[155] Z žalobcem c) předloženého notářského zápisu ze dne 3. 10. 2024 vyplývá, že v 1.PP „se proti schodišti nachází pracovna (kancelář), zařízená pracovním stolem, pohovkou, knihovnou, vestavnými skříněmi a nízkou televizní skříňkou. Podlaha je pokryta podlahovou krytinou z parket a tato místnost má velkoformátová okna s přímým vstupem na terasu, která je před domem, před kterým je umístěn venkovní bazén. Další místností sousedící s pracovnou je ložnice s postelí, s vestavnou skříní a na stěně proti posteli je na zdi zavěšená televize. Podlaha je pokryta podlahovou krytinou z parket a tato místnost má velkoformátová okna s přímým vstupem na terasu, která je před domem, před kterou je umístěn venkovní bazén. Další místností sousedící s ložnicí je relaxační místnost, kde na pravé straně této místnosti se nachází sauna a vedle sauny je běžecký pás, místnost je mimo chodbu v prvním podzemním podlaží propojená i s koupelnou se sprchovým koutem, toaletou a umyvadlem. Podlaha v této místnosti je pokryta podlahovou krytinou z keramické dlažby. Všechny obytné místnosti v prvním podzemním podlaží, a to ložnice, pracovna i relaxační místnost mají velkoformátová okna s přímým vstupem na dlážděnou terasu, a která jsou orientována směrem severovýchodním s pohledem na pozemek označený jako pozemková parcela číslo X v katastrálním území V. Ch..“
[156] Osoba zúčastněná na řízení k notářskému zápisu uvedla, že žalobce c) 1.PP svého domu užívá v rozporu s vydaným stavebním povolením a s kolaudačním souhlasem, resp. v daném případě s čestným prohlášením zhotovitele stavby ze dne 17. 2. 2022. Dle osoby zúčastněné na řízení je tak zde zjevný rozpor mezi tím, co bylo povoleno, a jak je užíváno. Stavby žalobců tak mohou být dle osoby zúčastněné na řízení v rozporu se stanoviskem odboru územního plánování, neboť takto deklarované 1.PP (sklady) nebudou započítány do HPP. Ani poměr zeleně pak možná nebude odpovídat vydanému stavebnímu povolení. A právě zvětšený podíl zastavěných a zpevněných ploch na úkor zeleně je dle osoby zúčastněné na řízení prvkem odporujícím charakteru území.
[157] Soud výše uvedené doplněné důkazy shrnuje tak, že z dokladů předložených žalovaným vyplývá, že v ověřené projektové dokumentaci domu žalobců z listopadu 2019 se nacházejí v 1.PP sklady, a zároveň z čestného prohlášení zhotovitele stavby z února 2022 vyplývá, že tato stavba byla postavena podle ověřené projektové dokumentace z roku 2019. Nicméně žalobci v řízení před soudem předložili notářské zápisy ze dne 3. 10. 2024. u nichž vyplývá, že v 1.PP jejich domu se nachází některé obytné místnosti. Unesli tak v řízení před soudem nejen břemeno tvrzení, ale i důkazní.
[158] Dle soudu tak žalovaný k této skutečnosti přistoupil nedostatečně, když si k námitce, kterou žalobci vznesli již ve stavebním řízení, neověřil, jaký charakter mají místnosti v 1.PP domu žalobců. Nicméně pro závěr soudu ohledně dodržení odstupových vzdáleností nemá toto pochybení žalovaného samo o sobě vliv, neboť již v původním rozsudku soud dospěl k závěru (a nyní tento závěr výše zopakoval), že i kdyby bylo postupováno podle výpočtu žalobců (který počítá s tím, že v 1.PP jejich domu se nacházejí obytné místnosti), tak byl odstup dle ustanovení § 28 dost. 1 pražských stavebních předpisů zachován. Toto pochybení žalovaného má však vliv na posouzení dalších skutečností, týkajících se pohody bydlení, jak bude uvedeno dále.
[159] K poukazy osoby zúčastněné na řízení na to, že je zde zjevný rozpor mezi tím, co bylo povoleno, a jak je užíváno, soud uvádí, že až nyní v řízení před soudem bylo postaveno na jisto, že ke stavbě žalobců nebylo vydáno žádné „kolaudační rozhodnutí“, ale bylo postupováno toliko podle ověřené projektové dokumentace. Skutečnost, že projektová dokumentace označuje určitou místnost za sklad, tj. místnost neobytnou, ještě neznamená, že tato tak místnost bude do budoucna užívána a že nebude moci být užívána jinak tak, jako se stalo v nyní projednávaném případě. Na druhou stranu soud připomíná povinnost stavebníka, tzn. i žalobců, udržovat projektovou dokumentaci aktuálním stavu, tedy ve stavu, v jakém je fakticky předmětná stavba (a její jednotlivé místnosti) užívány. Tuto skutečnost však měl především ve stavebním řízení posoudit stavební úřad, resp. žalovaný k příslušné námitce žalobců.
[160] Soud rovněž neshledal pochybení žalovaného ohledně stanovení úrovně +- 0,00, jak namítal žalobce c), neboť výpočet žalovaného, doklady doložené stavebníkem i výkresy předložené žalobci nejsou ve vzájemném rozporu – nejvyšší bod navrhované stavby bude v úrovni 302,93 m.n.m., přičemž nad touto úrovní se nachází část 1.NP a celé 2.NP stavby žalobců. Žalovaný sice skutečně na str. 12 žalobou napadeného rozhodnutí uznal, že je velice obtížně zjistitelné pro nedostatek údajů v dokumentaci, kde se nachází terén, nicméně následně dodal, že stavebník ve vyjádření k odvolání na str. 6 doplnil upřesňující schémata. Ke stanovení výše +- 0,00 se pak soud ještě podrobněji vyjádří při vypořádání šestého žalobního bodu.
[161] Dle soudu tak lze dospět k závěru, že výpočet odstupového úhlu provedený žalovaným má oporu ve stavebníkem předložené dokumentace a byl proveden v souladu s ustanovením § 28 pražských stavebních předpisů.
[162] Co se týče žalobci namítaného narušení pohody bydlení, které se prolíná celou žalobou, tak soud uvádí, že jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006 č.j. 2 As 44/2005-116: „Pohodou bydlení“ lze podle jedné z možných definic, která se snaží tento pojem kategorizovat subjektivně, rozumět takový stav, kdy někdo bydlí v klidu, spokojeně, příjemně a šťastně (viz Marek Hanák, Pohoda bydlení, Právní rádce – internetová verze, 28. 4. 2005, http://pravniradce.ihned.cz/). Z objektivistického úhlu pohledu lze „pohodou bydlení“ rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech (z obdobně pojaté definice vychází ve své praxi Ministerstvo pro místní rozvoj, viz M. H., cit. dílo). Nejvyšší správní soud se ve svém výkladu legálního pojmu „pohoda bydlení“ přiklání k druhé z výše nastíněných definic, tedy definici objektivistické, která lépe odpovídá ústavním principům zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod), nicméně podotýká, že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat […].“ Z citovaného rozsudku dále vyplývá, že ani skutečnost, že jsou dodrženy limity zdravého životního prostředí, neznamená, že jsou automaticky splněny požadavky na pohodu bydlení. Povinností správních orgánů je se řádně vypořádat s konkrétními tvrzeními účastníků o porušení pohody bydlení, a to i přes fakt, že stanoviska dotčených orgánů jsou kladná. Posouzení, zda stavba nepřípustně snižuje pohodu bydlení, není otázkou obsahu závazných stanovisek, nýbrž je věcí autonomního posouzení stavebním úřadem po zhodnocení všech relevantních okolností.
[163] Dle soudu je zároveň nutno vzít v potaz, že právo na pohodu bydlení nemůže být absolutní. Určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb je spravedlivé požadovat, aby takovéto zatížení snášeli, pokud je přiměřené poměrům a nevybočuje v podstatné míře od obecně požadovatelných standardů na bydlení s přihlédnutím ke konkrétním zvláštnostem lokality (viz také rozsudek NSS ze dne 1. 11. 2012, č.j. 8 As 27/2012-113, na který odkazovali žalobci). Dle soudu nelze připustit, aby neurčitý pojem „pohoda bydlení“ bránil v dalších stavbách v okolí, kde bydlí žalobci. Připomenout lze, že se jedná o rozvojové území v rámci zastavěného území hl. m. Prahy a žalobci nemohou předpokládat, že v jejich (bezprostředním) okolí nebude probíhat žádná nová výstavba, pokud bude v souladu se závaznými předpisy.
[164] Jak bylo uvedeno výše, tak žalovaný se charakterem dané lokality v kontextu pohody bydlení zabýval dostatečně, když neidentifikoval žádné konkrétní zvláštnosti této lokality, které by bylo nutno zohlednit, s čímž se soud ztotožňuje. Co se týče otázky „nalepení“ nové zástavby před okna stávající budovy, tak soud opakuje, že odstupové vzdálenosti byly v daném případě splněny. Zároveň ze souhrnné technické zprávy založené v projektové dokumentace (srov. str. 12) vyplývá, že „zadní (zahradní) fasády domů v ulici mají opět různé odstupy od hranice pozemku, což je dáno jednak různým typem domů a také různým odstupem od uliční čáry. Linie fasád, které jsou nejblíže k hranicím pozemků, se u původního návrhu pohybuje okolo 5-6 m, přičemž se většinou jedná o vykonzolovaná horní podlaží domů. Nově umístěné objekty A.180, A.170 opět vnášejí do území ještě větší různorodost, neboť jejich zadní fasády jsou od hranice pozemku vzdáleny 8 a 3 m. (…) I v tomto případě navrhovaný objekt svou hmotou reaguje na okolní zástavbu a jeho odstup od hranice pozemku je někde uprostřed (ve vztahu k sousedním objektům) na hodnotě 4 m.“ Tyto závěry jsou pak podloženy i graficky na str. 13 souhrnné technické zprávy. Z výše uvedeného vyplývá, že umístění objektů na pozemcích ve vztahu k hranicím od sousedních pozemků, je v lokalitě různorodé, a proto dle soudu v zásadě nic nebrání stavebníkovi umístit svůj rodinným dům více do pozemku. Případné zastínění budovy žalobců či nežádoucí pohledové imise, vzniklé v důsledku tohoto „nalepení“ soud posoudí v rámci příslušných žalobních námitek.
[165] V průběhu soudního řízení žalobce c) předložil jednak odborné vyjádření ze dne 20. 2. 2024 a jednak Znalecký posudek č. 1203/2023 ze dne 13. 3. 2024. Za účelem doplnění dokazování pak soud při ústním jednání konaném dne 9. 1. 2025 provedl výslech Dr. Ing. M. J..
[166] Ze Znaleckého posudku č. 1203/2023 vyplývá závěr, že „[u]vedená vilová čtvrť/lokalita měla a má danou architektonickou koncepci plynoucí původního společného stavebního povolení, kterou vytvořilo architektonické studio A69-architekti, která rámcově vymezuje estetický vzhled a také pohodu bydlení předmětné lokality. Byť daná koncepce není striktně (do detailů jednotlivých domů) závazná, tak posuzovaný dům osoby zúčastněné se z této koncepce podstatně vymyká, a to zejména tím, že tento dům má mít podle posledního návrhu patro otočeno o 90 stupňů, což způsobí umístění hmoty domu rovnoběžně s ulicí, ačkoliv koncepce počítá s umístěním na kolmo. Zároveň výškové umístění podlahy přízemí tohoto domu má být o 2,32 m výše (tedy o cca výšku jednoho podlaží) – toto je opět podstatnou odchylkou od této koncepce. Okolní stavby v daném území tuto koncepci v těchto klíčových aspektech dodržují, a to včetně domu žalobce, a to tak, aby byla zachována pohoda bydlení, tedy především přiměřené odstupy, soukromí a průhledy směrem do údolí. Tímto stavební záměr osoby zúčastněné narušuje pohodu bydlení domu žalobce, tedy i jakost bydlení, kterou mohl žalobce rozumně předpokládat, když si svou nemovitost kupoval.“
[167] Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke znaleckému posudku uvedl, že znalec je uveden v seznamu znalců jako znalec v oboru vnitřního prostředí staveb, je tedy oprávněn posuzovat vnitřní prostředí staveb a jeho cenu. Uvedl, že kvalita vnitřního prostředí je podle obecných zvyklostí definována hodnotami fyzikálních, chemických a biologických ukazatelů (konkrétně osvětlení, teplota, vlhkost vzduchu), avšak znalec posuzoval architektonickou koncepci vilové čtvrti, odstupy staveb, soukromí a průhledy do údolí, což nijak nesouvisí s jeho oborem, a proto lze dle žalovaného pochybovat o právní korektnosti předloženého posudku. Žalovaný dále uvedl, že znalecký posudek nemá důkazní význam, neboť jeho zpracovatel není zřejmě seznámen se stavebním zákonem, který umožňuje projednání jak změny územního rozhodnutí, tak změny stavby před dokončením. Ve stavebním plánu je pak zakotven i institut regulačního plánu, který slouží k tomu, aby pro vybrané území byla stanovena určitá pravidla zástavby. Žádný regulační plán pro dané území zpracován nebyl. Skutečnost, že původní developer projednal a obdržel územní rozhodnutí pro zástavbu lokality, dle žalovaného neznamená, že toto rozhodnutí nelze měnit, k čemuž v daném případě několikrát došlo. Dále žalovaný uvedl, že lze rovněž pochybovat o věrohodnosti posudku, neboť z posudku není jasné, jak se posuzovaná stavba podílí na snížení kvality a ceny vnitřního prostředí domu zadavatele, tj. žalobce c).
[168] Osoba zúčastněná na řízení ve svém písemném stanovisku ke znaleckému posudku ze dne 7. 10. 2024 ve shodě s žalovaným uvedla, že znalec neměl a nemá příslušné oprávnění k vyhotovení posudku, a posudek tak nemá žádný důkazní význam. Dále uvedla, že je zcela evidentní, že původní plán (koncepce) společnosti A69 – architekti s.r.o. nebyl v dané oblasti realizován a že zde vzniká individuální výstavba, nikoliv jednotný ucelený záměr. Dále zdůraznila časové hledisko, kdy žalobce c), jakožto zadavatel posudku, se stal vlastníkem své nemovitosti, sousedící s předmětným záměrem, až v době, kdy již bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, tj. se situací musel být obeznámen, a nemůže tak dle osoby zúčastněné na řízení spekulovat o narušení pohody bydlení ve vztahu ke své nemovitosti vlivem realizace stavebního záměru, neboť se pro něj nejedná o novou situaci. Nemůže tak mimo jiné argumentovat stěžejním výhledem, pro který nemovitost koupil, když v době koupě již byl schválen záměr, který měl tento výhled přirozeně ovlivnit. Dále osoba zúčastněná na řízení uvedla, že znalec v posudku konstatuje, že žalobce c) si svůj dům posunul o 4,85 m blíže směrem k domu osoby zúčastněné na řízení, avšak zcela nelogicky tuto skutečnost nekomentuje, když tato skutečnost zcela zásadně může mít vliv na pohodu bydlení žalobce c), kterou si tím pádem negativně narušil on sám. Mimo jiné tedy i žalobce c) postupoval v rozporu s původními plány společnosti A69 architekti s.r.o. Dále osoba zúčastněná na řízení označila za nesprávné tvrzení znalce, že pro danou lokalitu je charakteristická orientace hmoty horního podlaží kolmo na vrstevnice (po spádnici), což má zaručovat zachování výhledů, neboť je v naprostém rozporu s realitou a dokončenou výstavbou území. Z náhledové fotografie, kterou pořídil sám žalobce c) je patrné, že převažující orientace hmoty horního podlaží je naopak po vrstevnici, a to v poměru 18:7. Předmětný záměr je tak dle osoby zúčastněné na řízení v souladu s charakterem území. Co se týče výškového posazení předmětného domu, osoba zúčastněná na řízení odkázala na řez, z něhož je patrno, že výška průčelí viditelného z ulice B. je v případě obou domů téměř identická (srov. str. 5 vyjádření osoby zúčastněné na řízení ke znaleckému posudku). Pro srovnání pak osoba zúčastněná odkázala na budovanou zástavbu v bezprostřední blízkosti, kterou znalec ve svém posudku opominul. Dále uvedla, že navržený objekt má 1 podzemní a 2 nadzemní podlaží, což je identické s objektem žalobce c), což rovněž znalec ve svém posudku opominul.
[169] V doplnění svého vyjádření ze dne 10. 10. 2024 osoba zúčastněná doplnila fotodokumentaci předmětné lokality, z níž je patrné, že jsou zde umístěny i velmi rozměrné vily, že je zde velká hustota zastavěnosti, z níž plyne i omezení výhledu z jednotlivých domů, že v lokalitě jsou stavby různých rozměrů i umístění na pozemku, větší i menší vily, bytové domy, a že stavby jsou různě umístěny na pozemku vzhledem k ulici a hranici sousedních parcel, kdy není výjimkou ani umístění velmi blízko sousední parcely. Uzavřela, že se domnívá, že se znalec s posuzovanou lokalitou neseznámil dostatečně, když v posudku uváděl tvrzení v rozporu s realitou a v lokalitě vystavěnou zástavbou.
[170] Žalobce a) ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2024 ke znaleckému posudku uvedl, že tento zcela respektuje a že má za to, že byl vyhotoven oprávněnou odbornou osobou. S ohledem na to, že žalobci konstantně namítali narušení pohody bydlení, resp. její kvalifikované zhoršení vlivem stavebního záměru osoby zúčastněné na řízení, jsou závěry tohoto znaleckého posudku naprosto fatální. Dále uvedl, že v tomto kontextu je nutno vyhodnocovat i závěry znaleckých posudků, které stanovují výši újmy, která by žalobcům vznikla realizací tohoto stavebního záměru (srov. znalecké posudky ze dne 16. 4. 2024, č. 034204/2024, a ze dne 7. 12. 2023, č. 075578/2023). Dále namítal, že žalovaný nesprávně za zhotovitele předmětného znaleckého posudku označuje Dr. Ing. M. J., nicméně ze znaleckého posudku je naprosto evidentní, že zhotovitelem je společnost Jokl Appraisal s.r.o. – znalecká kancelář, která má veškerá oprávnění a odbornost k vyhotovení takového posudku.
[171] Žalobkyně b) ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2024 ke znaleckému posudku uvedla, že tento byl vyhotoven znaleckou kanceláří, která disponuje odpovídající odborností, a proto jej nelze jakkoliv neodborně zpochybňovat.
[172] Žalobce c) ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2024 k vyjádření žalovaného ke znaleckému posudku uvedl, že vzhledem k tomu, že neexistuje znalecký obor k posouzení pohody bydlení, tak bylo třeba nalézt znalce s nejbližší specializací. K otázce pohody bydlení má nejblíž znalec na posuzování vnitřního prostředí staveb a jeho cenu. Uvedl, že znalec má dlouholetou praxi v oboru, což je doloženo jeho odborným profilem a množstvím předchozích posudků. Jakékoliv pochybnosti o kvalifikace znalce jsou tak dle žalobce c) neopodstatněné. Dále uvedl, že žalovaný znalecký posudek kvalifikovaně nezpochybnil, ani si on či stavebník nezadali vlastní revizní znalecký posudek, který by dospěl k jinému výsledku.
[173] K vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 7. 10. 2024 žalobce c) uvedl, že si byl vědom, že dojde k výstavbě, ale rozhodně nemohl předpokládat, že nebude výstavba respektovat právní předpisy a charakter území, nebo že mu zcela zamezí výhled do údolí, kvůli kterému nemovitost koupil. Dále uvedl, že nemohl ovlivnit posun nemovitosti, neboť výstavbu nerealizoval. K argumentaci stavebníka, že otočení po vrstevnici je v dané lokalitě převažující v poměru 18:7, žalobce c) uvedl, že stavebník si účelově označil jen některé stavby – především ty, které jsou po vrstevnici – a vynechal ty, které jsou kolmo (dům mezi 8 a 4, domy vedle pozemku stavebníka), a hlavně chybně označil dvojdomy jako jeden dlouhý dům vedoucí po vrstevnici (červené domy 1, 8, 10, 11, 14, 15 a 16 jsou dvojdomy, které mají mít orientaci směrem k řece; červené domy 2, 3, 4, 12, 13, 17, 18 mají orientaci po vrstevnici, ale jedná se o půl patra zvýšené přízemí; domy 5, 6, 7 mají orientaci po vrstevnici jen přízemí. Dále žalobce c) upozornil na to, že stavebník účelové zamlčel, že ty stavby, které jsou v lokalitě po vrstevnici (domy 2 – 7) jsou vždy jako první v řadě od ulice směrem dolu do údolí, tj. nezasahují do výhledu domům nad ulicí (jsou totiž níže a mají velký odstup), ale stavby pod nimi jsou ve všech případech kolmo k vrstevnici (modré 1, 2, 3, chybně označený dvojdům 8, záměrem neoznačený vedlejší dům, 4, 5, chybně označený dvojdům 14, 6, chybně označený dvojdům 15 a 7), aby právě těm nad nimi nezastavěly výhled. Pouze stavba stavebníka je jako jediná v lokalitě po vrstevnici. Z fotografie je pak dle žalobce c) zjevné, že jen stavba stavebníka má jako jediná nejvyšší patro nejširší, tj. zakrývá výhled domu žalobce nad ním. A ještě navíc je celá stavba téměř o jedno patro výše, než by měla být, z důvodu navezení zeminy a celkové navýšení úrovně pozemku, Dále upozornil na to, že fotografie 1.02 byla pořízena za účelem ukázky zastavěnosti na území, a nelze ji užít pro zhodnocení délky domů, neboť z pořízeného úhlu jsou velikosti domů zkresleny. Co se týče bytového domu v dané lokalitě, žalobce c) uvedl, že nejvyšší patro tohoto bytového domu má stranu rovnoběžnou s ulicí dlouhou jen 16,5 m, a patro o jedno níže 19,1 m. Nikoli 23,5 m jako u rodinného domu stavebníka. Tento bytový dům tak respektuje charakter území, průhledy a nezastiňuje ani jiné objekty ani jiným objektům nebrání ve výhledu.
[174] K vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 10. 10. 2024 žalobce c) uvedl, že znalec v lokalitě byl a pořídil na místě mnoho fotografií. K porovnání stavby stavebníka a stavby žalobců s třemi velkými vilami v lokalitě žalobce c) uvedl, že takové srovnání nelze provádět, jelikož tyto 3 vily jsou postaveny celkem na 10 parcelách, které byly sceleny do 3 – každá má nyní rozlohu 2.000 až 2.500 m2. Tyto vily stojí na tak velkém pozemku, že si dle žalobce c) mohou dovolit mít 27 metrů délky po vrstevnici a 25 metrů kolmo na vrstevnici a přesto nikomu nebránit ve výhledu stavbám nad nimi. Naopak stavba stavebníka má mít 23,38 x 9,65 m a jeho parcela 795 m2, přičemž jeho stavba zabírá na délku téměř celý jeho pozemek jen s povinnými bočními odstupy od hranice pozemku. Předmětné vily dle žalobce c) nebrání jiným stavbám ve výhledu, neboť leží až za ulicí a mají tak odstup desítky metrů od okolních staveb nad nimi, které navíc stojí většinou v průhledu. Dále uvedl, že není na místě srovnávat rodinné a bytové domy. Rovněž uvedl, že přiložený obrázek „hustota zastavěnosti, domy bez výhledů“ je naprosto zkreslený samotným úhlem focení. Uvedl, že v lokalitě je spousta větších i menších vil, i vily nadměrných velikostí, ale žádná bezohledně nezabraňuje ve výhledu takovým způsobem, jaký plánuje stavebník. V projektu vily X nepřevažuje OV-D, jak osoba zúčastněná na řízení tvrdí, ale OB-C. Naopak je z předložených fotografií zjevné, jak na sebe jednotlivé stavby vzájemně reagují, jsou položeny níže, mají ploché střechy níže než patra domů nad nimi tak, aby bylo i z 1.NP vidět do údolí. Pod písm. d) je pak uvedena fotografie, na které je vidět, že stavba vedle domu žalobců reaguje na stavbu před ním tvarem „Z“, aby bylo zachováno pohodlí obyvatel.
[175] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 8. 1. 2025 uvedla, že sám žalobce c) přiznal, že předmětný posudek pochází od znalce majícího znalosti a zkušenosti v úplně jiném znaleckém oboru. Dále odkázala na bod 15 zrušovacího rozsudku NSS s tím, že pohoda bydlení byla žalovaným řádně posouzena.
[176] Znalec při ústním jednání dne 9. 1. 2025 uvedl, že atika navrženého záměru je cca o 1,2 m oproti původnímu projektu. Na žádost právního zástupce žalobce c) znalec „laicky“ vysvětlil své závěry. Uvedl, že v posudku dospěl k závěru, že jsou zhoršeny výhledové poměry z domu žalobců, a to ze tří příčin: orientace horního patra stavebního záměru, budova je výše, posunutí budovy k domu žalobce. K dalšímu dotazu, zda existuje znalecká činnost na pohodu bydlení, znalec uvedl, že nikoliv. K dotazu žalovaného, jakou urbanistickou studii má znalec na mysli, znalec uvedl, že se jedná o urbanistickou koncepci studia A69 – architekti s.r.o., ale že neví, jaký má právní status (závaznost). K dotazu právního zástupce osoby zúčastněné na řízení, zda se má znalec vyjadřovat k právnímu pojmu (zde k pojmu „pohoda bydlení“), znalec uvedl, že nikoliv, ale v posudku nejsou činěny právní závěry, ale posudek je koncipován z hlediska jeho odbornosti, tj. stavebnictví. K dalšímu dotazu, jak vysoká na daném pozemku může být budova, uvedl, že o této skutečnosti neví, ale zdůraznil, že příčinou potíží je kombinace výše uvedených skutečností, nikoliv každá jednotlivě. K dotazu právní zástupkyně žalobkyně b) na výšku nulového bodu uvedl, že tento je oproti původní koncepci zvýšen o 2,3 m, ale celková výška objektu je výše jen o 1,2 m. Uvedl, že bod +- 0,00 není výška základů, ale je to výška podlahy v přízemí.
[177] Soud k těmto doplněným důkazům a doplněné argumentaci účastníků řízení nejprve uvádí, že nemá pochybnosti ohledně oprávnění znalce Ing. M. J. k vypracování znaleckého posudku. Dle výpisu ze Seznamu znalců, tlumočníků a překladatelů, které soud neprovedl při ústním jednání k důkazu, neboť se jedná o veřejně dostupnou informaci, disponuje znalec oprávněním v těchto oborech, odvětví a specializacích: a) Ekonomika (36/1967 Sb.) – Ceny a odhady (36/1967 Sb.) – oceňování kvality vnitřního prostředí staveb; b) Stavebnictví (36/1967 Sb.) – Stavby obytné (36/1967 Sb.) – vnitřní prostředí staveb; c) Stavebnictví (36/1967 Sb.) – Stavby průmyslové (36/1967 Sb.) – vnitřní prostředí staveb. Jakkoli je pojem „pohoda bydlení“ nepochybně pojmem právním, přičemž znalce se v posudku může vyjadřovat toliko k otázkám skutkovým a nikoliv k otázkám právním, o kterých rozhoduje pouze soud. V daném případě však ze soudem hodnoceného znaleckého posudku Ing. M. J. nevyplývá, že by se tento zabýval právním hodnocením pohody bydlení, ale pouze ze své odborné pozice znalce v oboru vnitřního prostředí staveb posoudil vliv posuzovaného domu osoby zúčastněné na řízení na dům žalobce c). Je již jen a pouze na soudu, zda tento vliv na pohodu bydlení domu žalobce posoudí, jako dostatečně relevantní pro danou věc, tj. pro závěr o narušení pohody bydlení.
[178] Soud dospěl k závěru, že tento znalecký posudek ve spojení se znaleckým posudkem Ing. Z. a „Posouzením ovlivnění denního osvětlení stávajícího RD“ od Ing. D. M. (k tomuto důkazu blíže viz vypořádání pátého žalobního bodu) vzájemně tvoří ucelený soubor důkazů, který bude muset být znovu na základě zjištěného (a změněného) skutkového stavu věci posouzen ze strany žalovaného. V daném případě totiž nastala situace zmiňovaná soudem dříve v tomto rozsudku, kdy ani skutečnost, že jsou dodrženy limity zdravého životního prostředí a že jsou stanoviska dotčených orgánů kladná, automaticky neznamená, že jsou splněny požadavky na pohodu bydlení.
[179] Oba žalobci předložené znalecké posudky se shodují v tom, že negativní vliv na pohodu bydlení žalobců, který nebyl žalovaným dostatečně zohledněn, spočívá v kombinace tří (byť jinak legálních) aspektů dané stavby: 1) předmětná stavba má poslední patro otočeno o 90 stupňů, tj. rovnoběžně s vrstevnicí, nikoli kolmo na vrstevnici; 2) umístění stavby více „do pozemku“, dále od ulice a tedy blíže k hranici sousedního pozemku; 3) zvýšení stavby o 1,2 m oproti původnímu záměru. Znalecký posudek Ing. J. ještě setrval spíše v obecnější rovině, nicméně znalecký posudek Ing. Z. už jasně identifikoval konkrétní důsledek kombinace těchto tří aspektů, a to zamezení/omezení výhledu z dvojdomu (viz dále šestý žalobní bod). Z „Posouzení ovlivnění denního osvětlení stávajícího RD“ od Ing. D. M. pak vyplývá, že tyto skutečnosti mají vliv i denní osvětlení rodinného domu žalobců (viz dále pátý žalobní bod).
[180] Soud tak shledal čtvrtý žalobní bod částečně důvodným, a to v otázce narušení pohody bydlení, jehož konkrétní projevy soud uvede podrobněji při vypořádání pátého a šestého žalobního bodu.
[181] V pátém žalobním bodu žalobci a) a b) uvedli, že shora uvedené platí i v případě námitky absence posudky vlivu zastínění stavby na okolní zástavbu. Namítali, že žalovaný potvrdil, že předmětná studie nebyla v rozporu se zákonnými požadavky součástí projektové dokumentace stavby, přesto však tuto námitku sám věcně hodnotil a dospěl dle žalobců k nepodloženému závěru, že nelze předpokládat, že dojde k nadnormativnímu ovlivnění rodinného domu žalobců. Žalobci namítali, že tento postup je v rozporu s ustanovením § 43 odst. 1 pražských stavebních předpisů, ze kterého jasně vyplývá, že úkolem stavebníka je v projektové dokumentaci řádně doložit, že jím navrhovaná stavba nebude mít negativní následek ve smyslu nevhodných světelně technických vlastností. K tomu žalobci odkázali na rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2007, č.j. 2 As 61/2006-69 s tím, že k hodnocení této skutečnosti ze strany stavebního úřadu může dojít pouze na základě všech ucelených podkladů, což v daném případě nebylo splněno.
[182] Žalobce c) ve své žalobě namítal, že žalovaný neposuzoval úroveň zastínění, když sám v napadeném rozhodnutí konstatoval, že stavebník studii zastínění nedoložil. K odkazu žalovaného na vyjádření stavebníka, že odstupové vzdálenosti jsou dostatečné tak, aby nebránily proslunění a osvětlení obytných místností, žalobce zopakoval, že zákonem dané odstupové vzdálenosti dodrženy nebyly. K argumentu žalovaného, že záměr vyhovuje úhlu stínění 45º, s nímž se počítá v mimořádně stísněných prostorových podmínkách při hodnocení míry stínění okolních objektů, žalobce namítal, že mimořádně stísněné podmínky vznikají právě tím, že stavebník chce umístit svůj záměr do zadní části pozemku, ačkoliv takové umisťování není v dané lokalitě obvyklé. Namítal, že stavebník má k dispozici pozemek o rozloze 795 m2, a přesto plánuje umístit veškerou stavební hmotu o délce cca 23 m pouze 3 m od pozemku žalobce a jako jediný rovnoběžně s vrstevnicí. Dle žalobce kdyby stavebník dodržel ráz dané lokality a umístil stavbu v souladu s uliční čárou, tak by k mimořádně stísněným podmínkám nedošlo. S ohledem na absenci studie denního osvětlení tak žalovaný nemohl relevantně posoudit vliv výstavby na stávající stavbu žalobce.
[183] K tomuto žalobnímu bodu žalovaný odkázal na str. 8 až 10 napadeného rozhodnutí, kde bylo konstatováno, že jak odstupové vzdálenosti, tak úhel stínění, s nímž se počítá v mimořádně stísněných prostorových podmínkách při hodnocení míry stínění okolních objektů, je vyhovující. Stavba je tak v souladu s pražskými stavebními předpisy.
[184] Žalobce c) v replice zopakoval, že žalovaný neměl užívat hodnoty pro mimořádně stísněné podmínky, když tyto stísněné podmínky zapříčinil sám stavebník posunem domu do zadní části zahrady.
[185] Osoba zúčastněná na řízení k tomuto žalobnímu bodu uvedla, že navrhovaná stavba je v souladu s ustanovením § 76 odst. 2 stavebního zákona umístěna tak, aby byla šetrná k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Uvedla, že odstupové vzdálenosti navrhované stavby od stávajícího rodinného domu žalobců jsou dostatečného rozsahu tak, aby nebránily proslunění a osvětlení obytných místností žalobců dle ČSN 73 4301 a ČSN EN 17037. K otázce oslunění a osvětlení obytných místností uvedla, že požadavky na povinné proslunění obytných místností byly zrušeny nařízením hl. m. Prahy ze dne 24. 10. 2018, č. 14/2018 Sb. hl. m. Prahy. Dále uvedla, že prováděcí vyhláška výslovně neuvádí, že výpočet denní osvětlení má být součástí projektu, což sám žalobce c) výslovně uznal v rámci svého vyjádření k závaznému stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 26. 7. 2023. Vzhledem k vzájemnému odstupu obou staveb, splnění požadavků Pražských stavebních předpisů na odstupy staveb prostřednictvím odstupového úhlu, ke konfiguraci terénu a k orientaci staveb vůči světovým stranám, bylo zřejmé, že nedojde k takovému zastínění sousedního objektu, které by bylo v rozporu se závaznou legislativou. Doplnila, že si nově nechává autorizovanou osobou zpracovat studii zastínění dle normy ČSN EN 17037+A1. Následně soudu předložila „Studii zastínění domů č.p. XJ, XK“ ze dne 17. 2. 2024, vypracovanou Ing. Petrem Kůrkou, autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, ČKAIT – 0701352.
[186] Žalobkyně b) ve svém vyjádření ze dne 12. 3. 2024 uvedla, že studie předložená stavebníkem je dokument, který měl být doložen jako podklad v řízení o společném povolení. Namítala, že předložené studie zcela ignoruje okenní prvky obytných místností v 1.PP na nemovitostech žalobců a k těmto neučinila žádné relevantní výpočty ani závěry ve vztahu k zastínění stavby. Studii zastínění tak žalobkyně označila za nedostatečnou a neúplnou.
[187] Žalobce c) ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2024 uvedl, že si nechal vypracovat „Posouzení ovlivnění denního osvětlení stávajícího RD“ ze dne 12. 9. 2024, ze kterého vyplývá, že pokud bude záměr stavebníka proveden ve stávajícím rozsahu, tak dojde k nepřípustné úrovni zastínění nemovitosti žalobce c) a navíc žalobce c) nebude moci ve svém 1.PP zřídit příp. provozovnu kanceláře, pokud by chtěl v budoucnu ve svojí nemovitosti provozovat živnost.
[188] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 8. 1. 2024 k „Posouzení ovlivnění denního osvětlení stávajícího RD“ uvedla, že tato potvrzuje, že osvětlení v 1.NP a 2.NP domu žalobce c) je v souladu s právními předpisy. Ohledně místností v 1.PP osoba zúčastněná na řízení uvedla, že dle projektové dokumentace, kterou ověřil v řízení stavební úřad, zde nejsou obytné místnosti, ale místnosti skladů, a proto zde navržená změna stavby osoby zúčastněné na řízení nijak neovlivňuje požadované nejnižší hodnoty činitele denní osvětlenosti Dw.
[189] V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že záměr je umístěn severovýchodně od stavby žalobců. S ohledem ke dráze slunce na obloze lze připustit, že stín záměru bude v dopoledních hodinách směřovat ke stavbě žalobců, ve zbylé části dne však bude dopadat jiným směrem. Dle žalovaného tak nelze předpokládat, že dojde k nadnormativnímu ovlivnění budovy žalobců. Konstatoval, že studii zastínění stavebník nedoložil a že projektant se v souhrnné technické zprávě omezil bez odůvodnění jen na strohé konstatování, že stavba nebude mít negativní vliv na okolní pozemky a zástavbu. Poukázal však na vyjádření stavebníka k odvolání, kde je konstatováno, že odstupové vzdálenosti jsou dostatečné tak, aby nebránily proslunění a osvětlení obytných místností, a graficky doloženo, že záměr vyhoví úhlu stínění 45°, s nímž se počítá v mimořádně stísněných prostorových podmínkách při hodnocení míry stínění okolních objektů.
[190] Soud zhodnotil námitky uvedené v tomto žalobním bodu následovně:
[191] Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. pražských stavebních předpisů: „Stavba musí být navržena, prováděna, užívána a případně odstraňována tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky jejich uživatelů ani uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v jiných právních předpisech, zejména následkem a) uvolňování látek nebezpečných pro zdraví a životy osob a zvířat a pro rostliny, b) přítomnosti nebezpečných částic a plynů v ovzduší, c) uvolňování emisí nebezpečných záření, zejména ionizujících, d) nepříznivých účinků elektromagnetického záření, e) znečištění vzduchu, povrchových nebo podzemních vod a půdy, f) nedostatečného zneškodňování odpadních vod a kouře, g) nevhodného nakládání s odpady, h) výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř staveb, i) nedostatečných tepelně izolačních a zvukově izolačních vlastností podle charakteru užívaných místností, j) nevhodných světelně technických vlastností, k) výskytu biotických škůdců a plísní v konstrukcích a na jejich povrchu.“
[192] Podle ustanovení § 45 odst. 2 pražských stavebních předpisů: „V obytných místnostech a jednotkách dlouhodobého ubytování navrhovanou stavbou ovlivněných musí být splněna: a) úroveň denního osvětlení podle normy uvedené v § 84, nebo b) činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna podle normy uvedené v § 84.“
[193] Podle ustanovení § 84 písm. d) pražských stavebních předpisů: „Vybrané požadavky uvedené v § 19 odst. 1, § 40 odst. 1, § 41 odst. 1, § 45 odst. 1, 2, 4 a 6, § 47 odst. 6, § 52 odst. 3, § 59 odst. 1 a 2, § 66 odst. 4 a § 74 odst. 4 se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s určenou normou nebo její částí oznámenou ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, která obsahuje podrobnější technické požadavky. Podrobnější technické požadavky jsou obsaženy v normách týkajících se denního osvětlení (úroveň denního osvětlení, činitel denní osvětlenosti roviny zasklení okna).“
[194] Z výše uvedené citace pražských stavebních předpisů vyplývá, že požadavky na denní osvětlení obytných místností ovlivněných navrhovanou stavbou se posuzují dvěma způsoby. Jednak podle činitele denní osvětlenosti v zastiňovaných místnostech, jednak podle činitele denní osvětlenosti roviny zasklení okna. Dle odůvodnění pražských stavebních předpisů je důvodem tohoto postupu „jednoduchost takových výpočtů, u kterých není pro posouzení nutné opatřovat dokumentace posuzovaných staveb ovlivněných navrhovanou výstavbou.“ Požadavky na činitel denní osvětlenosti jsou v obou případech dány normovými hodnotami, které jsou uvedeny v určené normě ČSN 73 0580-1.
[195] Pro posuzování činitele denní osvětlenosti v rovině zasklení okna se využije tabulka B.1 v této normě:
Požadované nejnižší hodnoty činitele denní osvětlenosti Dw (º) roviny zasklení okna
Kategorie
Typ posuzovaného prostoru, charakter lokality
Nejnižší Dw [%]
Odpovídá úhlu ε [º] stínění podle B.4
1
Prostory s vysokými nároky na denní osvětlení (denní místnosti zařízení pro předškolní výchovu, učebny škol apod.)
35
24
2
Běžné prostory s trvalým pobytem lidí
32
30
3
Prostory s trvalým pobytem lidí v souvislé řadové zástavbě v centrech měst
29
36
4
Prostory s trvalým pobytem lidí v mimořádně stísněných podmínkách historických center měst
24
45
[196] Poznámka uvedená pod tabulkou B.1 dále uvádí, že „o zařazení lokality do kategorie 3 a 4 podle tabulky B.1 rozhodují oprávněné instituce příslušné obce.“ Soud dospěl k závěru, že takové za „rozhodnutí“ lze obecně považovat rozhodnutí stavebního úřadu, který vždy provede posouzení ad hoc při rozhodování individuálního případu. Toto „rozhodnutí“ však v daném případě žalovaný v napadeném rozhodnutí provedl nedostatečně a nepřesně. Ačkoliv žalovaný jím užitý pojem „mimořádně stísněné prostorové podmínky“ v žalobou napadeném rozhodnutí nijak nevysvětlil, tak se lze důvodně domnívat, že jím byla myšlena kategorie 4 z výše uvedené tabulky B.1 normy ČSN 73 0580-1, které odpovídá i žalovaným zmíněný úhel stínění 45º. Ostatně odkazem na tuto normu operoval stavebník ve svém vyjádření k podanému odvolání na str. 8 (pozn. soudu: stavebník ve svém vyjádření k odvolání odkazoval ještě na normu ČSN EN 17037 s tím, že u posuzovaných stávajících objektů nedojde vlivem navrhované výstavby ke snížení doby oslunění k 21. březnu pod normové hodnoty a doby oslunění k 21. březnu zůstanou vyhovující požadavku této normy), což podpořil i grafickým znázorněním.
[197] V daném případě však dle soudu nelze vztah daných objektů (navrhované stavby a rodinného dvojdomu žalobců) vnímat jako „mimořádně stísněné prostorové podmínky“ dle tabulky B.1 normy ČSN 73 0580-1, neboť přímo v této tabulce je u kategorie 4 uvedeno, že se jedná o „historická centra měst“, za což zcela rozhodně nelze považovat danou lokalitu V. Ch. Aplikace úhlu stínění 45º (který odpovídá kategorii 4) je tak dle názoru soudu zcela nepřípadná. Nad rámec soud uvádí, že v případě dané lokality nebude pravděpodobně naplněna ani kategorie 3 tabulky B.1, která stanoví normový úhel stínění 36º, jelikož tento je aplikovatelný na „souvislou řadovou zástavbu v centrech měst“, což opět daná lokalita zjevně není.
[198] Požadavek na doložení činitele denní osvětlenosti v souladu s normovými hodnotami v daném případě nabývá na významu právě z toho důvodu, že ony „mimořádně stísněné podmínky“ nepochybně vyvolal stavebník tím, že (jinak veskrze legálně) umístil stavební hmotu o délce cca 23 m do zadní části pozemku do blízkosti rodinného domu žalobců. Závěr žalovaného uvedený v napadeném rozhodnutí, že záměr je umístěn severovýchodně od stavby žalobců a že s ohledem ke dráze slunce na obloze lze připustit, že stín záměru bude v dopoledních hodinách směřovat ke stavbě žalobců, ve zbylé části dne však bude dopadat jiným směrem, a proto vyslovil, že nelze předpokládat, že dojde k nadnormativnímu ovlivnění budovy žalobců, soud hodnotí i ve světle níže uvedených důkazů jako nedostatečný.
[199] Soud dále uznává, že projektová dokumentace v tomto směru (odborné posouzení lokality a její kategorizace z hlediska podmínek pro denní osvětlení) nic neobsahuje, přičemž stavebníkem nebyla pořízena studie oslunění. Tu však dle názoru soudu nelze označit za povinnou náležitost projektové dokumentace. S ohledem na dodržení odstupových vzdáleností a vzájemnou konfiguraci pozemků v soudu nevyvstaly důvodné pochybnosti o tom, že by záměr měl způsobit ničím nedoložené nadlimitní zastínění nemovitostí žalobců. Nicméně tyto v soudu vyvstaly v důsledku (až nyní v řízení před soudem) zjištěného skutkového stavu věci, kdy bylo prokázáno, že v 1.PP rodinného domu žalobců se nacházejí obytné místnosti.
[200] Ze studie zastínění ze dne 17. 2. 2024, kterou stavebník předložil v řízení před soudem vyplývají závěr zpracovatele této studie, že „navrhované řešení stavebního záměru splňuje požadavky ohledně vlivu na stávající objekty č.p. XJ a XK z pohledu proslunění bytů dle ČSN 73 4301, ČSN EN 17037+A1.“ A rovněž závěr, že „navrhované řešení stavebního záměru splňuje požadavky ohledně vlivu na stávající objekty č.p. XJ a XK z pohledu denního osvětlení obytných místností při hodnocení činitelem denní osvětlenosti roviny zasklení okna z vnější strany Dw v souladu s PSP § 45, odst. 2 b).“ Studie totiž dospěla k tomu, že „u žádného z kritických bodů (pozn. soudu, za které studie označila okna obytných místností v severovýchodní fasádě v 1.NP a 2.NP rodinného domu žalobců) nedojde vlivem záměru k poklesu činitele denní osvětlenosti Dw v rovině zasklení okna pod 32 %, normová hodnota je s výraznou rezervou splněna. Stavební záměr proto z pohledu denního osvětlení splňuje normové požadavky ČSN 73 0580-1 a neovlivní tak nadměrně objekty č.p. XJ a XK.“ Z grafického znázornění vypočteného činitele denní osvětlenosti roviny zasklení okna z vnější strany Dw na str. 17 studie zastínění vyplývá, že v současném stavu dosahuje Dw hodnoty 43 % u všech šesti oken v 1.NP a 2.NP rodinného domu žalobců (srov. obr. 5.3) a že v navrhovaném stavu bude Dw dosahovat u oken ve 2.NP rodinného domu žalobců stále hodnoty 43 % a u oken v 1.NP rodinného domu žalobců dojde k poklesu hodnoty Dw o jeden procentní bod na hodnotu 42 % (srov. obr. 5.4). Tato hodnota stále bezpečně vyhovuje normovým hodnotám pro výše zmiňovanou kategorii 2 „Běžné prostory s trvalým pobytem lidí“, za kterou lze nepochybně danou lokalitu označit.
[201] Žalobce c) v řízení před soudem předložil „Posouzení ovlivnění denního osvětlení stávajícího RD“ ze dne 12. 9. 2024, vypracované Ing. D. M., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, ČKAIT – 1100618, vyplývá, že „bylo zjištěno, že navrhovaná stavba (…) v 1pp negativně ovlivňuje úroveň činitele denní osvětlenosti na rovině zasklení ve dvou kontrolních bodech (oknech) – ložnice a wellness. V těchto případech klesá zjištěná hodnota činitele Dw pod normou požadovanou úroveň 32%. V ostatních případech sice navrhovaná stavba úroveň denního osvětlení na rovině zasklení ovlivňuje, avšak je zachována požadovaná míra přístupu denního světla (vypočtené hodnoty Dw jsou větší než 32 %). Dále byl prověřen také vliv navrhované stavby na úroveň denního osvětlení uvnitř místnosti pomocí činitele denní osvětlenosti. Norma ČSN 730580 požaduje v obytné místnosti splnění minimální hodnoty Dmin 0,7 % a průměru ze všech vypočtených hodnot v posuzované místnosti 0,9 %. Bylo prokázáno, že navrhovaná stavba (…) negativně ovlivňuje všechny tři posuzované místnosti v 1pp. Všechny původně vyhovující místnosti z hlediska denního osvětlení jsou hluboce pod požadovanou úrovní (dosaženo pouze hodnot 0,5 – 0,7 %). Ostatní posuzované místnosti v 1np a 2np ovlivněny nebyly.“ Zpracovatel posouzení dospěl k závěru, že navrhovaná stavba „ve svém rozsahu negativně ovlivňuje úroveň denního osvětlení stávajících místností v 1pp stávajícího RD Adlerova XJ a to tak, že nejsou splněny požadavky normy ČSN 73 0580 (Denní osvětlení budov). Tím není splněn ani požadavek § 45 Pražských stavebních předpisů (Nařízení Hl.M.Prahy č. 10/2016) a ani § 76 Stavebního zákona (183/2006 Sb.).“ Dále „bylo prokázáno, že ve stávajícím stavu jsou všechny tři místnosti v 1pp vyhovující pro užívání jako kanceláře při použití osvětlení sdruženého v celé posuzované ploše místnosti. V navrhovaném stavu je sdružené osvětlení možné použít pouze ve vzdálenosti cca 1,5 m (resp.2,0m) od okna, ve větší vzdálenosti pak je nutno použít osvětlení umělé. Navrhovaná stavba (…) ve svém rozsahu negativně ovlivňuje složku denního osvětlení v rámci osvětlení sdruženého stávajících místností v 1pp stávajícího RD Adlerova XJ a to tak, že požadavek § 45 odst. 1 – … v průběhu dne musí být na pracovištích použito osvětlení denním světlem … je v rámci použití osvětlení sdruženého (které má mít zajištěnou úroveň denní složky osvětlení) splněn pouze na malé části místnosti (1,5m resp.2,0m od okna) oproti původně vyhovující celé vymezené ploše místnosti.“
[202] Ze Studie zastínění ze dne 17. 12. 2024, kterou předložila osoba zúčastněná na řízení v původním řízení, vyplývá, že tato vychází (srov. bod 3. Popis navrhovaného stavu) z toho, že se v 1.PP domu žalobců nenachází obytné či pobytové místnosti, a proto zde není nutné posuzovat vliv na okna zde umístěná. Z notářských zápisů ze dne 3. 10. 2024, které soud hodnotil výše, nicméně vyplývá odlišný skutkový stav, a to ten, že žalobci zde některé obytné místnosti mají. Tato Studie zastínění tak není, co se týče 1.PP domu žalobců, relevantní, neboť se jím vůbec nezabývá. A to na rozdíl od „Posouzení ovlivnění denního osvětlení stávajícího RD“ ze dne 12. 9. 2024, kde je hodnoceno ovlivnění denního osvětlení vůči všem patrům domu žalobců, a to se závěrem, že navrhovaná stavba stavebníka negativně ovlivňuje úroveň denního osvětlení stávajících místností v 1.PP, když nejsou dodrženy ani normové hodnoty Dw 32 % odpovídající kategorii 2 tabulky B.1 – běžné prostory s trvalým pobytem lidí, ani normové hodnoty Dmin 0,7 %.
[203] Z hlediska posouzení vlivu stavby na denní osvětlení stávajících obytných místností v rodinných domech žalobců je tedy závěr žalovaného uvedený v napadeném rozhodnutí prozatím nedostatečný. Na druhou stranu dle soudu nejsou nijak relevantní pro danou věc závěry Ing. M. ohledně vlivu navrhované stavby na osvětlení případných, v budoucnu teprve realizovaných, kancelářských prostor v 1.PP domu žalobce c). Tato otázka je toliko hypotetická.
[204] Tento žalobní bod tak soud shledal důvodným.
[205] V šestém žalobním bodu žalobci a) a b) namítali, že realizací stavby by došlo rovněž k narušení pohody bydlení žalobců ve smyslu pohledových imisí stavebníka, resp. uživatele stavby. Stavebník totiž v rámci projektové dokumentace nedoložil zcela imanentní pohled na stavbu (řez D, fasáda jihozápad a jihovýchod), z nějž by bylo patrné přesné umístění okenních prvků tak, aby tyto mohly být stavebním úřadem objektivně vyhodnoceny jakožto přípustné či nikoliv z důvodu pohledových imisí. Uvedli, že dle řezu A a B jsou okna na fasádě směrem k nemovitosti žalobců od podlahy ke stropu, tj. z oken ve druhém nadzemním podlaží stavby vzniká přímý výhled na soukromou relaxační zónu žalobců, kterou tvoří v prvním nadzemním podlaží jejich nemovitosti terasa a bazén. Tato odpočinková zóna pak dle žalobců požívá zcela svébytné zákonné ochrany. Stavební úřad, resp. žalovaný, tak i v tomto směru zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.
[206] Žalobce c) namítal, že v důsledku posunu celého domu do zadní části zahrady dojde k narušování jeho soukromí, neboť odstup od jeho pozemku činí pouze 3,27 m. Pro účely pohodového bydlení všech sousedů by dle žalobce bylo smysluplnější zachování dříve navržené stavební čáry, tj. umístit domy blíže k ulici než do zadních částí zahrad. Z ortofotografického zobrazení dané lokality vyplývá, že okolní zástavba je navržena a realizována co nejblíže k ulici, když nejbližší umístění domu k uliční čáře činí 3,0 m u domu A.140.
[207] Žalobce c) rovněž namítal, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkami, které měl dle ustanovení § 89 odst. 6 a § 114 odst. 3 stavebního zákona posoudit na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popř. rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem. Nedostatečně se vypořádal především se soukromoprávními námitkami žalobce, přestože mu takové vypořádání ukládá přímo stavební zákon. V této souvislosti uvedl, že již ve správním řízení namítal narušení pohody bydlení (příp. kvality prostředí). Žalovaný se však s touto námitkou vypořádal velmi povrchně, když konstatoval, že stavbu lze umístit do zadní části zahrady, protože to není v rozporu s žádným právním předpisem, ačkoliv existuje judikaturu správních soudů, která ukládá stavebním úřadům pohodu bydlení posoudit. Rovněž ani žalovaným odkazovaná judikatura, že právo na výhled není garantováno v nezměněném stavu, není dle žalobce přiléhavá. Zdůraznil, že mu nejde o zachování nezměněného výhledu z jeho domu, ale o zachování určité pohody bydlení.
[208] Zdůraznil, že změna stavby před dokončením zasáhne do soukromí žalobce, neboť umožní nahlížet do uzavřených prostor žalobce. Z dokumentace totiž vyplývá, že stavebník má přímý výhled ze svých ve 2.NP nejen do oken v obytných částech domu žalobce, ale i na zahradu žalobce, kde se nachází bazén a vířivka, tj. privátní zóna žalobce, která by neměla být jakkoliv narušována pohledem sousedů. Žalovaný však dle žalobce posuzoval pouze pohled žalobce na pozemek stavebníka a nikoli opačně. Dle žalobce se pak žalovaný s touto námitkou ani nemohl objektivně vypořádat, neboť si k tomu nevyžádal ani potřebné podklady, např. řez fasády. Z přiloženého řezu A a B je pak zjevné, že okna stavebníka mají být přes celou stěnu, tedy od podlahové výšky ke stropu. Intenzita takového narušení pohody bydlení je pak zvýšena i tím, že žalobce ve stavbě dotčené výstavbou stavebníka trvale bydlí. Dále v této námitce uvedl, že dům stavebníka má 4 strany, a proto by dokumentace měla obsahovat řezy všech těchto 4 stran, což se nestalo, když chybí inkriminovaný pohled či řez jihozápad. Žalovaný tak mimo jiné ani neví, kde budou např. umístěna okna. Dále uvedl, že nahlížení do privátní zóny žalobce nemůže objektivně sám zabránit provedením nějakých opatření, neboť nelze zabránit pohledu z oken stavebníka z 2.NP. Aplikovatelným je tak v dané věci rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2013, č.j. 4 As 97/2013-40. Dle žalobce je tak zapotřebí posoudit míru zásahu do soukromí výstavbou velkoformátových oken, z nichž bude vidět nejen do obytných místností žalobce, ale především na zahradu, kterou žalobce využívá jako privátní zónu.
[209] Dále uvedl, že ve společném povolení v bodu 4. stavební úřad konstatoval, že maximální výška domu bude +6,880 m od úrovně +/- 0,000 m, přičemž dodal, že 0 úroveň podlahy je v 1.NP. Namítal, že stavební úřad vynechal informaci, že pozemek stavebníka je vůči okolní zástavbě výš, tj. stavebníkova 0,000 m neodpovídá 0,000 m okolní zástavby. V konečném důsledku tak je stavebníkův pozemek reálně o cca 3 m výše než je ulice, a tedy celý dům je vyšší, než dovoluje platný regulativ, což je patrné i porovnání povoleného a nyní požadovaného stavu (původně plánovaná stavba má 0 v 293,73 m.n.m., ale navrhovaná ve výšce 296,05 m.n.m., což je skoro výška celého podlaží navíc). Tímto tak dle žalobce dochází k narušování rázu okolní zástavby, vzhledu ulice a zastiňování ostatních domů. Stavební úřad sice ve svém rozhodnutí uvedl, že pohodu bydlení lze vyřešit sadovou úpravou s výsadbou zeleně, ale konkrétní činnosti stavebníkovi neuložil. S ohledem na výšku záměru však žalobce dospěl k závěru, že ani případná vysazená zeleň nebude a nemůže dostačovat k zamezení obtěžování pohledem.
[210] K tomuto žalobnímu bodu žalovaný opětovně odkázal na str. 8 a 10 napadeného rozhodnutí s tím, že žalobci nemají žádné garantované právo, aby byl výhled z jejich oken zachován bez jakýchkoliv změn. Mají právo na ochranu před takovými zásahy, jejichž důsledkem by byla úplná ztráta výhledu nebo kdy je odnětí výhledu kombinováno s dalšími nepříznivými vlivy. Uvedl, že určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, přičemž po vlastnících okolností staveb lze spravedlivě požadovat, aby takové zatížení snášeli, pokud je přiměřené poměrům a nevybočuje v podstatné míře z obecných vyžadovaných standardů na bydlení s přihlédnutím ke konkrétní lokalitě. Dle žalovaného se v daném případě nejedná o extrémní zatížení, neboť výhled není zcela zamezen, ale dochází pouze k jeho částečnému omezení.
[211] Žalobce c) v replice zopakoval, že by zde mělo dojít k významnému snížení komfortu bydlení, které by spočívalo v téměř úplném zakrytí výhledu z obytných místností 1.NP žalobce.
[212] Osoba zúčastněná na řízení k tomuto žalobnímu bodu, resp. celkově k otázce pohody bydlení uvedla, že zakrytí výhledu z obytných místností v 1.NP žalobců je v lokalitě se zástavbou rodinných domů přiměřené a nevybočující v podstatné míře od standardů v takové lokalitě panujících. Dle osoby zúčastněné na řízení tento zásah neznamená zhoršení místních poměrů a stávající pohody bydlení. Ostatně žalobci ani podstatné zhoršení komfortu bydlení v míře nepřiměřené místním poměrům nedoložili, neboť jejich námitky zůstaly v rovině tvrzení a úvah. Ve shodě s žalovaným osoba zúčastněná na řízení k problematice pohledových imisí odkázala na rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č.j. 5 As 166/2018. Zdůraznila, že žalobcům bude výhled v určitém rozsahu zachován; nadto nedojde k žádnému sekundárnímu nepříznivému vlivu spočívajícímu např. v zamezení proudění vzduchu. Co se týče výhledu z 2.NP rodinného domu žalobců, tak zde bude výhled zachován zcela.
[213] K nahlížení do privátních zón žalobců osoba zúčastněná na řízení odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 2018, č.j. 52A 121/2016. Doplnila, že směrem k pozemkům a stavbám žalobců jsou v navrhované stavbě okna pouze dvou obytných místností, a to v 1.NP, místnost č. 1.05 – obytná místnost (není naproti stavbě žalobců) a místnost č. 1.08 – pokoj. Na úrovni 1.NP navrhované stavby se nachází 1.PP rodinného domu žalobců, ve kterém se nachází místnosti skladů (0.04 SKLAD, 0.05 SKLAD, 0.06 SKLAD), tedy nikoliv obytné místnosti; nehrozí zde tedy narušení soukromí pohledem mezi obytnými místnostmi sousedních domů. Ve 2.NP navrhované stavby nejsou směrem k sousedním pozemkům žádná okna obytných místností, pouze okna z místnosti č. 2.02 – chodba; dle osoby zúčastněné na řízení tak zde nehrozí žádným způsobem narušení soukromí pohledem. Dále uvedla, že okno v kuchyni v 1.NP stavby, stejně jako vyšší ze dvou oken v chodbě v 2.NP stavby je opatřené lamelami pro zajištění oboustranného soukromí. K velkoformátovým oknům uvedla, že jedno z nich je okno technické místnosti (1.06), kde se má nacházet kotel a pračka, druhé z nich pak náleží k pokoji pro hosty (1.05); veškerá další velkoformátová okna jsou pak na protilehlé straně, nikoliv na straně směrem k rodinnému domu žalobců.
[214] Dle osoby zúčastněné na řízení tak byl záměr navržen tak, aby bylo zachováno jak soukromí stavebníka, tak jeho sousedů. Dále uvedla, že v daném případě nehrozí takové pohledové imise, kterými se zabýval NSS v žalobcem c) odkazovaném rozsudku ze dne 30. 7. 2013, č.j. 4 As 97/2013-40; nadto žalobci mohou optickou bariéru vytvořit neprůhledným typem oplocení. Uzavřela, že to není její stavba, která vytváří „podmínky“ pro pohledové imise, ale je to celková situace v dané lokalitě, včetně stavby žalobců.
[215] K námitce týkající se absence řezu D v projektové dokumentaci osoba zúčastněná na řízení uvedla, že řez D byl předložen jako součást reakce na odvolání žalobce a) a b) v rámci výkresu č. O.03, půdorysy, řezy, pohledy – podlažnost. Uvedla, že součástí dokumentace byl i výkres FASÁDA SEVERO-ZÁPAD, což je prakticky identický výkres jako řez D-D, který se liší pouze tím, že v řezu zobrazuje část podzemního podlaží, což nemá žádný vliv na okolní stavby ani pozemky.
[216] Žalobkyně b) ve vyjádření ze dne 12. 3. 2024 uvedla, že je liché se domnívat, že při zamezení podstatných výhledů z nemovitosti žalobců dojde na straně žalobců k investicím spočívajícím i v zamezení zbylého minimálního výhledu do okolí. Připomněla, že vzniku pohledových imisí lze bez újmy dalších vlastníků dotčených nemovitostí zabránit. Úvahu žalovaného, že částečné zamezení výhledu není extrémním zatížením, označila žalobkyně za svévolnou a nepřezkoumatelnou, neboť 100% zamezení výhledu z 1.NP oken hlavního obytného prostoru žalobců (obývací pokoj) je kvalifikovaným zhoršením kvality bydlení. K rozšíření svého objektu směrem k sousednímu pozemku o 4,8 m oproti původnímu umístění domu žalobkyně uvedla, že platí pravidlo, podle něhož stavby nově umisťované musí respektovat převažující charakter okolní zástavby – žalobci umisťovali a realizovali stavbu domu jako první, a tím udali mantinely a parametry možnosti zastavění a umístění okolních staveb. Dále podotkla, že stavebník byl účastníkem změnového stavebního řízení žalobců a že měl plné právo se tohoto aktivně účastnit (vznášet námitky atd.). Uzavřela, že dojde k obdobnému znehodnocení nemovitosti žalobců a) a b), jaké vyplývá ze znaleckého posudku č. 075578/2023 ze dne 7. 12. 2023, vypracovaného znalcem Ing. Ondřejem Boučkem, který žalobce c) předložil ke svému návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.
[217] V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že vzhledem ke vzájemné konfigurace pozemků a umístění stavby žalobců na pozemku, by k částečnému zamezení výhledu došlo v případě jakékoli stavby na předmětném pozemku stavebníka. Zopakoval, že pozemek stavebníka je ve svahu a terén klesá směrem dolů od pozemků a domů žalobců k pozemku stavebníka, který je tedy položen níže.
[218] Ke ztrátě výhledu žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č.j. 5 As 166/2018 s tím, že vlastník nemovitosti nemá žádné garantované právo, aby byl výhled z jeho oken zachován bez jakýchkoli změn; má však právo na ochranu před takovými zásahy, jejichž důsledkem by byla úplná ztráta výhledu (např. zastavění existujících oken) nebo kdy je odnětí výhledu kombinováno s dalšími nepříznivými vlivy (nemožnost otevřít okno, zamezení proudění vzduchu, vlhkost, apod.). Dále uvedl, že určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb lze spravedlivě požadovat, aby takové zatížení snášeli, pokud je přiměřené poměrům a nevybočuje v podstatné míře z obecných vyžadovaných standardů na bydlení s přihlédnutím ke konkrétní lokalitě. V daném případě ve světle výše uvedeného judikátu se v daném konkrétním případě nejedná o toto extrémní zatížení, neboť výhled není zcela zamezen, dochází pouze k jeho částečnému omezení.
[219] K námitce žalobců, že záměr narušuje soukromí, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že záměr je v odstupové vzdálenosti stanovené v ustanovení § 29 pražských stavebních předpisů. Dále odkázal na str. 6 prvostupňového rozhodnutí, kde stavební úřad vysvětlil, že se jedná o zástavbu v intravilánu, kde jsou prostorové poměry jiné, než např. u zemědělské usedlosti. Uvedl, že záměr se nijak nevymyká stavbám v okolí, a proto není důvod předpokládat, že dojde k nepřiměřenému narušení soukromí. Rovněž poukázal na to, že stavebník ve vyjádření k odvolání popsal, co konkrétně je z jakých oken vidět. Vzhledem ke konfiguraci terénu jsou okna 1.NP záměru v úrovni 1.PP domu žalobců, kde obytné místnosti nejsou, nedojde tedy k přímému kontaktu. Ve 2.NP záměru nejsou směrem ke stavbě žalobců žádná okna obytných místností. Pro doplnění pak odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 43A 40/2018-55.
[220] K námitce, že stavba nemá dvě patra, ale tři a že je v rozporu s platným regulativem, žalovaný uvedl, že žalobci nespecifikovali, o jaký regulativ se jedná. Jediným platným regulativem jsou koeficienty KPP a KZ, jejichž splnění posuzuje dotčený orgán. Pokud žalobci mysleli ustanovení § 2 písm. u) bod 1 pražských stavebních předpisů, tak to uvádí, že rodinný dům může mít nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží, při tom podzemním je takové podlaží podle ustanovení § 2 písm. p) bod 1 pražských stavebních předpisů, které má převažující část podlahy níže než 0,8 m pod nejvyšším bodem přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 3 m po obvodu stavby. V daném případě tak bylo třeba dle žalovaného posoudit, jaká část podlahy 1.PP se nachází níže než 293,63 m.n.m. Uvedl, že je to sice velice obtížně zjistitelné pro nedostatek údajů v dokumentaci, ale porovnáním situace a řezu 2 lze ověřit, že většina půdorysu 1.PP se nachází níže, protože terén v řezu 2-2 dosahuje úrovně min. 294,175 m.n.m. a dále stoupá. Ve vyjádření k odvolání stavebník na str. 6 doplnil upřesňující schémata, z nichž je zřejmé, že se skutečně jedná o 1.PP.
[221] K námitce, že stavba je vysoká 10 m, žalovaný uvedl, že podle ustanovení § 27 pražských stavebních předpisů se výška určuje regulovanou výškou měřenou od nejnižšího bodu přilehlého terénu po horní hranu atiky. Z řezu B-B je zřejmé, že regulovaná výška činí 6,93 m. V řezu A-A je regulovaná výška okótována, stejný údaj lze zjistit z řezu C-C a 1-1. Pro úplnost žalovaný odkázal na původní rozhodnutí, kterým byla umístěna stavba vysoká 9,1 m, přitom byla kóta ± 0,00 = 293,73 m.n.m. Z toho lze dovodit, že atika byla v úrovni 302,83 m.n.m. Nyní je atika + 6,88, úroveň ± 0,00 = 296,05 m.n.m, tudíž atika je na úrovni 302,93 m.n.m., tedy jen o 0,1 m výš, než byl původní záměr. Dle žalovaného tak nezáleží na tom, kde si projektant stanoví úroveň ± 0,00, ale na výšce od přilehlého terénu.
[222] Ze znaleckého posudku č. 098020/2024 ze dne 20. 12. 2024 vyplývá, že navrhovaným domem „dochází ke ztrátě výhledu z obytných místností umístěných v 1.PP a 1.NP domu na pozemku parc.č. XA a k podstatnému omezení výhledu z obytných místností umístěných v 1.PP a 1.NP domu na pozemku parc.č. XB.“ Znalec dospěl k závěru, že „otočení hlavní hmoty RD souběžně s ulicí B., její posunutí blíže k hranici sousedního pozemku dvojdomu a zároveň i její zvýšení významně naruší výhled z obou domů v úrovni jejich 1.NP (tj. vstupního a obytného). Narušení spočívá ve výrazném omezení výhledu nejenom na velkou vzdálenost (2-7 km), tj. zejména na svah lesoparku Hodkovičky a vedutu zástavby Pankráce, ale zejména na významné omezení na krátkou vzdálenost do 0,5 km směrem na níže položené ulice a zástavbu skrze koncepcí navržené volné prostory mezi jednotlivými domy.“ Dále z posudku vyplývá, že „omezení výhledu je výraznější na severně ležící (levé) části dvojdomu než z jeho jižní (pravé) části, jelikož ta stojí nad volným (byť aktuálně povolením výrazně zmenšeném) prostorem mezi domem p. T. a domem na parc.č. XG v ulici B.. Lze proto konstatovat, že výhled z 1.NP i 1.PP domu na pozemku parc.č. XA tak bude významně znehodnocen, zatímco výhled z 1.NP i 1.NP domu na parc.č. XB utrpí oproti původnímu projektu omezení méně zásadní.“
[223] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 8. 1. 2025 uvedla, že výhled není nárokovatelný a žalobci pro jeho zajištění neudělali nic. Zdůraznila, že výhled bude zamezen jen částečně, a to v 1.NP. K tomu uvedla, že vycházela ze situace v roce 2021, tj. ze stavu povoleného v rámci příslušného řízení žalobců, kde v 1.PP nejsou obytné místnosti. Dále k výhledu do údolí Vltavy uvedla, že toto není charakteristický prvek původní koncepce, neboť i vizualizace s původně schváleným záměrem jasně ukazuje, že ani tento původní záměr neumožňuje žalobcům z 1.NP jejich dvojdomu výhled přímo do údolí Vltavy, ale pouze na další stavební objekty níže, když v podstatě celý horizont je vyplněn stavbami a údolí Vltavy vidět není.
[224] Žalobce c) ve vyjádření „K nule stavby…“ uvedl, že rozdíl mezi úrovní +- 0,00 osoby zúčastněné na řízení a (296,05 m.n.m.) a souseda p. T. (292,7 m.n.m.) je 3,35 m; zatímco rozdíl mezi touto úrovní u osoby zúčastněné a souseda z druhé strany p. J. (297 m.n.m.) je pouze 95 cm. Dle žalobce c) tak si osoba zúčastněná na řízení přidala výškově 3,35 m, což na 6 metrech vzdálenosti činí sklon 55,83 %. Zdůraznil rovněž, že osoba zúčastněná na řízení si oproti projektu z roku 2011 navýšila nulu o 232 cm, což dle žalobce není přiměřené.
[225] Soud posoudil šestý žalobní bod takto:
[226] Soud předně uvádí, že není pravdou, že by stavebník v rámci projektové dokumentace nedoložil pohled na stavbu (řez D, fasáda jihozápad a jihovýchod), z nějž by bylo patrné přesné umístění okenních prvků tak, aby mohly být tyto stavebním úřadem vyhodnoceno jako přípustné či nikoliv z důvodu pohledových imisí. V předloženém správním spise v projektové dokumentace se v části D.1.1. Architektonicko-stavební část nachází řez fasádou jihozápad, vypravovaný v 09/2020 Ing. Arch. V. P., a ověřený stavebním úřadem dne 7. 12. 2021. Z tohoto řezu vyplývá, že směrem ke stavbě žalobců se v navrhovaném záměru skutečně nachází okna – v 1.NP jsou to celkem 3 okna od podlahy ke stropu, mezi nimiž se nachází stěna; ve 2.NP jedno podélné okno cca v polovině zdi rozdělené na 3 menší segmenty a jedno okno od podlahy ke stropu, mezi nimiž se nachází stěna. Nelze tak souhlasit s názorem žalobců, že není možné určit, kde budou (směrem k jejich pozemku a stavbě) umístěna okna, o čemž mimo jiné svědčí i to, že žalobci soudu předložili „vizualizaci“ navrhované stavby, která tomuto řezu (a pohledu na stavbu) odpovídá.
[227] Pro posouzení dané námitky, tj. zda v daném případě nedojde k nepřípustným pohledovým imisím, je pak mimo jiné rozhodné, jaký charakter mají místnosti, mezi nimiž by mohlo dojít ke vzájemnému nahlížení. Jelikož se v 1.PP domu žalobců nachází obytné místnosti, jak bylo v řízení před soudem v průběhu dokazování prokázáno, když si žalovaný v době vydání napadeného rozhodnutí tuto skutečnost neověřil, tak je nelze jinak, než konstatovat, že nepochybně k určitému zásahu do soukromí (a to sousedů na obou stranách společné hranice, tj. jak žalobců, tak osoby zúčastněné na řízení) může docházet, neboť v 1.NP navrhované stavby, která se nachází naproti 1.PP rodinného domu žalobců, se nachází rovněž obytné místnosti. Ve 2.NP navrhované stavby se pak směrem k sousední stavbě nachází pouze okna z chodby (označena na příslušném výkresu jako místnost 2.02), ani zde tak nemůže dle soudu dojít k narušení soukromí pohledem.
[228] Soud dále považuje za vhodné zdůraznit, že rodinný dům žalobců je umístěn v minimálním odstupu od společné hranice s pozemkem stavebníka, je situován výše ve svahu, a již jen z toho důvodu je zde vyšší předpoklad, že u něj dojde k „omezování pohledovými imisemi“. Posuzovaná věc zcela jistě není srovnatelná se situací řešenou Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne ze dne 30. 7. 2013, č.j. 4 As 97/2013-40, na kterou odkazovali žalobci, neboť tam šlo o mimořádný případ pohledových imisí v podobě umístění terasy na skutečně bezprostředně sousedícím domě, z které by bylo vidět na celý dvůr i do oken sousedky (a NSS ji tak s trochou nadsázky přirovnal k tribuně).
[229] Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobců, že z oken ve 2.NP navrhované stavby vzniká přímý výhled na soukromou relaxační zónu, kterou tvoří v jejich 1.NP terasa a bazén za důvodnou, neboť z povahy věci chodba, jejíž okna ve 2.NP navrhované stavby směřují k této odpočinkové zóně žalobců, neslouží k delšímu pobytu obyvatel domu (chodba slouží především k propojení ostatních místností v domě), a proto případný „pohled“ na stavbu žalobců nemůže dosahovat velké intenzity. V rámci dobrých sousedských vztahů pak nepochybně může stavebník okna z této chodby osadit mléčnými skly tak, aby byl pohled z tohoto jeho patra směrem ke stavbě žalobců prakticky minimalizován.
[230] K námitce žalobce c), že stavebníkova 0,000 m neodpovídá 0,000 m okolní zástavby, a proto je v konečném důsledku stavebníkův pozemek reálně o cca 3 m výše než je ulice, a tedy celý dům je vyšší než dovoluje platný regulativ, soud uvádí, že je pravdou, že nově navrhovaná stavba pak má sice +- 0,00 m v úrovni 296,05 m.n.m. (pozn. v úrovni 1.NP navrhované stavby), nicméně atika je + 6,88 od této úrovně, tj. ve výšce 302,93 m.n.m. Jak seznal i soudem vyslechnutý znalec, tak navrhovaná stavba je o cca 1,2 m vyšší než stavba v původním projektu.
[231] Předmětná stavba tak dle soudu neporušuje podlažní ani výškový regulativ, když má 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží [srov. ustanovení § 2 písm. u) pražských stavebních předpisů, dle kterého rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví].
[232] Co se týče výšky záměru, tak v tomto směru soud považuje za vhodné odkázat na závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 6. 2023, kde toto uvedlo, že vzhledem ke svažitosti terénu 1.PP záměru částečně vystupuje nad terén, přičemž od úrovně podlah 1.PP má záměr výšku ploché střechy nad 2.NP 10,1 m. Následně pak ministerstvo na str. 4 provedlo srovnání s okolními pozemky (příkladmo uvedlo objekty o výšce 8,7 m, 8,9 m a 15,7 m) se závěrem, že výškové řešení záměru je možné s ohledem na urbanistickou strukturu daného území akceptovat. S tímto závěrem se soud plně ztotožňuje, neboť záměr se nijak nevymyká výškovým parametrům okolní zástavby.
[233] Pokud jde o žalobcem tvrzené zhoršení (ztráty) výhledu, tak soud uvádí, že se jedná o hledisko neupravené žádným předpisem, a je proto předmětem správního uvážení stavebního úřadu. Úkolem soudu je posoudit zákonnost takového správního uvážení, nikoli nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním. Úkolem soudu je posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí hledisek stanovených zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č.j. 5 A 139/2002-46). Správní orgán není při svém rozhodování často vázán přesnými kritérii stanovenými zákonem a musí tak rozhodovat v mezích správního uvážení. Jeho rozhodnutí však musí být přezkoumatelné a musí být zřejmé, že nevybočil z mezí a hledisek správního uvážení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č.j. 3 As 24/2004-79). Na základě výše uvedeného tedy správní soud může přezkoumat pouze to, zda správní orgány vybočily z mezí správního uvážení či nikoli, nebo zda jej nezneužily.
[234] Soud v této souvislosti považuje za nutné konstatovat, že nejrůznější stavební aktivity jsou přirozenou součástí vývoje a žalobcům nesvědčí právo na to, aby byl zachován jim vyhovující status quo. Přiměřené omezení vlastnického práva žalobců jakožto vlastníků sousední nemovitosti je přípustné, včetně případného zhoršení výhledu z jejich nemovitosti apod. (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2019, č.j. 9 As 55/2018-39, či ze dne 16. 5. 2017, č.j. 8 As 218/2016-61). Soud se tak ztotožňuje se závěrem stavebního úřadu, že nelze legitimně očekávat, že by v městské zástavbě v průběhu plynutí času zůstal výhled na sousední nemovitosti neměnný, nicméně se neztotožnil s argumentem žalovaného, že v daném případě není výhled zamezen zcela, ale dochází k jeho částečnému omezení. Ze znaleckého posudku Ing. Z. totiž vyplývá, že navrhovaným domem stavebníka dochází k úplné ztrátě výhledu z obytných místností v 1.PP a v 1.NP domu žalobce c) a k podstatnému omezení výhledu z obytných místností v 1.PP a v 1.NP domu žalobců a) a b). Tuto úplnou ztrátu výhledu soud hodnotí jako významný zásah do pohody žalobce c) který nebyl v řízení žalovaným plně zohledněn, když si tento neověřil dostatečně skutkový stav před vydáním napadeného rozhodnutí.
[235] Tento významný zásah má svůj původ v kombinaci již výše zmiňovaných faktorech, tj. v otočení horního patra navrhovaného stavby o 90 stupňů, posunutí stavby „do pozemku“ a zvýšení stavby.
[236] Už v původním rozsudku soud konstatoval, že určité zhoršení komfortu vlastníků okolních nemovitostí nemůže samo o sobě vést k závěru o nepřípustnosti umisťovaného záměru, muselo by se jednat o zhoršení kvalifikované, které by stěžovatelé museli dostatečně konkrétně namítat. Přesně k této situaci tak po vrácení věci z NSS v nyní projednávaném případě došlo.
[237] Soud dospěl k závěru, že se žalovaný námitkami pohody bydlení ve smyslu ustanovení § 89 odst. 6 a § 114 odst. 3 stavebního zákona, zabýval nedostatečně, když z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci (charakter místností v 1.PP) pominul úplnou ztrátu výhledu týkající se 1.PP a 1.NP domu žalobce c).
[238] Na samotný závěr soud uvádí, že v daném případě žalobcům nepochybně nejde o výhled „až do údolí Vltavy“, ale směrem k tomuto údolí, do kterého bylo povolením předmětné stavby osoby zúčastněné na řízení zasaženo.
[239] Šestý žalobní bod tak soud rovněž shledal částečně důvodným, a to v otázce narušení výhledových poměrů z domu žalobců.
[240] V sedmém žalobním bodu žalobci a) a b) namítali, že žalovaný dále pochybil, že když k požadavku žalobců nepředložil k přezkumu podkladová závazná stanoviska nadřízenému správnímu orgánu dle ustanovení § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. K argumentu žalovaného, že žalobci blíže nespecifikovali, která konkrétní podkladová závazná stanoviska mají být podrobena přezkumu, žalobci uvedli, že bylo povinností žalovaného vyzvat žalobce k doplnění odvolání, resp. upřesnění tohoto přezkumu. Dle žalobců pak žalovaný nesprávně dovodil, že odvolací námitky směřují toliko proti závaznému stanovisku Magistrátu hl. m. Prahy, odboru územního rozvoje ze dne 1. 2. 2021, č.j. MHMP 118823/2021, neboť z obsahu odvolání je seznatelné, že námitky směřovaly proti závaznému stanovisku Hygienické stanice hl. m. Prahy ze dne 14. 12. 2020, jakož i proti závaznému stanovisku Úřadu městské části Praha 16, oddělení životního prostředí ze dne 11. 2. 2021 a oddělení dopravy ze dne 12. 2. 2021, a to zejména z důvodu námitek narušení pohody bydlení a kvality prostředí (což ostatně nepřímo potvrdilo i Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém přezkumném závazném stanovisku ze dne 19. 6. 2023).
[241] Žalobce c) s odkazem na ustanovení § 75 odst. 2 věta druhá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, napadl i závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování, tj. Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 6. 2023. Konstatoval, že žalovaný se s jeho námitkami proti tomuto závaznému stanovisku nevypořádal, neboť dospěl k závěru, že žalobce nemohl požadovat přezkum závazného stanoviska pouhým vyjádřením účastníka řízení. Namítal, že umístění stavby (včetně nejvyššího podlaží) rovnoběžně s vrstevnicí, které se v lokalitě zcela vymyká, je v rozporu s koncepcí daného území. K argumentaci ministerstva, že v dané lokalitě bylo vydáno několik změn UR, uvedl, že z toho nelze dovodit, že v budoucnu mají být schváleny veškeré další změny UR, a to zvláště za situace, pokud nový návrh je v naprostém rozporu s původním urbanistickou strukturou. K tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2023, č.j. 3 As 247/2022-62 a dodal, že předchozí změny respektovaly v původním UR zmíněný princip „výhledů“. Dále namítal, že stavební úřad by si měl zajistit vyjádření architekta dané městské části a dále vyjádření odboru územního plánování městské části, a to s dotazy, zda je či není zamýšlený návrh v souladu s principem původního UR. V případě, že dojde k výstavbě tří podlaží rovnoběžně s vrstevnicí, tak se tím mimo jiné i zásadně znehodnotí nemovitost žalobce.
[242] K tomuto žalobnímu bodu žalovaný odkázal na str. 13 až 15 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že v případě podkladových závazných stanovisek, která byla napadena jen v obecné rovině, tj. kromě těch, proti nimž mířily věcné odvolací důvody, nebyl shledán důvod pro postup dle ustanovení § 149 odst. 7 správního řádu.
[243] V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný k této námitce uvedl, že zaslal na přezkum závazné stanovisko orgánu územního plánování, protože žalobce uvedl důvod k přezkoumání na str. 3 podaného odvolání, kterým je absence soutisku nové a původní stavby. V ostatních odvolacích námitkách však žalovaný nenašel konkrétní důvody pro přezkum ostatních stanovisek uvedených v napadeném rozhodnutí. Vzhledem na ustálenou judikaturu, pokud není uveden důvod, není jasné, co se má přezkoumat. Z toho důvodu nebyla ostatní stanoviska nadřízeným orgánům zaslána k přezkoumání (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č.j. 9 As 163/2019 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě 18. 3. 2019, č.j. 38A 6/2018). Dále uvedl, že závazné stanovisko orgánu územního plánování bylo přezkoumáno nadřízeným orgánem – srov. závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 6. 2023, č.j. MMR-33722/2023-81, kde se tento kromě dalšího na str. 4 zabýval námitkami žalobců. Žalovaný dospěl k závěru, že toto závazné stanovisko je úplné, určité, srozumitelné a že by se při jeho vydání dopustilo ministerstvo pochybení.
[244] K námitce žalobce c), že se ministerstvo nijak nevypořádalo s jeho námitkami uvedenými v doplněném odvolání ze dne 22. 5. 2023, žalovaný uvedl, že postupoval s ustanovením § 149 odst. 7 správního řádu, kdy v přezkumném řízení nadřízený správní orgán příslušný k vydání závazného stanoviska, neshledal odvoláním napadené stanovisko nezákonné. Zdůraznil, že podání žalobce c) ze dne 22. 5. 2023 není odvoláním; jedná se o vyjádření účastníka řízení. Toto závazné stanovisko nadřízeného orgánu nelze přezkoumat v rámci doplněného odvolání dle ustanovení § 149 odst. 7 správního řádu, jak požaduje žalobce c), protože již bylo přezkoumáno a odvolací správní orgán posoudil závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj MMR-33722/2023-81 ze dne 19. 6. 2023 jako úplné, určité, srozumitelné a především neshledal, že se při jeho vydání dopustilo pochybení, a protože správní řád takový postup nezná a neupravuje. Uvedl, že povinnost přezkoumat závazné stanovisko je omezena odvolacími důvody, tj. důvody uplatněnými ve stanovené lhůtě. Odvolací důvody byly Ministerstvem pro místní rozvoj vypořádány v plném rozsahu, přičemž je ale lze také vztáhnout i na vyjádření žalobce c) ze dne 22. 5. 2023, neboť toto vyjádření disponuje shodnými důvody původních odvolatelů.
[245] Soud dospěl k následujícím závěrům:
[246] Podle ustanovení § 149 odst. 1 správního řádu: „Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.“
[247] Podle ustanovení § 149 odst. 7 téhož zákona: „Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Pokud nelze závazné stanovisko potvrdit nebo změnit bezodkladně, nadřízený správní orgán potvrdí nebo změní závazné stanovisko nejpozději do 30 dnů ode dne vyžádání jeho potvrzení nebo změny. K této lhůtě se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ohledání na místě nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.“
[248] Podle ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s.: „Soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.“
[249] Závazné stanovisko podle ustanovení § 149 odst. 1 správního řádu je úkonem učiněným dotčeným správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 8. 2011, č.j. 2 As 75/2009-113, č. 2434/2011 Sb. NSS) a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Je jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí, u kterého neplatí zásada volného hodnocení důkazů podle ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu. Správní orgán, který vede řízení, je vydaným závazným stanoviskem dotčeného orgánu při vydání vlastního rozhodnutí vázán a nemůže se od něj odchýlit, neboť by tak překročil rozsah pravomocí, které mu zákon svěřuje (rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2019, č.j. 9 As 140/2019-22).
[250] Závazné stanovisko tak má zásadní vliv na obsah správního rozhodnutí. Zprostředkovaně se proto může dotknout právní sféry účastníků řízení. Ti jej proto mohou zpochybnit v rámci odvolání proti rozhodnutí správního orgánu postupem podle ustanovení § 149 odst. 7 správního řádu. Účelem tohoto postupu je zajistit, aby „odvolací námitky, které směřují proti závaznému stanovisku dotčeného orgánu, podléhaly odbornému posouzení ze strany orgánu nadřízeného dotčenému orgánu, který na rozdíl od odvolacího orgánu disponuje odpovídajícími znalostmi. V těchto případech dochází k prolnutí dvou principů, které nalezly své uplatnění ve správním řádu, a to 1) devolutivního účinku odvolání a 2) vázanosti správního orgánu závazným stanoviskem dotčeného orgánu. Obdobně jako správní orgán prvního stupně je vázán závazným stanoviskem dotčeného orgánu, je i odvolací orgán vázán stanoviskem orgánu nadřízeného dotčenému orgánu a nemůže se od něj odchýlit.“ (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2010, č.j. 5 As 56/2009-63, č. 2167/2011 Sb. NSS). Závazné stanovisko tak je podrobeno přezkumu jak z hlediska zákonnosti, tak z hlediska věcné správnosti, obdobně jako je z obou těchto hledisek v odvolacím řízení přezkoumáváno i samotné napadené správní rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2013, č.j. 4 As 20/2013-72). S tímto postupem podle správního řádu počítal rovněž stavební zákon (ustanovení § 4 odst. 9) pro závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona (tedy například pro závazné stanovisko orgánu územního plánování).
[251] Přezkum odvolání postupem podle ustanovení § 149 odst. 7 správního řádu se neděje bez zohlednění stanovisek dotčených osob. Jak totiž vyplývá z tohoto ustanovení, odvolací orgán je povinen zaslat nadřízenému správnímu orgánu odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Účastníci řízení tak mohou proti obsahu závazného stanoviska uplatňovat v rámci odvolání námitky nebo naopak mohou ve vyjádření k odvolání podle ustanovení § 86 odst. 2 správního řádu argumentovat na jeho podporu v případě, že nesouhlasí s tím, aby bylo k odvolání jiného účastníka změněno. Nadřízený správní orgán je proto povinen se těmito námitkami a argumenty zabývat a vydat k nim odborné stanovisko, které se stane podkladem pro rozhodnutí správního orgánu (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2017, č.j. 4 As 49/2017-32).
[252] Z rozsudku NSS ze dne 25. 10. 2016, č.j. 7 Azs 193/2016-28, vyplývá, že „je plnou odpovědností účastníka řízení, jakou argumentaci v odvolání uplatní.“ K tomu srov. i rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2015, č.j. 3 As 142/2014-34, podle něhož „[n]ový správní řád, ve srovnání se starým, zvýšil odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být prvostupňové rozhodnutí přezkoumáno.“ Správní orgán tak nemůže účastníka řízení v tomto ohledu omezovat, resp. vyzývat jej k tomu, aby svou argumentaci zaměřil jiným směrem.
[253] Soud dospěl ve shodě s žalovaným k závěru, že odvolání směřovalo pouze proti obsahu závazného stanoviska orgánu územního plánování ze dne 1. 2. 2021, jelikož neobsahovalo žádnou námitku nezákonnosti či věcné nesprávnosti jiného závazného stanoviska předloženého stavebníkem v řízení na I. stupni. Žalobci a) a b) v předposledním odstavci na str. 4 svého odvolání uvedli, že „s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti žádají, aby v rámci odvolacího řízení byla nadřízenými orgány přezkoumána všechna závazná stanoviska použitá ve změnovém řízení jako podklad rozhodnutí (viz strana 3 napadeného rozhodnutí, odrážky 3 až 8), a to postupem podle § 149 správního řádu, zejména pak výše citované závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 1. 2. 2021.“ Závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 1. 2. 2021 žalobci dříve zpochybnili na str. 3 odvolání, kde uvedli, že „vzhledem k neexistenci soutisku nové a původní stavby stavebníka nemohl odbor územního rozvoje Magistrátu hlavního města Prahy řádně a kvalifikovaně, ve všech souvislostech (zejména z hlediska souladu s platným územním plánem), tento nový stavební záměr stavebníka posoudit, a proto jeho závazné stanovisko ze dne 1. 2. 2021 nemůže obstát, resp. nemůže být podkladem pro rozhodnutí v dané věci.“
[254] Za těchto okolností žalovaný nebyl dle soudu povinen postupovat podle ustanovení § 149 odst. 7 správního řádu ve vztahu ke všem závazným stanoviskům, neboť žalobci (ostatně stejně jako v podané žalobě) zpochybnili toliko závěry orgánů územního plánování, nikoliv závěry jiných dotčených orgánů, vyslovené v jejich závazných stanoviscích. Žalobci sice v podané žalobě uváděli, že „z obsahu odvolání je seznatelné, že tyto námitky věcně směřovaly rovněž proti závaznému stanovisku Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 14. 12. 2020, jakož i proti závaznému stanovisku Úřadu městské části Praha 16, odd. životního prostředí ze dne 11. 2. 2021 a odd. dopravy ze dne 12. 2. 2021, a to zejména námitek na narušení pohody bydlení a kvality prostředí.“ Je sice pravdou, že námitku narušení pohody a kvality prostředí odvolání žalobců obsahovalo, nicméně již výše soud uvedl, že posouzení, zda stavba nepřípustně snižuje pohodu bydlení, není otázkou obsahu závazných stanovisek, nýbrž je věcí autonomního posouzení stavebním úřadem po zhodnocení všech relevantních okolností. Žalovaný tedy nepochybil, pokud takto obecně napadená nepředložil k přezkumu podle ustanovení § 149 odst. 7 správního řádu.
[255] Rovněž pak žalovaný nepochybil, pokud žalobce nevyzval k doplnění odvolání (k upřesnění jimi požadovaného přezkumu), neboť povinnost postupovat podle ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu, tj. odvolatele vyzvat k odstranění vady odvolání, má odvolací správní orgán pouze ve vztahu k tzv. blanketním odvoláním, které neobsahují žádné odvolací důvody a které tak neumožňují odvolacímu správnímu orgánu věcný přezkum odvoláním napadeného rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 3. 2019, č.j. 6 As 248/2018-34 či ze dne 6. 6. 2019, č.j. 7 As 68/2019-33). O takové odvolání se však v případě odvolání žalobců a) a b) ze dne 19. 4. 2022 nejednalo, neboť toto obsahovalo hned několik odvolacích důvodů.
[256] K námitce žalobce c), že žalovaný se s jeho námitkami proti tomuto závaznému stanovisku nevypořádal, neboť dospěl k závěru, že žalobce nemohl požadovat přezkum závazného stanoviska pouhým vyjádřením účastníka řízení, soud uvádí, že tato námitka úzce souvisí s námitkami uvedenými v desátém žalobním bodě. Zde tedy soud jen ve stručnosti uvádí, že k vydání závazného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj došlo dne 19. 6. 2023; podání žalobce, v němž žádal o přezkum závazného stanoviska orgánu územního plánování ze dne 1. 2. 2021, je ze dne 22. 5. 2023. Čistě z časového hlediska tedy žalovaný mohl ministerstvu toto podání žalobce postoupit. Dle soudu se však nejedná o vadu řízení, neboť odvolací důvody žalobců a) a b), které žalobce svým podáním ze dne 22. 5. 2023 pouze rozvíjel, Ministerstvo pro místní rozvoj vypořádáno v dostatečném rozsahu.
[257] K požadavku na přezkum závazného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 6. 2023 ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 věta s.ř.s. soud uvádí, že ve shodě s žalovaným shledal toto závazné stanovisko úplným, určitým a srozumitelným. V kontextu toho, že ministerstvo se v závazném stanovisku zcela konkrétně zabývalo jednak funkčním využitím, jednak hmotovým a výškovým řešením navrženého záměru, jakož i naplněním koeficientů KPP a KZ, odstupovými vzdálenostmi a podlažností v řešené lokalitě, tak nelze dospět k tomu, že by toto vyslovilo obecný závěr, že v budoucnu mají být schváleny veškeré další změny UR.
[258] Námitky uvedené v sedmém žalobním bodu soud neshledal důvodnými.
[259] V osmém žalobním bodu žalobci a) a b) označili za nezákonný postup žalovaného, který námitky žalobců stran narušení kvality prostředí a pohody bydlení vypořádal odkazem na přezkumné závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 6. 2023, č.j. MMR-33722/2023-31, když sám tento ústřední správní orgán konstatoval, že ve vztahu k těmto námitkám nemá jakoukoliv zákonnou příslušnost k jejich vypořádání a konstatoval, že k tomu je příslušný toliko stavební úřad, který svou úvahu může založit teprve na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu (např. orgánu ochrany životního prostředí nebo orgánu ochrany veřejného zdraví). Námitky žalobců tak nebyly věcně a náležitě vypořádány.
[260] Žalobce c) namítal, že záměr vybočuje v dané konkrétní lokalitě ze standardů, neboť jako jediný dům má být umístěn do zadní části zahrady. Ačkoliv i Ministerstvo pro místní rozvoj předpokládalo, že otázku pohody bydlení, kvality prostředí a negativního vlivu na stavby sousedů bude posuzovat sám stavební úřad, tak ten tak dle žalobce vůbec neučinil. Žalobce dále k této námitce odkázal na právní větu rozsudku NSS ze dne 2. 2. 2006, č.j. 2 As 44/2005-116, s tím, že zhodnocení vlivu na pohodové bydlení není pouze otázkou závazného stanoviska dotčeného orgánu, nýbrž je věcí autonomního posouzení stavebním úřadem či žalovaným po zhodnocení všech relevantních okolností. Na tento rozsudek pak navazuje rozsudek NSS ze dne 1. 11. 2012, č.j. 8 As 27/2012-113, dle kterého mimo jiné musí správní orgán při posuzování, zda mohlo dojít k narušení pohody bydlení, přihlížet i konkrétním zvláštnostem lokality. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2000, sp.zn. 22 Cdo 1629/99 ohledně tzv. sousedských imisí.
[261] K tomuto žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že se nastíněným otázkám podrobně věnoval v odůvodnění celého napadeného rozhodnutí, kde námitky narušení kvality prostředí a pohody bydlení vypořádal.
[262] Soud posoudil tento žalobní bod následovně:
[263] K námitkám ohledně pohody bydlení soud odkazuje na již dříve vyslovené závěry v tomto rozsudku. Žalovaný sice ze závazného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 6. 2023, kde toto konstatovalo, že k námitkám stran narušení kvality prostředí a pohody bydlení nemá zákonnou příslušnost, obsáhle citoval, a to na str. 14 až 17 žalobou napadeného rozhodnutí, nicméně tato skutečnost neznamená, že by pouze toto stanovisko použil na vypořádání relevantních námitek žalobců. Napadené rozhodnutí v tomto směru obsahuje vlastní úvahy a posouzení žalovaného – srov. zejména str. 8, 9, 10, 11, 18 a 19 tohoto rozhodnutí.
[264] Doplnit pak ještě lze odkaz na bod [16] zrušovacího rozsudku NSS, kde tento uvedl, že „z napadeného rozhodnutí jsou jednoznačně seznatelné závěry žalovaného týkající se námitek pohody bydlení. Tvrzení žalobce [pozn. soudu: žalobce a)], že se žalovaný ve vypořádání jeho odvolacích námitek odkázal na stanovisko, ve kterém se ovšem Ministerstvo pro místní rozvoj k posouzení pohody bydlení nevyjadřuje, rovněž není pravdivé.“
[265] Na tomto místě soud uvádí, že výše uvedený závěr NSS vyslovil pouze ke kasační námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku zdejšího soudu a napadeného rozhodnutí, a také k námitce, že žalovaný vypořádal námitku narušení pohody bydlení pouze odkazem na přezkumné závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 19. 6. 2023. Za situace, kdy došlo po vrácení věci z NSS k vyjasnění skutkového stavu na základě provedených důkazů (srov. bod [25] zrušovacího rozsudku NSS) tak bude nezbytné, aby se tímto nově zjištěným skutkovým stavem, který má dle soudu vliv právě na posouzení narušení pohody bydlení ze strany žalovaného, žalovaný v napadeném rozhodnutí znovu zabýval.
[266] Osmý žalobní bod tak soud rovněž neshledal důvodným, neboť jeho podstatou nebylo nesprávné zhodnocení narušení pohody bydlení ze strany žalovaného jako takové, ale to, že žalovaný dle žalobců související odvolací námitku vypořádal pouhým odkazem na závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj.
[267] V devátém žalobním bodu pak žalobci a) a b) namítali, že oba správní orgány nesprávně vymezily okruh účastníků řízení podle ustanovení § 94k stavebního zákona, neboť za účastníky nevzali vlastníky sousedních nemovitostí, a to pozemku parc.č. XM, jehož součástí je stavba č.p. XL – rodinný dům, a pozemku parc.č. XN, jehož součástí je stavba č.p. XO – rodinný dům, vše v k.ú. V. Ch., ačkoliv navrhovaná stavba bude mít zcela nepochybně vliv i na tyto nemovitosti, a to z důvodu pohledových imisí. Vlastníci předmětných nemovitostí tak byli opomenuti jako účastníci daného řízení, v důsledku čehož dle žalobců společné rozhodnutí nemohlo doposud nabýt právní moci.
[268] K tomuto žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobcům nepřísluší hájit práva třetích osob (srov. ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona). S odkazem na ustanovení § 118 odst. 3 stavebního zákona uvedl, že žádost o změnu stavby před dokončením se projednává s účastníky stavebního řízení v rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká jejich práv.
[269] Soud dospěl k následujícím závěrům:
[270] Podle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s.: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li soudní řád správní nebo zvláštní zákon jinak.“ (pozn. podtržení doplnil zdejší soud)
[271] Výkladem tohoto ustanovení se Nejvyšší správní soud zabýval například ve svém rozsudku ze dne 29. 8. 2008, č.j. 5 As 10/2008-103, č. 2256/2011 Sb. NSS: „Krajský soud přitom svůj závěr o nepřípustnosti zmíněných žalobních námitek opřel o úvahu, podle níž musí být z každé námitky uplatněné v žalobě zřejmé, jakým způsobem byl žalobce ve vztahu k dané námitce žalobou napadeným rozhodnutím nebo řízením, které mu předcházelo, zkrácen na svých právech (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Tomuto právním názoru lze v obecné rovině přisvědčit a potvrzuje ho i dosavadní judikatura správních soudů. Již Vrchní soud v Praze ve vztahu k předchozí právní úpravě správního soudnictví, která byla v tomto ohledu založena na obdobných principech, v rozsudku ze dne 17. 5. 1999, č.j. 6 A 95/94-87, judikoval, že žalobce se může ve správním soudnictví domoci ochrany jen proti porušení těch vlastních práv, na nichž byl vydaným rozhodnutím sám zkrácen, žalobce tedy před správním soudem není oprávněn např. k tomu, aby si žalobou osvojil námitky třetích osob, uplatněné v řízení správním a týkající se porušení práv těchto osob, tím spíše tam, kde taková třetí osoba sama žalobu nepodala. Obdobně Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 25. 10. 2006, č.j. 15 Ca 144/2005-83, uvádí, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vydaného ve sloučeném územním a stavebním řízení může žalobce namítat pouze porušení svých práv, a nikoliv také práv jiného subjektu nebo veřejného zájmu, pokud nejde o subjekt, kterému ve správním řízení zvláštní zákon přiznává oprávnění prosazovat a obhajovat zájmy společnosti. Proto žalobce v řízení o žalobě nemůže namítat ani porušení práv jiných osob zúčastněných na řízení, a to i kdyby měly stejný zájem na vyhovění žalobě. Konečně i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2004, č.j. 7 A 139/2001-67, publikovaném pod č. 379/2004 Sb. NSS, konstatoval, že žalobce může účinně namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech, přičemž zkrácením na právech je pak nutno rozumět nejen zkrácení na právech hmotných, ale i na právech procesních.“ Obdobně např. v rozsudku ze dne 4. 4. 2013, č.j. 1 Afs 12/2013-30, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a navazující řízení o kasační stížnosti nejsou koncipovány jako actio popularis. Žalobce, resp. stěžovatel je oprávněn se dovolávat pouze nezákonnosti, která nastala v jeho právní sféře. Není oprávněn osobovat si námitky vyplývající z práv třetích osob.“
[272] Soud dospěl k závěru, že žalobci se v tomto žalobním bodu nedomáhají ochrany svých (veřejných subjektivních) práv, ale vyslovují se k údajnému zásahu do práv třetích osob – vlastníků pozemku parc.č. XM, jehož součástí je stavba č.p. XL – rodinný dům, a pozemku parc.č. XN, jehož součástí je stavba č.p. XO – rodinný dům, vše v k.ú. V. Ch.. Tato žalobní námitka je tak dle názoru soudu nepřípustná.
[273] Ani devátý žalobní bod tak soud neshledal důvodným.
[274] V desátém žalobním bodu žalobci a) a b) vyslovili nesouhlas s žalovaným v tom, že námitky právního nástupce žalobců, tj. žalobce c) [vlastníka pozemku parc.č. XA, jehož součástí je stavba č.p. XJ – rodinný dům, v k.ú. V. Ch.], nejsou odvolacími námitkami, ale pouhým vyjádřením účastníka řízení, uplatněným až v průběhu odvolacího řízení po uplynutí zákonné 15denní lhůty k podání odvolání. Žalobci tyto námitky označili za odvolací, neboť jmenovaný pouze rozvinul a upřesnil námitky svých právních předchůdců (žalobců). Zdůraznili, že právní nástupce žalobců plně vstoupil do práv žalobců, jakožto účastníků řízením, kteří podali proti společnému povolené včasné odvolání. Jmenovaný tak měl v odvolacím řízení plné a kvalifikované postavení odvolatele, a proto byl žalovaný k jeho námitkám ze dne 23. 5. 2023 přistoupit jako k námitkám odvolacím a tyto beze zbytku vypořádat. Žalovaný pak rovněž toto doplnění odvolání nepostoupil k přezkumu nadřízenému správnímu orgánu, ačkoliv doplnění odvolání směrovalo rovněž proti podkladovému závaznému stanovisku orgánu územního plánování.
[275] Žalobce c) namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami, které uplatnil v doplnění odvolání, neboť na doplnění odvolání nahlížel pouze jako na vyjádření účastníka řízení. Žalobce namítal, že 15denní lhůta k podání odvolání počala plynout doručením společného povolení manželům M., tj. dne 12. 1. 2022 a v době, kdy žalobce nebyl vlastníkem dotčené nemovitosti. Tím se stal až dne 18. 5. 2022. Dle žalobce tak neměl žalovaný dodatečné doplnění odvolání posuzovat jako pouhé vyjádření účastníka řízení, ale jako doplnění odvolání, které má vliv na rozsah přezkumné činnosti, a které doplňovalo již podané odvolání manželů M. Konstatoval, že judikatura opakovaně dovodila, že rozvádět odvolací důvody je možné až do vydání rozhodnutí o odvolání a odvolací orgán se jimi musí zabývat. Takové rozvádění již uplatněných odvolacích námitek nelze považovat za opožděné. S odkazem na ustanovení § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, doplnil, že nemohl uplatnit námitky a navrhovat nové důkazy a skutečnosti ve lhůtě pro podání odvolání, neboť v té době nebyl účastníkem řízení.
[276] K tomuto žalobnímu bodu žalovaný odkázal na str. 18 a 19 napadeného rozhodnutí, kde své úvahy zdůvodnil a k tomuto doplnění odvolání se vyjádřil.
[277] Žalobce c) v replice uvedl, že žalovaný vypořádal jeho námitky povrchně, čímž se dopustil nesprávného úředního postupu.
[278] V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že k žalobci c) přistupuje jako k odvolateli, v rozsahu námitek původních odvolatelů, tj. žalobců a) a b). Uvedl, že vzhledem k tomu, že bylo odvolacímu správnímu orgánu doručeno doplnění odvolání žalobce c) více jak rok od okamžiku, kdy mu svědčilo postavení účastníka řízení, resp. odvolatele, žalovaný posoudil toto doplnění pouze jako vyjádření odvolatele. Vycházel při tom i z komentované literatury, kde je uvedeno, že pokud by účastník řízení odvolání doplnil po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro odvolání, nehledí se na takové podání jako na odvolání, ale jako na vyjádření účastníka podle ustanovení § 36 odst. 1 správního řádu. K tomu doplnil, že i vyjádřeními podanými po uplynutí lhůty je však správní orgán povinen se zabývat a zohlednit v rozhodnutí odvolacího správního orgánu, nicméně tato dodatečná vyjádření však již nemohou mít vliv na rozsah přezkumné činnosti odvolacího orgánu, který je vymezen v ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu. Následně se žalovaný na str. 18 a 19 vypořádal s „doplněním“ žalobce c) tak, že posoudil námitku, že odstup, že odstup záměr od hranice jeho pozemku je jen 3,27 m, a že k tomuto řešení není důvod; námitku, že původní návrh byl koncipován tak, že domy byly umístěny co nejblíže k ulici, aby byl zachován komfort bydlení; námitku ohledně obav ze zastínění svého domu a vzniku plísní; požadavek na to, aby stavebník opatřil okna mléčným sklem proti nahlížení; námitku, že bez soutisku původního a nového záměru nelze posoudit vliv stavby na okolí; námitku k výkresu C3; námitku, že původní zástavba umožňovala průhledy; námitku neodůvodnitelného navýšení hmoty stavby; a požadavek na přezkum všech podkladových stanovisek k řízení z důvodu, že neodpovídají předloženým podkladům.
[279] Soud posoudil tento poslední žalobní bod následovně:
[280] Ve vztahu k žalobcům a) a b) soud dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustně uplatněnou žalobní námitku, neboť tito se nedomáhají ochrany svých (veřejných subjektivních) práv, ale namítají zásah do práv třetích osob – druhého odvolatele, tj. žalobce c). Soud v této souvislosti odkazuje na vypořádání devátého žalobního bodu.
[281] Soud se tedy zabýval důvodností uplatnění této námitky toliko ve vztahu k žalobci c), jehož práv se přímo dotýká to, jakým způsobem naložil žalovaný s jeho doplněním odvolání ze dne 23. 5. 2023.
[282] V daném případě došlo k poměrně specifické situaci, kdy účastníky řízení na I. stupni byly pouze žalobci a) a b) jakožto vlastníci pozemku parc.č. XA, XC, XB a XF, vše v k.ú. V. Ch.. Tito pak dne 26. 1. 2022 podali proti prvostupňovému rozhodnutí blanketní odvolání, které dne 19. 4. 2022 doplnili o odvolací důvody. Dne 19. 9. 2022 pak žalobci a) a b) odvolacímu správnímu orgánu sdělili, že došlo k prodeji pozemků parc.č. XA a XC a novým vlastníkem se stal na základě kupní smlouvy ze dne 6. 5. 2022 s právními účinky zápisu k okamžiku 18. 5. 2022 žalobce c). V tomto okamžiku se tak žalobce c) stal dalším odvolatelem, přičemž dne 22. 5. 2023 tento podal u žalovaného podání označené jako „Doplnění odvolání účastníka řízení…“ Žalovaný pak toto podání posoudil pouze jako vyjádření odvolatele (účastníka řízení), nikoliv jako doplnění odvolání.
[283] S přihlédnutím k judikatuře správních soudů vztahující se k doplnění, resp. rozvíjení žalobních bodů (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 1. 2021, č.j. 9 Azs 218/2020-55, či ze dne 26. 7. 2023, č.j. 3 Ads 158/2021-50), soud připouští, že odvolání ve správním řízení může být doplňováno až do vydání rozhodnutí o odvolání. Je však nutné vždy zohlednit, zda je daným podáním původní odvolání, co se týče odvolacích důvodů, pouze rozváděno, či zda se jedná o nově uplatněné odvolací důvody. Ve vztahu k nově uplatněným odvolacím důvodům lze dospět k závěru, ke kterému dospěl žalovaný v napadeném rozhodnutí, tj. že tyto je možné v rozhodnutí odvolacího orgánu zohlednit jako vyjádření účastníka řízení, ale již tyto nemohou mít vliv na rozsah přezkumné činnosti odvolacího orgánu, který je vymezen v ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu.
[284] Soud dospěl k závěru, že podáním ze dne 22. 5. 2023 žalobce c) pouze rozvíjel odvolací důvody, které uplatnili již dříve žalobci a) a b), o čemž svědčí bod II. tohoto podání, kde žalobce konstatoval, že „se zcela ztotožňuje s důvody odvolání podané manželi M..“ Následně uplatněné odvolací námitky jsou pak totožné či obdobné jako uplatnili žalobci a) a b). Z toho důvodu lze konstatovat dílčí pochybení žalovaného v tom, že podání žalobce ze dne 22. 5. 2023 posoudil jen jako vyjádření odvolatele (účastníka řízení). Nicméně tato vada nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, protože žalovaný se rozvinutím odvolacích důvodů provedených žalobcem c) zabýval na str. 18 až 20 napadeného rozhodnutí, jak bylo rekapitulováno výše.
[285] Soud tak ani tento žalobní bod neshledal důvodným.
[286] Závěrem soud pro přehled věci považuje za vhodné zrekapitulovat, že částečně důvodnými shledal čtvrtý a šestý žalobní bod, plně důvodným pak pátý žalobní bod. V návaznosti na zrušovací rozsudek NSS a na základě provedených důkazů tak dospěl k závěru, že skutkový stav, z něhož vycházel žalovaný při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, nebyl řádně zjištěn. Na žalovaném tedy bude, aby ve svém novém rozhodnutí zohlednil charakter místností v 1.PP domu žalobců, který má významný vliv na posouzení otázky narušení pohody bydlení, a to zejména co se týče zastínění (oslunění) a výhledů z nemovitosti žalobců.
[287] Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a proto jej podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc žalovanému v souladu s ustanovením § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný právním názorem soudu vázán (ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s.).
[288] Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci, kteří měli ve věci úspěch, mají právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložili, proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl.
[289] Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným představuje náhrada nákladů řízení v dané věci zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč, za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč a za 4 návrhy na přiznání odkladného účinku po 1.000 Kč (2 návrhy v původním řízení před zdejším soudem, 1 návrh v řízení o kasační stížnosti a 1 návrh v novém řízení před zdejším soudem), a dále odměnu zástupkyně žalobce a) JUDr. Lenky Příkazské, advokátky.
[290] Mimosmluvní odměna činí 19.840 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, opětovný návrh na přiznání odkladného účinku ze dne 22. 11. 2023, účast na jednání soudu dne 18. 1. 2024) po 4.960 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 a), d) a g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), ve znění do 31. 12. 2024. Mimosmluvní odměna dále činí 12.400 Kč za 4 úkony právní služby (účast na jednání soudu dne 14. 3. 2024, podání kasační stížnosti, návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 7. 8. 2024, vyjádření žalobce ze dne 9. 10. 2024) po 3.100 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024. Mimosmluvní odměna dále činí 9.240 Kč za 2 úkony právní služby (účast na jednání soudu dne 9. 1. 2025 přesahující dvě hodiny) po 4.620 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025.
[291] Za výše uvedené úkony žalobci dále přísluší náhrada hotových výdajů jeho právní zástupkyně ve výši 2.400 Kč za 8 úkonů právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, a ve výši 900 Kč za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025.
[292] Dále žalobci přísluší náhrada za promeškaný čas strávený cestou do místa konání ústního jednání před soudem ve výši 400 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, v souvislosti s účastí jeho právní zástupkyně na ústním jednání před soudem ve dnech 18. 1. 2024 a 14. 3. 2024 v rozsahu 2 půlhodin na každé toto ústní jednání (tj. celkem 4x půlhodina po 100 Kč), počítáno z místa sídla právní zástupkyně žalobce a); a dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou do místa konání ústního jednání před soudem ve výši 300 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, v souvislosti s účastí jeho právní zástupkyně na ústním jednání před soudem ve dne 9. 1. 2025 v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč, počítáno z místa sídla právní zástupkyně žalobce a).
[293] Protože zástupkyně žalobce a) je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tato povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.), ve výši 21 %, tj. o částku 9.550,80 Kč.
[294] Žalobci a) dále přísluší náhrada nákladů řízení za předložené důkazy, které přispěly k jeho úspěchu ve věci a ze kterých soud při posouzení věci vycházel. Jedná se o notářský zápis ze dne 3. 10. 2024, sp.zn. NZ 495/2024, N528/2024 v ceně dle předložené faktury 7.804,50 Kč, a o znalecký posudek ze dne 20. 12. 2024, č. 098020/2024 v ceně dle předložené faktury 78.650 Kč.
[295] Soud žalobci a) nepřiznal náhradu řízení za následující úkony právní služby: porada s klientem dne 2. 10. 2023, neboť nebylo nijak doloženo, čeho se porada týkala; doplnění kasační stížnosti ze dne 12. 6. 2024, neboť advokát by jako právní profesionál měl být schopen již při prvním podání soudu formulovat vše podstatné; vyjádření žalobce ze dne 1. 7. 2024 k návrhu žalobce c), neboť toto jednak soud po žalobci nevyžadoval a jednak toto podání neobsahuje žádnou novou podstatnou argumentaci (a to na rozdíl od vyjádření žalobce ze dne 9. 10. 2024, které obsahovalo jako důkaz notářský zápis ze dne 3. 10. 2024 a za které soud žalobci náhradu nákladů řízení přiznal); vyjádření žalobce ze dne 26. 8. 2024 k návrhu žalobce c) na přiznání odkladného účinku, neboť jej nevyžadoval a zároveň toto neobsahovalo žádnou argumentaci k věci samé. Za tyto úkony tak soud žalobci nepřiznal ani režijní paušály dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu.
[296] Soud dále žalobci a) nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplacení soudního poplatku za žalobkyni b) ve výši 3.000 Kč za žalobu a ve výši 1.000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť povinnost zaplatit soudní poplatek je spjata výlučně s žalobcem (nikoli s jeho zástupcem), a proto soud náhradu těchto zaplacených soudních poplatků přiznal právě žalobkyni b).
[297] Soud rovněž nepřiznal jím nárokované cestovné spočívající v cestách vlastním automobilem na 3 ústní jednání před soudem z Přerova do Prahy a zpět. Je tomu tak proto, že tyto cesty vykonal Mgr. M. V., advokátní koncipient, byť ze stejné advokátní kanceláře jako je JUDr. Lenka Příkazská, nicméně z pobočky v Přerově. Za situace, že druhý z manželů [žalobkyně b)] byla zastoupena advokátkou ze stejné advokátní kanceláře a že na pražské pobočce této advokátní kanceláře působí několik dalších advokátů i advokátních koncipientů, soud neshledal tyto náklady jako účelně vynaložené, neboť substituční plnou moc bylo možné v daném případě udělit tak, aby tyto náklady (cestovné) v řízení nevznikly. Proto také ostatně i ponížil právní zástupkyní žalobce a) požadovanou náhradu za promeškaný čas strávený cestou do místa konání ústního jednání před soudem dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu na částky odpovídající promeškanému času na cestě ze sídla advokátky v Praze, nikoli z pobočky v Přerově.
[298] Žalobci a) pak soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za znalecký posudek ze dne 16. 4. 2024, č.j. 034204/2024, neboť ten soud k důkazu pro věc samou neprováděl, jelikož se jednalo o důkazní prostředek doložený v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, přičemž námitku týkající se znehodnocení nemovitosti žalobce v podané žalobě neuplatnil.
[299] Celková výše nákladů řízení žalobce a) tedy činí 153.485 Kč (po zaokrouhlení).
[300] Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným představuje náhrada nákladů řízení v dané věci zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1.000 Kč a dále odměnu zástupkyně žalobkyně b) Mgr. Martiny Švestkové, advokátky.
[301] Mimosmluvní odměna činí 6.200 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, účast na jednání soudu dne 14. 3. 2024) po 3.100 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024. Mimosmluvní odměna dále činí 9.240 Kč za 2 úkony právní služby (účast na jednání soudu dne 9. 1. 2025 přesahující dvě hodiny) po 4.620 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025.
[302] Za výše uvedené úkony žalobkyni dále přísluší náhrada hotových výdajů její právní zástupkyně ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, a ve výši 900 Kč za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025.
[303] Dále žalobkyni přísluší náhrada za promeškaný čas strávený cestou do místa konání ústního jednání před soudem ve výši 200 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, v souvislosti s účastí její právní zástupkyně na ústním jednání před soudem ve dne 14. 3. 2024 v rozsahu 2 půlhodin po 100 Kč; a dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou do místa konání ústního jednání před soudem ve výši 300 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, v souvislosti s účastí její právní zástupkyně na ústním jednání před soudem ve dne 9. 1. 2025 v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč.
[304] Protože zástupkyně žalobkyně b) je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tato povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.), ve výši 21 %, tj. o částku 3.683,40 Kč.
[305] Soud žalobkyni b) nepřiznal náhradu řízení za následující úkony právní služby: vyjádření žalobkyně ke zdejšímu soudu ze dne 12. 3. 2024, vyjádření žalobkyně k NSS ze dne 26. 8. 2024 a vyjádření žalobkyně ke zdejšímu soudu ze dne 10. 10. 2024, neboť tato podání jednak soud po žalobkyni nevyžadoval a jednak tato podání neobsahují žádnou podstatnou argumentaci nebo návrhy důkazů, ze kterých by soud při posouzení věci ve prospěch žalobkyně vycházel. Za tyto úkony tak soud žalobkyni nepřiznal ani režijní paušály dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024.
[306] Celková výše nákladů řízení žalobkyně b) tedy činí 25.123 Kč (po zaokrouhlení).
[307] Ve vztahu mezi žalobcem c) a žalovaným představuje náhrada nákladů řízení v dané věci zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč, za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč a za 4 návrhy na přiznání odkladného účinku po 1.000 Kč (2 návrhy v původním řízení před zdejším soudem, 1 návrh v řízení o kasační stížnosti a 1 návrh v novém řízení před zdejším soudem), a dále odměnu zástupce žalobce c) JUDr. Christiana Choděry, advokáta.
[308] Mimosmluvní odměna činí 24.800 Kč za 8 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 12. 12. 2023, účast na jednání soudu dne 14. 3. 2024, podání kasační stížnosti, podání druhého doplnění kasační stížností, podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 8. 8. 2024, vyjádření žalobce ze dne 19. 12.) po 3.100 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024. Mimosmluvní odměna dále činí 9.240 Kč za 2 úkony právní služby (účast na jednání soudu dne 9. 1. 2025 přesahující dvě hodiny) po 4.620 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025.
[309] Za výše uvedené úkony žalobci dále přísluší náhrada hotových výdajů jeho právního zástupce ve výši 2.400 Kč za 8 úkonů právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, a ve výši 900 Kč za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025.
[310] Protože zástupce žalobce c) není plátcem daně z přidané hodnoty, nezvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.), ve výši 21 %.
[311] Žalobci c) dále přísluší náhrada nákladů řízení za předložené důkazy, které přispěly k jeho úspěchu ve věci a ze kterých soud při posouzení věci vycházel. Jedná se o notářský zápis ze dne 3. 10. 2024, sp.zn. NZ 496/2024, N529/2024 v ceně dle předložené faktury 7.804,50 Kč, o „Posouzení ovlivnění denního osvětlení stávajícího RD“ v ceně dle předložené faktury 9.600 Kč, a o znalecký posudek ze dne 13. 3. 2024, č. 1203/2023 v ceně dle předložené faktury 39.970 Kč + DPH 21 %, tj. 48.363,70 Kč.
[312] Soud žalobci a) nepřiznal náhradu řízení za následující úkony právní služby: porady s klientem ze dne 7. 12. 2023, 15. 2. 2024, 4. 4. 2024, 2. 7. 2024, 11. 12. 2024 a 7. 1. 2025, neboť sice byly tyto porady doloženy, nicméně z předložených dokladů nijak nevyplývá, čeho konkrétně se porada týkala a proč byla pro danou věc nutná a účelná, přičemž soud má zároveň za to, že porady s advokátem jsou běžně kryty smlouvou o poskytování advokátních služeb; doplnění návrhu na odkladný účinek ze dne 20. 10. 2023, neboť jej soud pro rozhodování o předmětném návrhu nevyžadoval; vyjádření ze dne 20. 2., neboť jej soud po žalobci nevyžadoval a zároveň toto podání neobsahuje novou podstatnou argumentaci; první doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 5. 2024, neboť advokát by jako právní profesionál měl být schopen již při prvním podání soudu formulovat vše podstatné (a to na rozdíl od druhého doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 7. 2024, které obsahovalo novou právní argumentaci, se kterou NSS ve zrušovacím rozsudku uložil zdejšímu soudu se vypořádat, a za které tedy zdejší soud žalobci náhradu nákladů řízení přiznal); návrh na vydání předběžného opatření k NSS ze dne 24. 6. 2024, neboť o něm NSS vůbec nerozhodoval; za účast na jednání před soudem konaném dne 14. 3. 2024 v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, neboť toto jednání trvalo kratší dobu. Za tyto úkony tak soud žalobci nepřiznal ani režijní paušály dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu.
[313] Žalobci c) pak soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za znalecký posudek ze dne 7. 12. 2023, č. 075578/2023, ani za jeho dodatek ze dne 11. 4. 2024, č. 032564/2024, neboť tyto soud k důkazu pro věc samou neprováděl, jelikož se jednalo o důkazní prostředky doložené v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, přičemž námitku týkající se znehodnocení nemovitosti žalobce v podané žalobě neuplatnil; dále za odborné vyjádření k pohodě bydlení, neboť soud k důkazu provedl toliko znalecký posudek č. 1203/2023 (od stejného zpracovatele), který na toto odborné vyjádření navazoval (při stanovení ceny za tento znalecký posudek soud vycházel z žalobcem předložené faktury č. 714/2024) a rovněž za odborné vyjádření doc. Ing. arch. I. K., neboť jej sice soud provedl k důkazu, nicméně toto vyjádření nepřispělo k úspěchu žalobce c) ve věci.
[314] Na rozdíl od žalobců a) a b) soud žalobci c) nepřiznal náhradu nákladů řízení za promeškaný čas strávený cestou do místa konání ústního jednání před soudem podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, neboť tuto žalobce c) výslovně ve vyčíslení náhrady nákladů řízení nepožadoval.
[315] Celková výše nákladů řízení žalobce c) tedy činí 115.108 Kč (po zaokrouhlení).
[316] Výrok o nákladech řízení pod bodem V. rozsudku je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť osoba zúčastněná na řízení by měla právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, k tomu ale v dané věci nedošlo.