[228] Návrhové tvrzení neodpovídá zcela obsahu spisu. Dne 27. 11. 2020 Okresní soud v Třebíči skutečně obdržel souhlas státního zástupce s rozhodnutím, že se odsouzený osvědčil, navrhovatelka však přehlédla, že soudce vydal dne 1. 2. 2021 usnesení č. j. 2 T 50/2018 \u001e 62, že se odsouzený osvědčil a má se za to, že celý trest byl vykonán právní mocí usnesení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
[229] I tak však lze navrhovatelce přisvědčit, že řízení bylo zatíženo průtahy. Jak bylo uvedeno výše u věci č. 95, typově jednoduchá rozhodnutí, jako je rozhodnutí o tom, že se odsouzený, u něhož bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, musí soudce vydávat v přiměřeně krátkých dobách, které by neměly překročit jeden měsíc. Tuto dobu však kárně obviněný nedodržel, přičemž stejně jako v předešlém případě zatížil řízení průtahy zahrnující celé období jeho nečinnosti. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 27. 11. 2020 do 1. 2. 2021 (dva měsíce).
97) věc sp. zn. 2 T 62/2018
[230] Ve věci 2 T 62/2018 navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 2. 10. 2020, kdy mu byl předložen spis k rozhodnutí o nedoplatku peněžitého trestu, až do okamžiku podání kárného návrhu (22. 2. 2021). Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[231] Kárný soud ke skutkovým tvrzením navrhovatelky doplňuje, že odsouzený byl v uvedené věci vyzván k zaplacení peněžitého trestu dne 4. 6. 2019. Následně odsouzený postupně zaplatil pouze část peněžitého trestu, dne 9. 9. 2020 mu proto vyšší soudní úředník Okresního soudu v Třebíči zaslal upozornění, že pokud ihned neuhradí zbytek peněžitého trestu, může mu být nařízeno vykonat zbytek náhradního trestu odnětí svobody. Toto upozornění se odsouzenému nepodařilo doručit a dne 2. 10. 2020 byl spis předložen soudci.
[232] Trestní řád sice nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí v případech nezaplacení peněžitého trestu, kárný soud nicméně považuje pro jednoduchá rozhodnutí tohoto typu adekvátní dobu jednoho měsíce. Tuto dobu kárně obviněný nedodržel, a zatížil tak řízení průtahy zahrnující stejně jako v předešlých případech celé období jeho nečinnosti. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 2. 10. 2020 do 22. 2. 2021 (čtyři a půl měsíce).
98) věc sp. zn. 2 T 77/2018
[233] Ve věci 2 T 77/2018 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost ve věci podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Navrhovatelka uvádí, že spis byl u soudce od 13. 10. 2020, od té doby soudce neučinil žádný úkon.
[234] Návrhové tvrzení neodpovídá zcela obsahu spisu. Dne 13. 10. 2020 Okresní soud v Třebíči skutečně obdržel souhlas státního zástupce s osvědčením odsouzeného ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, navrhovatelka však přehlédla, že soudce vydal dne 28. 1. 2021 usnesení č. j. 2 T 77/2018 \u001e 80, že se odsouzený osvědčil a má se za to, že celý trest byl vykonán právní mocí usnesení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
[235] I tak však lze navrhovatelce přisvědčit, že řízení bylo zatíženo průtahy. Jak bylo uvedeno výše, typově jednoduchá rozhodnutí, jako je rozhodnutí o tom, že se odsouzený, u něhož bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, musí soudce vydávat v přiměřeně krátkých dobách, které by neměly překročit jeden měsíc. Tuto dobu však kárně obviněný nedodržel, přičemž stejně jako v předešlých případech zatížil řízení průtahy zahrnujícími celé období jeho nečinnosti. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 13. 10. 2020 do 28. 1. 2021 (tři a půl měsíce).
99) věc sp. zn. 2 T 80/2018
[236] Ve věci 2 T 80/2018 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost ve věci podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Navrhovatelka uvádí, že spis byl u soudce od 13. 10. 2020, od té doby soudce neučinil žádný úkon.
[237] Návrhové tvrzení neodpovídá zcela obsahu spisu. Dne 13. 10. 2020 Okresní soud v Třebíči skutečně obdržel souhlas státního zástupce s osvědčením odsouzeného ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, navrhovatelka však přehlédla, že soudce vydal dne 27. 1. 2021 usnesení č. j. 2 T 80/2018 \u001e 74, že se odsouzený osvědčil a má se za to, že celý trest byl vykonán právní mocí usnesení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
[238] I tak však lze navrhovatelce přisvědčit, že řízení bylo zatíženo průtahy. Jak bylo uvedeno výše, typově jednoduchá rozhodnutí, jako je rozhodnutí o tom, že se odsouzený, u něhož bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, musí soudce vydávat v přiměřeně krátkých dobách, které by neměly překročit jeden měsíc. Tuto dobu však kárně obviněný nedodržel, přičemž stejně jako v předešlých případech zatížil řízení průtahy zahrnujícími celé období jeho nečinnosti. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 13. 10. 2020 do 27. 1. 2021 (tři a půl měsíce).
100) věc sp. zn. 2 T 4/2019
[239] Ve věci 2 T 4/2019 vytýká navrhovatelka soudci průtahy s rozhodováním o žádosti odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti od 9. 10. 2020 až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021).
[240] Návrhové tvrzení zcela neodpovídá obsahu spisu. Žádost odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena již dne 11. 8. 2020 (viz doručenku na č. l. 216), v tento den začala běžet třicetidenní lhůta pro rozhodnutí o této žádosti (§ 350 odst. 2 ve spojení s § 333 odst. 1 trestního řádu). Řízení tedy bylo zatíženo průtahy již v okamžiku, kdy byl spis předložen soudci (v mezidobí vyšší soudní úředník zjišťoval, zda jsou splněny podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, avšak jak kárný soud konstatoval například v rozhodnutí ze dne 21. 1. 2019 č. j. 11 Kss 7/2018 \u001e 207, ve věci Maxa III, skutek č. 48, soudce je povinen mít spisy pod kontrolou a prodlevy na straně pomocného personálu se mu zásadně přičítají). Kárný senát nicméně nemůže jít nad rámec návrhu, a proto bude za začátek průtahu považovat datum uvedené navrhovatelkou, tedy 9. 10. 2020. Navrhovatelka navíc přehlédla, že soudce dne 1. 2. 2021 nařídil veřejné zasedání na 10. 2. 2021, kdy rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Na základě uvedených zjištění konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 9. 10. 2020 do 10. 2. 2021 (čtyři měsíce).
101) věc sp. zn. 2 T 7/2019
[241] Ve vztahu k věci 2 T 7/2019 navrhovatelka uvádí, že soudce byl nečinný od 15. 12. 2020, kdy mu byl předložen spis se zprávou probačního úředníka ze dne 14. 12. 2020, z níž vyplývá, že odsouzený není ze zdravotních důvodů schopen vykonávat uložený trest obecně prospěšných prací, a v níž dal probační úředník soudu ke zvážení upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu.
[242] Kárný soud v prvé řadě uvádí, že ze spisu nelze nijak dovodit, kdy byl spis po doručení zprávy probačního úředníka soudci předložen. Tato zpráva byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 14. 12. 2020 (viz doručenka na č. l. 56), nicméně záznam o předložení věci soudci ve spise chybí. Je však pravděpodobné, že spis byl soudci předložen právě následujícího dne (a kárný soud by při vymezení průtahového období nemohl jít nad rámec návrhu). Až do okamžiku podání kárného návrhu byl spis bez úkonu.
[243] Kárný soud považuje za adekvátní dobu pro rozhodnutí o upuštění od výkonu zbytku trestu obecně prospěšných prací ze zdravotních důvodů jeden měsíc – stejně jako v případě rozhodnutí o tom, že se odsouzený, u něhož bylo takto podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu, osvědčil. I v tomto případě jde o jednoduché rozhodnutí. Tuto dobu kárně obviněný nedodržel, přičemž stejně jako v předešlých případech, v nichž nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, zatížil řízení průtahy zahrnující celé období jeho nečinnosti. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 15. 12. 2020 do 22. 2. 2021 (dva měsíce).
102) věc sp. zn. 2 T 15/2019
[244] K věci 2 T 15/2019 navrhovatelka uvádí, že odsouzený dne 21. 8. 2019 požádal o povolení splácení peněžitého trestu po částkách a dne 10. 9. 2019 požádal o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Soudce učinil ve věci úkon naposledy 15. 5. 2020.
[245] Návrhová tvrzení odpovídají obsahu spisu. Kárný soud doplňuje, že na základě žádosti o povolení splácení peněžitého trestu po částkách soudce dne 23. 8. 2019 učinil pokyn k výzvě odsouzenému, aby prokázal své majetkové poměry. Na žádost o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti odsouzenému odpověděl vyšší soudní úředník, že o této žádosti lze rozhodovat až po výkonu poloviny trestu, v tomto případě od 18. 12. 2019. Tento přípis byl odsouzenému doručen dne 14. 10. 2019. Ve spise pak následují dva pokyny vyššího soudního úředníka ze dne 20. 11. 2019 a 6. 5. 2020, u obou je pouze razítko s datem a podpis soudce – naposledy právě ze dne 15. 5. 2020. Až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021) již ve spise další záznam není. Kárný soud uvádí, že ze spisu není vůbec zřejmé, jaký úkon soudce dne 15. 5. 2020 učinil, jako nejpravděpodobnější se jeví, že spis pouze vrátil na kancelář. Kárný soud nicméně nemůže jít nad rámec kárného návrhu, bude tedy za počátek vytýkané nečinnosti soudce považovat právě 15. 5. 2020. Trestní řád nestanoví lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, nicméně stejně jako v předešlých případech jde o jednoduché rozhodnutí, pro které lze za dostatečnou považovat dobu jednoho měsíce, kterou soudce nedodržel. Navíc, splátky peněžitého trestu se mají rozvrhnout tak, aby byl celý peněžitý trest zaplacen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci [§ 342 odst. 1 písm. b) trestního řádu], proto se tak musí stát ještě před uplynutím této doby. V posuzovaném případě trestní příkaz ze dne 21. 3. 2019 č. j. 2 T 15/2019 \u001e 21 nabyl právní moci dne 2. 5. 2019, soudce tedy měl o žádosti odsouzeného rozhodnout tak, aby případně mohl peněžitý trest ve splátkách reálně uhradit. Soudce však o této žádosti nerozhodl ani do roka od nabytí právní moci trestního příkazu. Nedodržel ani třicetidenní lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (§ 333 odst. 1 ve spojení s § 350 odst. 2 trestního řádu), kterou je v tomto případě nutno počítat od chvíle, kdy odsouzený vykonal polovinu tohoto trestu, tedy od 18. 12. 2019.
[246] Z uvedeného je zřejmé, že v okamžiku, od něhož navrhovatelka soudci vytýkala nečinnost, již bylo řízení bezpochyby zatíženo průtahy. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 15. 5. 2020 do 22. 2. 2021 (devět měsíců).
103) věc sp. zn. 2 T 28/2020
[247] Ve věci 2 T 28/2020 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při vyřizování žádosti odsouzeného o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, která byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 26. 10. 2020. Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[248] Kárný senát opakuje, že ačkoli trestní řád nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, s ohledem na nekomplikovanost rozhodování o této žádosti se jeví jako adekvátní referenční doba jeden měsíc. Tuto dobu soudce nedodržel. Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 26. 10. 2020 do 22. 2. 2021 (necelé čtyři měsíce).
104) věc sp. zn. 2 T 60/2019
[249] Ve věci 2 T 60/2019 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při rozhodování o tom, že se odsouzená osvědčila ve zkušební době, na niž jí byl podmíněně odložen výkon trestu odnětí svobody. Navrhovatelka tvrdí, že byl soudce od 30. 11. 2020, kdy mu byl předložen spis, až do podání kárného návrhu nečinný.
[250] Návrhové tvrzení odpovídá spisu v tom ohledu, že dne 30. 11. 2020 byl Okresnímu soudu v Třebíči doručen souhlas státního zástupce s rozhodnutím, že se podmíněně odsouzená osvědčila. Navrhovatelka však přehlédla, že soudce vydal dne 27. 1. 2021 usnesení č. j. 2 T 60/2019 \u001e 118, že se odsouzená osvědčila a že se na ni hledí, jako by nebyla odsouzena.
[251] Trestní řád nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil (§ 330). Stejně jako v případě rozhodnutí o tom, že se osvědčil odsouzený, u něhož bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, a podobných, je však třeba považovat za přiměřenou dobu k rozhodnutí jeden měsíc, neboť tato rozhodnutí jsou svou (ne)náročností prakticky shodná. A stejně jako v případě rozhodnutí ve věci podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti je na rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, vázáno zahlazení odsouzení (83 odst. 4 trestního zákoníku), je zde tudíž zájem na tom, aby při takovém rozhodování nedocházelo ke zbytečným průtahům.
[252] Kárně obviněný však uvedenou přiměřenou dobu pro rozhodnutí o osvědčení podmíněně odsouzené překročil. Jelikož nejde o lhůtu stanovenou zákonem, představuje nedůvodné průtahy v řízení celé období nečinnosti kárně obviněného. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 30. 11. 2020 do 27. 1. 2021 (necelé dva měsíce).
105) věc sp. zn. 2 T 67/2019
[253] Ve věci 2 T 67/2019 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při rozhodování o tom, že se odsouzený osvědčil ve zkušební době, na niž mu byl podmíněně odložen výkon trestu odnětí svobody. Navrhovatelka tvrdí, že byl soudce od 13. 10. 2020, kdy mu byl předložen spis, až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021) nečinný. Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[254] Kárný soud stejně jako v předešlém případě považuje za přiměřenou pro rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, dobu jeden měsíc. Tuto dobu kárně obviněný překročil, pročež zatížil řízení průtahy od 13. 10. 2020 do 22. 2. 2021 (čtyři měsíce).
106) věc sp. zn. 2 T 68/2019
[255] Ve věci 2 T 68/2019 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při rozhodování o tom, že se odsouzená osvědčila ve zkušební době, na niž jí byl podmíněně odložen výkon trestu odnětí svobody. Navrhovatelka tvrdí, že byl soudce od 13. 10. 2020, kdy mu byl předložen spis, až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021) nečinný. Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[256] Kárný soud stejně jako v předešlém případě považuje za přiměřenou dobu pro rozhodnutí, že se podmíněně odsouzená osvědčila, jeden měsíc. Tuto dobu kárně obviněný překročil, čímž zatížil řízení průtahy od 13. 10. 2020 do 22. 2. 2021 (čtyři měsíce).
107) věc sp. zn. 2 T 73/2019
[257] Ve věci 2 T 73/2019 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při vyřizování žádosti odsouzeného o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, která byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 27. 5. 2020. Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[258] Kárný senát opakuje, že ačkoli trestní řád nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, s ohledem na nekomplikovanost rozhodování o této žádosti se jako adekvátní jeví doba jednoho měsíce. Tuto dobu soudce nedodržel. Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 27. 5. 2020 do 22. 2. 2021 (devět měsíců).
108) věc sp. zn. 2 T 90/2019
[259] Ve věci 2 T 90/2019 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při rozhodování o žádosti odsouzeného o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Navrhovatelka uvádí, že spis byl soudci předložen 25. 11. 2020, od té doby soudce neučinil žádný úkon.
[260] Návrhové tvrzení zcela neodpovídá obsahu spisu. Navrhovatelka správně uvedla, že dne 23. 9. 2020 byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena žádost odsouzeného o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti a dne 25. 11. 2020 byl spis předložen soudci, přehlédla však, že soudce dne 1. 2. 2021, tedy ještě před podáním kárného návrhu, nařídil veřejné zasedání na 10. 2. 2021, kdy rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
[261] Třicetidenní lhůta pro rozhodnutí o žádosti odsouzeného začala běžet v okamžiku jejího doručení soudu (§ 350 odst. 2 ve spojení s § 333 odst. 1 trestního řádu). Řízení tedy bylo zatíženo průtahy již v okamžiku, kdy byl spis předložen soudci (v mezidobí vyšší soudní úředník zjišťoval, zda jsou splněny podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, avšak jak kárný soud konstatoval například ve výše citovaném rozhodnutí č. j. 11 Kss 7/2018 \u001e 207, ve věci Maxa III, soudce je povinen mít spisy pod kontrolou a prodlevy na straně pomocnému personálu se mu zásadně přičítají). Kárný senát nicméně nemůže jít nad rámec návrhu, a proto bude za začátek průtahů považovat datum uvedené navrhovatelkou, tedy 25. 11. 2020. S ohledem na to lze konstatovat průtahy v řízení od 25. 11. 2020 do 10. 2. 2021 (dva a půl měsíce).
109) věc sp. zn. 2 T 103/2019
[262] Ve věci 2 T 103/2019 vytýká navrhovatelka soudci průtahy s rozhodováním o žádosti odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti ze dne 31. 8. 2020, a to od 2. 10. 2020, kdy byl spis předložen soudci, až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021).
[263] Návrhové tvrzení neodpovídá zcela obsahu spisu. Žádost odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 31. 8. 2020 a v tento den začala běžet třicetidenní lhůta pro rozhodnutí o této žádosti (§ 350 odst. 2 ve spojení s § 333 odst. 1 trestního řádu). V okamžiku, kdy byl spis předložen soudci (2. 10. 2020), tedy řízení již bylo zatíženo průtahy (v mezidobí vyšší soudní úředník zjišťoval, zda jsou splněny podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, avšak jak kárný soud konstatoval v již citovaném rozhodnutí č. j. 11 Kss 7/2018 \u001e 207, ve věci Maxa III, soudce je povinen mít spisy pod kontrolou a prodlevy na straně pomocnému personálu se mu zásadně přičítají). Kárný senát nicméně nemůže jít nad rámec návrhu, a proto bude za začátek průtahů považovat datum uvedené navrhovatelkou, tedy 2. 10. 2020. Navrhovatelka navíc přehlédla, že soudce dne 1. 2. 2021 nařídil veřejné zasedání na 10. 2. 2021, kdy rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Na základě uvedených zjištění konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 2. 10. 2020 do 10. 2. 2021 (čtyři měsíce).
110) věc sp. zn. 2 T 111/2019
[264] Ve věci 2 T 111/2019 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při vyřizování žádosti odsouzeného o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, která byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 17. 8. 2020. Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[265] Kárný senát opakuje, že ačkoli trestní řád nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, s ohledem na nekomplikovanost rozhodování o této žádosti se jako adekvátní jeví doba jednoho měsíce. Tuto dobu soudce překročil. Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 17. 8. 2020 do 22. 2. 2021 (šest měsíců).
111) věc sp. zn. 2 T 114/2019
[266] Ve věci 2 T 114/2020 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při vyřizování žádosti odsouzeného o povolení splácení peněžitého trestu po částkách či odložení jeho výkonu, která byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 7. 7. 2020. Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[267] Kárný senát opakuje, že ačkoli trestní řád nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o povolení splácení peněžitého trestu po částkách (popřípadě odložení jeho výkonu), s ohledem na nekomplikovanost rozhodování o této žádosti se jako adekvátní jeví doba jednoho měsíce. Tuto dobu soudce překročil (navíc nereagoval ani na opakované žádosti Okresního soudu Brno venkov o zapůjčení spisu ze dne 4. 11. 2020 a 6. 1. 2021). Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 17. 8. 2020 do 22. 2. 2021 (šest měsíců).
112) věc sp. zn. 2 T 115/2019
[268] Ve věci 2 T 115/2019 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při vyřizování žádosti odsouzeného o odložení výkonu peněžitého trestu, která byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 5. 3. 2020 (navrhovatelka nesprávně uváděla, že dne 5. 3. 2020 byla soudu doručena žádost o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, té však bylo vyhověno již usnesením ze dne 6. 1. 2020 č. j. 2 T 115/2019 \u001e 55). Návrhové tvrzení jinak stran časového určení (datace) odpovídá spisu.
[269] Kárný senát opakuje, že ačkoli trestní řád nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o odložení výkonu peněžitého trestu, s ohledem na nekomplikovanost rozhodování o této žádosti se jako adekvátní jeví doba jednoho měsíce. Tuto dobu soudce překročil. Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 5. 3. 2020 do 22. 2. 2021 (jedenáct a půl měsíce).
113) věc sp. zn. 2 T 117/2019
[270] K uvedené věci kárný soud konstatuje, že byla v návrhu uvedena duplicitně, přičemž v tomto případě zjevně omylem, neboť informace uvedené u spisové značky pod pořadovým č. 113 neodpovídají tomu, co je ve spisu skutečně uvedeno. Správně je spisová značka u věci pořadové č. 7. Tuto věc tudíž kárný soud ve výroku neuvedl.
114) věc sp. zn. 2 T 122/2019
[271] Ve věci 2 T 122/2019 navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 18. 5. 2020, kdy byla vypravena výzva ke zdůvodnění žádosti odsouzeného ohledně povolení splácení peněžitého trestu [§ 342 odst. 1 písm. b) trestního řádu], až do 22. 2. 2021, kdy byl podán kárný návrh. Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[272] Kárný soud ke skutkovému tvrzení navrhovatelky dodává, že žádost o splátkový kalendář podal odsouzený už 20. 12. 2019, přičemž soudci byl spis s žádostí předložen 13. 1. 2020. Trestní řád pro rozhodnutí o žádosti odsouzeného o povolení splácení peněžitého trestu sice žádnou lhůtu nestanoví, kárný soud však považuje pro jednoduchá rozhodnutí tohoto druhu za adekvátní dobu jednoho měsíce. To, že odsouzený na výzvu soudu nijak nereagoval, nebránilo kárně obviněnému v tom, aby splátky povolil a přistoupil k dalším krokům dle trestního řádu (např. k přeměně trestu). Soudce tedy zatížil řízení průtahy, které jako v předešlých případech, kdy lhůtu pro určitý úkon nestanovil zákon, tvoří celá doba nečinnosti soudce. Jelikož nemůže jít kárný soud nad rámec návrhu, konstatuje průtahy v řízení od 18. 5. 2020 do 22. 2. 2021 (devět měsíců).
115) věc sp. zn. 2 T 128/2019
[273] Ve věci 2 T 128/2019 vytýká navrhovatelka soudci průtahy s rozhodováním o žádosti odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti ze dne 22. 9. 2020, a to od 7. 12. 2020, kdy byl spis předložen soudci, až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021).
[274] Návrhové tvrzení zcela neodpovídá obsahu spisu. Žádost odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 22. 9. 2020 a v tento den začala běžet třicetidenní lhůta pro rozhodnutí o této žádosti (§ 350 odst. 2 ve spojení s § 333 odst. 1 trestního řádu). V okamžiku, kdy byl spis předložen soudci (7. 12. 2020), tedy řízení již bylo zatíženo průtahy (v mezidobí vyšší soudní úředník zjišťoval, zda jsou splněny podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, avšak jak kárný soud konstatoval v již citovaném rozhodnutí č. j. 11 Kss 7/2018 \u001e 207, ve věci Maxa III, soudce je povinen mít spisy pod kontrolou a prodlevy na straně pomocnému personálu se mu zásadně přičítají). Kárný senát nicméně nemůže jít nad rámec návrhu, a proto bude za začátek průtahů považovat datum uvedené navrhovatelkou, tedy 7. 12. 2020. Navrhovatelka navíc přehlédla, že soudce dne 1. 2. 2021 nařídil veřejné zasedání na 10. 2. 2021. Dne 3. 2. 2021 vzal odsouzený žádost o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnost zpět, na což soudce reagoval zrušením termínu nařízeného veřejného zasedání dne 8. 2. 2021. I tak však bylo řízení zatíženo průtahy od 7. 12. 2020 do 3. 2. 2021 (necelé dva měsíce).
116) věc sp. zn. 2 T 138/2019
[275] Ve věci 2 T 138/2019 vytýká navrhovatelka soudci průtahy s rozhodováním o žádosti odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Navrhovatelka uvádí, že ve věci se mělo dne 14. 10. 2020 konat veřejné zasedání, to však bylo dne 12. 10. 2020 odvoláno. Od té doby byl spis bez úkonu soudce, ačkoli odsouzený dne 16. 12. 2020 podal další žádost o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
[276] Návrhové tvrzení zcela neodpovídá obsahu spisu. Žádost odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu byla Okresnímu soudu v Třebíči doručena dne 26. 8. 2020 a v tento den začala běžet třicetidenní lhůta pro rozhodnutí o této žádosti (§ 350 odst. 2 ve spojení s § 333 odst. 1 trestního řádu). V okamžiku, kdy kárně obviněný odvolal nařízené veřejné zasedání, tedy řízení již bylo zatíženo průtahy (v mezidobí vyšší soudní úředník zjišťoval, zda jsou splněny podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, avšak jak kárný soud konstatoval v již citovaném rozhodnutí č. j. 11 Kss 7/2018 \u001e 207, soudce je povinen mít spisy pod kontrolou a prodlevy na straně pomocnému personálu se mu zásadně přičítají). Kárný senát nicméně nemůže jít nad rámec návrhu, a proto bude za začátek průtahů považovat datum uvedené navrhovatelkou, tedy 12. 10. 2020. Navrhovatelka navíc přehlédla, že soudce dne 1. 2. 2021 nařídil veřejné zasedání na 10. 2. 2021, kdy rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Na základě uvedených zjištění konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 12. 10. 2020 do 10. 2. 2021 (čtyři měsíce).
117) věc sp. zn. 2 Nt 6/2020
[277] Ve věci 2 Nt 6/2020 navrhovatelka soudci vytýká průtahy při rozhodování o žádosti o zahlazení odsouzení od 25. 11. 2020, kdy mu byl spis předložen, až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021). Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[278] Kárný soud k tomu uvádí, že poté, co byla Okresnímu soudu v Třebíči žádost o zahlazení odsouzení doručena (16. 7. 2020), zjišťoval vyšší soudní úředník, zda jsou splněny podmínky pro zahlazení. Spis byl soudci s výsledky šetření předložen dne 25. 11. 2020, od té doby ve spise není jediný úkon. Trestní řád sice nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o zahlazení odsouzení, stejně jako v případě rozhodování o tom, že se odsouzený, jemuž byl podmíněně odložen výkon zbytku trestu, osvědčil či o povolení splácení peněžitého trestu po částkách však jde o jednoduchý, fakticky administrativní úkon, u něhož lze požadovat, aby byl činěn do jednoho měsíce. Tuto dobu soudce překročil. Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 25. 11. 2020 do 22. 2. 2021 (tři měsíce).
118) věc sp. zn. 2 Nt 3/2020
[279] Ve věci 2 Nt 3/2020 navrhovatelka soudci vytýká průtahy při rozhodování o žádosti o zahlazení odsouzení od 21. 5. 2020, kdy mu měl být předložen spis, až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021).
[280] Kárný soud k tomu uvádí, že Okresní soud v Třebíči obdržel dne 29. 1. 2020 žádost o zahlazení odsouzení, následně vyšší soudní úředník prováděl šetření, zda jsou splněny podmínky pro zahlazení. Ve spise je dále pokyn k předložení soudci ze dne 11. 3. 2020, následuje pokyn soudce k vyžádání přestupkových spisů odsouzeného ze dne 7. 4. 2020 a pokyn k vyžádání originálů rozhodnutí o přestupcích ze dne 6. 5. 2020. Ze spisu nicméně nevyplývá, že by byl dne 21. 5. 2020 předložen soudci, jak tvrdí navrhovatelka. Naposledy do něj byly založeny originály rozhodnutí o přestupcích, a to dne 28. 5. 2020. Od té doby byl soudce skutečně nečinný.
[281] Trestní řád sice nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o zahlazení odsouzení, stejně jako v případě rozhodování o tom, že se odsouzený, jemuž byl podmíněně odložen výkon zbytku trestu, osvědčil či o povolení splácení peněžitého trestu po částkách však jde o jednoduchý, fakticky administrativní úkon, u něhož lze požadovat, aby byl činěn do jednoho měsíce. Tuto dobu soudce překročil. Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 28. 5. 2020 do 22. 2. 2021 (necelých devět měsíců).
119) věc sp. zn. 2 Nt 4/2020
[282] Ve věci 2 Nt 4/2020 navrhovatelka soudci vytýká průtahy při rozhodování o žádosti o zahlazení odsouzení od 6. 6. 2020, kdy mu byl spis předložen, až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021). Návrhové tvrzení odpovídá spisu.
[283] Kárný soud k tomu uvádí, že poté, co byla Okresnímu soudu v Třebíči žádost o zahlazení odsouzení doručena (3. 3. 2020), zjišťoval vyšší soudní úředník, zda jsou splněny podmínky pro zahlazení. Spis byl soudci s výsledky šetření předložen dne 6. 6. 2020, od té doby ve spise není jediný úkon (soudce nereagoval ani na opakované žádosti o vrácení připojeného trestního spisu z Okresního soudu v Jihlavě). Trestní řád sice nestanoví žádnou lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o zahlazení odsouzení, avšak, jak již kárný soud uvedl, jde o jednoduchý, fakticky administrativní úkon, u něhož lze požadovat, aby byl činěn do jednoho měsíce. Tuto dobu soudce překročil. Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 6. 6. 2020 do 22. 2. 2021 (osm a půl měsíce).
120) věc sp. zn. 2 T 11/2020
[284] K věci 2 T 11/2020 navrhovatelka uvedla, že Okresní soud v Třebíči obdržel dne 24. 8. 2020 sdělení probačního úředníka, že odsouzený, jemuž byl uložen trest obecně prospěšných prací, je ve výkonu trestu odnětí svobody (na základě jiného rozsudku), a žádost o vyrozumění o dalším postupu, přičemž probační úředník dal soudu ke zvážení, zda ponechá trest obecně prospěšných prací v platnosti, nebo zda nařídí veřejné zasedání za účelem přeměny trestu na nepodmíněný trest. Navrhovatelka dále zmínila referáty soudce ze dne 16. 9. 2020 a 22. 9. 2020 „o spisový materiál“ s tím, že od té doby je spis bez úkonu.
[285] Návrhová tvrzení odpovídají obsahu spisu, avšak je třeba k nim doplnit několik důležitých okolností. Probační úředník se na soud obracel poprvé již 21. 5. 2020 s informací, že se odsouzený nedostavil k úvodní konzultaci. V této době však byl spis 2 T 11/2020 zapůjčen Okresnímu soudu v Hradci Králové (viz žádanku a podací razítka na č. l. 39). Cílem pokynu ze dne 16. 9. 2020, který soudce učinil hned následující den poté, co mu byl spis se sdělením probačního úředníka předložen, bylo zaznamenat, kterému soudu a k jaké sp. zn. byl spis zapůjčen – tomu odpovídá záznam referentky na č. l. 45, že byl spis zapůjčen Okresnímu soudu v Hradci Králové ke sp. zn. 5 T 165/2019. Dne 22. 9. 2020 pak dal soudce pokyn k vyžádání spisu zpět. Na tuto žádost reagoval Okresní soud v Hradci Králové sdělením ze dne 29. 9. 2020, že spis bude vrácen po hlavním líčení nařízeném na 7. 10. 2020; z rozsudku č. j. 5 T 165/2019 \u001e 314, založeném na č. l. 48, pak vyplývá, že hlavní líčení nakonec proběhlo dne 19. 11. 2020, a teprve dne 10. 12. 2020 se spis vrátil na Okresní soud v Třebíči (viz razítko podatelny na č. l. 39). Je zřejmé, že až do tohoto data nemohl soudce ve věci činit žádné úkony. Následně soudce zůstal až do dne podání kárného návrhu nečinný.
[286] Podle § 65 odst. 2 trestního zákoníku soud přemění trest obecně prospěšných prací v trest domácího vězení, v peněžitý trest nebo v trest odnětí svobody, jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává. Rozhodnout o přeměně je třeba bez zbytečného odkladu (§ 340b odst. 1 trestního řádu). Kárně obviněný měl informace o tom, že odsouzený v této věci nenavázal spolupráci s Probační a mediační službou (tedy že se vyhýbá nástupu výkonu tohoto trestu a jsou splněny podmínky pro přeměnu) z výše zmíněných sdělení probačního úředníka, po vrácení spisu z Okresního soudu v Hradci Králové tudíž měl na nastalou situaci bez zbytečného odkladu reagovat – buď probačního úředníka informovat o tom, že neshledal důvody pro přeměnu trestu, nebo nařídit veřejné zasedání. S ohledem na povahu úkonu lze požadovat, aby tak soudce učinil ve lhůtě tří týdnů, kterou trestní řád stanoví pro nařízení hlavního líčení po podání obžaloby (tedy analogicky dle § 181 odst. 3 trestního řádu). Tuto dobu však kárně obviněný překročil, a proto kárný soud konstatuje průtahy v řízení od 31. 12. 2020 do 22. 2. 2021 (necelé dva měsíce).
121) věc sp. zn. 2 T 15/2020
[287] Ve věci 2 T 15/2020 vytýká navrhovatelka soudci průtahy s rozhodováním o žádosti odsouzeného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti ze dne 21. 10. 2020 až do podání kárného návrhu (22. 2. 2021).
[288] Návrhové tvrzení odpovídá obsahu spisu. Kárně obviněný nedodržel třicetidenní lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (§ 350 odst. 2 ve spojení s § 333 odst. 1 trestního řádu). Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 20. 11. 2020 do 22. 2. 2021 (tři měsíce).
122) věc sp. zn. 2 T 88/2020
[289] Ve věci 2 T 88/2020 navrhovatelka soudci vytýká nečinnost při vyřizování žádosti odsouzeného o povolení splácení peněžitého trestu po částkách, a to od 23. 10. 2020, kdy byl spis s touto žádostí předložen soudci.
[290] Návrhové tvrzení zcela neodpovídá obsahu spisu, navrhovatelka totiž přehlédla referát soudce ze dne 1. 2. 2020 k vyžádání potvrzení o příjmech a majetkových poměrech odsouzeného, což lze bezesporu považovat za účelný úkon k rozhodnutí o žádosti o povolení splácení peněžitého trestu po částkách. Tento úkon nicméně soudce učinil až po uplynutí měsíční doby, kterou kárný soud v těchto případech považuje za přiměřenou (viz výše). Stejně jako v předešlých případech, kdy nebyla lhůta pro úkon stanovena zákonem, je pak třeba za průtahy považovat celé období nečinnosti soudce, neboť soudce zjevně od počátku se spisem nepracoval tak, jak měl. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 23. 10. 2020 do 1. 2. 2021 (bezmála tři a půl měsíce).
IVc. Relevantní okolnosti týkající se období, v němž navrhovatelka vytýká kárně obviněnému průtahy
[291] Období, ve kterém byl soudce dle kárného návrhu nečinný, bylo více či méně dotčeno různými opatřeními souvisejícími se šířením koronaviru SARS\u001eCoV\u001e2, způsobujícího onemocnění covid\u001e19. Kárný soud již ve výše citovaném rozhodnutí ve věci Jaroš (rozhodnutí ze dne 30. 11. 2020 č. j. 11 Kss 4/2020 \u001e 185) zohlednil nouzový stav vyhlášený na jaře 2020 a především související doporučení Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k fungování soudů (ze dne 13. 3. 2020 č. j. MSP\u001e15/2020\u001eSDJ\u001eSP/1, ze dne 17. 4. 2020 č. j. MSP\u001e15/2020\u001eSDJ\u001eSP/5 a ze dne 18. 5. 2020 č. j. MSP\u001e15/2020\u001eSDJ\u001eSP/7), která nabádala k přehodnocení nutnosti konání již nařízených jednání, respektive nařizování nových jednání, s tím, že prodlení v řízeních vzniklá v důsledku jejich aplikace nebude Ministerstvo spravedlnosti považovat za průtahy v řízení. Kárný soud v citovaném rozhodnutí shledal, že tento příslib Ministerstva spravedlnosti musel na straně tehdejšího kárně obviněného soudce vyvolat legitimní očekávání, že nemůže být kárně postižen za nečinnost spočívající v nenařízení, respektive přeložení jednání v období nouzového stavu, a proto období od 12. 3. 2020 do 18. 5. 2020 nezahrnoval do kárně relevantních průtahů spočívajících v nenařízení jednání. Pro úplnost nutno konstatovat, že tehdejší případ se týkal soudce rozhodujícího v občanském soudním řízení, nikoli v řízení trestním.
[292] Tato okolnost však na posouzení nyní projednávaného případu nemá žádný vliv. Ze všech žalovaných průtahů spadají do období od 12. 3. 2020 do 18. 5. 2020 pouze průtahy v řízení sp. zn. 2 T 44/2018 (č. 2) a sp. zn. 2 T 115/2019 (č. 112). Ve věci č. 112 však nespočívala nečinnost kárně obviněného v nenařízení hlavního líčení, tato věc se týkala rozhodování o žádosti o odložení výkonu peněžitého trestu, které nevyžaduje nařízení veřejného zasedání. Této věci se tedy výše uvedená doporučení Ministerstva spravedlnosti netýkala. Pokud jde o věc č. 2, tam nouzovému stavu na jaře roku 2020 předcházely již několikaměsíční průtahy, které následovaly i po skončení nouzového stavu, takže je zřejmé, že soudce byl kontinuálně nečinný bez ohledu na nouzový stav.
[293] Kárný soud se následně zabýval situací na podzim a v zimě 2020. Usnesením vlády ze dne 30. 9. 2020 č. 957 (vyhlášeným pod č. 391/2020 Sb.) byl na území České republiky opětovně vyhlášen nouzový stav. Ministerstvo spravedlnosti následně přijalo doporučení ze dne 19. 10. 2020 (platné od 21. 10. 2020) č. j. MPS\u001e15/2020\u001eSDJ\u001eSP/9, ve kterém doporučilo předsedům soudů, „aby byli všichni předsedové soudních senátů s ohledem na aktuálně obecně nepříznivou epidemiologickou situaci a predikci jejího vývoje vyzváni ke zvážení nutnosti konání již nařízených jednání a nařízení nových jednání. Při tomto posouzení by měly být zváženy zejména běh prekluzivních a promlčecích lhůt a jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu […]. Prodlení v soudních řízeních vzniklá v důsledku aplikace tohoto doporučení nebudou Ministerstvem spravedlnosti v rámci výkonu jeho dohledových pravomocí považována za průtahy v řízení.“ Toto doporučení bylo s účinností od 22. 10. 2020 nahrazeno doporučením z téhož dne č. j. MSP\u001e15/2020\u001eSDJ\u001eSP/11, ve kterém Ministerstvo spravedlnosti doporučilo „aby nařízená soudní jednání byla konána a nová soudní jednání byla nařizována pouze v případě že:
- jsou nezbytně nutná, a to zejména s ohledem na běh prekluzivních a promlčecích lhůt nebo jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu; nebo
- mohou být konána, aniž by byla ohrožena opatření nutná k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob, a to zejména s přihlédnutím k nezbytnosti osobní přítomnosti účastníků a dalších osob na jednání a organizačním, materiálním a personálním podmínkám jednotlivých soudů.“
[294] I v tomto doporučení bylo uvedeno, že prodlení vzniklá v důsledku jeho aplikace nebude Ministerstvo spravedlnosti považovat za průtahy v řízení.
[295] V doporučení ze dne 4. 12. 2020 č. j. MSP\u001e15/2020\u001eSDJ\u001eSP/13, platném od 7. 12. 2020, pak Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že „již nadále není namístě předkládat soudům doporučení ohledně konání nařízených soudních jednání a nařizování nových soudních jednání.“ Doporučením ze dne 17. 12. 2020 č. j. MSP\u001e15/2020\u001eSDJ\u001eSP/15, platným od 18. 12. 2020, však ministerstvo opět doporučilo, aby byla nově nařizována pouze soudní jednání, která jsou nezbytně nutná s ohledem na běh prekluzivních či promlčecích lhůt nebo jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu, popřípadě aby při jednáních nedocházelo k ohrožení zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob, s tím, že prodlení vzniklá v důsledku aplikace tohoto doporučení nebudou považována za průtahy v řízení. Toto doporučení platilo až do dne podání kárného návrhu (bylo nahrazeno doporučením ze dne 11. 3. 2021 č. j. MSP\u001e2/2021\u001eSDJ\u001eSP/6, platným od 15. 3. 2021).
[296] Kárný soud nicméně dospěl k závěru, že uvedená doporučení nemohou mít na posouzení kárné odpovědnosti soudce žádný vliv. Zatímco nouzový stav a s ním spojená opatření a doporučení na jaře 2020 představovaly reakci na zcela novou situaci (často označovanou za bezprecedentní), spojenou s rychlým šířením nového typu koronaviru způsobujícího onemocnění covid\u001e19, na podzim téhož roku již šlo v zásadě o opakování jarních opatření, na která museli být všichni ve větší či menší míře připraveni. Krom toho pandemie nemoci covid\u001e19 trvá již třetím rokem a nemá žádné konkrétní časové ohraničení. Mnohá povolání jí byla a jsou více či méně zasažena, život se přitom nesmí zastavit a také základní fungování státu musí být zajištěno. To musí nutně platit i o organizačním zabezpečení činnosti orgánů veřejné moci, soudy nevyjímaje. Nelze navíc ztrácet ze zřetele, že soudci jsou ústavními činiteli, na které jsou obecně kladeny velmi vysoké nároky. Lze po nich proto požadovat, aby svou funkci vykonávali i v podmínkách ztížených probíhající pandemií. A pro trestní soudce, mezi něž patří i kárně obviněný, to musí platit dvojnásob. Zločinnost ani při pandemii nezmizela a společnost před ní musí být chráněna. Co nejrychlejší skončení trestního řízení vyžaduje veřejný zájem na potrestání pachatelů, především s ohledem na možné promlčení trestní odpovědnosti či ochranu práv osob poškozených trestným činem. Na straně druhé je s trestním stíháním a s výkonem trestů spojen intenzivní zásah do života obviněných a odsouzených. Ze všech těchto důvodů je nezbytné, aby se trestní řízení ani během nouzových stavů nezastavila.
[297] Trestní řád navíc pro řadu úkonů stanoví velmi konkrétní lhůty – například pro postup po podání obžaloby (tři týdny od nařízení hlavního líčení či jiný úkon směřující k rozhodnutí věci \u001e § 181 odst. 3) či pro rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (§ 333 odst. 1) a o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (§ 350 odst. 2 ve spojení s § 333 odst. 1). Nutnost rychlého postupu ve vazebních věcech snad není třeba ani zvlášť zmiňovat. Tyto zákonem stanovené lhůty nelze prodloužit či zcela popřít pouhým doporučením Ministerstva spravedlnosti.
[298] Kárný soud má navíc za to, že trestní řízení z povahy věci vyžaduje bezodkladné rozhodnutí soudu, respektive že je s ním spojen běh promlčecích (přesněji řečeno prekluzivních) lhůt, což jsou výslovné výjimky z obecného doporučení nenařizovat jednání, které samo Ministerstvo spravedlnosti vyjmenovalo ve všech svých doporučeních.
[299] Kárný soud též nepřehlédl, že tato doporučení uváděla, že soudní jednání mohou být konána právě za předpokladu, že nebudou ohrožena opatření nutná k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob. Z toho lze dovodit, že i Ministerstvo spravedlnosti připouštělo konání soudních jednání za dodržení příslušných hygienických opatření. Kárně obviněný přitom netvrdil a ze žádných dostupných informací nevyplynulo, že by na Okresním soudu v Třebíči nebylo možné tato potřebná hygienická opatření dodržet (a konat jednání), popřípadě že by v souvislosti s některým řízením hrozilo konkrétní nebezpečí pro zdraví některé ze zúčastněných osob (například že by některá z nich byla testována na přítomnost viru SARS\u001eCoV\u001e2 s pozitivním výsledkem).
[300] Ze všech uvedených důvodů kárný soud uzavírá, že kárně obviněnému lze vytýkat i nečinnost spočívající v nenařízení hlavního líčení či veřejného zasedání i na podzim a v zimě 2020, kdy byl vyhlášen nouzový stav a platila doporučení Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k fungování soudů.
IVd. Shrnutí zjištění ze spisů a další skutková zjištění
[301] Kárný soud shrnuje, že celkově jsou průtahy patrné ve více než stovce trestních spisů a jejich délka se pohybuje od několika týdnů po více než rok a čtvrt. Už z tohoto konstatovaní je jasné, že se jedná o případ velmi závažný, a to i vzhledem k tomu, že trestní řád ukládá soudcům povinnost konat v krátkých lhůtách tak, aby věci byly rychle a efektivně skončeny. Velké množství průtahů se týká překročení zákonných lhůt, ať už k nařízení hlavního líčení (§ 181 odst. 3 trestního řádu) nebo k rozhodnutí o žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody (§ 333 odst. 1 trestního řádu). Překračování lhůt stanovených zákonem považuje kárný soud za typově závažnější oproti úkonům, u nichž zákon žádnou lhůtu nestanoví. Kárně obviněný přitom tyto lhůty, stanovené v řádech dnů a týdnů, překračoval v řádech měsíců, v jednom případě dokonce v řádech let. Za závažné je dle kárného soudu nutné považovat již překročení lhůt více než dvojnásobné [tj. v případě třítýdenní lhůty k nařízení jednání nečinnost v délce šesti týdnů (jeden a půl měsíce) a v případě třicetidenní lhůty k rozhodnutí o žádosti o podmíněné propuštění v délce 60 dnů (dva měsíce)]. Vysoce závažné je potom překročení takových lhůt více než čtyřnásobně [tedy nečinnost více než dvanáct týdnů (tři měsíce), resp. 120 dnů (čtyři měsíce)].
[302] Kárný soud konstatuje, že toliko v jednotkách případů předložených kárnou navrhovatelkou průtahy nezjistil, a to spíše z důvodu, že v pochybnostech ohledně skutkových zjištění rozhodl ve prospěch kárně obviněného (in dubio pro reo). Kromě těchto výjimek však byl návrh zcela důvodný. Kárný soud shledal u kárně obviněného průtahy co do délky jako vysoce závažné, neboť překročení lhůty o více než dvojnásobek bylo shledáno v téměř všech věcech, v nichž byly nějaké průtahy zjištěny. U převážné většiny z nich šlo dokonce o překročení lhůt více než čtyřnásobné, v řadě případů dokonce ještě vícenásobné.
[303] Z dalších podstatných skutkových zjištění kárný soud konstatuje, že soudci byly v minulosti uděleny celkem čtyři výtky, a to dne 27. 12. 1993, 9. 1. 2001, 9. 10. 2013 a 16. 1. 2015 (důkaz B). Ve všech případech byly soudci vytýkány nedůvodné průtahy, a to i v několika věcech zároveň. V poslední výtce z 16. 1. 2015 byl kárně obviněný zároveň tehdejším předsedou Okresního soudu v Třebíči JUDr. Františkem Frulou upozorněn, že případné další průtahy již bude nutné řešit prostřednictvím kárného řízení.
[304] Stanovisko soudcovské rady Okresního soudu v Třebíči ke kárně obviněnému obdržel kárný soud dvakrát. Nejprve jako přílohu k návrhu s datem 17. 2. 2021 (důkaz K) a podruhé na žádost předsedy kárného senátu s datem 11. 3. 2021 (důkaz N). Ze stanovisek plyne, že kárně obviněný je služebně nejstarším soudcem na Okresním soudu v Třebíči a že se jeho přístup ke včasnému a plynulému vyřizování věcí ve druhé polovině roku 2020 výrazněji zhoršil, přičemž především nedodržoval lhůty pro nařízení hlavního líčení. Dále soudcovská rada uvedla, že je jí známo, že se v kanceláři soudce nachází větší množství spisů, avšak kvalitu jeho práce hodnotit nemůže, neboť předmětné spisy nemá k dispozici a specializace členů soudcovské rady je odlišná od specializace kárně obviněného. K obsahu práce soudce soudcovská rada konstatovala pouze vymezení agendy jeho druhého soudního oddělení s tím, že od 1. 2. 2021 byl rozsah působnosti oddělení zúžen pouze na agendu trestu odnětí svobody. Kárně obviněný měl podle soudcovské rady v letech 2019 až 2021 jednu zapisovatelku a vyššího soudního úředníka, do jehož náplně práce však spadá pouze tzv. porozsudková agenda. V období roku 2019 do 1. 3. 2020 pak měl soudce přiděleného spolu se senátem č. 11 „napůl“ jednoho asistenta. Pokud se týče osoby soudce, je dle soudcovské rady přátelský, kolektivu se nestraní a dodržuje standardní pracovní dobu. Vytýkané nedostatky v jeho práci jsou dle rady zapříčiněny zejména jeho věkem, způsobem vyřizování přidělených věcí a nevhodnou organizací práce. Překvapivě však soudcovská rada uvedla též to, že ve srovnání s ostatními soudci řešícími trestní agendu v roce 2020 byl kárně obviněný nejvýkonnější.
[305] Z předložených výkazů výkonnosti soudce za rok 2020 a leden 2021 (důkazy H, I a P) vyplývá, že jeho výkonnost je dlouhodobě podprůměrná – za rok 2020 činila necelých 80 %, přičemž v prosinci 2020 klesla dokonce pod 50 %. Nízká výkonnost zároveň není zapříčiněna odůvodněnou dlouhodobou absencí soudce, jak plyne z absenční karty za rok 2020 (důkaz G). V lednu 2021 sice kárně obviněný svou výkonnost zvýšil na 155 %, zjevně v návaznosti na probíhající prověrky a hrozbu zahájení kárného řízení, avšak při zohlednění 13 měsíců (rok 2020 + leden 2021) nedosahuje jeho výkonnost ani 85 %. Zároveň je z výkazů zřejmé, že kárně obviněný měl k prosinci 2020 v porovnání s kolegy z trestního úseku Okresního soudu v Třebíči nejvyšší počet nevyřízených věcí „T“, a to 77, z čehož 9 věcí bylo starších jednoho roku. U zbylých tří soudců byly počty nevyřízených věcí celkem 37, tedy necelá polovina.
[306] Výkonnost měl ovšem kárně obviněný srovnatelnou, resp. i lepší než jiní trestní soudci Okresního soudu v Třebíči. K žádosti předsedy senátu na vysvětlení tohoto rozporu a deklarované nízké výkonnosti všech soudců trestního úseku kárná navrhovatelka uvedla, že je to dáno jednak celkovým poklesem nápadu, jednak stylem práce kárně obviněného, který se vyznačuje tím, že koncem měsíce vydá v celé řadě věcí trestní příkazy, pak je proti nim podán odpor a poté věci leží bez úkonu. Ostatní soudci se věcem dále věnují, na rozdíl od kárně obviněného. U žádného z ostatních soudců nejsou plné kanceláře nevyřízených spisů, jak tomu bylo u kárně obviněného. Kárně obviněný uvedl, že se k tomu vyjádřit nemůže, že je to ale možné.
[307] Kárný soud si dále vyžádal stanovisko relevantních odvolacích senátů Krajského soudu v Brně k rozhodovací činnosti kárně obviněného soudce (důkaz O). Z přípisu místopředsedy Krajského soudu v Brně JUDr. Aleše Flídra ze dne 26. 3. 2021 vyplývá, že pět z šesti odvolacích senátů tohoto soudu během posledních let nezjistilo podstatné vady a nic, co by vybočovalo z běžného průměru rozhodovací praxe okresních soudů. Konkrétní poznatky k činnosti kárně obviněného však měl senát 3 To, jehož stanovisko místopředseda k přípisu přiložil. Ze stanoviska senátu 3 To plyne, že od roku 2020 zaznamenal významnější průtahy v agendě rozhodování o žádostech odsouzených o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Stížnostní senát uvedl, že mu v období od 13. 8. 2020 do 6. 10. 2020 bylo předloženo celkem 13 stížností, přičemž ve všech věcech došlo k výraznému překročení třicetidenní lhůty dle § 333 odst. 1 trestního řádu. Nejzávažnější průtahy shledal senát 3 To ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 To 344/2020, v níž odsouzený podal žádost dne 18. 2. 2020, kárně obviněný o ní rozhodl až 26. 8. 2020 a stížnost byla předložena 6. 10. 2020. Stížnostní senát zároveň konstatoval, že podobné průtahy nezaznamenal v daném období u žádného dalšího okresního soudu v působnosti Krajského soudu v Brně. Další průtahy zaznamenal senát 3 To v 7 věcech, k nimž obdržel stížnosti ve dnech 12. 11. 2020, 11. 1. 2021 a 20. 1. 2021. Pro úplnost stížnostní senát doplnil, že v obdobném období zaznamenal průtahy rovněž v činnosti dalšího soudce Okresního soudu v Třebíči. Senát 3 To na závěr dodal, že v činnosti kárně obviněného zaznamenal na přelomu roku 2020 a 2021 zlepšení, neboť o žádostech odsouzených z listopadu 2020 rozhodl dne 13. 1. 2020.
[308] Místopředseda Krajského soudu v Brně JUDr. Aleš Flídr v průvodním dopise k těmto poznatkům uvedl, že kárně obviněný patří asi do průměru trestních soudců okresních soudů a že si nevzpomíná na žádné významné pochybení, ale ani na nějaké rozhodnutí, které by vnímal jako výjimečné. Nicméně dne 13. 1. 2022 zaslal kárnému soudu doplnění svého vyjádření (důkaz Q), v němž uvedl, že ze své letité praxe na odvolacím soudu může konstatovat, že z cca 60 trestních soudců okresních soudů jihomoravské justice byl kárně obviněný v podstatě všemi odvolacími senáty hodnocen jako jeden z nejméně výkonných a nejslabších okresních soudců. Osobně vnímal kárně obviněného spolu s dalšími dvěma soudci jako tři výrazně nejslabší a nevyhovující standardu. Dva další soudci však svou práci zlepšili, takže kárně obviněný zůstává dle místopředsedy nejméně výkonným soudcem trestního úseku a jeho postoj k práci nemůže označit jinak než jako nezodpovědné lajdáctví.
[309] Navrhovatelka přiložila ke kárnému návrhu rovněž vyjádření Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 15. 12. 2020 (důkaz E) a Probační a mediační služby Třebíč ze dne 14. 12. 2020 (důkaz F). Z obou vyjádření vyplývá, že nedůvodná nečinnost na straně soudce protahuje z pohledu uvedených institucí vedení trestních řízení a zejména ztěžuje výkon trestu obecně prospěšných prací a dalších trestů.
IVe. Objektivní stránka kárného provinění
[310] Podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce, nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jak kárný senát dovodil v bodech 68 až 75 rozhodnutí ze dne 11. 10. 2021 č. j. 11 Kss 2/2021 \u001e 152, ve věci Mazurková, o kárné provinění se jedná tehdy, pokud soudce zaviněným porušením svých povinností způsobí zákonem předvídaný následek, tedy naruší důstojnost soudcovské funkce či ohrozí důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
[311] Kárný soud předesílá, že pokud se týče kárného provinění spočívajícího v průtazích v řízení, vyjevil svůj právní názor k pojetí tohoto typu skutku komplexně v rozhodnutí ze dne 21. 1. 2019 č. j. 11 Kss 7/2018 \u001e 207, ve věci Maxa III, na které v podrobnostech odkazuje. Ve stručnosti, naplnění skutkové podstaty kárného provinění spočívajícího v průtazích v řízení kárný senát spatřuje v zaviněné nečinnosti soudce v určitém období – bez ohledu na to, kolika řízení (věcí) se týká. Počet řízení zatížených průtahy představuje pouze okolnost, kterou kárný senát vezme v úvahu při ukládání kárného opatření. Při takovém pojetí skutku je imanentní součástí popisu vytýkaného skutku, jímž je kárný senát vázán, vymezení počátku a konce doby vytýkané nečinnosti. Jedním z důsledků tohoto pojetí skutku je skutečnost, že v případě, kdy kárný soud neshledá v určité věci vytýkané průtahy, nerozhodne v daném rozsahu o zproštění kárného obvinění, nýbrž tuto věc pouze nezahrne do výroku rozhodnutí (viz body 42–57 rozhodnutí ve věci Maxa III, včetně tam citované prejudikatury). Pro úplnost kárný soud dodává, že uvedené závěry konstruoval v souvislosti s průtahy v občanskoprávních věcech. Základní princip, tj. pojímaní skutku jako období, v němž byl soudce zaviněně nečinný, je však plně přenositelný i na průtahy v trestních řízeních.
[312] V nyní projednávané věci to konkrétně znamená, že navrhovatelka, ač tak neučinila explicitně, vymezila skutek obdobími nečinnosti soudce, jež vyplývají z průtahových spisů. Neuvedení hranic žalovaného období nečinnosti ve formalizovaném petitu lze překlenout výkladem s přihlédnutím k obsahu návrhu (viz rozhodnutí ve věci Maxa III, z poslední doby ve věci Mazurková, bod 87). Z něj, resp. ze skutkových zjištění rekapitulovaných výše, vyplývá, že žalovaný skutek je vymezen obdobím od 24. 10. 2019 do 22. 2. 2021 (do data podání návrhu) – viz věc č. 2 (sp. zn. 2 T 44/2018); průtahy v ostatních věcech jsou zahrnuty v tomto období.
[313] Obecně kárný soud konstatuje, že soudci mají povinnost rozhodovat v přiměřené době bez průtahů, což vyplývá z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z čl. 6 odst. 1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také z § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. V trestním řízení právní řád tuto obecnou povinnost s ohledem na závažnost dopadů do subjektivních práv jednotlivců a význam veřejného zájmu zesiluje výslovným zdůrazněním v trestním řádu zejm. v § 2 odst. 4 (povinnost projednávat trestní věci urychleně bez zbytečných průtahů) nebo v § 181 odst. 2 (povinnost soudu postupovat po podání obžaloby tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí).
[314] Věci, v nichž navrhovatelka vytýká kárně obviněnému průtahy, lze rozčlenit do třech kategorií. Za prvé případy, v nichž soudce nedodržel třítýdenní lhůtu podle § 181 odst. 3 trestního řádu od podání obžaloby (návrhu na potrestání) k nařízení hlavního líčení či učinění jiného úkonu směřujícího k rozhodnutí věci, případně se dopustil průtahu s činěním jiného úkonu podstatného pro řízení (věci č. 1 až 74). Za druhé překročení třicetidenní lhůty k rozhodnutí o návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody, kterou stanoví § 333 odst. 1 trestního řádu (věci č. 75 až 93). A za třetí další průtahy ve vykonávacím řízení trestním (věci č. 94 až 122).
(i) Nedodržení lhůty tří týdnů dle § 181 odst. 3 trestního řádu a průtahy s činěním jiného úkonu podstatného pro řízení
[315] Podle § 181 odst. 3 trestního řádu konkrétně platí, že předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření Probační a mediační služby k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže\u001eli tak ze závažných důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti řízení.
[316] Kárný soud konstantně judikuje, že soudce má vynaložit veškeré úsilí, aby zákonnou pořádkovou lhůtu podle § 181 odst. 3 trestního řádu dodržel, přičemž její nedodržení je kárným proviněním (z judikatury viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 18. 2. 2015 č. j. 13 Kss 6/2014 \u001e 138, ve věci Čonka, ze dne 21. 20. 2019 č. j. 11 Kss 4/2019 \u001e 128, ve věci Špička, případně též ze dne 10. 5. 2021 č. j. 11 Kss 8/2020 \u001e 138, ve věci Čapek IV). V bodu 64 rozhodnutí ve věci Špička kárný soud k dané lhůtě konkrétně uvedl, že „jakkoliv jde o lhůtu pořádkovou, se kterou právo nespojuje pro stát jakožto žalobce v trestních věcech žádný negativní důsledek – snad s výjimkou rozhodování o trvání vazby, kde má příslušný orgán přihlížet mj. k tomu, zda jsou dány závažné důvody, pro které nelze trestní stíhání skončit (srov. § 71 odst. 1 tr. řádu) – může její překročení založit kárnou odpovědnost soudce. Bezdůvodné protahování trestního řízení má nepochybně negativní dopad jak na víru obětí trestné činnosti ve spravedlnost, tak i na práva samotných obviněných.“ Kárný soud nemá důvod k jinému přístupu ani v nyní posuzované věci.
[317] Jak je podrobně rozebráno výše v části IVb. Skutková zjištění v jednotlivých spisech, kárně obviněný se překročení třítýdenní lhůty dopustil opakovaně, a to v desítkách případů. Nejedná se přitom vůbec o překračování lhůty v zanedbatelném rozsahu, neboť soudce zpravidla byl v jednotlivých věcech nečinný v řádech měsíců, a tedy lhůtu překračoval několikanásobně. Ze spisů přitom není patrné, že by je kárně obviněný pro závažné důvody předkládal navrhovatelce, aby lhůtu prodloužila nebo přijala jiné opatření. Až tak extrémně laxní přístup může jenom stěží naplnit účel trestního řízení, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni (§ 1 odst. 1 trestního řádu). Zároveň je nepochybné, že tak rozsáhlé průtahy v trestních řízeních musely zasáhnout rovněž do práv stran řízení, obviněných i obětí spáchaných trestných činů.
[318] Pokud se jedná o případy, v nichž se soudce dopustil průtahů s činěním jiných úkonů podstatných pro řízení, u kterých trestní řád nestanoví konkrétní zákonnou pořádkovou (referenční) lhůtu, vyšel kárný soud z toho, že šlo o typově jednoduché úkony, a určil u nich referenční dobu jednoho měsíce (blíže viz popisy u jednotlivých věcí v části IVb. Skutková zjištění v jednotlivých spisech). Kárný soud ke stanovení referenční doby odkazuje též na výklad provedený níže pod bodem (iii). I tuto referenční dobu kárně obviněný v několika případech překročil v řádech měsíců. Okolnost, že se jedná o úkony typově jednoduché, však v žádném případě neznamená, že jde o úkony nevýznamné. Lze sem totiž zahrnout např. rozhodnutí o žádosti obviněného o ustanovení obhájce (viz věc č. 19 sp. zn. 2 T 44/2020), což má zásadní přesah do práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu.
[319] Ve věci č. 27 (sp. zn. 2 T 96/2020) se kárně obviněný dopustil průtahů v délce šesti měsíců. To samo o sobě představuje mimořádně závažné průtahy. V tomto případě však svou závažností ještě převyšuje podobné pochybení u řady dalších věcí, neboť věc se týkala přečinů šíření pornografie, zneužití dítěte k výrobě pornografie a ohrožování výchovy dítěte, přičemž obžalovaný měl trestné činy spáchat v souvislosti se svým zaměstnáním učitele, takže u věci byl jednoznačně zvýšený zájem na co nejrychlejším projednání a rozhodnutí věci.
[320] Jako extrémně závažné hodnotí kárný soud rovněž tříměsíční průtahy u věci č. 51 (sp. zn. 2 T 148/2020), která se týkala zvlášť závažného zločinu znásilnění a přečinů ublížení na zdraví, omezování osobní svobody a nebezpečného vyhrožování, kteréžto činy nepochybně také vyžadují rychlý a pečlivý přístup soudce. Kárně obviněný oproti tomu po napadnutí věci nerozhodl včas o vazbě (§ 72 odst. 3 trestního řádu ukládá rozhodnout do 30 dnů od podání obžaloby), takže obžalovaný musel být propuštěn. Soudce navíc propuštění přikázal až opožděně a na žádost obhájce – nejenže tedy nedbal toho, že by měl řádně přezkoumat, zda je vazba důvodná, nýbrž jeho vinou byl obžalovaný rovněž několik dnů nezákonně omezen na svobodě. To sice nebylo jako samostatný skutek předmětem kárného návrhu, k této okolnosti lze však přihlédnout jako k okolnosti přitěžující.
[321] Kárný soud tudíž konstatuje, že v případě průtahů u prvního okruhu věcí zcela jednoznačně shledává kárné provinění. Konkrétně se soudce dopustil kárně relevantního jednání v celkem 65 věcech.
(ii) Nedodržení lhůty 30 dnů dle § 333 odst. 1 trestního řádu
[322] Podle § 333 odst. 1 trestního řádu je třeba o návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody rozhodnout, nebrání\u001eli tomu důležité důvody, nejpozději do 30 dnů od doručení soudu. Jak k tomu výstižně uvádí komentářová literatura, jde o lhůtu pořádkovou „reagující na skutečnost, že agenda podmíněného propuštění byla u některých soudů na okraji jejich zájmu“ (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, cit. dle ASPI, § 333). Kárný soud se zároveň již v minulosti k danému ustanovení vyjádřil v tom smyslu, že bezdůvodné překročení zákonné pořádkové lhůty k rozhodnutí o návrhu na podmíněné propuštění může založit kárnou odpovědnost soudce, „neboť jde o rozhodování významné, týkající se ústavně garantované osobní svobody. Jakkoliv i zde jde o lhůtu pořádkovou (stejně jako v případě výše rozebrané lhůty podle § 181 odst. 3 trestního řádu), nelze přehlížet, že její nedodržení může mít v případě kratších trestů odnětí svobody až ten důsledek, že rozhodování o podmíněném propuštění pozbude smyslu, neboť odsouzený si zbytek trestu odpyká dříve, než bude o jeho žádosti rozhodnuto“ (rozhodnutí ve věci Špička, bod 69).
[323] V nyní posuzovaném případě je ze spisů zřejmé, že kárně obviněný překračoval lhůtu k rozhodnutí o podmíněném propuštění opakovaně a v řádech měsíců. Soudce svým pomalým postupem v jedné věci zapříčinil dokonce právě to, že se rozhodování o žádosti odsouzeného stalo zbytečným, neboť byl z výkonu trestu propuštěn ještě předtím, než soudce nařídil veřejné zasedání. Ze spisu přitom jasně vyplývala potřeba urychleného postupu. Kárně obviněný lhůtu podle § 333 odst. 1 trestního řádu nedodržel v celkem 19 věcech. Kárný soud podotýká, že takový přístup může vést v konečném důsledku k tomu, že institut podmíněného propuštění z trestu odnětí svobody zcela pozbude smysl, neboť odsouzení budou natolik demotivování, že žádosti úplně přestanou podávat. Pokud se týče případných důležitých důvodů, jež by mohly soudci zabránit rozhodnout ve lhůtě, kárný soud je zohlednil u konkrétních věcí, jak je patrno z části IVb. Skutková zjištění v jednotlivých spisech. Ani tak však neklesly u žádné z daných věcí průtahy pod měsíc.
[324] Kárný soud považuje za potřebné blíže poukázat na věc č. 93 (sp. zn. 2 PP 143/2020). Průtahy ve věci sice trvaly na poměry kárně obviněného krátce, „pouhé“ dva a půl měsíce, avšak žádost podával odsouzený, který by ve výkonu trestu poprvé dne 17. 7. 2020, přičemž ze spisu zřetelně plyne, že podmíněně propuštěn mohl být již 22. 7. 2020. Kárně obviněný se však věcí začal „zabývat“ až 5. 11. 2020, kdy v referátu konstatoval, že o žádosti nebude rozhodovat, neboť odsouzený byl již 1. 11. 2020 z výkonu trestu propuštěn, protože jej celý vykonal. Jedná se tedy o konkrétní případ situace popsané v předchozím odstavci. Takový přístup je dle kárného soudu, jak naznačil již výše, v naprostém rozporu s účelem institutu podmíněného propuštění, což jej činí mimořádně závažným.
[325] Kárný soud proto konstatuje, že shledává kárné provinění soudce rovněž v 19 případech nedodržení třicetidenní lhůty stanovené § 333 odst. 1 trestního řádu.
(iii) Další průtahy ve vykonávacím řízení trestním
[326] Ve vztahu k vykonávacímu řízení trestnímu kárný soud nejprve podotýká, že pro rozhodování v tomto typu řízení trestní řád vyjma výše rozebraného rozhodování o návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody a rozhodování o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, pro které se na základě odkazu v § 350 odst. 2 trestního řádu použije rovněž § 333 odst. 1 tohoto zákona, zpravidla nestanoví konkrétní zákonné pořádkové (referenční) lhůty. Vzhledem k tomu, že se v nyní posuzované věci jednalo o rozhodnutí typově jednoduchá až administrativního charakteru (např. o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil dle § 330 odst. 4 trestního řádu, nebo o žádosti odsouzeného o povolení odkladu výkonu peněžitého trestu nebo splácení peněžitého trestu po částkách dle § 342 trestního řádu), dospěl kárný soud k závěru, že adekvátní referenční doba pro takové úkony činí jeden měsíc (viz také popis zjištění u věcí č. 94 až 122 v části IVb. Skutková zjištění v jednotlivých spisech). Referenční dobou rozumí kárný soud dobu, kterou lze s ohledem na složitost, povahu a prioritu daného procesního úkonu ještě považovat za přiměřenou (blíže viz rozhodnutí ve věci Maxa III, body 70–76).
[327] Při stanovování referenční doby přihlédl kárný soud rovněž k tomu, že v trestních věcech by vzhledem k vyšší potencialitě zásahu do subjektivních práv účastníků měla být doba kratší než ve věcech občanskoprávních (obdobně rozhodnutí ve věci Špička, bod 68). Zároveň platí, že „přesáhne\u001eli období absence relevantního pohybu ve spisu referenční dobu, znamená to (nejsou\u001eli zde jiné individuální okolnosti), že soudce se spisem od počátku nepracoval tak, jak bylo jeho povinností (§ 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), resp. neměl ho pod svou kontrolou, a to po celé toto období, které lze pak označit za průtahy v řízení naplňující skutkovou podstatu kárného provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích“ (rozhodnutí ve věci Jaroš, bod 98). Není proto namístě odečítat jednotlivé referenční doby od období nečinnosti, neboť by výsledek uceleně nereflektoval plnění povinnosti soudce.
[328] Stejně jako u bodů (i) a (ii) musí kárný soud konstatovat, že i ve vykonávacím řízení trestním se kárně obviněný dopouštěl průtahů opakovaně (téměř ve třech desítkách případů) v řádech měsíců. Rozhodování soudu ve vykonávacím řízení dle § 315 a násl. trestního řádu má zajistit efektivní výkon trestu, bez něhož nemůže trestní řízení jako celek plnit svůj účel. Průtahy s rozhodováním ve vykonávacím řízení tudíž narušují samotnou podstatu trestního řízení v podobě spravedlivého potrestání pachatelů a zároveň podlamují důvěru veřejnosti a odsouzených v trestní justici.
[329] Kárný soud zdůrazňuje konkrétně věc č. 112 (sp. zn. 2 T 115/2019), v níž soudce jedenáct a půl měsíce bezdůvodně otálel s rozhodnutím o žádosti o odložení výkonu peněžitého trestu, což fakticky vedlo k tomu, že se rozhodování o žádosti stalo bezpředmětným. Téměř roční průtahy v trestním řízení, byť vykonávacím, nelze hodnotit jinak než jako extrémní.
[330] Kárný soud tudíž dospěl k závěru, že soudce zatížil průtahy a dopustil se kárného provinění i ve vztahu k 27 vykonávacím řízením trestním zařazeným pod bod (iii).
[331] Celkem tudíž shledal kárný soud průtahy ve 111 trestních věcech, což už samo o sobě značí vysokou míru závažnosti jednání soudce, jak už kárný soud opakovaně zmiňoval. Závažnost kárného provinění je navíc prohloubena trváním jednotlivých průtahů a charakterem věcí, v nichž se kárně obviněný průtahů dopustil. Objektivní stránka kárného provinění je tedy nade vší pochybnost naplněna.
IVf. Subjektivní stránka kárného provinění
[332] Podmínkou kárné odpovědnosti soudce dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je zaviněné porušení povinností, zákon však nevylučuje žádnou z forem zavinění. Kárného provinění se proto lze dopustit i z nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé, přičemž stanovení konkrétního stupně nedbalosti není pro závěr o vině nezbytné (viz např. rozhodnutí kárného soudu ze dne 24. 11. 2010 č. j. 11 Kss 8/2009 \u001e 51, ve věci Mach).
[333] V případě kárně obviněného kárný soud nezjistil, že by měl ztížené pracovní podmínky či že by byl nějak zvlášť zvýhodněn. On sám k tomu zároveň nic relevantního neuvedl. Z ničeho nevyplynulo, že by kárně obviněnému bránily v řádném výkonu funkce nějaké závažné důvody, naopak provedené důkazy dokládají, že kárně obviněný v roce 2020 na soud pravidelně docházel, nebyl v pracovní neschopnosti ani nečerpal indispoziční volno. Kárný soud nepřehlédl, že soudce má v současné době zdravotní problémy, nic však nesvědčí o tom, že by je ve významnějším rozsahu měl již na přelomu let 2020 a 2021. Podmínky soudce pro výkon funkce je tudíž na základě provedených skutkových zjištění nutné hodnotit jako zcela standardní. Kárný soud k tomu připomíná, že jednou ze základních povinností soudce je mít „přehled o právních věcech, a tedy materiálně o spisech, které mu rozvrhem práce byly přiděleny k projednávání a rozhodnutí, stejně jako o úkonech a o lhůtách, v nichž musí příslušné úkony vykonat“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 11. 2. 2016 č. j. 16 Kss 3/2015 \u001e 60, ve věci Nedvěd I).
[334] S ohledem na vše, co již uvedl výše, kárný soud hodnotí jednání soudce jako jednoznačně zaviněné, a to ve formě vědomé nedbalosti. Stavu ve svých věcech si musel být vědom, navíc byl z různých stran rovněž často urgován, zda už nařídí hlavní líčení apod. Subjektivní stránka kárného provinění soudce tudíž byla naplněna.
IVg. Kárné opatření
[335] Jak kárný soud opakovaně konstatoval (např. v rozhodnutí ze dne 15. 4. 2019 č. j. 11 Kss 8/2018 \u001e 199, ve věci Miklová, bod 18), průtahy v řízení nejsou žádným „kavalírským deliktem“, na nějž by měl kárný soud pohlížet shovívavě. Právě naopak, jedná\u001eli se o větší počet věcí, v nichž soudce není schopen či ochoten činit úkony v přiměřené době, svědčí to přinejmenším o jeho snížené schopnosti nadále zastávat soudcovskou funkci. Na právní postavení stran a jejich důvěru v soudní rozhodování může mít takovéto systematické porušování soudcovských povinností drtivější dopad než například ojedinělý morální poklesek v soudcově osobním životě, neboť se týká vlastního účelu existence soudní moci, tj. dávat v reálném čase průchod spravedlnosti. Výstižně se říká, že pozdě poskytnutá spravedlnost se rovná odmítnutí spravedlnosti (justice delayed is justice denied).
[336] Kárně obviněný se dopustil průtahů v celkem 111 věcech, což je nutno považovat u trestního soudce za velmi vysoký počet. Vedle toho šlo o průtahy mimořádně závažné, jejich délka se pohybovala řádově v měsících, v jednom případě dosáhla téměř jednoho roku (spis 2 T 115/2019, č. 112), v jednom dokonce více než roku a čtvrt (spis 2 T 44/2018, č. 2), přičemž se průtahy týkaly úkonů, pro které zákon – trestní řád stanoví lhůty v řádech dnů či týdnů, popřípadě úkonů jednoduchých, administrativních, které by měl být soudce schopen činit v přiměřeně krátké době.
[337] Ze zjištěných skutečností je navíc zřejmé, že soudce v posuzovaném období, zejména od podzimu 2020, zcela rezignoval na výkon funkce. Spisy, ve kterých byly zjištěny průtahy, tvoří povětšinou souvislou řadu, přičemž ve velkém množství z nich soudce neučinil jediný úkon ode dne podání obžaloby (návrhu na potrestání) až do podání kárného návrhu (popřípadě věc vyřídil trestním příkazem krátce před podáním návrhu, avšak poté, co vedení soudu provedlo prověrku jeho spisů).
[338] Z hodnocení činnosti kárně obviněného ze strany odvolacího senátu Krajského soudu v Brně 3 To potom vyplývá, že byl kárně obviněný liknavý nejen při rozhodování o žádostech o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, ale též při předkládání stížností proti zamítnutí těchto žádostí. Ačkoli navrhovatelka tyto prodlevy neučinila předmětem kárného návrhu, lze je považovat za okolnosti přitěžující. Stejně tak nutno za okolnost přitěžující považovat i skutečnost, že na nečinnost soudce byly podány stížnosti ze strany státního zastupitelství a probační a mediační služby, což svědčí o tom, že liknavost soudce již zásadně komplikuje plnění jejich úkolů.
[339] Pokud jde o negativní hodnocení ze strany místopředsedy Krajského soudu v Brně JUDr. Aleše Flídra, kárný soud k němu nakonec nijak nepřihlížel, protože měl stejně jako kárně obviněný pochybnosti o jeho vypovídací schopnosti.
[340] Co se týče přístupu soudce ke kárnému řízení, na jednání jakousi sebereflexi, prohlášením viny, projevil. Je to polehčující okolnost, avšak jen mírná, neboť o mimořádné závažnosti zjištěných průtahů svědčí objektivně předložené spisy. Kárný soud za těchto okolností hodnotí jeho prohlášení viny jako pochopitelnou snahu odvrátit nejpřísnější kárné opatření, které prakticky nevyhnutelně plynulo již z tvrzení obsažených v kárném návrhu, jež se také ze spisů prokázala.
[341] V zásadě neutrálně pak pro hodnocení kárně obviněného vyznívá stanovisko soudcovské rady Okresního soudu v Třebíči a údaje o výkonnosti kárně obviněného ve srovnání s ostatními trestními soudci. Soudcovská rada uznala, že se přístup kárně obviněného ke včasnému a plynulému vyřizování věci v posledním půlroce před podáním kárného návrhu výrazně zhoršil, připisovala to věku kárně obviněného a jeho nevhodné organizaci práce. Osobnostně kárně obviněného popsala jako člověka přátelské povahy, který se nestraní kolektivu na pracovišti a dodržuje standardní pracovní dobu. Ke kvalitě jeho rozhodování se soudcovská rada nemohla vyjádřit. Rozporné údaje o jeho výkonu ve srovnání s jinými soudci Okresního soudu v Třebíči spíše vyvolávají spíše otázky o poměrech u tohoto soudu, to však není předmětem tohoto kárného řízení. Proto ale ani srovnatelnost výkonu soudce s jinými jeho kolegy nemohla být výraznější polehčující okolností.
[342] Kárně obviněný sice stojí před kárným soudem poprvé, tato okolnost však sama o sobě nemůže převážit nad výše uvedenými (viz podobně již citované rozhodnutí ve věci Špička, bod 81). Nelze navíc přehlížet, že mu byly v letech 1993, 2001, 2013 a 2015 uděleny výtky za průtahy řízení. Ty se sice týkaly výrazně menšího počtu věcí, samy o sobě přitěžující okolnost vzhledem k jejich stáří nepředstavují, nicméně je zřejmé, že kárně obviněný se nesnaží svůj styl práce zlepšit, naopak v tomto směru došlo k výraznému zhoršení, a nic nesvědčí o tom, že by se tento nepříznivý trend měl obrátit.
[343] Vyšší věk a v důsledku toho případně snížená pracovní schopnost kárně obviněného soudce taktéž polehčujícími okolnostmi být nemohly. Kárný soud zaznamenal sdělení soudce při posledním slově, že na své funkci nelpí, nicméně má za to, že svou situaci mohl vyřešit tím, že se funkce vzdá. Věk není důvodem, proč by soudce neměl dále funkci vykonávat až do zákonné hranice, na straně druhé, soudce – má\u001eli kvalifikovaně rozhodovat o druhých – musí být schopen též racionálního náhledu na sebe sama a svou osobní situaci, včetně svých sil a zdravotního stavu.
[344] Kárný soud není návrhem na uložení kárného opatření vázán (§ 9 odst. 2 kárného zákona), zpravidla se však od návrhu kárného navrhovatele odvíjí jeho další úvahy nad volbou přiměřeného kárného opatření.
[345] Navrhovatelka ve svém návrhu žádala kárně obviněnému uložit nejpřísnější kárné opatření v podobě odvolání z funkce soudce.
[346] Kárný soud jednoznačně shledal, že jiné kárné opatření nepřichází v úvahu. K tomuto závěru jej dovedl především počet a délka zjištěných průtahů, které jsou, jak bylo opakovaně uvedeno výše, mimořádně závažné, množství okolností přitěžujících a obecná absence okolností výrazně polehčujících. Kárný soud také zaznamenal, že soudce nemá racionální náhled na svou situaci. Ve svém souhrnu je zřejmé, že soudce není nadále schopen zastávat soudcovskou funkci řádným způsobem, přičemž jeho setrvání ve funkci by vedlo jen k dalšímu hromadění průtahů, popřípadě jiných nedostatků v jím vyřizovaných věcech. Mírnější kárné opatření než odvolání z funkce soudce by tedy nesledovalo základní smysl kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů (srov. již citované rozhodnutí ve věci Čonka), včetně rozhodování v přiměřené době a ve lhůtách stanovených zákonem.
[347] Proto kárný senát uložil kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích, tedy odvolání z funkce soudce. Právní moci tohoto rozhodnutí, tedy jeho vyhlášením, kárně obviněnému funkce zanikla [§ 94 písm. c) zákona o soudech a soudcích].
Poučení: Odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2022
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda kárného senátu