{"html": "

194. V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska OÚ Dukovany dle ZOPK pro stavbu „Odvedení srážkových vod z plochy NJZ EDU do Skryjské nádrže“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska OÚ Dukovany č. j. OUDUK-45/2021/03-ŽP ze dne 16. 2. 2021, ve znění závazného stanoviska č. j. OUDUK-165/2023/01-ŽP ze dne 14. 4. 2023 (v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedl pouze č. j. OUDUK-45/2021/03-ŽP ze dne 16. 2. 2021), neboť se domníval, že obsah ZS nelze považovat za přezkoumatelný a požadavky uložené k vydání povolení o kácení mimolesních dřevin a k uložení náhradní výsadby za způsobenou ekologickou újmu nejsou věcně i procesně správně a v souladu se zákonem. Žalobce Děti Země žádal, aby v rámci přezkumu došlo k jeho zrušení, příp. k jeho změně dle níže uvedených návrhů, čímž má být zaručeno, že nové povolení i s přiměřenou náhradní výsadbou bude vydáno skutečně dle požadavků § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK a na základě všech podkladů o doložení materiální pravdy ve smyslu § 3 ve vztahu k § 2 odst. 4 správního řádu (které v napadeném závazném stanovisku chybějí) a uložené požadavky budou skutečně odpovídat závažnosti tohoto zásahu a budou jednoznačně kontrolovatelné.

195. Žalobce Děti Země navrhoval změnit podmínku č. 1 napadeného ZS (která zní: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze v případě realizace výše uvedené stavby.“) tak, aby zněla následovně: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze po získání pravomocného stavebního povolení a v případě realizace výše uvedené stavby.“ Žalobce Děti Země dále navrhoval změnit podmínku č. 2 napadeného ZS (která zní: „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuálním harmonogramu výstavby.“) tak, aby zněla následovně (a to ve 2 alternativách): i) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku.“ nebo ii) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku. Ve výjimečném a řádně zdůvodněném případě je možné kácet ve vegetačním období, což musí předem odsouhlasit ObÚ ekologický dozor, který bude kácení osobně přítomen a bude jeho průběh písemně a fotograficky dokumentovat, přičemž bude doloženo, že na daných dřevinách nehnízdí žádní ptáci.“ Žalobce Děti Země současně uvedl, že napadené ZS dle jeho názoru neobsahuje řádné odůvodnění, proč byly požadavky v předloženém znění uloženy, takže byl uložen mj. absurdní požadavek, že lze kácet reálně kdykoliv bez toho, proč je tento požadavek takto uložen, když Věstník MŽP doporučuje kácet jen v mimovegetačním období. Žalobce Děti Země poté navrhl doplnit do ZS následující podmínku: „4) V případě vážného poškození nově vysazené dřeviny či po jejím úhynu je nutné obratem vysadit stejný druh dřeviny a pečovat o ni.“ Žalobce Děti Země konečně navrhl zrušit napadené ZS z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

196. Ministr i v tomto případě dodržel svou zákonnou povinnost a předložil rozkladem napadené závazné stanovisko OÚ Dukovany podle § 149 odst. 7 správního řádu jeho nadřízenému odbornému správnímu orgánu KÚ Vysočina spolu s vyjádřením OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení.

197. Přezkumný orgán KÚ Vysočina shledal dané závazné stanovisko zákonným a správným, jak uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 19. 8. 2024, č. j. KUJI/75588/2024 OŽPZ/1455/2024, ve znění doplnění ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI/94147/2024 OŽPZ/1966/2024.

198. KÚ Vysočina, obdobně jako u předchozích rozkladových námitek napadající závazná stanoviska, shledal, že OÚ Dukovany zjistil správně skutkový stav, kolize dřevin se stavbou je doložena v projektové dokumentací, individuální popis dotčených dřevin a zapojeného porostu je doložen v úplné žádosti, přičemž s ohledem na celkový stav zeleně po obvodu Skryjské nádrže jde o poměrně malý zásah.

199. KÚ Vysočina se vyjádřil i k problematice náhradní výsadby, která má být nově umístěna podél polních cest, kdy původní pozemky v prostoru bývalé skládky nebylo možné osadit v souladu s požadavky odpadového hospodářství. Parametry náhradní výsadby, její kvantitu, druhové složení i následnou péči považoval tento úřad za popsané a stanovené v nejdelším možném rozsahu, tedy dostatečně a v mezích vázaného uvážení, a to jak z pohledu samotné stavby, tak v kontextu celkové náhradní výsadby za kácení v souvislosti s ostatními stavbami záměru, jakkoli jí považoval za nižší, než by bylo zcela optimální.

200. KÚ Vysočina potvrdil soulad přezkoumávaného ZS s § 8 odst. 1 a § 9 ZOPK, kdy stejně jako u jiných přezkoumávaných závazných stanovisek shledal závažný důvod pro povolení kácení v převažujícím veřejném zájmu na realizaci záměru NJZ EDU. Podmínky stanovené napadeným závazným stanoviskem jsou dle Kraje Vysočina dostatečné k ochraně dřevin i pro případ nerealizace stavby.

201. Podmínku kácení v době vegetačního klidu KÚ Vysočina nepovažoval za problematickou z hlediska ochrany dřevin, nýbrž z hlediska jiných zájmů chráněných ZOPK, zejména ptáků a živočichů, které však leží mimo obsah povolení ke kácení.

202. Ministr hodnotil závěry OÚ Dukovany a KÚ Vysočina jako logické a konzistentní. Přihlédl k tomu, že již OÚ Dukovany v napadeném závazném stanovisku vyšel i ze svého vyjádření k námitkám účastníků. Ministr v napadeném rozhodnutí popsal postup vedoucí k vydání daného závazného stanoviska a podklady, které si OÚ Dukovany opatřil, včetně místního šetření, zachycení posouzení v mapových listech a podmínky, které toto přezkoumávané závazné stanovisko žadateli uložilo.

203. Podmínku č. 1 napadeného ZS hodnotil ministr jako dostatečně, jednoznačně a vymahatelným způsobem formulovanou tak, aby ke kácení nedošlo zbytečně a bylo provedeno jen při realizaci stavby a za splnění veřejnoprávních podmínek. Ministr dále poukázal na to, že formulace dané podmínky odpovídá vzorovému závaznému stanovisku dle přílohy č. 2 metodické instrukce MŽP z ledna 2020, platné v době vydání ZS, ale i přílohy č. 3 následné metodiky MŽP z dubna 2022.

204. K podmínce č. 2 napadeného ZS ministr konstatoval, že odpovídá požadavkům dle ZOPK a § 5 prováděcí vyhlášky č. 189/2013 Sb., přičemž na toto ustanovení odkazuje i metodická instrukce příslušného odboru MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK, zveřejněná ve Věstníku MŽP, na níž ostatně poukazoval ve svých námitkách i žalobce Děti země.

205. Ministr odmítl jako nepravdivé tvrzení žalobce Děti Země, že by se OÚ Dukovany jakkoli odchyloval od požadavků výše označené prováděcí vyhlášky. Zároveň konstatoval, že ze správního spisu ani ze samotných námitek tohoto žalobce nevyplývají žádné skutečnosti, které by z pohledu ochrany dřevin vyvolávaly potřebu dobu kácení omezovat nad rámec citovaných právních předpisů. Tomu ostatně koresponduje i závěr KÚ Vysočina v přezkumném závazném stanovisku.

206. Ministr konstatoval, že žalobcem Děti Země požadované upřesnění podmínky č. 2, vedené snahou striktněji omezit dobu kácení, směřuje nikoli k ochraně dřevin, ale k ochraně živočichů, konkrétně ptáků, které se ovšem dané závazné stanovisko netýká a doposud nebyly takové závazné požadavky a podmínky příslušnými orgány ochrany přírody vzneseny. Což ale nevylučuje, aby se tak stalo v pozdějších fázích povolovacího procesu.

207. Ministr poukázal na obsah vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení, zejména na vyjádření k námitce č. 2.4 a 2.5 žalobce Děti Země na straně 5 a 6 tohoto vyjádření. Odmítl požadavek žalobce Děti Země, aby u podmínky č. 2 byla podmíněna možnost kácení v rámci vegetačního období přítomností a odsouhlasením ekologického dozoru. K tomu stejně jako v předchozích vyjádřeních, resp. vypořádání předchozích rozkladových bodů téhož žalobce, poukázal na kontrolní mechanismy a dohled nad průběhem kácení, vyjádřený již podmínkou č. 2.32 výroku II. prvostupňového rozhodnutí, která byla převzata ze závazného stanoviska EIA, a citoval z ní.

208. Ministr se vyjádřil i k otázce náhradní výsadby, jejího postupu a způsobu jeho stanovení, kdy zejména poukázal na obsah vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení, závazného stanoviska OÚ Dukovany, přezkumného závazného stanoviska a prvostupňového rozhodnutí, v němž bylo uvedené podrobně popsáno na straně 244. Ministr k tomu konstatoval, že jednotlivá závazná stanoviska OÚ Dukovany ke kácení dřevin byla z praktických důvodů vydávána ve vzájemné souvislosti a obsahově na sebe navazují a striktně nerozlišující mezi dílčími stavbami. Samotný rozsah náhradní výsadby byl navržen i s přihlédnutím k charakteru pozemků a potřebám jejich vlastníků. Povinnost náhradní výsadby byla dále rozvinuta v navazujícím závazném stanovisku OÚ Dukovany ze dne 14. 4. 2023 z důvodu změny okolností týkající se jejího umístnění s ohledem na lokalitu bývalé skládky, kde došlo ke změně provozního řádu. Náhradní výsadba v tomto navazujícím závazném stanovisku respektuje, doplňuje a navazuje na původní úpravu a společně tvoří celek umožňující kompenzací újmy vzniklé kácením pro realizaci záměru NJZ EDU. Ačkoli tedy náhradní výsadba nebyla ukládána pro každou stavbu zvlášť, její celkový rozsah v souhrnu odpovídá celkovému rozsahu povolovaného kácení za všechny stavby spadající do působnosti OÚ Dukovany.

209. Tak jako výše poukázal ministr na vyčíslení ekologické újmy na částku 8 091 056 Kč a hodnotu náhradní výsadby ve výši 8 095 100 Kč. Celkovou kompenzaci za ekologickou újmu způsobenou kácením v lokalitě Dukovany v souvislosti se stavbou „Přívodní řady surové vody z VD Mohelno a nový vodojem pro NJZ EDU“ proto ministr považoval za zcela dostatečnou a adekvátní, jak potvrdil i KÚ Vysočina v rámci přezkumu daného závazného stanoviska. Ministr i v tomto rozsahu konstatoval, že žalobce Děti Země tento výpočet zpochybňuje, ale pouze na základě obecných, ničím nepodložených tvrzeních a odhadech, které nijak nedokládá, ani se nevypořádává s konkrétní argumentací ve vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení a vlastním závazným stanoviskem. Taková obecná a nekonkrétní tvrzení však dle ministra nemohou obstát.

210. Stejně tak ministr odmítl požadavek žalobce Děti Země doplnit k náhradní výsadbě další podmínku zakotvující povinnost následné péče o vysázené dřeviny. Pro případ vážného poškození či úhynu vysázených dřevin ministr opětovně poukázal na cíl následné péče, jímž je předcházet poškození či úhynu vysazených dřevin. A pokud by k tomu i přes řádnou péči došlo, nelze tuto skutečnost klást k tíži žadatele, který by své povinnosti plnil. Doplnění této podmínky ministr odmítl i proto, že opakovanou náhradní výsadbu není možné předem kvalifikovaně ocenit pro její nepředvídatelnost.

211. Ministr shledal i tyto rozkladové námitky žalobce Děti Země nedůvodnými.

212. V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska OÚ Dukovany dle ZOPK pro stavbu „Odvedení srážkových vod z ploch zařízení staveniště NJZ EDU do Heřmanického potoka“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska OÚ Dukovany č. j. OUDUK-219/2023/02-ŽP ze dne 12. 6. 2023, neboť se domníval, že obsah ZS nelze považovat za přezkoumatelný a požadavky uložené k vydání povolení o kácení mimolesních dřevin a k uložení náhradní výsadby za způsobenou ekologickou újmu nejsou věcně i procesně správně a v souladu se zákonem. Žalobce Děti Země žádal, aby v rámci přezkumu došlo k jeho zrušení, příp. k jeho změně dle níže uvedených návrhů, čímž mělo být zaručeno, že nové povolení i s přiměřenou náhradní výsadbou bude vydáno skutečně dle požadavků § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK a na základě všech podkladů o doložení materiální pravdy ve smyslu § 3 ve vztahu k § 2 odst. 4 správního řádu (které v napadeném závazném stanovisku chybějí) a uložené požadavky budou skutečně odpovídat závažnosti tohoto zásahu a budou jednoznačně kontrolovatelné.

213. Žalobce Děti Země navrhl změnit podmínku č. 1 napadeného ZS (která zní: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze v případě realizace výše uvedené stavby.“) tak, aby zněla následovně: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze po získání pravomocného stavebního povolení a v případě realizace výše uvedené stavby.“ Žalobce Děti Země dále navrhl změnit podmínku č. 2 napadeného ZS (která zní: „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuálním harmonogramu výstavby.“) tak, aby zněla následovně (a to ve 2 alternativách): i) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku.“ nebo ii) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku. Ve výjimečném a řádně zdůvodněném případě je možné kácet ve vegetačním období, což musí předem odsouhlasit ObÚ ekologický dozor, který bude kácení osobně přítomen a bude jeho průběh písemně a fotograficky dokumentovat, přičemž bude doloženo, že na daných dřevinách nehnízdí žádní ptáci.“ Žalobce Děti Země současně uvedl, že napadené ZS dle jeho názoru neobsahuje řádné odůvodnění, proč byly požadavky v předloženém znění uloženy, takže byl uložen mj. absurdní požadavek, že lze kácet reálně kdykoliv bez toho, proč je tento požadavek takto uložen, když Věstník MŽP doporučuje kácet jen v mimovegetačním období. Žalobce Děti Země poté navrhl doplnit do ZS následující podmínku: „4) V případě vážného poškození nově vysazené dřeviny či po jejím úhynu je nutné obratem vysadit stejný druh dřeviny a pečovat o ni.“ Žalobce Děti Země konečně navrhl zrušit napadené ZS z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

214. Také v tomto případě ministr postupoval v souladu se svou zákonnou povinností dle § 149 odst. 7 správního řádu a předložil napadené závazné stanovisko OÚ Dukovany k přezkumu nadřízenému odbornému správnímu orgánu KÚ Vysočina, který je posoudil a jako zákonné a správné potvrdil rozhodnutím ze dne 19. 8. 2024 č. j. KUJI/75582/2024 OŽPZ/1449/2024.

215. Rovněž u tohoto závazného stanoviska OÚ Dukovany KÚ Vysočina posoudil skutkový stav zjištěný obecním úřadem a vyhodnotil jej jako úplný s tím, že kolize dřevin se stavbou je řešena v projektové dokumentaci a individuální popis dřevin je součástí úplné žádosti. Konstatoval, že vzhledem k celkovému stavu zeleně v okolí Heřmanického potoka jde o zcela zanedbatelný zásah. KÚ Vysočina se vyjádřil také k problematice náhradní výsadby umístěné na dosud neosázené polní cestě v k. ú. Rouchovany, vyhodnotil její parametry, dostatečnou kvantitu s tím, že druhové složení odpovídá poměrům jižního Třebíčska, následná péče je stručně popsána a stanovena v nejdelším možném rozsahu, pročež považoval náhradní výsadbu za dostatečnou.

216. KÚ Vysočina tak potvrdil napadené ZS OÚ Dukovany jako odpovídající § 8 odst. 1 a § 9 ZOPK, kdy závažný důvod pro povolení kácení dřevin je dán převažujícím veřejným zájmem na stavbě nad obecnou ochranou těchto dřevin. KÚ Vysočina se vyjádřil i k podmínkám napadeného ZS, které shledal dostatečnými k ochraně dřevin i pro případ nerealizace stavby.

217. Ministr posoudil tyto závěry KÚ Vysočina jako logické a konzistentní, a to i s ohledem na obsah závazného stanoviska OÚ Dukovany, který blíže popsal a rozvedl své úvahy a důvody pro vydání svého stanoviska a pro uložení jednotlivých podmínek, jak vyplývá ze strany 4 tohoto závazného stanoviska. Dle ministra OÚ Dukovany zohlednil i námitky žalobce Děti země v průběhu prvostupňového řízení k problematice kácení dřevin, které se do značné míry opakují i v rozkladu. Žalobce Děti Země ale na podrobné odůvodnění závazného stanoviska OÚ Dukovany, včetně jím provedeného vypořádání žalobcových námitek zcela přehlíží. Ministr dále poukázal na stranu 2 napadeného závazného stanoviska, kde je popsán postup OÚ Dukovany, podklady, ze kterých vycházel, uvedeno grafické zpracování a hodnocení (mapové listy).

218. Ministr se vyjádřil i k podmínkám, které OÚ Dukovany ve svém závazném stanovisku vymezil. Dle ministra je podmínka č. 1 formulována dostatečně, jednoznačně a vymahatelně, a je z ní zřejmý smysl a účel ochrany dřevin. Naproti tomu úpravy, které navrhuje žalobce Děti Země, nepřináší nic, co by již nevyplývalo z uložené podmínky, která kácení podmiňuje realizací stavby a k níž bude možné přistoupit až při splnění všech veřejnoprávních podmínek. Ministr dále konstatoval, že kácení bude kompenzováno náhradní výsadbou, která má být provedena do dvou let po provedení kácení. Poukázal rovněž na to, že formulace této podmínky doslovně odpovídá formulaci ve vzorovém závazném stanovisku dle přílohy č. 2 metodické instrukce MŽP z ledna 2020, platné v době vydání stanoviska, a i příloze č. 3 následné metodiky MŽP z dubna 2022.

219. Také podmínku č. 2 napadeného ZS shledal ministr za odpovídající požadavkům ZOPK a § 5 prováděcí vyhlášky č. 189/2013 Sb. Odmítl, že by se OÚ Dukovany jakkoli odchyloval od požadavků této prováděcí vyhlášky, jak nesprávně žalobce Děti Země tvrdil. Konstatoval, že ze správního spisu ani z námitek tohoto žalobce nevyplývají skutečnosti, které by vyvolaly potřebu dobu kácení více omezit - nad rámec stanovený právními předpisy. S tím ostatně korespondují i závěry KÚ Vysočina. Ministr zdůraznil důvody, které OÚ Dukovany uvedl na straně 4 svého závazného stanoviska a jejich cíl. Jím bylo, aby kácení dřevin proběhlo vzhledem k harmonogramu výstavby v takovém období, které bude z hlediska ochrany dřevin co nejvhodnější a umožní jeho co nejšetrnější provedení, vše ve vazbě na plnění termínů vyplývajících z dalších správních řízení za dodržení podmínek platné legislativy.

220. Ministr odmítl v souvislosti s podmínkou č. 2 upravit dobu kácení, jak požadoval žalobce Děti Země, který hodlal podmínit možnost kácení v rámci vegetačního období přítomností a odsouhlasením ekologického dozoru. Ministr k tomu poukázal na kontrolní mechanismy a dohled, zajištěný již podmínkou č. 2.32 výroku č. II. prvostupňového rozhodnutí, která byla převzata ze závazného stanoviska EIA, a citoval z ní.

221. Ministr hodnotil odůvodnění závazného stanoviska OÚ Dukovany a podkladové materiály, z nichž vyšlo i ve vztahu k náhradní výsadbě a kompenzaci za ekologickou újmu způsobenou kácením dřevin v rámci této stavby. Poukázal na to, že kompenzace ekologické újmy byla zohledněna pro celou lokalitu Rouchovany s ohledem na všechny stavby zahrnuté do prvostupňového rozhodnutí dle metodiky AOPK ve výši 4 018 148 Kč s hodnotou náhradní výsadby ve výši 4 062 600 Kč, tedy dostatečně a adekvátně, jak potvrdil i KÚ Vysočina.

222. Ministr dále odmítl polemiku žalobce Děti Země k problematice rozsahu náhradní výsadby a tvrzené nepřezkoumatelnosti postupu OÚ Dukovany s tím, že se jedná o obecná tvrzení založená na vlastních, avšak ničím nepodložených odhadech, jejichž relevanci ničím nedokládá, a zcela přitom ignoruje podrobné odůvodnění ekologické újmy a rozsah náhradní výsadby popsané v samotném napadeném závazném stanovisku a v něm odkazovaných podkladech (zejména v mapových listech, tabulkového vyhodnocení funkčního a estetického významu kácených dřevin a z nich vycházejících výpočtů hodnoty ekologické újmy a náhradní výsadby). Stanovení rozsahu náhradní výsadby tak učinil OÚ Dukovany na základě odborné úvahy v souladu s požadavky dostupných metodických dokumentů k dané problematice, a své úvahy podrobným a přezkoumatelným způsobem popsal v napadeném závazném stanovisku.

223. Ministr dále konstatoval, že povinnost náhradní výsadby byla OÚ Dukovany doplněna i podmínkou zakotvující povinnost následné péče v maximální možné délce pěti let. Pokud žalobce Děti Země požadoval tuto podmínku doplnit o povinnost opětovné výsadby v případě vážného poškození či úhynu vysázených rostlin, není to předpokládáno ani právními předpisy ani metodikou. I na tomto místě vyhodnotil ministr takový postup jako logický, mimo jiné i s ohledem na skutečnost, že cílem následné péče je riziko poškození či úhynu vysazených dřevin minimalizovat. A pokud by k němu přes řádnou péči došlo, nelze to klást k tíži žadatele, jak ostatně upozornil i Kraj Vysočina v přezkumném závazném stanovisku.

224. Ministr tak shledal i tyto rozkladové námitky žalobce Děti Země nedůvodnými.

225. V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska OÚ Dukovany dle ZOPK pro stavbu „Odvod srážkových vod z NJZ EDU Lipňanským potokem vč. jejich retence“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska OÚ Dukovany č. j. OUDUK-48/2021/06-ŽP ze dne 16. 2. 2021 (dále též „ZS o odvodu srážkových vod“). Uvedl, že jeho obsah nelze považovat za přezkoumatelný, a požadavky uložené k vydání povolení o kácení mimolesních dřevin bez uložení náhradní výsadby za způsobenou ekologickou újmu nebyly věcně a procesně správně a v souladu se zákonem. Žalobce Děti Země žádal, aby v rámci přezkumu došlo k jeho zrušení, příp. k jeho změně s tím, že tím mělo být zaručeno, že nové povolení i s přiměřenou náhradní výsadbou bude vydáno skutečně podle požadavků § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK, a na základě podkladů o doložení materiální pravdy ve smyslu 3, § 2 odst. 4 správního řádu, které v napadeném ZS o odvodu srážkových vod absentují.

226. Žalobce Děti Země navrhoval změnit podmínku č. 1, která zní: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze v případě realizace výše uvedené stavby.“ tak, aby zněla „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze po získání pravomocného stavebního povolení a v případě realizace výše uvedené stavby.“ Podle žalobce Děti Země by bylo vhodné uložený požadavek upřesnit, aby byl jednoznačný a vymahatelný, přičemž na základě principu předběžné opatrnosti bylo žádoucí termín kácení spojit s pravomocným stavebním povolením, neboť řadu stavebních objektů bylo možné realizovat i bez pravomocného stavebního povolení, pouze s pravomocným územním rozhodnutím.

227. Dále žalobce Děti Země navrhoval změnit podmínku č. 2, která zní: „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuálním harmonogramu výstavby.“ tak, aby zněla alternativně (i) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku.“ nebo (ii) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku. Ve výjimečném a řádně zdůvodněném případě je možné kácet ve vegetačním období, což musí předem odsouhlasit ObÚ ekologický dozor, který bude kácení osobně přítomen a bude jeho průběh písemně a fotograficky dokumentovat, přičemž bude doloženo, že na daných dřevinách nehnízdí žádní ptáci.“ Uložený požadavek je nutno upřesnit, neboť za stávající situace by bylo možno kácet de facto kdykoli i bez jeho uložení, tj. záviselo by pouze na libovůli žadatele, kdy by zahájil kácení, aniž by byl zřejmý nějaký konkrétní důvod. Délka mimovegetačního období byla 5 měsíců, takže stěží tvrdit, že by očekávání na toto období nějak významně zpozdilo zahájení výstavby záměru; bylo možné očekávat, že realizace záměru se může o 20 – 40 % prodloužit. Případné oddálení zahájení výstavby záměru o několik měsíců je marginální (alternativa I.); pokud by nadřízený orgán dospěl k závěru, že se kácet může kdykoli během roku, bylo vhodné původní text požadavku doplnit o kontrolní mechanismy (alternativa ii.), které by bylo možné doložit a ověřit si je. ZS o odvodu srážkových vod dle žalobce Děti Země rovněž neobsahovalo řádné odůvodnění, proč byly uložené požadavky v předloženém znění uloženy, tj. byl uložen absurdní požadavek, že lze kácet reálně kdykoli, když však Věstník MŽP doporučoval kácet jen v mimovegetačním období. Bylo povinností odůvodnit odchýlení se od tohoto doporučení. Žalobce Děti Země konečně navrhoval zrušení ZS o odvodu srážkových vod pro nepřezkoumatelnost. Žalobci Děti Země nebylo z textu zjevné, na základě jakých podkladů bylo vydáno, na základě kterých podkladů byly kácené dřeviny hodnoceny, chybělo konkrétní doložení naplnění § 8 odst. 1 ZOPK (absentoval důkaz o jeho naplnění). Nebylo vysvětleno, proč nebyla uložena náhradní výsadba podle § 9 odst. 1 ZOPK. Podle odborného odhadu žalobce Děti Země měl OÚ Dukovany uložit nově vysadit asi 196 ks stromů.

228. K rozkladovým námitkám žalobce Děti Země ministr uvedl, že ZS o odvodu srážkových vod bylo v souladu s § 149 odst. 7 správního řádu předloženo KÚ Vysočina jako orgánu nadřízenému OÚ Dukovany, přičemž ZS o odvodu srážkových vod KÚ Vysočina potvrdil potvrzením závazného stanoviska č.j. KUJI/79742/2024 OŽPZ/1586/2024 ze dne 30. 8. 2024 (dále též „potvrzující stanovisko ze dne 30. 8. 2024“).

229. Bylo shledáno, že skutkový stav byl OÚ Dukovany posouzen správně. Kolize dřevin se stavbou byla doložena v projektové dokumentaci, individuální popis dotčených dřevit dosahujících obvodu kmene nad 80 cm ve výšce 130 cm nad zemí (celkem 21 ks) a zapojeného porostu (o rozloze 3 842 m2) je součástí úplné žádostí. K náhradní výsadbě KÚ Vysočina uvedl, že není účelné ji ukládat mimo dotčenou lokalitu, a odkázal na své rozhodnutí o výjimce dle § 56 ZOPK č.j. KUJI 65622/2020 ze dne 13. 7. 2020 (dále též „rozhodnutí o výjimce“). Podle podmínky č. VIII rozhodnutí o výjimce je žadatel povinen cca 2 – 3 roky před realizací záměru předložit aktuální biologický průzkum a projektovou dokumentaci ke konečné variantě záměru, na základě níž bude posouzena případná změna či doplnění podmínek z pohledu ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. KÚ Vysočina potvrdil, že ZS o odvodu srážkových vod odpovídá požadavkům § 8 odst. 1 a § 9 ZOPK. Závažný důvod pro povolení kácení dřevin je dán převažujícím veřejným zájmem na stavbě nad obecnou ochranou konkrétně posuzovaných dřevin. Podmínky byly dostatečné k ochraně dřevin i pro případ nerealizace stavby. Je zřejmé, že pokud bude záměr realizován, tak na základě právně účinných individuálních právních aktů. Podmínka kácení dřevin v době vegetačního klidu není problematická z hlediska ochrany dřevin, nýbrž zejména z pohledu ochrany druhů ptáků a živočichů, které však leží mimo obsah povolení ke kácení dřevin.

230. Ministr závěry KÚ Vysočina hodnotil jako logické a konzistentní. Námitky žalobce Děti Země uplatněné v rozkladu se do značné míry opakovaly s námitkami uplatněnými v prvostupňovém řízení. Žalobce Děti Země však vyjádření OÚ Dukovany zcela v rozkladu přehlížel. OÚ Dukovany uvedl, že posoudil a ověřil formální správnost a úplnost žádosti, ověřil, zda je součástí kácených dřevin památný strom nebo zda jsou kácené dřeviny součástí významných krajinných prvků, náhradní výsadby či stromořadí, provedl místní šetření s cílem ověření polohy, parametrů a stavu dřevin určených ke kácení a důvodů jejich kácení uvedených v žádosti, vyhodnotil funkční a estetický význam dřevin určených ke kácení, zaznamenal jej do jednotlivých mapových litů a poměřil jej se závažností důvodů pro kácení dřevin (důvody výstavby záměru). OÚ Dukovany též vycházel z dendrologických posouzení. Námitka žalobce Děti Země o nepřezkoumatelnosti postupu OÚ Dukovany byla shledána nedůvodnou.

231. Stran změny znění podmínek č. 1 a 2 ministr odkázal na vyjádření KÚ Vysočina v potvrzujícím stanovisku ze dne 30. 8. 2024, a uvedl, že podmínka č. 1 je formulována dostatečným, jednoznačným a vymahatelným způsobem tak, že zajištuje, aby ke kácení nedošlo zbytečně a bylo provedeno jen v případě realizace stavby, což je skutečnost klíčová. Úpravy navrhované žalobcem Děti Země nepřináší nic, co by již z uložené podmínky nevyplývalo. K realizaci stavby bude možné přistoupit až po splnění všech veřejnoprávních podmínek, včetně získání povolení stavby. Kácení bude kompenzováno náhradní výsadbou, která má být provedena do dvou let po provedení kácení. Podmínka č. 2 odpovídá požadavkům vyplývajícím ze ZOPK a § 5 provádění vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. OÚ Dukovany se tedy od této vyhlášky neodchyluje. Žalobce Děti Země fakticky považoval striktnější omezení doby kácení za účelem ochrany živočichů; jejich ochrana je však zajištěna rozhodnutím o výjimce a její podmínkou č. III, která stanoví, že „Kácení dřevin (stromů i keřů) bude uskutečněno v nezbytném rozsahu a mimo vegetační období…“ Požadavek žalobce Děti Země je tak bezpředmětný. Ze stejných důvodů je bezpředmětný požadavek žalobce Děti Země na podmíněnost možnosti kácení v rámci vegetačního období přítomností a odsouhlasením ekologického dozoru. Kontrolní mechanismy a dohled nad průběhem kácení je nadto dostatečně zajištěn již na základě podmínky č. 2.32 výroku I. prvostupňového rozhodnutí.

232. Ministr požadavky žalobce Děti Země považoval za nadbytečné a nedůvodné. Stran náhradní výsadby uvedl, že postup a způsob jejího stanovení je podrobně popsán ve vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení č.j. OUDUK-166/2023 ze dne 14. 4. 2023 i samotném prvostupňovém rozhodnutí. Jednotlivá závazná stanoviska ke kácení dřevin v působnosti OÚ Dukovany byla z praktických důvodů vydávána ve vzájemné souvislosti a obsahově na sebe navazují, a to zejména právě co se týká rozsahu a umístění náhradní výsadby, k níž bylo přistupováno jako k celku, aniž by bylo striktně rozlišováno mezi dílčími stavbami. Ačkoliv tedy náhradní výsadba nebyla ukládána pro každou stavbu zvlášť, její celkový rozsah v souhrnu odpovídá celkovému rozsahu povolovaného kácení za všechny stavby spadající do působnosti OÚ Dukovany. To bylo potvrzeno tím, že pro lokalitu Dukovany byla ekologická újma způsobená kácením dřevin v rámci všech staveb zahrnutých do prvostupňového rozhodnutí souhrnně vyčíslena dle Metodiky AOPK ČR Oceňování dřevin rostoucích mimo les na částku 8 091 056 Kč a hodnota uložené náhradní výsadby na částku 8 095 100 Kč. Ekologická újma je tak kompenzována v rámci náhradní výstavby uložené ve vztahu k jiným stavbám. Žalobce Děti Země nijak navíc nezpochybňoval výpočet ekologické újmy a s tím spojeného rozsahu náhradní výsadby, pouze předložil jím ničím nepodložený výpočet, aniž by byla doložena jeho relevance a odbornost. Obecná a nekonkrétní tvrzení nemohla relevantně zpochybnit odborně a důkazně podloženou úvahu, která byla OÚ Dukovany provedena v souladu s požadavky dostupných metodických dokumentů k dané problematice. I KÚ Vysočina v potvrzujícím stanovisku ze dne 30. 8. 2024 s odkazem na rozhodnutí o výjimce uvedl, že bude účelné stanovit případnou náhradní výsadbu přímo v dotčené lokalitě až na základě aktualizovaných dat dle podmínky č. VIII. Nelze shledávat pochybení v tom, že OÚ Dukovany na základě aktuálně dostupných dat stanovil náhradní výsadbu mimo dotčenou lokalitu. Dotčené orgány navíc budou moci v budoucnu na základě aktualizovaných dat určit náhradní výsadbu i přímo v dotčené lokalitě.

233. V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska EIA Ministerstva životního prostředí, odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí č. j. MZP/2019/710/7762 ze dne 30. 8. 2019 (dále jen „závazné stanovisko EIA“) a ověřujícího závazného stanoviska EIA Ministerstva životního prostředí, odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence ze dne 1. 9. 2021, č. j. MZP/2021/710/2951 /v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedeno č. j. MZP/2021/710/2941/ (dále též „ověřující stanovisko EIA“) ve znění usnesení ze dne 16. 9. 2021, č. j. MZP/2021/710/4699 /v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedeno č.j. MZP/2021/710/4700/ (dále též „opravné usnesení“), a navrhoval změnit či upravit formulaci podmínek č. 12, 15, 17, 21, 25, 30, 35 a 44 závazného stanoviska EIA.

234. Podmínku č. 12 ve znění „V dalších fázích projektové přípravy záměru (po upřesnění finálních přepravních tras od zdroje hlavních komodit ke staveništi NJZ a vyvolaných přepravních intenzit v etapě výstavby) projednat s vlastníky dotčených komunikací způsob/princip případné kompenzace za využití dotčené silniční sítě, a to při zohlednění charakteru dopravy vyvolané záměrem, stavu silniční sítě, servisních povinností vlastníků dopravní infrastruktury a daňových povinností dopravců komodit; dohodnutý způsob/princip kompenzace bez průtahů realizovat.“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Do vydání pravomocného stavebního povolení (po upřesnění finálních přepravních tras od zdroje hlavních komodit ke staveništi NJZ a vyvolaných přepravních intenzit v etapě výstavby) projednat s vlastníky dotčených komunikací způsob/princip případné kompenzace za využití dotčené silniční sítě, a to při zohlednění charakteru dopravy vyvolané záměrem, stavu silniční sítě, servisních povinností vlastníků dopravní infrastruktury a daňových povinností dopravců komodit; dohodnutý způsob/princip kompenzace bez průtahů realizovat.“ Nemělo být totiž jasné, kdy přesně má dojít k jednání s vlastníky dotčených komunikací, požadavek byl tak nekonkrétní a obtížně vymahatelný; mělo proto být stanoveno nějaké „časové okno“, aby byl požadavek konkrétní, vymahatelný a kontrolovatelný.

235. Podmínku č. 15 ve znění „V rámci další projektové přípravy NJZ vypracovat projekt monitorování radiační situace.“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Součástí dokumentace pro stavební povolení NJZ bude projekt monitorování radiační situace.“, neboť dle něj nebylo zřejmé, kdy přesně má dojít k vypracování projektu monitoringu a požadavek tak byl nekonkrétní a obtížně vymahatelný. Mělo být jasně stanoveno nějaké „časové okno“.

236. Podmínku č. 17 ve znění „V rámci dalších fází projektové přípravy záměru průběžně sledovat vývoj klimatických podmínek a v případě prokazatelných změn na ně reagovat v přípravě záměru zejména z hlediska zabezpečení nároků NJZ na vodu.“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Od vydání pravomocného územního rozhodnutí pro záměr začít průběžně sledovat vývoj klimatických podmínek a v případě prokazatelných změn na ně reagovat v přípravě záměru zejména z hlediska zabezpečení nároků NJZ na vodu.“ Žalobce Děti Země měl za to, že není zřejmé, od kdy začít sledovat vývoj klimatické situace v dotčeném území, požadavek proto byl nekonkrétní a obtížně vymahatelný. Mělo být jasně stanoveno nějaké „časové okno“, aby bylo zřejmé, od kdy se má sledovat vývoj klimatu.

237. Podmínku č. 21 ve znění „V dalších projektových stupních klást zvýšený důraz na optimalizaci vodního hospodářství tak, aby nedošlo ke zhoršení kvality vody v Jihlavě pod výustním objektem odpadních vod, neboť je nezbytné zamezit zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru.“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Od vydání pravomocného územního rozhodnutí pro záměr zvýšit důraz na optimalizaci vodního hospodářství tak, aby nedošlo ke zhoršení kvality vody v Jihlavě pod výustním objektem odpadních vod, neboť je nezbytné zamezit zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru.“. Podle žalobce Děti Země nebylo zřejmé, od kdy zvýšit důraz na optimalizaci vodního hospodářství v dotčeném území, což činilo požadavek nekonkrétní a obtížně vymahatelný. Mělo být stanoveno nějaké „časové okno“, aby bylo zřejmé, od kdy je nutné důraz na optimalizaci vodního hospodářství zvýšit.

238. Podmínku č. 25 ve znění: „Po výběru dodavatele stavby zpracovat podrobnou akustickou studii hodnotící hlukový vliv zvoleného řešení na nejbližší, resp. potenciálně nejvíce dotčený chráněný venkovní prostor či chráněný venkovní prostor staveb okolních obcí. Studii předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví a stanovit případná opatření vedoucí ke snížení hlukové zátěže.“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Součástí dokumentace pro stavební povolení záměru bude podrobná akustická studie hodnotící hlukový vliv zvoleného řešení na nejbližší resp. potenciálně nejvíce dotčený chráněný venkovní prostor či chráněný venkovní prostor staveb okolních obcí. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví vydá ke studii své vyjádření, jehož součástí budou případná opatření vedoucí ke snížení hlukové zátěže.“. Žalobci Děti Země nebylo zřejmé, proč vyhotovení akustické studie mělo záviset na výběru zhotovitele záměru. Nebylo zřejmé, kdy se s akustickou studií bude moci seznámit veřejnost a vyjádřit se, pokud nebude vypracována před zahájením nějakého navazujícího řízení; prioritou by měla být účast veřejnosti v povolovacím procesu, než jméno zhotovitele záměru, který si může vytvořit svou studii. Spolek žádat, aby podmínka byla změněna tak, aby bylo zjevné, kdy má být akustická studie vypracována, aniž by bylo nutné okamžik vztahovat ke zhotoviteli záměru, jehož výběr může být věcně, právně i časově rizikový.

239. Podmínku č. 30 ve znění: „Pro stavbu vypracovat zásady organizace výstavby, které z hlediska minimalizace vlivů na hlukovou zátěž v etapě výstavby a vlivů na povrchové a podzemní vody budou obsahovat následující požadavky:…“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Součástí dokumentace pro stavební povolení záměru budou zásady organizace výstavby, které z hlediska minimalizace vlivů na hlukovou zátěž v etapě výstavby a vlivů na povrchové a podzemní vody budou obsahovat následující požadavky:...“ Podle žalobce Děti Země nebylo zřejmé, kdy konkrétně mají být vypracovány zásady organizace výstavby záměru, aby se s nimi mohla veřejnost seznámit a vyjádřit se k nim v ještě v rámci navazujících řízení; současně měl být požadavek lépe vymahatelný, proto měl být „časově upřesněn“.

240. Podmínku č. 35 ve znění: „Zajistit, že před zahájením výstavby záměru budou během posledních 2 vegetačních období provedeny floristické a faunistické průzkumy dotčeného území za účelem identifikace a lokalizace nejcennějších společenstev a výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů; na základě výsledků těchto průzkumů požádat před zahájením výstavby příslušný orgán ochrany přírody o udělení výjimky z ochranných podmínek dotčených zvláště chráněných druhů; na základě výsledků těchto průzkumů budou před zahájením výstavby upřesněna vhodná zmírňující a kompenzační opatření.“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Před zahájením výstavby záměru během posledních 2 vegetačních období budou provedeny floristické a faunistické průzkumy dotčeného území za účelem identifikace a lokalizace nejcennějších společenstev a výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů; na základě výsledků těchto průzkumů a vypracovaného biologického hodnocení požádat před zahájením výstavby příslušný orgán ochrany přírody o povolení výjimky z ochranných podmínek dotčených zvláště chráněných dotčených druhů organismů; na základě výsledků těchto průzkumů a biologického hodnocení budou před zahájením výstavby záměru upřesněna a uložena vhodná zmírňující a kompenzační opatření.“ Podle žalobce Děti Země bylo žádoucí podmínku upravit do lepší srozumitelnosti a jednoznačnosti, časový požadavek měl být jasný a konkrétní.

241. Podmínku č. 44 ve znění „Současně se zahájením zkušebního provozu a následně i se zahájením běžného provozu NJZ provést měření hluku z provozu; součástí měření bude i hodnocení výskytu tónové složky hluku; v případě zjištění konfliktu s hygienickými limity hluku provést dodatečná protihluková opatření pro dodržení limitů.“ navrhoval žalobce Děti Země změnit tak, aby zněla: „Do šesti měsíců od zahájení zkušebního provozu a také do šesti měsíců od zahájení běžného provozu NJZ provést měření intenzit hluku z provozu; součástí měření bude i hodnocení výskytu tónové složky hluku; v případě zjištění konfliktu s hygienickými limity hluku provést dodatečná protihluková opatření pro dodržení limitů. Měření intenzit hluku provádět nejméně 1x za rok po dobu 3 let od zahájení zkušebního a běžného provozu. Protihluková opatření budou realizována obratem.“. Dle žalobce Děti Země byla změna žádoucí pro lepší srozumitelnost a jednoznačnost. Bylo též žádoucí, aby měření byla provedena opakovaně po určité období, např. alespoň během 3 let.

242. Ministr v napadeném rozhodnutí uvedl, že závazné stanovisko EIA bylo společně s ověřujícím stanoviskem EIA podle § 149 odst. 7 správního řádu předloženo k přezkumu orgánu nadřízenému Ministerstvu životního prostředí, jímž je ministr životního prostředí (dále též „ministr ŽP“), a který tato potvrdil potvrzením závazných stanovisek ze dne 9. 10. 2024, č. j. MZP/2024/290/1520 (dále též „potvrzující stanovisko“) jehož zjevné nesprávnosti byly opraveny v rozhodnutí ze dne 22. 10. 2024, č. j. MZP/2024/290/1580 (dále též „opravné rozhodnutí“). Ministr ŽP konstatoval, že návrhy na dílčí úpravy a doplnění stanovených opatření nebyly řádně odůvodněny ve vztahu k provedenému hodnocení vlivů na životní prostředí, a jejich potřeba nebyla podložena žádnými relevantními odbornými podklady. V návrhu nebyly uvedeny žádné konkrétní zákonné vady; jednalo se navíc o návrh na údajné vhodnější znění podmínek. Změny podmínek závazného stanoviska EIA však byly možné pouze předepsanými zákonnými postupy a v omezených případech (prokázání nezákonnosti nebo věcné nesprávnosti), které však z rozkladu Spolku nevyplývají. Navržené změny bylo možné chápat pouze jako doplnění či zpřesnění stanovených podmínek závazného stanoviska EIA, a proto tyto požadavky byly ministrem ŽP shledány nedůvodnými. Námitky žalobce Děti Země nebyly dle ministra ŽP konkrétní, požadovala se pouze změna závazného stanoviska EIA. Ministr ŽP ověřil též ověřující stanovisko EIA a neshledal v němž žádné vady. S ohledem na absenci konkrétních námitek nebylo zřejmé, v čem měla spočívat jeho nezákonnost nebo věcná nesprávnost.

243. K navrhované úpravě podmínky č. 12 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla navržena na základě vyjádření KÚ Vysočina a řady dotčených obcí. Podmínka respektuje povahu a složitost záměru; je dostatečně určitá, neboť ukládá žadateli s vlastníky dotčených komunikací projednat způsob kompenzace v době, kdy budou upřesněny přepravní trasy dopravních komodit. Zpřesnění není účelné, neboť plnění podmínky fixuje do období před vydáním pravomocného stavebního povolení, kdy ještě nemusí být konkrétní přepravní trasy známy. Ty se mohou do značné míry odvíjet i od podmínek uložených ve stavebním povolení či změně zdroje komodit. Problematika používání silniční sítě při velkých stavbách a případné kompenzace je navíc upravena v právních předpisech, konkrétně v § 38 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále též „ZPK“). Spolek neuvedl, jak konkrétně by problematika používání silniční sítě při velkých stavbách měla dopadat do veřejných zájmů chráněných žalobcem Děti Země podle § 89 odst. 4 stavebního zákona.

244. K navrhované úpravě podmínky č. 15 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla navržena na základě vyjádření Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále též „SÚJB“). Oblast monitorování radiační situace je řešena především zákonem č. 263/2016 Sb., atomový zákon (dále též „atomový zákon“), měla by být řešena mj. v rámci řízení o povolení výstavby jaderného zařízení a spadá do působnosti SÚJB (nikoli stavebního úřadu), který toto řízení vede samostatně. Úprava podmínky dle žalobce Děti Země není věcně správná. K navrhované formulaci podmínky č. 15 závazného stanoviska EIA lze odkázat na rozhodnutí SÚJB ze dne 8. 3. 2021, č. j. SÚJB/JB/5575/2021, o umístění dvou jaderných zařízení NJZ EDU vydaného dle § 9 odst. 1 písm. a) atomového zákona (dále též „rozhodnutí o umístění“), které bylo podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí ze dne 30. 10. 2023, č. j. MPO 76834/23/422 – SÚ, MIPOX0465LLL. V rozhodnutí o umístění se SÚJB zabýval mj. monitorováním radiační situace. Zadávací bezpečnostní zpráva byla v souladu s příslušnými prováděcími předpisy, projekt jaderného zařízení z hlediska naplnění požadavků na mj. monitorování radiační situace byl dostatečně popsán. Žadatel prokázal, že vlastnosti nebo jevy území k umístění jaderného zařízení nedosahují vylučujících charakteristik, že nehrozí snížení úrovně jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, technické bezpečnosti, monitorování radiační situace, zvládání radiační mimořádné události a zabezpečení během životního cyklu jaderného zařízení v důsledku vlastnosti území tak, že by z hlediska stávající úrovně vědy a techniky nebyla možná náprava takového stavu formou technického nebo administrativního opatření. Stejně tak dokument „Záměr zajištění monitorování výpustí z jaderných zařízení“ a dokument „Program monitorování“ splňoval všechny požadavky právních předpisů. Jelikož nebylo o v době rozhodnutí o umístění rozhodnuto o výběru konkrétního dodavatele a projektu rozhodnuto, byl pro jeho popis a průkazy použit tzv. obalový přístup, kdy je projekt charakterizován pomocí popisu obálkových parametrů, v jejichž rámci se bude budoucí projektové řešení pohybovat. Tento přístup umožňuje provést dostatečné zhodnocení vlivu mezních hodnot vlastností a jevů v území k umístění jaderného zařízení a budoucí naplnění principů mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření předpokládaným jaderným zařízením a činnostmi s ním, zejména s ohledem na § 5 atomového zákona. Podle ministra navíc byla problematika monitorování radiační situace zajištěna již na základě vybraných ustanovení atomového zákona, a má být řešena nejen v rámci řízení o povolení výstavby jaderného zařízení vedených SÚJB, ale i při plnění povinností držitelů povolení k činnostem souvisejícím s využíváním jaderné energie.

245. K navrhované úpravě podmínky č. 17 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla navržena zpracovatelem posudku, respektuje požadavky z vyjádření obdržených k dokumentaci EIA, zejména z Rakouské republiky. Formulace ji činí dostatečně určitou i vymahatelnou, nekonkretizuje ji na zúžené období, jak činí formulace navrhovaná žalobcem Děti Země. Znění podmínky umožňuje, aby její plnění bylo sledováno v průběhu celé projektové přípravy záměru. Nebylo pochyb, že podmínku bylo třeba plnit i ve fázi po vydání pravomocného územního rozhodnutí. Úprava dle žalobce Děti Země byla nadbytečná. Žalobcem Děti Země navrhovaná změna by naopak zúžila sledování vývoje klimatických podmínek až na fázi po vydání pravomocného územního rozhodnutí, neumožňovala by jej sledovat ve všech fázích přípravy záměru NJZ EDU. Plněním podmínky se zabýval žalovaný již v rámci územního řízení se závěrem, že zatím nenastaly prokazatelné změny vyžadující změny v přípravě záměru NJZ EDU. Požadavek žalobce Děti Země byl ministrem shledán jako bezpředmětný a nadbytečný.

246. K navrhované úpravě podmínky č. 21 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla navržena na základě vyjádření zejména Povodí Moravy, s.p., a stejně jako u podmínky č. 17 ji formulace činí dostatečně určitou, vymahatelnou, a nekonkretizuje na příliš úzké období, jak činí formulace navrhovaná žalobcem Děti Země. Důraz na optimalizaci vodního hospodářství a zamezení zhoršení stavu vody má být kladen průběžně v rozsahu, v jakém orgány vedoucí jednotlivá navazující řízení uznají její relevantnost. Podmínku bylo třeba plnit i ve fázi po vydání pravomocného územního rozhodnutí. Úprava dle žalobce Děti Země byla nadbytečná a ne ku prospěchu věci. Žalobcem Děti Země navrhované znění by zúžilo povinnost zabývat se optimalizací vodního hospodářství až na fázi po vydání pravomocného územního rozhodnutí, neumožňovalo by se jí zabývat ve všech fázích projektové přípravy záměru NJZ EDU. Plněním podmínky se zabýval žalovaný již v rámci územního řízení se závěrem, že splnění této podmínky bude možné kvalifikovaně ověřit až v pozdějších fázích projektové přípravy, a to zejména po výběru konkrétního dodavatele a upřesnění technologie a konečné podoby záměru NJZ EDU. Požadavek žalobce Děti Země byl ministrem shledán bezpředmětný a nadbytečný.

247. Navrhované úpravě podmínky č. 25 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla stanovena na základě požadavku orgánu ochrany veřejného zdraví. K okamžiku výběru dodavatele stavby se vztahuje proto, že s výběrem konkrétního dodavatele souvisí upřesnění technologie a konečné podoby záměru. Žadatel jako oznamovatel záměru NJZ EDU deklaroval, že dokumentace (včetně předmětné akustické studie) bude zpracována až po výběru dodavatele, a tato bude podkladem pro navazující řízení; účastníci tak budou mít možnost se k ní vyjádřit. Ze žalobcem Děti Země navrhovaného znění nebylo dle minstra ŽP zjevné, jak by toto přispělo ke zlepšení její vymahatelnosti a kontrolovatelnosti. Návrh reformulace podmínky ve smyslu stanovení určitého požadavku na orgán ochrany veřejného zdraví je nepřípustný, neboť závazné stanovisko EIA stanoví podmínky pro žadatele záměru, nikoliv pro orgán státní správy. Podle ministra tak byl požadavek bezpředmětný a nadbytečný.

248. K navrhované úpravě podmínky č. 30 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla formulována zpracovatelem posudku dostatečně určitým a vymahatelným způsobem, srozumitelně zajišťuje, aby pro záměr byly vypracovány zásady organizace výstavby obsahující vybrané požadavky týkající se minimalizace vlivů na hlukovou zátěž a vlivů na povrchové a podzemní vody. Zásady organizace výstavby jsou podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „MMR“) č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb, povinnou součástí dokumentace pro povolení stavby, proto by změna podmínky byla nadbytečná. Povinnost zpracovat zásady organizace výstavby v rámci dokumentace pro vydání povolení stavby (záměru) vyplývá přímo z prováděcích právních předpisů, a to z přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve spojení s § 329 odst. 1 nového stavebního zákona, a příloh č. 1, 2, 3, 4 vyhlášky č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb. Podle ministra tak byl požadavek bezpředmětný a nadbytečný.

249. K navrhované úpravě podmínky č. 35 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla formulována zpracovatelem posudku. Formulace navržená žalobcem Děti Země nijak neměnila význam ani časový rámec uložené podmínky, nezlepšovala její srozumitelnost či jednoznačnost. Podmínka nebyla věcně nesprávná či nezákonná. V rozkladu žalobce Děti Země nebyl uveden žádný relevantní důvod, proč by mělo být doplněno „biologické hodnocení“; pokud by pro udělení výjimky bylo potřeba hodnocení podle § 67 ZOPK, příslušný orgán ochrany přírody by bez jeho doložení žádanou výjimku neudělil, a doplnění podmínky v tomto smyslu tak není potřebné. Podle ministra tak byl požadavek bezpředmětný a nadbytečný.

250. K navrhované úpravě podmínky č. 44 závazného stanoviska EIA ministr ŽP uvedl, že podmínka byla formulována na základě požadavku orgánu ochrany veřejného zdraví. Podle ministra ŽP nebylo zřejmé, jak by úprava formulace ze „současně se zahájením" na „do šesti měsíců od zahájení" pomohla k lepší srozumitelnosti či jednoznačnosti. Vyhovění této změně by vedlo k posunu doby měření hluku, pro což nebyl žádný věcný důvod. Relevanci a odůvodnění návrhu na opakované měření intenzit hluku žalobce Děti Země nepodložil. Podmínka stanovila zřejmý směr, ale již se nezabývala detailním průběhem měření, neboť toto bude předmětem řízení o povolení záměru, a orgán ochrany veřejného zdraví může stanovit detaily prováděného měření, tj. i vznést požadavek na opakování měření, pokud bude považován za oprávněný. Podle ministra tak byl požadavek bezpředmětný a nadbytečný.

IV. Žaloba žalobce ESHG

251. Žalobce ESHG v podané žalobě předně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a následně vymezil svou argumentaci do sedmi žalobních námitek.

252. V první žalobní námitce žalobce ESHG namítal nedostatek věcné příslušnosti žalovaného k vedení územního řízení. Uvedl, že EDU II podala dne 1. 6. 2021 u MÚ Třebíč žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění staveb a o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu. MÚ Třebíč zahájil o těchto žádostech řízení a usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. OV 46415/21 – SPIS 7229/2021/Pec spojil tato řízení do jednoho územního řízení vedeného pod spisovou značkou OV/7229/2021. MÚ Třebíč byl věcně a místně příslušným obecným stavebním úřadem k vedení územního řízení podle § 13 odst. 6 stavebního zákona.

253. Dle žalobce ESHG proto prvostupňové a napadené rozhodnutí vydaly věcně nepříslušné orgány, neboť čl. XXXI zákona č. 152/2023 Sb., dle kterého: „[ř]ízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí stavební úřad, který se stal příslušným k vedení řízení nebo provedení postupu v dané věci podle tohoto zákona.“, věcnou příslušnost žalovaného k vedení územního řízení založit nemohl. Žalobce ESHG dále konstatoval, že ve správním řízení platí obecný princip, že věcnou příslušnost zkoumá správní orgán, který správní řízení zahájil, a pokud je jeho příslušnost dána při zahájení řízení, tato trvá až do konce řízení (perpetuatio fori), neboť dle § 132 správního řádu „[z]mění-li se v průběhu řízení okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti nebo věcné příslušnosti co do stupně a nestanoví-li zákon jinak, dokončí řízení správní orgán původně příslušný; o tom informuje správní orgán, na který by jinak příslušnost přešla.“

254. Žalobce ESHG k této žalobní námitce odkázal na množství judikatury Ústavního a Nejvyššího správního soudu vztahující se především k výkladu právních norem, na základě kterých dospěl k závěru, že přechodné ustanovení čl. XXXI zákona č. 152/2023 Sb. nelze vykládat tak, že by umožňovalo změnu věcné příslušnosti v probíhajícím řízení. Jazykový výklad tohoto ustanovení je pouze prvotním krokem interpretace a není rozhodující; je nutné použít i systematický, teleologický a ústavně konformní výklad. Podle těchto metod čl. XXXI nepředstavuje výjimku z obecného principu perpetuatio fori, je nesystémový, obsoletní a jeho aplikace by vedla k porušení principu právní jistoty, zákazu retroaktivity a zásady ochrany legitimního očekávání účastníků řízení. Orgány veřejné moci měly proto postupovat contra verba legis a ustanovení čl. XXXI neaplikovat, protože jeho použití by znamenalo zásah do ústavně garantovaného práva na rozhodování příslušným orgánem a porušení požadavku právní jistoty.

255. Žalobce ESHG dále zdůraznil, že přechod příslušnosti v řízení již zahájeném představoval pravou retroaktivitu, která je v českém právním řádu nepřípustná, což potvrzuje judikatura Ústavního soudu. Kromě toho žalobce ESHG upozornil na praktické důsledky nesprávné interpretace – vedení řízení žalovaným vyvolává riziko střetu kompetencí podle nové právní úpravy, kdy by žalovaný v odvolacím řízení rozhodoval o svém vlastním rozhodnutí, což je v rozporu se zásadou nestrannosti a nezávislosti správního orgánu. Z těchto důvodů žalobce ESHG dovozuje, že žalovaný ani ministr neměli v územním řízení rozhodovat a že napadené a prvostupňové rozhodnutí je nezákonné pro vadu věcné příslušnosti.

256. Druhou žalobní námitkou žalobce ESHG namítal podjatost ministra a jemu podřízených osob a jejich vyloučení z projednávání věci. Uvedl, že žalovaný a ministr byli z projednání věci vyloučeni ve smyslu § 14 správního řádu, z nějž citoval. Podotknul, že pro podjatost lze vyloučit kteroukoliv úřední osobu, která se více či méně podílí na výkonu pravomoci správního orgánu. Nemusí se jednat jen o pověřenou oprávněnou úřední osobu ve smyslu § 15 správního řádu. Úprava § 14 správní řádu se dotýká kromě pověřených oprávněných úředních osob také osob jim v rámci správního orgánu a jeho organizační struktury nadřízených a podřízených, k čemuž odkázal na komentářovou literaturu (srov. JEMELKA, Luboš a kol. § 14 [Podjatost úřední osoby, znalce a tlumočníka]. In: JEMELKA, Luboš a kol. Správní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 93.).

257. Dále poukázal na § 14 odst. 2 správního řádu, a uvedl, že dané ustanovení bylo zákonodárcem včleněno do správního řádu až novelizací zákonem č. 176/2018 Sb. v reakci na dlouhodobé výkladové nejasnosti, k čemuž odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, čj. 1 As 89/2010-119, č. 2802/2013 Sb. NSS, a uvedl, o nestrannosti konkrétní pověřené oprávněné úřední osoby (zda na ni nebude vytvářen nátlak či nebude jinak nezákonně ovlivňována k tomu, aby určitým způsobem rozhodla) může být pochybováno také na základě dřívějšího vystupování jejího nadřízeného či s ohledem na kontroverznost nebo politický význam rozhodované věci. Tento důvod pochybností o nestrannosti konkrétní pověřené úřední osoby odůvodňuje její vyloučení z projednávané věci.

258. Žalobce ESHG odkázal na důvodovou zprávu k novelizačnímu zákonu č. 176/2018 Sb., a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2023, čj. 6 As 52/2023-127, č. 4533/2023 Sb. NSS, z nějž citoval. Uvedl, že účelem přijetí § 14 odst. 2 správního řádu nebylo en bloc vyloučení úředníků, kteří jsou ve služebním poměru, pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu ke státu, nýbrž toliko odstranit pochybnosti o tom, že tento vztah není sám o sobě důvodem pro vyloučení pro podjatost. Nadto se žalovaný ani ministr nevypořádali s judikaturou k § 14 odst. 7 správního řádu. Zejména jde o plenární usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 30/09. Žalobce ESHG shrnul argumentaci Ústavního soudu a uzavřel, že § 14 odst. 7 správního řádu nepředstavuje pro soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu překážku posouzení podjatosti vedoucího ústředního správního úřadu.

259. Žalobce ESHG uvedl, že společné územní řízení bylo v obou stupních zatíženo vadou spočívající v tom, že ve věci rozhodovaly úřední osoby, které měly vyloučeny v důsledku důvodných pochyb o nepodjatosti ministra a jemu podřízených úředních osob v rámci organizační struktury žalovaného. Žalobce ESHG již namítal podjatost ministra J. S. a jemu podřízených úředních osob v rozkladu ze dne 12. 11. 2023 proti (společnému) územnímu rozhodnutí, avšak rozkladu nebylo vyhověno. Ačkoliv ve vztahu k námitce své podjatosti ministr ani jiné rozhodnutí učinit s ohledem na § 14 odst. 7 správního řádu nemohl, v případě jemu podřízených úředních osob jde o vadu řízení, neboť ministr překročil nejširší možný jazykový význam a přisoudil danému ustanovení smysl contra verba legis rozšiřující práva orgánu veřejné moci. Tím se dopustil zcela nepřípustné analogie a rozšířil v rozporu se zákonem okruh osob, které nelze v důsledku § 14 odst. 7 správního řádu pro jejich vztah k předmětu řízení, účastníkům, nebo jejich zástupcům z projednávání věci vyloučit. Poukázal k tomu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. Pl ÚS 21/04, s tím, že použití analogie je možné ve správním právu jen omezeně, za účelem vyplňování mezer procesní úpravy a pouze ve prospěch ochrany práv účastníků správního řízení. Dále odkázal na doktrinální závěry, podle nichž analogie ve veřejném právu není přípustná tam, kde by jí bylo užito k neprospěchu těch, kdo nejsou vykonavatelé veřejné moci (srov. HAJN, Petr, Analogie jako právní institut a jako způsob usuzování. Několik poznámek k analogii v právu (nejen) správním. Právník, č. 2, 2003, s. 123, KINDL, Milan, Malá úvaha o analogii ve veřejném právu. Právník, č. 2, 2003, s. 133 nebo SLÁDEČEK, Vladimír, Obecné správní právo. Praha 2005, s. 130).

260. V podrobnostech pak žalobce ESHG uvedl, že již rozkladu ze dne 12. 11. 2023, jeho doplnění ze dne 12. 12. 2023 a vyjádření k rozkladům ze dne 14. 3. 2024 vznesl námitku podjatosti žalovaného, ministra (tehdy ještě J. S.) a s tím související námitku tzv. systémové podjatosti všech úředních osob jemu podřízených včetně úředních osob případně jmenovaných do rozkladové komise. Výslovně pak vznesl námitku podjatosti vedle ministra průmyslu a obchodu vůči pěti konkrétním úředním osobám - R. N., P. T., T. E., Z. F. a L. H. Vedle toho namítl podjatost jim podřízených úředních osob.

261. Důvody podjatosti ministra J. S. žalobce ESHG spatřoval v mediálních a jiných výstupech v souvislosti se specifikovaným záměrem EDU II. Poukázal na dvojjediné postavení ministra jakožto politického funkcionáře a monokratického správního orgánu. Pokud ministr v rámci politických nebo osobních projevů dává najevo, že straní určitým zájmům, nebo dokonce slibuje, že určité zájmy prosadí, zavdává tím pochyby o tom, zda v případě, kdy bude mít faktickou možnost vykonávat veřejnou moc, této možnosti nezneužije.

262. Žalobce ESHG spatřoval důvody k pochybnostem o nepodjatosti ministra z Programového prohlášení vlády, jejímž členem byl jak J. S., tak také nynější ministr L. V. Zde je vyjádřena jednoznačná a úplná podpora záměru výstavby Nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany (NJZ EDU), a to konkrétně v kapitole „Průmysl s obchod“, části „Jaderná energetika“, k čemuž citoval z tohoto dokumentu. Na tiskové konferenci předsedy vlády P. F., ministra J. S. a ministra financí Z. S. konané při návštěvě Jaderné elektrárny Dukovany byla všemi výše jmenovanými deklarována podpora všech subjektů usilujících o naplnění záměru NJZ EDU a všech kroků směřujících k jeho naplnění. Obdobné vyjádření ministra J. S. bylo publikováno ve Zpravodaji MPO pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR, číslo 06/2023 na straně 2. Podporu záměru NJZ EDU vyjádřil ministr J. S. i z pozice předsedy Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR. Uvedl, že příprava NJZ EDU je prioritou. Dále se na semináři Energetická bezpečnosti přihlásil ke snaze o urychlení tendru na výstavbu NJZ EDU v přiznané spolupráci se společností ČEZ, a.s., coby mateřskou společností EDU II. Dále v rámci vyjádření na setkání v Třebíči (viz Energetické Třebíčsko) hovořil o eminentním zájmu na úspěšnosti projektu výstavby NJZ EDU. Nadto ministr bezprostředně po vydání kladného společného územního rozhodnutí spokojenost s tímto výsledkem a kladně hodnotil důsledky tohoto rozhodnutí i rozvoj jaderné energetiky. Konečně se vyjádřil i v tom směru, že vládla, jejímž byl členem, zasmluvní nejméně dva reaktory. Toto zasmluvnění by nebylo možné bez jistoty pravomocného kladného územního rozhodnutí.

263. S odkazem na již výše citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu pak žalobce ESHG uvedl, že politická vyjádření mohou být důvodem legitimně pochybovat o tom, že do rozhodování příslušného stavebního úřadu nebude zasahováno politickými funkcionáři, kteří se nevhodným způsobem a neuměřeně k probíhajícímu řízení vyjadřují (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010-152). Poukázal na odlišnost skutkového stavu od citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2023, čj. 6 As 52/2023-127, č. 4533/2023 Sb. NSS, a uvedl, že v případě nyní projednávané věci je skutkový stav odlišný, neboť ministr explicitně vyjadřoval podporu záměru a zřetelně dával najevo, jak míní jím řízený resort ve věci postupovat. Dal tak najevo, že i z pozice nadřízeného správního orgánu bude rozhodovat jednostranně a ve prospěch záměru. Žalobce ESHG proto dospěl k závěru, že ministr J. S. má s ohledem na svůj poměr k věci a k účastníkům řízení takový zájem na výsledku předmětného řízení (zájem na realizaci NJZ EDU), pro nějž lze nejen pochybovat o jeho nepodjatosti, nýbrž uvést, že žalovaný je ve společném územním řízení podjatý učebnicově.

264. Nad rámec projevů ministra o poměru ministra a žalovaného k věci samé hovoří též První prováděcí smlouva o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany v ČR (První prováděcí smlouva), respektive některá v ní obsažená ujednání. Žalovaný, ČEZ a EDU II uzavřeli dne 28. 7. 2020 Rámcovou smlouvu o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje v České republice (Rámcová smlouva). Předmětem Rámcové smlouvy je podle Čl. 3. 1 stanovení obecného rámce pro zahájení a následné prohlubování spolupráce Smluvních stran na projektu výstavby nového jaderného zdroje na území České republiky v lokalitě Dukovany. Předmětem První prováděcí smlouvy je podle čl. 2. 1. závazná úprava vzájemných práv a povinností pro první fázi spolupráce Smluvních stran na Projektu Dukovany, a to po celou dobu účinnosti této Smlouvy až do jejího úplného splnění či do jejího nahrazení prováděcí smlouvou na další fázi Projektu Dukovany nebo Smlouvou o výkupu elektřiny podle čl. 14. 1 písm. a) První prováděcí smlouvy. Z dikce obou smluv je zcela patrná významná role státu jednajícího skrze žalovaného (a ministra J. S.), který de facto vytváří projekt a koncepci záměru, a který zejména pro záměr samotný poskytuje nemalou státní podporu, bez které by realizace záměru NJZ EDU nebyla vůbec možná. Pochyby o nepodjatosti žalovaného a ministra vyvolává zejména koncipovaný přechod akcií, tedy majetkových podílů na základním kapitálu EDU II, na stát, tak jak je popsán čl. X. a násl. První prováděcí smlouvy. Stát fakticky vystupuje jako investor, byť prostřednictvím třetího subjektu, který je zatím vlastněn společností ČEZ, a.s. Dle žalobce ESHG je zřejmé, že má stát nemalé majetkové a jiné zájmy na realizaci záměru NJZ EDU. V této situaci nemohou být žalovaný, jako organizační složka státu, a ministr, jako jeho představený ve věci, nestrannými. Bez účasti státu a jeho podpory by společnost ČEZ ani EDU II v záměru nepokračovaly. Pokud by žalovaný nepřislíbil těmto subjektům státní podporu (financování projektu, výkup elektrické energie z NJZ EDU za takovou cenu, aby byl projekt ziskový atd.), záměr NJZ EDU by realizován nikdy nebyl. Žalobce ESHG k tomu odkázal na rozhodnutí ČEZ z dubna 2014 týkající se dostavby Jaderné elektrárny Temelín (JET), vyjádření generálního ředitele a předsedy představenstva společnosti ČEZ D. B. o nezbytnosti státní podpory při realizaci dostavby JET a o důvodech zastavení tendru na dodavatele dostavby JET, vyjádření tehdejšího vicepremiéra P.B. o tom, že rozhodnutí ČEŽ vyplynulo z rozhodnutí vlády neposkytnout žádné státní garance a na úvodní slovo předsedy představenstva EDU II ve výroční zprávě za rok 2023.

265. Nadto stát (zastoupený žalovaným, za nějž smlouvu podepsal ministr) v První prováděcí smlouvě převzal řadu smluvních závazků vůči EDU II a společnosti ČEZ, a.s., přičemž se, mimo jiné, zavázal vykonávat vrchnostenskou veřejnou moc (tzv. impérium) takovým způsobem, který velmi dobře nemůže být souladný s požadavkem na nestrannost správního orgánu plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Citoval k tomu z preambule a článku 1.1 První prováděcí smlouvy. Uvedl, že cílem první fáze spolupráce na Projektu Dukovany je mj. vydání Územního rozhodnutí (viz čl. 1.2 písm. c) První prováděcí smlouvy), když Smluvní strany stanovily (v utajené výši) i finanční prostředky konkrétně určené pro naplnění tohoto cíle, tj. pro získání územního rozhodnutí (viz příloha D - Rozpočet První prováděcí smlouvy) a rovněž stanovily termíny (v První prováděcí smlouvě opět utajené/začerněné) pro Podání žádosti o územní rozhodnutí i pro Pravomocné územní rozhodnutí (viz příloha C – Harmonogram První prováděcí smlouvy). Žalobce ESHG k tomu zdůraznil, že dle § 92 odst. 1 stavebního zákona územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr.

266. Dále žalobce ESHG odkázal na článek 1.2 První prováděcí smlouvy. Uvedl, že cíli první fáze spolupráce státu, ČEZu a EDU II jsou mimo jiné vydání územního rozhodnutí, zajišťování práv k nemovitostem a provádění dalších činností, a to vše v příslušných termínech popsaných ve smlouvou definovaném harmonogramu. Stát zastoupený mimo jiné žalovaným se tak zavázal zajistit průběh územního a případného vyvlastňovacího řízení tak, aby bylo územní rozhodnutí a rozhodnutí o vyvlastnění vydáno ke spokojenosti EDU II a společnosti ČEZ. Nelze, aby stát takto nakládal s veřejnoprávními pravomocemi a nabízel spolupráci v podobě závazku zajistit od žalovaného a ministra kladná správní rozhodnutí. Demokratický právní stát nespolupracuje s EDU II o územní rozhodnutí v územním řízení a expropriantem při získávání práv k pozemkům a případně stavbám ve vlastnictví třetích osob ve vyvlastňovacím řízení, nýbrž vystupuje jako nestranný arbitr práv a povinností účastníků (územního a vyvlastňovacího) řízení. Žalobce ESHG proto nadnesl otázku platnosti První prováděcí smlouvy a pochyboval, zda se může stát zavázat k výkonu veřejné moci způsobem, který odporuje čl. 36 odst. 1 Listiny.

267. Žalobce ESHG dále uvedl, že označené důkazy rovněž prokazují zájem žalovaného a ministra na získání potřebných práv k pozemkům ve vlastnictví třetích osob, a to i případným postupem podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Žalovaný tak v územním rozhodnutí ze dne 30. 10. 2023 předjímá případnou možnost vyvlastnění pozemku žalobce ESHG p. č. 143/75 v katastrálním území Lipňany u Skryjí a krátí tak práva žalobce ESHG jako účastníka řízení. Nadto důkazy prokazují zájem žalovaného a ministra na předpokládaném uzavření smlouvy o zaručeném výkupu elektřiny na víceletou dodávku elektrické energie z nízkoemisního zdroje základního zatížení nebo uzavření smlouvy upravující vzájemná práva a povinnosti k zajištění výroby a dodávky elektřiny z NJZ EDU a návratnosti investice do NJZ EDU tak, aby byla zajištěna návratnost investice EDU II do projektu výstavby NJZ EDU, a to vše s garancí této návratnosti ze strany státu zastoupeného žalovaným v čele s ministrem.

268. Dále poukázal na Čl. IV První prováděcí smlouvy s tím, že ministr osobně předkládal požadavky žalovaného společnosti a EDU II, a tedy sám přímo ovlivňoval podobu záměru. Ministr tak byl v kontaktu s vedoucími osobami obou společností. Proto není standardní a souladné s principy právního státu, aby jako zástupce nepřímého investora současně rozhodoval jako vedoucí ústředního správního úřadu o územním rozhodnutí téhož záměru. Nadto žalobce ESHG ze článků X a 11. 1 První prováděcí smlouvy dovodil záměr státu za určitých podmínek převzít celý projekt výstavby NJZ EDU, a to za kupní cenu přibližně 4,51 miliardy Kč. To opět potvrzuje zájem státu (zastoupeného žalovaným v čele s ministrem) na realizaci výstavby NJZ EDU. Žalobce ESHG k tomu dodal, že předmětem budoucí smluvní dokumentace má být také závazek státu významně se podílet na financování projektu výstavby NJZ EDU.

269. Poté poukázal na Čl. 15.1., 15.2. První prováděcí smlouvy a na povinnost státu zaplatit za určitých podmínek ČEZu kompenzaci, pokud by mělo dojít k převzetí celého projektu státem, ale toto převzetí nebude z důvodu překážek možné a realizovatelné. Výše této kompenzace by se pohybovala řádově v jednotkách miliard Kč. Případná hrozba této kompenzace, coby smluvního institutu sankční povahy, napovídá závěru o existenci zájmu státu zastoupeného žalovaným v čele s ministrem na co možná nejméně problematické realizaci projektu.

270. Dále citoval Čl. 23. 1., 23. 3 První prováděcí smlouvy. Uvedl, že dle těchto ustanovení se ministr a další zástupci žalovaného mají v pravidelných intervalech setkávat se zástupci ČEZ a EDU II, přičemž program těchto schůzek nelze přezkoumat. Mohly se tak mezi nimi utvářet (a nejspíše utvořily) osobní vazby. Daná ustanovení nadto prokazují existenci zájmu žalovaného v čele s ministrem na získání kladného rozhodnutí Evropské komise ve věci veřejné podpory projektu NJZ EDU (stát je smluvně zavázán učinit veškeré potřebné kroky k získání kladného rozhodnutí Evropské komise), bez kterého by realizace záměru nebyla možná. Dále poukázal na dodatky č. 1, 2 a k První prováděcí smlouvě s tím, že upřesňují některé bezpečnostní a termínové otázky, vztah k Evropské komisi a rozsah nabídek. První prováděcí smlouva je tak důkazem o nadkritické míře systémového rizika podjatosti žalovaného v územním řízení. V důsledku zaměstnaneckého poměru k orgánu státu mohl být postoj pověřených oprávněných úředních osob k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky (viz i obdobné smluvní vztahy s tímto důsledkem uvedené například v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2.6.2015, č. j. 7 As 57/2015-80, ve věci spalovny Chotíkov, v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13.2.2015, č. j. 7 As 158/2014-30, ve věci EVO – Komořany, Most atd.). Dle žalobce ESHG je zavádějící tvrzení ministra, že výše uvedené smlouvy neobsahují jakékoli povinnosti či závazky státu ve vztahu k zajištění potřebných povolení.

271. Dále žalobce ESHG poukázal na členství ministra ve Stálém výboru. Žalobce ESHG předestřel personální složení a obsah statutu Stálého výboru, jeho činnost dle zprávy o činnosti a strukturu, k čemuž odkázal na obsah zprávy o činnosti Stálého výboru za rok 2022. Dále upozornil na záznamy z VI., VII. a VIII. jednání Stálého výboru prokazující postup ministra J. S. a dalších úředních osob ministerstva (T. E., R. N.) vedené zájmem na realizaci projektu NJZ EDU v otázce lhůty pro vydání územního rozhodnutí, notifikace veřejné podpory, smlouvy o výkupu elektřiny, investorské smlouvy, návratné finanční výpomoci státu, smlouvy s dodavatelem, počtu bloků, transportních tras do lokality Dukovany a dalších. Podstatné je, že stanoviska a návrhy Stálého výboru jsou vedeny snahou podporovat realizaci projektu NJZ EDU. Dle žalobce ESHG Stálý výbor, ve kterém jsou zastoupeni pouze „nekritičtí podporovatelé záměru“, měl a má na utváření a realizaci státní energetické politiky významný vliv. Žalobce ESHG označil za problematické, že předseda Stálého výboru (ministr) má možnost autoritativně o záměru rozhodovat z pozice vedoucího ústředního orgánu státní správy.

272. Žalobce ESHG zdůraznil, že § 14 odst. 7 správního řádu není pro soud závazný, a dožadoval se, aby soud vypořádal námitku ministra a poskytl ke svému závěru (dle žalobce ESHG na rozdíl od ministra) přezkoumatelné odůvodnění. Pokud soud dospěje k závěru, že ministr je podjatý (je dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, který vyžaduje, aby byl vyloučen z projednání a rozhodování v předmětné věci), měl by z toho vyvodit důsledky i k podřízeným úředním osobám, k čemuž poukázal na § 14 odst. 5 správního řádu. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, čj. 1 As 89/2010-119, č. 2802/2013 Sb. NSS, pak uvedl, že nežádoucí nebezpečí ovlivnění nežádoucím vztahem je třeba aktivně předcházet tak, aby k němu pokud možno nikdy nedošlo, a proto právní úprava připouští, že v některých případech bude z výkonu pravomoci v konkrétní věci vyloučena i osoba, o níž není ani zdaleka jisté, že u ní nežádoucí vztah existuje. Zákon tedy nevyžaduje jistotu ani přiměřenou pravděpodobnost existence nežádoucího vztahu, postačí již, jestliže o nepodjatosti lze pochybovat. Proto žalobce ESHG žádal vyloučení také podřízených úředních osob.

273. Žalobce ESHG shrnul dosavadní judikaturu, podle níž překročení kritické míry systémového rizika podjatosti může jít o jevy v politické či mediální sféře, jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. února 2015, č. j. 7 As 158/2014 – 30, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. června 2015, č. j. 7 As 57/2015 – 80), zájem politických činitelů či jiných vlivných osob na určitém výsledku řízení, přičemž takový zájem lze vysledovat z mediálních vyjádření, předvolebních slibů apod. (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. října 2007, č. j. 2 As 29/2007 – 74, ze dne 28. března 2013, č. j. 4 As 18/2012 – 29, ze dne 13. února 2015, č. j. 7 As 158/2014 – 30, ze dne 2. června 2015, č. j. 7 As 57/2015 – 80) a také i samotná povaha a podstata rozhodované věci, její politický význam s tím spojené zájmy (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. ze dne 30. ledna 2013, 1 As 89/2010 – 152, ze dne 28. března 2013, č. j. 4 As 18/2012 – 29).

274. Následně žalobce ESHG zopakoval námitku podjatosti proti náměstkovi člena vlády P. T., zástupci vrchního ředitele sekce energetiky a jaderných zdrojů pověřenému řízením sekce T. E., a vrchnímu řediteli sekce energetiky a jaderných zdrojů pověřenému řízením sekce R. N. Ačkoli nejsou pověřenými úředními osobami ve smyslu § 15 správního řádu, pozice vedoucích úředníků ovšem mají k dispozici nástroje, kterými mohou vyvíjet tlak (ať už dovoleně, nebo případně i protiprávně) na konkrétní pověřené úřední osoby. Jsou přitom úředními osobami ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu. Jejich vyloučení z projednávání věci a rozhodování zákon tímto ustanovením umožňuje.

275. Konkrétně k P. T. pak žalobce ESHG uvedl, že důvod pro pochybnosti o jeho nepodjatosti spatřuje v jeho členství v dozorčí radě EDU II. Je proto vázán povinností loajality ve smyslu § 159 občanského zákoníku, a je tak povinen v konfliktu zájmů EDU II a jeho osobních zájmů nebo třetích subjektů dát zájmům EDU II přednost. Proto nemůže nestranně a nezúčastněně rozhodovat v této věci ani se na rozhodovacích procesech žalovaného či ministra jakkoli formálně či neformálně podílet. Zároveň poukázal na jeho dřívější členství ve Stálém výboru a na jeho dřívější působení ve společnosti ČEZ vlastnící EDU II, a to přímo jako specialisty útvaru bezpečnosti výstavby nových jaderných zdrojů.

276. Obdobně je členem (a to dokonce místopředsedou) dozorčí rady EDU II T. E. Je proto také vázán vůči EDU II povinností loajality. Nadto byl osobně účasten při sjednávání a podpisu Memoranda o spolupráci a implementaci výsledků projektu „Analýza povolovacích procesů v rámci realizace nových jaderných zdrojů v ČR…“, kde v čl. 2.5 je uvedeno, že „Strany jsou si vědomy nutnosti realizovat výstavbu NJZ Dukovany …“, kteréžto za ministerstvo sám podepsal. Poukázal na jeho oprávnění jednat za stát v rámci První prováděcí smlouvy, a to konkrétně s cílem vydání územního rozhodnutí pro Projekt Dukovany (viz čl. 1.2 písm. c/ První prováděcí smlouvy), ve věcech problematiky veřejné podpory projektu NJZ EDU (viz čl. 25 První prováděcí smlouvy), ve věcech zajištění bezpečnostních požadavků státu prostřednictvím výstavby Nového jaderného zdroje Dukovany (viz čl. 2.2 písm. c/ První prováděcí smlouvy, čl. 4.5 věta třetí, čtvrtá a pátá a čl. 4.6 První prováděcí smlouvy) i v ostatních věcech plnění První prováděcí smlouvy (viz čl. 23.5 První prováděcí smlouvy).

277. Žalobce ESHG podotknul, že pro členství v dozorčí radě a s tím spojený střet zájmů byl již vyloučen V. Č., přičemž z důvodu jeho podjatosti bylo rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 13. 2. 2023, č. j. KUJI 17638/2023 zrušeno jím dříve vydané závazné stanovisko Obecního úřadu Rouchovany z hlediska ochrany obyvatelstva ze dne 28. 1. 2021. V. Č. v předmětné době zastával funkci člena dozorčí rady společnosti ČEZ, a. s. coby jediného akcionáře EDU II. Krajský úřad Kraje Vysočina vyhodnotil věc tak, že závazné stanovisko bylo vydáno vyloučenou úřední osobou, k čemuž žalobce ESHG citoval z jeho rozhodnutí. Žalobce ESHG se proto dovolával principu rovnosti a předvídatelnosti postupu správního orgánu a s ohledem na legitimní očekávání. Pokud byla vyloučena z projednávání věci a rozhodování osoba zastávající funkci člena voleného orgánu mateřské společnosti EDU II, tím spíš by měla být vyloučena osoba (osoby) zastávající funkci člena voleného orgánu EDU II jako takové.

278. Dále poukázal na členství R. N. ve Stálém výboru, a na jeho oprávnění jednat za stát v rámci První prováděcí smlouvy.

279. Žalovaný dle žalobce ESHG bez zdůvodnění uzavřel, že dané tyto osoby nelze považovat ve vztahu k řízení o rozkladu za úřední osoby ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu. Nijak se ovšem nevyjádřil k působení P. T. ani T. E. v dozorčí radě EDU II ani ve Stálém výboru. Tito měli z titulu souběžného výkonu jejich veřejných funkcí a funkcí členů voleného orgánu EDU II současně schopnost působit ve věci záměru výstavby NJZ EDU na příslušné pověřené úřední osoby na nižším stupni řízení žalovaného prostřednictvím jejich zaměstnaneckého či jiného vztahu k žalovanému, když tyto osoby pak mohly být při projednávání a rozhodování této věci ovlivněny i jinými než zákonnými hledisky. Není přitom rozhodné, zda této možnosti výše jmenovaní využili, či nikoliv. Prostá odůvodněná hrozba takového rizika k jejich vyloučení z projednávání věci a rozhodování, jakož i jim podřízených úředních osob, podle přesvědčení žalobce ESHG plně postačuje.

280. Za stejným způsobem podjatou pak žalobce ESHG označil také Z. F., která ve věci společného územního řízení kladně rozhodla, neboť jejím nejbližším nadřízenými jsou T. E. a R. N. Dále poukázala na její mnohaleté vztahy některým osobám pracujícím ve prospěch Jaderné elektrárny Dukovany i k Jaderné elektrárně Dukovany jako takové, a to již z období jejího působení na Městském úřadu v Hrotovicích, dále pak její participací na přípravě legislativy týkající se novelizace stavebního práva, tj. velmi pravděpodobně i na přípravě legislativy zajišťující zjednodušení přípravy energetických staveb a vedoucích ke krácení a zjednodušení povolovacích procesů, a to i prostřednictvím zjednodušení podmínek pro vyvlastnění pozemků některých účastníků územních řízení ku prospěchu žadatelů, konkrétně členstvím „Pracovní skupině pro vyvlastnění“ a „Pracovní skupině pro energetickou infrastrukturu“ Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR. Žalobce ESHG proto namítl taktéž systémovou podjatost všech úředních osob podřízených Z. F.

281. Též za systémově podjatou označil L. H., která se jako další pověřená oprávněná úřední osoba na přípravě (společného) územního rozhodnutí bezprostředně podílela, a dále také E. M., vrchního ředitele sekce hospodářství, a ředitele Odboru stavebnictví a stavebních hmot F. Ž., kteří se jako pověřené oprávněné úřední osoby podíleli na řízení o rozkladu proti (společnému) územnímu rozhodnutí.

282. Dále namítal, že Z. F. dne 30. 10. 2023 v územním řízení kladně rozhodla, o její namítané podjatosti však do 30. 10. 2023 rozhodnuto nebylo. Žalobce ESHG nesouhlasil s usnesením ministra o námitkách podjatosti ze dne 21. 3. 2024, a to především s argumentem, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu mají být námitky podjatosti řešeny až v rámci konečného odvolacího řízení. Poukázal na § 14 odst. 4 správního řádu a podotknul, že úkonem, který nesnese odkladu, není rozhodnutí ve věci samé, respektive vydání územního rozhodnutí. Ministr přitom tuto námitku vypořádal až v napadeném rozhodnutí ze dne 27. 2. 2025.

283. Žalobce ESHG se přitom vymezil proti výkladu § 14 odst. 7 správního řádu, neboť se jednalo o nepřípustnou analogii v neprospěch subjektů, které nejsou vykonavatelem veřejné moci. Gramatickým výkladem je možné dospět k závěru, že § 14 odst. 1 až 6 správního řádu se netýkají vedoucích ústředních správních úřadů. Nelze však dovodit, že by měl § 14 odst. 7 správního řádu bránit vyloučení úředních osob, které jsou vedoucímu ústředního správního orgánu podřízeny. Důvodová zpráva ve vztahu k tomuto pravidlu ničeho neuvádí, není tudíž možné uzavřít, jaký byl záměr historického zákonodárce. S odkazem na literaturu (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: Úvod do právní argumentace. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 126 a násl) argumentoval, že je proto nutné pravidlo interpretovat za pomocí výkladových metod objektivně recentního výkladového cíle – systematického výkladu a objektivně teleologického výkladu, a to ke zjištění rozumného smyslu a účelu pravidla, který by mu racionální, právního řádu jako celku a současných poměrů ve společnosti znalý adresát přikládal „hic et nunc“, bez ohledu na cíle, které s pravidlem spojoval historický zákonodárce. Žalobce ESHG zdůraznil, že rozhodnutí ministra neobsahují ani nástin metodologie nebo prosté přezkoumatelné úvahy k § 14 odst. 7 správního řádu.

284. Formálně systematický výklad dle žalobce ESHG nepřináší žádné směrodatné výsledky, neboť z umístění pravidla v rámci právního předpisu a systému správního práva (a právního řádu jako celku) nelze velmi dobře učinit závěr, zda má pravidlo bránit vyloučení jen vedoucích ústředních správních úřadů, a nebo i jejich podřízených úředních osob.

285. Pokud jde o výklad teleologický, závěr, že § 14 odst. 7 správního řádu brání vyloučení všech úředních osob ústředního správního úřadu je problematické z celé řady důvodu. Jde o interpretaci předpisu praeter legem. Nejde o interpretaci, nýbrž o dotváření práva s následkem porušení dělby moci nepřípustnou ingerencí moci výkonné do působnosti moci zákonodárné. Dokud se interpret pohybuje v rámci mezí jazykového významu, který by pravidlu přisuzoval uvědomělý adresát práva, jde o výklad práva, který může být restriktivní, nebo extenzivní. Jakmile nicméně nejširší možný gramatický význam pravidla překročí, nejde již o interpretaci normy, nýbrž o dotváření práva. Žalobce ESHG k tomu odkázal na odbornou literaturu (BYDLINSKY, F. Základy právní metodologie. Výzkumný institut pro středo- a východoevropské hospodářské právo, Hospodářská univerzita Vídeň, číslo 95 A, řada Arbeitspapiere, Univ. Prof. Dr. Peter Doralt. Vídeň, s. 43 nebo KRAMER, Ernst. A. Juristische Methodenlehre. Bern: Stämpfi Verlag, 1998, s. 132, HOLLÄNDER, Pavel. Savignyho paradigma v době dekonstrukce práva. In: GERLOCH, Aleš, TRYZNA, Jan WINTR, Jan. (eds.) Metodologie intepretace práva a právní jistota, s. 27-28).

286. V předmětném ustanovení nestojí, že se pravidlo týká i běžných úředních osob ústředních správních úřadů. Nad rámec textu ustanovení by mohl jít orgán veřejné moci teoreticky v rámci dotváření práva (k tomu srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 155/2018, nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96), to ale s ohledem na obecný zákaz analogie ve správním právu k neprospěchu účastníků, kteří nejsou vykonavateli veřejné moci, není možné. Dotváření práva v tomto případě naráží na princip enumerativního výčtu veřejnoprávních pretenzí vyjádřený v Čl. 2 odst. 2 Listiny. Nelze, aby si ministr k újmě soukromých osob dotvářel výjimky bránící vyloučení jeho podřízených ad hoc tam, kde se mu to zrovna hodí. Opětovně odkázal na výklad § 14 odst. 7 správního řádu komentářovou literaturou.

287. S odkazem na odbornou literaturu (Melzer, F., viz výše) nadto uvedl, že podmínkou dotváření práva je existence mezery v právu (mezery v zákoně, teleologické mezery), tedy nezamýšlené (prvoplánové) neúplnosti právního řádu. Ta je dána tehdy, když zákonodárce nevzal v potaz hodnoty, principy, či argumenty, které jsou imanentní právnímu řádu jako celku. Nelze jí rozumět rozpor s principem účelnosti nebo právně politickými představami interpreta, ale s teleologickým pozadím celého právního řádu. Prvně zmíněný rozpor je řešitelný pouze změnou právní úpravy, zatímco teleologická mezera v zákoně obecně připouští její vyplnění, podle charakteru mezery buď analogií, nebo teleologickou redukcí, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 8 As 7/2008. Ministr o existenci mezery v právu neuvádí ničeho, dle žalobce ESHG žádná taková mezera v právu v tomto případě ani dána není.

288. Dále argumentoval, že dotváření práva je bez dalšího vyloučené, pokud by vedlo k vytváření hodnotových rozporů v právu. Takovým hodnotovým rozporem (a extrémním) by byla situace, kdy by bylo možné vyloučit úřední osoby jiných správních orgánů než ústředních správních úřadů, zatímco úředníky ústředních právních úřadů by bez ohledu na jejich vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům vyloučit možné nebylo. Vedoucí ústředních správních úřadů nelze vyloučit, neboť nad nimi v rámci soustavy veřejné správy již nikdo nestojí a námitce podjatosti vedoucího ústředního správního orgánu proto nemůže vyhovět nikdo jiný než soud ve správním soudnictví. To však ve vztahu k podřízeným úředním osobám neplatí.

289. S ohledem na výše uvedené žalobce ESHG požadoval, aby si soud sám posoudil, jak interpretovat § 14 odst. 7 správního řádu a zda je dán prostor pro užití analogie, případně zda by měl toto pravidlo neaplikovat, neboť jím není vázán. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, čj. 1 As 89/2010-152, uvedl, že závěr o překročení kritické míry systémového rizika podjatosti může vycházet rovněž toliko ze samotné povahy a podstaty rozhodované věci, přičemž tyto závěry lze aplikovat i na pochybnosti o nepodjatosti úředních osob ústředních správních úřadů. Výstavba NJZ EDU je přitom svou povahou dle žalobce ESHG politicky citlivější než výstavba pražského okruhu, které se týká judikatura, jíž se ministr v napadeném rozhodnutí dovolává. Je tak dána kombinace obou faktorů, které odůvodňují závěr o překročení kritické míry systémového rizika podjatosti, a to povahou věci a nesčetné množství politických vyjádření i faktických úkonů, zejména pak ze strany politických činitelů a jevů v politické a mediální sféře s přesahem do celostátní i nadnárodní úrovně vytvářející v této věci politický tlak. Odkázal k tomu na programové prohlášení Vlády, Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR, Rámcovou smlouvu o spolupráci při výstavbě NJZ EDU sjednanou mezi státem/žalovaným, ČEZ, a. s. a Elektrárna Dukovany II, a. s., První prováděcí smlouvu sjednanou mezi státem/žalovaným, společností ČEZ, a. s. a EDU II, ve znění jejích dodatků č. 1, 2 a 3, atd., dále na tiskovou konferenci předsedy vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra financí a jejich statusy a veřejná vyjádření.

290. Žalobce ESHG uzavřel, že ministr J. S. nesprávně vypořádal námitku podjatosti směřující vůči jeho osobě, námitku systémové podjatosti směřující vůči jemu podřízeným úředním osobám, námitku podjatosti směřující vůči P. T., T. E. a R. N. a námitku systémové podjatosti směřující vůči jim podřízeným úředním osobám, jakož i námitku podjatosti směřující vůči Z. F. a L. H. a námitku systémové podjatosti směřující vůči jim podřízeným úředním osobám. Nadto byla překročena kritická míra systémového rizika podjatosti těchto výše uvedených úředních osob. Žalobce ESHG žádal, aby soud v rámci přezkumu napadených rozhodnutí všechny vznesené námitky posoudil autonomně. Zároveň uvedl, že pokud neexistuje jiný správní orgán s potřebnou působností, je třeba nalézt v rámci příslušného systémově podjatého správního orgánu takovou osobu, u niž je riziko ovlivnění rozhodnutí případnou podjatostí co možná nejmenší, o což se žalovaný a ministr v řízení o rozkladech dokonce alespoň částečně snažili, neboť věc byla svěřena Odboru stavebnictví a stavebních hmot do Sekce hospodářství, tj. mimo Sekci energetiky a jaderných zdrojů vedenou T. E. a R. N. V prvním stupni však žalovaný na tuto snahu rezignoval.

291. Ve třetí žalobní námitce žalobce ESHG namítal porušení principu bezprostřednosti správního řízení jako jedné ze základních zásad vedení správního řízení. Porušení uvedené zásady žalobce spatřoval v tom, že v územním řízení nebyla dodržena pravidla upravující postup dokazování a rozhodování na podkladě důkazů, které správní orgán sám provede v souladu s ustanoveními § 51 a následujících správního řádu. Žalobce ESHG uvedl, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 As 22/2013 má správní orgán důkazy hodnotit na základě bezprostředního dojmu a primárně je provádět při ústním jednání. Pokud z tohoto pravidla činí výjimku, je podle ustanovení § 51 odst. 2 správního řádu povinen před provedením důkazů mimo ústní jednání o tomto vyrozumět účastníky řízení, ledaže by se účastníci práva účasti při dokazování výslovně vzdali. V této souvislosti poukázal na účel citovaného ustanovení a práva účastníka reagovat na průběh dokazování v reálném čase. Uvedl, že z judikatury krajských soudů (viz rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 22 Ca 336/2007 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 55 Az 4/2023) plyne, že pokud správní orgán kterýkoliv z důkazů neprovede, zakládá tím procesní vadu řízení, kterou nelze zhojit podle § 36 odst. 3 správního řádu poskytnutím možnosti účastníkům seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Namítal, že je třeba kategoricky trvat na imperativu bezprostřednosti správního řízení a na formálním provedení důkazů tím správním orgánem, který ve věci bude rozhodovat.

292. Žalobce ESHG zopakoval své rozkladové tvrzení, že žalovaný v rozporu s ust. § 51 a § 52, věty druhé správního řádu neprovedl všechny důkazy potřebné ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v souladu se zásadou materiální pravdy. Konkrétně uvedl, že žalovaný po uzurpaci rozhodování ve věci rezignoval na provádění důkazů a převzal závěry z tzv. „z druhé ruky“ Městského úřadu v Třebíči. Žalobce setrval na svém přesvědčení, že žalovaný měl podle ustanovení § 54 správního řádu provést místní šetření, resp. důkaz ohledáním na místě samém. Postup, kdy žalovaný namísto místního šetření konstatoval, že jsou mu místní poměry dobře známy, je náhledem žalobce ESHG přípustný pouze u menších stavebních záměrů. Žalovaný měl účastníkům řízení umožnit v reálném čase na místě samém vznášet námitky, poukazovat na skutečnosti plynoucí z provedeného důkazu a uplatňovat i jiná procesní práva. Skutečnost, že toto sám žalobce ESHG nenavrhl, podle něj není nijak rozhodné, neboť správné zjištění skutkového stavu je odpovědností žalovaného za bezvadně provedené řízení. Závažnost zatížení dokazování nezhojitelnou procesní vadou, kterou ministr jako rozkladový orgán ve svém rozhodnutí aproboval, žalobce ESHG ilustroval citací ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, a dále poznámkou, že v posuzovaném případě existuje střet hned několika veřejných a soukromých zájmů a republikového, či spíše nadnárodního významu.

293. Čtvrtou žalobní námitkou označenou jako „opomenuté důkazy“ žalobce ESHG namítal neúplné dokazování, spočívající v tom, že ministr opomenul jeho důkazní návrhy týkající se členství osob – T. E. a R. N. ve Stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR v podobě zápisů a usnesení z jednání tohoto výboru, jelikož je v konkrétní rovině odpovídajícím způsobem nevypořádal. Žalobce ESHG postrádal faktické odůvodnění nad rámec ministrova konstatování, že navrhované dokumenty nemohou mít na otázku podjatosti úředních osob žádný vliv. Podle žalobce ESHG nemá takové vypořádání návrhu oporu v právní úpravě ani v judikatuře Nejvyššího správního soudu, který se v rozsudcích č.j. 6 Azs 147/2004-100, č.j. 5 Afs 147/2004-89, a č.j. 1As 84/2010-72 zabýval problematikou důkazů, o nichž nebylo v řízení rozhodnuto, tedy oporu v požadavcích na náležité odůvodnění, proč nebyly důkazy provedeny. Toto pravidlo označil žalobce za záruku práva na spravedlivý proces; v případě jeho porušení jde o tzv. opomenutý důkaz, který zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

294. Žalobce ESHG doplnil, že podle Nejvyššího správního soudu lze upustit od požadavku přezkoumatelné věcné úvahy správního orgánu o tom, proč by měl být důkazní návrh nadbytečný, pouze v případě zjevně irelevantních důkazních návrhů. Žalobce ESHG má za to, že jeho návrhy nepředstavují takový případ. Proto namítá vadu rozkladového řízení spočívající v opomenutí jeho důkazních návrhů bez jakékoliv věcné a přezkoumatelné argumentace ministra.

295. Pátou žalobní námitkou žalobce ESHG namítal nesprávné posouzení předběžné otázky přípustnosti vyvlastnění, jelikož žalovaný i ministr nesprávně a nedostatečně posoudili hmotněprávní předběžnou otázku přípustnosti vyvlastnění pozemku 143/75 namítanou žalobcem ESHG v rozkladu. Žalobce ESHG uvedl, že zákony umožňují vyvlastnění pro stavby ve veřejném zájmu (např. výrobny elektřiny nad 100 MW), rozhodnutí žalovaného a ministra neobsahují konkrétní skutková zjištění, která by takový účel vyvlastnění prokazovala, neboť hodnota 100 MW je v rozhodnutí zmíněna bez důkazního podkladu. Rozhodnutí jsou tak podle žalobce ESHG nepřezkoumatelná. Dále žalobce ESHG namítal, že nebyla posouzena reálná možnost vyvlastnění – tedy zda je vyvlastnění nezbytné, zda byl učiněn pokus o dohodu s vlastníkem, a zda je záměr realizovatelný v zákonných lhůtách (2 roky + max. 2 roky prodloužení). Žalobce ESHG v této věci vyslovil nesouhlas s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 As 231/2016-40). Žalobce ESHG rovněž namítal, že dokumentace k záměru neobsahuje dostatečně konkrétní vymezení jednotlivých staveb, což znemožňuje posoudit, zda je její pozemek skutečně nezbytný pro realizaci záměru.

296. V šesté žalobní námitce žalobce ESHG namítal vadné posouzení soukromoprávních námitek v územním řízení. Ve vztahu k pozemku 206 žalobce ESHG upozornil na chybějící obvyklý přístup, protože navržené účelové komunikace budou neveřejné a uvnitř oploceného areálu. To může znemožnit zemědělské využití pozemku, způsobit majetkovou škodu a porušit jeho povinnosti dle zákona o ochraně ZPF. Ministr podle žalobce ESHG nesprávně tvrdil, že přístup bude zajištěn, aniž by to vyplývalo z dokumentace. Žalobce ESHG následně odmítl i názor ministra, že tyto námitky měly být vzneseny již v prvním stupni. U pozemku 143/75 žalobce ESHG namítal, že stávající přístupová komunikace je zanedbaná, ale stále existuje. EDU II navíc neplánuje vybudovat náhradní přístup, čímž porušuje podmínku ZS MŽP ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZP/2021/560/163. Dále žalobce ESHG namítal imise (hluk, prach) z plánované stavby. Ministr se odvolával na ZS KHS ze dne 18. 12. 2020, č. j. KHSV/25439/2020/JI/HOK/Sme, které však dle žalobce ESHG řeší jen veřejnoprávní limity, nikoliv soukromoprávní dopady dle § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Závěrem šesté žalobní námitky žalobce ESHG tvrdil, že ministr jeho námitky odmítl bez řádného posouzení, čímž porušil povinnost vypořádat se i se soukromoprávními výhradami.

297. Sedmou žalobní námitkou žalobce ESHG namítal způsob vypořádání námitek proti závazným stanoviskům ve věci ochrany přírody, které vznesl v rozkladu žalobce Děti Země, a které pojal žalobce ESHG ve svém rozkladu za své. V žalobě nesouhlasil se závěrem ministra, že námitky žalobce Děti Země se žalobce ESHG nijak netýkají, když „drtivá většina těchto námitek se týká staveb, které nemají na pozemky ve vlastnictví společnosti ESHG žádný vliv“, neboť ministr a žalovaný měli usilovat o zákonnost společného územního rozhodnutí co do jeho celku. Námitky žalobce Děti Země navíc mohou při jejich vyhodnocení jako důvodných vést ke stejnému účelu, jehož se žalobce ESHG domáhá, tj. zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Žalobce ESHG namítá nepřezkoumatelnost závěrů ministra ve vztahu k jednotlivým námitkám žalobce Děti Země, neboť některé závěry postrádají oporu ve zjištěném skutkovém stavu, jakož i pravidlech formální logiky. Konkrétní vady žalobce ESHG neuvedl, neboť soudy ve správním soudnictví jsou povinny přezkoumávat rozhodnutí po stránce vad, které by bránily přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví z úřední povinnosti.

V. Žaloba žalobce Děti Země

298. Žalobce Děti Země uplatnil své námitky žalobou, podanou dne 10. 4. 2025, a následně též v doplnění žaloby ze dne 17. 4. 2025. Žalobce Děti Země předně shrnul skutkový stav a poukázal na svou aktivní legitimaci k podání žaloby, kterou dovozuje z § 65 odst. 2 s. ř. s. s tím, že dle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu a dle článku 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy (příp. odst. 3 a 4 tohoto článku) a čl. 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA) může namítat porušení svých procesních i hmotných práv. S odkazem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 12. 5. 2011 (věc C-115/09) pak žalobce Děti Země tvrdil, že byl dotčen na svých hmotných právech porušením předpisů chránících životní prostředí do té míry, že toto porušení způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

299. Žalobce Děti Země následně v první žalobní námitce namítl porušení svých procesních práv zkrácením doby pro vyjádření se k novým podkladům v rozkladovém spise a pro podání správní žaloby. Uvedl, že § 2 odst. 5 resp. odst. 6 liniového zákona vylučuje, aby žalobci Děti Země jakožto spolku, který spadá do kategorie „ostatní účastníci řízení“, bylo doručováno jinak než veřejnou vyhláškou. V řízeních dle liniového zákona, což je i předmětné územní řízení, je totiž třeba spolkům a dalším relevantním účastníkům všechny písemnosti doručovat prostřednictvím veřejné vyhlášky, které pak jako jediné mají i právní účinky, nikoliv přímo do datové schránky (DS) spolků.

300. V daném případě žalovaný vyvěsil na úřední desce sdělení ze dne 31. 10. 2024, č. j. MPO 98824/24/01100, že rozkladový spis byl doplněn o nové podklady, takže se k nim lze vyjádřit do 30 dní od jeho doručení. Žalobce Děti Země má za to, že lhůta pro vyjádření mu skončila dne 16. 12. 2024 (tj. 30 dní od doručení sdělení prostřednictvím úřední desky), a nikoliv – jak tvrdí žalovaný – dne 4. 12. 2024 (tj. 30 dní od doručení sdělení do DS žalobce Děti Země). Kromě porušení § 2 odst. 5 resp. odst. 6 liniového zákona došlo k porušení § 36 odst. 1 až odst. 3 správního řádu, neboť doba pro zaslání vyjádření k novým podkladům pro rozhodnutí byla o 12 dní kratší.

301. Napadené rozhodnutí pak bylo na úřední desce vyvěšeno dne 28. 2. 2025; k jeho doručení prostřednictvím úřední desky tak mělo dojít v pondělí 17. 3. 2025 a měsíční lhůta k podání žaloby měla žalobci Děti Země končit dne 17. 4. 2025. Napadené rozhodnutí bylo ovšem žalobci Děti Země současně doručeno dne 10. 3. 2025 do jeho datové schránky, což vedlo k tomu, že lhůta pro podání žaloby končila již dnem 10. 4. 2025, tj. o 7 dní dříve.

302. Žalobce Děti Země podal žalobu dne 10. 4. 2025 s tím, že se vzhledem k enormnímu rozsahu prvostupňového a napadeného rozhodnutí omezil toliko na některé žalobní body, přičemž doplnění žaloby se zbývajícími žalobními body podal dne 17. 4. 2025, jelikož měl za to, že doručení napadeného rozhodnutí do datové schránky nemůže vyvolat právní účinky z hlediska běhu lhůt pro podání žaloby.

303. Ve druhé žalobní námitce, týkající se návrhu na uložení podmínky č. 1.2.2. ke stavebnímu řízení – požadavek na vypracování Plánu monitoringu stavu životního prostředí v dotčeném území – žalobce Děti Země předně poukázal na obsah doplnění rozkladu ze dne 22. 1. 2024.

304. Žalobce Děti země ve druhé žalobní námitce tvrdil, že ministr v napadeném rozhodnutí jen převzal argumentaci žalovaného, takže je opět mimoběžná, jelikož se netýká podstaty návrhu. Podle žalobce Děti Země není zřejmé, proč nelze do územního rozhodnutí uložit požadavek ke stavebnímu řízení o vypracování plánu monitoringu složek ŽP během zásahů v území (ačkoliv jiné požadavky k obsahu dokumentace pro stavební povolení /DSP/ uloženy jsou). Žalobce Děti Země žádá uložit zcela originální podmínku o vytvoření plánu sledování složek životního prostředí během realizace záměru; nenašel totiž podmínku, která by zavazovala EDU II, aby současně s vypracováním DSP byl vytvořen plán na sledování stavu životního prostředí během výstavby záměru, a to od zahájení terénních prací až do získání kolaudačního souhlasu, tzn. vlivy během výstavby na ovzduší, na hlukovou situaci, na vodu, na půdu, na dřeviny, na cenné druhy organismů apod., přičemž v případě nepřípustného či nadlimitního stavu (měřením) by byla ihned provedena náprava. Žalobce Děti Země dále tvrdil, že např. u zájmů chráněných ZOPK by nápravu provedl najatý biologický (ekologický) dozor, který se dle ZS EIA zabývá pouze vlivy záměru na cenné biotopy a jedince a vlivy na EVL (NATURA 2000) či sleduje invazivní rostliny.

305. Žalobce Děti země považoval za bizarní, že ministru nevadí, pokud mezi podmínkami územního rozhodnutí jsou rovněž požadavky ke stavebnímu řízení či na obsah DSP, ale je nepřípustné, pokud žalobce Děti Země předkládá návrh, který se jednak obsahu DSP netýká, ale týká se stavebního řízení, a jednak byl zamítnut z diskriminačních důvodů, neboť ho navrhuje spolek. Nežádá vypracovat například zásady organizace výstavby či různé podkladové studie, ale „speciální plán“ na sledování složek ŽP během výstavby záměru. DSP totiž takový „speciální plán“ vypracovat nepožaduje.

306. Žalobce Děti Země dále poukázal na požadavky č. 32, č. 33, č. 34 a č. 37 závazného stanoviska EIA s tím, že se tyto zabývají jen ustanovením ekologického dozoru či jeho činnosti. Podmínky č. 15 a č. 44 až 47 závazného stanoviska EIA se jeho návrhu blíží, ale zcela okrajově tak, že jsou rovněž irelevantní. Konstatoval, že nevidí žádné přezkoumatelné důvody, proč by do podmínek výroků I.-XI. prvostupňového rozhodnutí nemohla být zahrnuta i tato jeho nová podmínka: „Ke stavebnímu řízení bude předložen Plán monitoringu stavu všech složek životního prostředí od zahájení terénních prací po vydání kolaudačního souhlasu“.

307. Žalobce Děti země tvrdil, že postupem ministra došlo k porušení jeho hmotných práv na prosazování účinnějšího sledování stavu ŽP během realizace záměru, a také procesních práv dle § 3 správního řádu ve vztahu k § 68 odst. 3 téhož zákona. Poukázal na svou činnost a judikaturu správních soudů (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2014, č. j. 47 A 32/2012-38, rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 9 As 87/2016-29 a rozsudek téhož soudu ze dne 5. 2. 2021, č. j. 3 As 59/2020-68) a namítal, že dle závěru správních soudů nemají správní orgány žádnou libovůli návrhy na ukládání nových podmínek vypořádat mimoběžným či nelogickým způsobem, ale musí uvést, jak se vypořádaly s konkrétními a rozumnými námitkami účastníků řízení.

308. Žalobce Děti Země dále poukázal na povolování obchvatu Frýdku-Místku dálnicí D48 (dále jen „Obchvat Frýdek-Místek“), kde navrhoval jiný způsob sledování intenzit hluku během zkušebního provozu. Jeho návrh byl jako nadbytečný odmítnut Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem dopravy a krajským soudem. Rozsudky NSS ze dne 23. 2. 2022, č. j. 3 As 304/2019-79, a ze dne 31. 3. 2022, č. j. 5 As 333/2019-92, ale byla tato rozhodnutí zrušena.

309. Ve třetí žalobní námitce týkající se závazného stanoviska KÚ Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 16. 12. 2020, č. j. KUJI 111315/2020 OZPZ 2268/2020 pro stavbu „Odvod srážkových vod z NJZ EDU Lipňanským potokem včetně jejich retence“ dle § 4 odst. 2 ZOPK žalobce Děti Země poukázal na strany 3 až 4 svého doplněného rozkladu ze dne 22. 1. 2024, kde žádal podle § 149 správního řádu o zajištění přezkumu správnosti a zákonnosti daného závazného stanoviska k zásahu do významných krajinných prvků (VKP) a předložil návrh na uložení 4 nových požadavků do zmíněného závazného stanoviska nebo přímo do územního rozhodnutí.

310. Žalobce Děti země s vypořádáním svých návrhů na uložení dalších požadavků ke zmírnění zásahu do VKP během realizace záměru NJZ EDU nesouhlasil, a to jen ve vztahu k jeho návrhu na uložení požadavku pod bodem 5.: „Koryta vodních toků budou mít přírodní charakter, přičemž jen v doložených a odůvodněných případech, odsouhlasených orgány ochrany přírody, lze připustit zpevněním kamenným záhozem, a jen výjimečně rovnaninou bez vyplnění spárů betonem či jiným typem zpevnění“.

311. K tomu žalobce Děti Země tvrdil, že podle svých zkušeností s jinými záměry není nutné, aby se úpravy vodních toků prováděly stále zavedeným způsobem, kdy od 50. let minulého století bylo koryto de facto zarovnáno a byly vydlážděny jeho svahy či dokonce jeho dno (kameny). Argumenty stanoviska MŽP, jakož i argumenty ministra považoval žalobce Děti Země za zavádějící až irelevantní, neboť dle jeho přesvědčení lze jistě úpravy na vodním toku se zásahem do VKP provést i tak, aby byly blízké přírodě, nikoli tak, jak je zavedeno více než 80 let. Uložením nového požadavku č. 5 do závazného stanoviska KÚ Vysočina by mohlo být zaručeno, že zásahy do VKP budou skutečně přiměřené, jednoznačně kontrolovatelné a zajistí důsledné zmírnění škodlivého zásahu záměru NJZ EDU do veřejného zájmu na ochranu VKP. Dle žalobce Děti Země by neměly být vodní toky v době globálních změn klimatu a nedostatku vody v krajině takto „tvrdě“ měněny v rozporu s přírodě blízkým způsobem. K tomu odkázal na webové stránky s jinými možnostmi.

312. Žalobce Děti Země shrnul, že se MŽP i ministr jeho požadavkem pod bodem 5. nijak pečlivým způsobem nezabývali, učinili tak jen formálně. V odmítavých tvrzením MŽP a ministra neshledal žalobce Děti Země žádný závažný relevantní důvod, pouze důvody zástupné. Dle jeho mínění by mohl projektant v rámci detailního zpracování DSP předložit orgánu ochrany přírody návrhy úprav s podrobným odůvodněním, přitom by měl při úpravě vodního toku ctít zásady tvaru jeho linie, měl by respektovat skutečnost, že má mít dno vodního toku přirozený charakter, bez příčných bariér a jeho svah by neměl obsahovat opevnění (mimo podmostí).

313. Dle žalobce Děti země došlo postupem ministra k porušení jeho hmotných práv na prosazování účinnějších zmírňujících opatření vlivu záměru na stav VKP, a také procesních práv ve smyslu § 3 správního řádu ve vztahu k § 68 odst. 3 téhož zákona, tj. práva na řádné (přesvědčivé a doložitelné) vypořádání jeho návrhu, které MŽP a ministr provedli jen formálně, a de facto bezobsažně. Dle žalobce Děti Země nic nebránilo, aby byl jeho požadavek č. 5 uložen do závazného stanoviska nebo územního rozhodnutí. MŽP a ministr ale uvedené zástupnými argumenty odmítli, což představuje závažnou vadu v jejich rozhodování. K tomu poukázal na judikaturu správních soudů, dle které nemají správní orgány žádnou libovůli návrhy na ukládání nových podmínek mimoběžným či nelogickým způsobem zamítat (rozsudek KS v Praze ve věci č. j. 47 A 32/2012-38, rozsudek NSS ve věci č. j. 9 As 87/2016-29, rozsudek NSS č. j. 3 As 59/2020-68).

314. V této souvislosti žalobce Děti Země dále podotkl, že při povolování obchvatu Frýdku-Místku, dálnice D48 navrhoval jiný způsob sledování intenzit hluku během zkušebního provozu, které byly jako údajně nadbytečné odmítnuty příslušnými správními orgány. Následně ale byly vydány zrušující rozsudky NSS ve věci č. j. 3 As 304/2019-79 a ve věci č. j. 5 As 333/2019-92. Z rozsudku č. j. 3 As 304/2019-79 pak žalobce Děti Země citoval jeho bod 22.

315. Čtvrtou žalobní námitkou žalobce Děti Země nesouhlasil s vypořádáním své rozkladové argumentace, týkající se závazného stanoviska KÚ Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 26. 1. 2021, č. j. KUJI 107147/2020 OZPZ 2268/2020, ve znění usnesení ze dne 17. 2. 2021, č. j. KUJI 13409/2021 OZPZ 2268/2020 pro stavbu „Soubor staveb v areálu jaderného zařízení NJZ EDU“, v napadeném rozhodnutí.

316. Žalobce Děti Země namítl, že se střety záměru s jinými veřejnými zájmy, jakými je i ochrana krajinného rázu, musí dle § 12 odst. 2 ZOPK vyřešit v době umístění a povolení záměru, nikoli až před zahájením jeho realizace, přičemž přípustnost střetu záměru s krajinným rázem musí být ve smyslu ZOPK vyřešena za jeho účasti jako dotčené veřejnosti.

317. Dále žalobce Děti Země poukázal na podmínky č. 9, č. 10 a č. 31 závazného stanoviska EIA a tvrdil, že se jej netýkají jako účastníka navazujících řízení dle zákona EIA či ZOPK, a jsou ve vztahu k jím předložené připomínce o právní a časové vadnosti uloženého požadavku irelevantní.

318. Žalobce Děti Země rovněž namítal, že ministr aplikoval v rozporu se správním řádem zjevnou diskriminaci podle typu účastníků řízení, pokud žalobci vyčetl, že některé návrhy k zásahu do VKP se musejí zamítnout, neboť se týkají povolení či realizace záměru. Naproti tomu (viz strana 42 napadeného rozhodnutí uprostřed) ale ministr uvedl, že uložený požadavek Kraje Vysočina se územního ani stavebního řízení netýká, ale přesto je součástí územního rozhodnutí. Argumenty MŽP v přezkumném stanovisku i argumenty ministra v napadeném rozhodnutí jsou dle žalobce Děti Země proto zavádějící a irelevantní, neboť prokazatelný střet záměru s krajinným rázem je nutné řešit v rámci umístění a povolení záměru dle § 12 odst. 2 ZOPK a současně za účasti dotčené veřejnosti dle zákona EIA, nikoli až 3 roky před zahájením záměru a jen s dotčenými obcemi, neboť i žalobce Děti Země hájí veřejný zájem na ochraně krajinného rázu, takže nemůže být vyškrtnut s tvrzením, že se týká jen obcí a bude se řešit mimo navazující řízení.

319. Ke svému požadavku na změnu či zrušení podmínky závazného stanoviska KÚ Vysočina žalobce Děti země tvrdil, že tato podmínka nedává smysl a měla by být výrazně přepracována nebo zrušena, jelikož nevychází z § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu a účelu § 12 odst. 2 ZOPK. Dle žalobce Děti Země si měl KÚ Vysočina v územním řízení například opatřit odbornou studii o vlivu záměru na krajinný ráz i s návrhy na zmírnění tohoto zásahu, anebo uložit požadavek, že zásah je přípustný, ale ke stavebnímu řízení je nutné předložit konkrétnosti o době, místech a rozsahu výsadby dřevin, které bude muset žadatel projednat s dotčenými obcemi a spolky se k nim budou moci vyjádřit. Nikoli tedy, že se bude střet záměru řešit po skončení všech navazujících řízení bez zákonné účasti spolku, včetně žalobce Děti Země. Navíc, čím dříve by se dřeviny sázely, tím dříve by došlo ke konkrétnímu a reálnému zmírnění zásahu záměru na krajinný ráz. K tomu žalobce Děti Země poukázal na podmínku č. 17 územního rozhodnutí pro dálnici D085 Lovosice-Řehlovice (dále jen „dálnice Lovosice-Řehlovice“), a citoval z ní.

320. Žalobce Děti Země shrnul, že se MŽP i ministr nijak pečlivým způsobem nezabývali jeho připomínkou k uloženému požadavku ke zmírnění záměru na krajinný ráz, který by měl být změněn či závazné stanovisko KÚ Vysočina zrušeno, neboť jím uložený požadavek je z hlediska obsahu a časovosti obecný, nepřípustný a tedy nezákonný.

321. Ministr postupoval diskriminačně, pokud návrh žalobce Děti Země na uložení požadavku o zásahu do VKP zamítl s tvrzením, že se týká až realizace záměru, když to v případě požadavku KÚ Vysočina, který se týká realizace záměru, nerozporoval, a dokonce jej ponechal mezi podmínkami územního rozhodnutí, takže ji žadatel jen stěží splní k řízení o povolení záměru.

322. Postupem ministra došlo k porušení hmotných práv žalobce Děti Země na prosazování účinnějších zmírňujících opatření vlivu záměru na krajinný ráz, neboť uložený požadavek ho vyřazuje z připomínkového procesu o místech, době a rozsahu, příp. výsadbě dřevin na území, o čemž má až před realizací rozhodovat jen žadatel a dotčené obce.

323. Postupem ministra došlo také k porušení procesních práv žalobce Děti Země, který tak jen stěží může naplňovat předmět své činnosti a v rámci navazujících řízení ve smyslu zákona EIA ve vztahu k § 12 odst. 2 ZOPK hájit zájmy přírody a krajiny během příslušného správního řízení, kdy je jeho postavení silné a kdy se využívá § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, tj. práva na řádné, přesvědčivé a doložitelné vypořádání.

324. V pátém žalobním bodu žalobce Děti Země napadl 5 závazných stanovisek OÚ Dukovany týkajících se povolení kácení dřevin rostoucích mimo les s uložením náhradní výsadby, a výrok XXI. prvostupňového rozhodnutí, v němž žalovaný vymezil závazné stanovisko dle § 8 odst. 6 a § 9 odst. 1 ZOPK. Konkrétně označil:

a) Závazné stanovisko OÚ Dukovany ze dne 12. 6. 2023, č. j. OUDUK-221/2023/02-ŽP, dle § 8 odst. 6 a § 9 odst. 1 ZOPK pro stavbu „Soubor staveb v areálu jaderného zařízení “Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany”“

b) Závazné stanovisko OÚ Dukovany ze dne 16. 2. 2021, č. j. OUDUK-46/2021/04-ŽP, dle § 8 odst. 6 a § 9 odst. 1 ZOPK pro stavbu „Soubor staveb v areálu jaderného zařízení “Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany”“

c) Výrok XXI. prvostupňového rozhodnutí, jímž bylo vydáno povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les s uložením náhradní výsadby pro stavbu „Podzemní kabelová vedení 110 Kw NJZ EDU z rozvodny TR Slavětice“

d) Závazné stanovisko OÚ Dukovany ze dne 16. 2. 2021, č. j. OUDUK-44/2021/02-ŽP, dle § 8 odst. 6 a § 9 odst. 1 ZOPK pro stavbu „Přívodní řady surové vody z VD Mohelno a nový vodojem pro NJZ EDU“

e) Závazné stanovisko OÚ Dukovany ze dne 16. 2. 2021, č. j. OUDUK-45/2021/03-ŽP, dle § 8 odst. 6 a § 9 odst. 1 ZOPK pro stavbu „Odvedení srážkových vod z plochy NJZ EDU do Skryjské nádrže“

f) Závazné stanovisko OÚ Dukovany ze dne 12. 6. 2023, č. j. OUDUK-219/2023/02-ŽP, dle § 8 odst. 6 a § 9 odst. 1 ZOPK pro stavbu „Odvedení srážkových vod z ploch zařízení staveniště NJZ EDU do Heřmanického potoka“

325. K tomu žalobce Děti Země poukázal na své rozkladové námitky a nesouhlasil s jejich vypořádáním ministrem v napadeném rozhodnutí.

326. Žalobce Děti Země tvrdil, že ministr jen zopakoval argumenty KÚ Vysočina s mírným rozšířením, proč nelze změnit dvě podmínky a uložit jednu novou podmínku, jak žalobce Děti Země navrhoval, ačkoli se týkají zájmů ZOPK a jsou reálné, uskutečnitelné a znamenaly by jasný výklad povinností žadatele.

327. Dále Žalobce Děti Země namítal, že ministr jen zopakoval argumenty KÚ Vysočina o bezvadném vydání předmětných závazných stanovisek OÚ Dukovany, aniž z úřední povinnosti a s ohledem na rozsudek NSS č. j. 9 As 126/2022-45, jeho odůvodnění řádně zohlednil do příslušných výroků prvostupňového rozhodnutí žalovaného, které nelze pro absenci podkladů a konkrétních úvah o splnění § 8 a § 9 ZOPK apod. považovat za zákonné, takže i v rozporu s § 2 odst. 4, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu nedošlo ke změně odůvodnění výroku II. prvostupňového rozhodnutí.

328. Ke svému návrhu na změnu podmínky č. 1 předmětných závazných stanovisek OÚ Dukovany žalobce Děti Země citoval původní a jím navrhované znění této podmínky. Tvrdil, že z rozhodnutí ministra není zřejmé, proč není reálné a uskutečnitelné žalobcem navrhovanou změnu podmínky provést a konkrétně uložit, aby ke kácení došlo skutečně až po vydání pravomocného stavebního povolení pro celý záměr, neboť se to může stát i za několik let. Současné sousloví ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí se totiž vztahuje i k takovým stavbám, které pravomocné stavební povolení nepotřebují, takže by reálně bylo možné některé dřeviny kácet hned po vydání územního rozhodnutí s tvrzením, že tyto se budou přednostně realizovat. Přitom k výstavbě staveb, které potřebují pravomocné stavební povolení, může dojít za 3 až 8 let. Během této doby by dřeviny mohly růst a plnit své funkce.

329. Žalobce Děti Země na podporu svého tvrzení poukázal na stranu 4 rozhodnutí Úřadu městské části Brno-Židenice ze dne 20. 2. 2025, č. j. BZID 05962/25/OMDŽ/Hor, pro záměr „Modernizace traťového úseku Brno-Židenice (mimo) – odbočka Brno-Černovice“ (dále jen „Modernizace traťového úseku Brno-Židenice“) a rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 57 A 87/2023-125. Z tohoto rozsudku žalobce citoval a označil důkazy, které v řízení před Krajským soudem v Plzni navrhl.

330. Žalobce Děti Země shrnul, že i když se jím navržená změna podmínky č. 1 může jevit jako nepodstatná, není tomu tak. Realizaci některých staveb lze totiž provádět bez stavebního povolení, tzn. ihned po vydání pravomocného územního rozhodnutí. Navíc jeho návrh jasně uvádí, že před kácením dřevin musí existovat pravomocné stavební povolení jako časově a věcně jasně doložitelný podklad pro případné kácení, neboť sousloví „k realizaci stavby“ je problematické. Dle zjištění žalobce se taková změna podmínky č. 1 po celé ČR běžně ukládá, je reálná a uskutečnitelná a nijak významně by žadatele nezatížila.

331. Žalobce Děti Země tvrdil, že postupem ministra došlo k porušení jeho hmotných práv na prosazování jednoznačného výkladu požadavků o době kácení dřevin co nejpozději, to znamená nikoli ihned po umístění záměru, čímž dotčená část přírody mohla existovat bez zbytečného předčasného ničení. Namítal rovněž porušení procesních práv ve smyslu § 3 ve vztahu k § 68 odst. 3 správního řádu na řádné, tj. přesvědčivé a doložitelné vypořádání jím navrhované změny podmínky č. 1 ve prospěch životního prostředí. K tomu připomněl právní větu rozsudku NSS č. j. 7 As 2/2011-52.

332. Ke svému návrhu na změnu podmínky č. 2 předmětných závazných stanovisek OÚ Dukovany žalobce Děti Země citoval původní a jím navrhovanou změnu ve dvou variantách. Uvedl, že dřeviny mají širokou škálu funkcí, ale z podmínky č. 2 závazných stanovisek vyplývá, že je lze kácet kdykoli, neboť o této době rozhodne sám žadatel. Taková podmínka nemá reálný smysl. Proto navrhl dvě varianty, tzn. kácet striktně jen v mimovegetační době prakticky 6 měsíců v roce, příp. v jinou dobu, ale za splnění dalších podmínek. Namítal, že se záměr připravuje mnoho let, a proto je vliv jím navrhované změny podmínky č. 2 na harmonogram realizace záměru nízký.

", "next": 239068}