[130] Jednalo se nepochybně i o novináře, neboť P. T. je mediálně známá osoba a ve věci, v níž byl obviněn z trestného činu, došlo k několika zvratům v řízení, které musel svědek řešit i po stránce mediální. Proto nebyl překvapen, když „volal kdekdo“, přičemž vyjmenoval několik konkrétních osob, jež mu v dané věci volaly. Nemohlo se přitom jednat o osoby z řad širší veřejnosti, neboť byly přinejmenším schopny si na svědka sehnat kontakt. Svědek nedokázal zodpovědět, jaké povědomí tyto osoby o P. T. a jeho případu mají. Většině odpovídal, že se jedná o naprostou hloupost, neboť v době amnestie P. T. vůbec trestně stíhaný nebyl, a zároveň, i kdyby byl, amnestie se na něho nevztahovala. Dle jeho názoru není možné spekulovat, zda by k takovému kroku P. T. přistoupil, pokud by měl tu možnost, neboť jako jediný byl definitivně zbaven obvinění v kauze C. S. Fondů. Pravděpodobně by musel na začátku kauzy cítit alespoň nějakou vinu či nějaké riziko nebo nebezpečí, ale nic takového se dle svědka nedělo.
[131] Na otázku, jak si vysvětluje, že si osoby zajímající se o předmětnou reportáž spojily překryté příjmení s osobou P. T., svědek vypověděl, že k tomu vedly dva klíčové důvody. Především se jednalo o vysoký obnos peněz, stovky milionů, čímž je vymezena úzká skupina osob, a pak také z reportáže jasně vyplynulo, že plátce se tím měl snažit řešit problém možného obnovení trestního stíhání proti němu. Z toho 95 % volajících implicitně vyplynulo, že se jedná o P. T. Uvedené skutečnosti by se mohly týkat pouze několika osob, přičemž svědek si pro účely soukromoprávní žaloby (viz dále) nechal vypracovat rešerši všech obnov trestních stíhání v neprospěch obviněných, z nichž vyplývá, že situace P. T. byla unikátní. Ve spojení s jeho bohatstvím by se úvahy volajících nemohly ani hypoteticky týkat někoho jiného.
[132] Z vlastní iniciativy svědek jako mluvčí P. T. kontaktoval autory reportáže, redaktory S. a K., a snažil se u nich ověřit, zda opravdu mají na mysli P. T., pokud hovoří o osobě, která si měla zaplatit amnestii prezidenta republiky, avšak jmenovaní mu odmítli danou informaci sdělit. JUDr. Kydalku se svědek kontaktovat nepokoušel. Jako tiskový mluvčí P. T. se po té podílel na vypracování žaloby P. T. na ochranu osobnosti proti společnosti Seznam.cz, S. S. a J. K.. JUDr. Kydalka v daném řízení jako žalovaný nevystupuje, neboť dle svědka z reportáže vyplývá, že jej za jeho vystupování v reportáži lze vinit jen stěží. Toto řízení, vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 160/2017, stále probíhá, přičemž soudkyně odročila jednání do doby rozhodnutí kárného senátu v nyní posuzované věci.
[133] Nad rámec svých pracovních povinností se svědek následně rozhodl podat podnět ke kárnému řízení proti kárně obviněnému soudci, neboť dospěl k závěru, že kárně obviněný překročil hranice vymezené soudcům k veřejnému vystupování, a důsledky takového excesu považoval za nebezpečné. Výroky JUDr. Kydalky přirovnal k výrokům předsedy vlády, že si lze koupit trestní stíhání. Podnět ke kárnému řízení zaslal on, avšak několik měsíců mu trvalo shromáždit informace a ověřit si možnosti dalšího postupu. Dobu odeslání podnětu proto určil na jaro roku 2017, pravděpodobně se jednalo o květen. Podnět zaslal předsedovi Městského soudu v Praze a také předsedovi Vrchního soudu v Praze. Dále již neměl možnost postup ve věci tohoto podnětu ovlivnit a pouze doufal, že alespoň jedna z těchto osob bude ve věci konat.
[134] Svědek také vypověděl, že jeho podnět nesměřoval přímo proti tomu, že JUDr. Kydalka uvedl v reportáži jméno P. T., ale k vyřešení obecnějšího problému vystupování soudce na veřejnosti a potenciálních rizik, která z takového vystupování mohou plynout. To, že kárně obviněný jmenoval P. T., byl dle svědka omyl, resp. může pouze spekulovat o motivaci, která kárně obviněného soudce k tomuto výroku vedla. Důkazy přiložené k podnětu ke kárnému řízení svědek shromáždil v rámci řízení u Okresního soudu pro Prahu 5. Objednatelem odborného vyjádření M. P. z oboru odezírání z úst, je JUDr. P., který P. T. zastupuje ve věci projednávané před Obvodním soudem pro Prahu 5. K osobě znalkyně nebyl svědek schopen nic bližšího vypovědět. K dotazu kárně obviněného uvedl, že vytvoření notářského zápisu inicioval svědek sám na základě diskuse se svými přáteli, ovšem nedokáže je jmenovat. Byl také iniciátorem čestného prohlášení redaktora Lidových novin P. M. za tím účelem, aby svědek mohl listinu předložit jako důkaz, že bylo možné se na základě reportáže „Zvláštní vyšetřování“ domnívat, že příjmení překryté zvukovou stopou je T.
[135] K dotazu kárně obviněného soudce, zda si uvědomuje, že v reportáži není žádná zmínka o obnově řízení, svědek uvedl, že přinejmenším implicitně se v ní taková zmínka nachází. Následně rovněž k dotazům kárně obviněného vypověděl, že sám právník není, nicméně jeho matka vykonávala funkci soudkyně a jeho strýcem je JUDr. P. R., předseda Ústavního soudu, s nímž však danou věc nekonzultoval.
[136] Dle svého vyjádření svědek nezná kárně obviněného, ani kárného navrhovatele.
Výslech kpt. J. N.
[137] V souvislosti s výslechem tohoto svědka předseda kárného senátu upozornil na skutečnost, že se kárný soud již dříve obrátil na jeho nadřízeného s žádostí, aby svědek byl pro účely výslechu v předmětné věci zbaven mlčenlivosti. Kárnému senátu se dostalo písemné odpovědi, že to není nutné, neboť dle § 115 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v relevantním znění, se policista nemůže dovolávat povinnosti mlčenlivosti vůči soudu, pokud jde o údaje potřebné k plnění jeho působnosti na základě zákona.
[138] Svědek sdělil soudu, že působí u Policie České republiky, v rámci Národní centrály proti organizovanému zločinu, odboru korupce, jako vrchní komisař. Vzhledem k tomu, že tento útvar prováděl šetření vztahující se i k okolnostem, které byly obsahem předmětné reportáže, byl svědek na tuto reportáž upozorněn příslušným tiskovým odborem. Útvar začal zjišťovat k této reportáži další informace, neboť zásadní údaje, které potřeboval a jež se měly vztahovat k úplatku za amnestii, v reportáži nezazněly.
[139] Vyžádali si proto veškerý natočený materiál od zpracovatele, který společnost Seznam.cz poskytla až na několikrát opakovanou výzvu, dále předvolali JUDr. Kydalku k podání vysvětlení, v rámci něhož se svědek dozvěděl informace, které nebyly v reportáži zveřejněny, a to dříve, než byly poskytnuty společností Seznam.cz. Především je zajímala osoba, která měla poskytnout úplatek a na niž se v reportáži poukazovalo. Jak z těchto důkazů vyplynulo, mělo se jednat o P. T.
[140] V rámci poskytnutého vysvětlení JUDr. Kydalka dle svědka uvedl, že mu již před třemi roky neznámý člověk na parkovišti před obchodním domem v Říčanech sdělil, že v rámci prezidentské amnestie mělo dojít k úplatku zastřeným způsobem, a to k převodu cca 300 tisíc, přičemž svědek nedokázal upřesnit, v jaké měně. Nějakým způsobem se na akci měly podílet manželka bývalého prezidenta L. K. a manželka P. T., které měly akci údajně mezi sebou dohodnout. Předání úplatku mělo být realizováno pomocí zahraničních subjektů. Podání vysvětlení pak dle svědka odpovídalo obsahu nesestříhaného materiálu předmětné reportáže.
[141] K dotazu předsedy kárného senátu svědek uvedl, že v poskytnutém materiálu bylo velmi těžké se vyznat, neboť do něj byly zamíchány jiné reportáže, některé pasáže byly v tak vysokém rozlišení, že nebylo možné je soustavně přehrát. Každopádně materiál obsahoval rozhovor kárně obviněného s reportéry pořadu a následně dotáčky, kdy se reportéři sešli v restauraci a zde probírali další domněnky, o nichž nebylo jasné, zda je před tím uvedl v neveřejné části rozhovoru i kárně obviněný.
[142] Následně se svědek a jeho spolupracovníci pokoušeli získané informace nějakým způsobem ověřit, avšak jednalo se o tři roky starou záležitost. Možnosti byly omezené, neboť korupce je velmi latentní trestná činnost, kterou má policie mnohdy problém prokázat i v případech starých několik dní. Samozřejmě útvar měl informace o jistých zahraničních účtech apod., tudíž prováděli ověření informací také na základě kooperace se zahraničními policejními a justičními orgány. Dozor nad věcí vykonávalo Vrchní státní zastupitelství v Praze. Na základě standardních postupů, jimiž ověřovali jednotlivé informace z předmětné reportáže, však dospěli k závěru, že dané podezření není možné doložit, že se jedná spíše o „plácnutí do vody“. Hlavním důvodem bylo to, že po třech letech nebylo možné ztotožnit zdroj informací ani zjistit, zda se obě ženy někdy setkaly za tím účelem, aby celou záležitost domluvily. Samotný fakt, že se obě ženy někdy setkaly, nemohli vyšetřovatelé vyvrátit, to však nebylo dostačující.
[143] Dle názoru svědka měl soudce tyto informace policii poskytnout bezodkladně. Osobu P. T. prověřovali v součinnosti s Nejvyšším státním zastupitelstvím, které jim zpracovalo analýzu případů, na něž měla dopadat amnestie, avšak osoby, které je zajímaly, se v této analýze nevyskytovaly.
[144] Svědek dále vypověděl, že v souvislosti s přípravou amnestie probíhá také trestní řízení odlišné od šetření, jež bylo prováděno na základě reportáže. Jde však o živou věc, a proto by se k ní nechtěl vyjadřovat. Následně ovšem upřesnil, že v rámci tohoto probíhajícího trestního řízení, které není zatím vedeno proti konkrétním osobám, je v souvislosti s amnestií vyšetřována daňová trestná činnost a trestná činnost spočívající v legalizaci výnosů z trestné činnosti. Věc souvisí s informacemi, které se objevily v médiích ohledně podnikatele K. a švýcarského konta. Informace získané v rámci uvedeného trestního řízení a z šetření na základě předmětné reportáže si policie propojila, nicméně k ověření skutečností tvrzených v reportáži to nevedlo.
[145] Ohledně toho, že na přístup P. K. ke švýcarskému účtu měl podle zpráv z médií švýcarské orgány upozornit NFPK, jehož tehdejšímu řediteli P. S. následně mělo být v té souvislosti vyhrožováno, a na sponzora tohoto fondu Mgr. K. J. měla být připravována vražda, svědek vypověděl, že v rámci prověřování K. J. uvedl, že měl takový pocit, resp., že slyšel, že něco takového mohlo být, avšak že si nemyslí, že by ho to mohlo nějak ohrozit.
[146] Na dotaz kárného navrhovatele svědek uvedl, že vzhledem ke zkušenostem policie a její hierarchii by si on sám nemohl dovolit podobné autoritativní prohlášení, jaké učinil JUDr. Kydalka, aniž by byla příslušná fakta prokázána v soudním řízení. Pokud by se jich přesto dopustil, byl by kázeňsky postižen.
[147] Na dotaz kárně obviněného, zda si vzpomíná, z jakého důvodu kárně obviněný uvedl, že informaci sdělil třetí osobě až po třech letech, svědek potvrdil, že dle vyjádření kárně obviněného v rámci podání vysvětlení kárně obviněný původně neměl žádné indicie, že by to mohla být pravda. Dále svědek potvrdil, že se s JUDr. Kydalkou bavil mimo jiné také o zahraničním účtu a o P. K. v intencích toho, jak byla celá záležitost prezentována v médiích.
[148] Svědek dále konstatoval, že před podáním vysvětlení JUDr. Kydalku neznal. Koncem roku 2017 či na začátku roku 2018 mu JUDr. Kydalka znovu volal, že má další informace, avšak svědek byl posléze v pracovní neschopnosti, a proto se s ním již následně nesetkal. Kárného navrhovatele zná pouze z médií či z náhodných setkání na soudu, osobně se s ním nezná.
Výslech M. P.
[149] Svědek uvedl, že je povoláním novinář a již 10 let pracuje, s krátkou přestávkou, v Hospodářských novinách a píše též pro servery „ihned.cz“ a „aktualne.cz“. O amnestii psal docela intenzivně a publikoval několik článků na téma důsledků amnestie. Popisoval např. kauzu H-System, kauzu Ch. atp. Podezřeními z korupce při přípravě amnestie se nezabýval, je však možné, že se o tom zmínil s odkazem na článek někoho jiného. Možná publikoval článek o tom, jak jeho bývalý kolega T. N. popisoval zjišťování, kdo je autorem amnestie. To bylo zhruba vše, co jej ohledně amnestie a samotného jejího vytváření více zajímalo.
[150] O okolnostech vzniku amnestie nikdy nevypovídal na policii. Výroky kárně obviněného soudce týkající se amnestie zaznamenal. Působily na něj tak, že kárně obviněnému amnestie vadí, protože dopadla na případ H-System a osoby, které odsoudil a které v důsledku soudního „ping\u001epongu“, zaviněného především Vrchním soudem v Praze, unikly potrestání. Reakci kárně obviněného proto svědek chápe.
[151] Předmětnou reportáž svědek viděl. Popsal, že si pamatuje z pořadu to, že JUDr. Kydalka mluvil se S. S. za zavřenými dveřmi, bavili se na téma, jestli mohla být, nebo nemohla být uplacena amnestie, na kameru nic neřekl. S. S. potom vystoupila a zřejmě nějak vydedukovala, že amnestie mohla být uplacena. Nicméně svědek ví, že tam žádné důkazy nezazněly, žádná jména, nic, že to bylo pouze v hypotetické rovině. Svědek uvedl, že si není jistý, jestli by s tímto tvrzením šel do novin a stál by si za ním, pokud by jej nedokázal popsat věrohodněji.
[152] S JUDr. Kydalkou se svědek zná spíše na profesní úrovni, jeho specializací je justice a byl jedním z prvních, kdo psal o kauze H-System. Komunikuje s ním, aby zjistil, jaké zajímavé kauzy bude JUDr. Kydalka soudit. Obdobným způsobem svědek komunikuje s kárným navrhovatelem jako předsedou soudu.
[153] K dotazu kárně obviněného si svědek nepamatoval, že by na konci roku 2013 uveřejnil článek, v němž by tvrdil, že tehdejší premiér Nečas měl přítelkyni N. sdělit, že prezidentu Klausovi amnestii podepsat musel, neboť prezident mu za to podepsal ekonomický balíček a církevní restituce. Pokud takový článek svědek skutečně uveřejnil, pak s odkazem na jiného autora, který to učinil již před ním, sám zdroj této informace, tedy odposlech, k dispozici neměl. V roce 2015 svědek pracoval pro aktualne.cz a Hospodářské noviny, setkal se s výstupy NFPK, avšak nepsal o něm nic konkrétního a rozhodně se nezabýval amnestií. K odkazu předsedy kárného senátu na článek „P. K., Klausův mecenáš, který začínal s Babišem“, zveřejněný na aktualne.cz (viz bod [74] tohoto rozhodnutí), svědek uvedl, že se pravděpodobně jednalo o marginální rešeršní práci, která mu neutkvěla v paměti, a možná ji vytvořil jako jeden ze služebně nejstarších redaktorů v redakci, jelikož si prostě pamatoval některé dřívější věci.
[154] Z důvodu nutnosti doplnění dokazování, včetně provedení výslechů dalších svědků, k otázce včasnosti návrhu, a též z toho důvodu, že se pro nemoc omluvil předvolaný svědek Ing. P. S., na jehož výslechu obhajoba trvala, byla věc odročena původně na 31. 10. 2018, a následně bylo vyhověno žádosti obhajoby o další odročení z důvodu náhlého onemocnění obhájce kárně obviněného a nemožnosti zajištění jeho substituce v krátkém termínu (viz část V.1.a tohoto rozhodnutí) a věc byla odročena na 28. 11. 2018.
2. Ústní jednání dne 28. 11. 2018
[155] K ústnímu jednání dne 28. 11. 2018 se přes řádné předvolání nedostavil kárně obviněný soudce ani jeho obhájce, jejichž dalším žádostem o odročení kárný soud již nevyhověl a jednal v souladu s § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. v nepřítomnosti kárně obviněného a současně také v nepřítomnosti jeho obhájce (k odůvodnění tohoto postupu viz část V.1.a tohoto rozhodnutí). Soud nejdříve provedl další důkazy k otázce včasnosti kárného návrhu:
Záznamy o přítomnosti přísedícího I. G. na jednání trestního senátu Městského soudu v Praze v období od 16. 11. 2016 do 25. 7. 2017
[156] Jedná se o protokoly z hlavních líčení, veřejných, resp. vazebních zasedání a neveřejných zasedání trestního senátu vedeného JUDr. Kydalkou, jichž se účastnil v období od zveřejnění předmětné reportáže do podání kárného návrhu I. G. Záznamy poskytl kárnému soudu Městský soud Praze. Vyplývá z nich následující:
[157] I. G. se účastnil jednání daného trestního senátu dne 16. 11. 2016 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 45 T 8/2013, obž. S.), dne 20. 12. 2016 od 11.30 hod. (vazební zasedání ve věci sp. zn. 3 T 11/2016, obž. G.), dne 20. 12. 2016 od 12.00 hod. (vazební zasedání ve věci sp. zn. 3 T 13/2016, obž. D., v této kauze zasedal trestní senát JUDr. Kydalky ve shodném složení jako ve věci obž. S.), 9. 1. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 4/2014, obž. S. a Š.), 10. 1. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 11/2016, obž. G.), 23. 1. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 13/2016, obž. D.), 24. 1. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 45 T 8/2013, obž. S.), 6. 3. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 11/2016, obž. G.), 8. 3. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 4/2014, obž. S. a Š.), 21. 3. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 11/2016, obž. G.), 13. 4. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 45 T 8/2013, obž. S.), 19. 4. 2017 od 10.00 hod. (neveřejné zasedání ve věci Nt 1003/2017, odsouzený Š.), 9. 5. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 4/2014, obž. S. a Š.), 6. 6. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 45 T 8/2013, obž. S.) a 27. 6. 2017 od 10.00 hod. (hlavní líčení ve věci sp. zn. 3 T 4/2014, obž. S. a Š.).
Sdělení společnosti Seznam.cz ze dne 11. 10. 2018
[158] Kárný soud si vyžádal od této společnosti poskytnutí informace, kdy přesně v průběhu dne 16. 11. 2016 byla na webových stránkách Seznam.cz zveřejněna předmětná reportáž „Zvláštní vyšetřování: Díl 3.: Klausova amnestie? ‚Řekl mi, kdo a jakou částku podle něj zaplatil‘ “, a to s přesností na minuty. Kárný soud obdržel odpověď v tomto znění: „Společnost Seznam, a.s. se sídlem Praha\u001e5 Smíchov, Radlická 3294/10, PSČ 150 000, IČ: 26168685, jednající Jakubem Ungerem, ředitelem divize Zpravodajství a TV, sděluje k předmětné výzvě následující: Předmětný příspěvek byl v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání Seznam Zprávy veřejnosti zpřístupněn dne 16. listopadu 2016 od 8:00:00 hodin.“
[159] K otázce včasnosti návrhu dále kárný soud provedl výslechy následujících svědků:
Výslech Mgr. J. K.
[160] Na základě žádosti svědka a z důvodu jeho pracovního zaneprázdnění tento výslech proběhl prostřednictvím videokonference. Svědek vypověděl, že působí na Městském soudu v Praze jako soudce od roku 2010 a od podzimu roku 2013 vykonává funkci místopředsedy soudu. O existenci předmětné reportáže se dozvěděl po doručení podnětu mluvčího P. T. ke kárnému řízení. Svědek následně stručně popsal obsah reportáže. Odkázal také na odborné vyjádření ohledně odezírání z úst, jež zaslal J. Ch. spolu s podnětem, a zdůraznil, že pro člověka, který zná souvislosti a pohybuje se v justičním prostředí, bylo jméno T. seznatelné také z kontextu reportáže.
[161] Obecně ohledně postupu, jak se vyřizují podání jednotlivců, jež spadají do působnosti správy soudu, svědek popsal, že předseda či zastupující místopředseda soudu je nejprve roztřídí dle agendy na civilní a trestní věci, bez hlubšího studia obsahu podnětu, a následně je k vyřízení příslušný místopředseda daného úseku, který se s podnětem seznámí podrobněji. Pokud jej nemůže samostatně vyřídit, konzultuje jej s předsedou.
[162] Po zhlédnutí reportáže byl svědek konfrontován s faktem, že byla natočena také na městském soudu a J. Ch. se na tento soud obrátil s žádostí o řešení situace. Tuto situaci s ohledem na obsah reportáže svědek vyhodnotil jako závažnou a s podnětem a jeho hodnocením seznámil v řádu několika málo pracovních dnů předsedu soudu jakožto oprávněného kárného navrhovatele. Svědek šel za ním do jeho kanceláře, z reakcí předsedy soudu svědek nenabyl dojmu, že by kárný navrhovatel už reportáž dříve viděl či se o ní dozvěděl, neboť svědek mu musel popsat její obsah a vyzvat ho, aby ji zhlédl. Předseda soudu se nezmínil ani o tom, že by o předmětné reportáži již dříve hovořil s kárně obviněným. Následně, za nanejvýš několik dnů, se opět sešli a předseda soudu souhlasil s hodnocením závažnosti obsahu reportáže a s podáním kárného návrhu. Posléze svědek sepsal kárný návrh a předseda soudu jej finalizoval. Na samotném postupu před podáním kárného návrhu se podíleli pouze svědek s kárným navrhovatelem, následně bylo vedení soudu na poradě seznámeno s tím, že byl podán kárný návrh a pro jaké provinění.
[163] Svědek o dané záležitosti v době po podání kárného návrhu krátce neformálně mluvil s kárně obviněným, ovšem pouze v přátelském pracovním rozhovoru. S přísedícími kárného senátu JUDr. Kydalky dle svého vyjádření svědek vůbec není v kontaktu. Se zapisovatelkou P. M. o dané věci rovněž nehovořil, pouze jí prostřednictvím dozorčí úřednice vzkázal, že i její výslech před kárným soudem se může odehrát za pomoci videokonference.
[164] K otázce, jak hodnotí mediální výstupy kárně obviněného v době od podání kárného návrhu, svědek uvedl, že v nedávné době se kárně obviněný vyjadřoval ke kauze H-System, neboť toto téma rezonovalo v médiích. Tato vystoupení kárně obviněného svědek hodnotil jako korektní, bez excesů nebo porušení soudcovských povinností a zcela v mezích vyjádření soudce, který tuto kauzu zná a soudil ji.
[165] Své vztahy s kárně obviněným označil svědek za korektní, pracovní, ačkoliv si tykají. S kárným navrhovatelem má svědek bližší vztah, neboť se spolu stýkají denně, jezdí spolu služebně mimo soud, občas se vídají i ve volném čase, byť ne intenzivně, někdy spolu zajdou na oběd a znají své rodiny.
Výslech P. M.
[166] Na základě žádosti svědkyně a z důvodu jejího pracovního zaneprázdnění i tento výslech proběhl prostřednictvím videokonference. Svědkyně soudu sdělila, že na Městském soudu v Praze vykonává práci protokolující úřednice, prioritně v senátu JUDr. Kydalky, avšak pokud je třeba, zastupuje i v jiných senátech. Na otázku, zda byla někdy svědkem rozhovoru JUDr. Kydalky s přísedícím I. G., který by se týkal věci projednávané kárným senátem, sdělila, že určitě ne, nic takového si nevybavuje, a to ani po explicitním dotazu na datum 16. 11. 2016. Byť předmětnou reportáž neviděla, svědkyně ví, že se věc projednávaná kárným senátem týká výroku JUDr. Kydalky o úplatku za amnestii.
[167] Svědkyně si přesně nepamatuje, že by vyhotovovala protokol z hlavního líčení senátu JUDr Kydalky dne 16. 11. 2016, nicméně protokol z tohoto jednání viděla a je pod ním podepsána, takže ho vyhotovit musela. Nevzpomíná si, zda jednání začalo se zpožděním, ani jak probíhalo a jak skončilo.
[168] S kárně obviněným je svědkyně dle svého vyjádření v bližším kontaktu, neboť spolu sdílejí kancelář. S JUDr. Kydalkou konzultovala, čeho se má její výslech týkat, přičemž jí sdělil, že kárný senát bude zajímat, z jakého důvodu není v protokolu z jednání dne 16. 11. 2016 vyznačeno, že jednání začalo se zpožděním.
[169] Svědkyně dále vypověděla, že věc obžalovaného S. vždy odročovali po dvou měsících, neboť čekali na plnoletost svědkyně. Bohužel si nevzpomíná, zda senát jednal i v jiné věci ve stejném složení, a to ani po konkrétním dotazu na věc obžalovaného D. Jak často byla přítomna jako protokolující úřednice v senátu JUDr. Kydalky v období od listopadu 2016 do července 2017, si nebyla svědkyně schopna přesně vybavit. Mohlo se však jednat o zhruba polovinu týdnů, neboť soudili ob týden, ale mohlo se stát, že některý týden vynechali.
[170] Dle svědkyně jsou její vztahy s JUDr. Kydalkou výlučně pracovní. S kárným navrhovatelem se pouze zdraví na chodbě, blíže se neznají.
Výslech H. K.
[171] Svědkyně soudu sdělila, že je zaměstnána v Národní knihovně České republiky jako asistentka tajemníka pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy. U městského soudu působí jako přísedící v trestním senátu, výhradně u předsedy JUDr. Kydalky. Působí zde již zhruba třetí volební období, tedy od konce roku 2003 či začátku roku 2004.
[172] K dotazu předsedy kárného senátu svědkyně vypověděla, že s I. G. spolurozhodovala v senátu již několikrát. V období od listopadu 2016 do července 2017 se jednalo pravděpodobně o dvě kauzy, ale svědkyně si tímto údajem nebyla jistá, neboť senát se dost obměňuje. Svědkyně dále prohlásila, že si nevzpomíná, kdy konkrétně v tomto období byla projednávána věc obžalovaného S. Dle svého vyjádření v žádném případě nikdy nebyla svědkem rozhovoru JUDr. Kydalky a I. G., který by se týkal pořadu věnovaného amnestii, v němž by JUDr. Kydalka vystupoval; to může vyloučit. Pokud o tomto tématu nějaké informace měla, tak spíše z médií. Jestliže mezi členy senátu probíhají rozhovory, tak spíše o projednávané věci či o osobních záležitostech typu, kdo byl kde na dovolené. Současně si svědkyně nepamatuje, že by JUDr. Kydalka vstoupil do jednací síně a prohlásil, že byl pochválen předsedou soudu.
[173] Vztahy svědkyně s kárně obviněným jsou kolegiální, kárného navrhovatele svědkyně nezná.
[174] V rámci přezkumu věci samé provedl kárný soud také:
Výslech P. S.
[175] Svědek vypověděl, že od roku 2012 do roku 2016 působil jako ředitel Nadačního fondu proti korupci a zároveň zde působil jako analytik. Zabýval se analýzou, vyhodnocováním různých informací, které se týkaly zejména korupčního jednání v širším slova smyslu, tedy také veřejných zakázek atp. Analytická práce fondu spočívala v tom, že zpracovával informace, kterých přišlo několik denně. Každá z nich pak vyžadovala odlišnou časovou dotaci (hodinu, měsíc, někdy rok) na zpracování a případně na nějakou reakci. Kauzu následně uzavřeli a přecházeli k novým.
[176] NFPK byl z velké části financován prostředky K. J. a společnosti RSJ, jejímiž hlavními majiteli byli např. K. J. či L. W. Další prostředky ve značné výši pocházely od R. J. jako člena správní rady fondu a také od společnosti Kofola a dalších fyzických nebo právnických osob. Fond nebyl příjemcem žádných dotací, státních či obecních prostředků.
[177] Z NFPK odešel svědek dle svého vyjádření z důvodu zdravotního a také bezpečnostního, neboť práce ve fondu s sebou nesla řadu rizik, která dopadala také na jeho rodinu. Od roku 2016 působí jako bezpečnostní ředitel ve společnosti Coal Services, patřící do holdingu společností Sev.en Energy, jehož akcionářem je také P. T. Zabývá se zde bezpečnostními riziky holdingu, jako jsou fyzická, personální a IT bezpečnost.
[178] Případ možného uplácení při přípravě amnestie řešil NFPK na začátku roku 2013, neboť obdržel několik informací, které se týkaly amnestie. Většina těchto informací nebyla příliš konkrétní, až na jednu, která se týkala uložení značného obnosu peněz ve švýcarské bance, přičemž tyto prostředky měly pocházet z části ze společnosti dnes již zesnulého P. K. a z části měly pocházet z údajné korupce, která souvisela s amnestií. Tato informace jako jediná vypadala věrohodně, obsahovala i konkrétní údaje, takže se rozhodli, že tuto informaci postoupí švýcarským orgánům k tomu, aby přijaly vlastní opatření, a fond se tím dále nezabýval. Na švýcarské orgány se obrátili z toho důvodu, že pokud by se potvrdilo, že podezření jsou pravdivá a peníze tam uloženy byly, švýcarské orgány by měly efektivnější nástroje k zablokování účtu a k započetí úkonů v trestním řízení. Druhým důvodem byla jejich nezávislost, kterou fond dovozoval z toho, jak se vypořádaly s kauzou Mostecké uhelné společnosti. Ze Švýcarska se jim však nikdo neozval s tím, že by zahájili trestní úkony, a ani s tím, že by podnět přijali.
[179] Po odeslání dopisu jako jediného hmatatelného výstupu u této aktivity fondu, vedle podkladových materiálů, došlo k uzavření kauzy, a proto svědek nezaznamenal vyjádření kárně obviněného na adresu amnestie. Svědka pak v roce 2014 či 2015 kontaktovala policie, zda by mohl podat vysvětlení ohledně zaslaného dopisu a předat jim veškeré informace, které k tomuto tématu mají, což svědek učinil. NFPK některé případy medializuje, nebo je jako zajímavá témata předává novinářům, kteří se touto problematikou zabývají, avšak dle svědka v tomto případě nedošlo k medializaci ze strany fondu, ale přímo jemu se ozval novinář s dotazem, zda by mohl potvrdit odeslání dopisu. Vzhledem k časovému odstupu svědek neviděl žádný problém v tom novináři informaci potvrdit.
[180] V médiích se posléze objevila také informace, že svědkovi někdo vyhrožoval a že na K. J. byla plánována vražda. Svědek potvrdil, že jistou dobu chodil s ochrankou, neboť mu po zveřejnění zprávy volalo velké množství osob s tím, že mu udělovaly dobře nebo naopak špatně míněné rady, a pravděpodobně to ve fondu vyhodnotili tak, že by bylo dobré přijmout nějaká bezpečností opatření. Svědek však uvedl, že se nejednalo o konkrétní výhružky proti svědkovi nebo jeho rodině, a nebylo to ani poprvé, ani naposled, kdy fond nebo on osobně čelili takové situaci, proto to nepovažoval za nic mimořádného. V jedné z kauz mu dokonce i podnikatel I. R. vyhrožoval přes média, takže nějaký čas s ním jezdil ochránce, jednalo se však o víceméně preventivní opatření. Prohlásil dále, že si nemyslí, že mu v té době hrozilo reálné riziko. Co se týká údajné přípravy vraždy K. J., o tom dle svého vyjádření neví vůbec nic.
[181] Svědek dále vypověděl, že předmětnou reportáž viděl krátce poté, co byla publikována. Překvapila ho, neboť výroky kárně obviněného pokládal za nestandardní. Pokud by měl kárně obviněný k daným tvrzením důkazy, měl dle názoru svědka konat a nevykládat to novinářům.
[182] Na otázku předsedy kárného senátu svědek vypověděl, že JUDr. Kydalku zná pouze z médií, nikdy se s ním nesetkal. S kárným navrhovatelem se také nesetkal, ale je možné, že v rámci vyšetřování okolností amnestie s ním komunikoval na základě zaslání žádosti o poskytnutí informací o dopadu amnestie dle zákona o svobodném přístupu k informacím, stejně jako obesílali další soudy.
[183] Pokud jde o důkazní návrhy stran, jimž kárný soud nevyhověl, především si soud nevyžádal, i přes návrh obhajoby, tzv. monitoringy médií, které by případně mohl mít dne 16. 11. 2016 k dispozici předseda městského soudu, neboť měl soud za to, že i kdyby některý z nich obsahoval přepis předmětné reportáže, nedokazovalo by to, že se s ní předseda soudu seznámil, zvláště pokud bere kárný soud v potaz jeho vyjádření, že tyto monitoringy čítají desítky stran, které, pokud tedy nemá důvod vyhledat si konkrétní článek, kárný navrhovatel nečte a naopak je ihned maže.
[184] Kárný soud nevyhověl ani návrhu obhajoby na výslech novinářů M. S., K. L. a P. M., kteří měli svědkovi J. Ch. dle jeho výpovědi volat kvůli tomu, že v reportáži poznali i přes překrytí zvukovou stopou příjmení T., neboť ani jejich výpovědi, jak je patrné z dalšího odůvodnění, nepovažoval soud za nezbytné pro zjištění relevantních skutkových okolností projednávané věci. Soud neprovedl ani obhajobou navrhovaný výslech znalkyně M. P. ohledně toho, kdo u ní zadal odborné vyjádření k „odezírání z úst“, kdy a proč. Už ze samotného tohoto vyjádření vyplývá, že si ho objednal advokát P. T., JUDr. Petr Poledne, což ve své výpovědi potvrdil i svědek J. Ch., navíc ani toto nejsou skutečnosti, z hlediska právního posouzení vytýkaného jednání, dle názoru kárného senátu bezprostředně relevantní.
[185] Kárný soud si nevyžádal ani zprávu Kanceláře prezidenta republiky o tom, kdy byl návrh amnestie odeslán na Úřad vlády ČR tehdejšímu premiéru Petru Nečasovi, ani zprávu Úřadu vlády ČR o tom, kdy mu byl tento návrh doručen, jak byl zaregistrován a kdy a kde ho skutečně premiér Nečas podepsal, jak navrhoval kárně obviněný, neboť kárný soud měl za to, že rovněž získávání takových informací, pokud by vůbec bylo úspěšné, již přesahuje předmět kárného řízení v této věci. V této souvislosti předseda kárného senátu již při jednání zdůraznil, že předmětem dokazování v předmětné věci není konečné objasnění otázky, zda byla s poslední amnestií prezidenta republiky spojena trestná činnost konkrétních osob. K takovému šetření není tento kárný soud příslušný a není k němu ani procesně ani materiálně vybaven. Předmětem dokazování, jak je patrné již z důkazů, které byly provedeny, může být nanejvýš otázka, o jaké jemu přístupné důkazy či poznatky, ať již získané z jeho soudcovské činnosti, či odjinud, včetně veřejně přístupných zdrojů, případně mohl JUDr. Kydalka své veřejné výroky na adresu amnestie opírat.
[186] Kárný soud neprovedl ani výslech svědka Mgr. K. J., původně navrhovaný kárně obviněným, neboť obhájce kárně obviněného na jednání dne 26. 9. 2018 výslovně uvedl, že na provedení tohoto výslechu již netrvá, a ani kárný soud nepovažoval tento výslech za nezbytný pro objasnění skutkové stránky věci.
[187] Po uzavření dokazování v závěrečné řeči kárný navrhovatel k subjektivní lhůtě uvedl, že si je jist tím, že předmětnou reportáž poprvé viděl po té, co soud obdržel oznámení tzv. tiskového mluvčího P. T. Ačkoliv na prvním jednání ve věci připustil, že se o předmětné reportáži mohl dozvědět několik dní před tím, na základě výpovědi místopředsedy soudu je kárný navrhovatel přesvědčen o tom, že tento svědek popsal průběh toho, jak se o dané věci dozvěděl sám kárný navrhovatel, přesně. Kárný navrhovatel měl tedy za to, že se o předmětné reportáži dozvěděl až na základě sdělení místopředsedy soudu.
[188] Kárný navrhovatel následně odkázal na další veřejná vystoupení kárně obviněného na adresu amnestie, která byla v posuzované věci provedena k důkazu. Dle jeho názoru tato vyjádření odpovídají tomu, jak má případně mírně aktivistický soudce mediálně vystupovat. Navrhovatel připustil, že je možné, že za výroky v rámci některé z těchto reportáží JUDr. Kydalku pochválil, neboť odmítá akceptovat, že by se tvrzení kárně obviněného o jeho rozhovoru s přísedícím I. G. nezakládalo alespoň částečně na pravdě, ačkoliv z ostatních důkazů je zjevné, že se nemohlo týkat reportáže projednávané v rámci kárného řízení. Navíc za ni by jej kárný navrhovatel skutečně nikdy nepochválil. Provedené důkazy dle kárného navrhovatele jasně vyvrátily pochybnosti o dodržení subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu. Už jen z počtu jednání, při kterých byl svědek G. přítomen na Městském soudu v Praze v období od listopadu 2016 do července 2017, kárný navrhovatel vyvozoval, že pokud by kárně obviněný svědkovi nepřipomněl přesné datum, kdy byla zveřejněna předmětná reportáž, svědek by si na tuto skutečnost nemohl vzpomenout.
[189] V rámci hodnocení vytýkaného skutku kárný navrhovatel zdůraznil, že důvodem k podání kárného návrhu nebylo rozkrývání pozadí amnestie Václava Klause, jeho motivace či dokonce motivace zpracovatele amnestie ani další mediálně atraktivní otázky, které se kolem tohoto případu objevily. Popis skutku je relativně dlouhý, neboť se kárný navrhovatel snažil pro kontext zahrnout širší část rozhovoru JUDr. Kydalky s novináři, jedná se však o dvě oddělené části rozhovoru. Ohledně druhé pasáže, týkající se neveřejné části rozhovoru, v níž měla padnout částka 300 milionů Kč a zjevně jméno P. T., je možné dle kárného navrhovatele uvažovat o tom, nakolik je eticky sporné, že S. S. referovala v rámci pořadu o tom, co jí neveřejně JUDr. Kydalka sdělil, když přitom nebylo zjištěno, do jaké míry si vymínil či nevymínil, že se jedná o sdělení „off the record“.
[190] Naopak za zcela zásadní a „naprosto skandální“ považoval kárný navrhovatel pasáž, v níž reportéři s JUDr. Kydalkou, v České republice nadprůměrně mediálně známým soudcem, vedou rozhovor jako se soudcem na půdě soudu, a je tázán novináři na vyjádření se k věci, kterou nesoudí. V takové věci by se dle kárného navrhovatele soudce nikdy neměl vyjadřovat ve smyslu toho, že je možné, že amnestie byla zaplacená, ve smyslu „copak takové věci jsou tady nemožné?“, a následně potvrdit, že toto tvrzení vyslovil jako soudce. Soudce je ústavním činitelem, vysoce postavenou osobou v systému ústavní moci tohoto státu, a proto by měl vystupovat zdrženlivě, což JUDr. Kydalka v tomto případě, na rozdíl např. od kauzy H-System, nedodržel.
[191] Kárně obviněný vypovídal o skutečnosti, kterou se nedozvěděl v rámci svého služebního zařazení či své služební povinnosti. Nejednalo se o žádné důkazy, které by před ním, jako před soudcem, byly veřejně provedeny. V podstatě se jednalo o „drby“, jež mu, dle jeho vlastního vyjádření v rámci podání vysvětlení policii, snad řekl někdo na parkovišti u supermarketu. Tyto informace však kárně obviněný předával dále z pozice známého soudce a zesiloval tak význam tohoto „drbu zaslechnutého na parkovišti“ tím, že jej ze své pozice poskytl médiím. Dle kárného navrhovatele tak JUDr. Kydalka zneužil svého postavení soudce k tomu, aby dané informaci dal větší váhu, což je z pohledu kárného navrhovatele zřejmý etický přešlap a jednání, s nímž se u svého kolegy nemůže smířit.
[192] Celá pasáž rozhovoru kárně obviněného na kameru byla dle kárného navrhovatele v kontextu přepisu rozhovoru vedena ze strany novinářů naprosto seriózně. Není zde možnost mluvit o jakémsi podřeknutí kárně obviněného či o posunu vnímání kontextu tak, že by snad odpovídal na něco jiného. Právě z toho důvodu měl kárný navrhovatel za to, že se JUDr. Kydalka choval tak, jak se soudce rozhodně nikdy mediálně chovat nesmí, což se týká také kauzy podezření na uplácení v rámci přípravy amnestie. Kárně obviněný nikdy nesoudil žádnou věc, jež by se týkala toho, že snad někdo zaplatil, uplatil, nebo si jiným způsobem opatřil výhodu v rámci amnestie, tudíž nikdy neměl hodnověrnou informaci, která by byla nějak důkazně doložena a kterou by byl oprávněn jako soudce důkazně hodnotit a případně s hodnocením těchto důkazů seznámit veřejnost z pozice soudce, jenž s takovými informacemi pracuje. Skutečnost, že kárně obviněný v minulosti soudil věci, které se týkaly např. P. T., ale vůbec se netýkaly amnestie, jej vůbec neopravňovala k tomu, aby se jako soudce tvářil, že takovou informaci může hodnověrně poskytnout médiím, a to bez ohledu na to, koho se týká a případně jaké sumy, nebo zdali vůbec o nějakou sumu jde.
[193] Kárný navrhovatel byl proto přesvědčen o tom, že v projednávané věci se jedná o vystoupení, které podrývá důvěru veřejnosti ve spravedlnost. Když soudce naznačuje, že by rád soudil věc, u níž však nebyla podána obžaloba, a soudce sám přitom tvrdí, že moc dobře ví, jak to ve skutečnosti je, je otázkou, jakým způsobem si má potom běžný občan představit výkon spravedlnosti v České republice. Z tohoto důvodu trval kárný navrhovatel na tom, aby byl JUDr. Kydalka uznán vinným ze spáchání kárného provinění.
[194] Ve svém vyjádření ke kárnému opatření kárný navrhovatel setrval na tom, že zdravotní stav kárně obviněného a z toho vyplývající snížená pracovní výkonnost je podstatnější problém, než to, zdali za jeho prostořekost před médii bude nějak postižen, a tedy i nadále zastával názor, že by soud měl upustit od uložení kárného opatření.
V.
Posouzení věci soudem
1. Procesní otázky
[195] Vzhledem ke komplikovanému postupu v řízení v této věci, kdy kárný senát čelil opakovaným žádostem kárně obviněného, příp. jeho obhájce o odročení jednání, a také jejich opakovaným námitkám podjatosti předsedy kárného senátu, považoval kárný senát za nutné zahrnout do odůvodnění svého rozhodnutí právě popis a vysvětlení jednotlivých procesních kroků v daném řízení, jakož i to, jak se s uplatněnými procesními námitkami a návrhy vypořádal.
a. Žádosti o odročení jednání
[196] Kárný návrh v předmětné věci byl kárnému soudu doručen dne 25. 7. 2017. Po poskytnutí standardní měsíční lhůty kárně obviněnému k vyjádření ke kárnému návrhu, které kárně obviněný soudu doručil dne 6. 9. 2017, a dalších nezbytných počátečních úkonech, bylo jednání ve věci dne 23. 10. 2017 nařízeno na 28. 2. 2018, přičemž kárně obviněný si vyrozumění o konání tohoto jednání převzal dne 6. 11. 2017. Kárný senát tak poskytl kárně obviněnému dostatečný časový prostor k přípravě na jednání (§ 16 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. vyžaduje pouze takové stanovení termínu jednání, aby měli kárně obviněný a jeho obhájce k přípravě obhajoby 5 pracovních dnů). Kárný senát vyšel kárně obviněnému vstříc i v tom ohledu, že nařídil jednání na lichý týden, neboť kárně obviněný ve svém vyjádření ke kárnému návrhu uváděl, že v sudé týdny soudí jemu přidělené věci.
[197] Kárně obviněný po té, co byl vyrozuměn o nařízení jednání na 28. 2. 2018, nijak nereagoval, soud tedy vycházel z toho, že s uvedeným termínem jednání počítá. I z tohoto důvodu kárný soud dne 9. 1. 2018 předvolal na uvedený den k výslechu svědky, a to jak ty, které navrhoval kárný navrhovatel, tak svědky, které navrhoval kárně obviněný. I v tomto ohledu projevil kárný senát vůči kárně obviněnému procesní vstřícnost a vedle předvolání všech svědků navrhovaných kárně obviněným soud obstaral i naprostou většinu listinných a audiovizuálních důkazů, jejichž provedení kárně obviněný navrhoval.
[198] Až dne 12. 1. 2018 kárný soud obdržel první žádost o odročení jednání, které jménem kárně obviněného podal jeho obhájce JUDr. Michal Paule, jenž zároveň soudu doložil plnou moc k zastupování kárně obviněného. Tato žádost byla odůvodněna tím, že kárně obviněný na 28. 2. 2018 nařídil složitou trestní věc, na kterou již byli pozváni svědci, přičemž je v obecném zájmu a v zájmu kárně obviněného, aby eliminoval průtahy ve své vlastní práci, a to i z toho důvodu, že tyto průtahy, dle vyjádření obhájce, mohou být důvodem k dalšímu případnému kárnému řízení.
[199] V odpovědi z téhož dne předseda kárného senátu obhájci kárně obviněného sdělil, že kárný soud neshledal, že by výše uvedené argumenty odůvodňovaly odročení jednání v kárné věci, přičemž upozornil na již zmiňované skutečnosti, především na to, že kárně obviněný mohl o odročení jednání požádat mnohem dříve. Zároveň upozornil na to, že projednávaný návrh nijak nesouvisí s výkonností kárně obviněného, kterou kárný navrhovatel do té doby ani nijak nezpochybnil. Vzhledem k argumentu obhajoby o tom, že je třeba eliminovat průtahy v trestních věcech přidělených kárně obviněnému, předseda kárného senátu rovněž konstatoval, že i kárný senát 13 Kss, který ve svém současném složení v té době vstoupil do posledního roku svého funkčního období, čelí nebývale vysokému nápadu věcí, a proto je nezbytné využít všechny zbývající termíny předem dohodnuté se členy kárného senátu, kteří na jednání kárného senátu na Nejvyšší správní soud přijíždějí z různých míst v České republice, k projednání řady dalších věcí, jež po předmětné věci kárnému senátu napadly a do konce jeho funkčního období ještě měly napadnout.
[200] Přes argumenty obhajoby posléze vyšlo najevo, že kárně obviněný byl již od 27. 11. 2017 v pracovní neschopnosti, nicméně tuto skutečnost kárnému soudu nesdělil, naopak, jak již bylo řečeno, v lednu 2018 žádal soud o odročení jednání z důvodu kolize s nařízeným jednáním ve své trestní věci. Svou pracovní neschopnost, která byla předtím naposledy prodloužena dne 20. 2. 2018, kárně obviněný prostřednictvím svého obhájce soudu doložil až dne 22. 2. 2018, tedy několik málo dnů před jednáním, s tím, že opět žádá, nyní z tohoto důvodu, o odročení jednání. V žádosti bylo uvedeno, že sdělenou „informaci lze ověřit u MUDr. M. K., s. r. o. (viz rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti)“. Praktickou lékařku MUDr. M. K. kárný soud telefonicky kontaktoval, přičemž ji zastihl v ordinaci až dne 23. 2. 2018 v ranních hodinách. Jmenovaná lékařka k dotazu soudu sdělila, že JUDr. Kydalka je ze zdravotního hlediska schopen se jednání dne 28. 2. 2018 na Nejvyšším správním soudu v Brně v pozici kárně obviněného účastnit.
[201] Téhož dne, tedy 23. 2. 2018, kárný senát obhájci kárně obviněného přípisem sdělil, že žádosti o odročení jednání nebude vyhověno, neboť k žádosti bylo přiloženo toliko rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti kárně obviněného, které samo o sobě neprokazuje, že zdravotní důvody skutečně znemožňují kárně obviněnému účast na jednání. V daném ohledu odkázal kárný senát na relevantní trestní judikaturu (vzhledem k přiměřenému použití trestního řádu v kárném řízení), konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 44/2003 (všechna konečná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Zároveň soud obhájce kárně obviněného informoval o stanovisku, které v dané věci vydala lékařka MUDr. K., které bylo k tomuto přípisu přiloženo, a upozornil ho, že pokud se kárně obviněný k jednání kárného soudu nedostaví, bude v souladu s § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. jednáno v jeho nepřítomnosti.
[202] Dne 24. 2. 2018 byl kárnému soudu doručen následující přípis MUDr. K. reagující na žádost soudu, aby mu své stanovisko zaslala též ve formě opatřené podpisem a razítkem: „Jelikož pacienta naposledy viděla moje zastupující lékařka Dr P., nebudu se k tomuto případu vyjadřovat. Toto jsem si zpětně uvědomila.“ Dne 26. 2. 2018 doručil obhájce kárně obviněného soudu sdělení, podle něhož jeho klient trvá na tom, že není schopen se k soudu na jednání ze zdravotních důvodů dostavit, přičemž jeho ošetřující lékařkou je MUDr. P. (pracující v zařízení ve vlastnictví MUDr. K.) a MUDr. K. o jeho zdravotním stavu nic neví. Obhájce kárně obviněného tedy trval na své žádosti na odročení jednání, přičemž na závěr podotkl: „Svou žádost činím o to naléhavější, že kárně obviněný je sám soudcem a postupy soudu v obdobných případech jsou mu z praxe známy a dle mého nemá důvodu věc záměrně protahovat a je toliko jednoinstanční a v případě, že postupem soudu bude kárně obviněnému odňata možnost se k věci vyjádřit a v rámci dokazování klást dotazy, pak takový postup je zcela nevratný a nelze tento ničím zhojit. Nepochybně bych si nedovolil se k opakované žádosti uchýlit v případě, že by k obdobné situaci došlo opakovaně.“
[203] Kárný soud obhájce kárně obviněného téhož dne telefonicky kontaktoval a sdělil mu, že nebyl v předchozí žádosti o odročení jednání ani během telefonického rozhovoru s MUDr. K. informován, že ošetřující lékařkou kárně obviněného je MUDr. P., a že pokud má kárný soud uvažovat o odročení jednání, je třeba, aby kárně obviněný, resp. jeho obhájce doručili soudu nejpozději dne 27. 2. 2018 ráno vyjádření ošetřující lékařky k tomu, zda je kárně obviněný vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen se účastnit jednání.
[204] Dne 27. 2. 2018, v 10.09 hod. doručil obhájce kárně obviněného soudu následující vyjádření ošetřující lékařky MUDr. M. P.: „Dle stavu při poslední kontrole v PN, která proběhla 27. 2. 2018, je pacient Kamil Kydalka momentálně zdravotně nezpůsobilý cestovat k soudu a účastnit se soudního jednání (rekonvalescence po viróze počátkem února, přetrvávající celková slabost a mírná námah. dušnost).“
[205] I přes velmi nestandardní okolnosti provázející žádost kárně obviněného o odročení jednání a málo přesvědčivé důvody, které uvedla jmenovaná lékařka pro jeho zdravotní nezpůsobilost účastnit se jednání, kárný senát žádosti vyhověl a věc dne 27. 2. 2018 odročil na další dlouhodobě plánovaný termín pro jednání kárného senátu, tedy na 21. 3. 2018. Tím opět kárný senát projevil vůči kárně obviněnému vstřícnost, a to i za cenu značných komplikací způsobených zrušením jednání den před jeho plánovaným konáním, včetně negativních reakcí svědků, z nichž někteří soudu sdělovali, že si již zařídili své pracovní i osobní záležitosti tak, aby se mohli jednání v Brně dne 28. 2. 2018 účastnit, zakoupili si již jízdenku apod.
[206] Dne 8. 3. 2018 obdržel kárný soud další, v pořadí již třetí, žádost o odročení jednání, kterou obhájce kárně obviněného zdůvodnil tentokrát opět tím, že kárně obviněný, ač stále v pracovní neschopnosti (dle vyjádření obhájce minimálně do 9. 3. 2018), má na termín 21. 3. 2018 nařízeno hlavní líčení v blíže nespecifikované věci, která měla být stižena dlouhodobými průtahy, přičemž kárně obviněný může soudit pouze v sudé týdny a vzhledem k dlouhodobé pracovní neschopnosti se akutně potýká s nedodělky. Další důvodem k odročení mělo být mj. to, že obhájce sám se má účastnit veřejného zasedání na Vrchním soudu v Praze ve věci obžalovaného, jehož obhajobu údajně převzal ještě před tím, než se o nařízení této věci dozvěděl, přičemž substituce v uvedené věci byla dle vyjádření obhájce vyloučena. K žádosti byla přiložena kopie předvolání Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2018 pro obhájce některého z obžalovaných v trestní věci, jejíž spisová značka byla dopsána rukou, přičemž z kopie nebylo vůbec zřejmé, že je adresováno JUDr. Michalu Paule.
[207] Kárný soud dne 8. 3. 2018 ověřoval u Vrchního soudu v Praze, zda JUDr. Paule skutečně převzal obhajobu daného obžalovaného, nicméně pracovnice vrchního soudu mu sdělila, že obžalovaného zastupuje jiný advokát. Následně ovšem kontaktovala kárný soud s tím, že převzetí zastoupení ze dne 27. 2. 2018 v daném okamžiku vyzvedla z datové schránky a JUDr. Paule je na něm uveden jako druhý obhájce v pořadí. Tyto skutečnosti vyplývaly rovněž z listin, které následně JUDr. Paule kárnému soudu zaslal.
[208] V přípisu ze dne 12. 3. 2018 kárný senát obhájci kárně obviněného sdělil, že žádosti o odročení jednání nebude vyhověno, přičemž mu zopakoval, že nyní projednávaný kárný návrh nijak nesouvisí s výkonností kárně obviněného, a pokud průtahy vznikají na základě dlouhodobé pracovní neschopnosti kárně obviněného, jedná se o důvod, na který jistě bude brán zřetel při hodnocení jeho výkonnosti. Kárně obviněný navíc ani nedoložil, že by měl na daný termín, 21. 3. 2018, nějakou věc nařízenu. Kárný soud vyšel kárně obviněnému opakovaně vstříc, neboť původně skutečně nařídil jednání ve věci na lichý týden a následně toto jednání na žádost kárně obviněného, přes veškeré s tím spojené komplikace, odročil. Pokud jde o důvody na straně obhájce kárně obviněného, upozornil kárný senát na to, že JUDr. Paule převzal obhajobu obžalovaného v příslušné trestní věci již dne 27. 2. 2018, a to jako obhájce druhý v pořadí, přičemž vyrozumění o jednání ze strany kárného soudu mu bylo doručeno do datové schránky již dne 28. 2. 2018, avšak přesto neučinil žádné kroky k vyřešení dané situace. Oznámení o převzetí obhajoby spolu s potvrzením své účasti na jednání před Vrchním soudem v Praze zaslal danému soudu až dne 7. 3. 2018 a Nejvyššímu správnímu soudu tuto skutečnost oznámil až dne 8. 3. 2018. Dále soud zopakoval již jednou sdělené skutečnosti o tehdejším přetížení kárného senátu 13 Kss kárnou agendou a doplnil, že odročení jednání není možné ani s ohledem na pevný harmonogram jednání kárného senátu závisející rovněž na obsazenosti jediné vhodné jednací síně na Nejvyšším správním soudu, jež slouží nejen všem šesti kárným senátům soudu, ale též senátu pro věci volební, věci referend a věci politických stran a hnutí. Poukázal rovněž opětovně na časové možnosti svědků a na skutečnost, že každé další odročení věci zvyšuje riziko, že se k jednání nebudou moci dostavit.
[209] V přípisu doručeném kárnému soudu dne 16. 3. 2018, tedy necelé tři pracovní dny před termínem nařízeného jednání, JUDr. Paule kárnému soudu „bez dalšího komentáře“ sděluje, že téhož dne v došlé elektronické poště obdržel rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti kárně obviněného z předešlého dne, vystavené tentokrát zdravotnickým zařízením Medop, s. r. o., Krškova 087/21, Praha 5, MUDr. M. O., interna. V následném telefonickém rozhovoru mu kárně obviněný sdělil, že mu nezbývá než opětovně požádat o odročení jednání a „nechť si soud případně osloví MUDr. O., který mu toto potvrdí“. Na své osobní účasti u jednání přitom kárně obviněný trvá s odůvodněním, že se jedná o řízení jednoinstanční a že se chce osobně vyjádřit a pokládat dotazy svědkům. „Obhájce tedy předkládá tyto skutečnosti soudu při vědomí toho, že ve věci bylo odročováno, a důvodech, které soud vedou k tomu, aby se řízení konalo. (…) Advokát je z podstaty své profese toliko ‚služebník‘, který je vázán pokyny klienta.“
[210] K této, v pořadí již čtvrté, žádosti o odročení byla přiložena kopie zmiňovaného rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 15. 3. 2018. Soud téhož dne kontaktoval zmiňovaného lékaře MUDr. M. O., Ph.D., který mu potvrdil, že kárně obviněný je u něj veden a dlouhodobě sledován a že o pracovní neschopnosti kárně obviněného rozhodl na základě jeho aktuálního zdravotního stavu, přičemž nařídil provedení příslušných vyšetření, nicméně konkrétní informace nemohl soudu sdělit s ohledem na lékařské tajemství. Kárný soud přitom nebyl povinen uvedeného lékaře kontaktovat a rozhodně nebyl povinen kárně obviněnému či jeho obhájci dokládat, že tak učinil. Naopak bylo povinností kárně obviněného, jak mu kárný soud sdělil již k jeho první žádosti (viz bod [201] tohoto rozhodnutí), svou žádost řádně doložit potvrzením ošetřujícího lékaře o tom, že mu jeho zdravotní stav skutečně neumožňuje se jednání účastnit, a tyto důvody musí být v tomto potvrzení konkrétně uvedeny. Tento zcela standardní požadavek vycházející z ustálené judikatury zopakoval kárný senát ve svém přípisu ze dne 16. 3. 2018, který byl zaslán obhájci kárně obviněného obratem, tedy okamžitě po ověření výše uvedených skutečností u ošetřujícího lékaře, přičemž byl dodán do datové schránky obhájce kárně obviněného téhož dne, tedy v pátek 16. 3. 2018 v 14.46 hod. Obhájce kárně obviněného si jej ovšem vyzvedl až v pondělí dne 19. 3. 2018, v 7.24 hod.
b. První námitka podjatosti vůči předsedovi kárného senátu a následný postup
[211] První námitku podjatosti vůči předsedovi kárného senátu projednávajícímu věc sp. zn. 13 Kss 6/2017 podal kárně obviněný v reakci na uvedený přípis kárného soudu ze dne 16. 3. 2018. Podání kárně obviněného bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 19. 3. 2018 elektronicky bez elektronického podpisu. Identické podání bylo soudu doručeno téhož dne jakožto příloha přípisu obhájce kárně obviněného prostřednictvím datové schránky obhájce.
[212] V námitce podjatosti kárně obviněný soudce poukázal na to, že předseda kárného senátu odmítá akceptovat omluvy z nařízeného jednání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, přičemž k doložení této skutečnosti mu ukládá nepřiměřeně krátké lhůty, neboť dle něj doručení přípisu advokátovi okolo 7.40 hod. s požadavkem, aby bylo „cosi předloženo do 10,00 hodin“, nemůže akceptovat. Takto stanovená doba byla dle něj absolutně nesmyslná a nesplnitelná. Namítal, že z důvodu omezených vycházek pro něj není možné danou lékařskou zprávu zajistit. Kárně obviněný polemizoval rovněž s upozorněním soudu, že při opakovaných omluvách ze zdravotních důvodů bude jeho zdravotní stav na základě požadavku kárného soudu zkoumán znalecky. Nesouhlasil dále s tím, že nebyla uznána jeho omluva z předchozího jednání z důvodu hlavního líčení nařízeného jeho senátem. Podle jeho názoru hodlal předseda kárného senátu jeho věc skončit doslova za každou cenu, neboť ve výše zmiňovaném přípisu upozornil na to, že funkční období jeho kárného senátu mělo v roce 2018 skončit. Důvodem podjatosti předsedy kárného senátu mělo být rovněž to, že v minulosti působil jako náměstek ministra spravedlnosti.
[213] Předseda kárného senátu podal k dané námitce podjatosti obsáhlé vyjádření ze dne 20. 3. 2018. Obecně uvedl, že v souladu s § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 10 zákona č. 7/2002 Sb. se necítí být ve věci jakkoli podjatý, nemá žádný osobní vztah ke kárně obviněnému soudci, resp. vůbec ho osobně nezná, nemá ani žádný osobní poměr k dané věci, k zástupci kárně obviněného ani ke kárnému navrhovateli a nedomnívá se, že by důvody, které kárně obviněný uvádí, zakládaly jakékoli pochybnosti o jeho nepodjatosti. S odvoláním na § 8 odst. 1 větu poslední s. ř. s. ve spojení s § 10 zákona č. 7/2002 Sb., jež stanoví, že „[d]ůvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“, dále uvedl, že i kdyby hypoteticky byly výtky kárně obviněného vůči jeho postupu oprávněné, nemohly by být důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné kárné věci.
[214] Předseda kárného senátu nepovažoval stanovenou lhůtu pro dodání lékařského potvrzení do 19. 3. 2018, 10.00 hod., za nesmyslnou, nesplnitelnou či dokonce šikanozní. Žádost o odročení ze zdravotních důvodů byla opět soudu doručena těsně před samotným jednáním a ani tentokrát nebyla doložena příslušným potvrzením ošetřujícího lékaře, ale pouhým rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Kárně obviněný i jeho obhájce museli z předešlé zkušenosti vědět, že kárný soud se s uvedeným dokladem nespokojí a že bude požadovat zmiňované lékařské potvrzení. Předseda kárného senátu měl naopak za to, že kárný soud opět projevil velkorysost a shovívavost, když kárně obviněnému a jeho obhájci znovu připomněl jejich procesní povinnost, pokud se dožadovali dalšího odročení věci. Stanovená lhůta se samozřejmě odvíjela od toho, že v případě odročení věci bylo třeba opět telefonicky i písemně odvolat předvolané svědky, kárného navrhovatele atd. MUDr. O. předsedovi kárného senátu navíc v telefonickém rozhovoru dne 16. 3. 2018 sdělil, že v pondělí 19. 3. 2018 bude ordinovat od ranních hodin a že je připraven, obrátí-li se na něj kárně obviněný, poskytnout mu k jeho zdravotnímu stavu za daným účelem písemné vyjádření. To by jistě bylo možné učinit i elektronicky, bez nutnosti nové osobní návštěvy kárně obviněného v ordinaci.
[215] Dle předsedy kárného senátu bylo také zřejmé, že stanovená lhůta nebyla lhůtou propadnou, ale pouze pořádkovou. Tedy i v případě, že by kárně obviněný řádně doložil svou zdravotní nezpůsobilost později, pokud by ještě bylo časově možné nařízené jednání odvolat, soud by tak jistě učinil. Přesto kárně obviněný požadované potvrzení nepředložil, přičemž ze špatně naskenovaných a pro laika v oboru medicíny převážně nesrozumitelných lékařských zpráv, které ke svému podání ze dne 19. 3. 2018 přiložil, jeho nezpůsobilost účastnit se jednání ze zdravotních důvodů bez dalšího nevyplývala. Ovšem tím, že kárně obviněný uplatnil v daném podání námitku podjatosti vůči předsedovi kárného senátu, konání jednání přesto zmařil, a to tedy muselo být opět na poslední chvíli, se všemi zmiňovanými negativními důsledky, zrušeno.
[216] Předseda kárného senátu dále ve svém vyjádření poznamenal, že domněnku kárně obviněného, podle níž hodlá kárný senát skončit jeho věc „doslova za každou cenu“ před skončením funkčního období, vylučuje § 7 zákona č. 7/2002 Sb., který stanoví: „Jestliže senát provedl úkony v řízení zahájeném před uplynutím jeho funkčního období, řízení dokončí.“ To byl také nakonec případ nyní posuzované věci.
[217] Pokud předseda kárného senátu v přípisu ze dne 16. 3. 2018 zmínil, že pokud bude kárně obviněný i nadále žádat o odročení jednání ze zdravotních důvodů, nezbude kárnému senátu, než ustanovit k posouzení otázky, zda mu zdravotní stav umožňuje účast na jednání, znalce, vycházelo toto jeho upozornění ze skutečnosti, že výše popsané procesní kroky kárně obviněného vzbuzovaly nejen v předsedovi, ale i v ostatních členech kárného senátu, podezření, že je kárně obviněný činí účelově, s cílem obstruovat řádný průběh kárného řízení a vydání rozhodnutí v jeho věci. Případné ustanovení znalce k objektivnímu posouzení jeho zdravotního stavu, pokud by se pro něj kárný senát rozhodl, by bylo stejně jako dosavadní postup kárného senátu v daném řízení adekvátní reakcí na tuto jinak obtížně řešitelnou procesní situaci, nikoliv výrazem jakési zaujatosti kárného senátu vůči kárně obviněnému. Takový postup byl následně potvrzen jako adekvátní, resp. dokonce nezbytný za účelem zajištění plynulého průběhu řízení např. v rozhodnutí jiného kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018, č. j. 11 Kss 1/2018 – 89, bodech 34 a 35 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[218] Pokud jde o druhý tvrzený důvod podjatosti, uvedl předseda kárného senátu, že nedojde\u001eli příslušný senát Nejvyššího správního soudu rozhodující o dané námitce podjatosti k závěru, že tento důvod byl s ohledem na propadnou týdenní lhůtu dle § 8 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 10 zákona č. 7/2002 Sb. uplatněn opožděně, sděluje, že funkci náměstka ministra spravedlnosti vykonával v letech 2003 a 2004, tedy dříve, než byl jmenován soudcem, přičemž po celou dobu svého soudcovského působení důsledně dodržuje ustanovení čl. 82 odst. 3 Ústavy a zákona o soudech a soudcích o neslučitelnosti funkce soudce mj. s jakoukoli funkcí ve veřejné správě. Předseda kárného senátu vyloučil, že by jeho dřívější působení ve funkci náměstka ministra spravedlnosti či v jiných funkcích v rámci moci výkonné, které vykonával před jmenováním soudcem, jakýmkoli způsobem ohrožovalo jeho nestrannost a nezávislost při jeho současném soudcovském rozhodování, ať již ve správní či kárné agendě. Z dosavadních rozhodnutí kárného senátu 13 Kss, jemuž předsedá, rozhodně nelze dovodit, že by jakýmkoli způsobem stranil ministrovi spravedlnosti (tento kárný senát za dobu svého působení projednával jediný kárný návrh podaný ministrem spravedlnosti, přičemž řízení o něm ve věci sp. zn. 13 Kss 9/2017 zastavil pro jeho opožděnost) či jiným kárným navrhovatelům z řad předsedů soudů. Naopak všechny tři stávající kárné senáty Nejvyššího správního soudu pro věci soudců neustále čelí kritice (byť neoprávněné) z řad představitelů moci výkonné či z politické sféry, že si při rozhodování kárných věcí počínají „příliš mírně“. Na důkaz nezávislosti kárného senátu, jemuž předsedá, a jeho „imunity“ vůči takovým případným nežádoucím tlakům předseda kárného senátu dále citoval některé pasáže z předešlých rozhodnutí tohoto senátu.
[219] K projednání námitky podjatosti a jejímu rozhodnutí byla věc předána jinému senátu Nejvyššího správního soudu, který usnesením ze dne 18. 4. 2018, č. j. Nao 82/2018 \u001e 261, rozhodl tak, že předseda kárného senátu JUDr. Jakub Camrda, Ph.D., není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci. Nejvyšší správní soud v daném rozhodnutí uvedl, že subjektivní náhled jmenovaného soudce, jak vyplývá z jeho vyjádření, svědčí o tom, že se za podjatého v souzené věci nepovažuje. Z hlediska objektivního soud odkázal na výše citovaný § 8 odst. 1 větu třetí s. ř. s., podle něhož důvodem podjatosti soudce nemohou být mj. okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení. Na základě tohoto ustanovení nemohla být argumentace kárně obviněného soudce dovolávající se neakceptování řádných omluvenek, stanovení krátkých lhůt k doložení příslušné dokumentace a snahy předsedy kárného senátu vést řízení a dokončit jej, shledána důvodnou. Další uváděný důvod podjatosti spočívající v tom, že předseda kárného senátu v minulosti vykonával funkci náměstka ministra spravedlnosti, vyhodnotil Nejvyšší správní soud jako opožděnou námitku, neboť kárně obviněný soudce se o složení kárného senátu dozvěděl dne 11. 8. 2017, přičemž od tohoto data mu plynula lhůta 7 dnů pro uplatnění této zjevné skutečnosti, která je o předsedovi kárného senátu veřejně známa.
[220] Po rozhodnutí o námitce podjatosti pokračoval kárný senát Nejvyššího správního soudu v řízení. Vzhledem k tomu, že v předchozím podání kárně obviněný soudu sdělil, že čeká na stanovení termínu operace, žádal kárný senát přípisem ze dne 27. 4. 2018 obhájce kárně obviněného o sdělení tohoto termínu, aby této okolnosti bylo možné přizpůsobit datum, na něž bude věc znovu nařízena. Na žádost soudu nebylo nijak reagováno, a proto dne 16. 5. 2018 kárný senát nařídil ústní jednání ve věci na 20. 6. 2018, ovšem s tím, že soud hodlal, vzhledem k nejistotě, zda i toto jednání nebude muset být nakonec zrušeno, provést pouze listinné a audiovizuální důkazy a následně věc odročit za účelem výslechu svědků.
[221] Dne 3. 6. 2018 elektronicky a následně dne 5. 6. 2018 poštou byla kárnému soudu doručena žádost o odročení jednání z důvodu operace srdce, jíž se dne 29. 5. 2018 podrobil obhájce kárně obviněného. V přípisu asistentka obhájce uváděla, že v prvních týdnech po operaci je obhájce zcela paralyzován a není schopen v podstatě žádné pracovní činnosti, přičemž rekonvalescence v daném případě činí cca 3 měsíce. K této zprávě byla připojena kopie potvrzení o pracovní neschopnosti a propouštěcí zprávy z nemocnice ze dne 4. 6. 2018.
[222] K této žádosti kárný soud obhájci kárně obviněného sdělil, že vzhledem k tomu, že v dané věci již bylo jednání dvakrát odročeno, zejména ze zdravotních důvodů na straně kárně obviněného a dále z důvodu vznesení nedůvodné námitky podjatosti, nepovažuje kárný soud za vhodné opětovně přistoupit k dalšímu odročení jednání, obzvláště za situace, kdy nelze ani přesně odhadnout, jak dlouho bude pracovní neschopnost obhájce kárně obviněného trvat. Kárný soud dále uvedl, že dne 20. 6. 2018 mělo být konáno pouze úvodní jednání ve věci, v jehož rámci měla být provedena pouze výše zmíněná část dokazování s tím, že k výslechu svědků a závěrečným řečem mělo dojít až v rámci dalšího jednání v druhé polovině roku 2018. Kárný soud proto odkázal na postup dle § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), tedy na možnost sjednat substituční zastoupení advokáta. Soud také upozornil na to, že jestliže byl JUDr. Paule dne 4. 6. 2018 propuštěn z nemocnice do domácího léčení, pak lze předpokládat, pokud nebude doložen opak, že sjednání substituta nic nebrání.
[223] V odpovědi ze dne 13. 6. 2018 obhájce kárně obviněného uvedl, že po operaci srdce je doba rekonvalescence 2 měsíce a pacientu po celou dobu hrozí zdravotní komplikace. S ohledem na operovanou oblast je pro pacienta také nezbytné vyhýbat se kolektivním zařízením, kde hrozí riziko infekční nákazy. Vlastní propuštění do domácího ošetřování řešilo dle jeho vyjádření pouze přeplněnost nemocničního zařízení. S ohledem na tyto skutečnosti není obhájce schopen udělit substituční plnou moc, natož substituční pokyny. Klient (kárně obviněný) navíc trvá na osobní účasti obhájce na jednání.
[224] Uvedené důvody, vzhledem k závažnosti operace obhájce kárně obviněného, nakonec kárný senát akceptoval a přistoupil dne 15. 6. 2018 k odročení jednání na 26. 9. 2018. Soud však obhájce upozornil, že další omluvy z důvodu tvrzené nemožnosti zajištění substituce nebudou kárným senátem akceptovány.
[225] Dne 17. 8. 2018, tedy dva měsíce po té, co byly k jednání předvoláni svědci i strany, byl soudu doručen návrh kárně obviněného na zastavení řízení z důvodu tvrzeného nedodržení subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu, případně na doplnění dokazování k této otázce. Jednání dne 26. 9. 2018 se uskutečnilo, a to za účasti kárně obviněného i jeho obhájce, a v jeho rámci proběhlo dokazování mj. i k otázce včasnosti kárného návrhu (viz část IV.1 tohoto rozhodnutí).
[226] Za účelem doplnění dokazování ohledně včasnosti návrhu a také z toho důvodu, že se k jednání nedostavil svědek, na jehož výslechu obhajoba trvala (viz část IV.1 tohoto rozhodnutí), byla věc následně odročena na 31. 10. 2018. S tímto termínem již v závěru jednání dne 26. 9. 2018 kárný navrhovatel ani kárně obviněný nesouhlasili s tím, že oba v uvedený den soudí. Předseda kárného senátu vysvětlil, že kárný senát musí s ohledem na časové možnosti svých šesti členů, kteří dojíždějí na jednání k Nejvyššímu správnímu z různých míst ČR, a též s ohledem na obsazenost jednací síně a na další faktory, na daném termínu trvat.
[227] Dne 24. 10. 2018 uplatnil kárně obviněný soudce druhou námitku podjatosti vůči předsedovi kárného senátu. S touto námitkou, jakož i s námitkami uplatněnými den před druhým uskutečněným jednáním, tedy dne 27. 11. 2018, se kárný senát vypořádal na tomto jednání (viz dále část V.1.d tohoto rozhodnutí). Na jejich základě tedy jednání nařízené na 31. 10. 2018 odročeno nebylo. Kárný senát však obdržel dne 29. 10. 2018 další žádost obhájce kárně obviněného o odročení jednání ze zdravotních důvodů, neboť dle svého tvrzení náhle onemocněl horečnatým onemocněním, což dokládal rozhodnutím lékaře o pracovní neschopnosti, a zároveň uváděl, že není schopen, s ohledem na termín jednání, již zajistit substituci. Tento důvod kárný soud po té, co si ověřil tvrzené skutečnosti u ošetřující lékařky, nakonec akceptoval, ovšem ve vyrozumění o odročení jednání doručeném obhájci kárně obviněného dne 30. 10. 2018 kárný soud uvedl následující: „Další žádosti o odročení z důvodu na straně obhájce kárně obviněného soudce již nebudou kárným soudem akceptovány. Je na obhájci zajistit si předem pro případ dalších eventuálních zdravotních komplikací substituci. Skutečnost, že kárně obviněný soudce trvá vždy na osobní účasti svého obhájce a odmítá jeho substituční zastoupení, není sama o sobě důvodem k odročení jednání.“ Jednání bylo dne 20. 10. 2018 odročeno na 28. 11. 2018.
c. Ústní jednání v nepřítomnosti kárně obviněného a jeho obhájce dne 28. 11. 2018
[228] Kárný soud již dne 31. 10. 2018 obdržel další žádost kárně obviněného soudce o odročení jednání, a to tentokrát z důvodů kolize s jinou přidělenou obsáhlou trestní věcí. Touto žádostí se kárný senát podrobně zabýval, nicméně byl nucen kárně obviněnému soudci v přípisu ze dne 5. 11. 2018 sdělit, že stanovený termín 28. 11. 2018 byl s ohledem na obsazenost jednací síně a časové možnosti členů kárného senátu, resp. jejich pracovních povinnosti, do konce roku 2018 jediný možný. Vzhledem k tomu, že věc byla z důvodů na straně kárně obviněného soudce či jeho obhájce již čtyřikrát odročena, naposledy právě na 28. 11. 2018, a tedy předchozí plánované termíny jednání, kterým mj. všichni členové kárného senátu přizpůsobili svůj pracovní program, musely být zrušeny a řízení v této věci tak trvalo již více než 15 měsíců, bylo pro kárný senát nepřijatelné, aby další jednání ve věci bylo nařízeno až na rok 2019. Jak již kárný soud opakovaně konstatoval, účast kárně obviněného soudce na jednání je jeho právem, nikoliv povinností, a pokud hodlá tohoto práva využít, musí tomu rovněž přizpůsobit svůj pracovní program.
[229] Další žádost kárně obviněného o odročení jednání soud obdržel den před jednáním, tedy dne 27. 11. 2018 v 15.49 hod. Kárně obviněný soudce v ní uvedl, že je v pracovní neschopnosti od 12. 11. 2018 a kontrola byla stanovena na 30. 11. 2018. Dále uvedl číslo dokladu o pracovní neschopnosti s tím, že jej předložil zaměstnavateli. Tento doklad ovšem nedoložil, natož aby doložil konkrétní vyjádření lékaře, proč se JUDr. Kydalka nemůže účastnit jednání, jak kárný soud v souladu s judikaturou trestních soudů standardně vyžaduje a jak byl kárně obviněný již při svých předchozích dvou žádostech o odročení jednání ze zdravotních důvodů kárným soudem upozorněn (viz body [201] a [210] tohoto rozhodnutí). Jak poznamenal předseda kárného senátu během druhého jednání, již skutečnost, že přes tvrzenou pracovní neschopnost od 12. 11. 2018 minimálně do 30. 11. 2018 kárně obviněný tuto informaci sdělil kárnému soudu až v podvečer před tímto jednáním, kdy již bylo stěží možné v případě odročení jednání zabránit zbytečné cestě kárného navrhovatele, předvolaných svědků i členů kárného senátu k Nejvyššímu správnímu soudu do Brna, nesvědčí o konstruktivním přístupu kárně obviněného k celé věci. Hlavním důvodem pro neúčast kárně obviněného na jednání byla tedy jeho tvrzená, avšak nedoložená další pracovní neschopnost. Kárný soud proto nepovažoval omluvu kárně obviněného soudce za řádnou a důvodnou, a vzhledem k tomu, že se kárně obviněný k jednání dne 28. 11. 2018 nedostavil, ač byl řádně předvolán, jednal kárný soud v souladu s § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. v jeho nepřítomnosti.
[230] Kárný soud obdržel dne 23. 11. 2018, tzn. v pátek před jednáním ve středu dne 28. 11. 2018, rovněž další žádost obhájce kárně obviněného soudce o odročení jednání, v níž obhájce uváděl, že utrpěl dne 19. 11. 2018 závažnou zlomeninu kotníku a měl by nejméně do vánočních svátků nosit tzv. nechodící sádru, což dokládal lékařskou zprávou ze dne 22. 11. 2018 o prodělané operaci a propuštění do domácího ošetřování. Kárný soud zaslal v pondělí dne 26. 11. 2018 obhájci kárně obviněného odpověď, v níž ho informoval o tom, že se kárný senát touto žádostí zabýval, nicméně vzal v potaz již zmiňovanou skutečnost, tedy, že věc byla z důvodů na straně kárně obviněného soudce či jeho obhájce již čtyřikrát odročena, z toho dvakrát kvůli zdravotnímu stavu obhájce kárně obviněného, naposledy právě na termín 28. 11. 2018. Již ve vyrozumění ze dne 15. 6. 2018 o prvním odročení jednání z důvodu zdravotního stavu obhájce přitom kárný soud kárně obviněnému i jeho obhájci sdělil, že další žádosti o odročení z důvodu tvrzené nemožnosti zajištění substituce nebudou akceptovány. Přesto kárný soud vyhověl i další žádosti o odročení jednání nařízeného původně na 31. 10. 2018, odůvodněné opět zdravotním stavem obhájce, v přípisu jej však vyzval k tomu, aby si pro případ dalších zdravotních komplikací předem sjednal substituci (viz bod [227] tohoto rozhodnutí).
[231] Kárný soud by tedy nemohl z uvedených důvodů vyhovět nové žádosti o odročení věci ani v případě, pokud by obhájce kárně obviněného prokázal, že skutečně není schopen se, ani za případné pomoci jiné osoby, dopravit k jednání na Nejvyšší správní soud do Brna. Aniž by kárný soud zpochybňoval vážnost utrpěného zranění, musel konstatovat, že ani uvedená skutečnost z předložené lékařské zprávy bez dalšího nevyplývá. Naopak z ní lze vyčíst, že JUDr. Paule byl po operaci bez komplikací, byl „vertikalizován“ o dvou berlích a propuštěn do domácího ošetřování s nechodící sádrou. Jako rehabilitace mu byla doporučena chůze o dvou berlích bez došlapu na zraněnou nohu, její elevace a ledování. JUDr. Paule navíc tentokrát nepředložil ani rozhodnutí o pracovní neschopnosti. Kárný soud tedy uzavřel, že nemá dostatečné podklady k odročení věci na základě omluvy obhájce kárně obviněného ze zdravotních důvodů, a to zejména s ohledem na to, že si měl obhájce zajistit substituci.
[232] Den před jednáním, tedy dne 27. 11. 2018 v odpoledních hodinách, obdržel kárný soud další podání obhájce kárně obviněného, v němž polemizuje se zmiňovanými závěry kárného senátu, avšak kárný senát setrval na svém dosavadním závěru, že úraz obhájce kárně obviněného v tomto případě nepředstavuje dostatečný důvod pro odročení jednání. Vzhledem k tomu, že se ani obhájce kárně obviněného, ač byl řádně předvolán, k jednání dne 28. 11. 2018 nedostavil, jednal kárný soud v souladu s § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. i v nepřítomnosti obhájce kárně obviněného.
[233] Kárný navrhovatel během jednání žádal kárný senát, aby znovu zvážil, zda jsou skutečně naplněny podmínky pro konání jednání. Za vedlejší skutečnost považoval kárný navrhovatel jistou „zdravotní křehkost“ obhájce, resp. kárně obviněného, v momentu, kdy se blíží kárné jednání, ostatně, dle kárného navrhovatele, JUDr. Kydalka se zdravotními problémy bojuje již celá léta a významně se to odráží na jeho pracovních výsledcích, nikoliv však na jeho mediálních aktivitách. Na druhou stranu dle navrhovatele nebylo možné přehlédnout, že v posledních dvou žádostech o odročení se nejednalo o lehké onemocnění, u něhož by bylo možné spekulovat o tom, jak dalece zesílily subjektivní potíže toho, kdo by snad hodlal zmařit jednání. V případě odročeného jednání z října 2018 se jednalo o zánětlivé onemocnění JUDr. Pauleho, které mohlo být z důvodu jeho předchozí operace srdce život ohrožující, a v případě jednání nařízeného na 28. 11. 2018 se jednalo o dvojnásobnou zlomeninu nohy. Kárný navrhovatel však uvedl, že kárný senát jistě posoudil možnosti substituce na straně obhajoby a rozhodl na základě tohoto posouzení.
[234] Jako hlavní relevantní skutečnost svědčící pro odročení věci kárný navrhovatel zmínil, že v posledních dvou případech bylo jednání kárného senátu stanoveno na den, na nějž měl kárně obviněný soudce prokazatelně již delší dobu nařízenu trestní věc, a tudíž neměl svobodnou vůli se rozhodnout, zda se ke kárnému řízení dostaví, či nikoliv. Skutečnost, že kárně obviněný nakonec v den jednání nesoudil z důvodu svého opětovného onemocnění, shledal kárný navrhovatel jako „tragickou“ z hlediska chodu trestního úseku Městského soudu v Praze. Kárný navrhovatel nezpochybňoval, že je právem, nikoliv povinností kárně obviněného se kárného jednání účastnit, avšak je dle něj třeba brát v úvahu také jednoinstančnost tohoto řízení a jeho povahu. Z uvedených důvodů proto apeloval na senát, aby zvážil situaci, nemožnost obhajoby zúčastnit se jednání a provádění důkazů a případně se k nim vyjádřit.
[235] Předseda kárného senátu již na jednání dne 28. 11. 2018 k této argumentaci konstatoval, že kárný senát samozřejmě zvážil všechny zmiňované okolnosti, nicméně rozhodl se tvrzené důvody pro odročení jednání v tomto případě neakceptovat. Již v únoru 2018, kdy kárný senát nařizoval první ústní jednání ve věci, jež muselo být nakonec odročeno, vyšel kárný soud JUDr. Kydalkovi vstříc a nařídil je na lichý týden, kdy neměl soudit. Ovšem i v této situaci podal kárně obviněný první žádost o odročení jednání z důvodu kolize s jím souzenou věcí (viz bod [198] tohoto rozhodnutí). V případě jednání nařízeného na 28. 11. 2018 navíc kárný senát opět bral v úvahu také potřeby a zájmy jiných osob, jejichž přítomnost na jednání byla nezbytná, ať už jde nejen o samotné strany, ale také o členy kárného senátu či předvolané svědky, a přihlížel také opět k obsazenosti jednací síně, která je na Nejvyšším správním soudu jedinou vyhovující pro zasedání šestičlenného senátu v rámci projednávání kárné věci a je značně vytížená.
[236] U kárného senátu je dále nutné vzít v úvahu, že má ze zákona dosti netradiční složení, tedy jeho členy jsou nejen soudci tří různých soudů, ale také představitelé tří jiných právnických profesí, navíc působící na různých místech České republiky. Všichni přitom vykonávají vedle účasti na projednávání a rozhodování kárných věcí jinou hlavní činnost. Nejedná se tedy o soudce, kteří by byli v pracovních dnech stále k dispozici v budově soudu, jak tomu obvykle bývá přinejmenším v těch soudních agendách, kde rozhodují samosoudci nebo senáty složené z profesionálních soudců. Naopak, každý z členů kárného senátu si musel každý jednotlivý termín jednání vyhradit v často náročném profesním programu a je tedy velmi obtížné sladit tyto harmonogramy vzájemně tak, aby byli všichni schopni se v příslušném termínu k jednání dostavit. Pracovně zaneprázdněným svědkům se kárný senát snažil vyjít vstříc provedením jejich výslechu pomocí videokonference, byť jde o technicky a organizačně komplikovanější postup. Na následující týden po jednání dne 28. 11. 2018 pak měl kárný senát v té době nařízena jednání ve dvou dalších kárných věcech. Nebylo proto možné vyhovět zájmům všech zúčastněných osob za situace, kdy se jednalo do konce roku 2018 o jediný možný termín. V úvahách o možném odročení jednání bylo také třeba vzít v úvahu, že věc napadla již dne 25. 7. 2017, první jednání ve věci bylo nařízeno na 28. 2. 2018 a z důvodů na straně kárně obviněného či jeho obhájce byla k 28. 11. 2018 zrušena již 4 nařízená jednání a řízení ve věci tak trvalo již rok a 4 měsíce. Další průtahy v řízení by mohly mít negativní vliv mj. na úplnost svědeckých výpovědí nezbytných pro zjištění skutkového stavu věci.
[237] Pokud jde o žádost o odročení jednání ze strany obhájce kárně obviněného, JUDr. Pauleho, ještě poslední žádosti o odročení říjnového jednání, již čtvrté v pořadí, kárný senát vyhověl, ačkoliv své rozhodnutí velmi zvažoval. Nakonec soud vyšel obhájci vstříc a uznal jím předložené zdravotní důvody, ačkoliv jej již dříve vyzval k zajištění si substituce. Nicméně, jak již bylo uvedeno, kárný soud zdůraznil v přípisu, jejž JUDr. Paulemu zaslal při posledním odročení jednání, že pro případ jeho dalších zdravotních komplikací je třeba, aby si substituci zajistil předem. Zároveň ho kárný soud upozornil, že jeho klient, tedy kárně obviněný, nemá dle přesvědčení soudu absolutní, ničím neomezené právo na to být na každém jednání zastoupen pouze zvoleným obhájcem, tedy právo zcela vyloučit možnost použití substituce, a to i tehdy, když se substituce fakticky ukáže být naprosto nezbytnou.
[238] Kárný soud tak v projednávané věci postupoval v souladu s § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, podle něhož jsou soudci a přísedící povinni rozhodovat mj. v přiměřených lhůtách bez průtahů, resp. v souladu s § 181 odst. 2 trestního řádu (ve spojení s § 25 zákona č. 7/2002 Sb.), podle něhož soud postupuje tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci. Např. v usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1454/2011, Nejvyšší soud k této otázce uvádí: „K obecnému zájmu na řádném a ústavně souladném výkonu spravedlnosti patří i povinnost státu, aby spravedlnost (ve spravedlivém procesu) byla vykonána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny) a v přiměřené lhůtě (čl. 9 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Ze základního práva na účast při jednání, které je zakotveno v čl. 38 odst. 2 Listiny, a ze základního práva na právní pomoc, které je zakotveno v čl. 37 odst. 2 Listiny, nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům účastníka řízení či jeho právního zástupce. Je na orgánech činných v trestním řízení důsledně sledovat účel trestního řízení a vynaložit veškeré úsilí a prostředky, které jsou jim ze zákona k dispozici, aby řádný výkon spravedlnosti nebyl ohrožován (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08).“
[239] Kárný soud samozřejmě na straně druhé plně respektoval právo kárně obviněného a jeho obhájce účastnit se jednání v kárné věci, jak vyplývá z § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., tedy mj. právo být přítomen prováděným důkazům, vyjádřit se k nim, klást vyslýchaným svědkům otázky, případně navrhnout doplnění dokazování, a soud přihlížel rovněž k jednoinstančnosti kárného řízení. Právě z těchto důvodů několikrát projevil nadstandardní procesní vstřícnost (snad až benevolenci) vůči kárně obviněnému a jeho obhájci, když na základě jejich opakovaných žádostí věc několikrát odročil a zároveň je rovněž opakovaně vyrozumíval o nedostatcích těchto žádostí. Soud přitom takovou povinnost nemá, natož, aby byl povinen v každém jednotlivém případě ověřovat zdravotní stav osoby žádající o odročení přímo u lékaře. Soud dle judikatury Ústavního soudu nemá ani povinnost vyrozumět právního zástupce, že nebylo vyhověno jeho žádosti o odročení jednání, neboť i opačný postup (tedy mlčení ze strany soudu) by byl ústavně souladný (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 68/97, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2069/11). Přesto kárný soud opakovaně uvědomoval obhájce kárně obviněného, že jeho tvrzení, či tvrzení kárně obviněného, nejsou dostatečná a umožnil jim tak tato tvrzení doplnit a také zajistit si v případě potřeby substituci, čehož ovšem nevyužili.
[240] Kárný soud připomíná, že ze zákona o advokacii vyplývá povinnost advokáta v mezích zákona, podzákonných norem a stavovských předpisů činit ve prospěch klienta vše, co považuje za prospěšné a účinné. Dle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 100/02, se „[z]ásad spravedlivého procesu nemůže dovolávat ten účastník řízení, který, ač je řádně a zavčas o jednání obecného soudu uvědomen, toto jednání zmešká, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbá. Totéž platí i v případech, pokud spočívá nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy zvolí a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá“.
[241] Pokud by došlo dle výzvy kárného soudu ke sjednání substituce předem, bylo by možné zajistit kárně obviněnému i pro druhé jednání ve věci kvalifikovaného obhájce, plně seznámeného s detaily případu. Ze strany kárně obviněného či přinejmenším obhájce se však nepodařilo zaznamenat v tomto ohledu ani minimální součinnost, jež by korespondovala vstřícnému přístupu kárného senátu a kterou by bylo možné od kárně obviněného a jeho obhájce jako právních profesionálů alespoň v minimálním rozsahu očekávat. Za dané situace proto kárnému senátu nezbylo, než uskutečnit toto druhé jednání v jejich nepřítomnosti.
d. Další námitky podjatosti vůči předsedovi kárného senátu
[242] Druhou námitku podjatosti vůči předsedovi kárného senátu uplatnil kárně obviněný soudce dne 24. 10. 2018. V přípisu kárně obviněný soudce namítal především tvrzenou neznalost předsedy kárného senátu ve vztahu k postupu kárného řízení podle trestního řádu, neboť měla být JUDr. Kydalkovi odepřena některá jeho procesní práva, především možnost vyjádřit se jednotlivě ke každému důkazu, konkrétně k výslechům jednotlivých svědků. Dále kárně obviněný namítal „nevhodný a zcela necitlivý“ přístup předsedy kárného senátu k výslechu svědka G., nátlak vůči svědkům S. a K. a naopak laxní přístup k výslechu svědka Ch. Kárně obviněný se následně odvolával na zaujatý přístup předsedy kárného soudu k jeho osobě, neboť jej dle jeho názoru nesprávně poučil o důkazní hodnotě vyjádření, které by učinil mimo výslech, nedošlo k provedení některých důkazů navržených kárně obviněným a předseda kárného senátu trval na datu, na něž má být jednání odročeno.
[243] Kárný senát s ohledem na obsah námitky podjatosti dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná nejen o námitku zjevně nedůvodnou, ale zejména, že se jedná o námitku opožděnou, k níž tedy nemůže být kárným senátem přihlíženo. V této souvislosti kárný senát připomněl, že důvody podjatosti předsedy kárného senátu byly opět spatřovány v jeho postupu v řízení, resp. tentokrát konkrétně při předchozím jednání dne 26. 9. 2018.
[244] Je přitom nutné opětovně zdůraznit, že o projednávaném kárném návrhu podanému proti kárně obviněnému soudci Městského soudu v Praze bylo vedeno kárné řízení, nikoliv řízení trestní, jednání se tedy řídilo primárně zvláštním zákonem č. 7/2002 Sb. který toto řízení upravuje, a trestní řád se dle § 25 tohoto zákona použije na kárné řízení pouze přiměřeně a pouze v rozsahu, v jakém právě speciální zákon č. 7/2002 Sb. neobsahuje zvláštní úpravu, nebo nevyplývá-li z povahy kárného řízení něco jiného.
[245] Pokud jde navíc o posuzování námitky podjatosti uplatněné vůči členovi kárného senátu v kárném řízení ve věcech soudců, odkazuje § 10 zákona č. 7/2002 Sb. na § 8 s. ř. s., nikoliv na trestní řád. Přitom již v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o první námitce podjatosti uplatněné JUDr. Kydalkou vůči předsedovi kárného senátu (viz část V.1.b tohoto rozhodnutí) bylo kárně obviněnému soudci i jeho obhájci vysvětleno, že podle § 8 odst. 1 s. ř. s. tvrzené okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, nemohou zakládat jeho podjatost a být tedy důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodování předmětné věci.
[246] Důležitá pro další postup kárného senátu byla zejména zjevná opožděnost uplatněné námitky podjatosti. Dle § 8 odst. 5 věty druhé s. ř. s. účastník „námitku podjatosti musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání“. Navazující věta téhož ustanovení uvádí, že „k později uplatněným námitkám se nepřihlíží“. Veškeré výtky, v nichž JUDr. Kydalka spatřoval důvody podjatosti předsedy kárného senátu, se týkaly jeho postupu při předchozím jednání v této kárné věci dne 26. 9. 2018. JUDr. Kydalka byl tedy v takovém případě povinen námitku podjatosti vznést již na tomto jednání. V jeho závěru sice uvedl, že bude „uvažovat o dalších krocích“, nicméně námitku podjatosti na tomto jednání ani po jeho skončení neuplatnil a neučinil tak ani během následujících sedmi dnů.
[247] Kárný senát tedy dospěl k závěru, že námitku podjatosti doručenou kárnému soudu až dne 24. 10. 2018 je třeba považovat za opožděnou a nelze k ní tudíž přihlížet. Kárný senát tudíž nebyl povinen a ani oprávněn postupovat způsobem, jak jinak pro řádně a včas uplatněnou námitku podjatosti předvídá § 8 odst. 5 s. ř. s., jímž by bylo předložení věci k přidělení jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti. Naopak vzhledem k opožděnosti dané námitky k ní v souladu s § 8 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 10 zákona č. 7/2002 Sb. nebylo přihlíženo a v daném řízení proto bylo pokračováno.
[248] K jednotlivým výtkám k postupu kárného soudu lze pouze stručně, nad rámec nutného odůvodnění, konstatovat následující. Pokud jde o námitku kárně obviněného, že mu předseda kárného senátu údajně neumožnil vyjádřit se k jednotlivým důkazům, považuje kárný senát za nutné zdůraznit, že § 17 odst. 5 zákona č. 7/2002 Sb. obsahuje v tomto ohledu úpravu odlišnou od trestního řádu. Předpokládá souhrnné vyjádření stran k provedeným důkazům až po skončení dokazování, které v této věci ke konci ústního jednání dne 26. 9. 2018 dosud ukončeno nebylo. Přesto předseda kárného senátu v průběhu tohoto jednání strany poučil strany o tom, že pokud by si přály vyjádřit se k jednotlivým důkazům, bude jim to na požádání umožněno, což se také vždy v průběhu jednání stalo, pokud o to požádaly. Za takovou žádost ovšem samozřejmě nelze považovat výroky kárně obviněného pronesené v závěru tohoto jednání o tom, že se předseda kárného senátu údajně dopustil flagrantního porušení trestního řádu.
[249] Pokud jde o výslechy jednotlivých svědků, je z protokolu o jednání ze dne 26. 9. 2018 i z doslovného záznamu tohoto jednání, který je rovněž součástí spisu, jakož i ze shrnutí těchto výpovědí (část IV.1) a z jejich hodnocení (část V.2.b) v odůvodnění tohoto rozhodnutí zřejmé, že předseda kárného senátu, resp. kárný senát jako celek, přistupoval k výslechu všech svědků rovnocenně, tedy bez jakéhokoli rozlišování, zda se jedná o svědky navržené kárným navrhovatelem či kárně obviněným. Pokud předseda kárného senátu zejména svědkům S. a K. připomínal jejich zákonnou povinnost vypovídat pravdu a nic nezamlčet, činil tak z toho důvodu, že tito svědci jakožto autoři předmětné reportáže na většinu otázek odpovídali tak, že si na zjišťované okolnosti nevzpomínají, což nepůsobilo, i přes odstup dvou let od přípravy a zveřejnění této reportáže, příliš věrohodně, a to i vzhledem k tomu, že se jedná o investigativní novináře, kteří i v samotné této reportáži projevili znalost řady detailů a, dá se říci, dobrou paměť. V každém případě u všech svědků směřovaly dotazy předsedy kárného senátu, i dalších jeho členů, k objasnění rozhodných skutečností, ať již mohly být hodnoceny ve prospěch, či v neprospěch kárně obviněného.
[250] Jestliže kárně obviněný ve svém podání naznačoval, že předseda kárného senátu svědky K. a S. nepoučil o jejich právu jakožto novinářů chránit zdroje svých informací, resp. zachovávat jejich anonymitu, pak prostým nahlédnutím do protokolu z jednání dne 26. 9. 2018, resp. poslechem příslušné pasáže záznamu z tohoto jednání lze zjistit, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě.
[251] Kárně obviněný dále předsedovi kárného senátu vytýkal, že nechal v rozporu s § 99 trestního řádu hovořit svědka G. o tom, jak hlasoval jakožto přísedící v trestní věci projednávané senátem kárně obviněného mj. 16. 11. 2016, a že o tom svědka nepoučil. K tomu je třeba uvést, že předseda kárného senátu neměl povinnost tohoto svědka předem poučit o povinnosti zachovávat mlčenlivost o obsahu porady o hlasování (§ 127 odst. 1 trestního řádu). Trestní řád, který je navíc, jak již bylo konstatováno, na kárné řízení použitelný pouze subsidiárně a přiměřeně, takovou povinnost pro předsedu senátu nestanoví, v § 99 odst. 2 trestního řádu se pouze uvádí, že svědek nesmí být vyslýchán, pokud by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti a nebyl-li této povinnosti zproštěn. Předseda kárného senátu danému svědkovi před zahájením výslechu poskytl standardní poučení ve smyslu § 101 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 25 zákona č. 7/2002 Sb., a to i z toho důvodu, že nepředpokládal, že by se měl výslech jakkoli dotknout postojů, které jednotliví členové tohoto senátu zastávají, pokud jde o rozhodování jednotlivé trestní kauzy. Je zřejmé, že výslech měl být proveden ke zjišťování zcela jiných skutečností a z protokolu o jednání dne 26. 9. 2018 je též zřejmé, že otázky předsedy kárného senátu ani otázky dalších oprávněných tazatelů k uvedenému tématu vůbec nesměřovaly, ovšem s výjimkou právě následných otázek JUDr. Kydalky, na jejichž základě svědek zmínil, jaké postoje k otázce viny obžalovaného S. jednotliví členové trestního senátu zastávají. Přestože předseda kárného senátu svědka upozornil, že v daném ohledu není třeba zacházet do podrobností, a přestože se nejednalo o sdělení, jak který člen tohoto senátu hlasoval při určitém konkrétním hlasování konkrétního dne (dne 16. 11. 2016 tento senát vůbec v jím projednávané trestní věci nerozhodoval, naopak hlavní líčení odročil), a nejednalo se tedy dle názoru kárného senátu o přímé porušení § 127 odst. 1 trestního řádu, je třeba souhlasit s kárně obviněným, že o těchto postojích jednotlivých členů trestního senátu svědek hovořit neměl. V každém případě však tato část jeho výpovědi nemá žádnou přímou souvislost s posuzovanou otázkou včasnosti kárného návrhu, kvůli níž byl tento výslech svědka na návrh kárně obviněného prováděn, nebyla brána kárným senátem v potaz a neměla tedy žádný vliv na výsledné posouzení této otázky či na konečné rozhodnutí ve věci jako takové.
[252] Pokud jde o výslech kárně obviněného, byl řádně poučen předsedou kárného senátu o svém právu nevypovídat, čehož kárně obviněný také využil. V souvislosti s odmítnutím vypovídat v rámci svého výslechu kárně obviněný uvedl, že nevylučuje, že se vyjádří později, na což ho předseda kárného senátu upozornil, že takové vyjádření nemá důkazní sílu výpovědi ohledně otázek položených při výslechu kárně obviněného.
[253] Další námitky podjatosti uplatnili jednak kárně obviněný, jednak jeho obhájce, ve svých podáních doručených kárnému soudu dne 27. 11. 2018 odpoledne. Tyto námitky se vesměs opět týkaly pouze tvrzených výhrad proti postupu předsedy kárného senátu (resp. kárného senátu jako celku, neboť veškeré podstatné procesní kroky předseda kárného senátu činil po dohodě s ostatními členy senátu a odrážely tedy rozhodnutí celého kárného senátu o dané procesní otázce) v této věci, včetně toho, že nebylo vyhověno nejnovějším žádostem o odročení jednání (viz bod [228] a násl. tohoto rozhodnutí). Obhájce kárně obviněného ve svém přípisu uvedl, že svůj názor o podjatosti předsedy kárného senátu zakládá na skutečnosti, že v průběhu předchozího jednání došlo k projednání důkazů vztahujících se k meritu věci, ačkoliv nebylo postaveno najisto, zda jsou splněny podmínky pro konání řízení. Dále jeho námitky směřovaly proti postupu předsedy kárného senátu, na jehož základě nebylo vyhověno jeho žádosti o odročení jednání z důvodu jeho úrazu.
[254] Podjatost předsedy kárného senátu byla dle něj seznatelná z jeho neochoty vyhovět kolegovi (míněn patrně kárně obviněný), když si jeho obhájce přivodil úraz, který zcela vylučuje, aby se dostavil k jednání. Obhájce odkázal na závažnost svého stavu a možnost vzniku zdravotní újmy na jeho straně, pokud by „se ‚nátlaku‘ soudu podvolil“. Uvedl, že je nemyslitelné, aby si zdravotní komplikace, jež v průběhu posledního roku prodělal, způsobil „schválně“ kvůli zmaření věci. Dle svého vyjádření není schopen ani podepsat substituční plnou moc, neboť i to vyžaduje určitou mobilitu.
[255] Kárně obviněný byl dle svého obhájce postupem předsedy kárného senátu krácen na svých zákonných právech. Obhájce kárně obviněného odkázal na jednoinstančnost kárného řízení, tedy na skutečnost, že proti rozhodnutí kárného soudu se nelze bránit opravnými prostředky. Jestliže se kárně obviněný k jednání nedostaví a jeho obhájce se nemůže dostavit z objektivních a doložených důvodů, jednoznačně dle něj nejsou splněny podmínky pro konání takového jednání. Kárně obviněný má dle něj právo být osobně zastoupen výlučně advokátem, kterého si vybral, a nelze připustit, aby byl tohoto práva zbaven, popř. nucen ke změně advokáta ze strany soudu za situace, kdy nic nebrání věc odročit, neboť neexistuje reálná hrozba vzniklé újmy či naléhavý společenský zájem či zájem právní na skončení věci. Neexistuje dle něj ani zájem na potrestání kárně obviněného, jestliže kárný navrhovatel modifikoval návrh na uložení kárného opaření tak, že navrhuje upuštění od potrestání.
[256] Kárně obviněný potom uvedl, že odpověď kárného senátu jeho obhájci ze dne 26. 11. 2018, stejně tak i opakované nařízení jednání na dobu, kdy soudí, nemůže považovat za nic jiného než šikanu. Dle kárně obviněného mu kárný senát, resp. jeho předseda, odpírá jeho právo účasti na jednání. Dle zákona o advokacii má advokát právo se nechat zastoupit, není to však jeho povinností. Dále kárně obviněný zopakoval, že on sám nesouhlasí s tím, aby jej případně zastupoval někdo jiný, kdo o věci neví nic. Postup předsedy kárného senátu tedy dle kárně obviněného svědčí o jisté animozitě předsedy kárného senátu vůči jeho osobě a vůči jeho obhájci. Další důvody podjatosti kárně obviněný spatřoval ve skutečnosti, že k rukám předsedy Nejvyššího správního soudu a ministra spravedlnosti byl podán „návrh na možné kárné provinění předsedy senátu“, což dle něj s ohledem na obsah tohoto podání mělo jednoznačně vylučovat, aby se předseda kárného senátu podílel na rozhodování v předmětné věci. Následně jako důvod uvedl také nevypořádání jeho předchozí námitky podjatosti a dále své tvrzení, že protokol o jednání údajně na řadě míst nezachycuje skutečný průběh jednání.
[257] Kárný senát zvažoval, jak s uvedenými námitkami, které byly podány v podvečer před nařízeným jednáním následujícího dne, naložit. Přitom nemohl odhlédnout od dosavadních procesních komplikací, které byly zapříčiněny zejména opakovanými žádostmi kárně obviněného i jeho obhájce o odročení věci a také opakovaně podávanými námitkami podjatosti. Přestože kárný senát ve výše popsaných případech zdravotní důvody pro odročení jednání uznal, shledal, jak již bylo konstatováno, nedostatek jakékoli součinnosti obhájce i kárně obviněného mj. v otázce zajištění substituce při opakovaných zdravotních komplikacích obhájce. Pokud potom jde o opakované podávání námitek podjatosti, hodnotí kárný senát tento postup již jako zcela zjevně obstrukční, neboť, jak již bylo konstatováno, nejpozději z usnesení jiného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. Nao 82/2018 - 265, o první uplatněné námitce podjatosti se kárně obviněný i jeho obhájce museli dozvědět o tom, že rozhodná právní úprava (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) výslovně vylučuje, aby tvrzené okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, zakládaly jeho podjatost a byly tedy důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodování předmětné věci. Přesto byly právě takové zjevně nedůvodné námitky dovozující podjatost předsedy kárného senátu z jeho postupu v řízení opakovaně podávány a za této situace nemá kárný senát jiné vysvětlení pro toto procesní jednání kárně obviněného a jeho obhájce, než je právě snaha zmařit nařízená jednání ve věci, neboť je zřejmé, že při standardním postupu dle § 8 odst. 5 s. ř. s., tedy opětovného předložení věci k rozhodnutí o námitkách podjatosti jinému senátu Nejvyššího správního soudu, by jednání nařízené na následující den, nemohlo být konáno.
[258] Kárný senát se tedy rozhodl ani tyto námitky, jakkoli je nehodnotí jako opožděné, nepředkládat jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí, neboť tím by bylo nařízené jednání zmařeno a za takových podmínek by samozřejmě byla projednávaná věc v podstatě neskončitelná, protože před každým nařízeným jednáním ve věci by bylo možné uplatnit obdobnou námitku podjatosti. Vzhledem ke zjevné obstrukční taktice kárně obviněného a jeho obhájce se kárný senát rozhodl postupovat analogicky podle § 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ustanovení § 15b odst. 1 o. s. ř. přitom stanoví, že k „rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu“. Dle § 15b odst. 2 o. s. ř. ovšem „[u]stanovení odstavce 1 neplatí, byla\u001eli námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná“.
[259] O širokém použití tohoto ustanovení v občanském soudním řízení svědčí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 714/2002, a tato praxe byla aprobována rovněž Ústavním soudem, který např. v usnesení ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. I. ÚS 645/03, uvedl, že „ustanovení § 15b odst. 2, 3 o. s. ř. má zabránit tomu, aby účastníci řízení protahovali toto řízení svými námitkami podjatosti založenými na důvodech, které již byly posouzeny. Záleží pouze na účastníku řízení, zda tuto námitku uplatní jako odvolací důvod v odvolání, resp. jako důvod žaloby pro zmatečnost“. Je pravdou, že tato judikatura počítá s tím, že v případě postupu prvostupňového soudu dle § 15b odst. 2 o. s. ř. má účastník řízení, který tuto námitku uplatnil, zpravidla možnost ji učinit součástí odvolání proti nepravomocnému rozhodnutí uvedeného soudu prvního stupně s tím, že její důvodnost následně posoudí odvolací soud. Nicméně judikatura správních soudů výslovně připouští využití § 15b odst. 2 o. s. ř. i v soudním řízení správním, zejména, avšak nikoli výlučně v situaci, kdy je nedůvodná námitka podjatosti výrazem zneužití procesního práva (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, č. j. 9 As 145/2016 – 450 a č. j. 9 As 146/2016 – 366, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. Nao 122/2017 – 136). K těmto závěrům Nejvyšší správní soud dospěl i přesto, že kasační stížnost, v níž může účastník řízení či osoba na řízení zúčastněná znovu uplatnit tutéž námitku podjatosti soudce krajského soudu a předložit ji tak k posouzení Nejvyššímu správnímu soudu, může směřovat jen proti již pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví.
[260] Ačkoliv kárné řízení je zákonodárcem koncipováno jako jednoinstanční, neboť proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného není řádný opravný prostředek přípustný, je kárný senát přesvědčen o tom, že dle § 15b odst. 2 o. s. ř. je možné výjimečně postupovat i v kárném řízení, a to zejména za situace, která nastala v projednávané věci, kdy se použití tohoto ustanovení jeví jako jediný prostředek, jak čelit obstrukční taktice jedné ze stran, která opakovaným podáváním zjevně nedůvodných námitek maří uskutečnění jednání, a tedy i vydání konečného rozhodnutí ve věci v situaci, kdy kárný senát dává najevo, že nevyhoví žádostem kárně obviněného či jeho obhájce o odročení jednání.
[261] Je pravdou, že § 10 zákona č. 7/2002 Sb. odkazuje, pokud jde o vyloučení člena kárného senátu z projednávání a rozhodování věci, na přiměřené použití ustanovení zvláštního právního předpisu, přičemž v poznámce pod čarou je výslovně zmíněn pouze § 8 s. ř. s., nicméně, jak vyplývá z citované správní judikatury Nejvyššího správního soudu, toto ustanovení neupravuje danou problematiku komplexně a předpokládá tedy subsidiární a přiměřené použití ustanovení prvé části občanského soudního řádu, jak pro soudní řízení správní jinak stanoví § 64 s. ř. s. I kdyby kárný senát vycházel z toho, že v kárném řízení není § 64 s. ř. s. aplikovatelný, musel by neúplnost § 8 s. ř. s. v daném ohledu považovat za mezeru v právu, kterou je třeba zaplnit právě analogickým použitím § 15b odst. 2 o. s. ř., což odpovídá rovněž tomu, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“; k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 – 120, nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 33/09 a ze dne 5. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2617/15, jakož i judikaturu ESLP tam citovanou) náleží kárné řízení ve věcech soudců do civilní, nikoli trestní větve čl. 6 Úmluvy.
[262] Byť je tedy proti rozhodnutí kárného senátu možné podat pouze ústavní stížnost, která jistě není plnohodnotným opravným prostředkem, je kárný soud přesvědčen o tom, že pokud by kárně obviněný, resp. jeho obhájce, na uplatněných námitkách podjatosti směřujících vůči předsedovi kárného senátu trvali, mají je možnost uplatnit právě v ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí, neboť pokud by Ústavní soud, i přes výše uvedené, shledal tyto námitky důvodnými, tedy dospěl k závěru, že ve věci rozhodoval podjatý soudce, musel by takovou skutečnost nutně hodnotit jako nepřípustný zásah do ústavních práv kárně obviněného, a tedy nelze říci, že by ústavní stížnost pro posouzení této otázky nepředstavovala účinný prostředek právní ochrany.
[263] Důležitou podmínkou použití § 15b odst. 2 o. s. ř. v této věci je také skutečnost, že kárný senát v každém případě shledal veškeré uplatněné námitky podjatosti nedůvodnými. Jak již bylo řečeno, většina těchto námitek směřovala opět proti postupu předsedy kárného senátu ve věci, a tedy již z tohoto důvodu nemohou být důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování této věci. Nad rámec nutného odůvodnění lze, pokud jde o veškeré námitky spojené s nevyhověním žádostem kárně obviněného a jeho obhájce, odkázat na výše uvedenou argumentaci obsaženou v části V.1.c tohoto rozhodnutí, kde byl postup kárného soudu v daném ohledu vysvětlen a odůvodněn.
[264] Kárnému soudu dále není známo, které ustanovení zákona č. 7/2002 Sb. či jiného na toto řízení aplikovatelného právního předpisu brání tomu, aby soud prováděl při jednání dokazování k otázce včasnosti návrhu a zároveň i k jeho důvodnosti, navíc tento postup byl způsoben tím, že, jak již bylo zmíněno, kárně obviněný zpochybnil včasnost kárného návrhu a navrhl k této otázce provádět dokazování až v srpnu 2018, tedy dva měsíce po té, co byla věc odročena na 26. 9. 2018 a k tomuto jednání byli předvoláni svědci.
[265] Tvrzení, že vyhotovený protokol o jednání dne 26. 9. 2018 nezachycuje skutečný průběh tohoto jednání, se jednoduše nezakládá na pravdě. Tento protokol, vyhotovený protokolujícím úředníkem a zkontrolovaný předsedou kárného senátu, plně odpovídá zvukovému záznamu z tohoto jednání.
[266] Jediný tvrzený důvod podjatosti, který přímo nevylučuje § 8 odst. 1 s. ř. s., se týká údajného kárného návrhu vůči předsedovi kárného senátu. Ve skutečnosti se ovšem nemohlo jednat o kárný návrh oprávněného kárného navrhovatele, neboť takový dosud předseda kárného senátu neobdržel, ale nanejvýš o podnět k podání takového kárného návrhu doručený předsedovi Nejvyššího správního soudu, resp. ministru spravedlnosti. Kárnému senátu nejsou známy důvody tohoto podnětu, tedy ani to, do jaké míry se týkal projednávané věci a jakou má souvislost s kárně obviněným. Je na zmiňovaných oprávněných kárných navrhovatelích, aby na základě zmiňovaného podnětu posoudili, zda jsou skutečně dány podmínky k podání kárného návrhu vůči předsedovi kárného senátu a z jakých důvodů. Samotná informace o tomto blíže nespecifikovaném podnětu, který může podat kdokoli, ovšem rozhodně podjatost předsedy kárného senátu nezakládá.
[267] Již během jednání dne 28. 11. 2018 předseda kárného senátu zopakoval, že se necítí být ve věci jakkoli podjatý a že byť obsah podání kárně obviněného a jeho obhájce již hraničí s osobními útoky vůči jeho osobě, je jeho povinností soudce chovat se jako profesionál, takže ani osobní invektivy na jeho nestrannosti ve věci nemohou nic změnit.
[268] Kárný soud tak dospěl k závěru o nedůvodnosti uplatněných námitek podjatosti a o tom, že vzhledem k jejich obstrukčnímu charakteru a k tomu, že byly podány těsně před jednáním nařízeným na 28. 11. 2018, nebudou předávány jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí a bude přistoupeno k dokončení projednání věci a následnému vydání rozhodnutí.
2. Posouzení návrhu
a. Včasnost návrhu
[269] Kárný senát se při rozhodování o kárném návrhu nejprve zabýval dodržením subjektivní a objektivní lhůty k jeho podání. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. totiž musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění (objektivní lhůta pro podání kárného návrhu je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní lhůtou zániku kárné odpovědnosti dle § 89 zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k tomu, že skutky, v nichž navrhovatel spatřoval kárné provinění, byly dokonány dne 16. 11. 2016 a kárný návrh byl doručen Nejvyššímu správnímu soudu dne 25. 7. 2017, není o zachování tříleté lhůty pochyb.
[270] Pokud jde o subjektivní šestiměsíční lhůtu, je zachována v případě, že se navrhovatel o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, dozvěděl ne dříve než 25. 1. 2017. Vzhledem k tomu, že ke zveřejnění reportáže obsahující výroky, jež jsou předmětem kárného obvinění, došlo na serveru Seznam.cz již dne 16. 11. 2016, vyzval kárný soud již dne 1. 8. 2017 navrhovatele, aby upřesnil, kdy se o předmětných skutečnostech dozvěděl. Na výzvu reagoval namísto něho místopředseda městského soudu pro trestní úsek, Mgr. J. K., který kárnému soudu sdělil, že se předseda městského soudu o rozhodných skutečnostech dozvěděl až z podnětu J. Ch., tzv. tiskového mluvčího P. T., který byl městskému soudu doručen dne 26. 5. 2017, takže pokud by se běh subjektivní lhůty odvíjel od tohoto data, bylo by třeba kárný návrh hodnotit jako včasný.
[271] Až dne 17. 8. 2018, tedy dlouho po té, co již byli k prvnímu jednání předvoláni všichni svědci i strany, obdržel kárný senát podání JUDr. Kydalky označené jako „návrh na zastavení řízení, event. na doplnění dokazování“, v němž kárně obviněný uváděl, že pan I. G., který působí jako přísedící v jeho trestním senátu 3 T Městského soudu v Praze, měl JUDr. Kydalkovi sdělit, že nerozumí vedení kárného řízení proti němu, když předseda soudu JUDr. Vávra kárně obviněného za rozhovor pro server Seznam.cz předtím chválil. Na základě tohoto rozhovoru s I. G. kárně obviněný dle svého vyjádření zjistil, že dne 16. 11. 2016, kdy byla zveřejněna předmětná reportáž, měl jeho trestní senát projednávat věc sp. zn. 45 T 8/2013 (obž. S.) od 10.00 hod. Pan G. měl přitom kárně obviněnému v srpnu 2018 sdělit, že se kárně obviněný na zmiňované jednání dne 16. 11. 2016 opozdil asi o 5 minut a omlouval se tím, že byl zdržen předsedou městského soudu JUDr. Vávrou, jenž měl kárně obviněnému říci, že se mu jeho rozhovor pro server Seznam.cz líbil. Z těchto tvrzení kárně obviněný dovozoval, že se kárný navrhovatel dozvěděl o obsahu předmětné reportáže již dne 16. 11. 2016 a kárný návrh by tedy bylo třeba považovat za opožděný.
[272] V reakci na toto podání kárný navrhovatel soudu sdělil, že si je zcela jist, že kárně obviněného za předmětný rozhovor nikdy nechválil, a to ani dne 16. 11. 2016. Podle svého vyjádření kárný navrhovatel vyhledal příslušný diář a zjistil, že dne 16. 11. 2016 zkoušel od 9.00 hod. studenty, přičemž na prvním jednání ve věci upřesnil, že studenty zkouší vždy ve své kanceláři a že tedy uznává, že tato skutečnost tvrzení kárně obviněného nevyvrací. Zároveň během jednání připustil, že je možné, že reportáž shlédl již před tím, než obdržel podnět J. Ch., nicméně měl za to, že to bylo krátce před tím, k čemuž navrhl výslech místopředsedy městského soudu Mgr. K., s nímž měl o dané věci vzápětí hovořit.
[273] Na návrh kárně obviněného tedy soud na prvním jednání ve věci vyslechl jako svědka I. G. a jeho výpověď do určité míry odpovídala tvrzení kárně obviněného o tom, že údajně již dne 16. 11. 2016 kárný navrhovatel s ním o předmětné reportáži a jejím obsahu hovořil. Z hlediska dodržení subjektivní lhůty pro podání kárného návrhu samozřejmě není podstatné, zda kárně obviněného za jeho výroky chválil, či nikoliv, ale klíčové je to, zda kárný navrhovatel o těchto výrocích věděl, což mohlo z dané informace vyplývat. Při hodnocení výpovědi uvedeného svědka ovšem kárný soud přihlédl k tomu, že ačkoliv by se na jedné straně mělo jednat o svědka relativně důvěryhodného, pokud působí jako přísedící trestního senátu městského soudu, na straně druhé jde o „svědectví z druhé ruky“, neboť svědek vypovídal pouze o tom, co mu údajně řekl sám kárně obviněný. Důkazní hodnotu tohoto svědectví však také zpochybňuje nejen osobní přátelský vztah mezi kárně obviněným a svědkem, jak vyšel najevo během jednání, včetně toho, že dle své výpovědi svědek působí jako finanční poradce kárně obviněného (viz bod [33] tohoto rozhodnutí), ale především to, že svědek během svého výslechu opakovaně vypověděl, že po té, co byl ke kárnému soudu jako svědek předvolán, volal kárně obviněnému a dotazoval se ho, proč byl k soudu předvolán, a kárně obviněný mu měl připomenout skutečnosti, které sám tvrdil a o nichž měl svědek před soudem vypovídat. Tím byla jeho výpověď dle názoru kárného senátu zásadním způsobem ovlivněna.
[274] Kárný soud proto dospěl k závěru, že na jednání dne 26. 9. 2018 bylo nutné věc odročit za účelem provedení dalších důkazů právě k otázce včasnosti kárného návrhu. Na jednání dne 28. 11. 2018 tyto důkazy provedeny byly a je třeba konstatovat, že zejména výpovědi svědků, konkrétně H. K., další přísedící v trestním senátu JUDr. Kydalky ve složení, jak zasedal dne 16. 11. 2016, a protokolující úřednice P. M., která byla uvedeného dne rovněž přítomna, původní výpověď svědka G. v žádném případě nepotvrdily. Naopak, ačkoliv svědek G. vypověděl, že byly obě tyto svědkyně údajné debatě mezi ním a kárně obviněným před jednáním senátu dne 16. 11. 2016 přítomny, obě vypověděly nejen to, že si takovou konverzaci nevybavují, ale výslovně její konání v jejich přítomnosti vyloučily.
[275] Samotný obsahu protokolu o hlavním líčení trestního senátu, jemuž předsedal JUDr. Kydalka, z uvedeného dne, tj. 16. 11. 2016, od 10.00 hodin, sice potvrzuje, že byla tímto senátem skutečně projednávána již zmiňovaná trestní věc sp. zn. 45 T 8/2013, ovšem v protokolu není zaznamenáno, že by toto hlavní líčení začalo o něco později. Ani tento důkaz tedy tvrzení kárně obviněného neprokazuje.
[276] Totéž lze říci o informaci, kterou si kárný soud vyžádal od společnosti Seznam.cz, a. s. a podle níž byla předmětná reportáž dne 16. 11. 2016 na serveru Seznam.cz veřejnosti zpřístupněna od 8.00 hod. Tento důkaz opět sice nevylučuje, ale ani neprokazuje, pravdivost tvrzení kárně obviněného.
[277] Rovněž záznamy o přítomnosti přísedícího I. G. na jednání trestního senátu Městského soudu v Praze v období od zveřejnění předmětné reportáže do podání kárného návrhu neprokazují, že by si tento svědek pamatoval zrovna to, že by k předmětnému rozhovoru s kárně obviněným došlo právě před hlavním líčením dne 16. 11. 2016. Dle kárného senátu z nich totiž vyplývá, že svědek se v tomto období zúčastnil jednání daného senátu v průměru jednou až dvakrát do měsíce, s výjimkou ledna 2017, kdy se účastnil 4 jednání, a února 2017, kdy se naopak neúčastnil ani jednou.
[278] Za této důkazní situace kárný navrhovatel k prokázání svých tvrzení týkajících se okamžiku, kdy se dozvěděl o předmětné reportáži, navrhl důkaz výslechem místopředsedy městského soudu Mgr. J. K., který potvrdil, že s ním kárný navrhovatel krátce po té, co byl v květnu 2017 městskému soudu doručen podnět J. Ch., danou kauzu řešil. Na základě rozhovoru s kárným navrhovatelem naopak Mgr. K. nepovažoval za pravděpodobné, že by se kárný navrhovatel s reportáží seznámil kdykoliv před podáním tohoto podnětu. Kárný soud samozřejmě bral v úvahu, že svědek K. je v přátelských vztazích s kárným navrhovatelem a že se jako místopředseda městského soudu podílel na přípravě kárného návrhu a vyjadřoval se již k otázce včasnosti návrhu před svým výslechem, nicméně neshledal v jeho výpovědi žádné rozpory či jiné okolnosti, pro něž by měl pochybovat o její věrohodnosti. Byť se jako částečně znejišťující jevilo tvrzení kárného navrhovatele, že se s reportáží mohl seznámit již krátce před rozhovorem s Mgr. K., kárný soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že kárný navrhovatel se o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které byly rozhodné pro podání návrhu, skutečně dozvěděl ne dříve než v květnu roku 2017. V každém případě k tomu tedy došlo až po 25. 1. 2017, tudíž je třeba kárný návrh podaný u Nejvyššího správního soudu dne 25. 7. 2017 hodnotit jako včasný.
b. Důvodnost návrhu
[279] Pokud jde o otázku důvodnosti kárného návrhu, je vhodné nejprve připomenout právní rámec vymezující každému soudci prostor, v němž je oprávněn vykonávat své základní právo na svobodu projevu. Jak tento kárný senát již konstatoval ve svých předchozích rozhodnutích ze dne 20. 5. 2015, č. j. 13 Kss 1/2015 \u001e 112, a ze dne 2. 11. 2016, č. j. 13 Kss 5/2016 \u001e 75, na jedné straně nemůže být ani soudce vyloučen z možnosti realizovat své ústavní právo na svobodu projevu, jak vyplývá mj. čl. 10 Úmluvy, resp. čl. 17 Listiny, na straně druhé není výkon takového práva u žádné osoby, a tím méně pak u soudce, neomezený, neboť zahrnuje, jak uvádí výslovně čl. 10 odst. 2 Úmluvy, i povinnosti a odpovědnost, a může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná mj. pro ochranu morálky, pověsti nebo práv jiných nebo pro zachování autority a nestrannosti soudní moci.
[280] Kárný senát ve zmiňovaných rozhodnutích citoval, vedle relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, zejména z judikatury Evropského soudu pro lidská práva k dané otázce (viz např. rozsudky ESLP ze dne 27. 5. 2014, Baka proti Maďarsku, stížnost č. 20261/12; ze dne 26. 2. 2009, Kudeshkina proti Rusku, stížnost č. 29492/05; ze dne 16. 9. 1999, Buscemi proti Itálii, stížnost č. 29569/95; nebo rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 28. 10. 1999, Wille proti Lichtenštejnsku, stížnost č. 28396/95), podle níž soudce či jiná osoba spojená s výkonem spravedlnosti má právo vyjadřovat a šířit, i veřejně, své občanské a politické postoje, včetně názorů otevřeně kritických, přičemž předmětem kritiky mohou být i poměry v samotné justici, či dokonce na konkrétním soudu, smluvní strany však jsou na druhou stranu oprávněny v nezbytně nutné míře požadovat, aby výkon tohoto práva na svobodu projevu ze strany soudců a dalších představitelů justice byl vykonáván s jistou zdrženlivostí, tedy tak, aby neohrožoval nepřijatelným způsobem autoritu a nestrannost soudní moci a nezasahoval do práva konkrétních účastníků řízení na spravedlivý proces.
[281] V citovaných rozhodnutích bylo rovněž připomenuto, že tato ústavněprávní východiska našla svůj odraz i v právní úpravě povinností, které v souvislosti s výkonem politických práv v nejširším slova smyslu, včetně práva na svobodu projevu, jsou soudci povinni dodržovat. Podle § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je soudce povinen mj. zdržet se nejen při výkonu své funkce, ale i v občanském životě všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Podle § 80 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích je soudce povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce. Podle § 80 odst. 4 zákona o soudech a soudcích je soudce povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce.
[282] Jak již tento kárný senát rovněž konstatoval, dosavadní judikatura ESLP k otázce svobody projevu soudců, a jejích limitů, byla plně potvrzena i rozsudkem velkého senátu ESLP ze dne 23. 6. 2016, Baka proti Maďarsku, stížnost č. 20261/12, v němž velký senát zdůraznil, že s ohledem na význam dělby moci a potřebu zajistit nezávislost soudnictví je nezbytné podrobit jakýkoli zásah do svobody projevu soudce důkladnému přezkumu. Vysoké ochrany požívají zejména projevy soudce týkající se fungování justice. Každý případ je přitom třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem a ke kontextu, ve kterém byly dané výroky učiněny. Případná sankce postihující takovéto projevy přitom nesmí mít odrazující účinek (chilling effect) na uplatňování svobody projevu ze strany ostatních soudců (viz zejména body 165 – 167 uvedeného rozsudku).