystavováním formálních účetních dokladů se subjekty z detekovaných řetězců snaží realizovaným transakcím dát punc legality a standardnosti. Jak však vyplývá z výpovědí zástupců jednotlivých společností ani jeden z nich nedisponoval skladovacími prostorami, ani jeden nebyl u nakládky či vykládky zboží, které znal jen z fotografie. Z jejich strany tedy neprobíhala žádná kontrola zboží. V místě dodání ve skladu Měď Povrly zboží během téhož dne měnilo několikrát vlastníka. Následně bylo zboží žalobcem v nezměněném stavu dodáno do JČS. Tato skutečnost je pro řetězový obchod zasažený podvodem na DPH typická.

286. Co se týče kontroly obchodovaného zboží a vystavovaných certifikátů, žalovaný vyšel z toho, že Evropská norma EN 1978:1998 stanovuje požadavky na chemické složení a vlastnosti katod z dvou tříd mědi označených Cu-CATH-1 a Cu-CATH-2. Součástí normy je chemické složení používaných materiálů a mezní odchylky rozměrů katod. V souladu s touto normou jsou jednotlivými výrobci pro odběratele vystavovány příslušné certifikáty.

287. Měděné katody, které byly předmětem kontrolovaných obchodních transakcí, byly vždy v každém jednotlivém obchodu v řetězci doprovázeny certifikátem, jehož kopii vždy prodávající zasílal kupujícímu, většinou ještě před uzavřením obchodu. K jejich ověření správce daně prostřednictvím mezinárodní spolupráce při správě daní požádal o poskytnutí informací dvě společnosti figurující na certifikátech, které byly správci daně poskytnuty, a to společnost Montanwerke Brixlegg AG, VAT:ATU42241409 a společnost AURUBIS AG, VAT:DE118514155. První ze jmenovaných společností sdělila, že pravé certifikáty k číslu 9869624 se týkají dodání „Kupferbolzen“ (měděných šroubů, svorníků) určených pro zákazníka v Rakousku. Ty také byly tímto rakouským plátcem společně s dodacími listy správci daně poskytnuty. Německá společnost AURUBIS AG jí zaslané certifikáty nevystavila, adresa na těchto certifikátech není správná, chybí údaje příjemce, a kdo certifikát vystavil, celá forma certifikátu není správná a z dokumentů nelze odvodit žádné informace.

288. Na základě těchto skutečností žalovaný uzavřel, že i přes vysokou hodnotu realizovaných obchodů žádný ze subjektů v detekovaném řetězci nevěnoval sebemenší pozornost tomu, s čím přesně obchoduje. Zda zboží, z jehož pořízení nárokuje odpočet daně a z jehož dodání svému odběrateli má povinnost odvést daň na výstupu, je opravdu to zboží (v množství a kvalitě), jež deklaruje na jím vystavených daňových dokladech. Žádný ze subjektů se nestaral o to, jakým způsobem, kde a kým bylo zboží nakládáno, přepravováno a vykládáno.

289. Nestandardní byly rovněž úhrady za zboží. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že úhrady za zboží probíhaly v některých případech v řetězci pozpátku, Úhrady se rozdělovaly na základ daně a DPH; společnost FONOTIX nehradila ani neinkasovala žádné platby za obchodované měděné katody.

290. Žalovaný dále uvedl, že spolupráce se žalobcem, jakož i s dodavateli CPD a V-Voříšek byla ukončena v první polovině roku 2015, tedy bezprostředně po uskutečnění zde řešených obchodů. Většina subjektů s danou komoditou předtím ani později již neobchodovala.

291. Žalovaný na základě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že v řešených obchodních řetězcích došlo k podvodu na DPH tak, jak jej chápe unijní judikatura. Svou další argumentaci zaměřil na přezkum vědomostního testu provedeného správcem daně.

292. Podle žalovaného je žalobce zkušeným obchodníkem s barevnými kovy a měl tak vědět, že se jedná o rizikovou komoditu. Zahájil spolupráci se společností KovMetal, která byla nováčkem na trhu, ze sbírky listin nemohl získat o této společnosti žádné aktuální informace, nežli údaje za rok 2011, navíc tato společnost nevložila do sbírky listin včas účetní závěrku za rok 2012, současně zaevidoval bankovní spojení poskytnuté mu touto společností č. ú. 107-5365630227, které ale v té době nebylo zveřejněno na stránkách http://adisreg.mfcr.cz/.

293. Žalobce se nikdy nesetkal s prokuristkou společnosti KovMetal. Nákupy, tak i následné prodeje Cu katod měla zprostředkovat společnost EX-KOV, účast společnosti KovMetal byla čistě formální a z ekonomického hlediska neopodstatněná. V některých případech docházelo k uzavírání kupních smluv až po datu uskutečnění zdanitelného plnění a dodání zboží. Žalobce akceptoval nestandardně krátkou dobu splatnosti faktur.

294. Certifikáty dodávané k měděným katodám byly ve velké části zcela nečitelné a nebyly signované, v případě certifikátů kvality u Aurubisu a Brixlegg šlo o falzifikáty. Pokud žalobce přijímal nečitelné či neadresné certifikáty, nemohl za situace, kdy neprovedl chemickou analýzu, ani z certifikátu ověřit, co konkrétně nakupuje.

295. Žalobce nakupoval měděné katody za podhodnocenou cenu, tedy cenu pod LME. O této skutečnosti věděl, protože od ceny na burze, kterou sledoval, určoval minusovou hodnotu. K tvrzení žalobce, že se v případě obchodování se společností TRIMETAL jednalo v některých případech o měděné katody nižší kvality s nižším obsahem mědi, žalovaný argumentuje tím, že ať už se jednalo o měděné katody Grade A (dle dokladů) nebo o katody nižší kvality (dle tvrzení žalobce), cena se převážně pohybovala pod LME burzou. Současně je nestandardní, aby katody různé kvality byly nakupovány za srovnatelné ceny. Dodávky od společnosti KovMetal uskutečněné v podobných či shodných dnech jako dodávky od společnosti TRIMETAL, který měl žalobci dodávat pouze zboží nižší kvality, byly uskutečněny za ceny vyšší než od společnosti KovMetal, která měla dodávat měděné katody – Grade A s certifikátem kvality a čistotou mědi 99,99%.

296. Místo přijetí zboží od dodavatelských společností CPD a V-Voříšek bylo ve smluvním skladu žalobce „Měď Povrly“, místo dodání jejich odběrateli KovMetal je tamtéž. Takto naskladněné zboží pak v nezměněném stavu žalobce dodával svým odběratelům v JČS. Na CMR listech, o kterých žalobce prostřednictvím svého skladovatele měl vědět, byly uvedeny zcela jiné společnosti, než tuzemská společnost KovMetal, zboží bylo dopraveno z JČS přímo do skladu žalobce a na CMR listech nebyl uveden ani jeden z dodavatelů společnosti KovMetal, o nichž se lze domnívat, že o nich žalobce věděl.

297. Žalovaný na základě uvedených skutečností v napadeném rozhodnutí shrnuje, že v průběhu šetřených zdaňovacích období žalobce pořídil zboží v hodnotě přesahující sta milionů korun od dodavatele, který se obchodováním s měděnými katodami dosud nezabýval, přičemž přistoupil na podmínky běžné u jeho stálých obchodních partnerů (krátké splatnosti faktur). Tohoto nováčka si zapsal jako svého obchodního partnera do své evidence v době, kdy tento neměl svůj bankovní účet zveřejněný na portálu správce daně. Se zástupcem tohoto dodavatele V. M. se nikdy nesetkal, tento zástupce nikdy nefiguroval při vykládce zboží ve skladu žalobce v Povrlech. Komunikace mezi příslušnými osobami probíhala toliko formou e-mailů či telefonátů. Žalobce obchodoval za ceny pod LME burzou, kupní smlouvy v některých případech sepisoval zpětně. Na základě dokladů získaných z mezinárodní spolupráce při správě daní, jakož i z vážních lístků, je zřejmé, že žalobce měl a mohl, případně musel vědět, že zboží bylo přivezeno z JČS, ačkoli jeho dodavatelem měla být tuzemská společnost KovMetal. Jako vlastník skladu, kde zboží, aniž došlo k jeho pohybu, několikrát během krátké doby změnilo vlastníka, mohl a měl o této skutečnosti vědět. Nečitelné certifikáty či nedostatečná kontrola druhu nakupovaného zboží rovněž přispívají k závěru o neobvyklém počínání ze strany žalobce. Každá z výše uvedených skutečností by sama o sobě nemohla svědčit o vědomosti žalobce o jeho zapojení do daňového podvodu, avšak ve svém souhrnu tvoří logický, ničím nenarušený a ucelený soubor vzájemně se doplňujících, a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které jednoznačně prokazují, že žalobce o své účasti na podvodu na DPH přinejmenším měl a mohl vědět.

298. V rámci další argumentace žalovaný zaměřil svou pozornost na otázku dobré víry žalobce a přijetí rozumných opatření k zamezení účasti na daňovém podvodu.

299. Žalovaný konstatuje, že žalobce přistoupil na nestandardní a nelogické uzavírání kupních smluv po uskutečnění zdanitelného plnění či formální komunikací namísto osobních jednání. Kvalitu zboží dostatečně nekontroloval, jakož nekontroloval vozidla, která zboží do jeho skladu v Povrlech přivážela. Kamion do skladu přijel bez jakéhokoli dokladu prokazujícího vlastnictví dodavatele KovMetal a žalobce toto zboží bez bližšího přijal. To, že kamion, který měl přivézt zboží od společnosti KovMetal má slovenskou registrační značku, mohl žalobce zjistit jak z vážních lístků, tak z CMR listů, přesto žádné své kontrolní mechanismy neaktivizoval.

300. V případě zjištění učiněných u výrobců měděných katod žalobce nemohl disponovat informací, jaká čísla šarží výrobce katod byla pravá a jaká smyšlená. Neúplnost informací na certifikátech, které měla vystavit německá společnost AURUBIS AG měla v žalobci vzbudit podezření o pravosti certifikátu. Za situace, kdy jediným nositelem informací o původu zboží byly dotčené certifikáty, měl žalobce vynaložit patřičnou důslednost při jejich kontrole, což neučinil.

301. Nedostatečnou pozornost pak žalobce věnoval i kontrole obchodních partnerů ve veřejných rejstřících, respektive, za situace, kdy rizikové okolnosti z veřejných rejstříků zjisti, byl povinen přijmout adekvátní opatření, což neučinil.

302. K obchodnímu řetězci ZEKOV METAL a ZEKOV CANARIA žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal dva řetězce a to:

FeCom (JČS) → VINATICO → AK Unit → ZE-KOV METAL → žalobce → JČS

FeCom (JČS) → VINATICO → AK Unit → ZEKOV CANARIA → žalobce → JČS

303. Měděné katody a zinek, byly pořizovány z JČS společností VINATICO (missing trader). Následně bylo zboží přeprodáváno přes slovenskou společnost AK Unit (na české DIČ) tuzemské společnosti ZE-KOV METAL a slovenské společnosti ZEKOV CANARIA (na české DIČ) žalobci do jím pronajatého skladu v Povrlech. Společnosti AK Unit, ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA lze, dle žalovaného, označit za články řetězce na pozici buffer, jejichž role je pomocná a zastírací, žalobce za článek na pozici broker.

304. U společnosti VINATICO, hodnota přijatých zdanitelných plnění od tuzemských plátců a hodnota pořízeného zboží z JČS činila 127 mil Kč. Na straně výstupů, ale společnost VINATICO vykázala pouze ve výši 62 mil Kč. Rozdíl mezi přijatými a uskutečněnými zdanitelnými plněními tedy činí 65 mil Kč v základu daně. Tento rozdíl současně představuje minimální hodnotu zboží (bez obchodní přirážky), ze kterých nebyla společností VINATICO odvedena daň na výstupu, tím došlo k narušení neutrality daně. Tato společnost je nekontaktní a neumožnila správci daně zahájit za dané zdaňovací období daňovou kontrolu. Od zdaňovacího období březen 2015 nepodává daňová přiznání k DPH.

305. Jediným dodavatelem měděných katod a zinku společnosti VINATICO byla slovenská společnost FeCom, s.r.o., která pořizovala měděné katody o jakosti Grade „A“, min. 99,99% Cu a zinek o jakosti Grade „A“, min. 99,995% Zn od společností COMET PRO AG Zug, VAT ID:DE814008012 (dále jen „COMET“) a Tradux s.r.o., VAT ID:SK2022286981 (dále jen „Tradux“).

306. Společnost COMET pořizovala měděné katody od českých společností Lija a.s., DIČ: CZ47985640, HNM Praha s.r.o., DIČ: CZ63506661 a COMET PRO LOGISTIC s.r.o., (nově KC Toohey Trading s.r.o.), DIČ:CZ28372646 formou třístranných obchodů. K samotné společnosti její správce daně uvedl, že COMET je společností pouze s poštovní schránkou, která na adrese sídla neprovozuje žádnou činnost. Společnost nemá vlastní komunikační prostředky jako telefon, fax nebo internet.

307. Dodavatel zinku, slovenská společnost Tradux, zanikla v důsledku sloučení, právním nástupcem je společnost LadSK s.r.o., Dle sdělení slovenského správce daně se písemnosti zaslané na adresu společnosti LadSK vracejí s poznámkou „adresát neznámý“. Ze získaných výpisů z účtu této společnosti byl zjištěn pouze jeden obchodní partner, a to společnost Comtradit s.r.o., VAT, která v roce 2012 nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost, v roce 2013 byla její podnikatelská činnost minimální. Jiné informace např. za rok 2014 a dále zveřejněny v obchodním rejstříku nebyly.

308. Společnost VINATICO pořizovala měděné katody a zinek od slovenské společnosti FeCom a jediným odběratelem společnosti VINATICO byla společnost AK Unit. Rovněž pro společnost AK Unit byla společnost VINATICO jediným dodavatelem, na straně odběratelů společnosti AK Unit pak figurovaly pouze společnosti ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA. U společností AK Unit, ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA byly provedeny daňové kontroly, mj. též za zde prověřované zdaňovací období červen 2014, přičemž ve všech třech případech bylo výsledkem odepření nároku na odpočet daně z plnění přijatých od společnosti VINATICO a AK Unit. Důvodem odepření tohoto nároku bylo prokázání podvodu na DPH, kterých se uvedené společnosti účastnily.

309. Společnosti ZE-KOV METAL a VINATIO do sbírky listin neuložily žádnou účetní závěrku.

310. Kupní smlouvy mezi společností AK Unit a společnostmi ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA byly uzavírány ústně. Z předložených kupních smluv na prodej měděných katod uzavřených mezi společností ZE-KOV METAL a žalobcem je zřejmé, že k jejich uzavření a podpisu docházelo až po dodání zboží.

311. Kupní smlouva na prodej zinku č. 61.14.115 uzavřená mezi společností ZEKOV CANARIA a žalobcem je orazítkována jak společností ZEKOV CANARIA, tak společností ZE-KOV METAL. Dále v její spodní části je uvedeno „ZE-KOV METAL s.r.o. tímto prodává a METALIMEX a.s. tímto kupuje níže specifikovaný materiál za následujících podmínek…“, ačkoliv smluvním partnerem v tomto případě je jiná společnost

312. Co se týče ceny zboží, žalovaný uvádí, že nákupní cena měděných katod byla výrazně nižší než cena měděných katod na primárním trhu, který se řídí cenami vyhlašovanými LME, a to i včetně přepravy.

313. Z daňových dokladů žalovaný dále dovozuje, že zboží se v průběhu několika málo dnů vrátilo po jeho dodání z JČS zpět do JČS. Konkrétně bylo zjištěno, že zboží bylo přepraveno přímo z Bratislavy (ze skladu společnosti MORZIS) do skladu společnosti ZE-KOV METAL do Městce Králové, a to na pokyn společnosti FeCom. U vyložení zboží byl přítomen dle sdělení P. Š. většinou pouze řidič. Za první tuzemský článek, společnost VINATICO nebyl u přejímky zboží nikdo přítomen. Přepravce zboží LHD service zajišťoval otisk razítka společnosti VINATICO (jakožto příjemce zboží) na CMR dokladech v některých případech tak, že je zasílal poštou na adresu uvedené společnosti. Není tedy zřejmé, jakým způsobem měl postaveno jednatel společnosti ZE-KOV METAL na jisto, že zboží pořizuje právě od společnosti AK Unit, když tato společnost zboží od společnosti VINATICO fyzicky nepřebírala. Fyzicky zboží nepřevzala ani společnost VINATICO. Nákup a prodej zboží probíhal v obchodním řetězci během několika málo dnů. Bylo zjištěno rovněž předbíhání jednotlivých dodávek. Např. 22,695 t měděných katod od společnosti AK Unit pro společnost ZE-KOV METAL se uskutečnil dne 30. 6. 2014 a prodej tohoto zboží odvolateli dne 3. 7. 2014. Uvedené zboží však prodala společnost FeCom společnosti VINATICO až dne 2. 7. 2014, rovněž přeprava k této dodávce byla uskutečněna dne 2. 7. 2014.

314. Společnost VINATICO obchodovala se zinkem a měděnými katodami pouze s dodavatelskou společností FeCom, přičemž jejím jediným odběratelem byla společnost AK Unit. Na tuto společnost převáděla společnost VINATICO povinnost placení faktur přímo na účet společnosti FeCOM, a to pokyny uváděnými na jednotlivých vystavených fakturách. Z předložených faktur přijatých od společnosti VINATICO za nákup měděných katod a zinku a z výpisů z účtu společnosti AK Unit je patrné, že úhrada každé jednotlivé fakturované částky byla touto společností provedena dle požadavku společnosti VINATICO ve dvou splátkách, a to takto: 1) první vyšší částku zasílala společnost AK Unit na slovenské účty společnosti FeCom s konkrétním variabilním symbolem, který však nebyl totožný s číslem faktury vystavené společností VINATICO; 2) druhou minimální částku zasílala společnost AK Unit na český účet již s variabilním symbolem čísla faktury vystavené společností VINATICO.

315. Správce daně porovnal výši DPH na jednotlivých fakturách s úhradami a zjistil, že výše plateb, zasílaná společností AK Unit na český účet společnosti VINATICO, nemohla u tohoto dodavatele pokrýt ani odvody DPH do státního rozpočtu z plnění uskutečněných pro společnost AK Unit.

316. Na základě uvedených skutečností žalovaný uzavřel, že obchodní řetězce, v nichž figurovaly jako přímí dodavatelé žalobce společnosti ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA byly zasaženy podvodem tak, jak jej chápe v souvislosti s DPH evropská i tuzemská judikatura. Bylo zjištěno, že v účelově vytvořených obchodních řetězcích došlo k narušení neutrality daně. Obchodní transakce neodpovídaly podmínkám, které jsou typické a v obchodním prostředí běžné pro subjekty, které se snaží dosahovat ekonomického zisku, a stejně tak společnosti figurující v předmětném řetězci se nejeví jako standardní podnikatelé.

317. Následně žalovaný přistoupil k provedení vědomostního testu.

318. Podle žalovaného, žalobce obchodoval s rizikovou komoditou, což předpokládá zvýšenou obezřetnost při uzavírání obchodů s ní. O společnosti ZE-KOV METAL se nedaly z obchodního rejstříku zjistit z účetních závěrek žádné údaje, rovněž o společnosti ZEKOV CANARIA neměl žalobce žádné relevantní informace, protože šlo společnost z JČS. Žalobce přistoupil na cenu měděných katod pod LME. K uzavření a podpisu kupních smluv docházelo až po datu uskutečnění zdanitelného plnění (dodání zboží). Kupní smlouva na dodání zinku mezi ZEKOV CANARIA a žalobcem je orazítkována jak společností ZEKOV CANARIA tak ZE-KOV METAL.

319. V případě společnosti ZEKOV CANARIA, se sídlem ve Španělském království, se jednalo o tzv. neusazenou osobu. Žalobce o propojení dodavatelů ZE-KOV METAL a ZEKOV CANARIA věděl, jelikož jednatelem je jedna osoba, rovněž komunikace se společností ZEKOV CANARIA probíhala prostřednictvím e-mailové adresy společnosti ZE-KOV METAL zekovmetal@seznam.cz a zboží společnosti ZEKOV CANARIA dovážela vozidla společnosti ZE-KOV CANARIA. Žalobci tedy bylo zřejmé, že obchoduje se stejnou osobou (P. Š.), ovšem v případě několika dodávek prostřednictvím zahraničního subjektu ZEKOV CANARIA s českým DIČ, ačkoli mohl obchodovat prostřednictvím svého českého obchodního partnera ZE-KOV METAL.

320. Porovnáním předložených certifikátů a shodné váhy měděných katod bylo zjištěno, že totožné zboží, které žalobce deklaruje jako zboží pořízené od společnosti ZE-KOV METAL, nakoupil již od společnosti KovMetal a dodal do JČS. Tato skutečnost musela být žalobci známa a svědčí o jeho vědomé aktivitě.

321. Co se týče dobré víry žalobce, žalovaný konstatoval, že opatření přijatá žalobcem nejsou schopna reálně předejít a zabránit účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. Žalobce nepředložil žádnou interní směrnici, podle které postupoval při výběru nového obchodního partnera. Pokud by žalobce své obchodní partnery ověřoval v obchodním rejstříku, musel by zjistit, že obchodní podíl jediného společníka a jednatele společnosti ZE-KOV METAL P. Š. (též jednatele ZEKOV CANARIA) byl zastaven ve prospěch Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Novém Bydžově na základě rozhodnutí č. j. 424787/13/2701-25200-608353 ze dne 11. 4. 2013 k zajištění pohledávky ve výši 10,235.482 Kč. Zástavní právo vzniklo dne 12. 4. 2013.

322. Žalobce se choval neobezřetně, podcenil obchodování s rizikovou komoditou, nevěnoval se řádně sepisováním smluv, nekontroloval jednotlivé dodávky tak, aby zjistil, že koluje stejné zboží, a nepřijal prakticky žádná opatření k eliminaci možného rizika zapojení se do transakcí zasažených podvodem na DPH.

VIII.

Posouzení žalobních námitek

323. Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“) ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

324. Ve věci proběhlo ústní jednání, v rámci něhož účastníci setrvali na svých stanoviscích.

325. Žalovaný založil do spisu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, č. j. 29Af 73/2020-179, ve věci TRIMETAL. Ačkoli v nyní projednávané věci, žalovaný u dodavatelského řetězce s tímto subjektem dospěl k závěru, že správce daně důkazní břemeno ohledně vědomé účasti žalobce na podvodu na DPH neunesl, je třeba vzít v úvahu, že tato společnost v obchodech žalobce figurovala. Městský soud proto v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí vzal v úvahu i závěry, k nimž Krajský soud v Brně v uvedené věci dospěl, neboť se jedná o věc s věcí nyní řešenou úzce související.

Ad A. 1

Nepřípustnost několikanásobného odepření odpočtu DPH

326. Základními právními předpisy upravujícími DPH jednotně v rámci celé EU je Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice“) a prováděcí nařízení k této směrnici, kterým je Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. 3. 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES, o společném systému DPH („prováděcí nařízení“).

327. Při přezkumu napadeného rozhodnutí městský soud nespouštěl ze zřetele klíčový princip správy daní vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 664/04, č. 85/2006 Sb. ÚS, z něhož judikatura správních soudů konzistentně vychází, a který mimo jiné konstatoval: „[p]ři výběru daní nelze vycházet pouze z fiskálního zájmu státu, cílem musí být vybrání daně ve výši správně stanovené.“

328. Při uplatnění nároku na odpočet DPH je nutno dodržet podmínky hmotněprávní i formální povahy. Pokud jde o hmotněprávní podmínky, z čl. 168 písm. a) směrnice 2006/112 vyplývá, že k tomu, aby dotyčné osobě uvedený nárok mohl vzniknout, je třeba, aby byla „osobou povinnou k dani“ ve smyslu této směrnice. Dále je třeba, aby na vstupu byly zboží nebo služby uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet dodány nebo poskytnuty jinou osobou povinnou k dani a aby toto zboží nebo tyto služby byly na výstupu použity osobou povinnou k dani pro účely jejích zdaněných plnění. Pokud jde o způsoby uplatnění nároku na odpočet DPH, které jsou postaveny na roveň podmínkám formální povahy, čl. 178 písm. a) uvedené směrnice stanoví, že osoba povinná k dani musí mít fakturu vystavenou v souladu s jejími články 220 až 236 a články 238 až 240 (viz rozsudek ze dne 11. listopadu 2021, Ferimet, C-281/20, EU:C:2021:910, bod 26 a zde citovaná judikatura).

329. Správce daně je oprávněn odepřít plátci DPH nárok na odpočet daně na vstupu, jsou-li splněny tři podmínky. První podmínkou je, že plnění, z něhož je odpočet daně uplatňován, je součástí řetězce, v němž došlo k podvodu na DPH. Druhou podmínkou je existence objektivních skutečností, z nichž lze usoudit, že daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět, že se přijetím zdanitelného plnění účastní podvodu na DPH. Třetí podmínkou je, že daňový subjekt nepřijal dostatečná opatření, která by zabránila jeho účasti na podvodu. Důkazní břemeno ve vztahu ke splnění první a druhé podmínky tíží výlučně správce daně. Naopak důkazní břemeno ohledně opatření, která daňový subjekt přijal k zabránění účasti na podvodu, tíží výlučně daňový subjekt, jenž nárokuje odpočet daně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2016, č. j. 4 Afs 233/2015 – 47).

330. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60, platí, že: „[z]nakem podvodu ve smyslu evropské judikatury je zjednodušeně řečeno skutečnost, že jeden z účastníků daň neodvede a další si ji odečte; tím v podstatě dochází k narušení daňové neutrality. Nelze však stricto sensu za „jednoho“ a „dalšího“ automaticky považovat „kteréhokoli“ z účastníků v řetězci obchodů, ale vždy je třeba hledat skutkové souvislosti a příčinnou souvislost mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu a prokázáním vědomosti o skutečnostech svědčících možnému podvodnému jednání za účelem vylákání odpočtu na dani mezi těmito subjekty. Opačným způsobem by byla zcela nepřípustně zakládána objektivní daňová odpovědnost kteréhokoli subjektu zapojeného v obchodním řetězci a odpovědnost za pohyb a osud zboží.

331. Uvedené případy je třeba zásadně odlišovat od zákonného institutu ručení, zakládajícího solidární odpovědnost za podvod (viz čl. 205 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty); odepření nároku na odpočet daně je třeba striktně odlišovat od ručení za daňovou povinnost jiné osoby. Jak odpočet daně, tak i ručení totiž podléhají různým podmínkám a ustanovením směrnice o DPH.

332. Má-li být daň správně stanovena (§ 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), zahrnuje to samozřejmě i to, že je stanovena právě tomu, komu daňová povinnost v té které výši ze zákona svědčí. Při výběru daní při respektování zákonných jakož i ústavně vymezených limitů nelze akceptovat přístup správce daně, který postupuje tak, že daň vyměří fakticky „komukoli“, resp. upřednostňuje její vybrání u toho daňového subjektu, u něhož je to z hlediska vymahatelnosti práva jednodušší a je zjevné, že daňový výnos bude zaručen.“

333. Potud lze žalobní argumentaci dopřát sluchu. Námitka žalobce, že nárok na odpočet DPH mu byl odepřen nezákonně, neboť jak směrnice, tak judikatura nepřipouští, aby byl v rámci fakturačního řetězce nárok na odpočet daně odepřen opakovaně, přičemž žalobce je od chybějící daně nejvíce vzdáleným článek řetězce, musí být korigována právě závěrem citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu a contrario: „skutečnost, že daňový subjekt mohl vědět, měl vědět či dokonce přímo věděl o veškerých popsaných objektivních okolnostech (týkajících se osob a dílčích transakcí od jeho smluvního dodavatele odlišných), které následně žalovaný zjistil, a z čeho tak žalovaný usuzuje, prokazuje zásadně vždy správce daně.“

334. Z uvedeného vyplývá, že pokud správce daně unese důkazní břemeno o účasti daňového subjektu na daňovém podvodu, pak není v rozporu s principem neutrality DPH odepření nároku na odpočet a výběr daně je učiněn po právu.

335. Prvé žalobní námitce nelze tedy bez dalšího přisvědčit, ani ji odmítnout. Rozhodné pro její posouzení je, zda správce daně unesl důkazní břemeno ve věci účasti žalobce na daňovém podvodu.

336. Žalobce se odvolává na rozsudky Nejvyššího správního soudu, k čemuž městský soud ve stručnosti uvádí následující:

337. Rozsudek ze dne 12. 6. 2019, č. j. 2Afs 162/2018-43, v tomto případě žalobce přijal plnění v podobě poskytnutí reklamy na závodních vozidlech společnosti DR plus s.r.o. pro konkrétní závody XVI. Pražský Rallysprint a PdTech Mikuláš Rally Slušovice. Tato plnění žalobci poskytl pan M. J. a vyúčtoval je fakturou č. 2010/004, přičemž den uskutečnění zdanitelného plnění byl stanoven na 28. 12. 2010, s celkovou fakturovanou částkou 1 000 000 Kč a 200 000 Kč jakožto částkou odpovídající dani z přidané hodnoty. K odepření žalobcem uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu u tohoto přijatého plnění přistoupil správce daně z důvodu, že předmětné plnění bylo uskutečněno v rámci obchodního řetězce zasaženého daňovým podvodem. Nejvyšší správní soud však konstatoval, že daňový subjekt – pan M. J. který nedostál své povinnosti přiznat a odvést daň z jím poskytnutého plnění, je kontaktní, spolupracuje s orgány finanční správy a jeví ochotu své daňové povinnosti zpětně dostát. Za popsaného stavu nebylo na místě konstatovat daňový podvod jen proto, že pro stěžovatele (orgán správy daní) mohlo být po praktické stránce jednodušší toliko odepřít nárok na odpočet žalobci, namísto toho, aby se důkladně zabýval možností doměření a vybrání daně u pana M. J. jakožto subjektu, který v první řadě svou daňovou povinnost nesplnil a u kterého nadto není vyloučeno, že ji splní dodatečně.

338. Žalobce neuvádí, že by ve zjištěném řetězci figurovaly subjekty kontaktní, ochotné splnit daňovou povinnost, šetřením správce daně byl zjištěn opak (viz dále). Citované rozhodnutí na nyní řešenou věc nedopadá.

339. Rozsudek ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3Afs 85/2019-44, zde žalobkyně uplatnila za zdaňovací období měsíce května 2014 nárok na odpočet DPH na vstupu ze dvou zdanitelných plnění přijatých od společnosti TARENT TRADING. Ta spočívala v užívání vozidla Audi A6 ALLROAD QUATTRO v měsíci květnu 2014 na základě nájmu od společnosti TARENT TRADING a dále v následné koupi tohoto vozidla od společnosti TARENT TRADING. Vozidlo původně vlastnil J. S., od něhož ho pořídila společnost TARENT TRADING, kterou při koupi zastupoval, jako zmocněnec M. P. Finanční prostředky na pořízení vozidla získala společnost TARENT TRADING na základě zápůjčky od společnosti Last Cash Help s.r.o., jejímž jednatelem v dané době byl rovněž M. P. Při následné koupi vozidla žalobkyní zastupoval M. P. jako zmocněnec jak společnost TARENT TRADING jakožto prodávající, tak žalobkyni jako kupující. M. P. je přitom synem tehdejší jednatelky žalobkyně. Společnost TARENT TRADING nepodala za zdaňovací období měsíce května 2014 daňové přiznání, tedy nepřiznala DPH na výstupu ze zdanitelných plnění poskytnutých žalobkyni, zatímco žalobkyně uplatnila nárok na odpočet DPH na vstupu z těchto plnění. Jelikož společnosti TARENT TRADING byla vyměřena daň na základě pomůcek, konstatoval Nejvyšší správní soud, že správce daně v rozporu se zákonem nepřihlédl ke změně skutkového stavu, jež nastala v průběhu vyměřovacího řízení, a to vyměřením daně u dodavatele stěžovatelky a alespoň částečnou úhradou vyměřené daně.

340. Jak vidno, ani uvedený rozsudek na projednávanou věc nedopadá, neboť i v tomto případě byla chybějící daň, byť částečně, uhrazena.

341. K rozsudku ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60, již městský soud stručný výklad podal, přičemž závěry vyplývající z uvedeného rozhodnutí jsou relevantní pro posouzení i dalších žalobních námitek a městský soud se k těmto závěrům bude ještě opakovaně vracet.

342. Na základě uvedeného však městský soud konstatuje, že žalobní námitka označená jako A. 1. důvodná není.

Ad A. 2.

Chybějící DPH v řetězci ZEKOV

343. Správce daně identifikuje chybějící daň v řetězcích

FeCom (JČS) → VINATICO → AK unit → ZE-KOV METAL → žalobce → JČS

FeCom (JČS) → VINATICO → AK unit → ZEKOV CANARIA → žalobce → JČS

344. Jak městský soud ověřil z obsahu správního spisu (viz bod 174 a násl. rozsudku), společnost VINATICO uhradila daňovou povinnost ve výši 36 864 Kč.

345. Šetřením daňového subjektu AK Unit bylo zjištěno vystavení faktur v průběhu měsíce června 2014, s celkovou hodnotou zdanitelného plnění 56 421 462,38 Kč. Jelikož správci daně nebyly poskytnuty žádné doklady týkající se přepravy pořízeného zboží a rovně nebyly předloženy certifikáty kvality, bylo orgány daňové správy zjišťováno, zda deklarovaný dodavatel VINATICO uvedené doklady vystavil, zaúčtoval a odvedl daň na výstupu.

346. Společnost VINATICO však již nebyla kontaktní a tyto skutečnosti tak zůstaly neověřeny. Tím je dána podmínka detekce chybějící daně.

347. Městský soud k tomu uvádí, že za chybějící daň v rámci podvodného řetězce nemůže být označeno jakékoli doměření daně, resp. jakékoli její neuhrazení. Za chybějící daň (daňovou ztrátu pro státní rozpočet) nelze považovat jen situaci, kdy daň nebyla uhrazena, nýbrž i takové okolnosti, kdy výši její úhrady a adekvátnost výše skutečně přidané hodnotě v jednotlivých článcích obchodního řetězce nelze ověřit, a to současně při existenci dalších v obchodních vztazích neobvyklých okolností. „Za součást daňového úniku a za porušení neutrality DPH i takové jednání článků v řetězci, které neumožní kontrolu podaného daňového přiznání a tvrzené daně, neboť takové jednání rovněž brání správnému výběru daně a ve svém důsledku ohrožuje řádné fungování společného systému DPH“ (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2021, č. j. 5 Afs 239/2020-46)

348. Jak vyjádřil devátý senát Nejvyššího správního soudu v právní větě rozsudku ze dne 18. 3. 2021, č. j. 9 Afs 160/2020-49, „[p]odvodného jednání na DPH, které má za následek daňový únik, se může dopustit kterýkoli článek obchodního řetězce mnoha různými způsoby, a to jak na vstupu, tak na výstupu. Chybějící daň (daňový únik) u jednoho z článků v dodavatelsko–odběratelském řetězci proto nemusí nutně odpovídat odepřené výši nárokovaného odpočtu z plnění v tomto řetězci přijatém. Daňový únik se ani nemusí týkat přímo pořizovaného plnění. Podstatné je, že subjekt uplatňující nárok na odpočet daně věděl či mohl vědět, že se přijetím plnění účastní obchodního řetězce, který je podvodem zasažen.“

349. Chybějící daň byla v řetězci ZEKOV správcem daně identifikována v souladu s principy vyplývajícími z citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že předmětné zdaňovací období nebylo nikdy předmětem doměření (tedy pravomocného stanovení chybějící daně) a tedy správce daně a žalovaným tvrzená chybějící daň je pouze v rovině hypotetické, jak žalobce namítá. Za chybějící daň je třeba pokládat i takové jednání článků v řetězci, které neumožní kontrolu podaného daňového přiznání a tvrzené daně. Žalovaný k tomu přiléhavě odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2021, č. j. 5 Afs 239/2020-46. Žalobní námitka není důvodná.

Ad A. 3.

Lhůta pro stanovení daně

350. Podle § 148 odst. 1 daňového řádu ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

351. Podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, lhůta pro stanovení daně neběží po dobu ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.

352. Podstatou stavení lhůty je, že tato neběží po dobu definovanou zákonem. Smysl ustanovení spočívá ve skutečnosti, že správce daně nemůže v řízení konat s ohledem na vnější vlivy, a tudíž by běh lhůty neměl opodstatnění. Literatura k tomu uvádí: „Stavění prekluzivní lhůty pro stanovení daně je poslední možností, jak lze ovlivnit její plynutí. K tomuto zákon přistupuje tam, kde je správci daně věc „odňata“ či je závislá na výsledku řízení, které do pravomoci správce daně nespadá. Ohledně stavění lhůty platí, že po dobu trvání důvodu, který byl příčinou stavění, lhůta neběží. Vlastní lhůta se tak začne počítat teprve poté, co skončí důvod jejího stavění.(…) Z důvodu specifik některých daní může mezinárodní dožádání sice být vedeno pouze k jedné dani (např. DPH), avšak ve výsledku může mít vliv i na jinou daň (daň z příjmu). Stavění lhůty lze ale připustit pouze ve vztahu k té dani, ohledně které je vedeno aktivní řízení.

353. Rovněž je třeba odlišovat ta mezinárodní dožádání, která nemají vztah k nalézacímu řízení. Lhůta pro stanovení daně je totiž nalézacímu řízení imanentní. Vztahuje-li se proto mezinárodní dožádání k jiné fázi daňového řízení, není nutné vstupovat do lhůty pro stanovení daně.

354. Konečně mezinárodní dožádání je nutno stejně jako jakékoliv jiné úkony ovlivňující lhůtu pro stanovení daně posuzovat materiálně. Proto i mezinárodnímu dožádání v nalézacím řízení, které je uskutečněno neúčelně (přínos pro řízení je zanedbatelný) či které je dokonce činěno jen za účelem získání času, nelze účinky stavění lhůty přiznat.

355. Správce daně je tak povinen zkoumat nezbytnost mezinárodního dožádání. Obzvláště lze-li očekávat, že reakce dožádaného státu bude trvat delší dobu. V takovém případě může být vhodnější daňové řízení ukončit s tím, že v případě výsledku dožádání způsobilého ovlivnit daňové řízení bude postupováno cestou obnovy řízení. (Lichnovský, O., Ondrýsek, R., Nováková, P., Kostolanská, E., Rozehnal, T. Daňový řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021)

356. Lze tedy shrnout, že prekluzivní lhůta pro stanovení daně činí 3 roky. Daňový řád zároveň stanoví, že se lhůta staví též ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost. Důvodem pro tuto úpravu je skutečnost, že správci daně je po danou dobu věc „odňata“, či je závislá na výsledku řízení, které do pravomoci správce daně nespadá. Mezinárodní dožádání je ale nutno posuzovat materiálně. Mezinárodnímu dožádání, které je uskutečněno neúčelně (přínos pro řízení je zanedbatelný), nebo které je dokonce činěno jen za účelem získání času, nelze účinky stavení lhůty přiznat. Soud se proto musí zabývat nejen tím, po jak dlouhou dobu byl v jejich důsledku běh prekluzivní lhůty přerušen, ale i tím, zda mezinárodní dožádání souvisela s daňovým řízením a byla důvodná.

357. Jak městský soud ověřil z obsahu správního spisu (viz body 188 až 232 rozsudku) správce daně realizoval řadu mezinárodních dožádání, které lze ve stručnosti rozdělit na dožádání zaměřená na dodavatele společnosti FONOTIX, která byla odběratelem zboží a zároveň dodavatelem společnosti DELICOOP v řetězci:

zdaňovací období leden až září 2014 JČS → FONOTIX → DELICOOP → CPD → KovMetal → odvolatel → JČS

zdaňovací období únor, březen 2015 JČS → FONOTIX → DELICOOP → V-Voříšek → KovMetal → odvolatel → JČS

358. Dožádání zaměřená na společnosti identifikované jako odběratelé žalobce tj. INTER-METALL, JDJ MAR BUD, WIELAND, Stanchem, FECOM, MYNAP, PAUPER, DELITEX, ZIN, INPRICe, Daftech.

359. Dožádání ohledně ověření vystavených certifikátů – společnosti Montanwerke a AURUBIS.

360. Podle § 92 odst. 5 daňového řádu, správce daně prokazuje

a) oznámení vlastních písemností,

b) skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce,

c) skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem,

d) skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti,

e) skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní,

f) skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností rozhodných pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.

361. Podle § 92 odst. odst. 2 daňového řádu, správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.

362. Cílem právní úpravy je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Literatura k tomu uvádí: „správce daně je povinen soustavně zjišťovat předpoklady pro vznik nebo trvání povinností osob zúčastněných na správě daní a činit nezbytné úkony, aby tyto povinnosti byly splněny (srov. § 9 odst. 2). Tato základní zásada správy daní (zásada oficiality) je promítnuta v komentovaném ustanovení jako povinnost a odpovědnost nejen za spravedlivý průběh řízení, ale i za jeho spravedlivý výsledek, a to bez vázanosti na návrhovou aktivitu daňových subjektů. Nejde však o čistou podobu vyhledávací zásady ani o zásadu projednací, nýbrž jejich vzájemný poměr vyplývající ze samotného předmětu a účelu zákona.“ (BAXA, Josef, Ondřej DRÁB, Lenka KANIOVÁ, Petr LAVICKÝ, Alena SCHILLEROVÁ, Karel ŠIMEK a Marie ŽIŠKOVÁ. Daňový řád: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-6-12]. ASPI_ID KO280_2009CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.).

363. Městský soud předně konstatuje, že žalobní námitka spočívající v tom, že daňové řízení a zjištění chybějící daně mělo vnitrostátní charakter, je mylná.

364. Jak se podává z průběhu daňového řízení, v řetězcích zasažených podvodem na dani figurovaly zahraniční subjekty. Pokud by správce daně nezaměřil dokazování též na objasnění jejich úlohy v dodávkách zboží, porušil by zásady vyplývající z citovaných zákonných ustanovení a dokazování by zůstalo neúplně a postup správce daně by tak ve svém důsledku byl nezákonný.

365. Účinnost realizovaného mezinárodního dožádání z hlediska jeho dopadu na běh prekluzivní lhůty k vyměření daně, nelze při tom bez dalšího spojovat s jeho výsledkem. I takové mezinárodní šetření, které by nepřineslo konkrétní, pro zjištění skutkového stavu relevantní výsledky, by nebylo možno označit za neúčinné, pokud by správce daně jeho provedením naplnil zákonnou povinnost docílit spravedlivého výsledku daňového řízení.

366. To však ani zdaleka není projednávaný případ, kde většina mezinárodních dožádání přinesla pro daňová zjištění, z hlediska unesení důkazního břemene správcem daně, zcela konkrétní a relevantní informace.

367. Bylo zjištěno, že na prověřovaných obchodech s měděnými katodami se podílely společnosti nekontaktní, které neposkytovaly svému správci daně potřebnou součinnost, neplnily své povinnosti, případně jím následně byla zrušena registrace k dani. Rovněž bylo zjištěno, že předložené certifikáty kvality, nebyly vystaveny deklarovanou firmou a jsou zasaženy řadou formálních nedostatků. Tato zjištění zcela zásadním způsobem zpochybňují pravost předložených certifikátů. Na straně druhé však byly rovněž šetřeny společnosti, které dodávky zboží od žalobce potvrzují a samy své daňové povinnosti řádně plní. Realizovanými dožádáními byly tedy zjištěny důkazy svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce.

368. Je třeba mít na paměti, že správce daně nemůže předem odhadnout, která dožádání přinesou pro věc samu podstatný výsledek.

369. Ačkoli platí princip účelnosti mezinárodního dožádání, musí být správci daně zanechána nezbytná míra samostatnosti v provádění dokazování, neboť je to právě on, kdo nese důkazní břemeno.

370. Žalobní námitku městský soud proto pokládá za nedůvodnou.

371. Co se týče žalobcem citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, není na nyní projednávanou věc přiléhavé. Rozsudek ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 Afs 228/2019-53, se týká situace, kdy správce daně projevil zájem o informace od společnosti, jejíž logo bylo umístěno na záznamech ze závodů (zachycených na DVD), které žalobkyně předložila jako důkaz plnění ze smluv o reklamě a propagaci. Z uzavřených smluv však neplynulo, že součástí plnění byla i povinnost dodavatele zajistit videozáznam ze závodů. Skutkový stav byl tedy zcela odlišný od nyní řešené věci, v níž mezinárodním dožádání byly šetřeny subjekty zapojené do obchodních řetězců zasažených podvodem na DPH, resp. byla ověřována pravost předkládaných certifikátů.

372. Pokud jde o rozusdek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2022, č. j. 3 Afs 24/2021 – 75, ve věci Podravka - Lagris, městský soud shrnuje, že v uvedené věci správce daně odeslal žádost o výměnu informací v rámci mezinárodní spolupráce slovenskému správci daně. Žádost se týkala odběratele žalobkyně, obchodní společnosti ENCINGER SK, které podle faktur předložených žalobkyní v daňovém řízení mělo být dodáno zboží nakoupené žalobkyní od společnosti Arzona. Správce daně žádal o prověření, zda zboží nakoupené žalobkyní (mák modrý) bylo dodáno a přepraveno na Slovensko společnosti ENCINGER SK, zda a komu bylo zboží prodáno, jestli tato společnost pořídila od žalobkyně v rozhodném období i jiné zboží a zda tato společnost v rozhodném období pořídila mák i od jiných odběratelů. Z odpovědi na mezinárodní dožádání správce daně zjistil, že není pochyb o fyzické existenci zboží, o jeho dodání v řetězci tuzemským i unijním subjektům a o jeho přepravě.

373. Nejvyšší správní soud formuloval obecné principy, za nichž mezinárodní dožádání vede ke stavění prekluzivní lhůty a to: (a) musí existovat objektivní potřeba mezinárodní spolupráce, neboť správce daně nemohl příslušné informace či důkazy získat vlastní činností; (b) z hlediska účelu řízení nesmějí být informace či důkazy požadované v rámci mezinárodní spolupráce zjevně nadbytečné – naopak se musejí týkat podstatných skutkových okolností a (c) úspěšnost žádosti o mezinárodní spolupráci není rozhodující.

374. Pod bodem 34 rozsudku pak Nejvyšší správní soud uvádí: „[p]okud těžiště dokazování správce daně bylo zcela mimo okruh otázek, zjišťovaných v mezinárodním dožádání, pak takové dožádání nemohlo mířit k podstatě věci. Jinými slovy řečeno: je zjevné, že i kdyby správce daně žádost o mezinárodní spolupráci nepodal a informace od slovenských orgánů neobdržel, nic by to nezměnilo na skutkových zjištěních, která byla podstatná pro jeho rozhodnutí.“

375. V projednávané věci zjevně situace presumovaná Nejvyšším správním soudem nenastává. Mezinárodní dožádání vedlo k identifikaci článků obchodních řetězců a ujasnění, jakou úlohu v něm sehrály. Správce daně při tom, pokud rozkrývá daňový podvod, je povinen popsat, v čem tento podvod spočívá a tedy se bez zjištění úloh, které jednotlivé články podvodného řetězce zastávají, neobejde. Současně vedlo mezinárodní dožádání rovněž ke zjištění falšování některých certifikátů.

376. Městský soud v Praze dospěl tedy k závěru, že mezinárodní dožádání realizovaná správcem daně zákonně stavěla prekluzivní lhůtu k vyměření daně, k prekluzi daňové povinnosti nedošlo a žalobní námitka důvodná není.

Ad A. 4

Absence definice obvyklé praxe.

377. Žalobce vytýká žalovanému, že nedefinoval, co pokládá za obvyklou praxi v oblasti velkoobchodu s barevnými kovy a proto nemůže argumentovat tím, jaké konkrétní jednání žalobce je třeba pokládat za nestandardní.

378. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, čj. 1 Afs 103/2009-232, „[u]stálená obchodní praxe může nabýt formy obchodní zvyklosti ve smyslu § 1 odst. 2 a § 264 obchodního zákoníku. Existence skutečností, které mohou eventuálně založit obchodní zvyklost, je však otázkou skutkovou, nikoliv právní. Existence obchodní zvyklosti musí být tedy dostatečně konkrétně tvrzena a současně prokazována tím, komu takováto zvyklost svědčí. Obchodní zvyklosti se neprokazují toliko tehdy, pokud jejich existence je v daném případě nesporná, eventuálně lze existenci určité zvyklosti považovat za notorietu (§ 31 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků)“.

379. „Zpochybňuje–li daňový subjekt význam zjištěných objektivních okolností tvrzeními opírajícími se o to, že na nich neshledává nic nestandardního či podezřelého, není povinností správce daně tato tvrzení vyvracet. K odepření nároku na odpočet totiž postačí, prokáže–li správce daně, že průměrný daňový subjekt postupující s náležitou obezřetností by měl na základě uvedených okolností pojmout pochyby o smyslu prováděných transakcí a o jejich možném zatížení daňovým podvodem“ (rozsudek NSS ze dne 3. 2. 2021, čj. 4 Afs 177/2020–43, bod 35, a ze dne 12. 7. 2022, čj. 4 Afs 264/2021–57, bod 16).

380. Městský soud zastává názor, že po správci daně a potažmo žalovaném, nelze požadovat, aby nejprve standardní obchody definovali. Takový požadavek by byl nesmyslný, neboť správce daně řeší jednotlivé realizované obchodní transakce v konkrétních případech, z nichž definovat obecnou formuli obvyklého obchodu nejen, že není možné, ale bylo by i zavádějící, neboť by tak vnucoval svou představu standardního obchodu všem podnikajícím osobám, bez ohledu na jejich individuální obchodní zájmy, schopnosti i možnosti. Nepochybně výsledek podnikatelské činnosti nemůže být předem „nalinkován“, vměstnán do jednotných tabulek, ale je vždy výsledkem mnoha vzájemně se ovlivňujících faktorů, včetně náhody či štěstí.

381. V napadeném rozhodnutí žalovaný správně na konkrétních okolnostech argumentuje tím, co za obvyklé nepokládá, aby tak v souhrnu těchto hodnocení dospěl k závěru odůvodňující doměření daně. Tím dostál požadavku vyplývajícím ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

382. Žalobce poukazuje na výslechy svědků K. a R. a rovněž výsledky místního šetření s tím, že z provedeného dokazování je zřejmé, jak byla realizována cenotvorba.

383. Městský soud se přiklání k závěrům žalovaného. Není jistě vyloučeno, aby obchodník nakoupil zboží, jinak obchodované na burze, pod cenou, sotva si však lze představit, že praxe prezentovaná žalobcem – tedy dlouhodobý nákup katod a zinku za tyto ceny od několika předcházejících dodavatelů, z nichž každý chce (a musí) dosáhnout zisku – mohla být ekonomicky životaschopným modelem.

384. Žalovaný nepochybil, pokud výpovědi svědků posuzoval v kontextu ostatních provedených důkazů (zejména znalecký posudek, činnost jednotlivých článků řetězce a výsledky mezinárodního dožádání) a vyhodnotil je jako nepodstatné pro své skutkové závěry.

385. K žalobcem uvedenému rozsudku ze dne 1. 6. 2020, č. j. 10Afs 421/2019-64, pak městský soud uvádí, že v daném případě žalobce obchodoval se zinkem, olovem a mědí, a to v několika obchodních řetězcích. Daňové orgány nezpochybnily fyzickou existenci zboží ani jeho dodání v řetězci tuzemských či unijních subjektů. Ovšem správce daně při kontrole zjistil, že jeden z článků obchodního řetězce daň neodvedl do státní pokladny a žalobce jako poslední článek obchodního řetězce – v rozporu se směrnicí Rady 2006/112/ES1 – uplatnil nárok na odpočet DPH. Podoba obchodních zvyklostí při obchodování s neželeznými kovy zde byla sporná, k jejímu objasnění byl navržen výslech svědka, který však správce daně neprovedl. Tím, že daňové orgány neprovedly výslech navrženého svědka, žalobci zamezily plnohodnotně se bránit proti důkazům vyhledaným daňovými orgány. To byl důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí. Ve věci nyní řešené však svědci žalobcem navržení vyslechnuti byli, žalobce brojí proti hodnocení jejich svědeckých výpovědí, co důkazů, na což však odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu nedopadá.

A. 5.

Znalecký posudek.

386. Žalobce ve své žalobní argumentaci přeceňuje vliv znaleckého posudku na skutkové závěry žalovaného. V napadeném rozhodnutí žalovaný závěry znaleckého posudku argumentuje podpůrně. Těžištěm jeho zjištění byly ceny barevných kovů na LME ve sledovaném období roku 2014 a obsah daňových dokladů. Jak konstatoval, v obchodních řetězcích docházelo k postupnému snižování cen. Jakkoli slyšení svědci potvrzovali, že zboží bylo nakupováno „pod burzou“ a znalecký posudek využívání záporné provize rovněž připouští, je třeba mít na zřeteli ekonomický přínos takových obchodů. Žalobce ani v rámci daňového řízení, ani ve své argumentaci nepředkládá přesvědčivé vysvětlení toho, jak by mohl být popsaný obchodní model z dlouhodobého hlediska vůbec únosný, natož pak žalobci přinést zisk.

387. Vyšší důkazní váhu ostatně znaleckému posudku nepřikládá ani Krajský soud v Brně ve věci TRIMETAL (bod 64 rozsudku), který konstatuje, že znalecký posudek byl využit toliko podpůrně, k ověření závěrů orgánů finanční správy.

388. Městský soud se ztotožňuje s argumentací žalovaného (viz bod 281 rozsudku). Znalecký posudek posloužil správci daně ke zjištění standardní ceny, za niž jsou barevné kovy obchodovány. Tím naplnil požadavek žalobce na definici standardního obchodního jednání. Ze znaleckého posudku vyplývá, že standardně se ceny barevných kovů odvíjejí od ceny na burze. Městský soud má za to, že odbornost znalců – zpracovatelů posudku – je dostatečná, aby tyto závěry učinily. Ostatně skutečnost, že ceny se orientují podle burzy, potvrzují i slyšení svědci.

389. Lze tedy shrnout, že znalecký posudek byl vypracován znalci s adekvátní specializací, posloužil správci daně ke zjištění standardu, pokud jde o cenotvorbu na trhu barevných kovů a umožnil žalovanému učinit závěr, že dlouhodobé nákupy za ceny „pod burzou“ samy o sobě sice k závěru o vědomé účasti žalobce na daňovém podvodu nepostačují, jsou však další z řetězce indicií, které nakonec, ve svém celku tento závěr odůvodňují. Žalobní námitka proto důvodná není.

A. 6.

Rizikovost komodity.

390. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60, „[t]akový požadavek bude tam, kde již samotný dodavatel (z hlediska jeho samotné faktické existence, sídla, kontaktnosti), s nímž daňový subjekt uzavírá obchod, nebo samotný předmět dodávky (rizikovost komodity, rozsah dodávky, fakticita plnění, její relevantnost ve vztahu k předmětu činnosti apod.) či její cena či jiné okolnosti budou vykazovat určité znaky pochybností o „solidnosti“ transakce, její vážnosti či smyslu a úmyslu jednajících (vylákat daňovou výhodu). V takovém případě lze na míru obezřetnosti a adekvátních opatření ze strany osoby povinné k dani k minimalizaci své účasti na možném podvodném jednání klást při uzavírání obchodu důvodně přísné požadavky.“

391. Žalobce sám sebe označuje za největšího odběratele barevných kovů v České republice. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2008, č. j. 2 Afs 35/2007-111, „[m]nohaleté skutečnosti mohou být důvodem k tomu, aby byly kladeny vyšší nároky na daňové subjekty ohledně obezřetnosti při podnikání, resp. na důkazní standard, pokud daňový subjekt prokazuje přijatá opatření, která měla vylučovat jeho účast na karuselovém podvodu.“

392. Jestliže žalobce skutečně zastával na trhu s barevnými kovy tak významné místo, jak sám uvádí, pak žalovaný zcela důvodně předpokládá, že byl seznámen s tím, že barevné kovy mezi rizikové komodity patří. Bylo na žalobci, aby přijal taková opatření, která by vyloučila jeho účast na obchodech zasažených daňovým podvodem, přičemž právě rizikovost obchodovaného zboží měla být signálem pro to, aby přijatá opatření byla ve všech ohledech účinnější, než jaká byla obchodní praxe žalobce.

B.

393. V další části žalobních námitek žalobce svou žalobní argumentaci zaměřil již na konkrétní obchodní řetězce, v nichž byl podvod na DPH správcem daně detekován.

394. Jak žalobce v podané žalobě a navazujících podáních a rovněž žalovaný v napadeném rozhodnutí a vyjádřeních podaných ve věci prezentují obsáhlou citaci judikatury Soudního dvora Evropské Unie (SDEU) a Nejvyššího správního soudu, přičemž předkládají rozhodnutí podporující jejich argumentaci.

395. Jelikož je tedy oběma stranám tato judikatura zjevně dobře známa, městský soud nepokládá za vhodné, zatížit odůvodnění svého rozsudku další rozsáhlou citací značného množství soudních rozhodnutí. Z tohoto důvodu na tomto místě omezuje judikaturní úvod k další části vlastní argumentace na nezbytné minimum.

396. Je tedy vhodné uvést toliko, že Nejvyšší správní soud se problematikou podvodů na DPH ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval, přičemž vycházel především z judikatury Soudního dvora [viz zejm. rozsudky ze dne 12. 1. 2006, Optigen Ltd a Fulcrum Electronics Ltd a Bond House Systems Ltd proti Commissioners of Customs & Excese, ve spojených věcech C-354/03, C-355/03 a C-484/03, ze dne 6. 7. 2006, Axel Kittel proti Belgickému státu a Belgický stát proti Recolta Recycling SPRL, ve spojených věcech C-439/04 a C-440/04, ze dne 21. 2. 2008, Netto Supermarkt, C-271/06, či rozsudek ze dne 21. 6. 2012, Mahagében kft a Péter Dávid, ve spojených věcech C-80/11 a C-142/11].

397. Podle judikatury platí, že jestliže daňový subjekt prokáže přijetí zdanitelného plnění a splní zákonem stanovené podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně, může správce daně neuznat odpočet jen v případě, že prokáže podvod na DPH nebo zneužití práva. Zmiňovaná judikatura jako podvod na DPH označuje situace, v nichž jeden z účastníků řetězce neodvede státní pokladně vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem směrnice. Důsledkem daňového podvodu musí být nutně tzv. „chybějící daň“, která se projeví tím, že některý z článků řetězce v určitém okamžiku v minulosti nesplnil svou daňovou povinnost (ať již povinnost daň přiznat, přiznat ji pravdivě, nebo daň zaplatit).

398. Ve vztahu k existenci podvodu daňové orgány musí vysvětlit, v čem tkvěla podstata daňového podvodu, či vylíčit řetězec skutkových okolností, ze kterých je v souhrnu možné dovozovat, že se o daňový podvod jednalo (srov. bod 38 rozsudku NSS ze dne 18. 10. 2018, čj. 9 Afs 333/2017-63, KRPOL). Společným typickým znakem podvodů na dani z přidané hodnoty je častá praktická nemožnost dopátrat se skutečného důvodu neodvedení daně, stejně jako organizátorů a beneficientů podvodu. Aby však bylo možné konstatovat existenci daňového podvodu, musí správce daně v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a přehledně popsat všechny skutečnosti, které svědčí o tom, že došlo k podvodnému jednání a podložit je zjištěními majícími podklad ve spisu. Je třeba zjistit takové objektivní okolnosti, které ve svém celkovém souhrnu mohou případně představovat dostatečný podklad pro přijetí domněnky, že chybějící daň je v konkrétní věci následkem cílené snahy získat neoprávněné daňové zvýhodnění. Užívané spojení „existence daňového podvodu“, případně „prokázání existence daňového podvodu“, je v určitém smyslu zavádějící, neboť v zásadě nebude možné existenci daňového podvodu nad veškerou pochybnost prokázat; přesnější je hovořit o důvodné domněnce daňového podvodu (bod 26 rozsudku NSS ze dne 6. 8. 2020, čj. 1 Afs 304/2019-33, ExaSoft Holding). Není však povinností daňových orgánů či dokonce správních soudů prokázat, jakým způsobem a konkrétně kterým z dodavatelů v řetězci byl spáchán podvod. V daňovém řízení však musí být postaveno najisto, v jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2015, čj. 6 Afs 130/2014-60, č. 3275/2015 Sb. NSS, ALADIN plus).

399. Okolnosti, které v souhrnu nasvědčují existenci daňového podvodu, mohou mít svůj původ v minulosti (např. obchodní historie či minulé personální vazby), v době uzavření transakce (nestandardní obchodní podmínky) i v době následující po uzavření obchodu (např. následná nekontaktnost dotčených osob, náhlé ukončení činnosti, následné nestandardní peněžní toky mezi dotčenými osobami (věc ExaSoft Holding, bod 27).

400. Jestliže správce daně prokáže, že k daňovému podvodu došlo, je třeba dále přistoupit ke zkoumání subjektivní stránky účasti konkrétního daňového subjektu na podvodu na dani. (viz věc Optigen). Je proto na daňovém orgánu, aby dostatečně prokázal objektivní okolnosti svědčící o tom, že daňový subjekt věděl nebo musel vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem operujícím v dodavatelském řetězci (věc Mahagében, bod 49).

401. Každá transakce mezi dodavatelem a jeho odběratelem v řetězci musí být posuzována sama o sobě a charakter jednotlivých transakcí v řetězci nemůže být změněn předchozími nebo následnými událostmi (věc Optigen, bod 47). Zásada daňové neutrality brání obecné diferenciaci mezi legálními a protiprávními plněními. Proto subjekty, které přijmou veškerá opatření, která od nich mohou být rozumně vyžadována, aby zajistily, že jejich plnění nejsou součástí podvodu, bez ohledu na to, zda se jedná o podvod na DPH, nebo jiné podvody, musí mít možnost důvěřovat legalitě uvedených plnění, aniž by riskovaly ztrátu svého nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu (věc Kittel, bod 51). Nárok na odpočet DPH tedy bude zachován takovému subjektu, který nevěděl ani vědět nemohl, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH. Zároveň ke splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání odpočtu dostačovalo prokázání, že faktický dodavatel měl postavení plátce DPH. Při neznámé identitě dodavatele je totiž nutné zkoumat také okolnost, zda dodavatel nutně měl postavení plátce DPH. (Rozsudek ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017-208, Kemwater ProChemie)

402. Při posuzování subjektivní stránky je pak nutno hodnotit, zda daný subjekt přijal při výkonu své hospodářské činnosti přiměřená opatření, která od něj rozumně lze vyžadovat, aby zajistil, že jeho plnění není součástí podvodu. Pokud je ovšem s přihlédnutím k objektivním skutečnostem prokázáno, že dodání je uskutečněno pro osobu povinnou k dani, která věděla nebo měla vědět, že se svým nákupem účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, je věcí vnitrostátního soudu odmítnout takové osobě povinné k dani přiznat nárok na odpočet. V takové situaci totiž osoba povinná k dani pomáhá pachatelům podvodu a stává se jejich spolupachatelem (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 4. 2008, čj. 1 Afs 15/2008-100, ze dne 30. 7. 2010, čj. 8 Afs 14/2010-195, č. 2172/2011 Sb. NSS, MAKRO Cash & Carry ČR, nebo ze dne 28. 8. 2020, čj. 8 Afs 232/2018-45). „K prokázání vědomé účasti na podvodu na DPH postačí, zjistí-li správce daně řadu nepřímých indicií, které ve svém souhrnu prokazují, že se daňový subjekt podvodu na DPH účastnil a že o tom musel vědět. Správce daně však nemusí prokázat, že daňový subjekt věděl o tom, u kterého článku řetězce byla identifikována chybějící daň a v jakých detailech podvodný mechanismus spočíval“ (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2023, čj. 8 Afs 201/2021-74).

403. Městský soud shrnuje, že „[p]ři posouzení, zda lze daňovému subjektu odmítnout nárok na odpočet daně z důvodu jeho zapojení do podvodného řetězce na DPH, je třeba posoudit několik navazujících podmínek. Předně je třeba především zjistit, zda k podvodu na dani skutečně došlo (1. podmínka). Dále je pak na základě objektivních skutkových okolností nutno zkoumat, zda daňový subjekt věděl, nebo vědět mohl a měl, že se svým jednáním účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH (2. podmínka, tzv. objektivní okolnosti), a zda přijal veškerá opatření, která od něj mohla být rozumně vyžadována, aby zajistil, že se nebude podvodu na dani účastnit (3. podmínka, dobrá víra). Podstatné v této souvislosti především je, že relevantní skutkové okolnosti nelze mnohdy striktně kategorizovat na ty osvědčující výhradně splnění podmínky č. 1, č. 2 či podmínky č. 3, přičemž některé okolnosti budou mít relevanci současně pro více kroků výše popsaného testu.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2023, č. j. 8Afs 181/2021-79.)

Ad. B.

Řetězec KovMetal

404. Správce daně určil tyto obchodní řetězce zasažené podvodem na DPH:

leden až září 2014

JČS → FONOTIX→ DELICOOP→ CPD→ KovMetal→ žalobce →JČS

únor 2015

JČS → FONOTIX→ DELICOOP→ V.Voříšek → KovMetal→ žalobce →JČS

JČS → TROFANY→ CPD→ KovMetal→ žalobce →JČS

březen 2015

JČS → FONOTIX→ DELICOOP→ V.Voříšek → KovMetal→ žalobce →JČS

Ad B. 1.1.

Rizikovost komodity

405. Jak již bylo konstatováno (bod 390 až 392 rozsudku), barevné kovy jsou rizikovými komoditami a žalobce, jako významný obchodník na českém trhu měl být s touto skutečností seznámen a lze po něm požadovat vyšší míru obezřetnosti.

Ad B. 1.2.

Charakter společnosti KovMetal

406. Jak se podává z obsahu správního spisu (bod 183 rozsudku), společnost KovMetal v rozhodném období nezveřejňovala své účetní závěrky, podle výpovědi prokuristky, V. M. (bod 241 až 245 rozsudku), tato společnost neměla webové stránky, nikdy neinzerovala nabídku ani poptávku zboží na internetu ani v novinách. Jako předmět podnikání měla zapsáno výroba, obchod, služby. Společnost neměla sklady ani provozovny, prokuristka byla jediným zaměstnancem. Prokuristka se rovněž nikdy nesetkala osobně se žádným pracovníkem žalobce. Dodavatelem zboží byly společnosti CPD-Rea a V. V.

407. Z hlediska subjektivní stránky je podstatné, že společnost KovMetal nezveřejňovala své účetní závěrky, žalobce tak nemohl ověřit její ekonomickou kondici. Předmět podnikání byl zapsán obecně, na webu neinzerovali – nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o společnost obchodující s barevnými kovy. To ostatně potvrzuje i prokuristka, z jejíž výpovědi vyplynulo, že obchod zprostředkoval pan S. Fakticky se jednalo o společnost bez zkušeností s tímto druhem obchodů, přesto žalobce od této společnosti nakupoval, aniž by osobně jednal s její zástupkyní, aniž by ji prověřoval, spokojil se pouze s potvrzením o bezdlužnosti. Takové jednání žalobce nelze označit za dostatečně předvídavé a uvážlivé, které by žalobce uchránilo před rizikem účasti na daňovém podvodu.

Ad B. 1.3.

Smlouvy a splatnost

408. Je samozřejmé, a městský soud nepolemizuje s argumentací žalobce, že v rámci obchodní praxe není vyloučeno, aby smlouva byla uzavřena dodatečně, po převzetí zboží a zároveň byla sjednána krátká doba splatnosti.

409. Tyto okolnosti, jakkoli by mohly obstát jako obhajitelné samy o sobě, však nelze co standardní akceptovat právě s ohledem na okolnosti předchozí, s tím spojené.

410. Žalobce obchodoval s rizikovou komoditou, zboží odebíral od subjektu, který do té doby s měděnými katodami neobchodoval, nezakládal účetní závěrky a neinzeroval ve veřejném prostoru, smlouvy byly uzavřeny přes zprostředkovatele a při tom nebyly uzavřeny předem, přičemž sjednána byla velmi krátká splatnost.

411. Uvedené okolnosti právě ve svém celku odůvodňují závěr žalovaného o nestandardnosti žalobcovy obchodní činnosti.

412. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 8Afs 49/2019-33, není přiléhavý. V uvedené věci žalobkyně obchodovala se zbožím v areálu tzv. „vietnamské tržnice“, kde prodává koženou galanterii. Tuzemské dodavatele sama aktivně nevyhledávala, ale potenciální dodavatelé jí zboží jezdili nabízet sami do její provozovny. Vždy se jednalo o nové dodavatele, na které neměla reference. K předání zboží docházelo v provozovně žalobkyně. Konkrétní dodávky probíhaly tak, že žalobkyni v provozovně kontaktovali jednatelé dodavatelů, nabídli jí vzorky zboží, ceny, představili firmu, ukázali výpis z obchodního rejstříku a osvědčení o registraci k DPH. Identitu jednatelů ověřovala jen na základě jejich prohlášení. Z nabízeného zboží si žalobkyně vybrala a zboží převzala buď ihned přímo z auta, nebo jej dodavatelé dodali později tentýž den či den následující spolu s fakturou. Žalobkyně si otevřela krabice se zbožím a zkontrolovala množství a kvalitu zboží. Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „[a]ni obchodování se zbožím, které bývá často paděláno, nemusí samo o sobě svědčit o účasti na daňovém podvodu. Požadavek zvýšené obezřetnosti pro daňové subjekty je na místě tam, kde již dodavatel (z hlediska jeho samotné faktické existence, sídla, kontaktnosti), s nímž daňový subjekt uzavírá obchod, nebo samotný předmět dodávky (rizikovost komodity, rozsah dodávky, fakticita plnění, její relevantnost ve vztahu k předmětu činnosti apod.) či její cena či jiné okolnosti budou vykazovat určité znaky pochybností o solidnosti transakce, její vážnosti či smyslu a úmyslu jednajících“

413. Jak vidno, věc nyní projednávaná vykazuje právě ony nestandardní znaky, které Nejvyšší správní soud uvádí, zatím co (na rozdíl od žalobce) v případě řešeném odkazovaným judikátem, obchodník jednal s dodavateli osobně a dodané zboží fyzicky na místě přebíral ve své provozovně.

Ad B. 1.4.

Kvalita zboží

414. Argumentace žalobce, že kvalita zboží byla kontrolována podle předložených certifikátů, neobstojí, neboť, jak bylo v řízení prokázáno, (bod 231 a 232 rozsudku), některé certifikáty byly zfalšované.

415. Pokud svědek R. tvrdil, že v některých případech probíhala vizuální kontrola zboží a někdy též kontrola analytická, prováděna spektrometrem, žalobce nepředložil žádný důkaz (zápis o kontrole, protokol o provedené analýze, její výsledky), že se tak skutečně stalo.

416. Za situace, kdy neobstojí argumentace o významu certifikátů jako „průvodek“ zboží a žalobce nepředložil žádné důkazy o provedených kontrolách zboží, případně o tom, že zboží bylo pro špatnou kvalitu odmítnuto (jak se o tom svědek R. zmiňuje) nezbývá než akceptovat co správný závěr žalovaného, že kontrola zboží byla prováděna přinejmenším ledabyle, spíše však vůbec.

Ad B. 1.5.

Bankovní účet

417. Obdobně jako shora skutečnost, že KovMetal neměl zveřejněn svůj finanční účet podle § 96 ZDPH, by sama o sobě k závěru o vědomé účasti žalobce na účasti v řetězci zasaženém podvodem na DPH neobstála, nelze ji však hodnotit odděleně od skutečností ostatních. Právě v souvislosti se všemi zjištěnými okolnostmi jde o podstatný moment, odůvodňující odepření nároku na odpočet DPH.

Ad B. 1.6.

Zboží

418. Městský soud předně konstatuje, že z daňového řízení vyplynulo, že činnost společnosti KovMetal spočívala v tom, že od svých dodavatelů CPD a V. V. přeprodávala zboží žalobci, aniž by fakticky se zbožím jakkoli nakládala, kontrolovala je, či dokonce jen viděla. Šlo o čistou přefakturaci, postrádající ekonomický smysl.

419. Šetřením správce daně byly zjištěny dva CMR listy (bod 213 rozsudku) s označením příjemce Měď Povrly, kde jako přímý dodavatel figuruje zahraniční společnost, nikoliv KovMetal. Argumentace žalobce, že předmětnými CMR nedisponuje a jde o skutečnosti mimo jeho sféru, neboť nebyl příjemcem tohoto zboží, nemůže obstát proto, že společnost Měď Povrly není subjektem stojícím zcela mimo obchody žalobce, ale jde o smluvního skladovatele žalobce, nad to personálně se žalobcem propojeného.

420. Zjištění správce daně nasvědčuje tomu, že úmyslem žalobce bylo zastřít přechody vlastnictví ke zboží a znesnadnit objasňování řetězících se obchodů.

421. I kdyby však bylo na místě přisvědčit žalobci, že uvedené CMR listy se netýkají jeho obchodování a nemohl je tedy správci daně k jeho výzvě předložit, jedná se zcela marginální závěr, který nemůže změnit ničeho na jinak správném zhodnocení skutkového stavu ze strany žalovaného.

422. Městský soud nemůže akceptovat argumentaci žalobce, že uzavřený obchod nevykazoval nestandardnosti a byl v souladu s praxí žalobce. Ze všech až dosud předestřených skutečností vyplývá, že obchodování se společností KovMetal je ukázkovým příkladem karuselových obchodů, v nichž společnost KovMetal zastávala pozici tzv Buffera – tedy firmy, která nakupuje zboží od missing tradera (zde FONOTIX, TROFANY, DELICOOP – viz body 258 a 259 rozsudku), sama je kontaktní a své daňové povinnosti plní, a její funkcí v řetězci je ztížení odhalení podvodu.

423. Žalobce cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 8 Afs 49/2019-33, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že: „[p]okud jde o prokazování vědomostní složky, musí být v souladu se shora citovanou judikaturou úvahy o nestandardnosti transakcí činěny s přihlédnutím k tomu, v jakém prostředí se odehrály a jaké jsou zde běžné obchodní zvyklosti. Nelze proto na vymezené objektivní okolnosti nahlížet univerzální optikou toho, jak by nejspíš měly podle přesvědčení stěžovatele obchodní transakce objektivně probíhat napříč ekonomikou bez ohledu na specifika určitých typů transakcí.“ S tímto závěrem se městský soud bez výhrad ztotožňuje a dodává, že citovaný rozsudek se týká obchodování s koženou galanterií ve vietnamské tržnici (viz bod 412 rozsudku), nepochybně tedy obchodní činnosti nepoměrně menšího rozsahu, než je nyní řešená věc. Proto také nároky kladené na povědomí žalobce o možném riziku podvodu na DPH, musí být přísnější.

424. Co se týče rozsudku ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5Afs 252/2017-31, zde žalobce rovněž obchodoval s barevnými kovy, přičemž svého dodavatele ověřil v registru plátců DPH, z obchodního rejstříku zjistil, že se nejedná o nově založenou společnost, o dodávkách zboží si pořizoval fotodokumentaci, ke všem fakturám si vyžádal od dodavatele certifikát od výrobce a čestné prohlášení o původu zboží a způsobu jeho přepravy, dále si vyžádal prohlášení pro produkty se statusem preferenčního původu, prohlášení, že se jedná o polotovar, a nikoliv o odpad, a prohlášení, že se nejedná o zboží kriminálního původu a nevázne na něm jiná zástava. Žalobce prokázal, že se nejednalo o fiktivní plnění, zboží bylo dodáno za obvyklou cenu, stěžovatel zaplatil cenu včetně daně a zboží bylo následně dále prodáno dalším odběratelům; cena za zboží byla ekonomicky zdůvodněná (bylo nakoupeno za ceny stanovené dle burzy kovů) a byla řádně uhrazena. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že správce daně neunesl důkazní břemeno, objektivní okolnosti nesvědčí, a to ani v jejich celkovém posouzení, dostatečně o povědomí stěžovatele o jeho možné účasti na daňovém podvodu. Jak vidno obchodník v uvedené věci přijal opatření k ověření původu zboží a svých dodavatelů dalece přesahující opatření, které dle svých tvrzení přijal žalobce, zboží bylo nakoupeno za ceny dle burzy, s prověřeným subjektem obchodoval opakovaně a tak, podle Nejvyššího správního soudu „učinil řadu relevantních úkonů před uzavřením obchodu, které lze považovat za standard opatrnosti či obezřetnosti“. Ve věci žalobce však městský soud realizaci takových úkonů nenalézá.

425. Pokud jde o okruh žalobních námitek označených jako B. 1. městský soud je nucen konstatovat, že žádnou z nich neshledal důvodnou, s výjimkou nejednoznačných závěrů ohledně CMR listu číslo 0020618 na 25,280 tun měděných katod ze dne 2. 7. 2014 a číslo 18206634 na 24, 836 tun měděných katod ze dne 4. 8. 2014). Závěry vyplývající z napadeného rozhodnutí jsou zákonné a souladné s judikaturou správních soudů i SDEU a žalobní argumentace není dostatečná pro jejich vyvrácení.

B. 2.

Vědomostní test

426. Nárok na odpočet DPH nemůže být dotčen tím, že v řetězci dodávek je jiná předchozí nebo následná transakce zatížena skutečnostmi, o kterých plátce neví nebo nemůže vědět. Proto subjekty, které přijmou veškerá opatření, která od nich mohou být rozumně vyžadována, aby zajistily, že jejich plnění nebudou součástí podvodu, musejí mít možnost důvěřovat legalitě uvedených plnění, aniž by riskovaly ztrátu svého nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 5. 2006 Commissioners of Customs & Excise a Attorney General, věc C–384/04, bod 33).

427. Je–li tedy identifikován v řetězci podvod na DPH (aniž by musely správní orgány prokázat, jakým způsobem a konkrétně kterým z dodavatelů v řetězci byl spáchán podvod; viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 6 Afs 130/2014–60), musí v souladu se závěry vyslovenými Soudním dvorem Evropské unie daňové orgány zkoumat subjektivní stránku, tj. zda žalobce věděl nebo měl vědět, že se svým jednáním účastní tohoto podvodu. Pro posouzení této subjektivní stránky je pak zásadní právě přijetí takových opatření, která lze po daňovém subjektu rozumně požadovat, aby zajistil, že součástí tohoto podvodu nebude. Pakliže daňový subjekt taková opatření nepřijme, riskuje ztrátu svého nároku na odpočet DPH odvedené na vstupu (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2011, č. j. 9 Afs 44/2011–343).

428. V recentním rozsudku ze dne 31. 3. 2023, č. j. 5Afs 36/2022-72 Nejvyšší správní soud uvádí: „[p]rokázání objektivních skutečností svědčících o podvodném jednání, resp. vědomosti daňového subjektu o něm, tíží správce daně. Úkolem správce daně (žalovaného) je proto popsat nestandardní okolnosti zjištěné u dodavatelsko–odběratelského řetězce.“

", "next": 239173}