Ve věci žaloby na zaplacení (řízení zahájeno 23. 4. 2014) vytýká navrhovatelka soudci nečinnost od 11. 3. 2016, kdy ho soudci dle ISASu vrátila po kontrole, do 12. 10. 2016, kdy byl spis odeslán na Nejvyšší správní soud za účelem provedené druhého kárného řízení, za „žalovatelný“ však tento průtah (bez dalšího) označila až od 7. 6. 2016 (nevznikl proto problém z hlediska pravidla non bis in idem pro období do 12. 4. 2016, za něž již byl soudce kárně postižen druhým kárným rozhodnutím). Soudce kárné provinění v tomto bodě bez bližšího odůvodnění popřel. Návrhové tvrzení sice obsahu spisu odpovídá, i obecná referenční doba čtyř měsíců pro věci mladší dvou let byla překročena, nicméně v této věci kárný soud průtahy v řízení konstatovat nemohl pro překročení subjektivní lhůty dle § 9 odst. 1 kárného zákona (viz odůvodnění v odstavci [63] a násl.).
33. 15 C 250/2014
Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení je soudci vytýkána od 5. 4. 2017 do 9. 10. 2017, kdy však sama navrhovatelka uvádí, že tyto průtahy byly zjistitelné v prověrce v říjnu 2017, nelze je proto pro uplynutí šestiměsíční subjektivní lhůty dle § 9 odst. 1 kárného zákona postihnout. V této věci je dále soudci vytýkána nečinnost od 15. 3. 2018, kdy uplynula marně lhůta pro zaplacení soudního poplatku za odvolání, do 20. 6. 2018, kdy soudce usnesením odvolací řízení zastavil. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce průtahy v řízení popírá, dle něj navrhovatelka paušalizuje lhůtu tří měsíců, zde nadto šlo o ryze procesní rozhodnutí. K otázce stanovení referenčních dob pro posuzování průtahů v řízení odkazuje kárný soud výše; zde k argumentaci soudce doplňuje toliko to, že z povahy věci půjde vždy v určité míře o paušální kritérium, jinak by nebylo možné průtahy v řízení objektivizovat bez toho, že by se kárný soud dopouštěl libovůle případ od případu. Podstatné je, že paušalizující referenční doba je jen východiskem pro prvotní zhodnocení tvrzené nečinnosti soudce a že ji kárný soud individualizuje (oběma směry!), zjistí-li, zpravidla k námitce kárně obviněného soudce, individuální okolnosti, které takový postup odůvodňují. Zde žádné takové okolnosti pro individualizaci obecné referenční doby dvou měsíců pro věci starší dvou let nejsou. Vzhledem k tomu, že byla překročena, kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 15. 3. 2018 do 20. 6. 2018 (více než tři měsíce).
34. 15 C 252/2014
V této věci není zcela zřejmé, v čem navrhovatelka konkrétně spatřuje kárné provinění. Navrhovatelka zdůraznila, že soudce měl vyměřit poplatek a zastavit řízení pro jeho nezaplacení, resp. že nemohou být dány důvody k osvobození od soudního poplatku, pokud je žaloba vzata zpět, tedy že postup soudce ohrozil důvěru v justici a její kompetentní odborné rozhodování. Kárný soudce obvinění popřel, dle něj navrhovatelka vychází z mylného předpokladu, soudce naopak vycházel z koncepce, že řízení zastavuje z důvodu zpětvzetí u žalobce osvobozeného od soudního poplatku. Kárný soud v tomto bodě kárné provinění neshledal. Navrhovatelka notně přehání, pokud v popsaném postupu spatřuje ohrožení důvěry v justici a její kompetentní odborné rozhodování. Kárnému soudu nadto obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (odstavec 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013 \u001e 91), je proto povinností navrhovatelky, aby pro to, že se jedná o zjevný exces, snesla dostatečně přesvědčivou a podloženou argumentaci (zákonnou úpravou, jednoznačně ustálenou soudní judikaturou apod.); taková tvrzení v návrhu obsažena nejsou, věc ostatně zpětvzetím žaloby ztratila pro účastníky význam, kárný soud nevidí smysl, proč by se měl takovou banalitou v rámci kárného řízení vůbec zabývat.
35. 15 C 255/2014
Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení je soudci vytýkána od 27. 3. 2017 do 31. 8. 2017, kdy vydává usnesení o pokračování a současně zastavení řízení pro úmrtí žalované. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce kárné provinění popírá: to, že nevydal rutinní procesní rozhodnutí, samo o sobě nenaplňuje kárné provinění. S tím se kárný soud obecně neztotožňuje, i ukončení řízení, jež ukončeno být má, bez zbytečných průtahů má pro účastníky svůj význam. Vzhledem k překročení obecné referenční doby dvou měsíců ve věci starší dva roky konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 27. 3. 2017 do 31. 8. 2017 (více než 5 měsíců), jde však o věc, která již měla pro účastníky řízení malý význam.
36. 15 C 273/2014
Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení je soudci vytýkána od 11. 3. 2016, od kdy je u soudce po kontrole bez úkonu, nicméně stěžovatelka bez dalšího navrhuje postihnout průtah až od 7. 6. 2016 do 12. 10. 2016, kdy si spis vyžádal Nejvyšší správní soud. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce se k tomuto obvinění výslovně nevyjádřil, poznamenal toliko, že jde o průtahy hraniční, zřejmě tedy jeho důvodnost popřel. Obecná referenční doba čtyř měsíců pro věci mladší dvou let byla překročena, nadto její převážná část uplynula před vytýkaným obdobím (krom toho, za období do 12. 4. 2016 by již soudce znovu podle pravidla non bis in idem postižen být nemohl, neboť toto období je kryto druhým kárným rozhodnutím), konstatuje tedy kárný soud průtahy v řízení od 7. 6. 2016 do 12. 10. 2016 (čtyři měsíce).
37. 15 C 274/2014
Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení mzdy a náhrady mzdy je soudci vytýkána od 16. 2. 2017, kdy se spis vrátil z Nejvyššího správního soudu (neodůvodněné průtahy v této věci Nejvyšší správní soud tehdy neshledal), do 1. 8. 2017, kdy soudce nařídil ve věci jednání. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako referenční doby pro věci starší dvou let kárný soud zjistil průtahy v řízení od 16. 2. 2017 do 1. 8. 2017 (5 a půl měsíce).
Navrhovatelka nadto soudci vytýká ohrožení důvěry v odborné rozhodování soudů z důvodu, že podle ní soudce nenastudoval spis, jinak by zjistil, že ve věci byl podán neodůvodněný odpor a nastala fikce uznání (jak ostatně nakonec bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání), přesto k jednání zbytečně volal účastníky a prováděl dokazování, jak jej již na počátku jednání upozornil právní zástupce žalobce. I kdyby v tom navrhovatelka spatřovala samostatný žalovatelný skutek, vytýkaného jednání se soudce nedopustil, neboť žalovaní nebyli po podání odporu ve výzvě k vyjádření poučeni o následku – fikci uznání nároku – ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. (to, že navzdory tomu soudce, resp. senát rozhodl rozsudkem pro uznání, navrhovatelka soudci nevytýká).
38. 40 C 70/2015
Nečinnost ve věci žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soudci vytýkána od 10. 10. 2017, kdy odročil jednání na neurčito za účelem ustanovení revizního znalce a zároveň poskytl účastníkům řízení lhůtu 30 dnů pro předložení případných otázek znalci, do 21. 5. 2018, kdy soudce předložil spis kanceláři s pokynem k vyhotovení usnesení o ustanovení znalce. Návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Soudce průtahy uznal, avšak až od uplynutí soudcovské lhůty poskytnuté účastníkům k návrhu otázek revizními znalci. Kárný soud se s touto námitkou ztotožňuje; nečinnost lze počítat až od uplynutí třicetidenní lhůty (jednoho měsíce), kterou soudce poskytl účastníkům řízení pro předložení otázek později ustanovenému znalci. Zkrácená referenční doba dvou měsíců pro věci mladší dvou let (ve prospěch soudce volí v pochybnostech příznivější referenční dobu pro věc mladší, nikoli starší dvou let) byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 10. 11. 2017 do 21. 5. 2018 (téměř 6 a půl měsíce).
39. 15 C 24/2016
Nečinnost ve věci odpůrčí žaloby o neúčinnost darovací smlouvy (řízení zahájeno 30. 5. 2016) je soudci vytýkána od 3. 1. 2018, kdy mu byl předložen spis po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem, do 5. 9. 2018, kdy soudce udělil pokyn k předvolání účastníků řízení na jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtah uznal. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věcech mladších dvou let byla překročena, kárnému soudu proto nic nebrání konstatovat průtahy v řízení od 3. 1. 2018 do 5. 9. 2018 (cca 8 měsíců).
40. 15 C 36/2016
Ve věci určení vlastnického práva k nemovité věci je soudci vyčítána nečinnost s rozhodnutím o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků. Doklady o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobců byly soudci předloženy dne 18. 7. 2016. Dne 10. 2. 2017 dal soudce pokyn k vyhotovení výzvy žalovaným k vyjádření k žalobě – tento úkon však nijak nesouvisí se žádostí žalobců o osvobození od soudních poplatků. Soudce ve svém vyjádření poukázal na úmrtí žalobce v průběhu řízení a připustil, že ve věci mohl postupovat systematičtěji a efektivněji k rozhodnutí ve věci, nicméně v rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud uvádí, že z návrhu je zřejmé, že navrhovatelka soudci vytýká nečinnost od 18. 7. 2016 do 10. 2. 2017 stran rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a v tomto ohledu nutno průtahy v řízení konstatovat (vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby ve věci mladší dvou let pro jednoduché procesní rozhodnutí), od 18. 7. 2016 do 10. 2. 2017 (více než 6 a půl měsíce), jejich závažnost však hodnotí jako nízkou, neboť šlo jen o otázku poplatkovou. Pokud jde o další období, není zřejmé, v čem a za jaké období navrhovatelka shledává průtahy v řízení, není přitom úkolem, ba ani v kompetenci kárného soudu, aby za ni návrh domýšlel či jej doplňoval. Kárný soud ze spisu zjistil, že dne 13. 7. 2017 byl soudci předložen úmrtní list jednoho ze žalobců; dědické řízení pravomocně skončilo dne 5. 9. 2017. Po tuto dobu soudce nemohl ve věci nijak konat, neboť zůstávala otevřena otázka procesního nástupnictví. Dne 6. 2. 2018 dal asistent soudce pokyn k vypravení usnesení o zastavení řízení vůči zesnulému žalobci a k vyhotovení výzvy žalobkyni, aby opětovně doložila své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Tento úkon (opětovná výzva k doložení majetkových poměrů) nelze hodnotit jako neúčelný, neboť je zřejmé, že v důsledku úmrtí žalobce, manžela žalobkyně, se její sociální poměry významně změnily. V dalším období tedy Nejvyšší správní soud průtahy v řízení neshledal.
41. 15 C 56/2016
Nečinnost ve věci návrhu na snížení výživného navrhovatelka soudci vytýká od 15. 2. 2017, kdy mu byl dle ISAS předložen spis s připojeným spisem o svěření vyživovaného dítěte žalobkyně do péče druhého z rodičů, do 16. 4. 2018, kdy jeho asistent zaslal žalobkyni dotaz, zda trvá na podané žalobě i přesto, že její vyživovací povinnost ze zákona zanikla, a stanovil jí lhůtu 15 dnů pro vyjádření. Tato výzva reagovala na podání žalované předané soudci dne 31. 1. 2017, z něhož vyplývá, že žalovaná (dcera žalobkyně) je schopna se sama živit. Po doručení výzvy fikcí byl spis opětovně předložen asistentu soudce dne 25. 7. 2018. Dne 5. 9. 2018 potom soudce vydal kanceláři pokyn k předvolání účastníků řízení na jednání. Návrhová tvrzení odpovídají obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení popírá. Kárný soud nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.), dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 15. 2. 2017 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 2. 6. 2017, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno pro průtahy od 15. 2. 2017 do 2. 6. 2017 považovat šestiměsíční subjektivní lhůtu dle § 9 odst. 1 kárného zákona za uplynulou. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani kárně obviněný nic takového nenamítal). Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby ve věci mladší dvou let pro administrativní úkon tedy kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 3. 6. 2017 do 16. 4. 2018 (10 a půl měsíce), šlo přitom o věc pro účastníky řízení významnou (výživné). S ohledem na uvedené okolnosti je nutno průtahy v tomto řízení hodnotit jako vysoce závažné. Nečinnost soudce byla dlouhá a její závažnost výrazně zvyšuje i skutečnost, že na průtahy v řízení byl soudce výslovně upozorněn, přesto ve věci ani poté nekonal.
Navrhovatelka krom toho poukazuje na nesprávný, neefektivní postup, což navrhla prokázat poznámkami soudce ve spisu: dle ní měla být žaloba jako neprojednatelná zkraje odmítnuta. Svůj procesní postup (preference neformálního přístupu k účastníkům) soudce hájí jako postup nezávislého soudce, jejž kárná navrhovatelka není oprávněna hodnotit. S tím se kárný soud ztotožňuje: obecně mu (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (bod 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013-91), kárná navrhovatelka ostatně zůstává v rovině nekonkrétních tvrzení a bez právní argumentace. Kárný soud proto zamítl jako nadbytečný návrh na provedení důkazu poznámkami soudce ve spisu (důkazní návrh I).
42. 15 C 69/2016
Ve věci žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soudci vytýkána nečinnost od 28. 2. 2017, kdy odročil jednání na neurčito za účelem ustanovení znalce k provedení znaleckého posudku, k určení ceny nemovitosti a k vyjádření, zda a s jakými náklady lze nemovitosti reálně rozdělit, do 5. 2. 2018, kdy vyhotovil usnesení o ustanovení znalce. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce průtahy uznal. Doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doby pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let byla překročena, nic proto kárnému soudu nebrání konstatovat průtahy v řízení od 28. 4. 2017 do 5. 2. 2018 (více než 11 měsíců).
43. 15 C 80/2016
Nečinnost ve věci žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soudci vytýkána od 19. 10. 2017, kdy mu byl předložen spis (po vyplacení znalečného), do 16. 7. 2018, kdy dal kanceláři pokyn k předvolání účastníků řízení a znalce na jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce se vyjádřil tak, že k průtahu formálně došlo, šlo však o spor, jemuž je třeba dát dle jeho zkušeností určitý čas, protože obě strany se musí nějak dohodnout, neboť jinak dojde ke zrušení spoluvlastnictví a ke dražbě věci, která obě strany poškozuje; k dohodě (smíru) nakonec došlo. V rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud uvádí, že povinností soudu je usilovat o smír mezi účastníky, naplnění této povinnosti však předpokládá aktivní jednání: při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách (§ 99 odst. 1 o. s. ř.). První zmínka o mimosoudním řešení sporu se však ve spise objevuje (kromě předžalobní komunikace zástupce žalobce se žalovanou) až v podání žalované ze dne 28. 9. 2018 a vyplývá z ní, že snaha o smír vzešla ze strany účastníků řízení – naopak nic nesvědčí o tom, že by je k němu vedl soudce. Kárný soud vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let proto konstatuje průtahy v řízení od 19. 10. 2017 do 16. 7. 2018 (téměř 9 měsíců).
44. 15 C 82/2016
V řízení o odpůrčí žalobě navrhovatelka soudci vytýká, že byl nečinný od 23. 3. 2017, kdy mu byl předložen spis s vyjádřením žalovaného, do 27. 8. 2018, kdy nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Soudce průtahy uznal. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla překročena, kárnému soudu proto nezbývá než konstatovat průtahy v řízení od 23. 3. 2017 do 27. 8. 2018 (více než 17 měsíců).
45. 15 C 87/2016
V řízení týkajícím se výživného neprovdané matky je soudci vytýkána nečinnost v období od 21. 11. 2016, kdy mu byl předložen spis s doplněním návrhu (k němuž byla žalobkyně vyzvána usnesením ze dne 21. 10. 2016), do 30. 8. 2018, kdy asistent soudce udělil pokyn k zaslání návrhu a jeho doplnění žalovanému a soudce nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení uznal, avšak až od 20. 11. 2017 do 11. 4. 2018. Kárný soud nesouhlasí se stanoviskem soudce, že průtahy lze vymezit úžeji vzhledem k pohybům ve spisu spočívajícím v doplňování návrhu ze strany navrhovatelky. V žádném ze svých podání totiž navrhovatelka nenaznačovala, že svá tvrzení bude ještě doplňovat. S ohledem na formulaci všech podání a na povahu věci navíc kárný soud považuje druhé a třetí podání žalobkyně spíše za urgenci než doplnění návrhu. Kárný soud nicméně nemůže postihnout průtahy v celém namítaném období, neboť, jak předeslal výše (odstavec [63] a násl.), dokazováním zjistil, že o průtazích trvajících v této věci od 21. 11. 2016 se navrhovatelka dozvěděla, resp. měla a mohla dozvědět nejpozději 2. 6. 2017, kdy místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci soudce na průtahy a jejich závažnost upozornila (důkaz B). S odkazem na argumentaci uvedenou výše proto nutno průtahy od 21. 11. 2016 do 2. 6. 2017 považovat pro překročení šestiměsíční subjektivní lhůty dle § 9 odst. 1 kárného zákona za nepostižitelné. Kontinuálně navazující období průtahů již postihnout lze, neboť dalšími kontrolami tato věc neprochází (ostatně ani kárně obviněný nic takového nenamítal). Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla překročena, uplynula ostatně před postižitelným obdobím průtahů, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 3. 6. 2017 do 30. 8. 2018 (téměř 15 měsíců), jde přitom o věc pro účastníky velmi významnou (výživné). Průtahy konstatuje jako o to závažnější s ohledem na uvedené okolnosti. Nečinnost soudce byla extrémně dlouhá a její závažnost výrazně zvyšuje i skutečnost, že na průtahy v řízení byl soudce výslovně upozorněn, přesto však ve věci po dlouhou dobu nekonal.
46. 15 C 147/2016
Ve věci týkající se náhrady škody způsobené při dopravní nehodě, v níž bylo nejprve rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, navrhovatelka soudci vytýká nečinnost od 24. 10. 2016, kdy mu byl předložen spis po zaslání odporu žalovaného žalobkyni, do 21. 6. 2018, kdy bylo jako první úkon nařízeno jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Soudce průtahy v řízení uznal částečně, až od 17. 3. 2017, kdy soudu došlo vyjádření žalobkyně k odporu. Kárný soud sice ze spisu nezjistil, že by soudce vyzval žalobkyni k vyjádření, je však zřejmé, že žalobkyně se sama k odporu vyjádřila po několika měsících, má proto v této části na průtazích svou vinu, nadto v pochybnostech je na místě hodnotit existenci průtahů ve prospěch kárně obviněného (in dubio pro reo). Ve shodě s jeho uznáním tedy (vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby pro úkon ve věci mladší dvou let) konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 17. 3. 2017 do 21. 6. 2018 (více než 15 měsíců).
47. 15 C 199/2016
Nečinnost ve věci žaloby na určení výživného je soudci vytýkána od 19. 4. 2017, kdy mu byl předložen spis po zaslání vyjádření žalované žalobkyni, do 3. 8. 2018, kdy nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Soudce průtahy relativizoval nejasným poukazem na zavinění ze strany účastníků řízení. Kárný soud se s tím neztotožňuje. Ze spisu zaznamenal obtíže s doručováním žalobkyni, nicméně navrhovatelka naříkané průtahy vymezila až k datu, kdy již bylo žalobkyni doručeno (vyvěšením na úřední desce), do data, kdy soudce nařídil jednání. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 19. 4. 2017 do 3. 8. 2018 (15 a půl měsíce).
48. 15 C 202/2016
Ve věci žaloby o zaplacení částky 901 720 Kč s příslušenstvím je soudci vytýkána nečinnost v období od 6. 4. 2018, kdy mu byl předložen spis se znaleckým posudkem, do 7. 8. 2018, kdy dal asistent soudce kanceláři pokyn k vyhotovení usnesení o přiznání znalečného a k zaslání znaleckého posudku účastníkům řízení. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce průtahy v řízení v tomto punktu uznal, dle svého tvrzení však asistentu spis předal s pokyny k doručení znaleckého posudku v červnu či v červenci 2018. V rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud konstatuje, že pro obhajobu soudce není ve spise žádná opora (např. úřední záznam o pokynu asistentu a jeho dataci), nadto nejde o obhajobu relevantní. Soudce je povinen mít spisy pod kontrolou a odpovědnosti za průtahy v řízení se bez dalšího nezprostí poukazem na pochybení na straně pomocného personálu (naopak ve prospěch soudce se hodnotí aktivita pomocného personálu; jeho úkon, je-li relevantní a směřuje-li k vyřízení věci, nečinnost přerušuje). Zkrácená referenční doba dvou měsíců pro jednoduchý administrativní úkon ve věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud proto zjistil průtahy v řízení od 6. 4. 2018 do 7. 8. 2018 (čtyři měsíce), jde však o méně závažné porušení povinností soudce (rozeslání znaleckého posudku a přiznání znalečného).
49. 15 C 211/2016
Ve vztahu k řízení o žalobě o zaplacení částky 1 667 019 Kč navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 10. 5. 2017, kdy mu bylo předloženo potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobkyně pro účely rozhodnutí o její žádosti o osvobození od soudních poplatků, do 23. 11. 2017, kdy soudce žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků. Návrhové tvrzení v tomto rozsahu odpovídá spisu. Soudce v tomto rozsahu průtahy v řízení uznal, pokud však šlo o výtku navrhovatelky, že usnesení o osvobození od soudních poplatků neobsahovalo odůvodnění, kárné provinění bez bližší argumentace popřel. V rekapitulaci svého vyjádření tuto věc nevyjmenoval mezi těmi, v nichž průtahy uznal, a zařadil ji do skupiny, v nichž ponechává posouzení na kárném soudu. Kárný soud konstatuje, že mu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem (bod 44 rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013 \u001e 91), nadto se zde v odpovědi na výtku navrhovatelky k absenci odůvodnění nabízí odkaz na § 169 odst. 2 o. s. ř. Kárný soud se proto omezil jen na nesporně a jednoznačně vymezené průtahy v řízení a vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let konstatuje průtahy v řízení od 10. 5. 2017 do 23. 11. 2017 (6 a půl měsíce).
Navrhovatelka soudci dále vyčítala, že ve věci dosud neproběhlo jediné jednání. Toto tvrzení však obsahu spisu neodpovídá. Ve věci byl dne 23. 11. 2017 vydán platební rozkaz č. j. 15 C 211/2016 \u001e 20, který se však nepodařilo doručit, a proto byl v souladu s § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen usnesením ze dne 14. 3. 2018 č. j. 15 C 211/2016-28. Spis byl soudci předán dne 16. 4. 2018 a dne 19. 7. 2018 bylo nařízeno jednání. Kárný soud přitom považuje lhůtu tří měsíců pro nařízení jednání za standardní (pro hodnocení kárně relevantní nečinnosti by i zde použil obecnou referenční dobu čtyř měsíců pro věc mladší dvou let). Na žádost žalobkyně, která byla soudci předána dne 26. 7. 2018, bylo jednání odročeno (pokyn kanceláři ze dne 2. 8. 2018) na 23. 10. 2018. Den před jednáním byla soudu doručena omluva zástupce žalobkyně. Jednání se nezúčastnil ani jeden z účastníků řízení, proto bylo opět odročeno. Dne 7. 10. 2018 proběhlo ve věci krátké jednání, k němuž se dostavili pouze zástupci žalobkyně, jednání bylo proto odročeno na neurčito. Z uvedeného vyplývá, že po vydání platebního rozkazu již jde délka řízení výhradně k tíži účastníků a návrh v tomto rozsahu není důvodný.
50. 15 C 221/2016
Nečinnost ve věci žaloby o zaplacení peněžité částky je soudci vytýkána od 16. 6. 2017, kdy mu byl předložen spis s návrhy na přerušení řízení a spojení dvou věcí, do 15. 1. 2018, kdy o těchto návrzích rozhodl, a dále od 25. 1. 2018 do 20. 7. 2018, kdy ve věci nařídil jednání. Dle spisu a dle vyjádření soudce však byl návrh na spojení věcí učiněn nikoli 16. 6. 2017, ale až 23. 10. 2017 a rozhodnuto o nich bylo 10. 1. 2018. Vzhledem k pochybnostem o vymezení průtahů v návrhu (a ve shodě s vyjádřením soudce) proto kárný soud nemůže první z uvedených období shledat jako průtahy v řízení, resp. jako zaviněné porušení povinnosti soudce. Ve vztahu k druhému období soudce průtahy v řízení uznal, návrhové tvrzení obsahu spisu odpovídá. Kárný soud proto (vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby), konstatuje průtahy v řízení od 25. 1. 2018 do 20. 7. 2018 (téměř 6 měsíců).
51. 15 C 245/2016
V řízení týkajícím se sporu o zaplacení peněžité částky navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 28. 2. 2017, kdy mu byl předložen spis s vyjádřením žalobce k odporu proti platebnímu rozkazu, do 27. 6. 2018, kdy bylo ve věci nařízeno jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtahy v řízení uznal. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let kárný soud konstatuje v souladu s návrhem průtahy v řízení od 28. 2. 2017 do 27. 6. 2018 (16 měsíců).
52. 15 C 5/2017
Navrhovatelka tvrdí, že již v červnu 2017 mohla být věc skončena stručným odmítnutím, jelikož navrhovatel v rozvodové věci na výzvu soudu nedoplnil náležitosti podání (vlastnoruční podpis). Místo toho soudce po vrácení spisu dne 17. 5. 2017 teprve dne 13. 9. 2018 učinil ve věci úkon, nadto znovu opakuje již jednou řádně doručenou výzvu k odstranění vad podání. Soudce uvedl, že k meritu se nemůže vyjádřit, nemaje spis k dispozici, že však vstřícnější postup je v případě účastníka ve výkonu trestu odnětí svobody na místě. Kárný senát ověřil, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, a ztotožnil se i s hodnocením kárné navrhovatelky, že opakované odeslání (textově totožné) výzvy navrhovateli bylo krokem nejen opožděným, ale i nadbytečným, který nesměřoval k ukončení věci, nelze jej proto považovat za úkon přerušující období nečinnosti. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let proto kárný soud zjistil průtahy v řízení od 17. 5. 2017 do 11. 10. 2018, kdy byl datován návrh na zahájení kárného řízení (téměř 17 měsíců).
53. 15 C 11/2017
Jedná se o rozvodové řízení, kde byl usnesením vyhlášen klid řízení. Kárná navrhovatelka spatřuje průtah v nečinnosti soudce v době od 15. 1. 2018, kdy kancelář spis předala soudci s e\u001emailem manželky žádající o termín rozvodu, do 3. 8. 2018, kdy asistent vypracoval usnesení ze dne 30. 7. 2018, jímž byl návrh na pokračování v řízení zamítnut. Soudce uznal průtah pouze od 5. 2. 2018 do 30. 7. 2018. Kárný senát se s jeho náhledem ztotožnil, neboť e-mailové podání manželky předané soudci dne 15. 1. 2018 nebylo elektronicky podepsáno, podpis obsahuje až její písemné podání doručené soudu dne 5. 2. 2018. Jde o jednoduché procesní usnesení, doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doba pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 5. 2. 2018 do 30. 7. 2018 (téměř 6 měsíců).
54. 15 C 28/2017
Podle navrhovatelky začal průtah v této věci již předáním spisu soudci k řešení dne 1. 2. 2017 (převedení z elektronického platebního rozkazu, proti němuž podala žalovaná odpor) a skončil 12. 9. 2018. Soudce poukazuje na to, že vyčkával konce insolvenčního řízení vedeného se žalovanou, o čemž jej žalobce vyrozuměl až dne 14. 3. 2018, průtah uznává od tohoto data do 14. 9. 2018, kdy nařídil ve věci jednání. V replice navrhovatelka poukázala na to, že soudce musí stav insolvenčního řízení sám sledovat, přičemž tak může činit buď přímo ze svého počítače, nebo to zadat kanceláři, ovšem se stanovením lhůty. Kárný soud navrhovatelčin náhled na počátek prodlevy ve vyřizování věci sdílí, ostatně informace o pravomocně skončeném insolvenčním řízení byla obsažena již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud jde o její konec, nemohl překročit rámec kárného návrhu. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud proto zjistil průtahy v řízení od 1. 2. 2017 do 12. 9. 2018 (téměř 19 a půl měsíce).
55. 15 C 30/2017
Kárná navrhovatelka datuje průtah od 3. 5. 2017 do 17. 9. 2018, kdy soudce nařídil ve věci jednání. Soudce průtah uznává, ovšem až od 23. 5. 2017. Kárný senát dal za pravdu kárně obviněnému, neboť ze spisu vyplývá, že dne 5. 5. 2017 předal kanceláři pokyn, aby zaslala vyjádření žalované k replice žalobci, přičemž replika soudu došla dne 23. 5. 2017 a předána soudci byla 24. 5. 2017. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věci mladší dvou let byla tak jako tak překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 24. 5. 2017 do 17. 9. 2018 (téměř 16 měsíců).
56. 15 C 61/2017
Ve věci žaloby o vydání bezdůvodného obohacení je soudci vytýkána nečinnost od 20. 3. 2017, kdy mu byl předán spis se záznamem o zaplacení soudního poplatku, do 18. 8. 2018, kdy vyšší soudní úřednice dala pokyn k vyhotovení výzvy žalované, aby se vyjádřila k žalobě. Soudce průtah uznává, kárný soud nicméně ze spisu zjistil, že dne 31. 5. 2018 zaslal asistent soudce zástupci žalobce odpověď na žádost o spojení věcí ke společnému projednání, což vzhledem k pravidlu in dubio pro reo kárný soud hodnotí jako přerušení tvrzeného období nečinnosti. I tak ale byla překročena doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doba pro jednoduchý administrativní úkon ve věci mladší dvou let, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 20. 3. 2017 do 31. 5. 2018 (více než 14 měsíců).
57. 15 C 68/2017
Ve věci týkající se sporu o peněžitou částku navrhovatelka soudci vytýká nečinnost ode dne, kdy mu byl spis předložen po doručení usnesení o zrušení platebního rozkazu, tedy od 24. 11. 2017, do data fyzické kontroly spisu dne 8. 11. 2018. Toto tvrzení obsahu spisu odpovídá, kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jenž byl nepřekročitelně určen návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (tzv. rozšířením návrhu byl jen doplněn výčet důkazů – průtahy v jednotlivých spisech – nemůže však změnit základní vymezení skutku, v němž je shledáváno kárné provinění, tj. v případě průtahů v řízení období tvrzené nečinnosti – viz odstavec [55] odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 24. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 10 a půl měsíce).
Pokud jde o navrhovatelčiny náznaky neodbornosti, resp. bezradnosti soudce, opakuje kárný soud, že je povinností navrhovatelky vymezit nezaměnitelně skutek a tíží ji i břemeno tvrzení co do naplnění všech znaků skutkové podstaty kárného provinění. Není na straně jedné úkolem ani v kompetenci kárného soudu, aby za ni návrhová tvrzení domýšlel a doplňoval, na straně druhé kárnému soudu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných nezávislým soudcem. Navrhovatelčiny náznaky a dojmy kvality řádného odůvodnění kárného návrhu nedosahuje a kárný soud se jimi již proto nebude zabývat.
58. 15 C 71/2017
Navrhovatelka soudci vytýká v řízení o zápůrčí žalobě nečinnost od 3. 3. 2017, kdy mu byl předán spis se žalobou, do 15. 3. 2018, kdy byla vyhotovena výzva k zaplacení soudního poplatku. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doba pro jednoduché procesní rozhodnutí ve věci mladší dvou let byla nepochybně překročena, kárný soud proto v souladu se shodnými tvrzeními stran konstatuje průtahy v řízení od 3. 3. 2017 do 15. 3. 2018 (téměř 12 a půl měsíce).
59. 15 C 82/2017
V řízení o žalobě o zaplacení peněžité částky vytýká navrhovatelka soudci nečinnost od 28. 11. 2017, kdy žalobce urgoval rozhodnutí soudu, do 18. 9. 2018, kdy dal soudce pokyn k nařízení jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let proto ve shodě s tvrzeními stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 28. 11. 2017 do 18. 9. 2018 (více než 9 a půl měsíce).
60. 15 C 83/2017
Navrhovatelka soudci vytýká ve věci návrhu na zrušení vyživovací povinnosti nečinnost od 10. 3. 2017, kdy byla soudci předložena žaloba, do 13. 9. 2018, kdy soudce nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věci mladší dvou let, za shodných tvrzení stran řízení, konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 10. 3. 2017 do 13. 9. 2018 (téměř 18 měsíců). Kárný soud též opět připomíná, že jeho úkolem není hodnotit, zda soudce v řízení postupoval správně či nikoli, ani účelnost jednotlivých kroků, k nimž soudce v řízení přistoupil (s výjimkou zjevných excesů). V tomto směru proto nebude důvodnost tvrzení navrhovatelky, ostatně nedostatečně argumentované, posuzovat.
61. 15 C 99/2017
Kárná navrhovatelka vytýká soudci nečinnost ode dne, kdy bylo řízení původně vedené o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu převedeno do „klasické“ civilní agendy, neboť žalovaná nebyla nalezena v centrální evidenci obyvatel – tedy od 29. 3. 2017, do dne, kdy si spis převzala navrhovatelka ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Soudce se k věci odmítl vyjádřit, neboť neměl spis u sebe. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jenž byl nepřekročitelně určen návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (viz věc č. 57). Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro jednoduchý procesní úkon ve věci mladší dvou let konstatuje průtahy v řízení od 29. 3. 2017 do 11. 10. 2018 (18 a půl měsíce).
62. 15 C 107/2017
Ve věci týkající se určení dědiců navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 22. 5. 2017, kdy mu byl předložen spis s vyjádřením žalované, do 10. 5. 2018, kdy nařídil jednání. Zaslání vyjádření žalované žalobcům nepovažuje navrhovatelka za úkon vedoucí ke skončení věci. Kárně obviněný uznává průtahy v období od 19. 5. 2017 (datum podání vyjádření žalované) do 3. 11. 2017 (zaslání vyjádření žalované žalobcům) a od 12. 12. 2017 (datum podání repliky žalobců) do 10. 5. 2018 (soudce uvedl 10. 5. 2017, patrně jde o překlep). Kárný soud ze spisu dále zjistil, že dne 18. 9. 2017 se žalobci soudu tázali, kdy mohou očekávat nařízení jednání. Po posouzení věci dává kárný soud částečně za pravdu soudci – zaslání vyjádření žalované je běžný procesní úkon, který období nečinnosti přerušil. Kárný soud tedy vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců konstatuje průtahy v řízení až od 3. 11. 2017 (pokyn k odeslání vyjádření žalované žalobcům) do 10. 5. 2018, tedy téměř 6 a půl měsíce.
63. 15 C 108/2017
Kárná navrhovatelka vytýká soudci nečinnost ve věci žaloby o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím v období od 24. 4. 2017, kdy mu bylo předloženo prohlášení o majetkových poměrech žalobce, do 7. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Z vyjádření soudce vyplývá, že průtah uznává. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jenž byl nepřekročitelně určen návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (viz věc č. 57). Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro vydání jednoduchého procesního rozhodnutí ve věci mladší dvou let a s ohledem na shodná tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 24. 4. 2017 do 11. 10. 2018 (17 a půl měsíce).
64. 15 C 119/2017
V řízení o sporu o zaplacení peněžité částky, v níž bylo původně rozhodnuto platebním rozkazem, vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 20. 6. 2017, kdy mu byl předložen spis po zaslání doplnění žaloby žalovanému k vyjádření, do 19. 9. 2018, kdy ve věci nařídil jednání. Z vyjádření kárně obviněného vyplývá, že posouzení tohoto bodu ponechává na úvaze kárného soudu. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu – lze ještě doplnit, že žalovaný dne 27. 2. 2018 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Kárný soud se ztotožnil s navrhovatelkou. Usnesením ze dne 21. 4. 2017 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřil k žalobě a jejímu doplnění. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí dne 9. 5. 2017 a třicetidenní lhůta k vyjádření uplynula dne 8. 6. 2017; spis byl soudci předložen 20. 6. 2017. Kárný soud konstatuje, že absence vyjádření žalovaného není skutečností, která by bránila projednání žaloby – soudce to ve svém vyjádření ostatně připustil. Je navíc nutno zdůraznit, že poté, co žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření, soudce o této žádosti nerozhodl (i když z následující delší časové prodlevy by bylo možné usuzovat, že jí mlčky vyhověl) a nařídil jednání, což opět svědčí o tom, že písemné vyjádření žalovaného nebylo pro nařízení jednání ve věci nutné. Kárný soud tak, vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců, konstatuje průtahy v řízení od 20. 6. 2017 do 19. 9. 2018 (15 měsíců).
65. 15 C 127/2017
Podáním ze dne 7. 1. 2019 (č. l. 135 spisu NSS) vzala navrhovatelka v tomto bodě kárný návrh zpět. Tento úkon – vzhledem k vymezení skutkové podstaty „žalovaného“ kárného provinění \u001e nelze hodnotit jako částečné zpětvzetí kárného návrhu, o němž by kárný soud rozhodoval výrokem o částečném zastavení kárného řízení, nýbrž jen jako redukci důkazních návrhů. Kárný soud proto na tento úkon reagoval jen tak, že dokazování uvedeným soudním spisem neprovedl, resp. k němu nepřihlédl.
66. 15 C 130/2017
Navrhovatelka vytýká soudci nečinnost v období od 9. 5. 2017, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalobkyně k odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, do 13. 9. 2018, kdy ve věci nařídil jednání. Návrhová tvrzení odpovídají spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby a s ohledem na shodná tvrzení stran proto kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 9. 5. 2017 do 13. 9. 2018 (více než 16 měsíců).
67. 15 C 149/2017
Ve věci žaloby o zaplacení peněžité částky vytýká navrhovatelka soudci nečinnost od 12. 12. 2017, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalovaného k žalobě, do 19. 9. 2018, kdy ve věci nařídil jednání. Návrhová tvrzení odpovídají spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby a s ohledem na shodná tvrzení stran proto kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 12. 12. 2017 do 19. 9. 2018 (více než 9 měsíců).
68. 15 C 155/2017
Ve věci týkající se žaloby o náhradu újmy na zdraví je soudci vytýkána nečinnost v období od 9. 1. 2018, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalovaného, do 6. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Kárně obviněný k tomuto bodu návrhu konstatoval, že se k němu nemůže vyjádřit, neboť nemá spis u sebe, nicméně připustil, že k průtahu mohlo dojít. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věcech mladších dvou let zjistil kárný soud průtahy v řízení od 9. 1. 2018 do 11. 10. 2018 (téměř 9 měsíců).
69. 15 C 161/2017
Navrhovatelka soudci vytýká nečinnost ve věci týkající se výživného nerozvedené manželky v období od 20. 6. 2017, kdy mu byl předložen spis po nabytí právní moci usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, do 6. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Návrhová tvrzení odpovídají obsahu spisu, soudce průtah uznává, soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro jednoduchý procesní úkon ve věcech mladších dvou let (dalším logickým krokem v řízení musela být výzva žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě) a s ohledem na shodná tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 20. 6. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 15 a půl měsíce), šlo přitom o věc pro účastníky řízení významnou (výživné).
70. 15 C 172/2017
V tomto bodě navrhovatelka soudci vytýká, že ve věci nařídil jednání již po třech týdnech od předložení spisu po přípravných úkonech. Kárné provinění navrhovatelka spatřuje v tom, že přednostním vyřízením této věci soudce způsobil průtahy v jiných, starších řízeních (konkrétně ve věci výživného – viz věc č. 69). Soudce v tomto bodě navrhuje zproštění kárného obvinění. Kárný soud souhlasí s navrhovatelkou, že předřazování některých věcí, jejichž vyřízení se může jevit snazší, není vhodný postup – zvlášť v situaci, kdy má soudce řadu mnohem starších nevyřízených věcí. Takové jednání může být hodnoceno jako skutečnost svědčící o tom, že průtahy v jiných řízeních byly ze strany soudce zaviněné, samo o sobě však nepředstavuje kárné provinění; tvrzení navrhovatelky, že postup soudce v této věci způsobil průtahy v řízení v jiné konkrétní věci je značně spekulativní, resp. příčinnou souvislost z něj dovodit nelze. Z tohoto důvodu kárný soud v tomto bodě kárné provinění neshledal.
71. 15 C 174/2017
Kárná navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v řízení o žalobě o zaplacení peněžité částky v období od 26. 2. 2018, kdy mu byl předán spis po marném uplynutí lhůty stanovené žalované k vyjádření, do 6. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Navrhovatelka dále kritizuje procesní postup soudce, dle jejího názoru bylo na místě vydat kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. či platební rozkaz a zdůrazňuje, že v době, kdy byl v této věci nečinný, rozhodoval soudce věci z ročníku 2018. Soudce ve svém vyjádření upozornil, že navrhovatelka nastiňuje svůj právní názor na procesní postup ve věci, nicméně kárným proviněním je pouze zjevně protiprávní aplikace procesního předpisu. K otázce, zda bylo řízení zatíženo průtahy, se soudce nevyjádřil a nechal její posouzení na kárném soudu. Kárný soud konstatuje, že tvrzení navrhovatelky o nečinnosti soudce ve věci odpovídají obsahu spisu, soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců ve věcech mladších dvou let lze tedy konstatovat průtahy v řízení od 26. 2. 2018 do 11. 10. 2018 (téměř 7 a půl měsíce). Pokud jde o zbylá návrhová tvrzení k této věci, kárný soud opět připomíná, že mu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných nezávislým soudcem, což lze vyložit i tak, že kárný soud bez dalšího nemůže hodnotit, zda měl soudce určitý úkon provést či nikoli. Úkolem kárného soudu je pouze zjistit, zda v určitém období soudce zůstával nečinný, či nikoli, a zda šlo o zaviněnou nečinnost. V tom, že soudce neučinil některé procesní kroky, které by navrhovatelka považovala za vhodné, proto nelze spatřovat kárné provinění.
72. 15 C 182/2017
V řízení, v němž byl původně vydán elektronický platební rozkaz, vyčítá navrhovatelka soudci nečinnost v období od 14. 11. 2017 do 6. 11. 2018. Soudce ve svém vyjádření uvedl, že skutek vymezený v návrhu nemůže být kárným proviněním, neboť žalobce dne 22. 8. 2017 doručil soudu nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Kárný soud se v tomto bodě ztotožnil s návrhem. Kárně obviněný má sice pravdu, že žalobce na výzvu soudu doručil dne 22. 8. 2017 podání, v němž vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, navrhovatelka však nečinnost soudce vymezila až od 14. 11. 2017, tedy ode dne, kdy byl soudci předložen spis poté, co byla žalovanému doručena výzva k vyjádření. V tomto rozsahu, po korekci konce „žalovatelného“ období nečinnosti (tj. dnem 11. 10. 2018, podobně jako u spisu č. 57)), je návrh důvodný. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věcech mladších dvou let byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 14. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (téměř 11 měsíců).
73. 15 C 185/2017
Ve věci výživného nerozvedené manželky vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 20. 6. 2017, kdy mu byl poprvé předložen spis, do 13. 9. 2018, kdy ve věci nařídil jednání a zaslal žalovanému výzvu k vyjádření. Dále navrhovatelka upozorňuje na to, že soudce nijak neřešil poplatkovou povinnost v řízení, a na vady v usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Soudce uznává důvodnost návrhu ve vztahu k průtahům řízení, další tvrzení navrhovatelky však považuje za kritiku svého rozhodování a za částečně neopodstatněná. Kárný soud opět upozorňuje, že mu zpravidla nepřísluší – s výjimkou zjevných excesů, jež musí navrhovatelka přesvědčivě prokázat – hodnotit kvalitu a věcnou správnost postupu a rozhodování kárně obviněného soudce, zaměří se proto pouze na tvrzení navrhovatelky ohledně průtahů v řízení. Tato tvrzení odpovídají spisu. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věcech mladších dvou let zjistil kárný soud průtahy v řízení od 20. 6. 2017 do 13. 9. 2018 (téměř 15 měsíců).
74. 15 C 188/2017
V řízení o žalobě o náhradu škody navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 20. 6. 2017, kdy mu byla předána žaloba, do 8. 11. 2018, kdy si spis převzala navrhovatelka ke kontrole. Soudce se k tomuto bodu návrhu odmítl vyjádřit, neboť neměl k dispozici spis. Kárný senát konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věcech mladších dvou let zjistil kárný soud průtahy v řízení od 20. 6. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 15 a půl měsíce).
75. 15 C 199/2017
V řízení o vyslovení neplatnosti dražeb podle dražebních vyhlášek je soudci vytýkána nečinnost v období od 12. 9. 2017, kdy mu byl předložen spis se záznamem o zaplacení části soudního poplatku jedním ze žalobců a s návrhem na spojení věcí, do 8. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. V tomto období soudce dle navrhovatelky neučinil žádný úkon směřující ke skončení věci, pouze odpověděl na žádost policie. Soudce se k věci odmítl vyjádřit, neboť neměl spis u sebe, upozornil však na dvě žádosti policie o součinnost, na něž reagoval dne 1. 10. 2018 (pozn. soudu – v tento den kancelář odpověď odeslala, soudce dal příslušný pokyn již 21. 9. 2018) a dne 21. 11. 2018 (tento úkon je již mimo období vymezené navrhovatelkou). Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. V posouzení vymezeného období se kárný soud ztotožnil s náhledem navrhovatelky, že odpověď na dotaz policie ohledně předmětu řízení nelze považovat za úkon směřující ke skončení věci. Kárný soud dále koriguje údaj o „žalovatelném“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věcech mladších dvou let zjistil kárný soud průtahy v řízení od 12. 9. 2017 do 11. 10. 2018 (13 měsíců).
76. 15 C 210/2017
Ve věci týkající se výživného neprovdané matky vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 26. 7. 2017, kdy mu byla předložena žaloba, do 8. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Kárně obviněný se k tomuto bodu odmítl vyjádřit, neboť neměl spis u sebe. Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, koriguje nicméně údaj o „žalovatelném“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců (kárný soud zde postupoval v souladu s pravidlem in dubio pro reo a neuplatnil zkrácenou referenční dobu, byť lze zřejmě předpokládat, že měl následovat jednoduchý procesní úkon, např. doručení žaloby žalovanému), zjistil kárný soud průtahy v řízení od 26. 7. 2017 do 11. 10. 2018 (14 a půl měsíce), šlo přitom o věc pro účastníky řízení velmi významnou (výživné).
77. 15 C 221/2017
V řízení o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, které bylo přerušeno z důvodu rozhodnutí o úpadku žalované, vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 13. 9. 2017, kdy mu bylo předloženo sdělení žalobce o zastavení insolvenčního řízení se žalovanou, do 21. 9. 2018, kdy byl žalobkyni vyměřen soudní poplatek. Soudce ve svém vyjádření shrnul průběh řízení způsobem, který odpovídal tvrzení navrhovatelky, k důvodnosti tohoto bodu se však vyjádřit odmítl, protože neměl k dispozici spis. Tvrzení navrhovatelky odpovídají spisu. Kárný soud konstatuje, že posuzované řízení bylo přerušeno podle § 140a insolvenčního zákona z důvodu účinků rozhodnutí o úpadku. Dne 13. 9. 2017 zaslal žalobce soudu sdělení, že insolvenční řízení se žalovanou bylo zastaveno – tuto informaci mohl soudce ověřit nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Od okamžiku doručení sdělení žalobkyně lze tedy soudci vytýkat nečinnost, která skončila v okamžiku vyměření soudního poplatku za žalobu. Doba dvou měsíců jako zkrácená referenční doba pro jednoduché procesní rozhodnutí ve věcech mladších dvou let byla překročena, kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 13. 9. 2017 do 21. 9. 2018 (více než 12 měsíců).
78. 15 C 223/2017
V řízení o návrhu na stanovení výživného pro zletilé dítě vyčítá navrhovatelka soudci nečinnost od 26. 7. 2017, kdy mu byl předložen návrh, do 8. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Soudce se k návrhu nevyjádřil z důvodu, že neměl spis k dispozici. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soud nicméně koriguje údaj o „žalovatelném“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců (kárný soud zde postupoval v souladu s pravidlem in dubio pro reo a neuplatnil zkrácenou referenční dobu, byť lze zřejmě předpokládat, že měl následovat jednoduchý procesní úkon, např. doručení žaloby žalovanému) zjistil kárný soud průtahy v řízení od 26. 7. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 14 a půl měsíce), jde přitom o výživné.
79. 15 C 230/2017
Navrhovatelka vyčítá soudci v této věci kromě průtahů v řízení nesoustředěný postup, kdy jednal ve věci, aniž by měl dořešeno osvobození manželky navrhující rozvod od soudního poplatku. Ve své replice kárná navrhovatelka vysvětluje, že se „s výjimkou vadné žaloby v řízení nedá pokračovat bez zaplacení soudního poplatku“, a dále že „je na účastnících, aby doložili poměry odůvodňující vyhovění žádosti o osvobození“, tudíž následné „pátrací“ úkony soudce nejsou racionální a nesměřují k ukončení věci. Kárný senát připomíná, co již uvedl u případu č. 34, tj. že mu obecně (s výjimkou zjevných excesů) nepřísluší hodnotit účelnost a správnost jednotlivých úkonů prováděných soudcem, přičemž navrhovatelka nesnesla pro své tvrzení dostatečně přesvědčivou a podloženou argumentaci (zákonnou úpravou, jednoznačně ustálenou soudní judikaturou apod.). Zákon o soudních poplatcích naopak ve svém § 9 odst. 4 písm. a) počítá se s tím, že soud může začít jednat ve věci samé, aniž by byl soudní poplatek zaplacen (takový postup pak brání zastavení řízení pro jeho nezaplacení). Občanský soudní řád pak podmiňuje osvobození od soudních poplatků tím, že je odůvodňují poměry účastníka, přičemž nelze vyloučit, že vyvstane potřeba tvrzení účastníka ze strany soudu ověřit. Jako průtah tak kárný senát mohl hodnotit pouze prodlevu, která nastala ve vyřizování spisu poté, co byl soudci předán dne 4. 4. 2018 návrh manželky na pokračování v řízení do dne 3. 8. 2018, kdy asistent soudce předal kanceláři pokyn, aby znovu manželce zaslal formulář o majetkových poměrech a začal provádět další úkony ve věci za účelem zjištění jejích majetkových poměrů. I tak ale, vzhledem k překročení doby dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro jednoduchý procesní úkon ve věcech mladších dvou let, zjistil kárný soud průtahy v řízení od 4. 4. 2018 do 3. 8. 2018 (čtyři měsíce).
80. 15 C 232/2017
Ve věci o určení výživného pro manželku vyčítá navrhovatelka soudci nečinnost od 24. 8. 2017, kdy mu byla předložena žaloba, do 8. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Soudce se k tomuto bodu návrhu nemohl vyjádřit, protože u sebe neměl spis. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců (kárný soud zde postupoval v souladu s pravidlem in dubio pro reo a neuplatnil zkrácenou referenční dobu, byť lze zřejmě předpokládat, že měl následovat jednoduchý procesní úkon, např. doručení žaloby žalovanému) konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 24. 8. 2017 do 11. 10. 2018 (13 a půl měsíce), šlo přitom o věc pro účastníky řízení velmi významnou (výživné).
81. 15 C 264/2017
Kárná navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v řízení o vypořádání společného jmění manželů v období od 5. 10. 2017, kdy mu byl předložen spis se záznamem o zaplacení soudního poplatku, do 14. 3. 2018, kdy byl dán pokyn k vypravení výzvy žalovanému k vyjádření. Soudce nerozporuje, že byl v uvedeném období nečinný, namítá však, že účastníci jednání směřovali k dohodě, a proto nemohla prodleva v tomto řízení naplnit pojem kárného provinění coby závažnějšího stupě porušení povinností soudce. Kárný soud v prvé řadě konstatuje, že skutková tvrzení navrhovatelky odpovídají spisu. V žalobě, což bylo jediné podání účastníků řízení, které se nacházelo ve spise v době posuzované nečinnosti soudce, je uvedeno, že „žalobkyně se s žalovaným před zahájením tohoto soudního řízení pokoušela jednat o možnosti uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, nicméně tato jednání nebyla úspěšná, neboť stanoviska účastníků se zásadně rozcházejí.“ Z tohoto tvrzení nelze v žádném případě dovozovat, že účastníci řízení směřovali k dohodě. Žalovaný sice v žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření skutečně uvedl, že se pokusí vyjednat uzavření mimosoudní dohody, tato žádost však byla soudu doručena až 4. 5. 2018, kdy již návrhem vytýkaná nečinnost soudce skončila. Kárný soud se proto ztotožnil s navrhovatelkou, že prodleva mezi zaplacením soudního poplatku a výzvou žalovaného k vyjádření nebyla ničím odůvodněná. Vzhledem k překročení dvou měsíců jako zkrácené referenční doby pro jednoduchý procesní úkon ve věcech mladších dvou let kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 5. 10. 2017 do 14. 3. 2018 (více než 5 měsíců).
82. 15 C 265/2017
V řízení o vypořádání společného jmění manželů vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v obdobích od 5. 10. 2017, kdy mu byl předložen spis se záznamem o zaplacení soudního poplatku, do 14. 3. 2018, kdy byl dán pokyn k vyhotovení výzvy žalované k vyjádření, a od 5. 3. 2016, kdy byl spis předán soudci s vyjádřením žalované, do 9. 11. 2018, kdy spis převzala navrhovatelka ke kontrole. Soudce k tomuto bodu návrhu uvedl, že nemá spis k dispozici a bez něj se nemůže vyjádřit. Kárný soud přisvědčil tvrzením navrhovatelky, avšak nikoli v celém rozsahu. V období od 5. 10. 2017 do 14. 3. 2018 je tvrzení o neodůvodněné nečinnosti soudce v řízení opodstatněné – zkrácená referenční doba dvou měsíců pro jednoduchý procesní úkon ve věci mladší dvou let byla překročena, kárný soud tedy konstatuje průtahy v řízení od 5. 10. 2017 do 14. 3. 2018 (více než 5 měsíců). Ve vztahu k období od 3. 5. 2018 do 9. 11. 2018 není kárný návrh zcela důvodný. Ve spise je totiž pokyn soudce vůči kanceláři ze dne 4. 5. 2018 k zaslání vyjádření žalované žalobci společně s výzvou, aby k němu zaslal své stanovisko. Poté byl spis soudci opětovně předložen dne 19. 6. 2018, neodůvodněná prodleva v řízení mohla vzniknout až po tomto okamžiku. Kárný soud také koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57), může být tedy „žalována“ nečinnost pouze v období od 19. 6. 2018 do 11. 10. 2018. Doba čtyř měsíců jako obecná referenční doba ve věcech mladších dvou let však zjevně nebyla překročena, kárný soud proto konstatuje, že v této části průtahy v řízení neshledal.
83. 15 C 273/2017
Ve věci o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému je soudci vytýkána nečinnost v období od 18. 9. 2017, kdy mu byl předložen návrh, do 13. 9. 2018, kdy soudce nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věcech mladších dvou let zjistil kárný soud průtahy v řízení od 18. 9. 2017 do 13. 9. 2018 (téměř 12 měsíců).
84. 15 C 293/2017
Ve věci návrhu na určení výživného nerozvedené manželky vydal soudce předběžné opatření, které krajský soud potvrdil, po vrácení spisu již dle kárného návrhu ve věci nekonal až do kontroly provedené dne 8. 11. 2018. Soudce průtah uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců pro věci mladší dvou let a ve shodě s tvrzením stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 13. 12. 2017 do 11. 10. 2018 (téměř 10 měsíců).
85. 15 C 299/2017
V řízení o určení relativní neúčinnosti právního úkonu vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 20. 12. 2017, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalované, do 12. 7. 2018, kdy nařídil jednání. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Vzhledem k překročení doby čtyř měsíců jako obecné referenční doby ve věcech mladších dvou let a podle shodného tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 20. 12. 2017 do 12. 7. 2018 (více než 6 a půl měsíce).
86. 15 C 301/2017
Ve věci o zrušení výživného vyčítá navrhovatelka soudci nečinnost od 25. 10. 2017, kdy mu byla předložena žaloba, do 8. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Soudce průtahy uznal. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 25. 10. 2017 do 11. 10. 2018 (11 a půl měsíce), šlo přitom o věc pro účastníky řízení významnou (výživné).
87. 15 C 304/2017
Navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 25. 10. 2017, kdy mu byl předložen spis s odporem proti elektronickému platebnímu rozkazu, do 12. 11. 2018, kdy si převzala spis navrhovatelka ke kontrole. Tvrzení navrhovatelky odpovídají spisu, soudce průtah uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 25. 10. 2017 do 11. 10. 2018 (11 a půl měsíce).
88. 15 C 312/2017
Ve věci, v níž byl původně vydán elektronický platební rozkaz, vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 3. 11. 2017, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalobce k odporu proti EPR, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 3. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 11 a půl měsíce).
89. 15 C 334/2017
Kárná navrhovatelka soudci vytýká nečinnost od 16. 5. 2018, kdy mu byl předložen spis po zrušení platebního rozkazu, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, do 12. 11. 2018, kdy si spis převzala navrhovatelka ke kontrole. Soudce průtahy uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 16. 5. 2018 do 11. 10. 2018 (téměř 5 měsíců).
90. 15 C 335/2017
Spis ve věci určení vlastnictví a vydání věci obdržel Okresní soud Liberec poté, co Okresní soud v Chomutově vyslovil svou nepříslušnost a krajský soud jeho usnesení potvrdil. Kárně obviněný uvedl, že se k věci bez spisu nemůže vyjádřit, nicméně kárný senát zjistil, že ve spise není \u001e ve shodě s tvrzením navrhovatelky – žádný úkon ode dne 21. 11. 2017, kdy kancelář spis předala soudci, do 12. 11. 2018, kdy si jej navrhovatelka vyžádala ke kontrole. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 21. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 10 a půl měsíce).
91. 15 C 347/2017
Navrhovatelka upozornila, že jde o zvýšení výživného, nadto žaloba vykazuje vady (není uvedeno, od kdy má ke zvýšení výživného dojít), přesto není ve věci žádný úkon od 28. 12. 2017, kdy byl spis předán soudci, do jeho předložení ke kontrole dne 12. 11. 2018. Stav spisu odpovídá tvrzení navrhovatelky, soudce průtah uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 28. 12. 2017 do 11. 10. 2018 (9 a půl měsíce).
92. 15 C 350/2017
Ve věci žaloby na ochranu osobnosti a přiměřeného zadostiučinění neučinil podle kárného návrhu soudce žádný úkon od vrácení spisu po zaplacení soudního poplatku dne 11. 12. 2017 do předložení spisu ke kontrole dne 12. 11. 2018. Stav spisu odpovídá tvrzení navrhovatelky, soudce průtah uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 11. 12. 2017 do 11. 10. 2018 (10 měsíců).
93. 15 C 357/2017
Ve věci o výživné na manželku vyčítá navrhovatelka soudci nečinnost od 28. 11. 2017, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalovaného, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 28. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (10 a půl měsíce), šlo přitom o věc pro účastníky řízení významnou (výživné).
94. 15 C 371/2017
Navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v řízení o zaplacení dlužné částky v období od 5. 1. 2018, kdy mu bylo předloženo vyjádření jedné ze žalovaných, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předán navrhovatelce ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtah uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 5. 1. 2018 do 11. 10. 2018 (více než 9 měsíců).
95. 15 C 372/2017
Ve věci týkající se zaplacení peněžité částky vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 21. 11. 2017, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalovaného spojené s návrhem na vstup vedlejšího účastníka do řízení, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Navrhovatelka dále uvádí, že v mezidobí zaslal asistent vyjádření žalované žalobci. Soudce průtah uznává. Kárný soud konstatuje, že tvrzení navrhovatelky odpovídají spisu. Vytýkaná prodleva v řízení dle názoru kárného soudu skončila v okamžiku, kdy dal asistent soudce pokyn k zaslání vyjádření žalované žalobkyni s výzvou, ať se k němu případně vyjádří. Šlo však o stejný den, kdy si navrhovatelka převzala spis ke kontrole (12. 11. 2018), který je beztak mimo „žalovatelné“ období průtahů, jehož konec byl nepřekročitelně určen návrhem na zahájení kárného řízení, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu pod bodem 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 21. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 10 a půl měsíce).
96. 15 C 380/2017
Spis ve věci zřízení nezbytné cesty má být u soudce bez úkonu od 23. 11. 2017 do doby předložení ke kontrole 12. 11. 2018. Stav spisu odpovídá návrhu (asistent soudce učinil ve věci úkon až 12. 11. 2018 – odeslání formuláře o majetkových poměrech žalobci k vyplnění), soudce průtahy uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 23. 11. 2017 do 11. 10. 2018 (více než 10 a půl měsíce).
97. 15 C 390/2017
Navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 16. 5. 2018, kdy mu byl předložen spis po zrušení platebního rozkazu, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtahy uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 16. 5. 2018 do 11. 10. 2018 (téměř 5 měsíců).
98. 15 C 396/2017
Navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 16. 5. 2018, kdy mu byl předložen spis po zrušení platebního rozkazu, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtahy uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 16. 5. 2018 do 11. 10. 2018 (téměř 5 měsíců).
99. 15 C 413/2017
V řízení týkajícím se sporu o zaplacení dlužné částky vytýká navrhovatelka soudci nečinnost v období od 9. 4. 2018, kdy mu byl předložen spis po zaslání odporu proti platebnímu rozkazu žalobkyni k vyjádření, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Soudce průtahy uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 9. 4. 2018 do 11. 10. 2018 (více než 6 měsíců).
100. 15 C 420/2017
V řízení o zvýšení výživného zletilého dítěte vyčítá navrhovatelka soudci nečinnost v období od 8. 2. 2018, kdy byl soudci předložen spis po marném uplynutí lhůty stanovené žalovanému pro vyjádření k žalobě, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtahy uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 8. 2. 2018 do 11. 10. 2018 (více než 8 měsíců), šlo přitom o věc pro účastníky řízení významnou (výživné).
101. 15 C 426/2017
V řízení o žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví navrhovatelka soudci vytýká nečinnost v období od 5. 2. 2018, kdy mu bylo předloženo vyjádření žalované k žalobě spojené se vzájemným návrhem, do 12. 11. 2018, kdy byl spis předložen navrhovatelce ke kontrole. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, soudce průtahy uznává. Kárný soud nicméně koriguje údaj o konci „žalovatelného“ období průtahů, jež bylo nepřekročitelně určeno návrhem na zahájení řízení v této věci, tj. dnem 11. 10. 2018 (podobně jako u spisu č. 57). Vzhledem k překročení obecné referenční doby čtyř měsíců a ke shodnému tvrzení stran konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 5. 2. 2018 do 11. 10. 2018 (více než 8 měsíců).
Ve. Další skutková zjištění
[77] Pokud jde o pracovní podmínky, z rozvrhu práce Okresního soudu v Liberci pro rok 2016 kárný senát zjistil, že v oddělení č. 15 soudce řešil věci, jež do tohoto soudního oddělení napadly do 31. 12. 2014, a věci, které v předchozích letech byly do tohoto soudního oddělení přiděleny; měl k dispozici rejstříkovou vedoucí. Z rozvrhu práce Okresního soudu v Liberci pro rok 2017 kárný senát zjistil, že kárně obviněný soudce neměl určenu žádnou specializaci a napadaly mu obecné občanskoprávní věci. Ve svém oddělení č. 15 měl k dispozici rejstříkovou vedoucí (viz str. 22), a dále asistentku, která ovšem vykonávala práci též pro soudní oddělení č. 13 a 30 (viz str. 21), a navíc byla ode dne 1. 5. 2017 přeřazena a pro soudní oddělení kárně obviněného již nepracovala (viz změna rozvrhu práce opatřením č. 4). Z rozvrhu práce pro rok 2018 pak vyplývá stejná skladba nápadu, přičemž soudce měl opět k dispozici (jinou) rejstříkovou vedoucí a taktéž asistenta, který kromě něj pracoval též pro soudní oddělení č. 27 a měl za úkol dokončit exekuční věci, jež dříve převzal (viz str. 24).
[78] Ohledně výkonu kárně obviněného, jeho kvalitativního hodnocení a celkového stavu jeho agendy zjistil kárný senát následující. Z přehledu spisových značek vyřízených věcí JUDr. Maxy od března 2017 do září 2018 lze vypočítat, že v období těchto 19 měsíců měl soudce průměrný výkon zhruba 33 ukončených věcí za měsíc (přesněji 32,8), přičemž měsíčně vyřídil v průměru necelé čtyři věci starší než tři roky, tzv. nedodělky (přesněji 3,6).
[79] Z přehledu o počtu nevyřízených věcí JUDr. Maxy k 30. 9. 2018 a nedodělků k 31. 12. 2017 a 30. 6. 2018 (důkaz E) vyplynulo, že na konci září 2018 měl soudce celkem 312 nevyřízených věcí, což byl nejvyšší stav na civilním úseku (druhý nejvyšší počet činil 284). Počet tzv. nedodělků se postupně zhoršoval, neboť z 18 spisů k 31. 12. 2017 narostl na 27 spisů k 30. 6. 2018. V roce 2017 se jednalo u kárně obviněného o druhý nejhorší stav na civilním úseku, nicméně soudkyně s nejvyšším počtem nedodělků (20) jejich počet k 30. 6. 2018 naopak snížila na 15. V červnu 2018 byl pak stav nedodělků kárně obviněného suverénně nejhorší (druhý nejvyšší počet byl 15), přičemž u naprosté většiny soudců se počet nedodělků oproti stavu v roce 2017 snížil.
[80] Z kontrolní zprávy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2018 (důkaz D) vyplynulo, že průměrný výkon soudce v 1. pololetí roku 2018 byl 41,3 ukončených věcí měsíčně. Ke dni 30. 6. 2018 měl soudce celkem 336 nevyřízených věcí, přičemž za 1. pololetí roku 2018 vyřídil méně spisů (248) než kolik mu jich bylo zapsáno do rejstříku (274). Stav nedodělků (po odečtení věcí, v nichž bylo řízení řádně přerušeno) činil 12 věcí starých 3 až 5 let, 13 věcí starých 5 až 7 let a 9 věcí starších než 7 let, celkem tedy 34 věcí starších než 3 roky; rozpor mezi tímto údajem a údajem z důkazu E není podstatný, neboť rozhodující nejsou přesné počty, nýbrž trendy a srovnání soudce s ostatními soudci.
[81] Z přehledu vyřízených a nevyřízených věcí JUDr. Maxy ročníku 2018 do 31. 10. 2018 kárný senát zjistil, že z věcí napadlých od 1. 1. 2018 do 13. 6. 2018 byla naprostá většina vyřízena, po tomto datu naopak drtivě převládaly věci nevyřízené.
[82] Ze závěrečné zprávy předsedkyně Okresního soudu Liberec o provedené kontrole soudního oddělení JUDr. Maxy ze dne 28. 11. 2018 vyplývá, že k 31. 10. 2018 nebylo z 386 věcí napadlých soudci v roce 2018 vyřízeno 157 (celkem 43 %), z toho dvě byly přerušeny. Navrhovatelka vedle toho kontrolovala celkem 141 spisů ročníku 2017 a nižších, v nichž měl soudce pokračovat v řízení, a průtahy zjistila ve 110 věcech. Soudce podle navrhovatelky upřednostňuje aktuálně napadlé věci, avšak starší ponechává měsíce bez úkonu. Nadále nezvládá logistiku v oddělení, nedeleguje úkoly, sám referuje vyměření soudních poplatků a vyplňuje předkládací zprávy, přičemž úkony činí ručně bez využití výpočetní techniky. Koná také bez znalosti spisu, např. nařizuje jednání ve věci, kde byl nárok uznán. Soudce se ke zprávě s ohledem na probíhající kárné řízení odmítl vyjádřit.
[83] Z celkového přehledu a srovnání občanskoprávních úseků na Okresním soudu v Teplicích, Okresním soudu v Chomutově, Okresním soudu v Ústí nad Labem a Okresním soudu v Liberci v letech 2014 - 2017 kárný senát zjistil, že nejpozději od roku 2015 začíná na všech čtyřech soudech počet vyřízených věcí převažovat nad počtem věcí zapsaných do rejstříku a celkový počet nevyřízených věcí klesá.
[84] Stran osoby kárně obviněného provedl kárný senát důkaz předchozími dvěma kárnými rozhodnutími včetně obou kárných spisů, z nichž vyplynulo, že prvním kárným rozhodnutím uložil kárný soud soudci jako kárné opatření snížení platu o 10 % na tři měsíce za nedůvodné průtahy ve 32 věcech v období od 26. 9. 2011 do 11. 7. 2013. Druhým kárným rozhodnutím pak kárné opatření snížení platu o 30 % na dobu 18 měsíců za nedůvodné průtahy ve 167 věcech v období od 12. 7. 2013 do 12. 4. 2016.
[85] Z osobního spisu soudce zjistil kárný senát, že v minulosti byly kárně obviněnému opakovaně ukládány výtky podle § 88a zákona o soudech a soudcích. Výtky se týkaly průtahů v 5 soudních věcech v roce 2009 a v 64 věcech v roce 2011. V roce 2012 se výtka týkala nedostatečného prostudování spisu, v jehož důsledku nebylo odhaleno pochybení soudní kanceláře (marně uplynula lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby, pročež musel být obviněný z vazby propuštěn). V roce 2015 bylo kárně obviněnému vytknuto, že nevěnuje dostatečnou pozornost celkem 14 soudním věcem, kde vznikly průtahy; byl upozorněn, že případná další pochybení tohoto typu již nebude možné vyřešit výtkou. Pak již osobní spis další výtky neobsahuje, jsou zde však citovaná kárná rozhodnutí, jimiž byla soudci uložena kárná opatření.
[86] Stanovisko Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci jako odvolacího soudu k rozhodovací činnosti kárně obviněného soudce ze dne 2. 1. 2019, podepsané předsedy senátů 83 Co, 35 Co, 29 Co, 36 Co a 30 Co, uvádí, že ačkoliv rozhodnutí soudce lze označit z hlediska kvality za průměrná, jeho právní rozbory jsou občas zjednodušené a nepřiléhavé a zvláště ve věcech obtížnějších není argumentace zpracována dostatečně pečlivě a přesvědčivě. Podle odvolacího soudu je však soudci přidělována složitější agenda včetně sporů pracovněprávních.
[87] Z vyjádření soudcovské rady Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 11. 2018 podepsaného jejím předsedou vyplývá, že kárně obviněný vystupuje nekonfliktně vůči kolegům, odbornému a administrativnímu aparátu i vůči účastníkům řízení. Vždy akceptoval přidělenou agendu i specializaci. Věci vyřizuje přibližně v pořadí, ve kterém napadly, ale pomalejším tempem. Vedení soudu proto několikrát projednávalo stav jeho senátu se soudcovskou radou ve snaze nalézt řešení. V důsledku těchto debat byla soudci odebrána pracovněprávní specializace, do níž zpravidla spadají skutkově i právně složité případy, a po určitou dobu mu vedení zastavilo nápad nových věcí, což ovšem nebylo dlouhodobě udržitelné, a to i s ohledem na aktuálně se zvyšující nápad na občanskoprávním úseku. Soudcovská rada uzavřela, že všichni soudci Okresního soudu v Liberci mají přiděleného asistenta (většinou je jeden společný pro dva soudce) a zapisovatelku. Kárně obviněný si nikdy nestěžoval, že by měl jakékoliv problémy v oblasti pracovních podmínek, byť to může být dáno jeho nekonfliktní povahou.
[88] Pokud jde o upozornění adresovaná kárně obviněnému, z e-mailů místopředsedkyně Okresního soudu v Liberci JUDr. Maxovi z let 2017 - 2018 vyplývá, že v průběhu roku 2017 místopředsedkyně soudce celkem šestkrát urgovala o úkony v konkrétních věcech starších tří let nebo ve věcech přednostních (výživné). Přinejmenším jednou (e-mail z 24. ledna 2017) na něj místopředsedkyně též obecně apelovala, aby eliminoval zbytečné časové prodlevy, navíc za situace, kdy se podstatná část jeho spisů ještě nacházela na Nejvyšším správním soudu v souvislosti s předchozím kárným řízením. Celkem šestkrát pak místopředsedkyně u soudce úkony v konkrétních spisech urgovala též během 1. pololetí roku 2018.
[89] Z výše již citované kontrolní zprávy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. srpna 2018 vyplývá, že kontrolováno bylo šest senátů vybraných na základě toho, že v nich bylo zjištěno větší množství nedodělků. Místopředsedkyně krajského soudu měla výhrady celkem k devíti ze třinácti kontrolovaných věcí a u kárně obviněného jako jediného z kontrolovaných soudců navrhla věc řešit podáním kárného návrhu. Soudce se hájil tím, že podává vyšší výkon než v minulosti, ačkoliv asistenta má přiděleného až od března 2018, požádal o další lhůtu k odstranění nedostatků a uvedl, že rezignaci na funkci soudce si z finančních důvodů nemůže dovolit. Posledně uvedené vyplývá z výpovědi svědkyně C. i z výslechu soudce, jenž tuto reakci potvrdil, avšak připsal ji stavu rozrušení a nepřipravenosti na projednání výsledky kontroly.
Vf. Objektivní stránka kárného provinění
[90] Podle § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích jsou soudci „povinni rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů“. Pro průběh občanského soudního řízení je tato povinnost obecně vyjádřena v § 100 odst. 1 o. s. ř., podle něhož „jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta.“
[91] Kárný soud dospěl k závěru, že citovaná ustanovení kárně obviněný soudce svým jednáním porušil a dopustil se tak kárného deliktu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Podle něj je kárným proviněním „zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů“.
[92] V prvé řadě je nutno říci, že kárný soud shledal návrh z valné části důvodným a konstatuje, že soudce způsobil nedůvodné průtahy v celkem 96 spisech, v některých z nich dokonce opakovaně. Kárný soud připomíná, že nedůvodné průtahy konstatoval pouze v případech, kdy nečinnost soudce, jež se projevila absencí úkonů ve spisu, překročila referenční dobu, jež se pohybovala od jednoho do čtyř měsíců (k tomu viz podrobněji výše, odstavce [70] a násl.). Nejkratší průtahy ve vyřizování věcí sice činily jen něco málo přes měsíc (kratší průtahy v řádu dnů se objevují jen u překročení zákonných lhůt, jež je však typově závažnější), šlo ovšem o spisy staršího data vyžadující pouze jednoduchý administrativní úkon za účelem dalšího pokračování v řízení. Naprostá většina průtahů naproti tomu dosahovala délky několika měsíců, a to i ve spisech, jež zatím nebyly procesně zralé pro nařízení jednání (viz např. č. 13 sp. zn. 16 C 195/2015 nebo č. 17 sp. zn. 40 C 103/2013), nařízení jednání vůbec nevyžadovaly (viz např. č. 8 sp. zn. 40 C 294/2013), pominuly u nich důvody pro přerušení řízení (viz např. č. 9 sp. zn. 40 C 151/2012) nebo bylo potřeba je pouze předložit odvolacímu soudu (viz např. č. 1 sp. zn. 15 C 59/2014).
[93] Jako velmi závažný hodnotí kárný soud fakt, že ve 33 případech přesahovaly zjištěné průtahy dokonce dobu jednoho roku [viz č. 3 sp. zn. 15 C 38/2016, č. 5 sp. zn. 15 C 176/2016, č. 6 sp. zn. 15 C 66/2017, č. 7 sp. zn. 15 C 68/2016, č. 10 sp. zn. 40 C 90/2011, č. 12 sp. zn. 19 C 198/2015, č. 14 sp. zn. 19 C 9/2015, č. 16 sp. zn. 19 C 90/2015, č. 17 sp. zn. 40 C 103/2013, č. 19 sp. zn. 15 C 202/2012 (zde dokonce téměř dva a půl roku, nadto šlo o věc, v níž byl za trvající průtahy soudce postižen druhým kárným rozhodnutím, aniž by je jakkoli reflektoval), č. 44 sp. zn. 15 C 82/2016, č. 45 sp. zn. 15 C 87/2016, č. 46 sp. zn. 15 C 147/2016, č. 47 sp. zn. 15 C 199/2016, č. 51 sp. zn. 15 C 245/2016, č. 52 sp. zn. 15 C 5/2017, č. 54 sp. zn. 15 C 28/2017, č. 55 sp. zn. 15 C 30/2017, č. 56 sp. zn. 15 C 61/2017, č. 58 sp. zn. 15 C 71/2017, č. 60 sp. zn. 15 C 83/2017, č. 61 sp. zn. 15 C 99/2017, č. 63 sp. zn. 15 C 108/2017, č. 64 sp. zn. 15 C 119/2017, č. 66 sp. zn. 15 C 130/2017, č. 69 sp. zn. 15 C 161/2017, č. 73 sp. zn. 15 C 185/2017, č. 74 sp. zn. 15 C 188/2017, č. 75 sp. zn. 15 C 199/2017, č. 76 sp. zn. 15 C 210/2017, č. 77 sp. zn. 15 C 221/2017, č. 78 sp. zn. 15 C 223/2017, č. 80 sp. zn. 15 C 232/2017]. Přitom nutno upozornit, že v řadě z těchto případů šlo o staré věci, v nichž účastníci čekali na výsledek řízení více než dva roky. V jiných se zase jednalo o spisy přednostní, tedy věci s velkým významem pro účastníky řízení – zejména šlo o určení výživného.
[94] Jako typově velmi závažné hodnotí kárný soud, ve shodě s dosavadní kárnou judikaturou (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2009 č. j. 13 Kss 7/2009 \u001e 79), překročení zákonné lhůty pro vyhotovení, resp. rozeslání písemného vyhotovení rozsudku dle § 158 odst. 4 o. s. ř. (přiměřeně též usnesení ve smyslu § 167 odst. 2 o. s. ř.). Tohoto typu průtahů se soudce dopustil v 5 případech (č. 20 sp. zn. 15 C 68/2013, č. 25 sp. zn. 15 C 364/2013, č. 26 sp. zn. 15 C 254/2013, č. 28 sp. zn. 15 C 75/2014 a č. 31 sp. zn. 15 C 209/2014).
[95] Za vysoce závažné považuje kárný soud též průtahy v řízení, které soudce dopustil i poté, co na ně byl ze strany vedení soudu výslovně upozorněn (věc č. 5 sp. zn. 15 C 176/2016, č. 12 sp. zn. 19 C 198/2015, č. 28 sp. zn. 15 C 75/2014, č. 41 sp. zn. 15 C 56/2016 (zde nadto šlo o věc výživného) a č. 45 sp. zn. 15 C 87/2016). U nich již nelze konstatovat, jako to učinil kárný soud v druhém kárném rozhodnutí, že „zjištěné průtahy v řízení nejsou důsledkem nedbalého přístupu kárně obviněného, jeho indolence, či neschopnosti soudit“, což tehdy kárný senát vedlo k tomu, že nakonec k reálně uvažovanému odvolání z funkce soudce nepřistoupil.
[96] Již jen tato holá fakta sama o sobě svědčí o tom, že kárně obviněný hrubě porušuje své soudcovské povinnosti, neboť za výrazně přitěžujících okolností nepostupoval v jednotlivých řízeních tak, aby věc byla co nejrychleji projednána, a nerozhodoval v přiměřených lhůtách a bez průtahů. Počet a délka průtahů dosahují intenzity vyžadované kárnou judikaturou pro existenci kárného provinění (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011 č. j. 11 Kss 1/2011 \u001e 131 a ze dne 19. 10. 2011 č. j. 11 Kss 1/2011 \u001e 131). Porušení povinností soudce je takového rozsahu a závažnosti, že zcela jistě ohrozilo důvěru v soudy a jejich odborné a spravedlivé rozhodování, a to zajisté nejen u účastníků jednotlivých řízení, ale i u jakýchkoliv dalších osob, jež byly případně s tímto stavem seznámeny. Objektivní stránka kárného deliktu je tak bezpochyby naplněna.
Vg. Subjektivní stránka kárného provinění
[97] Pokud jde o subjektivní stránku, tedy o otázku zavinění, která je nutnou podmínkou pro shledání kárné odpovědnosti soudce (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014 č. j. 13 Kss 4/2014 \u001e 152 a ze dne 14. 5. 2014 č. j. 13 Kss 2/2014 \u001e 74), zde kárný soud zkoumal především soudcovy pracovní podmínky. Soudce nepopřel, že měl stejně jako ostatní soudci na Okresním soudě v Liberci k dispozici vyšší soudní úřednici, kterou mohl pověřovat jednotlivými administrativními úkony. Během první třetiny roku 2017 a po celý rok 2018 pak měl k dispozici též asistenta, a to v rozsahu odpovídajícím běžným podmínkám na Okresním soudu v Liberci (tj. dělil se o něj s jiným soudcem). Podle zjištění kárného soudu asistent přidělený mu rozvrhem práce na rok 2018 samostatně činil úkony v jednotlivých věcech, podával standardní výkon a soudce k jeho práci neměl žádné výhrady; ostatně odborné kvality přiděleného asistenta potvrdil při ústním jednání i kárně obviněný. Stejně jako v minulém kárném řízení tak kárný soud konstatuje, že z provedeného dokazování nevyplynuly žádné poznatky, nasvědčující závěru, že by kárně obviněný nemohl dostatečně využívat pomocný personál. Lze jistě připustit, že mu po celé sledované období nebyl plně k dispozici a musel se o něj dělit s ostatními soudci, jde ovšem o stav na okresních soudech obvyklý (jakkoli nikoli žádoucí), se kterým se musí vypořádat každý soudce. Stejně tak nebyly zjištěny žádné deficity v kvalitě práce soudní kanceláře. Uvedené platí i pro otázku technického a materiálního zabezpečení soudu.
[98] Nad rámec těchto standardních pracovních podmínek pak vedení soudu přiznalo soudci značné úlevy, aby mu umožnilo vyrovnat se s nedodělky, které mu zůstávaly z minulých období. Především měl po dobu tří měsíců (od října 2014 do prosince 2014) snížený nápad nových spisů, po dobu dalších 16 měsíců (od ledna 2015 do dubna 2016) měl pak přísun nových věcí pozastavený zcela. Celková úleva na novém nápadu tak dosáhla délky 19 měsíců, což by při nápadu cca 30 věcí za měsíc představovalo celkem přes 500 spisů, jejichž vyřizování byl soudce „ušetřen“ na úkor svých kolegů. Dále mu vedení soudu odebralo od dubna 2016 specializaci na pracovní právo, neboť složitostí této agendy se hájil v předchozím kárném řízení; podíl této agendy na jeho rozhodování tedy v dalším období nutně klesal.
[99] Kárně obviněný poukazoval na svůj zvýšený výkon, který má svědčit o jeho snaze napravit se a o nedostatku zavinění ve vztahu k vytýkaným průtahům. Kárný senát si je vědom předchozí kárné judikatury, podle níž činnost každého soudce má „svoje limity a po nikom nelze požadovat, aby se nikoliv krátkodobě, nýbrž trvale, pracovně přepínal, vystavoval se nezvládnutelným stresům a ve prospěch nadstandardního plnění pracovních úkolů dlouhodobě zcela potlačoval svůj soukromý život. Soudce proto nemůže být shledán kárně odpovědným za to, že je dlouhodobě značně vytížen a v důsledku toho prostě není schopen činit všechny potřebné úkony neprodleně tak, jak by to odpovídalo potřebám každého jednotlivého řízení a zejména zájmům účastníků na co možná nejrychlejším rozhodnutí ve věci“ (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014 č. j. 16 Kss 9/2013 \u001e 91). Z dokazování nicméně vyplynulo, že výkon kárně obviněného v období od března 2017 do září 2018 byl standardní, jen o málo přesahující normu, kterou Ministerstvo spravedlnosti používá ke stanovení počtu tabulkových míst na civilních úsecích okresních soudů (cca 32 ukončených věcí za měsíc). Naopak počet nevyřízených spisů u něj v průběhu let 2017 a 2018 postupně narůstal a jeho výkon z hlediska počtu ukončených věcí nedosahoval ani počtu nově přidělených případů. Ze srovnání čtyř různých okresních soudů (včetně libereckého) přitom vyplývá, že celkový trend v Ústeckém kraji je právě opačný – díky dlouhodobě se snižujícímu nápadu soudy postupně odbourávají nedodělky a počet vyřízených věcí převažuje nad počtem věcí nově zapsaných do rejstříku. Z objektivního hlediska tak nelze o nějakém mimořádném pracovním vypětí kárně obviněného soudce hovořit.
[100] Nelze samozřejmě pomíjet, že soudci zůstávalo z minulosti značné množství starých spisů. Skladba takovéto agendy bývá nevděčná, neboť se jedná vesměs o věci složité a tudíž jejich ukončení vyžaduje v průměru nepoměrně více intelektuální námahy, než je tomu u průběžného nápadu nových věcí. Na druhou stranu z dokazování vyplývá, že jiným soudcům na Okresním soudě v Liberci s obdobnou zátěží se dařilo v letech 2017 a 2018 počet starších věcí snižovat, zatímco u kárně obviněného rostl. Dělo se tak navzdory tomu, že vedení soudu vytvořilo soudci formou nezanedbatelných úlev podmínky pro to, aby nedodělky odstranil, tj. aby ukončil co nejvíce spisů starších než tři roky (a právě tento cíl byl důvodem pro schválení zmiňovaných úlev). Spisy starší tří let ovšem tvořily jen něco přes desetinu věcí vyřízených v daném období a v řadě starých věcí kárný soud naopak shledal nedůvodné průtahy, a to navzdory řadě e\u001emailových urgencí ze strany vedení soudu.
[101] Celkový stav soudní agendy kárně obviněného nelze hodnotit jinak, než že zvýšením svého výkonu oproti dřívějšímu období se sice dostal do pásma běžného standardu, ale stále ani zdaleka nedosáhl cíle, který měl s ohledem na své dřívější kárné postihy sledovat, totiž bezprůtahového postupu v řízeních a přednostního ukončení starých věcí, kde účastníci již řadu let čekají na rozhodnutí. V řízení sice nebylo prokázáno, že by soudce cíleně upřednostňoval věci novější před staršími a vykazoval tak do jisté míry „uměle“ zvýšený výkon, podstatné pro posouzení jeho zavinění byl však fakt, že nedokázal organizovat svou práci tak, aby zabránil vzniku nepřípustně dlouhých průtahů, a to i ve velmi starých neskončených kauzách a ve věcech přednostních. Je zcela zřejmé, že soudce si o stavu své spisové agendy neudržoval dostatečný přehled. To ostatně vyplynulo i z jeho výslechu na ústním jednání, kdy nebyl schopen ani řádově uvést množství věcí, jež má v senátu, a počet tzv. nedodělků. Přitom jednou ze základních soudcovských povinností je mít „přehled o právních věcech, a tedy materiálně o spisech, které mu rozvrhem práce byly přiděleny k projednávání a rozhodnutí, stejně jako o úkonech a o lhůtách, v nichž musí příslušné úkony vykonat“ (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016 č. j. 16 Kss 3/2015 \u001e 60 a ze dne 11. 6. 2009 č. j. 13 Kss 1/2009 \u001e 44).
[102] S ohledem na výše uvedené hodnotí kárný soud jednání soudce jednoznačně jako zaviněné, a to ve formě vědomé nedbalosti. Soudce si totiž musel být přinejmenším u spisů starších tří let jejich stavu vědom, jelikož referoval vedení soudu v pravidelných čtvrtletních zprávách o aktuálním stavu svých nedodělků a o důvodech, proč nejsou dosud ukončeny. U ostatních věcí jde pak přinejmenším o nedbalost nevědomou, neboť – jak bylo výše uvedeno \u001e soudce si má o stavu své agendy udržovat přehled, přičemž kárně obviněnému v daném případě nic nebránilo v tom, aby tuto svou povinnost plnil, ať již s pomocí výpočetní techniky nebo tradiční fyzickou prověrkou jednotlivých jemu přidělených spisů.
Vh. Kárné opatření
[103] Kárný soud se rozhodl uložit v tomto případě nejpřísnější kárné opatření ve formě odvolání z funkce soudce. Měl přitom na paměti, že „základním smyslem kárného řízení je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. … Funkce soudce představuje v profesním i mimoprofesním působení pozici ústavního činitele, u které je naprosto nezbytné vyžadovat co nejpřísnější plnění zákonných povinností, které jsou s výkonem této funkce spojeny“ (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. 13 Kss 6/2014 \u001e 138).
[104] Kárný soud nemohl dospět k jinému závěru, a to i navzdory tomu, že zde shledal určité polehčující okolnosti, především zvýšení výkonu ze strany kárně obviněného soudce. Jelikož však tento výkon nepřesáhl pásmo běžného standardu a nebyl provázen zlepšením organizace práce, které by vedlo k vyřizování spisů průběžně a bez delších průtahů, nebylo možné konstatovat, že by se přístup soudce k plnění pracovních povinností opravdu výrazně změnil k lepšímu a byl by zde tedy důvod ke zmírnění uloženého kárného opatření (jako v rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2015 č. j. 16 Kss 1/2015 \u001e 87).
[105] Druhou polehčující okolností se pak stal soudcův osobnostní profil, jak vyplynul z hodnocení soudcovské rady, podle níž soudce vystupoval jako osoba nekonfliktní a snažil se vyřizovat věci v pořadí, jak napadly (byť není zcela zřejmé, odkud soudcovská rada tuto informaci čerpá – celkový stav soudcovy agendy tomuto hodnocení, nutno říci, příliš nenasvědčuje).
[106] K výslednému rozhodnutí ohledně kárného opatření naopak přispěla celá řada okolností přitěžujících. Byl to především celkový počet průtahů a jejich délka, která je v mnoha případech (33) enormní, tj. více než rok. Za druhé pak to byla závažnost soudcova provinění z hlediska dopadu do práv účastníků řízení. Průtahy totiž kárný soud shledal i ve věcech, které byl soudce podle zákona povinen vyřizovat přednostně, zejména ve věcech výživného. Mezi průtahovými spisy dále figurovala také celá řada věcí starších než dva roky, v nichž by podle názoru kárného soudu měl soudce naopak činit úkony s vyšší frekvencí, než ve věcech mladších, neboť i v těchto případech – a to již bez ohledu na typ věci – je s ohledem na celkovou dobu řízení dopad na právo účastníků na spravedlivý proces a včasné rozhodnutí enormní. Jak již bylo výše uvedeno, soudce navíc překračoval zákonem stanovené lhůty a setrvával v nečinnosti dokonce i poté, co jej o úkony v konkrétním spise urgovalo vedení soudu.
[107] Kárný soud taktéž musel vzít v úvahu, že soudce již byl v minulosti opakovaně postihován za stejný typ provinění, tedy za průtahy ve spisech. Konkrétně obdržel od vedení soudu celkem čtyři výtky a dvakrát byl kárně potrestán. Kárný soud se v této souvislosti zabýval tím, zda k prvnímu kárnému rozhodnutí lze ještě přihlížet s ohledem na § 24 kárného zákona, podle něhož „po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na soudce ... jako by nebyl pro kárné provinění stíhán“. První kárné rozhodnutí, jímž bylo soudci uloženo kárné opatření, totiž bylo vydáno a nabylo právní moci dne 9. 1. 2014. Nynější kárné řízení bylo sice zahájeno před uplynutím 5 let od nabytí právní moci prvního kárného rozhodnutí, avšak ústní jednání, na němž bylo vyhlášeno kárné rozhodnutí, proběhlo 21. 1. 2019, tedy již po uplynutí lhůty k zahlazení kárného postihu. Izolovaně nazíráno, ustanovení § 24 kárného zákona by mohlo být interpretováno tak, že se kárný postih zahlazuje uplynutím 5 let bez dalšího, a že tedy kárný soud k němu nemůže po uplynutí pětileté lhůty přihlédnout bez ohledu na to, že kárné řízení bylo zahájeno ještě před jejím uplynutím. Takový výklad však neobstojí v kontextu § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, podle něhož lze za kárné provinění soudci uložit přísnější kárné opatření snížení platu až na dobu dvou let (oproti jednomu roku) „při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření“. Kárné provinění, které kladla navrhovatelka soudci za vinu, bylo vymezeno obdobím nečinnosti od 13. 4. 2016 do 11. 10. 2018; tohoto tvrzeného kárného provinění se soudce zjevně dopustil v době před zahlazením nejen kárného opatření uloženého druhým kárným rozhodnutím, ale i kárného opatření uloženého prvním kárným rozhodnutím. I k prvnímu kárnému rozhodnutí tedy přihlédnout nepochybně lze.
[108] Prvním kárným rozhodnutím byl za stejné kárné provinění soudce postižen kárným opatřením spočívajícím ve snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců, druhým kárným rozhodnutím (již s přihlédnutím k prvnímu kárnému rozhodnutí) pak byl soudce za stejné kárné provinění postižen kárným opatřením spočívajícím ve snížení platu o 30 % (tedy v nejvyšší možné výměře) na dobu 18 měsíců, tedy v horní čtvrtině maximální výměry. Dvě šance na zlepšení své práce, které soudce od kárného soudu dostal, přitom opět nevyužil, ačkoliv mu vedení soudu za tímto účelem poskytlo značné úlevy. Prakticky beze změny tak lze zopakovat hodnocení kárného soudu z druhého kárného rozhodnutí, podle něhož „se kárně obviněný dopustil opakovaného kárného provinění v době, kdy ještě nebylo zahlazeno její odsouzení za předchozí kárné provinění stejného druhu. Kárně obviněný tak fakticky navázal na svou předchozí nečinnost, ač byl na tyto nedostatky své práce předchozím kárným rozhodnutím upozorněn a byl za ně potrestán. Musel si tedy být vědom závažnosti situace; i přesto nevyvinul dostatečnou aktivitu k nápravě nežádoucího stavu ve svěřených věcech. Nelze přehlédnout, že předcházející kárné rozhodnutí jako příčinu zjištěných deficitů v práci JUDr. Maxy označilo nevhodný styl jeho práce; nyní zjištěné nedostatky jen potvrzují, že ke změně v organizaci práce v senátě nedošlo.“ S ohledem na výše uvedené kárný soud nemohl než dospět k závěru, že náprava kárně obviněného není pravděpodobná. Snaze kárně obviněného o sebereflexi kárný soud neuvěřil. Nejenže obě svědkyně v řízení shodně vypověděly, že kárně obviněný uváděl v minulosti jako důvod svého setrvání ve funkci jen svou finanční situaci, ale nadto nebylo možné přehlédnout, že kárně obviněný neměl dostatečný přehled o stavu své spisové agendy nejen v minulosti, ale nebyl o něm schopen podat alespoň povšechnou zprávu ani v průběhu ústního jednání, co do celkového počtu neskončených věcí, věcí starších tří let a věcí z oblasti pracovního práva.
[109] Kárný soud dále podotýká, že na žádnou z misek vah nebylo možné položit, tedy ani mezi okolnosti polehčující ani přitěžující nemohl zařadit, odbornou náročnost pracovně právní agendy, jež vyplynula z hodnocení odvolacího soudu. Jak uvedl kárný soud již ve druhém kárném rozhodnutí týkajícím se kárně obviněného, „kárně obviněný je zkušeným soudcem, který se pracovně právní specializaci věnuje dlouhodobě, a vykonávání této agendy tak pro plnění jeho soudcovských povinností neznamenalo nepřiměřenou zátěž“. Krom toho, jak bylo uvedeno výše, pracovněprávní věci nebyly soudci již několik let přidělovány, dosuzoval jen ty starší, takže podíl této agendy v jeho rozhodovací činnosti poklesl. Stejně tak nemohl hrát žádnou roli ani fakt, že soudce měl celkově přiděleno větší množství starších, a tudíž obtížně řešitelných věcí. Jak totiž uvedl kárný soud již ve svých předchozích dvou kárných rozhodnutích týkajících se kárně obviněného, na vzniku tohoto stavu se rozhodující mírou podílel on sám svou nedostatečnou výkonností a nesprávnou organizací práce v předcházejícím období. V druhém kárném rozhodnutí pak kárný soud k otázce zastavení nápadu kárně obviněnému v letech 2014 až 2016 poznamenal: „Nelze jistě rozumně předpokládat, že důsledky zastavení nápadu se na množství neskončených věcí a zejména na stavu jejich rozpracovanosti projeví okamžitě; minimálně od počátku roku 2015 však měl kárně obviněný, dle názoru kárného senátu, dostatečný prostor pro to, aby zabránil vzniku nových průtahů v řízení a aby minimalizoval existenci průtahů přetrvávajících.“ Přesto kárně obviněný tento prostor nevyužil, a to ani do října 2018, tudíž na něj nelze pro velký počet neskončených starých věcí hledět nikterak shovívavě.
[110] Kárný soud dále neshledal důvod zohlednit při úvahách o formě kárného opatření jako okolnost polehčující ani hodnocení kvality práce soudce ze strany odvolacího soudu, jelikož z něj – oproti názoru obhajoby – vychází jen jako průměrný, resp. se zohledněním výhrad k jeho argumentačním schopnostem spíše až jako podprůměrný.
[111] Po zralé úvaze kárný soud též shledal, že ani neexistence nebo nízký počet stížností účastníků na průtahy v řízení adresovaných předsedkyni soudu či žádostí o určení lhůty k provedení úkonu adresovaných nadřízenému soudu by nemohly sehrát roli polehčující okolnosti, neboť jejich počet je do značné míry dán aktivitou konkrétních účastníků řízení a jejich znalostí procesní úpravy a nikterak neumenšuje závažnost průtahů, k nimž v řízení objektivně došlo. Totéž platí i pro množství žádostí o náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení.
[112] Jako irelevantní se kárnému soudu jeví též soudcem předložený seznam opatření k nápravě, jež soudce vypracoval až za součinnosti svého obhájce (!) a která hodlá v budoucnu přijmout, aby zabránil vzniku dalších průtahů. Jak trefně poznamenala kárná navrhovatelka, taková opatření měl soudce přijmout již mnohem dříve (sám a bez součinnosti s advokátem) v reakci na dřívější výtky a uložená kárná opatření. Pokud tak hodlá učinit až nyní v souvislosti s třetím kárným řízením, svědčí to spíše o nedostatečné reflexi předchozích kárných postihů, což lze naopak hodnotit jako okolnost přitěžující.
[113] Konečně kárný soud se neztotožnil ani s námitkou kárně obviněného, že s ním vedení soudu dostatečně manažersky nepracovalo. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že vedení soudu mu poskytlo mimořádné úlevy pro ukončení starších věcí, a zároveň měl standardní podmínky pro plynulou práci se spisy nově napadlými. To, zda v jeho spisech nevznikají průtahy, si měl soudce hlídat především sám. Místopředsedkyně soudu jej navíc opakovaně e-mailem urgovala o úkony ve starších spisech a o jejich stavu musel soudce podat každého čtvrt roku podrobnou zprávu. Nadto musí kárný soud poznamenat, že jakkoliv je jistě lidsky pochopitelné, že soudce se srovnává s ostatními kolegy a očekává, že zejména z tohoto srovnání pak bude vycházet jeho hodnocení ze strany vedení, případně kárného soudu, ve skutečnosti není povinností vedení soudu takové srovnání provádět. Základním hlediskem, jímž by měl soudce svůj výkon poměřovat, je otázka, nakolik se mu daří v jednotlivých přidělených věcech za daných podmínek dostát právu účastníků řízení na včasné a spravedlivé rozhodnutí ve věci.
[114] Kárný soud nemohl nijak vzít v úvahu ani obavy soudce z důsledků, jež by pro něj a jeho další profesní život mělo kárné opatření v podobě odvolání z funkce soudce. Krom toho, i obhájce opakovaně připouštěl, že si je spolu s kárně obviněným vědom toho, že v tomto řízení reálně hrozí uložení nejpřísnějšího kárného opatření. Kárně obviněný soudce tedy musel s tímto rizikem počítat (i s vědomím možnosti vzdání se funkce soudce, které by odvrátilo odsuzující rozhodnutí), zejména pokud se obhajoba spoléhala v podstatě jen na to, že kárný senát opět vyslyší prosby o shovívavost a slitovnost.
[115] Ani ve světle dosavadních případů, na něž v závěrečné řeči poukazoval obhájce, kdy bylo v kárném řízení uloženo nejpřísnější opatření odvolání z funkce soudce za průtahy v řízení \u001e dle jeho názoru – jen v kombinaci (resp. souběhu) s jiným závažným kárným proviněním nebo významnou přitěžující okolností, se odvolání kárně obviněného soudce z funkce nejeví nijak vybočující. Ostatně obhájce sám připustil, že v judikatuře kárného soudu dosud nenastal případ, že by byl soudce z typově téhož kárného provinění obviněn, resp. shledán vinným v krátké době potřetí.
[116] Na základě předestřených úvah dospěl kárný soud k jednoznačnému závěru, že by mírnější kárné opatření v podobě důtky či snížení platu nemohlo v tomto případě splnit svůj účel. Je zřejmé, že JUDr. Maxa není dlouhodobě schopen či ochoten vykonávat tuto ústavní roli řádným způsobem a jeho další setrvání v této funkci by vedlo jen k dalšímu hromadění průtahů v jím vyřizovaných věcech tak, jak se dělo doposud, a nakonec by jen vyústilo v nový (čtvrtý) kárný návrh usilující o jeho odvolání z funkce. Nezbývá tedy než ve shodě s kárným návrhem považovat za adekvátní kárné opatření pouze nejpřísnější kárné opatření, tedy odvolání z funkce soudce dle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích.
[117] Vzhledem k tomu, že soudci uložením kárného opatření funkce zanikla, bylo by procesně zcela bezúčelné vylučovat k samostatnému projednání skutek spočívající v průtazích v řízení v období od 12. 10. 2018 do 12. 11. 2018, který byl předmětem rozšíření původního návrhu z 3. 12. 2018. Takové řízení by totiž beztak muselo být zastaveno dle § 14 písm. b) kárného zákona.
Poučení: Odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda kárného senátu