Obdobně stran exekučních řízení vedených proti povinnému T. V. a proti povinnému K. H. kárně obviněný uvádí, že v případě povinného K. H. bylo proti tomuto povinnému kárně obviněným vedeno celkem 6 exekučních řízení; exekuční soud spojil usnesením č.j. 13 EXE 5265/2010-21, ze dne 20.9.2010, které bylo kárně obviněnému doručeno dne 12. 10. 2010, pět těchto řízení do jednoho společného řízení dále vedeného pod sp. zn. 067 EX 279399/09. Kárně obviněný na tomto místě poukazuje zejména na skutečnost, že ke spojení exekučních řízení exekučním soudem došlo v roce 2010, tj. v době, kdy teprve postupně nabývala problematika spojování exekučních řízení a s tím spojených nákladů exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, na aktuálnosti a mediální významnosti, tj. v době, kdy se nejen sám kárně obviněný, ale i exekuční soudy a další dotčené subjekty teprve v praxi seznamovaly s problematikou spojování exekucí, a s tím spojenými postupy. Nehledě na to, že v dané době navíc nebyla dostatečně ustálená judikatura zejména Ústavního soudu, která by s určitostí reflektovala zásadní otázky související se spojováním exekučních řízení, resp. s náklady spojených věcí. K tomuto kárně obviněný dodává, že vědom si jednoho z nejdůležitějších cílů institutu spojení exekučních řízení, totiž snížení nákladů spojených s řízením, vyčísloval náklady exekuce ve spojeném řízení tak, že v rámci nákladů exekuce vyčísloval pouze jedny hotové výdaje a jednu odměnu, protože, po spojení exekučních řízení vymáhal exekuci pouze v jednom - spojeném - řízení. V případě náhrady nákladů právního zastoupení v exekučním řízení však kárně obviněný do ustálení judikatury zejména Ústavního soudu, tj. mj. ještě v roce 2011, nebyl přesvědčen o tom, že by měl mít právní zástupce oprávněného nárok pouze na jednu náhradu nákladů právního zastoupení. Kárně obviněný v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že zatímco soudní exekutor po spojení řízení vymáhal exekuci sice na základě vícero exekučních titulů, avšak pouze v jednom řízení pod jednou spisovou značkou, kdy mu tedy vznikly jen jedny náklady, situace u oprávněného, respektive jeho právního zástupce, byla rozdílná. Dle názoru kárně obviněného musel JUDr. Sokol každý jednotlivý exekuční titul zpracovat, u velké části exekučních titulů získat od soudu exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a s doložkou vykonatelnosti, u každé jednotlivé věci se seznámit s aktuálním stavem věci, atd. Z těchto důvodů kárně obviněný nepovažoval vůči právnímu zástupci oprávněného za správné, aby měl nárok pouze na jednu náhradu nákladů právního zastoupení. Kárně obviněný zastával svůj právní názor i v kontextu s případy, kdy by oprávněný, respektive jeho právní zástupce, štěpil pohledávky z jednoho exekučního titulu do vícero exekučních řízení. V daných případech by nepochyboval soudní exekutor o tom, že právní zástupce oprávněného účelově štěpil pohledávky (a tím si i přidělával práci) za účelem zvýšení své odměny. Toto však nebyl případ exekučních řízení, v nichž zastupoval oprávněného JUDr. Sokol. Kárně obviněný k danému bodu rovněž dodává, že vzhledem k vývoji judikatury Ústavního soudu (zejména na základě nálezu čtvrtého senátu Ústavního soudu IV. ÚS 1881/11, ze dne 16. 1. 2012, se kterým se seznámil v únoru roku 2012, předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán v březnu roku 2012), došel kárně obviněný důkladnou právní analýzou k přesvědčení, že jím vyslovený právní názor na výpočet nákladů právního zastoupení není mezi právnickou veřejností chápán jako většinový a že by měl tedy vzhledem k zásadě předvídatelnosti soudních rozhodnutí v budoucnu přiznávat ve spojených řízeních náhradu právního zastoupení právnímu zástupci oprávněného pouze jednou. Kárně obviněný proto v souladu s výše uvedeným nálezem, jehož odůvodnění považoval za precizní, rozhodl o nákladech oprávněného tak, že přiznal právnímu zástupci oprávněného částku 4.320,- Kč. Z výše uvedeného důvodu proto došlo na straně kárně obviněného k rozporu mezi částkou, kterou kárně obviněný povinnému, resp. v tomto případě právnímu zástupci povinného v září roku 2011 původně sdělil, resp. vyčíslil, a jež tak byla vyšší než částka, kterou po povinném následně požadoval v příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 279399/09-73 ze dne 28. 3. 2012. Kárně obviněný tedy na tomto ve vztahu k této věci uzavírá, že se nezakládá na pravdě, že by nerespektoval spojení exekučních řízení do jedné věci, tj. že by toto spojení nezohlednil v celkové výši vymáhané pohledávky, neboť tak zcela evidentně učinil. K uvedenému rovněž dodává, že exekuční příkazy postihujících mzdu povinného vydal před tím, než došlo ke sloučení exekučních řízení. Vydání těchto exekučních příkazů tedy bylo v souladu se zásadou proporcionality. Pokud je kárně obviněnému vyčítáno, že údajně nesdělil subjektům, které blokovaly majetek povinného, že došlo ke změně celkové vymáhané pohledávky, kárně obviněný dodává, že ihned poté, co kárně obviněný zjistil, že je exekuce vedená pod sp. zn. 067 EX 279399/09 zcela vymožena, rozhodl usnesením č. j. 067 EX 279399/09-71 ze dne 28. 3. 2012 o zrušení exekučních příkazů, jimiž byla postižena mzda povinného (č. j. 067 EX 279399/09-13, č. j. 067 EX 269589/09-13, č. j. 067 EX 258832/09-16, č.j. 067 EX 258974/09-12, č.j. 067 EX 259451/09-12) a příslušný, ve spojeném řízení vzniklý přeplatek, vrátil povinnému na jím sdělený bankovní účet. V případě povinného T. V. bylo proti tomuto povinnému kárně obviněným vedeno celkem devět exekučních řízení. Exekuční soud spojil usnesením č. j. 42 NC 7900/2009-54 ze dne 27. 1. 2011, které bylo kárně obviněnému doručeno dne 3. 2. 2011, těchto devět exekučních řízení do jednoho společného řízení následně vedeného jen pod sp. zn. 067 EX 274669/09. Kárně obviněný upozornil na skutečnost, že ke spojení exekučních řízení exekučním soudem došlo v roce 2011, tj. v době, kdy kárně obviněný i nadále zastával právní názor, že oprávněný má nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení za každý jednotlivý podaný exekuční návrh (v daném případě tedy 9 x 3.420,- Kč). Z uvedeného důvodu kárně obviněný v daném řízení evidoval nedoplatek, o jehož existenci povinného, resp. jeho právního zástupce informoval s tím, že po úhradě tohoto nedoplatku kárně obviněný vydá příkaz k úhradě nákladů exekuce. Jak už kárně obviněný výše uvedl, právní názor kárně obviněného byl ovlivněn především skutečností, že otázka spojování exekučních řízení (nejen) v dané době představovala značně problematickou agendu, která se postupně vyvíjela. Z uvedeného důvodu proto poté, co povinný neuhradil celkovou dlužnou částku tak, jak tato byla kárně obviněným původně (vč. nedoplatku) vyčíslena (povinný uhradil pouze dne 5. 8. 2011 částku ve výši 721,- Kč), a teprve jen velmi krátce poté, co se kárně obviněný seznámil s příslušným nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1881/11, vydal dne 20. 2. 2012 kárně obviněný příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 274669/09-42, i nadále částečně ovlivněný dřívějším právním názorem kárně obviněného, dle kterého náleží oprávněném náhrada právního zastoupení v exekučním řízení za každé jednotlivé spojené řízení. Z uvedeného důvodu a i nadále částečně pod vlivem svého někdejšího právního názoru kárně obviněný v předmětném příkazu přiznal oprávněnému náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 10.080,- Kč skládající se z odměny ve výši vypočtené ze součtu jistin všech spojených exekučních řízení a celkem 18 úkonů právní služby, neboť měl za to, že v každém z devíti spojených exekučních řízeních právní zástupce oprávněného, ačkoliv tento neměl nárok na odměnu jako takovou, i tak musel vykonat minimálně dva úkony – převzetí právního zastoupení a příprava a podání exekučního návrhu. Exekuční soud sice na základě námitek povinného následně usnesením č. j. 42 Nc 7900/2009-90, ze dne 5. 4. 2012 tento příkaz k úhradě nákladů exekuce změnil, ani tato skutečnost, však dle kárně obviněného nemůže založit kárnou odpovědnost kárně obviněného za shora popsané situace. Pokud je kárně obviněnému vyčítáno, že kárně obviněný byl v prodlení s vydáním předmětného příkazu k úhradě nákladů exekuce, odkazuje tímto kárně obviněný mj. na shora uvedené. V případě povinné I. Z. byla kárně obviněným proti této povinné vedena celkem čtyři exekuční řízení. Exekuční soud, kterým v dané věci byl Obvodní soud pro Prahu 8, spojil usnesením č. j. 47 EXE 2027/2010 – 25 ze dne 16. 2. 2011 tři ze těchto čtyř exekučních řízení do jednoho společného řízení následně vedeného jen pod sp. zn. 067 EX 289226/10; ke spojení exekučních řízení přitom došlo až poté, co v těchto exekučních řízeních byly vydány exekuční příkazy postihující účet povinné u peněžního ústavu č. j. 067 EX 289226/10-11 ze dne 21. 1. 2011, č. j. 067 EX 289275/10-9 ze dne 21. 1. 2011 a č. j. 067 EX 289374/10-9 ze dne 21. 1. 2011. Kárně obviněný by na tomto místě odkazuje na argumentaci výše; z uvedeného důvodu v daném spojeném řízení původně evidoval nedoplatek ve výši 6.840,- Kč, o jehož existenci mj. vyrozuměl samotnou povinnou, vzhledem k tomu, že povinná nedoplatek dobrovolně neuhradila, vyrozuměl kárně obviněný dne 30. 6. 2011 příslušný peněžní ústav, který na základě exekučních příkazů blokoval majetek povinné, mj. o tom, že tyto nabyly právní moci. Tento postup považuje kárně obviněný za zcela správný, neboť vycházel z tehdejšího konstantního (viz výše) právního názoru, z něhož tak v žádném případě nelze vyvozovat kárnou odpovědnost kárně obviněného. Pro úplnost kárně obviněný dodává, že povinná zmíněný nedoplatek uhradila až dne 9. 11. 2011, načež kárně obviněný již dne 16. 11. 2011 vydal avizovaný příkaz k úhradě nákladů exekuce, proti které povinná mohla, což také nakonec učinila, podat opravný prostředek – námitky, pokud s právním názorem, tj. s jím vyčíslenými náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného zastoupeného v exekučním řízení právním zástupcem, nesouhlasila. Pokud jde o vydání exekučních příkazů č. j. 067 EX 289275/10-20 ze dne 21. 3. 2011 a č. j. 067 EX 289374/10-20 ze dne 21. 3. 2011, kterými kárně obviněný shodně rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinné, které byly vydány v již sloučených spisech, kárně obviněný uvádí, že k jejich vydání došlo zjevnou administrativní chybou na straně kárně obviněného na základě lustrace, která byla ve slučovaných spisech na základě výsledku součinnostního dotazu na příslušnou zdravotní pojišťovnu povinné zadána ještě před tím, než se do slučovaných spisů fakticky promítlo usnesení o spojení, tj. než do slučovaných spisů byly ručně zadány kontrolní (blokovací) mechanismy, zabraňující shora uvedené situaci. Tato administrativní chyba však byla kárně obviněným ihned poté, co se o ní kárně obviněný dozvěděl, zhojena, když exekuční příkazy byly kárně obviněným zrušeny. Na základě těchto administrativní chybou vydaných exekučních příkazů přitom povinné nemohla vzniknout a taktéž ani nevznikla žádná škoda, neboť na základě nich mj. nebylo ničeho vymoženo, nehledě na to, že se ve své podstatě jednalo o nicotná rozhodnutí, když byla vydána vůči zaměstnavateli, u kterého povinná již dávno nepracovala. V exekučních řízeních vedených proti povinné K. T. kárný žalobce kárně obviněnému vytýká, že údajně poté, co dne 25. 2. 2010 obdržel usnesení exekučního soudu o spojení 17 věcí, toto usnesení nerespektoval, a to až do 23. 9. 2011, kdy exekuci se souhlasem oprávněného zastavil, přičemž tak údajně činil proto, že již dne 21. 9. 2011 evidoval návrh povinné na spojení všech exekučních řízení a musel by tak údajně snížit náklady exekuce i ve zbývajících exekučních řízeních. Kárně obviněný k tomu uvádí, že tento skutek považuje za zjevně účelově vykonstruovaný, neboť má za to, že se (nejen) v tomto případě žádného závažného ani opětovného porušení povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením Komory nedopustil, i když se kárný žalobce snaží tvrdit opak. K tomuto kárně obviněný dodává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 68 Nc 236/2009-33 ze dne 22. 2. 2010 bylo rozhodnuto o spojení 17 exekučních řízení s tím, že tato řízení budou nadále vedena pod sp.zn. 067 EX 203905/08. Ke spojení exekučních řízení došlo již v roce 2010, tj. jak už kárně obviněný uvedl, ve značně pro spojování exekučních řízení nejisté době, kdy na tuto problematiku de facto neexistoval ucelený právní názor, neboť tento se v této době teprve postupně formoval. Vzhledem k této skutečnosti tak nelze kárně obviněnému vytýkat přiklonění se k jednomu z právních názorů vyčíslovat předběžné náklady exekuce, vč. předběžných nákladů oprávněného v exekučním řízení tak, jako by ke spojení exekučních řízení vůbec nedošlo. Kárně obviněný dále uvádí, že odmítá jakékoliv spekulace kárného žalobce, dle kterých k zastavení exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 067 EX 203905/08 údajně došlo jen proto, aby se kárně obviněný vyhnul případnému rozhodnutí o návrhu povinné na spojení všech, tj. nejen v dané době nespojených exekučních řízení, neboť k zastavení tohoto řízení by došlo i kdyby povinná nepodala zmíněný návrh na spojení všech u kárně obviněného proti povinné vedených exekučních řízení. Kárně obviněný – jak už několikrát uvedl – se spojování exekučních řízení v žádném případě nevyhýbá, což ostatně potvrzuje nejen to, že usnesením č. j. 067 EX 219853/09-71 ze dne 24. 4. 2012 následně rozhodl o spojení většiny v současnosti proti zmíněné povinné jím vedených exekučních řízení, ale i stávající všeobecná praxe kárně obviněného, jež musí být kárnému žalobci pochopitelně dobře známa. V exekučních řízeních vedených proti povinnému H. Č., konkrétně pak v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 223701/09 a 067 EX 248532/09 kárný žalobce kárně obviněnému mj. vytýká, že poté, co došlo ke spojení exekučních řízení rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu č. j. 55 Nc 20070/2009-26 ze dne 13. 1. 2011 doručeným kárně obviněnému dne 13. 1. 2011, vydal ve shora uvedených exekučních řízeních příkazy k úhradě nákladů exekuce, čímž údajně toto rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu č. j. 55 Nc 20070/2009-26 ze dne 13. 1. 2011 nerespektoval. Kárně obviněný ke shora uvedenému mj. uvádí, že – jak už ostatně kárný žalobce sám uvedl – kárně obviněný není usnesením exekučního soudu, kterým tento soud rozhodl o spojení exekučních řízení, ve smyslu ustanovení § 170 odst. 2 občanského soudního řádu vázán, neboť se jedná o rozhodnutí čistě procesní povahy, kterým se upravuje vedení řízení. Kárně obviněný tímto nechce naznačit, že by se spojování exekučních řízení jakkoliv bránil, má však za to, že i kdyby příslušné rozhodnutí o spojení nijak nezohlednil (což ale není tento případ), nebylo by na místě vyvozovat z tohoto jeho počínání jeho případnou kárnou odpovědnost. V exekučních řízeních vedených proti povinné P. K. kárný žalobce kárně obviněnému vytýká, že údajně poté, co Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 18. 7. 2011 č. j. 7 EXE 7533/2010-10 rozhodl o spojení exekučních řízení vedených pod sp. zn. 067 EX 297322/10 a 067 EX 310292/10 a to tak, že tato řízení budou nadále vedena jen pod sp.zn. 067 EX 297322/10, kárně obviněný i přes toto spojení exekučních řízení nadále činil úkony v každém řízení samostatně, vč. samostatného vymáhání nákladů exekuce. K tomuto kárně obviněný uvádí, že se shora uvedené tvrzení kárného žalobce zakládá na pravdě, tj. že kárně obviněný v předmětných dvou exekučních řízení činil jednotlivé úkony samostatně, ačkoliv tato řízení byla výše zmíněným usnesením spojena. K tomuto však kárně obviněný dodává, že tak nečinil s úmyslem vědomě a účelově zvyšovat náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení. Kárně obviněný tak činil proto, že uvedené spojení nebylo zcela výjimečně příslušnou pověřenou zaměstnankyní v dotčených spisech zohledněno. Uvedené spojení nakonec kárně obviněným zohledněno bylo, což ostatně prokazuje i příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 244665/10-66 ze dne 30. 10. 2012, který kárný žalobce měl, resp. má k dispozici. I samotnému kárnému žalobci tak musí být zcela evidentně zřejmé, že kárně obviněný sice v dotčených spisech činil do určité doby jednotlivé úkony samostatně, nelze však přehlédnout skutečnost, že ihned poté, co tuto svou administrativní chybu odhalil, příslušné spojení především co do celkové výše vymáhaných nákladů exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, zohlednil. Z pohledu kárně obviněného tedy nedošlo k žádnému účelovému navyšování zmíněných nákladů exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, natož k závažnému či dokonce opětovnému porušení povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením Komory. V intencích argumentace výše vedl kárně obviněný svoji obhajobu i ve věci nerespektování spojení věcí, které je vytýkáno v exekučních řízeních vedených proti povinnému F. N. S ohledem na uvedené kárně obviněný shrnuje, že se nezakládá na pravdě, že by nerespektoval spojení exekučních řízení do jedné věci, tj. že by toto spojení nezohlednil v celkové výši vymáhané pohledávky, neboť tak zcela evidentně učinil, a to v souladu se svým tehdejším aktuálním právním názorem, za který jej v žádném případně nelze kárně trestat, a proti němuž – jak už ostatně i v tomto případě – bylo a je možné se bránit, a to nikoliv skrze domáhání se kárné odpovědnosti kárně obviněného soudního exekutora, nýbrž s pomocí relevantních právem předvídaných prostředků – námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce.
§ Prodlení s rozhodnutím o spojení
K vytýkanému skutku, kárně obviněný odkazuje na svá předchozí vyjádření týkající se problematiky spojování exekučních řízení, kde vyjádřil de facto vše zásadní vztahující se k předmětné problematice; s ohledem mj. na dříve zmíněné a veškeré další okolnosti s tím souvisejí kárně obviněný uzavírá, že má za to, že se v daných případech nedopustil ničeho, co by kárným žalobcem, resp. kárným senátem mohlo být považováno za kárně provinění kárně obviněného.
§ Neopatřování přijatých písemností podacím razítkem
K vytýkanému skutku, který má spočívat v neopatřování návrhů na nařízení exekuce (případně i jiných příchozích dokumentů) podacím razítkem, sděluje kárně obviněný, že pokud v tomto bodě poukazuje kárný žalobce na povinnost kárně obviněného opatřovat dle ustanovení § 12 odst. 2 kancelářského řádu pro soudní exekutory návrhy na nařízení exekuce a další písemnosti podané v elektronické podobě podacím razítkem přímo na listině, tato povinnost pro něho dle jeho názoru nevyplývá. Kárně obviněný poukazuje na skutečnost, že je kancelářský řád pro soudní exekutory stavovským předpisem Exekutorské komory České republiky vydaným dne 23. 5. 2002, který byl novelizován dne 15. 4. 2005 a dne 11. 6. 2010. Novela ze dne 11. 6. 2010 je tedy jedinou novelou, která reflektovala zásadní posun v elektronizaci soudů a soudních exekutorů, totiž zavedení datových schránek. V této novele nebylo nikterak změněno ustanovení § 12 odst. 2 kancelářského řádu pro soudní exekutory, ale došlo ke změně ustanovení § 10 kancelářského řádu pro soudní exekutory, který definuje podací razítko. Je rovněž nutné zmínit přílohu č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory, která obsahuje vzor podacího razítka. Z ustanovení § 10, § 12 odst. 2 a Přílohy č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory je zřejmé, že úprava opatřování přijatých písemností podacím razítkem je zastaralá a řádně nereflektuje posun v elektronizaci justice. Kárně obviněný připouští, že ustanovení § 12 kancelářského řádu pro soudní exekutory nemluví o povinnosti opatřovat podacím razítkem pouze písemnosti příchozí v listinné podobě. Pokud má ale podací razítko dle ustanovení § 10 kancelářského řádu pro soudní exekutory mimo jiné obsahovat „způsob doručení písemností v listinné podobě“, měla by, dle názoru kárně obviněného, v případě, kdy by tvůrce stavovského předpisu (v tomto bodě je nutné zdůraznit, že schválení stavovského předpisu provádí Ministerstvo spravedlnosti České republiky) vyžadoval opatřování písemností příchozích v elektronické podobě podacími razítky, obsahovat příloha kancelářského řádu pro soudní exekutory vzor dvou podacích razítek – podacího razítka, kterým by se měly opatřovat písemnosti příchozí v listinné podobě a podacího razítka, kterým by se měly opatřovat písemnosti příchozí v elektronické podobě. Je totiž naprosto zřejmé, že vzhledem k odlišným vlastnostem dokumentů příchozích v listinné a v elektronické podobě, by musela razítka na dokumenty příchozí v elektronické podobě obsahovat jiné informace, než podací razítko uvedené v příloze č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory. Kárně obviněný poukazuje v tomto místě na ustanovení § 135 odst. 2 kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy, který opatřování elektronických dokumentů podacími razítky obsahuje a má na náležitosti podacího razítka zcela jiné požadavky, než Příloha č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory. Dle názoru kárně obviněného jsou úpravy náležitostí podacího razítka dle Kancelářského řádu pro soudy a dle Kancelářského řádu pro soudní exekutory natolik odlišné, že není vhodné analogicky použít úpravu kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy. Pokud by tak totiž kárně obviněný učinil, dostal by se rázem do rozporu s kancelářským řádem pro soudní exekutory, když by opatřil příchozí dokument jiným podacím razítkem, než jediným přípustným podacím razítkem dle přílohy č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory.
Kárně obviněný poukazuje především na technickou neproveditelnost opatření elektronického dokumentu podacím razítkem, aniž by došlo k vytisknutí dokumentu a s tím související konverzi dokumentu do listinné podoby, opatření zkonvertovaného dokumentu podacím razítkem a jeho následnou konverzí zpět do elektronické podoby. Bylo-li dle posledních dostupných statistik zahájeno v minulém roce cca 1 000 000 exekucí (z nichž je dle zkušeností kárně obviněného drtivá většina zahájena návrhem na nařízení exekuce podaným právním zástupcem oprávněného elektronicky), lze říci, že v těchto řízeních dojde soudním exekutorům minimálně 3 000 000 písemností elektronicky (v každém řízení alespoň návrh na nařízení exekuce, usnesení o nařízení exekuce a usnesení o nařízení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci) – jde o číslo ryze orientační, když je nutné připustit, že v některých případech bude návrh na nařízení exekuce podán v listinné podobě, na druhou stranu budou součástí exekučních spisů zcela jistě i odpovědi třetích subjektů na součinnostní dotazy a další podání v elektronické podobě. Bude-li kárně obviněný počítat s použitím třech listů papíru na jedno opatření podacího razítka (1 list příchozí dokument, 1 list konverzní doložka do listinné podoby, 1 list konverzní doložka zpět do elektronické podoby), dojde k číslu cca 9 000 000 spotřebovaných listů papíru za účelem vyznačení podacího razítka. K tomu je nutné přičíst náklady na tonery do tiskáren, opotřebení tiskáren a scannerů a v neposlední řadě mzdové výdaje zaměstnanců, které by museli soudní exekutoři zaměstnat v souvislosti s konvertováním tam a zpět. Že je tento postup proti duchu elektronizace justice, je zcela zřejmé a kárně obviněnému přijde vytýkání této skutečnosti ze strany kárného žalobce o to více nevhodné, když sami zaměstnanci odboru dohledu ministerstva spravedlnosti neopatřují stížnosti, které jim jsou doručeny datovou schránkou, podacím razítkem. To plyne například z žádosti o vyjádření se ke stížnosti vedené u kárného žalobce pod sp. zn. 1015/2012-OSD-ENA/2 (sp. zn. soudního exekutora 067 EX 613/08).
Na tomto místě kárně obviněný zdůraznil, že by se při tomto výkladu zákona nejednalo o pochybení či dokonce provinění kárně obviněného, ale o zjevnou technickou nemožnost plnění založenou mezerou v právní úpravě. Delikt a kárná odpovědnost jsou založeny na protiprávním stavu, který delikvent nemůže vytvořit pokud je omisivní modus normativnosti právní úpravy založen na v konkrétním případě technicky nemožném naplnění zákonných požadavků. Nad rámec uvedeného kárně obviněný poukázal na skutečnost, že takto postupuje systémově již několik let. Kárný žalobce prakticky ve všech případech, kdy žádal kárně obviněného o vyjádření se k jakékoliv stížnosti na jeho postup v rámci exekučního řízení, požadoval předložení CD s elektronickou kopií exekučního spisu. Ze zmíněných kopií tedy muselo být kárnému žalobci již dříve zřejmé, že se jedná ze strany kárně obviněného o systémovou věc, a přesto kárně obviněnému tuto skutečnost dříve nevytkl, či na ni dříve neupozornil. Je tedy s podivem, že kárný žalobce tento postup kárně obviněného dříve toleroval a nyní na něj, za tento jemu již dlouhodobě známý postup, podává kárné žaloby.
Pokud kárný žalobce uvádí, že považuje postup kárně obviněného za znevýhodňující povinného, který není schopný posoudit včasnost podaného návrhu na nařízení exekuce s ohledem na možné promlčení, odkazuje zde kárně obviněný na právo účastníka řízení nahlédnout do exekučního spisu dle ustanovení § 94 a § 95 exekučního řádu. Při nahlédnutí do exekučního spisu je potom zcela zřejmé, kdy byl návrh na nařízení exekuce kárně obviněnému doručen a povinný má možnost posoudit, zda byl podán včas, či nikoliv a pohledávka je již promlčená. Je nutné upozornit i na skutečnost, že tento postup nevadil ani exekučním soudům, které o návrhu na nařízení exekuce rozhodovaly, když kárně obviněného pověřovaly k provedení exekuce. Pokud měly exekuční soudy v ojedinělých případech pochybnosti s datem doručení návrhu na nařízení exekuce kárně obviněnému, dotázaly se kárně obviněného na datum příchodu, kteréžto kárně obviněný exekučnímu soudu následně sdělil.
Argumentuje-li kárný žalobce možností kárně obviněného uvést do kolonky „Datum rozhodné“ v exekučním spise jiné datum, než datum skutečného příchodu dokumentu, kárně obviněný se cítí tímto nařčením dotčen, když považuje toto obvinění za nepodložené. V druhé řadě je nutno uvést, že domnívá-li se kárný žalobce, že tento postup umožňuje kárně obviněnému uvádět jiné datum příchodu návrhu, než skutečné datum příchodu návrhu a případně upravit datum příchodu tak, aby nedošlo k promlčení pohledávky oprávněného, poznamenává kárně obviněný, že by měl tuto možnost i v případě, že by podání podacím razítkem opatřoval, když by mohl ručně změnit datum uvedené na podacím razítku a docílit tak stejného výsledku. Z uvedeného důvodu považuje kárně obviněný tento argument kárného žalobce za zcela irelevantní.
Kárně obviněný tedy k té části kárné žaloby, která se týká neopatřování elektronicky příchozích dokumentů (zejména návrhů na nařízení exekuce) podacím razítkem, shrnuje následující:
Kárně obviněný vede exekuční spisy v elektronické podobě a považuje tedy elektronickou poznámku u dokumentu příchozího v elektronické podobě za dostačující, když z kancelářského řádu pro soudní exekutory není jednoznačně zřejmé, zda je kárně obviněný vůbec povinen elektronicky příchozí dokumenty podacím razítkem opatřovat, když ustanovení týkající se opatřování příchozích dokumentů podacím razítkem se dle svého obsahu evidentně vztahují na dokumenty příchozí v listinné podobě. Kárně obviněný rovněž důrazně upozorňuje na fakt, že je z exekučního spisu datum příchodu podání jednoznačně patrné. Rovněž je vhodné poznamenat, že kárnému žalobci byl tento postup soudního exekutora dlouhodobě znám a nebyl kárně obviněnému až doposud vytknut, ani na něj nebyl upozorněn, a to v rámci uskutečněných kontrol, a to jak osobních v sídle exekutorského úřadu, tak v rámci kontrol provedených na základě podnětů zaslaných kárnému žalobci. Navíc ani sám kárný žalobce neopatřuje dokumenty dodané mu elektronicky podacím razítkem. Rovněž je v tomto bodě nutno poukázat na technický a ekonomický aspekt celé věci a na skutečnost, že postupem kárně obviněného nebyl nikdo z účastníků řízení poškozen.
Z uvedených důvodů se kárně obviněný domnívá, že je jeho postup systémově správný. I kdyby kárný senát dospěl k názoru, že je zde povinnost opatřovat veškeré příchozí dokumenty podacími razítky (čímž by došlo ke zvýšení exekučních nákladů v řádech desítek milionů korun ročně, když tyto náklady by následně byly zcela jistě vymáhány soudními exekutory za povinnými), domnívá se kárně obviněný, že by jeho postup nemohl být považován za tak závažné pochybení, které by zakládalo jeho kárnou odpovědnost. V tomto bodě tedy považuje kárný žalobce kárné obvinění za nedůvodné.
§ Prodlení s doručením usnesení exekučního soudu povinnému, doručení usnesení povinnému namísto jeho právnímu zástupci
K vytýkaným skutkům, sděluje kárně obviněný následující: ve věci K. H. bylo usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 9. 2010, č. j. 13 EXE 5265/2010-21, rozhodnuto o spojení exekučních řízení pod sp. zn. 13 EXE 5265/2010, 13 EXE 5219/2010, 13 Nc 8982/2009, 13 Nc 8979/2009 a 13 Nc 8974/2009 ke společnému řízení. Toto usnesení bylo soudnímu exekutorovi doručeno dne 12. 10. 2010. Usnesení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 bylo dne 2. 12. 2010 zadáno k odeslání právnímu zástupci oprávněného a ve stejný den mu bylo také doručeno. Tentýž den, tedy 2. 12. 2010, bylo uvedené usnesení zadáno k odeslání povinnému K. H. na adresu V. 19 E, D. Povinný zásilku osobně převzal dne 10. 12. 2010 (doručenka pod č. j. 067 EX 279399/09-33). K tomuto kárně obviněný uvádí, že administrativní chybou pověřené zaměstnankyně byl jako adresát k doručení usnesení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 zadán povinný K. H., namísto jeho právního zástupce Mgr. Michala Kojana, který jej zastupoval na základě plné moci. V době, kdy Mgr. Michal Kojan urgoval doručení předmětného usnesení, tj. 7. 12. 2010 a 31. 12. 2010, měla pověřená zaměstnankyně zato, že usnesení bylo řádně zadáno k doručení, resp. v době druhé urgence již doručeno, aniž by zaregistrovala nesprávně uvedeného adresáta zásilky. Dne 17. 2. 2011, kdy exekuční soud požádal o doložení doručenek osvědčujících doručení usnesení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 právním zástupcům oprávněného a povinného, bylo kontrolou zjištěno, že na straně povinného bylo doručováno chybně, jelikož písemnost převzal přímo povinný. Z tohoto důvodu byl dne 21. 2. 2011 zadán požadavek na odeslání usnesení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 právnímu zástupci Mgr. Michalu Kojanovi. Usnesení bylo právnímu zástupci doručeno prostřednictvím datové schránky dne 22. 2. 2011. Ve věci P. K. byla kárně obviněnému doručena dne 31. 8. 2011 plná moc právního zástupce povinné Mgr. Michala Kojana, a to do všech exekučních řízení, která byla v té době proti povinné vedena. Dne 17. 4. 2012 vypověděla povinná do protokolu plnou moc právnímu zástupci, a to na jednání v sídle exekutorského úřadu. V mezidobí pověřená pracovnice chybně zadala požadavek na odeslání zásilky přímo povinné, namísto jejímu právnímu zástupci. V řízení pod sp. zn. 067 EX 244665/10 se jednalo o jednu zásilku, stejně jako v řízeních 067 EX 244682/10 a 067 EX 297322/10. V ostatních řízeních již bylo doručováno řádně.
Kárně obviněný předně uvádí, že exekuční řád ani občanský soudní řád soudnímu exekutorovi nestanovuje závaznou lhůtu, ve které má doručit usnesení exekučního soudu o spojení věcí účastníkům řízení. Ze strany kárně obviněného tedy nemohlo dojít k porušení ustanovení zákona, když ten lhůtu k doručení usnesení nestanovuje. Kárně obviněný se dále domnívá, že pochybení, které spočívá v chybném doručování písemnosti přímo povinnému namísto jeho právnímu zástupci, nedosahuje svou závažností kárného provinění. V rámci soudní a exekuční činnosti se jedná o poměrně častou chybu pracovníků z nepozornosti, které lze systémově jen těžko zabránit. Domněnku, že se svou závažností nejedná o kárné provinění, dovozuje kárně obviněný také ze skutečnosti, že k výše vytýkanému pochybení došlo v rámci cca 200 kontrolovaných spisů, tj. tisíců doručení, pouze ve čtyřech případech. Kárně obviněný doplňuje, že zaměstnankyně, které spis vedly, byly opakovaně a důrazně poučeny o nutnosti důsledně kontrolovat adresáta zásilky před jejím odesláním a za uvedená pochybení byly mj. potrestány srážkou z platu.
§ Prodlení s postoupením námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu, prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce po jeho zrušení exekučním soudem
K vytýkaným skutkům, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému P. H. (067 EX 245130/09, 067 EX 250413/10) a proti povinnému H. Č. (067 EX 269066/09), a dále ke skutku, který má spočívat v prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce po jeho zrušení exekučním soudem, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému K. H. (067 EX 279399/09), sděluje kárně obviněný následující: exekuce vedená proti povinnému P. H. pod sp. zn. 067 EX 245130/09 byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2010, č. j. 67 Nc 4459/2009-20. Dne 15. 3. 2011 byla na účet soudního exekutora připsána částka 11.460,- Kč, kterou byl dluh povinného v tomto exekučním řízení zcela uhrazen. Kárně obviněný vydal dne 21. 3. 2011 příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 067 EX 245130/09-37, a zadal jej k odeslání účastníkům. Dne 31. 3. 2011 byly soudnímu exekutorovi doručeny včasné námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 245130/09-37. Námitky byly postoupeny exekučnímu soudu dne 19. 7. 2011. Exekuční soud, tedy Obvodní soud pro Prahu 4, rozhodl o postoupených námitkách usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. 67 Nc 4459/2009-52, které bylo soudnímu exekutorovi doručeno dne 6. 4. 2012. Exekuce vedená proti témuž povinnému pod sp. zn. 067 EX 250413/10 byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 2010, č. j. 68 EXE 2890/2010-8. Dne 15. 3. 2011 byla na účet soudního exekutora připsána částka 4.262,- Kč, kterou byl dluh povinného uhrazen. Kárně obviněný vydal dne 21. 3. 2011 příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 067 EX 250413/10-23. Dne 31. 3. 2011 podal povinný včasné námitky proti uvedenému příkazu k úhradě nákladů exekuce. Námitky byly exekučnímu soudu postoupeny dne 19. 7. 2011. Exekuční soud rozhodl o námitkách usnesením ze dne 21. 9. 2011, č. j. 68 EXE 2890/2010-65, které ovšem bylo soudnímu exekutorovi doručeno až dne 18. 1. 2012. Exekuce vedená proti povinnému H. Č. pod sp. zn. 067 EX 269066/09 byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 11. 2009, č. j. 55 Nc 22636/2009-44. Dne 6. 12. 2010 byla na účet soudního exekutora připsána částka ve výši 14.033,- Kč, kterou byl dluh povinného v tomto exekučním řízení zcela uhrazen. Kárně obviněný vydal dne 13. 12. 2010 příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. EX 269066/09-29, a zadal jej k odeslání účastníkům. Dne 31. 12. 2010 byly soudnímu exekutorovi doručeny včasné námitky proti uvedenému příkazu k úhradě nákladů exekuce. Námitky byly exekučnímu soudu postoupeny dne 29. 9. 2011. Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl o postoupených námitkách usnesením ze dne 22. 2. 2012, č. j. 55 Nc 22636/2009-124, které bylo kárně obviněnému doručeno dne 15. 3. 2012.
Ustanovení § 88 odst. 3 exekučního řádu uvádí, že pokud soudní exekutor v plném rozsahu námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce nevyhoví, postoupí je soudní exekutor bez zbytečného odkladu soudu. Žádná závazná lhůta, či přesněji řečeno pevně časově určená lhůta, ovšem není soudnímu exekutorovi stanovena Exekučním řádem ani Občanským soudním řádem. Ani z odborné literatury, například z Komentáře k exekučnímu řádu autorů Kasíkové a kol., nevyplývá, v jaké konkrétní lhůtě mají být námitky postoupeny. Kárný žalobce v kárné žalobě uvádí, že tato lhůta je zcela nepochybně lhůtou v řádu dnů, nikoliv týdnů či měsíců. Jedná se ovšem pouze o výklad či právní názor kárného žalobce, na jehož základě nemůže být v jednání kárně obviněného, který má odlišný právní názor, spatřováno kárné provinění. Kárně obviněný podotýká, že v případě, kdy by zákon stanovil striktně danou lhůtu pro učinění úkonu, soudní exekutor by ji samozřejmě dodržel V této souvislosti kárně obviněný poukázal na délku rozhodování obou exekučních soudů, tj. Obvodního soudu pro Prahu 3 a Obvodního soudu pro Prahu 4. Exekuce vedená proti povinnému K. H. pod sp. zn. 067 EX 279399/09 byla nařízena usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 3.2.2010, č.j. 13 EXE 5265/2010–11. Dne 14. 9. 2010 byla na účet soudního exekutora připsána platba od povinného ve výši 15.958,- Kč. Kárně obviněný vydal dne 16. 9. 2010 příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 067 EX 279399/09-18, který následně odeslal účastníkům řízení. Dne 5. 10. 2010 byly soudnímu exekutorovi doručeny včasné námitky povinného proti uvedenému příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dne 12. 10. 2010 bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení Okresní soudu Praha-západ ze dne 20. 9. 2010, č. j. 13 EXE 5265/2010-21, kterým bylo rozhodnuto o spojení exekučních řízení 13 EXE 5265/2010, 13 EXE 5219/2010, 13 Nc 8982/2009 a 13 Nc 8974/2009 ke společnému řízení pod sp. zn. 13 EXE 5265/2010, která odpovídá exekučnímu řízení 067 EX 279399/09. Kárně obviněný požádal o vyznačení doložky na usnesení o spojení věcí a dne 30. 11. 2010 postoupil námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu. Dne 21. 12. 2010 bylo kárně obviněnému doručeno usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 12. 2010, č. j. 13 EXE 5265/2010-48, kterým bylo rozhodnuto o zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce, č. j. 067 EX 279399/09-18. Dne 23. 6. 2011 bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení o spojení řízení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 s doložkou právní moci.
Kárně obviněnému je vytýkáno, že po zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 279399/09-18 exekučním soudem nevydal nový příkaz k úhradě nákladů exekuce a nerespektoval názor exekučního soudu o výši nákladů exekuce. Předně kárně obviněný uvádí, že ani v tomto případě není soudnímu exekutorovi zákonem dána závazná lhůta, do kdy má vydat nový příkaz k úhradě nákladů exekuce po jeho zrušení exekučním soudem. V této souvislosti kárně obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. j. 11 Kse 3/2009 -129 a č. j. 15 Kse 1/2012 - 137, ve kterém se kárný senát vyjadřoval k okamžiku vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dále kárně obviněný protestuje proti tvrzení kárného žalobce, že je soudní exekutor vázán právním názorem exekučního soudu, vyjádřeným v odůvodnění usnesení o zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce, při vyčíslování nákladů exekuce. Soudní exekutor, jehož úkony jsou v exekučním řízení považovány za úkony soudu prvního stupně, je vázán rozhodnutím exekučního soudu, který je také soudem prvního stupně, co do výroku takového rozhodnutí. Kárně obviněný není co do kárné odpovědnosti vázán i právním názorem exekučního soudu obsaženým v odůvodnění rozhodnutí o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Podle názoru kárně obviněného se na případ rozhodnutí o námitkách nevztahuje ustanovení § 226 odst. 1 Občanského soudního řádu, jelikož námitkové řízení jistě není analogické k řízení odvolacímu. Pokud by řízení měla být analogická, měl by o postoupených námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce rozhodovat soud vyššího stupně, nikoliv soud prvního stupně, jak je tomu v řízení o námitkách dle § 88 odst. 3 a 4 Exekučního řádu. Kárně obviněný doplňuje, že exekuční soud měl v námitkovém řízení možnost příkaz k úhradě nákladů exekuce usnesením také změnit a závazně soudnímu exekutorovi určit výši nákladů exekuce a nákladů právního zastoupení v exekučním řízení, což ovšem neučinil. Z výše uvedeného popisu průběhu exekučního řízení sp. zn. 067 EX 279399/09 je patrné, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán před doručením usnesení o spojení řízení, tudíž tuto skutečnost nemohl reflektovat. Poté, co byl příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušen, usnesení o spojení již bylo soudnímu exekutorovi známo. Došlo ke spojení čtyř řízení pod sp. zn. 067 EX 279399/09, čímž se samozřejmě změnila výše dlužné částky v tomto řízení poté, co do něj byly započítány jistiny, náklady nalézacího řízení a náklady právního zastoupení ze spojených spisů. Tak se stalo, že exekuční řízení sp. zn. 067 EX 279399/09 nebylo zcela uhrazeno a v tomto případě soudní exekutor nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, jelikož jeho běžnou praxí je vydávat příkaz k úhradě až po uhrazení celého dluhu. Po doplacení dlužné částky a po přehodnocení způsobu výpočtu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení a nákladů exekuce v souvislosti s vývojem a změnou judikatury dospěl kárně obviněný ke zjištění, že dluh v exekuční řízení sp. zn. 067 EX 279399/09 již byl povinným zcela uhrazen. Dne 28. 3. 2012 vydal kárně obviněný příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 279399/09-73, a to dle aktuální judikatury.
Kárně obviněný shrnuje, že ani jeden z vytýkaných skutků není ze shora uvedených rozhodných důvodů kárným proviněním. V žádném z uvedených případů nedošlo k porušení ustanovení exekučního řádu či občanského soudního řádu, ale pouze ke střetu právních názorů kárného žalobce a kárně obviněného.
§ Neúčtování nákladů exekuce oprávněnému
K vytýkanému skutku, který má spočívat v tom, že kárně obviněný údajně neúčtoval, tj. nepožadoval náklady exekuce po oprávněném, ačkoliv tyto původně účtoval, tj. požadoval po povinných, kárně obviněný sděluje následující: v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 239190/10 Městský soud v Praze usnesením č. j. 22 Co 1/2011-118 ze dne 14. 4. 2011 změnil usnesení o nařízení předmětné exekuce soudu I. stupně tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítá s tím, že oprávněný je povinen zaplatit povinné náhradu nákladů exekuce ve výši 3.420,- Kč do tří dnů od právní moci usnesením k rukám právního zástupce povinné A. P. P., a dále s tím, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce v částce a v lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením. Důvodem pro zamítnutí exekučního návrhu přitom byla skutečnost, že exekuční titul, na základě kterého se oprávněným v daném exekučním řízení domáhal nařízení exekuce, nemohl být povinné A. P. P. doručen. Exekuční titul tak nenabyl právní moci a není vykonatelný. K výzvě Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 1/2011-119 ze dne 4. 5. 2011 bylo soudním exekutorem tamnímu soudu sděleno, že náklady exekuce v předmětné věci nepožaduje. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 1/2011-127 ze dne 24. 5. 2011 proto bylo stanoveno, že výše nákladů exekuce se určuje částkou 0,- Kč a lhůta k plnění se nestanoví. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 203860/08 Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením č. j. 68 Nc 237/2009-27 mj. zamítl návrh na zastavení i odklad exekuce povinné K. T., neboť došel k závěru, že se povinná v dané situaci nemůže domáhat mj. zastavení exekuce z důvodu údajného promlčení nároku oprávněného, neboť k tomuto nedošlo. Obdobně též ve věci vedené pod sp. zn. 067 EX 203905/08 Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením č. j. 68 Nc 236/2009-27 ze dne 11. 11. 2009 návrh povinné K. T. na zastavení a odklad exekuce zamítl, a to ze stejného důvodu, tj. proto, že k promlčení nároku oprávněného v daném případě nedošlo. Ve věci vedené pod sp. zn. 067 EX 204192/08 sice Obvodní soud pro Prahu 4 předmětnou exekuci k návrhu povinné K. T. zastavil, avšak k odvolání oprávněného toto usnesení Městský soud v Praze změnil tak, že se exekuce nezastavuje, neboť k promlčení nároku oprávněného v daném případě, stejně jako v obou předchozích, dle právního názoru Městského soudu v Praze nedošlo. Soudnímu exekutorovi je kárným žalobcem ve všech těchto třech případech vytýkáno, že k výzvě Obvodního soudu pro Prahu 4 tomuto soudu sdělil, že v případě zastavení exekuce z důvodu promlčení nároku oprávněného náklady exekuce nepožaduje. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 201186/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 22 EXE 268/2011-10 ze dne 19. 4. 2011 toto exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu soudním exekutorem sděleno, že kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady řízení, načež usnesením č. j. 22 EXE 268/2011-16 ze dne 2. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 4. 2003 sp. zn. 9 C 155/2002. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 201188/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 22 EXE 270/2011-7 ze dne 12. 4. 2011 toto exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je povinen zaplatit kárně obviněnému hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce, načež usnesením č. j. 22 EXE 270/2011-11 ze dne 3. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2002 sp. zn. Ro 200/2002. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 201188/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 22 EXE 270/2011-7 ze dne 12. 4. 2011 toto exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je povinen zaplatit kárně obviněnému hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena samostatným rozhodnutím, a to 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce, načež usnesením č. j. 22 EXE 270/2011-11 ze dne 3. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2002 sp. zn. Ro 200/2002. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 201189/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 29 EXE 264/2011-9 ze dne 30. 3. 2011 toto exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je povinen zaplatit kárně obviněnému hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce, načež usnesením č. j. 29 EXE 264/2011-13 ze dne 21. 4. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. Ro 153/2002.
V exekučním řízení vedeném pod sp.zn. 067 EX 201190/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 29 EXE 268/2011-9 ze dne 30. 3. 2011 toto exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je povinen zaplatit kárně obviněnému hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce, načež usnesením č. j. 29 EXE 268/2011-14 ze dne 19. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2002 sp. zn. Ro 199/2002.
Po shora uvedené rekapitulaci kárně obviněný nejprve obecně připomíná, že – byť ustanovení § 89 exekučního řádu stanoví, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil - je nutné každý konkrétní případ takového zastavení posuzovat individuálně tak, aby se povinnost nahradit náklady řízení nejevila jako nepřiměřená tvrdost. „Ze shora obhajovaného závěru o procesním zavinění oprávněného na zastavení exekuce vyplývá, že by měl být ve smyslu § 271 o. s. ř. osobou povinnou k náhradě nákladů povinnému, jak o tom ostatně rozhodl i soud prvního stupně. Dle názoru odvolacího soudu však s ohledem na okolnosti věci je namístě aplikovat § 150 o. s. ř. a povinnému takové právo nepřiznat. Povinný totiž přesto, že 28. 12. 1996 mu byla platebním rozkazem Krajského soudu v Českých Budějovicích uložena vymáhaná povinnost, tuto do dnešního dne nesplnil (a s ohledem na uplatněnou námitku promlčení lze předpokládat, že ani nesplní) a bylo by tak nepřiměřenou tvrdostí oprávněného zatěžovat ještě náhradou nákladů povinnému (dlužníku) vzniklých,“ (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 907/2007 ze dne 6. 6. 2007). Z uvedeného důvodu je proto podle kárně obviněného ve shora popsaných případech možné se ve smyslu ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), přiklonit k tomu, že osobám, které by jinak měly právo na náhradu nákladů, tato zcela nebo z části nepřísluší. Skutečnost, že kárně obviněný v předmětných případech došel k závěru, že zde jsou okolnosti zvláštního zřetele, na základě kterých nemusí po oprávněném požadovat náklady exekučního řízení, přitom nelze – jak se mylně domnívá kárný žalobce – považovat za jsoucí v rozporu s Pravidly profesionální etiky a pravidly soutěže soudních exekutorů (též „Etický kodex“), stejně jako ji nelze považovat za závažné porušení právních předpisů či za důkaz prokazující údajnou existenci nadstandardní spolupráce mezi kárně obviněným a oprávněným, resp. právním zástupce oprávněného. Jak totiž judikoval sám Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č. j. 14 Kse 9/2012 - 143 ze dne 16. 4. 2013: „Pravidla soutěže nejsou o určení ceny služeb, ale i o určitém dodržování všeobecně akceptovaných pravidel zdravého soutěžního prostředí. Citované ustanovení tedy neurčuje nad rámec zákona výši odměny ze zákona neplynoucí, pouze posuzuje jednání exekutorů, kterým by na trhu zakázek mohli získat výhodnější konkurenční postavení podbízením se poskytováním bezplatných služeb běžně podléhajících úplatě či naopak úkonů exekutory běžně nevykonávaných.“ Kárně obviněný na tomto místě zdůrazňuje, že ani v jednom ze shora zmíněných případů kárně obviněný nepožadoval náklady exekuce proto, že by tímto na trhu zakázek chtěl či mohl získat výhodnější konkurenční postavení údajným podbízením se oprávněnému, přičemž v případě, že je kárný žalobce opačného názoru, nechť toto příslušným způsobem prokáže, neboť zatím se jeho obvinění neopírají o žádné důkazy, nýbrž pouze a jen o jeho vlastní nutno podotknout značně subjektivní (právní) názory. Kárně obviněný si na tomto místě dovolí připomenout, že: „Kárnou odpovědnost exekutora nelze dovozovat ze skutečnosti, že tento zastává např. právní názor odlišný od právního názoru kárného žalobce, tím spíše, vychází-li postup exekutora z relevantní judikatury civilních soudů, v níž má právní názor exekutora oporu; jeho názor na postup v dané věci tedy nebyl zcela ojedinělým názorovým excesem ani projevem svévole, který by zcela postrádal právní rámec. Nemohla zde být proto založena kárná odpovědnost z hlediska závažnosti, ale zejména ani z hlediska dostatku subjektivní stránky, protože obviněný exekutor vycházel z předpokladu určité aplikace právní úpravy. Nelze zde proto shledat zavinění v jakékoli formě.“ (například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 15 Kse 13/2012 - 143 ze dne 8. 4. 2013, či rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 15 Kse 12/2011 - 86 ze dne 21. 5. 2012) K tomuto pak kárně obviněný rovněž dodává, že pokud shora popsané jednání kárně obviněného kárný žalobce považuje za kárné provinění, jak by pak kárný žalobce ze své dohledové pozice ústředního orgánu státní správy soudů ve smyslu ustanovení § 119 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění, posuzoval minimálně neetické počínání některých exekučních soudů, které zcela běžně vyhlašují veřejné obchodní soutěže na soudního exekutora pro vymáhání „soudních“ pohledávek, v nichž se nijak netají tím, že po soudních exekutorech výslovně požadují, aby svou exekuční činnost vykonávali zadarmo a to dokonce i v případě, kdy dojde k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, tj. i v případě, kdy zákon výslovně uvádí, že je to právě oprávněný, kdo soudnímu exekutorovi hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje.
V této situaci poukazuje kárně obviněný na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Van der Mussele proti Belgii, v němž bylo zdůrazněno, že riziko podstupované v souvislosti s výkonem určité profese, kam spadá i riziko neuhrazení odměny za odvedenou práci, je do značné míry odůvodněno a kompenzováno ve své podstatě monopolním postavením soudních exekutorů při provádění exekucí, resp. je vyvažováno výhodami souvisejícími s touto profesí. Kárně obviněný jakožto osoba zapsaná do seznamu soudních exekutorů svým návrhem na zápis a následným provedením zápisu do tohoto seznamu dala souhlas k provádění mj. exekuční činnosti a tedy i s tím spojenými riziky, a proto nepřiznání náhrady nákladů soudnímu exekutorovi není porušení zásady úplatnosti vyjádřené například v ustanovení § 3 exekučního řádu či v Etickém kodexu. Stav, kdy tedy nebudou uspokojeny, event. požadovány, všechny nároky, není ani protiústavní, ani protizákonný apod. K tomuto kárně obviněný pro úplnost dodává, že je mu známo, že shora popsaný právní názor zastávají i některé exekuční soudy, zde například Okresní soud v Karviné, který ve svém usnesení č. j. 46 EXE 1118/2010 -33 ze dne 17. 9. 2013 rozhodl z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu o zastavení exekuce s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a současně s tím, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce.
Oprávněný, kterým ve všech shora uvedených případech je společnost Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., IČ: 00005886, zastoupení JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, IČ: 63108151, patří mezi nejvýznamnější provozovatele městské hromadné dopravy na území České republiky. Vzhledem k tomu, že každodenně v Praze a přilehlém regionu přepraví cestující téměř dvěma tisící vozidel metra, tramvají a autobusů, je pochopitelné, že v této souvislosti disponuje značným množstvím pohledávek za tzv. černými pasažéry, které v minulosti dokonce musely být v rámci české justice, zejména pak v rámci soudní agendy pražských a středočeských soudů, vyřizovány ve speciálním režimu. Jen samotný kárně obviněný v letech 2008 až 2011 ve vztahu k tomuto oprávněnému evidoval okolo 300.000 exekučních návrhů.
Pokud tedy kárně obviněný příslušnému exekučním soudu pro účely vydání rozhodnutí o zastavení exekuce sdělil, že nepožaduje žádné náklady exekuce, v žádném případně tak nečinil s úmyslem zvýhodňovat oprávněného na úkor povinného, jak tvrdí kárný žalobce. Tedy s úmyslem provádět pro oprávněného exekuční a event. i další činnost zadarmo. Kárně obviněný s oprávněným neuzavřel žádnou smluvní byť i jen konkludentní či neformální dohodu (resp. rámcovou smlouvu, smlouvu o provedení exekuce apod.), s níž by vyplývalo, že by kárně obviněný měl, resp. že bude, pro oprávněného provádět exekuční a další činnost zadarmo, tj. aniž by nepožadoval náklady za tuto činnost, přičemž tak de facto ani nečinil, neboť ve vztahu k oprávněnému postupoval mj. v souladu s rámcovou smlouvou, kterou s oprávněným ve smyslu ustanovení § 90 odst. 2 exekučního řádu předem uzavřel. Z uvedeného důvodu a vědom si celkového počtu jím evidovaných exekučních nápadů, se proto kárně obviněný ve shora uvedených případech po jejich individuálním posouzení, kdy došlo k zastavení exekučních řízení a to nikoliv z důvodu nemajetnosti na straně povinných, uchýlil ve smyslu ustanovení § 150 občanského soudního řádu k tomu, že v těchto případech výslovně nepožadoval žádné náklady exekuce, přičemž kárně obviněný nevidí jediný důvod, proč by tomu mělo být jinak. Neboť postup dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu lze s ohledem na oprávněného, povahu a množství vymáhaných pohledávek ve své podstatě považovat za společensky prospěšné a adekvátní. Pokud by totiž kárně obviněný po shora zmíněném oprávněném bez dalšího, tj. bez nutné individualizace každého individuálního případu a důvodu zastavení, požadoval pro případ zastavení z jiného důvodu než pro nemajetnost povinného tzv. plné náklady exekuce, troufá si kárně obviněný tvrdit, že by tímto značným způsobem v negativním slova smyslu přispíval k nesmyslnému a nemalému finančnímu ruinování oprávněného. Podle názoru kárně obviněného tedy bylo v daných případech na místě aplikovat vůči tomuto oprávněnému osvobození od nákladů exekuce.
Závěrem kárně obviněný dodal, že v daných případech a to vždy rozhodoval o zastavení předmětných exekučních řízeních příslušný exekuční soud, který nebyl sdělením kárně obviněného v žádném smyslu vázán. Tj. pokud s tímto nesouhlasil a měl za to, že kárně obviněnému přísluší náhrada nákladů exekuce, měl tyto vyčíslit, resp. kárně obviněnému za některým z účastníků přiznat, nebo na toto kárně obviněného minimálně upozornit, což však příslušný exekuční soud ani v jednom případě neučinil. Obdobně též, pokud s tímto nesouhlasil některý z účastníků – v tomto případě pravděpodobně povinný – měl možnost bránit se příslušnými právem předvídanými prostředky.
Posuzování jednání kárně obviněného v této části kárné žaloby je však s ohledem na dále uvedené naprosto transparentním dokladem šikanózního postupu kárného žalobce proti kárně obviněnému, neboť kárný žalobce, jakož i Exekutorská komora ČR sama již stejný, i když mnohem závažnější případ loňského roku řešila. Jednalo se o postup soudní exekutorky, která v rozporu se zájmy oprávněného souhlasila s přímým prodejem průmyslového areálu za částku ve výši cca 50% jeho hodnoty, proti vůli oprávněného, kde se soudní exekutora v rámci vysoce nestandardního postupu zároveň vzdala své odměny ve výši cca 6 mil. Kč. Oprávněný (v právním zastoupení týmž advokátem, který je zároveň obhájcem kárně obviněného v přítomném řízení) podal stížnost na postup soudní exekutorky jak Ministerstvu spravedlnosti ČR (č. j. 524/2010-OD-DOH/14), tak rovněž Exekutorské komoře ČR (sp. zn. Ref/280/12), kdy v identickém formátu skutku nebylo shledáno ani provinění stavovské, ani narušení hospodářské soutěže. Vymezení jednání kárně obviněného, jakožto kárného provinění pro skutek nepatrného významu oproti existujícímu pevnému závěru Ministerstva spravedlnosti, Exekutorské komory a v konečném důsledku i Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve vztahu k mnohamilionovému zvýhodnění povinného soudní exekutorkou, podtrhuje a zdůrazňuje nedůvodnost kárné žaloby nejenom v této části, ale jakožto prezentace motivace kárného žalobce ve vztahu ke kárně obviněnému, odhaluje pohnutku kárného žalobce k podání kárných žalob. K důkazu kárně obviněný dokládá- stanoviskem MS ČR ze dne 11. 6. 2010 - zprávou o výsledku šetření podnětu Exekutorské komory ČR ze dne 9. 1. 2013, - tiskovou zprávou Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 26. 2. 2013.
S ohledem na výše uvedené proto kárně obviněný uzavírá, že opakovaně a důrazně odmítá subjektivní, účelové a ničím nepodložené nařčení kárného žalobce o údajné existenci nadstandardního vztahu kárně obviněného k oprávněnému a k jeho právnímu zástupci. Dále kárně obviněný připomíná, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soud nelze kárné provinění kárně obviněného vyvozovat „pouze“ z odlišného právního názoru kárně obviněného. Závěrem pak kárně obviněný shrnuje, že se nedomnívá, že by byl výše uvedený skutek natolik závažný či opakovaný, aby mohl být považován za kárné provinění.
§ Nezohlednění názoru exekučního soudu
K vytýkanému skutku, který spočívá v údajném nezohlednění názoru exekučního soudu, kterého se kárně obviněný měl dopustit v exekučním řízení vedených proti povinnému P. H. a částečně i proti povinnému T. V., kárně obviněný sděluje následující: v exekučním řízení vedeném pod sp.zn. 067 EX 235999/09 byl kárně obviněnému dne 27. 12. 2010 doručen návrh povinného P. H. na spojení exekučních řízení vedených u kárně obviněného pod sp.zn. 067 EX 235999/09 a 067 EX 250413/10. Dříve, než kárně obviněný o tomto návrhu povinného na spojení zmíněných dvou exekuční řízení rozhodl, bylo kárně obviněnému doručeno usnesení Obvodní soud pro Prahu 4 č. j. 66 Nc 3915/2009-23 ze dne 12.1.2011, kterým tento soud mj. ten samý návrh na spojení exekučních řízení vedených u kárně obviněného pod sp.zn. 067 EX 235999/09, 067 EX 250413/10 a 067 EX 245130/09 zamítl, když poukázal na různou procesní fázi exekučních řízení a na skutečnost, že každé řízení je u soudu vedeno jiným senátem a návrhy na nařízení exekuce byly podávány postupně. Exekuční soud zároveň ve zmíněném usnesení poučil povinného o možnosti podat námitky proti vyčísleným nákladům exekuce. S ohledem na tuto skutečnost proto soudní exekutor nepovažoval za nutné ani za vhodné opětovně rozhodovat o návrhu povinného na spojení exekučních řízení, když o tomto již bylo rozhodnuto exekučním soudem – překážka res iudicata, a tímto zcela nadbytečně navyšovat náklady exekuce (doručování). Je paradoxem, že kárný žalobce na jednu stranu kárně obviněnému vytýká údajnou nehospodárnost při vedení spisu i řízení, údajné nadstandardní vztahy s oprávněným, resp. s právním zástupcem oprávněného, a údajné nerespektování rozhodnutí exekučních soudů, když jej právě v tomto případě de facto nabádá, aby nehospodárně jednal, tj. opakovaně rozhodoval o již rozhodnutém a tím zcela neúčelně a nadbytečně navyšoval náklady exekuce, aby postupoval ve vztahu k povinnému nikoliv nestranně, a aby nerespektoval rozhodnutí exekučního soudu, který výslovně o tomtéž návrhu povinného na spojení exekučních řízení již jednou rozhodl. Kárně obviněný na tomto místě opakovaně zdůraznil, že kárnému žalobci v žádném případně nepřísluší jakkoliv zasahovat do postupu vedení exekučních řízení kárně obviněného či mu dokonce přikazovat (!), jak má ve věci nadále postupovat. Kárně obviněný na tomto místě nechce být přehnaně troufalý, avšak je rovněž s podivem, že kárný žalobce vynakládá tolik energie zjednodušeně řečeno na obranu povinného, resp. na to, aby soudnímu exekutorovi vyčítal údajné nerespektování rozhodnutí exekučního soudu, kterým tento soud zamítl návrh na spojení, aniž by se věnoval samotnému rozhodnutí exekučního soudu. Tj. aniž by se pozastavil nad skutečností, že exekučnímu soudu nečiní problém zamítnout návrh povinného na spojení exekučních řízení s poukazem na rozdílné procesní fáze, rozdílné senáty apod., tj. na základě argumentace, která ve vztahu ke kárně obviněnému není z pohledu kárného žalobce považována za dostatečnou pro to, aby na základě ní kárně obviněný zamítal návrhy na spojení.
Ke shora uvedenému kárně obviněný dodává, že mu není jasné, v čem konkrétně kárný žalobce spatřuje předmětné nerespektování závěrů exekučního soudu, z něhož by bylo možné vyvozovat kárnou odpovědnost kárně obviněného, neboť sám kárný žalobce uvádí, že exekuční soud kárně obviněnému „pouze“ naznačil, jak by měl v rámci dalšího řízení postupovat, když vyslovil přesvědčení, že kárně obviněný vedení více exekucí mezi stejnými účastníky jistě zohlední, a že v jednotlivých věcech si nebude účtovat paušální částky hotových výdajů. Kárně obviněný na tomto místě opakovaně uvádí, že kárnou odpovědnost soudního exekutora v žádném případě nezakládá nedodržení logických úvah kárného žalobce.
Kárně obviněný rovněž připomíná, že nelze opomenout ani skutečnost, že pro tento skutek kárný žalobce vzal zpět svou žalobu evidovanou pod č. j. 677/2011-OSD-ENA/9 (vedenou pod sp.zn. 15 Kse 5/2012 Nejvyššího správního soudu ČR) mj. s odůvodněním, že kárnou odpovědnost kárně obviněného soudního exekutora nelze vyvozovat z údajného porušení, tj. nerespektování rozhodnutí exekučního soudu o spojení věcí, které je sice vydáno ve stejné věci, avšak je svou povahou rozhodnutím, kterým ani sám exekuční soud, tj. i kárně obviněný soudní exekutor není vázán.
Kárně obviněný proto důrazně odmítá tvrzení kárného žalobce, že by svým jednáním porušil zásady spravedlivého procesu či jinak zasáhl do ústavně garantovaných práv některého z účastníků. Kárně obviněný si je vědom toho, že proti usnesení o spojení, resp. zamítnutí spojení není ve smyslu ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s ust. § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu odvolání přípustné. Pokud však povinný nesouhlasil s tím, jak se exekuční soud, resp. kárně obviněný, vypořádal s jeho návrhem na spojení exekučních řízení, měl k dispozici i další zákonem předvídané prostředky - nejen exekučním soudem avizované námitky do příkazu k úhradě nákladů exekuce. Povinnému například nic nebránilo v tom, aby s odstupem času s ohledem na odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí spojení kdykoliv poté opakovaně podal návrh na spojení a to přímo k soudnímu exekutorovi, neboť soudní exekutor se nijak nebránil a nebrání případnému spojování těch exekučních řízení, která jsou ke spojení vhodná, zejména typicky za situace, kdy si povinný podá návrh na spojení exekuce a současně jsou splněny podmínky pro spojení příslušných exekučních řízení. Odmítá tedy jakákoliv účelová, subjektivní a nepodložená tvrzení kárného žalobce tvrdící opak.
§ Nevydání usnesení o částečném zastavení exekucí po doložení plateb
K vytýkanému skutku, který má spočívat v nevydání usnesení o částečném zastavení exekuce poté, co byly kárně obviněnému sděleny a doloženy platby, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému P. H. (067 EX 235999/09, 067 EX 245130/09, 067 EX 250413/10), sděluje kárně obviněný následující: v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 235999/09 byl návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi doručen dne 26. 6. 2009. Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 2009, č. j. 66 Nc 3915/2009-3, a to pro jistinu ve výši 208,- Kč, náklady předcházejícího řízení ve výši 1.170,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny. Výzva k dobrovolnému splnění povinnosti ze dne 28. 1. 2010 byla povinnému doručena společně s nařizovacím usnesením, návrhem na nařízení exekuce a exekučním příkazem č. j. 067 EX 235999/09-13 dne 12. 4. 2010. Dne 19. 7. 2010 byl s povinným po telefonické domluvě sjednán splátkový kalendář v minimální výši 1.000,- Kč měsíčně. Ve stejný den zaslal povinný P. H. sdělení o úhradě blíže nespecifikovaných pohledávek oprávněného, tj. Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s. Téhož dne byla oprávněnému zaslána žádost o sdělení, zda se doložené platby skutečně týkají exekučních řízení vedených kárně obviněným. Z podání povinného toto nebylo patrné, jelikož některá exekuční řízení měla být vedena také JUDr. D. M., soudním exekutorem Exekutorského úřadu v Klatovech. Dne 5. 10. 2010 obdržel kárně obviněný od oprávněného potvrzení o úhradě částky 1.378,- Kč, odpovídající jistině nákladům předcházejícího řízení, které byly povinným uhrazeny dne 16. 7. 2010, a které se vztahovaly k tomuto exekučnímu řízení. Po tomto sdělení byla do spisu zadána přímá platba oprávněnému ve výši 1.378,- Kč, která byla započítána na jistinu ve výši 208,- Kč a na náklady předcházejícího řízení ve výši 1.170,- Kč a zohledněna ve finanční tabulce spisu. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 245130/09 byl návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi doručen dne 24. 7. 2009. Dne 5. 10. 2010 a 12. 10. 2010 bylo kárně obviněnému oprávněným sděleno, že na pohledávku byla povinným dne 16. 7. 2010 uhrazena částka 1.883,- Kč. Tato částka odpovídá jistině pohledávky ve výši 408,- Kč a nákladům předcházejícího řízení ve výši 1.475,- Kč. Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2010, č. j. 67 Nc 4459/2009-20. Úhrada jistiny a nákladů předcházejícího řízení byla soudnímu exekutorovi sdělena později, než bylo exekučním soudem vydáno usnesení o nařízení exekuce. Sdělená částka byla do spisu zavedena jako přímá platba oprávněnému ve výši 1.883,- Kč, která byla započítána na jistinu ve výši 408,- Kč a na náklady předcházejícího řízení ve výši 1.175,- Kč a zohledněna ve finanční tabulce spisu. Dne 15. 12. 2010 byl v řízení vydán exekuční příkaz 067 EX 245130/09-26 a výzva k dobrovolnému splnění povinnosti, kdy ve výroku exekučního příkazu a ve výzvě byly vyčísleny dlužné částky bez uvedení jistiny ve výši 408,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.475,- Kč. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 250413/10 byl návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi doručen dne 7. 6. 2010. Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 2010, č.j. 68 EXE 2890/2010-8, a to pro jistinu ve výši 400,- Kč, náklady předcházejícího řízení ve výši 1.495,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny. Dne 27. 7. 2010 byla vyhotovena výzva k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti a společně s nařizovacím usnesením a návrhem na nařízení exekuce byla dne 27. 10. 2010 zadána k odeslání povinnému. Zásilka byla doručena povinnému dne 2. 11. 2010, který si ji osobně převzal. V mezidobí, tj. dne 5. 10. 2010 a 12. 10. 2010, sdělil oprávněný kárně obviněnému, že povinný dne 16. 7. 2010 uhradil přímo oprávněnému částku ve výši 1.895,- Kč, odpovídající jistině a nákladům předcházejícího řízení. Sdělení bylo pověřenou zaměstnankyní zpracováno dne 15. 12. 2010, tedy až po odeslání vyhotovené výzvy k dobrovolnému splnění povinnost. Ještě téhož dne byla částka 1.895,- Kč zavedena do spisu jako přímá platba oprávněnému a započítána na jistinu ve výši 400,- Kč a na náklady předcházejícího řízení ve výši 1.495,- Kč. 59
Z výše uvedeného je patrné, že kárně obviněný ve všech třech exekučních řízeních zohlednil sdělené částečné úhrady pohledávek oprávněného poté, co mu bylo oprávněným potvrzeno, že k úhradám skutečně došlo. Stalo se tak formou zadání přímých plateb do exekučních spisů a jejich zohledněním ve finančních přehledech spisů. Kárně obviněný ve věci nevydával usnesení o částečném zastavení exekuce zejména proto, že exekuční řád v § 55 ani občanský soudní řád v § 268 soudnímu exekutorovi nedovoluje vydat usnesení o zastavení, resp. částečném zastavení exekuce, bez návrhu oprávněného nebo povinného či souhlasu oprávněného. V žádném z dotčených řízení nebyl návrh na částečné zastavení exekuce podán. Kárně obviněný tedy usnesení o částečném zastavení exekucí sp. zn. 067 EX 235999/09, 067 EX 245130/09, 067 EX 250413/10 ani vydat nemohl. Situaci vyřešil, jak již bylo sděleno, zadáním přímých plateb do exekučního spisu, což je zcela běžným postupem napříč exekutorskými úřady. Tento postup povinného nikterak nepoškodil. Naopak sám povinný porušil Exekuční řád, když pohledávku oprávněného v řízení pod sp. zn. 067 EX 235999/09 neuhradil soudnímu exekutorovi, jak vyžaduje § 46 odst. 4 Exekučního řádu, ale hradil přímo k rukám oprávněného. K výtce kárného žalobce, že exekuční řízení nadále vedl tak, jakoby povinný neuhradil ničeho, kárně obviněný uvádí, že se nezakládá na pravdě. V exekučním řízení sp. zn. 067 EX 235999/09 byla přímá platba ve výši 1.378,- Kč do spisu zadána osmý den po jejím potvrzení oprávněným a nadále již nebyla po povinném vymáhána. Do doby konečného uhrazení dlužné částky navíc v řízení nebyl vydán ani další exekuční příkaz, ani nebyla dlužná částka vyčíslována. Kárně obviněnému tedy není jasné, co má v tomto případě kárný žalobce na mysli, když namítá, že exekuce byla vedena, jakoby povinný neuhradil ničeho. V exekučním řízení sp. zn. 067 EX 245130/09 byla přímá platba ve výši 1.883,- Kč také zohledněna, což je patrné z vyčíslení uvedeného ve výzvě k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti, které již neobsahuje jistinu a náklady předcházejícího řízení. Dlužná částka je bez částky 1.883,\u001e Kč vyčíslena také ve výroku exekučního příkazu sp. zn. 067 EX 245130/09-26. V exekučním řízení sp. zn. 067 EX 250413/10 bylo sdělení o přímé platbě oprávněného pověřenou zaměstnankyní, která zde již nepracuje, bohužel zpracováno až po odeslání výzvy k dobrovolnému splnění povinnosti, takže se tato skutečnost ve vyhotoveném dokumentu neprojevila. Exekuční příkaz ve věci vydán nebyl. Po zjištění tohoto pochybení byla okamžitě přímá platba zadána do spisu a promítnuta ve finanční tabulce. Uhrazená částka samozřejmě nebyla po povinném v průběhu exekučního řízení vymáhána.
Kárně obviněný shrnuje, že úhrady dlužných částek odpovídajících jistinám a nákladům předchozího řízení zohledňoval zadáváním přímých plateb do jednotlivých spisů. Po sdělení uhrazených dlužných částech exekuce částečně nezastavil, jelikož tak z důvodu absence návrhů na částečné zastavení exekuce ani učinit nemohl. Částečné úhrady byly ve všech exekučních řízeních zohledněny. Kárné provinění tedy soudní exekutor ve svém jednání tak vylučuje.
§ Vyhotovení nepravdivého vyčíslení celkově vymáhaných pohledávek
V kárných žalobách je kárně obviněnému ze strany kárného žalobce opakovaně vytýkána skutečnost, že kárně obviněný umožnil, aby jeho zaměstnanci vyčíslovali povinným výši pohledávek ve všech dosud neukončených exekučních řízeních evidovaných vůči povinným, a to i těch, ve kterých dosud nebyl kárně obviněný pověřen k provedení exekuce. Zaměstnanci kárně obviněného se měli tohoto skutku dopustit v exekučních řízeních vedených proti následujícím povinným: proti P. H., proti M. H., proti K. T., proti I. Z. a proti P. K.
Kárně obviněný k vytýkanému postupu uvádí, že exekuční řízení je zahájeno dnem doručení návrhu na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi. Kárně obviněný se domnívá, že je jeho povinností (resp. povinností zaměstnance kárně obviněného) poskytnout povinným veškeré informace o všech exekučních řízeních, která jsou proti povinným vedena, a to i o těch, která nebyla doposud nařízena. Kárně obviněný po povinných úhradu dlužných částek, včetně nákladů exekuce, nevymáhal před tím, než byl provedením exekuce pověřen. Kárně obviněný v úředních záznamech (resp. v protokolech z jednání) pouze uvedl přehled VŠECH neukončených exekučních řízení spolu s vyčíslením plnění, které bude po povinných v budoucnu vymáháno v případě, že dojde k nařízení exekuce. V případě, že v budoucnu došlo ke změně okolností, například v souvislosti se zamítnutím návrhu na nařízení exekuce, informoval o této skutečnosti pověřený zaměstnanec kárně obviněného povinného s tím, že dříve vyčíslená částka za příslušné exekuční řízení již není aktuální a že vůči povinnému nebude v budoucnu vymáhána. K tomuto lze odkázat například na exekuční řízení, která byla vedena proti povinnému P. H., když kárně obviněný vedl proti povinnému čtyři exekuční řízení a následně došlo k pravomocnému zastavení jednoho z těchto řízení - dne 9. 8. 2010 obdržel kárně obviněný sdělení exekučního soudu o tom, že usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, č. j. 66 Nc 4276/2009-8, ze dne 4. 1. 2010, nabylo právní moci. Na základě této informace sdělil tuto skutečnost pověřený zaměstnanec kárně obviněného povinnému mailem ze dne 19. 8. 2010, aby bylo zřejmé, že částka vyčíslená povinnému v úředním záznamu ze dne 19. 7. 2010 nebude po povinném v budoucnu vymáhána. K důkazu: scan mailu evidovaný pod č. j. 067 EX 235999/09-21, ze dne 19. 7. 2010 (Listinný důkaz č. 3).
Kárně obviněný dále uvádí, že nemá před nařízením exekuce poučovací povinnost ve vztahu k povinnému, která by se měla vztahovat na poučení povinného o tom, že by měl co nejdříve zaplatit plnění vymáhané dle exekučního titulu přímo oprávněnému a vyhnout se tak povinnosti uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Pokud zaměstnanec kárně obviněného pouze vyčíslil plnění, které bude po povinném v budoucnu vymáháno v souladu s legitimním očekáváním, že dojde k nařízení exekuce, nelze tento krok bez dalšího chápat jako jeho pochybení. Kárně obviněný striktně odděloval nařízená a nenařízená exekuční řízení, když v případě, že došlo k ukončení všech nařízených exekučních řízení, odblokoval majetek povinných a úhradu nenařízených dosud nenařízených exekucí po povinném nevymáhal až do okamžiku, kdy byl provedením exekuce pověřen.
Kárně obviněnému dále není jasné, jaké částky by měl dle názoru kárného žalobce povinnému vyčíslovat a z jakého důvodu se kárný žalobce domnívá, že není kárně obviněný oprávněn předběžně vyčíslené náklady povinnému sdělovat. Kárně obviněný dále na několika konkrétních případech dokumentuje vhodnost a účelnost svého postupu v důsledku kterého nemohlo dojít a ani nedošlo k poškození účastníků.
Kárně obviněný konstatuje, že není jednoznačně zřejmé, zda a jakou částku má soudní exekutor uvést v případech, kdy vyčísluje povinnému budoucí výši vymáhané pohledávky v exekučním řízení. Kárně obviněný zvolil postup, v rámci kterého jsou povinní informováni o všech zahájených řízeních. S ohledem na svůj právní názor (resp. i na jiné právní názory) nemůže být kárně obviněný kárně stíhán. U jednotlivých řízení, která jsou předmětem kárné žaloby, poukázal na skutečnost, že vyčíslování dosud nenařízených exekucí, včetně budoucích nákladů exekuce, bylo ze strany zaměstnanců kárně obviněného zcela v pořádku, dle dříve uvedeného postupu, když u povinného P. H. byl kárně obviněný pověřen k provedení exekuce pouze v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 235999/09 a zaměstnankyně kárně obviněného vyčíslila povinnému dne 19. 7. 2010 i tři dosud nenařízené exekuce včetně nákladů řízení. Je zde ale nutné poukázat na skutečnost, že povinný navrhoval v exekučním řízení vedeném pod. sp. zn. 067 EX 235999/09 úhradu exekuce formou splátkového kalendáře ve výši 1 000,- Kč měsíčně. Bylo tedy velmi pravděpodobné, že až povinný za cca 1 rok toto řízení uhradí, bude již kárně obviněný pověřen k provedení exekuce i ve zbývajících řízeních. Správnost postupu zaměstnanců kárně obviněného v souvislosti s vyčíslováním exekucí potvrzuje v této věci i chování zaměstnankyně kárně obviněného, která pružně reagovala na rozhodnutí exekučního soudu, který v jednom případě návrh na nařízení exekuce pravomocně zamítl, když o této skutečnosti zaměstnankyně kárně obviněného informovala povinného přípisem ze dne 19. 8. 2010, aby bylo kárně povinnému jasné, že tuto částku nebude muset v budoucnu hradit. V exekučních řízeních vedených proti povinné M. H. byla situace obdobná, když proti povinné bylo ze strany oprávněného podáno celkem 9 návrhů na nařízení exekuce. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 210369/10 požádala povinná přípisem ze dne 14. 10. 2010 o vyčíslení všech exekučních řízení a o sjednání splátkového kalendáře. V tu dobu byl soudní exekutor pověřen k provedení exekuce v sedmi exekučních řízeních, když v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 253173/10 a 067 EX 296080/10 byl pověřen až následně. Povinná v exekučním řízení opět požadovala splátkový kalendář ve výši 1 000,- Kč měsíčně, proto bylo zcela zřejmé, že povinná neuhradí již nařízená exekuční řízení dříve, než dojde k nařízení dvou dosud nenařízených exekucí. Rovněž je nutno poukázat na sdělení zaměstnankyně kárně obviněného, která v mailu ze dne 10. 11. 2010 výslovně upozornila povinnou na skutečnost, že některé z vyčíslených exekucí nejsou dosud nařízeny. K důkazu: scan mailu evidovaný pod č. j. 067 EX 210369/10-22, ze dne 10. 11. 2010 (Listinný důkaz č. 4).
V exekučních řízeních vedených proti povinné K. T. byla situace obdobná, jako v předchozích případech, když sice pověřený zaměstnanec kárně obviněného vyčíslil obecnému zmocněnci povinné i dosud nenařízená exekuční řízení, ovšem i zde bylo nutné přihlédnout k tomu, že aktuální dlužná částka, která byla po povinné vymáhána v již nařízených exekučních řízeních, byla v řádu stovek tisíc korun a bylo zde legitimní očekávání, že bude kárně obviněný pověřen k provedení exekuce ve zbývajících řízeních dříve, než dojde k vymožení již nařízených věcí. V exekučních řízeních vedených proti povinné P. K. vyčíslil pověřený zaměstnanec kárně obviněného v protokolu z jednání č. j. 067 EX 114902/08-31, ze dne 30. 12. 2010 15 dosud neuhrazených exekučních řízení s tím, že 14 z nich nebylo dosud nařízeno. Je zde ale nutno poukázat na splátkový kalendář uzavřený s povinnou dne 10. 8. 2009 (č. j. 067 EX 114902/08-31), v němž byly domluveny splátky ve výši 1 000,- Kč. Pověřený zaměstnanec kárně obviněného vycházel z této skutečnosti při vyčíslení exekuce dne 30. 12. 2010, když zde bylo legitimní očekávání, že bude kárně obviněný pověřen k provedení exekuce ve zbývajících řízeních dříve, než dojde k vymožení dosud neuhrazeného a již nařízeného řízení (to bylo vedeno pod sp. zn. 067 EX 244666/10). K důkazu: protokolem z jednání ze dne 14. 10. 2009 evidovaný pod č. j. 067 EX 114902/08-22 (Listinný důkaz č. 5).
Kárně obviněný poukázal na skutečnost, že žádný z povinných neuhradil na účet kárně obviněného v řízeních, která byla vyčíslena před jejich nařízením, ani částku představující jistinu a náklady nalézacího řízení, natož pak náklady exekuce. Je tedy zřejmé, že povinným bylo zcela jasné, že uvedenou částku mají hradit na účet kárně obviněného až poté, kdy bude kárně obviněný pověřen provedením exekuce. Kárně obviněný zdůrazňuje, že pokud by povinný plnil na řízení, které bylo zahájeno, ale následně nebylo nařízeno, kárně obviněný by v takovém případě obratem částku vrátil povinnému.
Kárně obviněný proto neshledává na postupech svých zaměstnanců v souvislosti s vyčíslováním vymáhaných částek žádná pochybení a trvá na závěru, že je kárná žaloba v této části neopodstatněná. Pokud jde o vyčíslení dosud nenařízeného řízení vedeného proti povinné Ivaně Zavřelové pod sp. zn. 067 EX 289266/10, odkazuje kárně obviněný na tu část vyjádření ke kárné žalobě, která se zabývá postupem soudního exekutora v uvedeném exekučním spise.
§ Nedodržení lhůty k podání žádosti o pověření k provedení exekuce, nepravdivé vyčíslení dlužných částek povinné, přijetí plateb, k jejichž vymožení dosud nebyl pověřen, zaslání pověření k provedení exekuce bez informací o provedené úhradě
V exekučních řízeních vedených kárně obviněným proti povinné I. Z. shledal kárný žalobce domnělá kárná provinění, která v kárné žalobě shrnul do bodů; v bodě 1. části kárné žaloby, která se týkala řízení vedených proti povinné Ivaně Zavřelové, byly kárně obviněnému vytýkány čtyři skutky:
a) Prodlení s postoupením návrhu na nařízení exekuce exekučnímu soudu
b) Nesprávné vyčíslení dlužných částek v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10
c) Přijetí platby v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 před tím, než byl kárně obviněný pověřen provedením exekuce
d) Zaslání žádosti o pověření v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 bez toho, aby byla exekučnímu soudu sdělena informace o přímé platbě.
K jednotlivým skutkům sděluje kárně obviněný následující:
ad a) Kárně obviněný v tomto bodě připouští, že se dopustil prodlení v souvislosti s podáním návrhu na nařízení exekuce v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 067 EX 289266/10, když nejprve nevyzval právního zástupce oprávněného k opravě návrhu na nařízení exekuce, který neobsahoval exekuční titul, a když následně právní zástupce oprávněného dne 12. 5. 2011 exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti předložil, byl v prodlení s odesláním žádosti o pověření k provedení exekuce do dne 14. 11. 2011, což však s ohledem na běžnou soudní praxi nemůže dosáhnout závažnosti deliktu kárného provinění. Kárně obviněný uvádí, že v době, kdy došlo k novele exekučního řádu v souvislosti s podáváním návrhů na nařízení exekuce soudním exekutorům, nikoliv exekučním soudům (novela č. 286/2009 Sb. účinná od 1. 11. 2009), bylo nutné vytvořit nové postupy, kontrolní mechanismy, či zaškolit nové zaměstnance na agendu, se kterou neměli soudní exekutoři a jejich zaměstnanci do té doby žádné zkušenosti. V té době tedy byly v exekutorském úřadu nastaveny postupy, které byly považovány kárně obviněným za nejlepší možné. Zjednodušeně lze říci, že byl postup nastaven tak, že příchozí návrhy na nařízení exekuce byly rozdělovány do skupin na bezvadné (které byly postupovány exekučním soudům se žádostí o pověření) a vadné, v nichž bylo nutno vyzvat oprávněné k opravě návrhů na nařízení exekuce. Vzhledem ke skutečnosti, že byl roční nápad návrhů na nařízení exekuce v řádu desítek tisíc, nebylo v silách kárně obviněného kontrolovat veškeré příchozí návrhy osobně, proto kontrolou příchozích návrhů na nařízení exekuce pověřil některé ze svých zaměstnanců, které řádně proškolil a poučil. Zaměstnanci měli posoudit, zda je spis vadný, či bezvadný a dle toho označit spis poznámkou. V případě, že byl návrh na nařízení exekuce posouzen jako vadný, měla být do spisu uvedena poznámka, na jejímž základě jiní z pověřených zaměstnanců s právním vzděláním vady posuzovali a vyzývali oprávněné k doplnění návrhu. Tento systém fungoval velice dobře, ovšem nebylo možno se vyvarovat občasných pochybení, jako například ve spise 067 EX 289266/10. Tento spis, ač měl být pověřeným zaměstnancem označen jako vadný, byl označen jako správný a při vnějším pohledu se tvářil tak, jakoby z něj odešla žádost o pověření a nebylo nutné v něm cokoliv činit. V té době nebyly ještě plně funkční kontrolní mechanismy, a nebylo proto možné tato jednotlivá pochybení efektivně odhalovat a napravovat. Kárně obviněný, vědom si možnosti ojedinělých pochybení v desítkách tisíc spisů, které vedl, učinil kroky k zajištění efektivních kontrolních mechanismů, které měly podobným pochybením bránit. Kontrolní mechanismy (zjednodušeně řečeno softwarová upozornění na odchylky ve spisech, které do spisů přivedou kvalifikované zaměstnance, kteří posoudí, zda je ve spisu nějaká nesprávnost a věc uvedou do pořádku) byly plně zapracovány do systému kárně obviněného v průběhu roku 2011 a nyní již fungují tak, že se jim daří jednorázová pochybení podchycovat v počátečních stádiích, kdy je lze bez větších problémů napravit, a to plně v souladu s příslušnými právními předpisy. Shledání provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního trestání.
Pokud jde o prodlení s postoupením návrhů na nařízení exekuce exekučnímu soudu se žádostí o pověření v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 289226/10, 067 EX 289275/10 a 067 EX 289374/10, uvádí kárně obviněný, že mu byly v těchto řízeních návrhy na nařízení exekuce doručeny dne 21. 9. 2010, když žádost o pověření byla zaslána soudu 20. 10. 2010. Kárně obviněný měl dle ustanovení § 44 odst. 1 exekučního řádu požádat exekuční soud o pověření k provedení exekuce do 15 dní od obdržení návrhu na nařízení exekuce, tedy nejpozději do 6. 10. 2010. Vzhledem ke zvýšenému nápadu agendy v daném období se kárně obviněný dostal do čtrnáctidenního prodlení. Kárně obviněný si je prodlení vědom, nedomnívá se však, že by takovéto prodlení bylo tak závažným pochybením, aby mohlo být kvalifikováno jako kárné provinění. Pokud by kárný senát konstatoval, že každé takovéto ojedinělé prodlení je kárným proviněním, znamenalo by to, že se drtivá většina exekučních soudů, resp. soudců, kárně proviňuje dlouhodobě a opakovaně, když je kárně obviněnému známo, že zákonné lhůty jsou některými exekučními soudy překračovány nikoliv pouze v řádu dní (jako v tomto případě), ale dokonce v řádu týdnů, či měsíců.
Z výše uvedeného vyplývá, že se kárně obviněný domnívá, že několikadenní prodlení s postoupením žádosti o pověření v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 289226/10, 067 EX 289275/10 a 067 EX 289374/10 není natolik závažným pochybením, aby mohlo být chápáno jako kárné provinění. U prodlení v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 kárně obviněný připouští, že k vážnějšímu prodlení došlo. Poukazuje zde ale na skutečnost, že k prodlení došlo již před značnou dobou, prodlení bylo způsobeno individuálním pochybením v souvislosti s nárůstem nové agendy a aktuálně jsou již ze strany kárně obviněného nastaveny v činnosti exekutorského úřadu takové kontrolní mechanismy, které obdobným pochybením brání. Shledání provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního trestání.
ad b) Kárně oprávněný v tomto bodě odkazuje na své obecné vyjádření týkající se problematiky vyčíslování dosud nenařízených exekučních řízení. Povinná navštívila exekutorský úřad nejprve dne 27. 1. 2011, když se během jednání s pověřeným zaměstnancem chovala agresivně a vulgárně a nejevila jakoukoliv snahu se konstruktivně dohodnout na způsobu úhrady dlužné částky. Pověřený zaměstnanec kárně obviněného, přesto, že byl ze strany povinné vulgárně atakován, vyhotovil s povinnou protokol z jednání, v němž uvedl, že jsou proti povinné vedena 4 exekuční řízení, z nichž jedno není dosud nařízeno, a uvedl u všech řízení výši nedoplatku, který bude muset povinná uhradit v případě, že dojde k nařízení exekuce (informace o vulgárním chování a sdělení skutečnosti, že exekuční řízení vedené pod sp. zn. 067 EX 289266/10 nebylo dosud nařízeno, nejsou součástí protokolu z jednání ze dne 27. 1. 2011, který je součástí exekučního spisu pod. č.j. 067 EX 289226/10-16. Že jsou tato tvrzení pravdivá je však z exekučního spisu jednoznačně patrno – potvrzení opakovaného vulgárního chování povinné vyplývá z úředního záznamu ze dne 28. 2. 2011, který je v exekučním spise založen pod č.j. 067 EX 289226/10-22. Tvrzení o tom, že byla povinná informována o skutečnosti, že soudní exekutor dosud neobdržel usnesení o nařízení exekuce, vyplývá z přípisu právního zástupce povinné ze dne 23. 5. 2011, který je v exekučním spise založen pod č. j. 067 EX 289266/10-5. Z uvedeného přípisu vyplývá, že povinné, respektive jejímu právnímu zástupci je známo, že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 nebylo pravděpodobně usnesení o nařízení exekuce dosud vydáno.)
K důkazu: protokol z jednání ze dne 27. 1. 2011, evidovaný pod č. j. 067 EX 289226/10-16 (Listinný důkaz č. 6), úřední záznam ze dne 28. 2. 2011, evidovaný pod č. j. 067 EX 289226/10-22 (Listinný důkaz č. 7), výslech povinné. Kárně obviněný tedy k tomuto bodu shrnuje, že tvrzení kárného žalobce, že se měl pověřený zaměstnance kárně obviněného dopustit nepravdivého vyčíslení dlužných částek povinné, není pravdivé. Pověřený zaměstnanec kárně obviněného informoval dne 27. 1. 2011 během osobního jednání povinnou o tom, že jsou proti ní vedena čtyři exekuční řízení a sdělil jí částku, kterou po ní bude vymáhat v případě, že budou všechna exekuční řízení nařízena. Kárně obviněný nečinil vůči povinné žádné kroky směřující k provedení exekuce předtím, než obdržel usnesení o nařízení exekuce. Z uvedených důvodů považuje kárně obviněný tuto část kárné žaloby za zjevně neopodstatněnou, když je přesvědčen o tom, že se kárného provinění nedopustil.
ad c) Kárně obviněný v první řadě poukazuje na chybnou formulaci kárného skutku ze strany kárného žalobce, když je kárnému žalobci vytýkáno, že v dané věci přijal platbu. Kárně obviněný se domnívá, že skutek měl být ze strany kárného žalobce formulován tak, že domnělé provinění kárně obviněného mělo spočívat v tom, že „pověřil svého zaměstnance k tomu, aby přijal platbu odpovídající výši jistiny a nákladů nalézacího řízení, aniž by byl k takovémuto úkonu oprávněn“. Z exekučního spisu, jehož náhled měli pověření zaměstnanci kárného žalobce k dispozici, bylo zřejmé, že povinná neuhradila dlužnou částku kárně obviněnému, ale zaměstnankyni kárně obviněného pracující na recepci, která má na starosti přijímání plateb od povinných. Kárně obviněný proto uvádí, že zmíněný kárný skutek se nestal a nemůže být tedy ani za tento skutek sankciován. V případě, kdy by kárný žalobce neakceptoval tvrzení kárně obviněného o tom, že platbu přijal jeho zaměstnanec, nikoliv sám kárně obviněný, navrhuje kárně obviněný jako důkaz pro prokázání svého tvrzení svědeckou výpověď povinné I. Z. a příjmový doklad podepsaný nikoliv kárně obviněným, ale jeho zaměstnancem. Důkaz: výslechem a příjmovým dokladem viz výše (Listinný důkaz č. 8) Nad rámec uvedeného se kárně obviněný vyjádřil k přijímání plateb před tím, než obdrží usnesení o nařízení exekuce. Kárně obviněnému není jasné, jakého kárného provinění by se měl takovýmto přijetím platby dopustit. Kárně obviněný se měl dle názoru kárného žalobce v bodu 1. kárné žaloby, která se týká údajných pochybení v exekučních řízeních vedených proti povinné I. Z., dopustit porušení deseti zákonných, resp. stavovských ustanovení. Kárně obviněný se domnívá, že k přijetí plateb se může vztahovat, s užitím značné dávky fantazie, maximálně tak možné porušení ustanovení § 35 odst. 2 exekučního řádu, když dle tohoto ustanovení může exekutor začít provádět exekuci až tehdy, udělí-li mu exekuční soud pověření k jejímu provedení. Kárně obviněný k tomuto ustanovení dodává, že je nutno si položit otázku, jaké úkony soudního exekutora jsou chápány jako provádění exekuce dle ustanovení § 35 odst. 2 exekučního řádu. Kárně obviněný se domnívá, že zcela jistě nemůže před nařízením exekuce vydávat exekuční příkazy, či provádět lustrace majetku povinného. Tyto úkony jsou však charakteristické aktivními úkony soudního exekutora, či jeho zaměstnanců. Kárně obviněný, ani jeho zaměstnanec však v tomto případě exekuci nikterak neprováděl. Zaměstnanec kárně obviněného pouze přijal platbu povinné, když tento úkon nemůže být chápán jako provádění exekuce, stejně tak, jako nemůže být chápáno jako provádění exekuce například přijetí informace o majetku povinného, které lze bezesporu získat „pasivně“ i před nařízením exekuce, například sdělením oprávněného. Z uvedeného vyplývá, že pouhé pasivní přijetí peněžních prostředků není možné chápat jako pochybení zaměstnance kárně obviněného, natož pak jako kárné provinění samotného kárně obviněného. Rovněž je nutné poukázat na skutečnost, že není v silách kárně obviněného bránit se před dobrovolným posíláním plateb ze strany povinných na účty kárně obviněného.
Z uvedeného vyplývá, že kárná žaloba je ve výše uvedeném bodě zjevně neopodstatněná, když skutek, který je kárně obviněnému vyčítán, se nestal. Platbu nepřijal kárně obviněný, ale jeho zaměstnankyně. Kárně obviněný se navíc domnívá, že by se o kárné provinění nejednalo ani v případě, kdy by byl skutek kárným žalobcem formulován správně, když pasivní přijetí platby a její následné vyúčtování není možné chápat jako kárné provinění.
ad d) Kárně obviněný upozorňuje, že povinnost sdělovat exekučním soudům spolu s žádostí o pověření informaci, zda povinná něčeho uhradila, či nikoliv, není zákonem dána. Kárně obviněnému není zřejmé, z jakého důvodu by měl o této skutečnosti exekuční soud vůbec vyrozumívat. Je čistě na procesním uvážení oprávněného, zda vezme návrh na nařízení exekuce zpět, či nikoliv. V tomto případě navíc povinná neplnila řádně na účet oprávněného, ale na účet kárně obviněného. Kárně obviněný nebyl dle ustanovení § 46 odst. 4 exekučního řádu oprávněn přeposlat peníze oprávněnému před nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce. Pokud je ze strany kárného žalobce zpochybňován postup kárně obviněného, když tomu je ze strany kárného žalobce doporučován protiprávní postup, klade si zde kárně obviněný otázku, zda je to způsobeno neznalostí kárného žalobce, či názorem kárného žalobce, že právní předpisy není v určitých případech nutné dodržovat. Kárně obviněný v souvislosti s výše uvedeným upozorňuje na absurdnost právního názoru kárného žalobce. Pokud by totiž kárně obviněný sdělil exekučnímu soudu skutečnost, že před nařízením exekuce došlo k úhradě částky představující jistinu a náklady nalézacího řízení, měl by dle názoru kárného žalobce exekuční soud řízení zastavit. V tom případě by však nemohl kárně obviněný nikdy v budoucnu zaslat peněžní prostředky oprávněnému, ale musel by je vrátit povinné, aniž by byl oprávněný kdy uspokojen a oprávněný by byl tím pádem nucen podat nový návrh na nařízení exekuce.
Pokud si kárný žalobce klade otázku, zda se povinná svým postupem, kdy částku představující jistinu a náklady nalézacího řízení uhradila pověřenému zaměstnanci kárně obviněného, nikoliv oprávněnému, nedostala do slepé uličky, když kárně obviněný nebyl oprávněn přeposlat v dané situaci zmíněnou částku na účet oprávněného, uvádí kárně obviněný, že nikoliv. Povinná měla kdykoliv před vydáním usnesení o nařízení exekuce možnost požádat kárně obviněného o vrácení částky ve výši 1 701,- Kč s poukazem na skutečnost, že kárně obviněný aktuálně zadržuje částku bez právního důvodu. Pokud by tak povinná učinila, kárně obviněný by jí částku neprodleně vydal a povinná mohla uhradit částku přímo na účet oprávněného a požádat jej o zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce. Že tak povinná neučinila je věcí povinné, nikoliv kárně obviněného.
Z uvedeného vyplývá, že kárná žaloba je ve výše uvedeném bodě zjevně neopodstatněná, když vytýkaný skutek není porušením jakéhokoliv zákonného ustanovení, resp. stavovského předpisu, natožpak kárným proviněním.
§ Nezaslání návrhu na zastavení exekuce oprávněnému k vyjádření
K vytýkanému skutku, který má spočívat v nezaslání návrhu povinného na zastavení exekuce oprávněnému k vyjádření, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinné R A. (067 EX 273378/09), sděluje kárně obviněný, že předmětný návrh, který měl být dle kárného žalobce zaslán oprávněnému k vyjádření, byl kárně obviněnému postoupen Okresním soudem Praha-západ dne 28. 11. 2011. Jednalo se o návrh povinného, který byl nazván jako „návrh na postup dle § 112 o. s. ř. a spojení věcí, návrh na zastavení exekuce po spojení věcí“. Kárně obviněný návrh prostudoval a posoudil jej pouze jako návrh na spojení řízení dle § 112 o. s. ř. Dle názoru kárně obviněného se o návrh na zastavení exekuce nejednalo.
Kárně obviněný poukazuje na to, že podání má být posuzováno nikoliv podle svého označení, ale podle svého obsahu, což vyplývá z ust. § 41 odst. 2 o. s. ř. Ačkoliv právní zástupce povinného a následně i exekuční soud označili podání jako návrh na spojení věci a návrh na zastavení exekuce, bylo na kárně obviněném, aby jako soudní exekutor, který v exekučním řízení vykonává úkony soudu prvního stupně, posoudil obsahovou stránku došlého návrhu.
Dle obsahového posouzení postoupeného návrhu došel kárně obviněný k právnímu názoru, že podání je pouze návrhem na spojení řízení dle § 112 o. s. ř. Skutečnost, že se jednalo o návrh na spojení několika exekučních řízení do jednoho, z návrhu povinné jednoznačně vyplývala. Právní zástupce povinné žádal o spojení všech exekučních řízení vedených proti povinné, dále vyčísloval již uhrazené částky a uváděl některé další myšlenky, které dle jeho názoru se spojením řízení souvisely. Celé osmistránkové podání se podle svého obsahu vztahovalo výhradně ke spojení exekučních řízení. V závěru zmiňovaného podání pak právní zástupce povinné uvedl jedinou větu, která by se mohla vztahovat k zastavení exekuce. Touto větou právní zástupce zjednodušeně sděloval, že po navrhovaném sloučení by mělo dojít k zastavení exekuce. Z kontextu celého podání, kdy právní zástupce oznamoval, že již byly uhrazeny všechny pohledávky oprávněného, stejně jako náklady exekuce, pak logicky vyplývá, že by exekuce měla být ukončena, jelikož byla zcela vymožena. V takovém případě by se řízení standardně mělo ukončit vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce, nikoliv usnesením o zastavení exekuce. Kárně obviněný usoudil, že se nejedná o návrh na zastavení exekuce, ale návrh na spojení exekučních řízení s tím, že po spojení by mělo dojít k ukončení exekuce, která již byla dle právního zástupce povinné zcela vymožena. Názor kárně obviněného potvrzuje i další podání právního zástupce povinné ze dne 20. 3. 2012, ve kterém jednak žádá o spojení řízení a jednak navrhuje vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce a neprodlené skončení exekuce. Kárně obviněný má za to, že právní zástupce nepřesně užil pojmu „zastavení exekuce“, ačkoliv měl dle obsahu podání na mysli ukončení exekuce vymožením. Kárně obviněný shrnuje, že podání doručené mu dne 28. 11. 2011, není podle jeho právního názoru návrhem na zastavení exekuce, ale žádostí o ukončení exekuce po jejím spojení, a z tohoto důvodu o něm jako o návrhu na zastavení exekuce ani nerozhodoval. Pro doplnění kárně obviněný uvádí, že návrh na zastavení exekuce nemá odkladný účinek. Skutečnost, že kárný žalobce vytýká kárně obviněnému, že činil úkony směřující k provedení exekuce přes podaný návrh na zastavení exekuce, by tedy nemohla být kárným proviněním ani v případě, že by se o návrh na zastavení exekuce skutečně jednalo.
§ Neinformování exekučního soudu o přímých platbách povinné v exekučních řízeních, v nichž dosud soudní exekutor nebyl pověřen k provedení exekuce
Kárným žalobcem je kárně obviněnému vytýkána skutečnost, kdy ve čtrnácti dosud nenařízených exekučních řízeních vedených proti povinné R. A. neupozornil exekuční soud na skutečnost, že povinná uhradila dne 1. 7. 2010 na účet oprávněného částku představující jistinu a náklady nalézacího řízení. Kárně obviněný se tak dle kárného žalobce dopustil kárného provinění spočívajícího v porušení práv účastníků dle ustanovení § 46 odst. 1 exekučního řádu spočívajícím v nedbání ochrany práv účastníků řízení. K tomu kárně obviněný upozorňuje, že povinnost sdělovat exekučním soudům, spolu s žádostí o pověření, informaci, zda povinná něčeho uhradila, či nikoliv, není zákonem dána. Kárně obviněnému není zřejmé, z jakého důvodu by měl o této skutečnosti exekuční soud vůbec vyrozumívat. Je čistě na procesním uvážení oprávněného, zda vezme návrh na nařízení exekuce zpět, či nikoliv. Je zde otázka, zda by vůbec měl brát exekuční soud v úvahu skutečnost, že po podání návrhu na nařízení exekuce došlo k úhradě jistiny a nákladů nalézacího řízení. Oprávněný podal návrh na nařízení exekuce proto, že povinná neuhradila řádně a včas to, co jí bylo přiznáno exekučním titulem. Stejně jako měl oprávněný několik let možnost podat návrh na nařízení exekuce, měla povinná několik let možnost uhradit dlužné částky dle exekučních titulů. Vzhledem ke skutečnosti, že tak povinná neučinila, byl oprávněný nucen podat prostřednictvím svého právního zástupce návrhy na nařízení exekuce. S podáním návrhů na nařízení exekuce je spojeno i právo oprávněného na úhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení. Pokud povinná uhradila před nařízením exekuce částku představující jistinu a náklady nalézacího řízení, neznamená to, že by mělo automaticky dojít ke zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce. Kárně obviněnému je z rozhodovací praxe exekučních soudů známo, že v případech, kdy dochází k zastavení řízení o návrhu na nařízení exekuce na základě zpětvzetí oprávněných, rozhodují exekuční soudy zásadně tak, že nepřiznají žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Z uvedených důvodů berou návrhy na nařízení exekuce zpět zejména oprávnění, kteří nejsou v exekučním řízení právně zastoupeni. Oprávnění, kteří jsou právně zastoupeni, berou zpět návrhy na nařízení exekuce buď proto, že byl návrh na nařízení exekuce podán chybně (např. pokud povinný uhradil před podáním návrhu), či ze sociálních důvodů. V těchto případech se ale oprávnění připravují o nárok na náhradu nákladů právního zastoupení. V případě exekučních řízení vedených proti povinné R. A. by v případě aplikování postupu navrhovaného kárným žalobcem došlo k absurdní situaci. Kárně obviněný poukázal na příklad exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 067 EX 248200/10 (v souvisejících spisech byla situace obdobná): v tomto případě uhradila povinná dne 1. 7. 2010 k rukám oprávněného částku 1 511,\u001e Kč představující jistinu a náklady nalézacího řízení. Dne 6. 9. 2010 potom povinná uhradila k rukám oprávněného částku ve výši 2 138,10 Kč představující část nákladů právního zastoupení v exekučním řízení (u bagatelních věcí měli oprávnění v té době nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 3 420,- Kč). Pokud by došlo v tomto případě ke zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce, exekuční soud by zastavil řízení a žádné ze stran by nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení. Nejen, že by oprávněný nemohl vymáhat po povinné dosud neuhrazenou část nákladů právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 1 281,90 Kč, na kterou by měl pravděpodobně nárok, oprávněný by byl dokonce na výzvu povinné nucen vydat již inkasovanou částku ve výši 2 138,10 Kč, která by byla rázem považována za bezdůvodné obohacení, když oprávněný by tuto částku držel bez právního důvodu, neboť by mu tato nebyla přiznána žádným rozhodnutím.
Kárně obviněný poukázal na usnesení Okresního soudu Plzeň-jih, č. j. 9 Nc 3732/2008-295, ze dne 14. 2. 2012, ve kterém se exekuční soud zabýval otázkou nároku soudního exekutora na odměnu a náhradu paušálních nákladu v případě, kdy povinná uhradí po podání návrhu na nařízení exekuce dobrovolně k rukám oprávněného částku dle exekučního titulu, avšak odmítá již uhradit náklady právního zastoupení. Soud v usnesení mimo jiní konstatoval: „Soud si je vědom problematického stanovení odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinného přímo oprávněnému, byť po nařízení exekuce, ale ještě v poslední možný moment, kdy by měla být zohledněna jistá „dobrovolnost“ plnění spočívající v plnění bez přímé účasti soudního exekutora. Soud dospěl k závěru, že není na místě přiznat soudnímu exekutorovi pouze skutečně prokazatelné výdaje, neboť účelně vynaložené náklady k vymáhání nároku oprávněného v exekučním řízení nebyly dosud povinnou uhrazeny a budou nadále předmětem vymáhání prostřednictvím soudního exekutora. Soud proto považuje stanovení minimální výše odměny exekutora v částce 3.000,- Kč dle ust. § 6 odst. 1 a 3 vyhl.č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora (dále jen „exekučního tarifu“) a v paušální částce 3.500,- Kč dle ust. § 13 odst. 1 exekučního tarifu za oprávněné. Nelze se domnívat, že soudní exekutor by tímto byl zvýhodněn oproti soudním exekutorům, kteří musí učinit úkony pro vymožení plnění, i on řadu úkonů již učinil a bude nadále ve vymáhání pokračovat.“ Pokud tedy povinná v jednotlivých případech uhradila náklady právního zastoupení pouze částečně, neznamenalo to, že měl soud řízení o návrhu o nařízení exekuce bez dalšího zastavit, když bylo nutné exekuci nařídit, ve výzvě k dobrovolnému plnění zmínit úhrady povinné provedené přímými platbami a požadovat po ní poníženou částku.
Kárně obviněný rovněž poukazuje na skutečnost, že je mu v souvislosti s touto částí kárné žaloby vytýkáno porušení ustanovení § 46 odst. 1 exekučního řádu. Kárně obviněný se domnívá, že dle názoru kárného žalobce zřejmě dostatečně nedbal ochrany práv účastníků řízení. Kárně obviněný si ale v tomto místě dovoluje oponovat, když poukazuje zejména na dispoziční právo účastníků řízení. Pokud je kárně obviněnému vytýkáno, že nesdělil exekučnímu soudu informace o přímých platbách povinné, a z tohoto důvodu nedošlo k zastavení řízení o návrhu na nařízení exekuce, upozorňuje kárně obviněný, že pokud by tak učinil, dopustil by se porušení dispozičního práva oprávněného, který jediný je oprávněn vzít návrh na nařízení exekuce zpět. V případě, že tak oprávněný neučiní a povinná se domnívá, že je exekuce vedena neoprávněně, je jen a pouze na povinné, aby využila svých procesních práv a podala návrh na zastavení exekuce. Z uvedených důvodů považuje kárně obviněný tuto část kárné žaloby za zjevně neopodstatněnou, když je přesvědčen o tom, že se kárného provinění nedopustil.
§ Nesprávné poučování peněžního ústavu
Zde kárně obviněný odkazuje na své vyjádření obsažené shora.
§ Vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce zaměstnancem bez právnického vzdělání
K vytýkanému skutku, který má spočívat v jednání, kterým měl kárně obviněný umožnit svým zaměstnancům bez právnického vzdělání vydávat jeho jménem rozhodnutí a na tuto činnost svých zaměstnanců nedohlížet, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému Františku Jarošovi (067 EX 313787/10, 067 EX 215981/11, 067 EX 215829/11), sděluje kárně obviněný následující: povinný F. J. se do sídla exekutorského úřadu dostavil dne 9. 3. 2012 za účelem provedení úkonů, směřujících k ukončení exekučních řízení vedených pod sp. zn. 067 EX 313787/10, 067 EX 215981/11 a 067 EX 215829/11. Průběh samotného jednání s povinným již byl ze strany kárně obviněného nebo jeho zaměstnanců několikrát podrobně popsán, a to jednak ve vyjádření ke stížnosti zaslané Ministerstvu spravedlnosti ČR (č. j. 067 EX 215981/11-31), dále ve vyjádření ke stížnosti zaslané Obvodnímu soudu pro Prahu 9 (č. j. 067 EX 215981/11-34) a také při jednání o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 EXE 4637/2011, které se konalo dne 23. 7. 2012.
Není pravdou, že by zaměstnankyně kárně obviněného J. K., P. U. či T. M., vydávaly rozhodnutí jménem soudního exekutora, a to konkrétně příkazy k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15. Příkazy k úhradě nákladů exekuce vydal sám soudní exekutor, jak je ostatně patrno z elektronických podpisů na příkazech č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15. Zaměstnankyně finančního oddělení J. K. pouze připravila podklady pro vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce, které spočívaly v úpravě finanční tabulky spisu. Z tohoto důvodu byla v příkazech k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15, uvedena jako osoba, která věc vyřizuje a po finanční stránce dozoruje, zaměstnankyně J. K. Pokyn k úpravě finanční tabulky a přípravě podkladů dostala J. K. od pracovnice T. M., která v té době jednala s povinným F. J. v jednací místnosti úřadu. Oznámení o skončení exekuce vymožením č. j. 067 EX 313787/10-22, 067 EX 215981/11-18 a 067 EX 215829/11-17, vydal rovněž sám soudní exekutor poté, co byl o jejich vydání požádán zaměstnankyní T. M. Ta pouze připravila podklady pro vydání oznámení, které spočívaly v kontrole spisu, zda byly ve věci vydány exekuční příkazy, jejichž účinky měly zaniknout. Z tohoto důvodu byla jako osoba, která věc vyřizuje, uvedena zaměstnankyně T. M.. Jedinými dokumenty, které byly připravovány pouze T. M. bez účasti kárně obviněného, byly dokumenty - vzdání se námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ve všech třech spisech sp. zn. 067 EX 313787/10, 067 EX 215981/11, 067 EX 215829/11. Dle názoru kárně obviněného je příprava dokumentu nazvaného „Vzdání se odvolání, námitek“ tak jednoduchý úkon, že není potřeba, aby musel být zajištěn dohled soudního exekutora při jeho vydávání zaměstnancem úřadu. Navíc se jedná o předpřipravenou a vzorovou šablonu. Důvodem, pro který je na příkazech k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15, a oznámeních o skončení exekuce vymožením č. j. 067 EX 313787/10-22, 067 EX 215981/11-18 a 067 EX 215829/11-17, uvedeno jméno zaměstnankyně Pavly Urbanové je skutečnost, že Pavla Urbanová odpovídala za finální bezchybnou úpravu vyhotovených dokumentů, nikoliv že by dokumenty sama vydala.
Při jednání dne 23. 7. 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod. sp. zn. 74 EXE 4637/2011 uvedla T. M. do protokolu toto: „Vždy se tedy ujišťuji, zda povinný chce ukončit exekuci na počkání, abych tyto úkony dělat nemusela“. Úkony ovšem nejsou myšleny přímo vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce či oznámení o skončení exekuce, nýbrž úkony, které k jejich vydání směřují. Jak z výše uvedeného vyplývá, jedná se o zadání požadavku zaměstnankyni finančního oddělení, v tomto případě J. K., aby upravila finanční tabulku a požádala soudního exekutora o vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, dále o kontrolu exekučního spisu co do vydaných exekučních příkazů v souvislosti s ukončením exekuce a vydáním oznámení o skončení exekuce vymožením. Na mysli měla také přípravu a vydání dokumentu vzdání se námitek proti příkazům k úhradě nákladů exekuce, kdy pouze tyto tři dokumenty vydávala skutečně sama. Její povinností bylo také vytištění všech dalších dokumentů (celkem 9), tj. příkazů k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15, oznámení o skončení exekuce vymožením č. j. 067 EX 313787/10-22, 067 EX 215981/11-18 a 067 EX 215829/11-17, a vzdání se námitek proti příkazům k úhradě nákladů exekuce ve třech vyhotoveních. Sdělení v rámci svědecké výpovědi u Obvodního soudu pro Prahu 9 zaměstnankyně T. M. byla tedy kárným žalobcem chybně interpretována. Je pravdou, že se T. M. během svého výslechu zřejmě nepřesně vyjadřovala. Důvodem mohla být jednak skutečnost, že předmětem dokazování u soudu mělo být prošetření jiné okolnosti jednání ze dne 9. 3. 2012 s povinným F. J., a to údajný nátlak na povinného, aby se vzdal námitek proti příkazům k úhradě nákladů exekuce, a vyslýchaná tedy zřejmě nevěnovala pozornost přesné formulaci svých kompetencí při přípravě dokumentů směřujících k ukončení exekuce, a jednak i případná nervozita vyslýchané před soudem, jelikož podání svědecké výpovědi před soudem není pro tuto pracovnici běžnou životní situací.
Z výše uvedeného vyjádření kárně obviněného je zřejmé, že vytýkaný skutek, spočívající v jednání, kterým měl kárně obviněný umožnit svým zaměstnancům bez právnického vzdělání vydávat jeho jménem rozhodnutí a na tuto činnost svých zaměstnanců nedohlížet, je pouhou spekulací kárného žalobce. Kárně obviněný vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16, 067 EX 215829/11-15, sám. Zaměstnankyně J. K., T. M. a P. U. výše zmíněné dokumenty nevydaly, příslušely jim pouze dílčí úkony směřující k vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16, 067 EX 215829/11-15, které spočívaly zejména v úpravě finanční tabulky, kontrole úpravy a vytištění příslušných dokumentů. Vzhledem k výše uvedenému kárně obviněný konstatuje, že se kárného provinění nedopustil a ani dopustit nemohl.
§ Umožnění zaměstnankyni sepsat protokol z jednání, v němž uvedla nepravdivé informace
K vytýkanému skutku, který má spočívat v jednání, kterým měl kárně obviněný umožnit své zaměstnankyni sepsat protokol z jednání, v němž uvedla nepravdivé tvrzení o tom, že povinný uhradil všechny dlužné částky dne 9. 3. 2012, přičemž ve skutečnosti došlo k úhradě již dne 21. 2. 2012, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému F. J. (067 EX 313787/10, 067 EX 215981/11, 067 EX 215829/11), sděluje kárně obviněný následující: dne 7. 9. 2011 byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 73 EXE 4458/2011–6, proti povinnému F. J. nařízena exekuce, která je vedena kárně obviněným pod sp. zn. 067 EX 313787/10. Dne 13. 9. 2011 byla stejným soudem nařízena proti povinnému exekuce usnesením 74 EXE 4458/2011–7, která je vedena pod sp. zn. 067 EX 215829/11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 9. 2011, č. j. 74 EXE 4637/2011-7, byla proti povinnému nařízena další exekuce vedená soudním exekutorem pod sp. zn. 067 EX 215981/11. Dne 3. 2. 2012 byly ve všech třech zmíněných exekučních řízeních vydány výzvy k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti pod č. j. 067 EX 215981/11-10, 067 EX 215829/11-9 a 067 EX 313787/10-10. Povinný dne 21. 2. 2012 v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 215981/11 uhradil částku ve výši 13.121,- Kč, v řízení pod sp. zn. 067 EX 313787/10 částku ve výši 12.925,- Kč a v řízení pod sp. zn. 067 EX 215829/11 částku ve výši 13.101,- Kč. Dne 9. 3. 2012 se povinný F. J. dostavil do sídla exekutorského úřadu za účelem provedení úkonů směřujících k ukončení exekučních řízení vedených pod sp. zn. 067 EX 313787/10, 067 EX 215981/11 a 067 EX 215829/11. Průběh samotného jednání s povinným již byl ze strany kárně obviněného nebo jeho zaměstnanců několikrát podrobně popsán, a to jak v tomto vyjádření, tak ve vyjádření ke stížnosti zaslaném Ministerstvu spravedlnosti ČR (č. j. 067 EX 215981/11-31), dále ve vyjádření ke stížnosti zaslaném Obvodnímu soudu pro Prahu 9 (č. j. 067 EX 215981/11-34) a také při jednání o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vedeném u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. 74 EXE 4637/2011, které se konalo dne 23. 7. 2012. Kárně obviněný se také již jednou vyjadřoval k vytýkanému pochybení své zaměstnankyně T. M., která měla v protokolu z jednání uvést chybné datum úhrady dlužné částky. Jednalo se o vyjádření ke stížnosti povinného ze dne 18. 4. 2012 zaslané Ministerstvu spravedlnosti ČR, kde bylo sděleno toto: „K Vašemu dotazu týkajícímu se vysvětlení, z jakého důvodu je v protokolu z jednání ze dne 9.3.2012 uvedeno, že povinný uhradil dlužnou částku dne 9.3.2012 uvádíme, že se jedná o administrativní pochybení zaměstnankyně, která do protokolu uvedla chybné datum.“
Kárně obviněný opakovaně sděluje, že chybné datum bylo v protokolu z jednání ze dne 9. 3. 2012, č. j. 067 EX 313787/10-19, uvedeno z důvodu písařské chyby zaměstnankyně, která namísto data úhrady, tj. 21. 2. 2012, uvedla datum jednání s povinným, tj. 9. 3. 2012. Jednalo se o chybu lidského faktoru, které nelze sebelepšími systémovými prostředky zabránit. Obvinění kárného žalobce o absenci jakékoliv kontroly zaměstnanců ze strany kárně obviněného soudního exekutora jsou zcela absurdní a kárně obviněný je zcela odmítá. Jak sám kárný žalobce uvedl s odkazem na komentář k ust. § 27 odst. 2 exekučního řádu „Jednoduchost úkonu je třeba měřit objektivní nutnou mírou právních znalostí, kterých je k vykonání úkonu potřeba, bez ohledu na individuální právní znalosti zaměstnance. Zaměstnanci bez příslušného právnického vzdělání nemohou být pověřeni vydáváním rozhodnutí nebo řešením právních problému.“ Sepsání protokolu z jednání s povinným ovšem není rozhodnutím, ani řešením právního problému, tudíž jej může vykonávat pověřený zaměstnanec, který právní vzdělání nemá, a to i bez dozoru. Kárně obviněný tedy nevidí důvod, proč by jeho zaměstnanci měli být při pořizování protokolů z jednání s povinnými pod jeho přímým a trvalým dozorem a vůbec mu není jasné z jakého důvodu mu je skutečnost, že takovýto dozor neprovádí, vytýkána.