178. Umisťuje se tedy záměr, který je větší plošně, a právě protože zabere větší plochu než předchozí stavba, je v kombinaci s hraniční výškou i objemnější než předchozí stavba. V důsledku těchto svých parametrů záměr zmenšuje i odstup od sousedních staveb a v plochách odstupu mezi stavbami je i méně zeleně. Takové parametry však dle názoru soudu nejsou v referenčním území nepřípustné. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že koeficient zastavěnosti (ani zeleně) zde není závazně stanoven, není tedy a priori nepřípustná větší míra zastavěnosti plochy. Navíc dle soudu ve shodě s Nejvyšším správním soudem je nutné vycházet i z toho, že je zde stavba bytového domu na parc. č. XD, která mírou zastavěnosti, KPP i HPP odpovídá parametrům plochy záměru, takže jen z toho, že nynější záměr rovněž bytového domu jako jednolitá homogenní stavba přinese větší zastavěnost, než předchozí stavba na stejném pozemku, nelze dovozovat, že jde o rozsáhlou stavební činnost.
179. Byť je záměr na první pohled objemnější stavbou, na druhou stranu záměr zachovává povahu samostatně stojící stavby, odstup od sousedních staveb bude sice menší, ale pořád bude zachován o celém obvodu od okolních pozemků – v nejužším místě ve vzdálenosti 3.010 m, většinou však 4-5 m (výkres C.3 Koordinační situace stavby), což je v souladu s podmínkami odstupové vzdálenosti dle § 29 PSP. Záměr pak výškově ani podlažností nepřesahuje zásadně parametry staveb v referenčním území, jak bylo vyloženo výše. I když je u záměru coby bytového domu splněna hraniční podlažnost a výška, jedná se právě o stěžejní parametry, k nimž je nutno přihlížet dle oddílu 7 bodu 7a) odst. 3 Přílohy 1 územního plánu. V tomto ohledu tedy záměr svými parametry vyhovuje stávajícímu charakteru a podobě referenčního území. Záměr pak přinese do oblasti toliko 8 bytů a bude určen čistě k bydlení, což je v souladu s hlavním účelem využití plochy OB. Dle grafické části projektové dokumentace jsou pak volné a nezastavěné plochy záměru navrženy jako plochy zeleně, realizací záměru tedy zůstane zachován i tento prvek vyplývající z povahy území zahradního města.
180. Záměr tedy do oblasti přinese větší zastavěnost pozemku, na němž je umístěn a v kombinaci půdorysu zastavěné plochy s výškou půjde o objemnější záměr v oblasti. Přesto podle názoru soudu ve výsledku objemnější záměr svými parametry nepřinese rozsáhlou stavební činnost a vzhledem k tomu, že zůstanou zachovány typické prvky staveb v referenčním území, tj. samostatně stojící stavba obklopená zelení, realizací záměru tedy půjde o dotvoření stávající urbanistické struktury.
181. Městský soud pak obecně připomíná názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 12. 3. 2010, čj. 7 As 13/2010 – 145, podle kterého „Stěžovatelé ani jiné osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, nemají, a ani mít nemohou, subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. Změny ve využití území v průběhu času, včetně nejrůznějších stavebních aktivit, jsou přirozenou součástí vývoje společnosti a jednotlivec jim a priori nemá právo bránit. Zvláště v urbanizovaných oblastech může být nová výstavba zcela přirozeným a logickým způsobem využití určitého území (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2008, č. j. 2 As 49/2007 – 191). ….Již z toho, že územní plán výstavbu takové povahy, která v době jeho zpracování v území reálně neexistovala, připouští, plyne, že určité postupné a věcně limitované proměny zástavby v dotyčném území, a připouští tedy, že na něm vzniknou i stavby vymykající se svým charakterem v určité, avšak nikoli zásadní, míře charakteru výstavby dosavadní. Připuštění, že území se může v určitých mezích urbanisticky proměňovat a vyvíjet, je přirozenou vlastností územního plánování a reflexí toho, že zástavba v urbanizovaných oblastech, s výjimkou případů, kdy jej její konkrétní podobu třeba chránit a neměnit, např. z důvodů památkové ochrany či ochrany krajinného rázu, se může v běhu času proměňovat. V daném případě je proměna, k níž dojde výstavbou předmětného domu, změnou přiměřenou, odpovídající poměrům v území, a nelze ji považovat za exces, pro který by bylo na místě rozhodnutí krajského úřadu zrušit.“
182. Městský soud v Praze z uvedených důvodů neshledal důvodnou námitku, že realizací záměru dojde k nepřípustnému navýšení míry využití lokality a zastavěnosti území.
Námitky žalobce b)
183. Žalobce b) namítl nedostatečnost odůvodnění a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nebyly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o společném povolení záměru, stavební úřad nepostupoval správně, kdy neučinil řádně a v potřebném rozsahu zákonem potřebná šetření, opatření a úkony, nepřihlédl a nedostatečně se vypořádal s námitkami uplatněnými žalobcem či ostatními účastníky řízení.
184. Městský soud předesílá, že žalobce b) tuto skupinu námitek formuloval jen velmi obecně. Jen velmi neurčitě poukazuje na náležitosti, které má odůvodnění správního rozhodnutí splňovat, neuvádí nijak konkrétně, v čem dle jeho názoru spočívají nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se týkají se práv, které žalobce b) před soudem nyní hájí. Rovněž blíže nespecifikuje, jaké podmínky dle jeho názoru nebyly splněny pro rozhodnutí o společném povolení záměru nebo jaká zákonem potřebná šetření (opatření či úkony) stavební úřad dle jeho názoru neprovedl.
185. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006-63), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kde není zřejmé, zda vůbec byly v řízení nějaké důkazy provedeny. Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38 správní orgán nemá povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.
186. Soud ověřil, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí u každého jednotlivého odvolatele nejprve shrnul uplatněné námitky, poté každou jednu námitku vypořádal; text odůvodnění dokonce v tomto ohledu přehledně strukturoval. Ve vztahu k osobě žalobce b) resp. jeho právního předchůdce, společnost CALUMA a.s., se jednalo o celkem osm odvolacích námitek /nepřihlédnutí k charakteru území, nepřezkoumatelnost, zmatečnost odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, nedoložený souhlas vlastníka pozemku p. č. XC, k. ú. X, neplatná stanoviska, absence doplněných podkladů z podání stavebníka ze dne 18. 12. 2019, námitka, že stavba nemá žádné podzemní podlaží, námitka na dodržení dosavadní praxe, podle níž není v lokalitě rozsáhlejší výstavba povolována, založení opěrné zdi měl posoudit inženýr v oboru geotechnika/.
187. Městský soud z odvolání právního předchůdce žalobce b) ověřil, že tento odvolatel uplatnil právě všechny zmíněné odvolací námitky. Shrnuje tedy, že žalovaný neopomněl reagovat na všechny uplatněné námitky právního předchůdce žalobce b), byť se se všemi výslovně nevypořádal v části odůvodnění, v níž se výslovně věnoval vypořádání námitek právního předchůdce žalobce b), u některých odkázal na vypořádání též odvolací námitky jiného účastníka a případně se stručně ztotožnil s potvrzujícím závazným stanoviskem nadřízeného orgánu. Z části odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se týkají odvolacích námitek právního předchůdce žalobce b) jsou zcela zřejmé důvody, pro které žalovaný považoval argumentaci tohoto odvolatele za neopodstatněnou. Žalobce b) navíc s napadeným rozhodnutím v žalobě rozsáhle věcně polemizuje, což svědčí tomu, že jeho obsahu rozumí, rozhodnutí tedy není nesrozumitelné, netrpí nedostatkem důvodů a tudíž není nepřezkoumatelné. Pokud jde o námitku, že žalovaný (stavební úřad) se nevypořádal s námitkami jiných účastníků, zde žalobce b) hájí práva třetích osob, která mu nepřísluší (srov. např. odst. 22 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2013, č. j. 4 As 7/2013 – 30).
188. Co se týče veskrze obecných neurčitých námitek vůči postupu správních orgánů v řízení, městský soud konstatuje, že správní spis obsahuje řadu podkladů. V první řadě žádost stavebníka ze dne 11. 9. 2019 o společné územní rozhodnutí a stavební povolení (§ 94l odst. 1 stavebního zákona). Zahájení společného řízení bylo účastníkům oznámeno 13. 11. 2019, pod č. j. MC05 266032/2019. Stavební úřad umožnil účastníkům uplatnit připomínky ve lhůtě 15 dní od doručení tohoto oznámení. Tohoto práva účastníci využili, stejně tak jako práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu (účastníci vyrozuměni 8. 1. 2020, pod č. j. MC 05 2188/2020. Spis obsahuje projektovou dokumentaci od společnosti FACT s.r.o., kterou dvakrát stavebník doplnil. Součástí projektové dokumentace je i soubor 50 stanovisek a závazných dotčených orgánů a osob, některé z těchto stanovisek k odvolacím námitkám účastníků potvrdily i jejich nadřízené orgány. Dokumentace pak umožňuje dle názoru soudu komplexně posoudit parametry a vlastnosti záměru v dané oblasti. Podle městského soudu byly ve věci splněny náležitosti pro zahájení, vedení společného řízení podle § 94l a násl. stavebního zákona (srov. náležitosti žádosti, potřebné přílohy žádosti dle § 94l odst. 1 a 2 stavebního zákona) a pro následné společné povolení dle § 94p odst. 1 stavebního zákona. Žalobce b) svými veskrze obecnými námitkami nijak tyto skutečnosti nezpochybnil. Taktéž skutkový stav o parametrech stavby, jejím vlivu na okolí je z podkladových součástí spisu naprosto zřejmý, ohledání na místě je pouze fakultativní a pro případ, je-li to účelné (srov. § 94m stavebního zákona). Městskému soudu pak není zřejmé, jaké další úkony, opatření či šetření by měl dle názoru žalobce b) stavební úřad ještě učinit.
189. Městský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je z hlediska vypořádání odvolacích námitek či srozumitelnosti přezkoumatelné, neboť žalovaný se v napadeném rozhodnutí s odvolacími námitkami právního předchůdce žalobce b) v kontextu celého rozhodnutí vypořádal a svou argumentaci řádně a srozumitelně zdůvodnil. Vzhledem k obecnosti žalobní námitky rovněž obecně konstatuje, že v postupu stavebního úřadu či žalovaného neshledal žádnou procesní vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného či prvostupňového rozhodnutí.
190. Žalobce b) dále poukázal na koeficient zeleně s tím, že to poukazuje na vyšší zastavěnost, než je v oblasti obvyklé (více jak 50 %), v oblasti je průměrná 14 %, u sousedních nepřesahuje 20 %.
191. Právní předchůdce žalobce b) namítl v žalobě, stejně jako již v námitkách ve stavebním řízení a poté v odvolacím řízení, nezákonně nízký koeficient zeleně s tím, že při srovnání koeficientu na okolních pozemcích to svědčí znakům rozsáhlé stavební činnosti.
192. Městský soud byl v předchozím řízení toho názoru, že srovnání záměru pouze s jednou stavbou nacházející se na pozemku p. č. XD nevypovídá o charakteru podílu zeleně v území, přičemž z vizuálního srovnání podle městského soudu vyplývalo, že u zástavby v oblasti skutečně převládá vyšší podíl zeleně než koeficient 0.5. Nejvyšší správní soud však městskému soudu v rozsudku ze dne 29. 11. 2023 vytkl, že nevysvětlil, jaké konkrétní pozemky srovnal se záměrem, jakých konkrétních hodnot zeleň dosahovala na rozdíl od záměru, proč je podíl 0.5 nedostatečný, to vzhledem k tomu, že měl být posouzen záměr z hlediska souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře. Nejvyššímu správnímu soudu rovněž nebylo zřejmé, proč městský soud vytkl žalovanému, že porovnal záměr se stavbami s obdobnými parametry.
193. Městský soud nejprve shrnuje, jak se námitkou koeficientu zeleně zabývaly správní orgány. Stavební úřad obstaral vyjádření orgánu ochrany přírody a krajiny ze dne 23. 10. 2018 a ze dne 29. 11. 2018. Avšak v něm se tyto orgány s námitkou nezabývaly. Prvostupňové rozhodnutí, ač tuto námitku výslovně rekapituluje v odůvodnění (str. 27), vypořádalo ji implicitně jen s odkazem na závaznost stanovisek ve smyslu § 149 správního řádu. Tato námitka tak v prvostupňovém rozhodnutí zůstala bez vypořádání. V odvolacím řízení Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí ve vyjádření ze dne 8. 10. 2020, pod č. j. MHMP 1434756/2020 poté výslovně uvedl, že posouzení tohoto koeficientu nenáleží do jeho kompetence. To však doplnilo Ministerstvo pro místní rozvoj v závazném stanovisku ze dne 3. 5. 2021, č. j. MMR-40668/2021-81 (v postavení dotčeného orgánu územního plánování). Uvedlo, že obdobný či nižší podíl zeleně na svých pozemcích jako předmětný záměr má např. objekt na pozemcích parc. č. XXXA, XD a XXXB, k. ú. X nebo řadové objekty na pozemcích parc. č. XW, XX, XZ, XXB, XXC, XI, XJ, XK, XL, XY, XXC a XXA, k. ú X. Proto ani z tohoto hlediska záměr nevybočuje z charakteru zástavby daného území. Žalovaný tedy tuto odvolací námitku implicitně vypořádal s odkazem na závaznost tohoto stanoviska dle § 149 správního řádu.
194. Žalobce sice v odvolání i v žalobě namítá nezákonnost stanoveného koeficientu. Jedná se o obecnou námitku, která nijak konkrétně nereaguje na to, že Ministerstvo pro místní rozvoj, potažmo žalovaný, stanovení koeficientu zeleně uvedeným způsobem aprobovali, patrně proto, že stanovení koeficientu zeleně ani v námitkách ani v odvolání právní předchůdce žalobce b) též konkrétními námitkami nerozporoval.
195. K takto obecně uplatněné námitce městský soud rovněž obecně konstatuje, že dle § 7a (míra využití ploch) odst. 8 územního plánu, je koeficient zeleně (KZ) koeficientem stanovujícím minimální podíl započitatelných ploch zeleně v území. Odvozuje se z koeficientu podlažních ploch a průměrné podlažnosti a stanoví se pro vymezenou plochu záměru (společně řešeného celku) shodnou s plochou pro výpočet koeficientu podlažních ploch. Postup pro výpočet koeficientu zeleně, který se odvíjí od koeficientu průměrné podlažnosti stanoví zejména § 7a odst. 10 a 11 územního plánu – podíl hrubé podlažní plochy nadzemních podlaží všech objektů v řešeném území (společně řešeného celku) ku zastavěné ploše nadzemních podlaží všech objektů v řešeném území. Konkrétně by se jednalo v případě tohoto záměru o podíl 1.800 m2 / 495.4 m2 = 3,63, této podlažnosti by měl odpovídat přípustný koeficient zeleně.
196. Jelikož je však záměr umísťován do stabilizovaného území, kde dle tabulky míry využití ploch není stanoven žádný kód, platí tedy základní pravidlo – podstatné je posouzení záměru z hlediska souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře (srov. Přílohu 1 oddíl 7, bod 7a odst. 3 územního plánu). Jde tedy o posouzení přípustnosti záměru z hlediska rozvoje stavební činnost resp. zachování charakteru území.
197. Ministerstvo pro místní rozvoj se nijak detailně hodnocením plochy zeleně u záměru nezabývalo. Pouze pro srovnání vybralo několik objektů na pozemcích parc. č. XXXA (patrně se jedná o chybu v psaní, tato parcela se v k.ú. X dle databáze www.cuzk.cz nenachází, pozn. městského soudu), XD a XXXB, k. ú. X nebo řadové objekty na pozemcích parc. č. XW, XX, XZ, XXB, XXC, XI, XJ, XK, XL, XY, XM a XXA, k. ú X. A stručně konstatovalo jen tolik, že z tohoto hlediska záměr nevybočuje z charakteru zástavby daného území.
198. Městský soud opět pro názornost zanesl do níže uvedeného nákresu tyto referenční stavby (červená barva) a umístění záměru (modrá barva).
[OBRÁZEK]
Obrázek 3 - rozmístění referenčních objektů ke koeficientu zeleně v oblasti, celkový pohled
199. Co se týče výběru referenčních staveb, platí stejné, co u míry využití území. Vzhledem k rozsáhlosti území a množství staveb (srov. zákres oblasti na obrázku 1) to znamená, že Ministerstvem pro místní rozvoj vybrané stavby jsou v celé oblasti jen výjimky. V referenčním okolí záměru ulice X a v okolním svahu se nachází (vzhledem ke svým výše uvedeným parametrům) jako srovnatelný pouze záměr na pozemcích p. č. XD a XXXB, k. ú. X. I v tomto případě, kdy v referenčním území záměru je umístěno i dle Nejvyššího správního soudu nejméně 15 staveb, to dle názoru městského soudu nemá vypovídající hodnotu o charakteristickém podílu zeleně v oblasti, které zahrnuje řadu dalších solitérně stojících staveb.
200. Z projektové dokumentace záměru a z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že funkční plocha OB a velikost pozemku činí 1144 m2, zastavěná plocha nadzemní části činí 495,4 m2, zastavěná plocha podzemní části činí 490,6 m2, zastavěná plocha celkem 603,6 m2. Hrubá podlažní plocha podzemní části 483,0 m2, hrubá podlažní plocha nadzemní části 1,769 m2, hrubá podlažní plocha celkem 2,252 m2. Projektová dokumentace (průvodní zpráva, část A) v části posouzení s územně plánovací dokumentací pak stanovuje koeficient zeleně 0.5 z funkční plochy pozemku (1144 m2) = 572 m2. Ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj pak vyplývá jen oprava dílčích hodnot: započitatelná hrubá podlažní plocha činí ca 1800 m2, koeficient průměrné podlažní plochy činí 1,57. Podstatné je, že záměr sám stanovuje podíl zeleně koeficientem zeleně 0,5.
201. Z části B.5 Souhrnné technické zprávy k řešení vegetace a souvisejících terénních úprav vyplývá, že na vlastním pozemku nejsou vzrostlé stromy, velké stromy se nachází v blízkosti hranice pozemku na obou stranách sousedících pozemků. Předpokládá se výsadba zejména okrasné a doplňkové zeleně na zahradách a terénních terasách v navazujících úrovních bytů, dále skupina keřů (živé ploty) oddělující a vymezující předzahrádky a plochy trávníků. Na části střech budou vegetační plochy s extenzivní zelení (střešní zahrady).
202. Z grafické části projektové dokumentace výkresů C.2, C.3, D1.7 pak vyplývá, že plochy zeleně jsou v první řadě rozmístěny kolem domu, který se nachází přibližně uprostřed plochy parcel p. č. XA a XB. Dle výkresové dokumentace D, D1.3, D1.5 se „zelená zateplená střecha“ nachází nad 1. podzemním podlažím (střešní zahrady a předzahrádka), nad byty 3. nadzemního a 5. nadzemního patra (střešní zahrada, předzahrádka). Názorně je rozvržení zelených ploch kolem záměru a na terasách a střechách zobrazeno ze zákresu do nadhledové fotografie, kterou stavebník předložil stavebnímu úřadu dne 18. 12. 2019.
203. Celkově je tak zřejmé, že plocha zeleně u záměru rozvržena tak, že obklopuje zastavěnou plochu a rovněž se nachází na záměru samotném. Dochází tedy k prolnutí volné plochy a plochy na záměru samotném. Současně stanovená plocha zeleně odděluje záměr od okolních pozemků a staveb (i od ulice X) a posiluje tím postavení záměru jako solitérní stavby.
204. Územní plán, jak již bylo výše uvedeno, koeficient zeleně pro oblast OB závazně neupravuje. Pokud však soud vychází z mezí, které územní plán pro tuto stabilizovanou oblast stanovuje v Příloze 1, oddílu 7 bodu 7a odst. 3, poukazuje na to, že samotná míra zastavení a užití území je v souladu s požadavky územního plánem, a že záměr nepředstavuje nepřípustnou rozsáhlou stavební činnost. Zeleň poté činí jednu polovinu ploch dotčeného území, přičemž i jejím rozvržením je zdůrazněno zachování využití území zahradního města a tedy stávajícího urbanistického rázu referenčního území.
205. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 11. 2023 zdůraznil, že sousední stavba na pozemku p. č. XD dokonce zabírá z příslušného pozemku přes 64 % rozlohy. Stavebník 18. 12. 2019 stavebnímu úřadu pro srovnání předložil několik podkladů – situaci se stavební čárou a tabulku porovnání KPP. Z těchto podkladů, které srovnávají plochu, KZP, HPP a KPP s okolními ca 10 pozemky, by bylo možné dle městského soudu jak vizuálně, tak exaktně početně dovodit koeficient zeleně u všech okolních pozemků a staveb.
206. Takové hodnocení (a propočet) však nejsou podle soudu nezbytné. Především je neprovedl žádný správní orgán a soud takovou odbornou úvahu sám nahradit nemůže. Z předloženého podkladu správního spisu však vyplývá, že rozpětí zastavené plochy u těchto staveb činí od 72 % do 22 %, samotný záměr se nachází přibližně v polovině těchto hodnot. To vše poukazuje jen na různorodost parametrů staveb v okolí záměru. Podle názoru soudu je však podstatné to, že všechny tyto stavby mají povahu solitérních domů určených k bydlení a jsou obklopené větší či menší plochou zeleně. U samotného záměru stanovený koeficient zeleně, přestože vzhledem k parametru záměru činí celkem 50 % rozlohy pozemků p. č. XA a XB, přesto společně s mírou zastavěnosti dostatečně zachovává a dotváří urbanistický ráz území, které tyto okolní stavby (ať už s různou mírou podílu zeleně) vytvořily.
207. Jelikož míra zastavění území i koeficient tento ráz zachovávají, i koeficient zeleně byl proto stanoven v souladu s požadavky územního plánu na stabilizovanou plochu OB.
208. Žalobce b) rovněž namítl nesprávnost vyjádření a závazných stanovisek dotčených orgánů
209. Právní předchůdce žalobce b) napadl pro neaktuálnost ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí následující vyjádření správců technické infrastruktury: Technologie hlavního města Prahy, a.s., Telco Pro Services, a.s., Fine Technology Outsorce, s.r.o., SITEL spol. s r.o., Cznet s.r.o., CentroNet, a.s., České radiokomunikace a.s., Vodafone Czech Republic a.s., T-Mobile Czech Republic a.s., PreDistribuce a.s., Pražská teplárenská a.s. Stavební úřad uvedl, že kromě T-Mobile a PreDistribuce všichni provozovatelé uvedli, že se v dotčeném území nenacházejí jejich sítě technického vybavení. Aktualizaci stanovisek pak uložil stavebníkovi jako podmínku pro provedení stavby č. 5. Žalovaný ve shodě se stavebním úřadem uvedl, že vyžadovat aktualizovaná stanoviska správců těchto sítí by bylo procesně nehospodárné vzhledem k tomu, že ke změnám vedení v těchto sítí nedošlo.
210. Žalobce namítá jen časovou neaktuálnost, nikoliv to, že by záměr (a v čem) byl v rozporu s některým z těchto stanovisek. Navíc se jedná o hájení práv správců sítí, aby realizací záměru nedošlo k narušení funkčnosti těchto sítí. Takové právo přísluší správci sítě, nikoliv žalobci b). Přesto městský soud k této námitce konstatuje, že všichni správci jmenovaných sítí vyjádřili souhlas s realizací záměru ve vztahu k jejich sítím. Ve většině případů proto, že záměr se jejich sítí nijak nedotýká (Pražská teplárenská, Centronet, České radiokomunikace, Vodafone, Cznet, SITEL, Fine Technology Outsorce, Technologie hlavního města Prahy, Telco Pro Services). V některých případech správci se záměrem sice souhlasili, avšak za současného dodržení stanovených podmínek při faktické realizaci záměru. To aby nedošlo k poškození existující sítě stavební činností (T-Mobile), popř. správce stanovil podmínky pro připojení k síti (PreDistribuce).
211. Podle názoru městského soudu lze vycházet z toho, že všichni správci se záměrem skutečně souhlasili na základě dokumentace z měsíce 06/2018. Např. Technologie Hlavního města Prahy, a.s. svůj souhlas vyznačila přímo do výkresu C3 „Koordinační situace stavby“, který mj. zobrazuje vedení některých technických sítí kolem oblasti záměru. Správci svůj souhlas vyjádřili v období přibližně od srpna 2018 do ledna 2019; správní spis obsahuje toliko dvě upřesnění či doplnění podkladů záměru (výškové upřesnění záměru, upřesnění řešení parkovacích stání ve stavbě, umístění retenční nádrže na úrovni 1. podzemního podlaží, upřesnění odstupu od objektů, umístění komínu v objektu, zákres záměru do fotografií, situace lokality s uvedením a srovnáním KPP okolních pozemků, situace se stavební čárou, rozvinutý řez mezi ulicí X a U D. h.). Ani jeden z těchto podkladů však nespočívá ve zcela zásadní změně proporcí záměru.
212. Stavebnímu úřadu změny ve vedení sítí z úřední činnosti nebyly známy, v případě těch správců, s jejichž sítěmi záměr vůbec nepřišel do kontaktu, nebylo lze tedy předpokládat změnu postoje správce sítě. V těchto případech bylo tedy skutečně nadbytečné před rozhodnutím znovu vyžádat aktualizovaná stanoviska těchto správců, bylo lze vycházet z toho, že předchozí souhlasy plně reflektují stěžejní dokumentaci záměru. V případech správců T-Mobile a PreDistribuce by byla na místě toliko aktualizace podmínek řešení případné kolize se sítěmi. Správní orgány nicméně i z předchozích vyjádření nepochybně mohly presumovat alespoň podmíněný předchozí souhlas správce sítě s realizací záměru a stanovené podmínky pro vyvarování se poškození sítě stavební činnosti či pro přípojku k síti byly tak kategoricky stanovené, že nebylo lze předpokládat jejich zásadní změnu.
213. V těchto dvou případech stejně jako v těch zbývajících pak byla ochrana práv správců sítí v době faktické realizace záměru zajištěna 5. podmínkou v III. části výroku prvostupňového rozhodnutí, která stavebníkovi uložila povinnost zajistit si před zahájením stavby aktualizované stanovisko správce sítí a dále postupovat dle něj.
214. Městský soud se proto zcela ztotožnil se stavebním úřadem i se žalovaným, že za těchto okolností bylo procesně nehospodárné znovu vyžádat ta stanoviska správců technických sítí, jejichž platnost již uplynula.
215. Žalobce b) rovněž sporuje podmínku posouzení hlučnosti dle stanoviska Hygienická stanice hlavního města Prahy ze dne 18. 12. 2018. To stanovilo, že před započetím užívání stavby je třeba doložit protokolem z měření, že hlučnost způsobená provozem stacionárních zdrojů v součtu (jednotky VZT a chlazení, kotelna, výtah, parkování apod.) v nejbližším venkovním prostoru staveb a v chráněném vnitřním prostoru nepřekračuje hygienické limity hluku s korekcí na druh chráněného prostoru a denní/noční dobu. Žalobce je toho názoru, že by takové posouzení mělo být uloženo již ve fázi před územním rozhodnutím.
216. Žalovaný postupem podle § 149 správního řádu vyžádal potvrzení či změnu předmětného stanoviska Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 18. 12. 2018, č. j. HSMHP 47365/2018. Ministerstvo zdravotnictví v závazném stanovisku dne 16. 10. 2020, pod č. j. MZDR 30119/2020 – 4/OVZ toto stanovisko potvrdilo. Uvedlo, že součástí projektové dokumentace je mj. akustická studie ze dne 6. 10. 2018 vypracovaná společností Studio D – akustika s.r.o., jejímž předmětem je vyhodnocení hluku ze stavební činnosti na základě předpokládaných stavebních strojů, průměrné doby jejich využití a související intenzity dopravy. Výstupy jsou uvedeny v dodatku č. 1 Souhrnné technické zprávy ze dne 18. 12. 2018 kapitoly E.8. Hlučné stavební práce budou provedeny pouze v pracovních dnech, doba výstavby bude ca 17 měsíců. K námitce odvolatele ministerstvo konstatovalo, že měření hluku ze stacionárních zdrojů, jeho reálná objektivizace, je možné až po jejich instalaci a zprovoznění, tj. až po dokončení stavby. Jedná se o obytný dům bez tzv. průmyslových zdrojů hluku, predikce běžných zdrojů hluku je v takovém objektu diskutabilní. Navržené kapacity parkovacích stání jsou natolik malé, že je nelze považovat jako další významný zdroj hluku, tak by tomu bylo u velkých objektů (parkoviště P+R, obchodní centra apod.), kde by bylo možno hovořit o nárůstu jednotek decibelů. Zde by to bylo možné v desetinách decibelů. Bez doložení splnění hygienických limitů nevydá hygienická stanice souhlas s kolaudací.
217. Žalovaný ve vypořádání odvolací námitky poukázal právě na stanovisko nadřízeného ministerstva zdravotnictví, které se podle jeho názoru s námitkou dostatečně, úplné a přezkoumatelně vypořádalo a ztotožnil se s ním.
218. Městský soud předesílá, že žalobce b) na uvedenou argumentaci ministerstva zdravotnictví, potažmo žalovaného, nijak nereagoval a nepolemizuje s ní. V žalobní námitce tak nepředstavil dostatečnou právní a skutkovou oponenturu závěrům správních orgánů.
219. Jak již konstatovaly oba orgány ochrany veřejného zdraví (hygienická stanice i ministerstvo zdravotnictví), stavebník předložil mj. akustickou studii ze dne 6. 10. 2018 vypracovanou společností Studio D – akustika s.r.o., která posuzuje zdroje hluku a hlučnost již po dobu různých fází provádění stavby (z hlediska užívání strojů jako kompresor, nákladní vozidla, rypadlo, čerpadlo na betonovou směs, motorová pila, elektrická vrtačka atp.). Již z této studie vyplývá, že by v okolí stavby by v průběhu realizace nemělo dojít k překročení hygienických limitů hluku ze stavební činnosti. Tím tedy byla ve správním řízení dostatečně zajištěna ochrana proti hluku ve fázi výstavby.
220. Pakliže se již pro fázi územního rozhodnutí žalobce domáhá souhrnného posouzení hluku ze stacionárních zdrojů, se kterými je ve stavbě uvažováno, jde o předčasný požadavek, který je z logiky věci možný až v období, kdy tyto zdroje potenciálního hluku budou ve stavbě přítomny a kdy pak bude možné hodnotit hlukové hodnoty v podmínkách této stavby v řízení o kolaudaci stavby – tomu pak odpovídají právě podmínky 13 a 16 společného povolení, v nichž stavební úřad rozhodnutí stanovil podmínky, které ukládají stavebníkovi obecnou povinnost dodržet u stavby tam citovaná ustanovení obecně závazných předpisů na ochranu před hlukem. Podmínka souhrnného posouzení hluku ze stacionárních zdrojů stavby (kotelna, vzduchotechnika, parkování, výtah, chlazení apod.) pouze až pro fázi před započetím užívání stavby, tak byla stanovena podle názoru městského soudu zcela správně.
221. Žalobce b) dále sporuje stanovisko orgánu státní památkové péče. Namítá, že se tento orgán vůbec nezabýval tím, že předmětná stavba zásadním způsobem naruší výškovou konfiguraci zástavby a urbanistickou kompozici, měřítko a siluetu památkové rezervace hlavního města. Ze správního spisu stavebního úřadu vyplývá, že žalobce v rámci odvolání vznesl takto stručně formulovanou odvolací námitku.
222. Žalovaný postupem podle § 149 správního řádu vyžádal potvrzení či změnu předmětného stanoviska odboru památkové péče Magistrátu hl. města Prahy ze dne 4. 12. 2018, č. j. MHMP 1978420/2018. Orgán státní památkové péče požádal o vyjádření Národní památkový ústav. Ten se k věci vyjádřil 26. 11. 2018 a to bez podmínek. S jeho vyjádřením se orgán státní památkové péče ztotožnil. Konstatoval, že dotčené nemovitosti se nacházejí v ochranném pásmu památkové rezervace, které bylo vyhlášeno rozhodnutím odboru kultury NPV č. j. Kul/5-932/1 ze dne 19. 5. 1981. Toto rozhodnutí stanovilo i režim ochrany a to 4 podmínkami. Jednou z těchto podmínek je mj. „při pořizování územně plánovací, přípravné a projektové dokumentace, při provádění staveb a stavebních úprav, zásazích do terénních útvarů a městské zeleně je nutno dbát, aby nebyla změnami půdorysné, hmotové a výškové konfigurace zástavby a přírodních prvků v území ochranného pásma oslabena nebo porušena urbanistická kompozice, měřítko a silueta památkové rezervace v hl.m. Praze.“ Orgán památkové péče stručně uzavřel, že „navržené práce nejsou v rozporu s režimem památkové ochrany na dotčeném území“.
223. Ministerstvo kultury v potvrzujícím závazném stanovisku ze dne 31. 8. 2020, pod č. j. MK 52746/2020 OPP shrnulo, že z odvolání právního předchůdce žalobce b) nejsou patrné důvody, proč je odvolatelem zpochybňované závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Shrnulo, že stanovisko bylo vydáno v součinnosti s odbornou organizací – Národním památkovým ústavem. Z pohledu památkové péče není podle ministerstva žádný důvod ke změně závazného stanoviska.
224. Žalovaný ve vypořádání odvolací námitky poukázal právě na stanovisko nadřízeného ministerstva kultury, které se podle jeho názoru s námitkou dostatečně, úplné a přezkoumatelně vypořádalo a ztotožnil se s ním.
225. Z obsahu závazného stanoviska ze dne 26. 11. 2018 tedy vyplývá, že orgán státní památkové péče si byl vědom mj. této podmínky ochrany kulturních hodnot a byť stručně, konstatoval, že (ani) tuto podmínku záměr neporušuje. Žalobce b) na uvedenou argumentaci ministerstva kultury, potažmo žalovaného, nijak konkrétně nereagoval a nepolemizuje s ní. Stavební úřad vycházeje ze závazného stanoviska orgánu státní památkové péče, tak i žalovaný vycházeje z potvrzujícího stanoviska, se tedy podmínkami ochrany zabývali. Z obsahu žalobní námitky pak městskému soudu nevyplývá, v čem konkrétně žalobce b) spatřuje nesprávnost výsledných závazných stanovisek. V odvolání ani v žalobní námitce tak nepředstavil dostatečnou právní a skutkovou oponenturu závěrům správních orgánů, které takto zůstaly nezpochybněny.
226. Městský soud neshledal tuto námitku důvodnou.
227. Dále žalobce b) napadá závěr orgánu ochrany životního prostředí. Žalobce uvedl, že dotčený orgán se vůbec nezabýval tím, že na pozemcích dotčených záměrem se nacházejí vzrostlé stromy, které bez dalšího nelze odstranit. Stavebník nijak nedoložil, jak bude se stromy nakládat. Žalobce b) i zde namítl nízký koeficient zeleně u záměru a jeho rozpor s podmínkami pro realizaci záměru ve stabilizovaném území.
228. Žalovaný k obdobně formulované odvolací námitce vyžádal potvrzení či změnu předmětného stanoviska odboru ochrany životního prostředí Úřadu městské části Praha 5. Ten v původním vyjádření ze dne 29. 11. 2018, č. j. MC05 106928/2018/OŽP/iva, jen obecně uvedl, že v případě kácení stromu o obvodu kmene nad 80 cm, měřeno ve výšce 130 cm nebo zapojeného porostu dřevin o ploše nad 40 m2 je třeba postupovat dle ustanovení § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a dle vyhlášky č.189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Orgán ochrany životního prostředí rovněž ve stanovisku žádal ochránit zeleň na sousedních parcelách v blízkosti hranice řešeného pozemku dle normy ČSN 83 90 61 ochrana dřevin při stavební činnosti.
229. Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí dne 8. 10. 2020, pod č. j. MHMP 1434756/2020 k žádosti žalovaného přezkoumal vyjádření ze dne 29. 11. 2018, č. j. MC05 106928/2018/OŽP/iva. K odvolacím námitkám uvedl, že z vyjádření není patrné, zda na pozemku dojde ke kácení dřevin. V průvodní zprávě projektové dokumentace je uvedeno, že na vlastním pozemku nejsou vzrostlé stromy, velké stromy jsou na obou stranách hranic pozemku, v koordinační situaci stavby je uvedeno, že nedojde ke kácení vzrostlých stromů. Ani z leteckých snímků nevyplývá, že by se na pozemku nacházely dřeviny, které by vyžadovaly povolení ke kácení dřevin. Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí dále konstatoval, že nemá kompetence k vyjadřování ke koeficientu zeleně. Žalovaný znovu vyzval samotný odbor ochrany životního prostředí Úřadu městské části Praha 5, který je dle § 154 správního řádu příslušný k potvrzení vyjádření; ten setrval na svém původním stanovisku. Dále uvedl, že na pozemku p. č. XB se nachází zapojený porost dřevin. Vlastník pozemku bude vyzván, aby předložil vypracovaný dendrologický průzkum, ze kterého bude patrné, zda se na řešeném území nachází dřeviny podléhající povolení kácení. Žalovaný pak ve vypořádání odvolací námitky poukázal právě na to, že Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí, tak i znovu Úřad městské části Praha 5, odbor ochrany životního prostředí setrvali na svých stanoviscích a ztotožnil se s nimi.
230. Z uvedeného především vyplývá, že se správní orgány zabývaly dřevinami na ploše záměru a zejména s otázkou, zda je nutné povolování jejich kácení, přičemž dospěly k závěru, že se takové dřeviny na pozemku nenacházejí. Co se týče osudu těchto dřevin, na tuto námitku dává odpověď projektová dokumentace. Z části B projektové dokumentace Souhrnná technická zpráva, oddílu B.1.6 vyplývá, že stavbou nevzniknou požadavky na kácení dřevin. K tomu z oddílu B.5 Souhrnné technické zprávy vyplývá, že na vlastním pozemku nejsou vzrostlé stromy, velké stromy se nachází v blízkosti hranice pozemku na obou stranách sousedících pozemků. Předpokládá se výsadba zejména okrasné a doplňkové zeleně na zahradách a terénních terasách v navazujících úrovních bytů, dále skupiny keřů (živé ploty) oddělující a vymezující předzahrádky a plochy trávníků. Na části střech budou vegetační plochy s extenzivní zelení (střešní zahrady), v oddílu B.6.2 Vliv stavby na přírodu a krajinu, zachování ekologických funkcí a vazeb v krajině se uvádí, že stavba nebude mít negativní vliv na přírodu a krajinu. Vzrostlé stromy na pozemku budou zachovány. Uvedené znovu potvrzují i výkresy C „Situace stavby“, konkrétně výkresy C2, C3 a C5, ve kterém jsou zakresleny stávající i navrhované vzrostlé stromy s poznámkou, že nedojde ke kácení vzrostlých stromů (výkres C3). Městský soud má tedy za to, že stavebník se u zobrazených vzrostlých stromů zavázal je zachovat.
231. Žalobce se k těmto závěrům nijak nevyjádřil, nenamítá např., že by projektová dokumentace nezahrnovala kompletní zobrazení vzrostlých stromů, tj. např. že by některé vzrostlé stromy projektová dokumentace nezahrnovala a jejich osud by tak nebyl zřejmý.
232. Projektová dokumentace proto podle názoru městského soudu dává za pravdu žalovanému, který vycházel mj. z vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí dne 8. 10. 2020, pod č. j. MHMP 1434756/2020 a který rovněž konstatoval, že dle projektové dokumentace ke kácení vzrostlých stromů při realizaci záměru nedojde. Stavebník tedy prokázal, jak se vzrostlými stromy, které jsou zobrazeny v projektové dokumentaci, na pozemku naloží – zachová jich. Žalobce b) svou námitkou tedy ochranu dřevin nijak nezpochybnil.
233. Námitku vůči koeficientu zeleně vypořádal soud již výše.
234. Žalobce dále rozporuje závazné stanovisko na úseku dopravy, ve kterém nebyl zohledněn rozsah záměru s 8 bytovými jednotkami a 16 parkovacími stáními, který má potenciál zatížit dopravu v ulici. Lze předpokládat, že část vozidel bude parkovat na ulici, což podstatně stíží už tak kritický stav ohledně průjezdnosti komunikace.
235. O dopravní situaci hovoří několik podkladů projektové dokumentace. V první řadě závazné stanovisko silničního správního úřadu – Úřadu městské části Praha 5, odboru dopravy, ze dne 12. 12. 2018, č. j. MC05 125429/2018/ODP/MM – souhlas napojení záměru s komunikací X a podmínky pro dobu realizace stavby. Dále vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend ze dne 25. 9. 2018, č. j. MHMP-1515030/2018/O4/JV, dle něhož záměrem nebudou dotčeny zájmy na úseku dopravy, v němž je příslušným silničním správním úřadem odbor dopravních agend MHMP. Nakonec dokumentace obsahuje i souhlasné stanovisko Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne 5. 10. 2018, č. j. KRPA-427463-2/ČJ-2017-0000DŽ jakožto orgánu ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Uložil stavebníkovi dodržet příslušná ustanovení ČSN 736110, ČSN 73 6058 a vyhl. 398/2009 Sb., konstatoval, že doprava v klidu bude řešena na pozemku v počtu 19 parkovacích stání, vytýčil maximální umístění objektů v rozhledových trojúhelnících připojení, místní úprava provozu bude z důvodu možných legislativních změn popř. změny dopravní situace posouzena až v termínu 30-60 dní před dokončením stavby. Městský soud v této souvislosti dodává, že zmíněné normy ČSN se týkají norem pro parkování v hromadných garážích a projektování místních komunikací, vyhl. č. 389/2009 Sb. se týká obecných technických požadavků na stavby, aby tak bylo zabezpečeno jejich užívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let (§1 vyhlášky).
236. Uvedená stanoviska byla formulována jako podmínky dle výroku části II, bod 2, sedmá odrážka, části III., bod 7. a 19.
237. K obdobné odvolací námitce žalovaný vyžádal závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy, odboru pozemních komunikací a drah. Tento orgán potvrdil dne 2. 12. 2020, pod č. j. MHMP-1829380/2020/O4 závazné stanovisko ze dne 12. 12. 2018. Předeslal, že navýšení dopravní zátěže lze vždy předpokládat u záměrů spojených s bydlením, proto je třeba, aby záměr byl v souladu s územním plánem, který v těchto intencích uvažuje, což však není v kompetenci silničního správního úřadu. Tyto komplikace a důsledky vypořádává silniční správní úřad svým stanoviskem a podmínkami. Stavebníkovi bylo uloženo zpracovat návrh dopravních opatření a poté bude vydáno rozhodnutí ve smyslu § 25 zákona o pozemních komunikacích nebo podle § 24 zákona o pozemních komunikacích, provoz pak bude posuzován i z hlediska vlivu na provoz okolní komunikační sítě. Zásadní je pak splnění požadavků vyhlášky č. 398/2009 Sb., silniční správní úřad se musí zabývat i s návrhem dopravně inženýrského opatření včetně tras staveništní dopravy, ta musí být předložena 30 dní před začátkem realizace akce, garantem posouzení vlivu na bezpečnost a plynulost dopravy je Policie ČR. K řešení otázek s parkováním vozidel na komunikaci, tj. souladu s PSP, není věcně příslušný silniční správní úřad. Nesprávné parkování je v rukou policie (městské, státní).
238. Žalovaný ve vypořádání odvolací námitky poukázal právě na stanovisko nadřízeného Magistrátu hlavního města Prahy, odboru pozemních komunikací a drah, které se podle jeho názoru s námitkou dostatečně, úplné a přezkoumatelně vypořádalo a ztotožnil se s ním.
239. Z obsahu stanoviska vyplývá, že magistrát se k namítanému nárůstu parkování vozidel na komunikaci v důsledku realizace záměru, nijak konkrétně nevyjádřil, má za to, že tato otázka nespadá do jeho kompetence, ale do posouzení souladu záměru s Pražskými stavebními předpisy.
240. Žalobcova námitka v jedné části směřuje do navýšení parkovacích míst v oblasti následkem záměru. Tuto otázku je třeba skutečně posoudit jako parametr záměru dle § 32 a násl. PSP. Na to správně upozornil Magistrát. Silniční správní úřad ve stanovisku ze dne 12. 12. 2018 pak upozornil toliko na to, že parkovací stání, příp. garážové stání musí splňovat technické požadavky. Takto tedy byly vypořádány žalobcovy námitky v rámci stanovisek.
241. Stavební úřad se ke splnění požadavků k § 32 (kapacity parkování) a § 33 PSP (forma parkování) vyjádřil v rámci prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že stavba splňuje požadavky na rozptylové plochy a na odstavná a parkovací stání, která jsou řešena jako součást stavby, případně jako provozně neoddělitelná část, tzn. na zpevněné ploše před stavbou. Pozemky s navrhovanou stavbou se nacházejí v zóně 04 s redukcí počtu stání – návštěvnická stání 50-90 % z požadovaného počtu a vázaná stání 90 % z požadovaného počtu stání. Dále konstatoval, že stavba bytového domu obsahuje 8 bytových jednotek, pro kterou je dle přílohy č. 2 PSP požadováno jedno parkovací stání na 85 m2 hrubé podlažní plochy účelu užívání stavby, max. však 2 parkovací stání v základním počtu na bytovou jednotku ve smyslu přílohy č. 2 PSP a 90 % vázaných a 10 % návštěvnických stání z celkového základního počtu stání. Základní maximální počet stání činí 16 parkovacích stání, dále provedl přepočet návštěvnických stání (1) a vázaných stání (13) dle § 32 odst. 2 PSP. Dospěl k závěru, že 16 parkovacích stání splňuje požadavky PSP.
242. Projektová dokumentace v části A „Průvodní zpráva“ výslovně uvádí, že všechna parkovací stání včetně návštěvnického jsou v hromadné garáži 1.PP. V části B „Souhrnná technická zpráva“ v oddílu B.43 provádí v přehledné tabulce výpočet potřebných kapacit parkovacích stání se závěrem 15 vázaných a 1 návštěvnické stání.
243. Žalobce b) s těmito závěry nijak nepolemizuje, konkrétně neuvádí, proč si myslí, že by mělo dojít k navýšení parkování v ulici, když parkovací stání je kapacitně dostatečné uvnitř záměru včetně návštěvnického stání. Ani nijak nepředstavuje oponenturu tomu, že je to nedostatečná kapacita. Tato část námitky není důvodná.
244. Druhá část námitky směřuje k navýšení provozu v oblasti. Tento vliv posoudila policie ČR s výhradou, že konečnou podobu místní úpravy bude třeba vyhodnotit v rozmezí 30 – 60 dní před dokončením stavby. Místní úprava provozu se poté provádí formou opatření obecné povahy dle § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. Toto řízení dostatečně ochrání práva žalobce b), neboť ve vztahu k úpravě místního provozu může uplatňovat námitky.
245. Obecně má pak žalobce b) za to, že stanoviska jsou neobjektivní, neaktuální, dotčené orgány neměly kompletní podklady pro posouzení projektu, případně jim byla předložena jiná dokumentace, nebo neúplná dokumentace, na základě které rozhodovaly. Stavebník svou žádost od doby vydání závazných stanovisek doplňoval.
246. Jak vyplývá z rekapitulační části, k obdobné odvolací námitce žalovaný poukázal na to, že stavebník sice 2x doplnil projektovou dokumentaci, všechny části se však týkaly podkladů, na základě kterých bylo potřeba posoudit soulad záměru s PSP - výškové upřesnění záměru, upřesnění řešení parkovacích stání ve stavbě, umístění retenční nádrže na úrovni 1. podzemního podlaží, upřesnění odstupu od objektů, umístění komínu v objektu, zákres záměru do fotografií, situace lokality s uvedením a srovnáním KPP okolních pozemků, situace se stavební čárou, rozvinutý řez mezi ulicí X a U D. h. Ani jeden z těchto podkladů nespočívá ve zcela zásadní změně proporcí záměru, které by se měly dotýkat zájmů, ke kterým se vyjadřovala napadaná stanoviska dotčených orgánů (technické sítě, hluk, doprava, ochrana dřevin, ochrana památkové péče). K takto obecné námitce městský soud uzavírá, že stanoviska odpovídají parametrům záměru z projektové dokumentace, jak byla společně se správním spisem předložena městskému soudu. Žalobce tvrzení o neúplných podkladech nijak konkrétně nedokládá.
247. Žalobce b) namítl, že stavebník řádným způsobem nedoložil souhlas vlastníka pozemku parc. č. XC, v k. ú. X
248. Podle §184a odst. 1, 2 stavebního zákona není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Souhlas s navrhovaným stavebním záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace.
249. Žalovaný k této odvolací námitce uvedl, že souhlas dle § 184a stavebního zákona k přeložce STL přípojky vydalo Hlavní město Praha, kterému bylo jako účastníkovi umožněno hájit práva. Souhlas vydal odbor evidence majetku Hlavního města Prahy dne 16. 5. 2019 pod č. j. MHMP 860924/2019, kdo byl oprávněn tento souhlas za Hlavní město Prahu vydat, není námitkou, která by příslušela žalobci 2).
250. Městský soud konstatuje, že Hlavní město Praha vystupovalo v předkládaném stanovisku prostřednictvím svého odboru evidence majetku, oddělení výkonu vlastnických práv. Z hlediska naplnění podmínek pro umístění stavby a pro stavební povolení je pak podstatné, že stavebník disponoval souhlasem (s podmínkami) vlastníka předmětného pozemku. Především, z obsahu souhlasu nevzniká žádná pochybnost o tom, že by se hlavní město snad necítilo být zavázáno tímto souhlasem a stanovenými podmínkami. Stavebník, tak i stavební úřad proto mohli oprávněně vycházet z toho, že potřebný souhlas vlastník pozemku vydal. Pokud jde o konkrétní námitku žalobce, že takový souhlas může vydat jen rada, městský soud poukazuje na to, že obecně dle § 102 odst. 2 písm. h) zákona o obcích je rada oprávněna schvalovat organizační řád obecního úřadu, v případě Hlavního města Prahy toto přísluší Radě hlavního města Prahy /§ 68 odst. 2 písm. f) zákona o hlavním městě Praze/. Rada hlavního města organizačním řádem (např. v aktuálně účinném znění dostupném na https://www.praha.eu/public/6b/74/c7/2255107_1194388_Organizacni_rad_MHMP_1._1._2022.pdf) delegovala jednání jménem města v těchto záležitostech na odbor evidence majetku, oddělení výkonu vlastnických práv (jedná se o odbor „zřízený pro zabezpečení úkolů vyplývajících pro hlavní město Prahu z právních předpisů o majetku obcí a zákona o hlavním městě Praze, plní funkci svodného odboru při hospodaření s obecním majetkem“).
251. Pokud žalobce b) namítl, že nebyl doložen souhlas na situačním výkresu dokumentace nebo projektové dokumentace, tudíž mohla být dle jeho názoru předložena jiná projektová dokumentace, městský soud poukazuje na obsah souhlasu Hlavního města Prahy ze dne 16. 5. 2019. Z jeho obsahu vyplývá, že se jedná o tzv. podmíněný souhlas s výstavbou. Souhlas vychází z toho, že Hlavní město Praha je vlastníkem pozemku p. č. XC, k. ú. X a tedy, že vedení přípojek vody, kanalizace, plynu, elektro a slaboproudu musí být provedeno v souladu se stanoviskem Technické správy komunikací hl. m. Prahy ze dne 1. 4. 2019, č. j. TSK/37219/18/5110/Ve. Město požadovalo uzavření služebností a smlouvu o pronájmu nemovitostí. Přílohou tohoto souhlasu (označenou přímo v tom textu) je stanovisko Technické správy komunikací a situační výkres z projektové dokumentace C3. Ten se nijak vizuálně neodlišuje od výkresu C3 stavby, který je součástí projektové dokumentace, která byla soudu předložena spolu se správním spisem. Dílčí úpravy výkresu C3 stavebník sice později doložil (výkres C3 doplnil o zakreslení podzemní retenční nádrže), avšak v zásadě se jedná stále o totožnou situaci – město se tak vyjadřovalo jako vlastník pozemku č. XC k technickým sítím, které byly znázorněny na obou verzích výkresu naprosto totožně. Je tak naprosto zřejmé, že Hlavní město Praha se vyjadřovalo k záměru tak, jak byl předložen stavebnímu úřadu.
252. Potřebný souhlas (i s podmínkami) dne 16. 5. 2019 tak vydalo Hlavní město Praha nepochybně zákonným způsobem.
253. Dále podle žalobce b) u založení kotevní opěrné zdi nepostačuje potvrzení autorizovaného inženýra v oboru statika a dynamika staveb, nýbrž je třeba posudek autorizovaného inženýra v oboru geotechnika, v daném případě pak nedostačuje geologický průzkum dostatečný.
254. Parametry opěrných zdí specifikuje prvostupňové rozhodnutí na str. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k obdobné odvolací námitce poukázal na to, že dle § 5 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě uděluje autorizaci pro obory mj. g) statika a dynamika staveb, i) geotechnika. Dle § 5 odst. 4 cit. zákona podrobnosti o rozsahu působnosti v jednotlivých oborech stanoví autorizační řád vydaný Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
255. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí poukázal na zaměření oborů dle České komory autorizovaných inženýrů (ČKAIT): pozemní stavby, statika a dynamika staveb a geotechnika. V souvislosti s žalobcovou námitkou jsou podstatné obory statika a dynamika staveb. Předmětem prvního je „navrhování a činnosti související s projektováním a prováděním nosných konstrukcí staveb. Součástí oboru jsou i rozhledny, stožáry a věže, komíny, nádrže, zásobníky a opěrné zdi.“ U oboru geotechnika jde o zaměření na „zakládání staveb, podzemní stavby, zemní a horninové konstrukce ve složitých případech a stavby pro ukládání odpadů“.
256. V posuzovaném případě žalobce sporuje vhodnost autorizace pro kotevní opěrnou zeď. To, který z těchto oborů bude výlučně vhodný pro toto posouzení, podle názoru městského soudu není přímo zřetelné. U prvního oboru jde totiž o širší vymezení oboru – o posuzování (projektování a další činnosti dle § 18 zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů) nosných konstrukcí staveb a mj. opěrných zdí, nicméně ve druhém případě jde též o posuzování a další činnosti u staveb se zaměřením na jejich zakomponování do země a do zemních konstrukcí, což by dle okolností mohl být i případ zakomponovaných opěrných stěn do země - graficky jsou takto tyto stěny znázorněny na výkresu D1.18 projektové dokumentace „výkres opěrných stěn - gabionů“.
257. Navíc autorizovaní inženýři jsou v rámci své specializace oprávnění provádět rovněž i statické a dynamické výpočty staveb, stejně jako provádět stavebně technické, geotechnické nebo inženýrské průzkumy /§ 18 odst. 1 písm. e) a f) zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů/. Dle okolností tedy může být přípustné posouzení opěrných stěn od autorizovaných inženýrů s udělenou autorizací v obou oborech, jinými slovy, dle okolností může existovat podmnožina a prostor, kde dochází k průniku odbornosti autorizovaných inženýrů obou jednotlivých oborů.
258. Projektová dokumentace obsahuje část D1.2 Stavebně konstrukční řešení, autorem je společnost HSD statika s.r.o, odpovědný projektant Ing. Dušan Davídek, jemuž byla dle veřejné databáze www.ckait.cz udělena autorizace pro obor IS00 statika a dynamika staveb. Z technické zprávy projektové dokumentace části D1.2 Stavebně konstrukční řešení vyplývá, že informace o základových poměrech vychází z inženýrsko-geologického průzkumu zpracovaného společností K2H v červnu 2018 (součástí projektové dokumentace pozn. soudu), v rámci průzkumných prací byly zhotoveny 4 vrtané sondy V1 až V4 do hloubky 4,5m – 8,8m pod stávající úroveň terénu. Zpráva se dále zabývá mj. nosnými kontrukcemi záměru, základy, suterénními stěnami, konstrukcemi jednotlivých nadzemních podlaží atp. a opěrnými stěnami (str. 11 zprávy).
259. Z technické dokumentace tedy vyplývá, že autorizovaný inženýr se statickými parametry záměru zabýval celkově, posouzení opěrných zdí je jedním z parametrů záměru. K zodpovězení otázky založení stavby (zapuštění) do podloží pak využil v souladu s § 18 odst. 1 písm. f) zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů inženýrsko-geologického průzkumu odborné společnosti. Žalobce b) výsledky průzkumu považuje za nedostatečné, aniž by nabídl vůči průzkumu argumentační oponenturu a aniž by namítl konkrétní nedostatky atp. (jinými slovy místo toho, aby namítl, v čem konkrétně byl dle jeho názoru nedostatečně zjištěn skutkový stav oproti tomu, co je již obsahem správního spisu). Městský soud uzavírá, že posouzení opěrných zdí autorizovaným inženýrem v oboru IS00 nejen, že spadá přímo do jeho oboru, ale také zapadá do celého statického posouzení záměru. Nebylo tedy nezbytné, aby kotvení opěrných zdí posuzoval autorizovaný inženýr z oboru geotechnika.
260. Žalobce b) konečně namítá způsobilost záměru narušit nepřiměřeným způsobem vlastnické právo a soukromí žalobce a jeho rodiny (pohody bydlení) zejména hlukovými imisemi a imisemi obtěžování pohledem nad míru obvyklou stávajícím místním poměrům. Namítl, že stavební úřad ani žalovaný se těmito námitkami nezabývali.
261. Stavební úřad námitku neshledal důvodnou s tím, že by orientace některých oken byla nepřiměřeným obtěžováním vlastníků sousedící nemovitosti, okna jsou přirozeným prostorem pobytu, ale toliko prostorem pro denní osvětlení a pro větrání. Žalovaný se poté sice ke stručné, nicméně srozumitelné odvolací námitce, byť svým obsahem směřovala hlavně k výšce záměru, dle názoru městského soudu v odůvodnění výslovně nevyjádřil.
262. Nicméně vypořádat tuto námitku lze vycházeje z obsahu správního spisu a z projektové dokumentace. Pokud jde o obtěžování pohledem, na umísťování staveb od oken obytných místností pamatuje § 28 odst. 1 PSP. Podle tohoto ustanovení stavba musí být umístěna tak, aby měla dostatečný odstup od oken obytných místností stávajících okolních budov. Splnění požadavku se prokazuje splněním odstupového úhlu podle bodu 2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro okna obytných místností stávajících okolních budov. Projektová dokumentace obsahuje výkres D1.15 odstupových vzdáleností sousedních domů od záměru. Z něj vyplývá, že navzájem k domu ve vlastnictví žalobce b) a k záměru jsou splněny úhly 45°, jak požadují PSP v Příloze č. 1. Rovněž dle situačního výkresu C.2 „Celková situace stavby“ vyplývá, že záměr je navrhován s nejmenším odstupem 5 metrů od společných hranic pozemku se žalobcem 2) /při měřítku výkresu 1:250/, v tom je naopak splněna podmínka dle § 29 odst. 2 PSP, podle něhož platí obecné pravidlo, že nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, musí být odstup stavby od hranice sousedního pozemku minimálně 3 m.
263. Odstup záměru od nemovitosti žalobce b) tak splňuje tyto požadavky a je dostatečný. Městský soud neshledal, že by pohledem mohla být nepřiměřeně narušena pohoda bydlení žalobce.
264. Žalobcova námitka o narušení pohody bydlení hlukem z novostavby je poté skutkovou novotou, žalobce tuto námitku neuplatnil ve správním řízení ani před stavebním úřadem (srov. vyjádření ve dnech 22. 1. 2020 a 26. 2. 2020) a ani v odvolacím řízení (odvolání ze dne 24. 3. 2020, doplnění ze dne 30. 4. 2020). V řízení o žalobě k ní navíc nenavrhuje ani žádný důkaz. Městskému soudu tedy není zřejmé, v jakých okolnostech a souvislostech má toto nepřiměřené obtěžování hlukem dle žalobce spočívat.
265. Obecně platí, že řízení před správním soudem není pokračováním řízení správního. Žalobce zajisté nemůže účinně zpochybňovat zákonnost postupu žalovaného správního orgánu a vytýkat mu jako procesní vadu, že se nevypořádal se skutečnostmi či právními námitkami, které ve správním řízení neuvedl nebo které uplatnil opožděně, může však bez omezení namítat nesprávné právní posouzení věci, k němuž žalovaný svým postupem dospěl (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, čj. 7 Afs 54/2007 - 62, č. 1742/2009 Sb. NSS). Městský soud tak nemohl přisvědčit žalobci v tom smyslu, že by správní orgány zatížily řízení vadou, pokud se nezabývaly touto námitkou, kterou žalobce podle všeho namítl sám poprvé až v žalobě.
266. Co se týče věcného hodnocení této námitky jako skutkové novoty, pouze u těch správních řízení, kde správní orgán z moci úřední ukládá žalobci nějakou povinnost a má proto povinnost zjistit sám stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (typicky v řízeních přestupkových), může žalobce až před soudem namítat, že této své povinnosti správní orgány nedostály, a následně může předložit vlastní skutkovou verzi toho, co se stalo, včetně důkazů, jež ji mají prokazovat (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 30 A 16/2020 – 86, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015 - 71, č. 3577/2017 Sb. NSS).
267. V řízeních vedených na žádost – mezi něž patří i společné řízení podle stavebního zákona – se naproti tomu má dokazování skutkového stavu soustředit do řízení před správním orgánem prvního stupně. Nelze odhlížet od koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu, podle něhož k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. V soudním řízení na žádost tak může žalobce nově vnést jen takové důkazy, které nemohl bez vlastní viny uplatnit ani v prvostupňovém ani v odvolacím řízení. (srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 637, srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 30 A 16/2020 – 86).
268. Městský soud shledal, že právní předchůdce žalobce b) nepochybně mohl uplatnit námitku nepřiměřeného obtěžování hlukem ze stavby v řízení již před stavebním úřadem, avšak neučinil tak v námitkách a ani v odvolání. Ze správního spisu i tak vyplývá, že stavební úřad a žalovaný hlukové poměry v souvislosti se stavbou posoudili alespoň v těch parametrech, jak jim byly známy podmínky umístění záměru do daného území. Již výše městský soud shledal, že stavebník předložil akustickou studii Studia D – akustika s.r.o. ze dne 6. 10. 2017 k posouzení vlivu ve směru „dovnitř stavby“ – projektová dokumentace obsahuje hlukovou studii ovlivnění stavby z provozu železniční a automobilové dopravy. Studie se zabývá i hlukem „směrem ze stavby ven“ při provádění stavby. Pro užívání stavby byly stanoveny podmínky III.13 a III.16 prvostupňového rozhodnutí provést hlukovou zkoušku a obecně povinnost posoudit vliv stavby na okolí dle obecně závazných předpisů (dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a dle nařízení vlády 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací).
269. Žalobce b) se nyní brání právě proti případnému negativnímu následku posledně uvedeného – tj. hluku z provozu záměru. Soudu z argumentů není známo, jaká hladina hluku a z jakého zdroje by žalobce b) měla nepřiměřeně obtěžovat v pohodě bydlení. Soud však znovu konstatuje, že zde byly společným povolením stanoveny podmínky, bez jejichž splnění, tj. pokud nebudou splněny příslušné hygienické limity, nebude stavbě udělena kolaudace, ta tak nebude užívána a tím spíše nebude ohrožena pohoda bydlení žalobce b) hlukem. Naopak, budou-li tyto podmínky dodrženy, soud neshledal důvod, pro který by žalobce měl být nepřiměřeně obtěžován hlukem.
Nesprávné posouzení souladu záměru s cíli a úkoly územního plánování
270. Poslední námitkou, kterou soud hodnotil, je společná námitka obou žalobců, že správní orgány nesprávně posoudily soulad záměru s cíli a úkoly územního plánování.
271. Podle § 90 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad posuzuje soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování u stavebních záměrů, pro které se nevydává závazné stanovisko podle § 96b; stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby, jde-li o stavby, které lze provést bez stavebního povolení nebo souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru. Podle § 96b odst. 1 stavebního zákona jestliže vydání rozhodnutí nebo jiného úkonu podle části třetí hlavy III dílů 4 a 5, § 126, 127, 129 odst. 2 a 3 nebo podle zvláštního zákona závisí na posouzení jím vyvolané změny v území, je podkladem tohoto rozhodnutí nebo jiného úkonu závazné stanovisko orgánu územního plánování. Podle § 96b odst. 3 stavebního zákona v závazném stanovisku orgán územního plánování určí, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv. Jestliže shledá záměr přípustným, může stanovit podmínky pro jeho uskutečnění.
272. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí vycházel ze stanoviska Magistrátu hlavního města Prahy, odboru územního rozvoje ze dne 23. 1. 2019, č. j. MHMP 140119/2019. Orgán územního plánování shledal soulad záměru s Politikou územního rozvoje ČR ve znění Aktualizace č. 1, se Zásadami územního rozvoje hl. m. Prahy ve znění Aktualizací 1-4. Dále posoudil soulad záměru s Územním plánem sídelního útvaru hlavního města Prahy schváleného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 10/05 ze dne 9. 9. 1999, včetně změny Z 2832/00 vydaného usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 39/85 formou opatření obecné povahy č. 55/2018. Shledal, že funkční využití záměru je v souladu s územním plánem – záměr se umisťuje do plochy OB – čistě obytné, umístění garáže je v souladu s podmíněně přípustným využitím. Co se týče umístění záměru do stabilizované plochy, byl názoru, že objem záměru a hmotové řešení dotváří stávající urbanistickou strukturu. Ta je v širším okolí tvořena původní čtvrtí viladomů, ty jsou zasazeny do svahu tak, že tvoří solitérní hmoty o podlažnosti 3+1 až 4+1. Některé domy jsou kapacitnější, jedná se spíše o činžovní domy, postupem doby docházelo k rozmělňování původního urbanistického konceptu čtvrti, k jejímu zahušťování. Nová výstavba mění původní zahradní charakter čtvrti k urbanizované struktuře typu rozvolněné městské zástavby. Hlavní hmota záměru odpovídá svými proporcemi, materiálovým řešením a umístěním převládajícím hmotám sousedících domů čp. X a čp. X. Ale také dalším objektům přilehlé zástavby. Zákresem z dálkového pohledu na tuto lokalitu z Vyšehradu je patrné, že záměr odpovídá okolní zástavbě, kterou nenarušuje a neovlivňuje. Záměr respektuje stávající uliční čáru a stavební čáru volnou, záměr svou výškou 22,783 m nepřevyšuje okolní sousední zástavbu. Podlažnost se pohybuje na úrovni 4 až 5 nadzemních podlažích, soulad s obvyklou mírou využití území byl doložen výpočtem, kdy koeficient podlažních ploch KPP=1,48 což odpovídá kódu využití území plochy G, při HPP=1700 m2, velikost pozemku 1144 m2 a nedosahuje KPP okolních staveb.
273. K odvolací námitce vyžádal žalovaný stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj. To se v závazném stanovisku ze dne 3. 5. 2021, č. j. MMR-40668/2021-81 ztotožnilo se stanoviskem orgánu územního plánování. K otázce dotváření stávající urbanistické struktury a rozsáhlá stavební činnost odkázal na to, že záměr má podlažnost 1 PP a 6 NP, maximální výška záměru je 23,1m od úrovně podlahy PP. Detailněji se zabýval podlažností, výškou, liniemi obvodových střech, zastavěnou plochou několika dalších objektů v území. Na základě toho srovnání s parametry staveb v území dospělo ministerstvo k závěru, že výškové řešení záměru lze akceptovat, stejně lze akceptovat to, že v území se nacházejí stavby s obdobnou i vyšší zastavěnou i započitatelnou HPP. Záměr nelze označit za rozsáhlou stavební činnost, předmětný záměr splňuje podmínky pro hospodárné využití území dle § 18 odst. 4 stavebního zákona. Svým hmotovým i výškovým řešením respektuje charakter okolní zástavby, běžným provozem nedojde k ohrožení využitelnosti navazujícího území z hlediska jeho stávající funkce. Mj. zdůraznilo, že dané území již nemá jednotný charakter, kromě samostatných stojících rodinných a vilových domů jsou zde situovány i dvojdomy, řadové objekty nebo bytové domy. Zástavba nemá jednotný charakter ani z hlediska výše obvodových linií střech, typu zastřešení, zastavěné plochy a započitatelné HPP. Stavby objemnější či vyšší než samostatně stojící rodinné domy a viladomy byly pravomocně umístěny, povoleny a dotváří charakter území. Z regulativů územního plánu ani právních předpisů nevyplývá, že by měl být záměr posuzován k převažujícímu charakteru zástavby.
274. Městský soud shrnuje, že žalovaný i stavební úřad vyhodnotili k námitkám účastníků řízení soulad záměru v relevantních souvislostech - tj. jak s požadavky vyšší územně plánovací dokumentace, s územním plánem (požadavky na umístění stavby do stabilizované oblasti OB, hodnocení charakteru území, koeficientu zeleně), tak v dílčích ohledech i s PSP, tj. s obecně závazným předpisem s technickými požadavky na výstavbu na území hlavního města Prahy (výška, podlažnost, uliční čára). Jednotlivé námitky, které žalobci k tomuto žalobnímu bodu uplatnili, postupně vypořádal městský soud již v předešlé části odůvodnění a se všemi úvahami správních orgánů se přitom ztotožnil. Proto na tyto závěry pro stručnost odkazuje.
XIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
275. Městský soud po posouzení všech žalobních námitek a vyjádření osob zúčastněných na řízení jsa vázán právním názorem a východisky, které mu jako závazný právní názor vytýčil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 11. 2023, č. j. 4 As 282/2022-174 shledal, že záměr splňuje požadavky na jeho realizaci v území OB, které vytýčil územní plán a PSP. Ostatní žalobní námitky nejsou podle městského soudu důvodné.
276. Městský soud neshledal žaloby důvodné, proto je zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
277. O nákladech řízení rozhodl městský soud jedním komplexním výrokem, tj. jak o nákladech řízení před městským soudem tak i v řízení o kasační stížnosti, které vedl Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 4 As 282/2022 - podle § 110 odst. 2 věty prvé s. ř. s. platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 1, k tomu vyložil, že „ v novém rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 61 odst. 1 s. ř. s.), tak krajský (zde městský) soud rozhoduje znovu o náhradě nákladů řízení, a to komplexně. Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v novém řízení před krajským soudem, tak i náklady, které vznikly v původním řízení před krajským soudem a též náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Tyto náklady přitom tvoří jediný celek a krajský soud o jejich náhradě rozhodne jediným výrokem vycházejícím z § 60 s. ř. s.“
278. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu nákladů řízení účastník, který byl ve věci úspěšný. Žalobci ve věci úspěšní nebyli, právo na náhradu nákladu řízení nemají. Ze spisu městského soudu poté nevyplývá, že by procesně úspěšnému žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Městský soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
279. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Městský soud v Praze osobám zúčastněným na řízení 1-5) žádnou povinnost neuložil a ze správního ani soudního spisu neshledal žádný důvod hodný zvláštního zřetele, pro které by jim bylo lze náhradu nákladů řízení přiznat. Výrokem IV. proto soud vyslovil, že žádná z osob zúčastněných na řízení právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost není přípustná proti rozhodnutí v té části, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu /§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s./.
Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 28. srpna 2024
JUDr. Jaromír Klepš v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.