[131] Ve věci 3 T 6/2017 (zločin podvodu) vytýká navrhovatelka kárně obviněnému průtahy od 26. 1. 2021, přičemž za průtahy ve věci byl postižen již v kárné věci 16 Kss 6/2019 (Kydalka III) a k zásadnější změně způsobu práce nedošlo. Nekoncentrovanost postupu kárně obviněného se dle navrhovatelky projevuje neschopností zajistit přítomnost svědka M., který byl opakovaně neúspěšně předvoláván a předváděn z adresy, o níž policie kárně obviněnému sdělovala, že se na ní svědek nezdržuje (už 23. 10. 2020, ale i později). Pobyt svědka nezjistila ani cizinecká policie v dubnu 2021, přesto byl opakovaně předvoláván z původní adresy, jiné kroky fakticky nebyly činěny. Dle navrhovatelky neučinil soudce nic pro vypátrání pobytu svědka – např. dotazy na zdravotní pojišťovny, úřad práce, záznam v SIS II. za účelem pátrání po osobě (§ 38 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních), či dotaz na orgány domovského státu prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce. Dále byl opožděně a neúspěšně opakovaně předvoláván poškozený M., přičemž kárně obviněný neprověřoval jeho omluvy. Pozdní předvolání vedlo také k tomu, že si poškozený nestihl vyřídit vízum za účelem přicestování. Zároveň není zřejmé, proč kárně obviněný nerespektoval § 44 odst. 5 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, který upravuje postup při předvolávání svědka ze zahraničí, či proč nevyužil videokonferenci. Dne 27. 5. 2021 bylo hlavní líčení nařízené na 31. 5. 2021 odročeno na 6. 9. 2021 ze zdravotních důvodů na straně kárně obviněného. Toto hlavní líčení bylo následně odročeno na 7. 10. 2021, protože si poškozený M. z důvodu pozdního předvolání nestihl vyřídit vízum (jeho předvolání urgoval dne 20. 8. 2021 jeho zástupce). Dále bylo dvakrát odročováno z důvodu zdravotního stavu poškozeného, přičemž kárně obviněný omluvy neprověřoval. Z hlavního líčení dne 12. 1. 2022 se omluvil též obhájce z důvodu nakažení covidem-19, nicméně nabízel účast elektronickými prostředky, čehož soudce nevyužil. Obhájce dále několikrát apeloval na soud ohledně zvážení dalšího postupu a navrhoval alternativní procesní řešení věci. Další hlavní líčení dne 24. 3. 2022 se nekonalo z důvodu onemocnění covid-19 u kárně obviněného. Den předem byla doručena lékařská zpráva stran poškozeného. Následně asistentka soudce s ohledem na jeho pracovní neschopnost dne 11. 4. 2022 odročila hlavní líčení na 1. 7. 2022.
[132] Podle navrhovatelky není možné akceptovat vyjádření kárně obviněného ze dne 10. 1. 2022 a na schůzce dne 3. 2. 2022, že nelze více pátrat po svědkovi, který není klíčový, pomocí cizinecké policie, že za špatné fungování mezinárodní poštovní spolupráce není odpovědný soud a že videokonferenční výslech poškozeného M. nehodlá provádět s poukazem na zásadu bezprostřednosti a přímosti. Kárně obviněný s takovým přístupem nevyužil možností a institutů, které mají zefektivnit řešení podobných situací (zajištění víza, využití videokonference). Řízení se tak dostalo do absurdního stavu, v němž z důvodů na straně poškozeného (při nedostatku iniciativy na straně obžaloby a soudu) efektivně nesměřuje nikam, zatímco obžalovaný deklaruje úsilí o maximální rychlost řízení.
[133] Kárně obviněný k věci uvedl, že mu není jasné, jaké jiné kroky měl provést k zajištění svědka M., který je cizí státní příslušník, o němž ani cizinecká policie není schopna sdělit, zda se nachází na území republiky. Svědka navíc nesehnala ani další soudkyně městského soudu v jiné kauze. Hlavní líčení nařízené na den 31. 5. 2021 muselo být odročeno z důvodu hospitalizace kárně obviněného na kardiologii po první dávce vakcíny proti onemocnění covid\u001e19. K pozdnímu předvolání poškozeného v srpnu 2021 soudce konstatoval, že byl na dovolené jako každý rok v srpnu, a pokud nefunguje mezinárodní pošta, těžko to městský soud ovlivní. K výtce, proč neprověřoval omluvy poškozeného či proč nerespektoval příslušnou právní úpravu pro předvolávání svědka ze zahraničí, podotkl, že poškozený měl zájem dostavit se k soudu, avšak komplikoval to covid-19, a byl i nemocen, zájem dostavit se k soudu měl i jeho syn. Videokonference nic neřeší, protože by se nemohl poradit s právním zástupcem. Navíc se léčil v R. a v T. U svědka M. kárně obviněný zase vždy upozorňoval, že se jej soud pokusí obeslat, ale pokud nedorazí, bude jeho výpověď přečtena dle trestního řádu. K odročení hlavního líčení nařízeného na 12. 1. 2022 uvedl, že se 11. 1. 2022 podařilo u zmocněnce poškozeného zjistit, že je v léčení pro rakovinu jater. Proto by bylo zbytečné zajištovat účast nemocného obhájce jinak.
[134] Soudce dodal, že základní problém je v tom, že poškozený nebyl vyslechnut ani v přípravném řízení. Senát kárně obviněného vrátil věc do přípravného řízení k došetření, avšak Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zrušil s tím, že se věc došetří u hlavního líčení. Soudce nepovažuje svědka M. pro věc za důležitého, ale když už odročoval kvůli poškozenému, zkoušel i svědka. Před hlavním líčením v lednu 2022 se přitom snažil opakovaně spojit se zástupcem poškozeného, což se podařilo až 11. 1. 2022. Problémy s účastí poškozeného přitom byly na obou stranách už od doby pandemie z důvodu protiepidemických opatření. Další vývoj věci byl takový, že se soud dozvěděl v červnu 2022, že poškozený zemřel dne 22. 4. 2022. Na hlavním líčení 1. 7. 2022 pak byl obžalovaný nepravomocně zproštěn. Průtahy ve věci tedy nebyly zaviněny soudem, nýbrž šlo o objektivní okolnosti, které zdržovaly skončení věci (covidová situace, onemocnění poškozeného, absence výslechu z přípravného řízení, onemocnění soudce). Videokonference nebyla podle kárně obviněného možná i z toho důvodu, že nebylo jasné, kde se poškozený léčí, navíc takový postup není řádně upraven trestním řádem, který je postavený na zásadě bezprostřednosti, ústnosti a osobní účasti.
[135] Kárný soud předesílá, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, přičemž je nutné uznat, že se věc jeví jako organizačně náročná pro obtížnou dosažitelnost poškozeného M. a svědka M. Kárný soud dává za pravdu kárně obviněnému, že dosáhnout příjezdu poškozeného M. z Á. v době vrcholící pandemie onemocnění covid-19 v kombinaci s nejrůznějšími proticovidovými opatřeními v jednotlivých zemích bylo krajně obtížné, ne-li nemožné. Dobu druhého nouzového stavu, který se kryl s nejkritičtější fází pandemie, z tohoto důvodu kárně obviněnému k tíži neklade (druhý nouzový stav trval nepřetržitě od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021).
[136] Hlavní líčení nařízené na 31. 5. 2021 bylo důvodně zrušeno pro pracovní neschopnost kárně obviněného (trvala od 19. 5. 2021 do 25. 6. 2021). Další termín však kárně obviněný stanovil až na 6. 9. 2021. Učinil tak navzdory značnému stáří této věci (2017) a zejména navzdory skutečnosti, že za průtahy v této věci byl již kárně postižen a že zde předtím byly z důvodu pandemie objektivní překážky, které ztěžovaly nařízení hlavního líčení a skončení věci. O to větší aktivitu, péči a kontrolu měl vyvinout poté, co v převážné míře pominuly. Další hlavní líčení měl nařídit na výrazně bližší termín (konec července či začátek srpna), kdy mohl mimo jiné předpokládat menší riziko spojené s epidemií onemocnění covid-19, a to i za cenu diskomfortu v podobě nutnosti změnit pravidelný termín čerpání své dovolené.
[137] Hlavní líčení nařízené na 6. 9. 2021 muselo být přeloženo z důvodu, že se poškozený M. nemohl dostavit, neboť mu nebylo doručeno předvolání, a proto si nemohl vyřídit vízum. Kárně obviněný nařídil (tentokrát příkladně) na brzký termín 7. 10. 2021, ale i toto hlavní líčení bylo ze stejného důvodu přeloženo, tentokrát až na 12. 1. 2022. Ani na toto hlavní líčení se poškozený M. ze zdravotních důvodů pro vážné onkologické onemocnění nedostavil, nicméně jeho zmocněnec vznesl dotaz, zda by se mohl zúčastnit jinou formou; kárně obviněný reagoval, že se to pokusí nějak vyřešit. Současně kárně obviněný sdělil, že svědka M. už obesílat nebude, předvést ho nelze a přítomní souhlasili s tím, že se příště přečte jeho výpověď z přípravného řízení. Hlavní líčení pak bylo přeloženo o další dva a půl měsíce na termín 24. 3. 2022, to však bylo také zrušeno, tentokrát pro pracovní neschopnost kárně obviněného. Mezitím postup opakovaně urgoval obhájce obžalovaného.
[138] I v této věci se projevuje nekoncentrovanost a absence vůle dosáhnout splnění alespoň některých podmínek pro konání hlavního líčení. Jakkoli důvody pro odročení či přeložení hlavních líčení – izolovaně posuzováno – obstojí, v řadě případů šlo o důvody stále stejné, které musely být zřejmé již při nařizování nového termínu – např. obtíže s doručením předvolání svědku M. Svědek M. byl stále předvoláván z adresy, k níž policie několikrát sdělila, že se na ní nenachází. Aniž by kárný soud hodnotil, jaký konkrétní postup měl soudce nejlépe zvolit, je zjevné, že opakované příkazy k předvedení osoby z místa, kde se nenachází, nemohly efektivně zajistit přítomnost svědka u hlavního líčení, a muselo být zřejmé, že takto „připravené“ hlavní líčení bude muset být ze stejného důvodu opět přeloženo. Pokud byl kárně obviněný přesvědčen, že jeho výpověď zase tak podstatná pro věc není, měl k řešení, jež nakonec zvolil na hlavním líčení 12. 1. 2022, přistoupit mnohem dříve. V tomto kontextu již není podstatné, resp. nutné zabývat se tím, zda kárně obviněný měl využít jiné nástroje k zajištění jeho účasti, jak mu vytýká kárná navrhovatelka, tím spíše, že by tak se kárný soud pouštěl do sféry hodnocení rozhodovací činnosti a procesní strategie nezávislého soudce, což mu v zásadě nepřísluší.
[139] I ve vztahu k obtížím se zajištěním účasti poškozeného M. je kárný soud dalek toho, aby hodnotil právní názor soudce na možnost videokonference a procesních záruk pro práva poškozeného a ostatních stran. Nelze však přehlédnout, že státní zástupce již na hlavním líčení dne 12. 10. 2020 navrhl kárně obviněnému, zda nezajistit výslech poškozeného prostřednictvím mezinárodní pomoci např. formou videokonference. Soudce to odmítl a neučinil k tomu žádné kroky, mezitím byla hlavní líčení opakovaně odročována pro nepřítomnost poškozeného M., přitom jeho zmocněnec sám na hlavním líčení 12. 1. 2022 sondoval možnost jeho účasti jinou formou, a teprve pak kárně obviněný takové řešení (byť opatrně) připustil. V tu dobu však již zřejmě bylo pozdě, neboť o několik týdnů později poškozený zemřel.
[140] Na průtazích se opakovaně podílel též styl práce kárně obviněného, který až krátce před termínem hlavního líčení kontroluje spis, takže zjištěné závady, např. v doručování, již nemohou být odstraněny. Ztrátu efektivní kontroly nad spisem dokládají také další nedůslednosti kárně obviněného. Například liknavost v obesílání a předvolávání poškozeného vedla k tomu, že hlavní líčení nařízené na 6. 9. 2021 muselo být zrušeno, neboť poškozený bez předvolání nemohl včas požádat o vystavení víza k vycestování z Á. do České republiky. Lze poznamenat, že z § 44 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních plyne, že pokud je v trestním řízení vedeném v České republice potřebná přítomnost cizince, je na soudu, aby nejméně 30 dnů přede dnem, na který má být předvolán, učinil kroky k zajištění bezproblémového vstupu cizince. Podléhá-li cizinec vízové povinnosti, je zapotřebí jej též poučit o postupu při podání žádosti o udělení víza a zároveň informovat orgán ředitelství služby cizinecké policie a příslušný zastupitelský úřad a požádat je o potřebnou součinnost. Žádné takové úkony ve spisu zaznamenány nejsou. V tomto kontextu neobstojí argumentace kárně obviněného, že byl v srpnu jako každý rok na dovolené – spis měl mít s ohledem na prioritu této věci pod kontrolou i za cenu diskomfortu v podobě nutnosti věnovat se ověření všech formálních podmínek z dovolené.
[141] Zároveň je zapotřebí opět poukázat na stáří věci a na nutnost urychleného postupu vyplývající též z toho, že kárný soud v tomto případě již jednou průtahy shledal. Soudce však naopak v celém období vymezeném v návrhu postupoval nekoncentrovaně a nedůsledně, čímž zavinil další průtahy.
[142] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení v období od 1. 8. 2021 (na kdy mohl nařídit) do 23. 3. 2022 (pracovní neschopnost) a od 1. 5. 2022 do 23. 5. 2022 v celkovém rozsahu více než 8 měsíců.
6) věc sp. zn. 3 T 6/2020
[143] Ve věci 3 T 6/2020 (zločin úvěrového podvodu) navrhovatelka vytýká soudci průtahy od nápadu obžaloby dne 22. 5. 2020. Kárně obviněný nejprve žádal na sklonku tříměsíční lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu o její prodloužení do 25. 9. 2020, přičemž po návratu z dovolené dne 24. 9. 2020 nařídil neveřejné zasedání na 13. 10. 2020, kdy došlo pouze ke spojení s věcí 3 T 10/2020. Další neveřejné zasedání za účelem předběžného projednání obžaloby nařídil soudce dne 10. 12. 2020 na 28. 1. 2021, kdy bylo rozhodnuto o vrácení věci k došetření. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce stížnost, kterou odůvodnil dne 9. 3. 2021, nicméně kárně obviněný předložil spis Vrchnímu soudu v Praze až 15. 4. 2021. Vrchní soud v Praze usnesení o vrácení věci k došetření zrušil a spis městskému soudu vrátil 24. 6. 2021. Kárně obviněný pak nařídil hlavní líčení až 11. 11. 2021, a to až na 21. a 22. 2. 2022, tedy zcela mimo rámec § 181 odst. 3 trestního řádu. K 30. 12. 2021 přitom nebylo řádně doručeno dvěma obžalovaným. Na hlavním líčení byla diskutována jen možnost uzavřít dohodu u o vině a trestu, k čemuž se kladně vyjádřili pouze dva ze sedmi obžalovaných, takže stran dalších pěti řízení reálně neprobíhá. Hlavní líčení bylo dále přeloženo na 16. a 17. 5. 2022. Dne 31. 3. 2022 ve věci předložil státní zástupce návrh na schválení dohody o vině a trestu ve vztahu k jedné obžalované právnické osobě, přičemž dohoda byla schválena na hlavním líčení 16. 5. 2022. Dne 17. 5. 2022 se hlavní líčení nekonalo z důvodu nepřítomnosti jednoho z obžalovaných a další termín byl stanovený na 2. a 3. 11. 2022. Zahájení projednávání věci tak lze očekávat bezmála dva a půl roku od nápadu obžaloby v květnu 2020. Stanovisko kárně obviněného učiněné k prověrce dne 10. 1. 2022 a na schůzce dne 3. 2. 2022, že nepostupoval nekoncentrovaně, že rozeslání obžaloby s příslušnými poučeními je úkonem směřujícím ke skončení věci a že na délku řízení má vliv nesmyslné rozdělení jedné kauzy do patnácti obžalob ze strany státního zastupitelství, dle navrhovatelky nelze akceptovat. Po vrácení spisu od stížnostního soudu v červnu 2021 soudce učinil další úkon až po pěti měsících, přičemž hlavní líčení nařídil na termín, který od vrácení spisu dělí osm měsíců.
[144] Kárně obviněný k věci uvedl, že ve věci obžalovaného H. a spol. mu připadly původně dvě obžaloby, jedna pod 3 T 6/2020 a zhruba do měsíce napadla druhá obžaloba sp. zn. 3 T 10/2020. Trestní řád podle něj neřeší běh lhůty ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu stran spojených věcí. Poté senát rozhodl o spojení věcí a následně o vrácení věci k došetření. Státní zástupce si proti tomu podal stížnost, až později ji doplnil. Vrchnímu soudu v Praze byl spis předložen až 15. 4. 2021 proto, že bylo nutné řádně doručit všem osobám. Hlavní líčení přitom bylo nařízeno až 11. 11. 2021 z důvodu rozesílání usnesení, obžaloby a poučení o dohodě o vině a trestu. Závady v doručování kárně obviněný k opětovnému doručení referuje ihned, jsou-li mu kanceláří předloženy. V opačném případě o nich nemůže vědět. Zároveň je dle soudce nesmysl tvrdit, že pokud k 30. 12. 2021 nebylo doručeno dvěma obžalovaným, bude zmařeno hlavní líčení na konci února následujícího roku. Na hlavním líčení 21. 2. 2022 projevili dva obžalovaní zájem uzavřít dohodu, proto bylo odročeno na 16. a 17. 5. 2022 i s ohledem na to, že jeden obžalovaný (H.) nebyl eskortován. K eskortě z věznice nedošlo, neboť pracovnice kanceláře zjistila informaci o jeho výkonu trestu odnětí svobody z jiného zdroje a nepředala ji kárně obviněnému. Odročené hlavní líčení v květnu 2022 neproběhlo, protože se jiný obžalovaný nedostavil a svému obhájci pouze zaslal v první jednací den SMS, že se omlouvá, bez bližšího upřesnění. Druhý jednací den se rovněž nedostavil, a to bez omluvy či doložení lékařské zprávy. Senát po poradě věc znovu odročil, jelikož vyloučením věci by vznikl třetí spis, což nelze akceptovat. Na závěr k věci kárně obviněný dodal, že se jedná o kauzu, kterou státní zastupitelství nesmyslně rozkouskovalo do přibližně patnácti obžalob, kterých navíc v mezidobí ještě přibylo (k tomu kárně obviněný předložil jako „důkaz“ svůj soupis věcí obžalovaného H. u jiných soudců – důkaz O). Situace je tak velmi nepřehledná z důvodu bezprecedentního postupu státního zastupitelství.
[145] Návrhové tvrzení a chronologický výčet navrhovatelky v zásadě odpovídá obsahu spisu, kárný soud se však neztotožňuje s hodnocením navrhovatelky ohledně průtahového období. Především je nutné vyjít z toho, že kárně obviněný ve věci dne 17. 8. 2020 (tedy před uplynutím lhůty dne 24. 8. 2020) požádal o prodloužení lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu do 25. 9. 2020, což bylo odsouhlaseno. V takto prodloužené lhůtě (24. 9. 2020) nařídil neveřejné zasedání za účelem spojení s věcí 3 T 10/2020, k čemuž také dne 13. 10. 2020 došlo. Pouhé spojení věcí těsně před uplynutím prodloužené lhůty přitom nelze v tomto případě dle kárného soudu považovat za úkon směřující k rozhodnutí věci ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu. Předběžné projednání (úkon předvídaný uvedeným ustanovením trestního řádu) pak bylo nařízeno až 10. 12. 2020, tedy dva a půl měsíce od konce prodloužené lhůty. Argumentuje-li soudce tím, že trestní řád nestanoví lhůty pro postup ve spojených věcech s tím, že věc 3 T 10/2020 napadla až na konci června 2020, uvádí k tomu kárný soud, že v této věci lhůta ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu uplynula rovněž koncem září 2020. I kdyby tedy kárný soud ve prospěch kárně obviněného vyšel ze lhůty, která končila později, je zřejmé, že byla o více než dva měsíce překročena.
[146] Na tyto průtahy přitom neměl žádný vliv druhý nouzový stav vyhlášený od 5. 10. 2020, proto jej kárný soud nijak nezohledňoval.
[147] Ve spise následuje usnesení o vrácení věci k došetření (28. 1. 2021), stížnost státního zastupitelství (s odůvodněním až 9. 3. 2021), postoupení věci Vrchnímu soudu v Praze (referátem ze dne 12. 4. 2021) a vrácení spisu spolu se zrušujícím usnesením (23. 6. 2021). V tomto období dle názoru kárného soudu průtahy shledat nelze. Prodlevy mezi úkony totiž nejsou nijak rozsáhlé a jen dílem je lze přičítat kárně obviněnému. Navrhovatelka sice namítá, že se kárně obviněný vyhýbal meritornímu projednání věci, což dovozuje také z toho, že věc byla vrácena k došetření pro vadu formálního rázu, s tím se však kárný soud neztotožňuje. Přistoupení na tuto argumentaci by znamenalo hodnotit právní názor a zasahovat do rozhodovací činnosti senátu kárně obviněného, což kárný soud smí učinit pouze výjimečně, přičemž v nyní projednávané věci se o takovou výjimku nejedná (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 17. 1. 2022 č. j. 11 Kss 5/2021-81, ve věci Bartošová, body [56] – [61]). K hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněného v daném případě byl příslušný Vrchní soud v Praze, který řádným postupem ke stížnosti státního zástupce usnesení o vrácení věci k došetření zrušil a uložil městskému soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
[148] Tříměsíční lhůta tedy kárně obviněnému běžela znovu až od návratu spisu z Vrchního soudu v Praze dne 24. 6. 2021. Hlavní líčení však bylo nařízeno až 11. 11. 2021 na 21. a 22. 2. 2022, tedy měsíc a půl po uplynutí tříměsíční lhůty, na dobu vzdálenou pět měsíců od jejího konce, a to po uplynutí téměř roku a půl od napadnutí věci.
[149] Takový přístup nelze akceptovat. Zdůvodnění soudce, že se v mezidobí rozesílalo zrušující usnesení Vrchního soudu v Praze, obžaloba a poučení o dohodě o vině a trestu, nemá na běh lhůty podle § 181 odst. 3 trestního řádu vliv (nejde o úkony směřující ke skončení věci ve smyslu tohoto ustanovení, viz též níže bod [159]). Pokud bylo doručování natolik obtížné, že nebylo možné lhůtu dodržet, byl namístě postup předpokládaný poslední větou uvedeného ustanovení, tedy předložení spisu navrhovatelce, aby lhůtu prodloužila či učinila jiné vhodné opatření. Žádný takový úkon však kárně obviněný neučinil, zákonem stanovenou lhůtu překročil, a zatížil tak řízení průtahy.
[150] Další potíže s efektivním konáním hlavního líčení jdou na vrub nekoncentrovaného a nedůsledného postupu soudce. To, že na hlavním líčení 21. 2. 2022 nebude přítomen obžalovaný H., protože je ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody a nebyla zajištěna jeho eskorta, zjistil až půl hodiny před konáním hlavního líčení. Přitom ze spisu bylo zřejmé, že obžalovaný H. se nachází ve věznici, neboť mu tam bylo již v listopadu 2021 úspěšně doručeno předvolání k hlavnímu líčení. Kárně obviněnému tedy nic nebránilo řešit tento problém včas; zjevně měl se spisem kontakt i v průběhu prosince 2021 a ledna 2022, neboť např. několikrát referoval neúspěšně doručená předvolání obžalovaných k opětovnému doručení. Argumentace pochybením jeho kanceláře, jak o tom učinil úřední záznam do spisu, tak nemůže být úspěšná. Z judikatury kárného soudu totiž plyne, že soudce má odpovědnost za přidělené věci a musí v nich mít přehled i za ztížené situace (viz rozhodnutí kárného soudu ve věci Jaroš, bod [310]). V případě kárně obviněného proto není důvod brát na uvedenou okolnost zvláštní ohled.
[151] Hlavní líčení pak muselo být odročeno na 16. a 17. 5. 2022. Na toto hlavní líčení se ovšem pro změnu nedostavil jiný z obžalovaných, obžalovaný K., který byl řádně předvolán. Jeho obhájce až druhý jednací den před jednáním sdělil, že je nemocen, neschopenku však nepředložil, pouze stručnou lékařskou zprávu, že udává nevolnost, bolest hlavy, necítí se dobře.
[152] Kárný soud nehodnotí, jak měl kárně obviněný na takovou omluvu správně reagovat a zda měl, či neměl věc tohoto obžalovaného vyloučit, neboť jde již o hodnocení rozhodování a procesní strategie nezávislého soudce. Jak výstižně poznamenal v rozhodnutí Kydalka III, bod [69], „v situacích nacházejících se v ‚šedé zóně‘ různých procesně taktických postupů soudce, jež všechny mají své výhody i nevýhody, musí být kárný senát se svými zásahy nanejvýš obezřetný a brát vždy v úvahu zájem na ochraně nezávislosti soudcovského rozhodování.“ Navíc je zřejmé, jak uvedl kárně obviněný na svou obhajobu, že vyloučení jednoho ze spoluobžalovaných má závažné procesní důsledky zejména pro vzájemné postavení původních spoluobžalovaných, kteří se tak dostávají do pozice svědků se vším všudy. Shledávat a hodnotit průtahy však kárný soud může a musí a dospívá k závěru, že kárně obviněnému lze klást k tíži i toto odročení, neboť na předchozí hlavní líčení se obžalovaný K. řádně dostavil, nicméně muselo být odročeno pro chybu kárně obviněného, jenž tehdy nezajistil přítomnost obžalovaného H.. Dřívější průtahy tak generovaly další průtahy, až do kárného návrhu datovaného dnem 23. 5. 2022.
[153] Kárný soud tudíž s ohledem na § 181 odst. 3 trestního řádu konstatuje průtahy v řízení od 1. 10. 2020 do 10. 12. 2020 a od 25. 9. 2021 do 23. 5. 2022 v celkovém rozsahu téměř 10 a půl měsíce.
[154] Je zřejmé, že na tyto průtahy neměly žádný vliv okolnosti, které kárně obviněný obecně uváděl na svou obhajobu (epidemie onemocnění covid-19, problémy s věkovou skladbou přísedících a jejich zdravotním stavem či nedostatek volných jednacích dnů v jednacích síních). Obhajobu chybami kanceláře kárný soud, jak bylo uvedeno výše, neakceptoval. Pracovní neschopnost soudce od 7. 3. 2022 do 16. 3. 2022 a od 24. 3. 2022 do 29. 4. 2022 také neměla na zjištěné průtahy vliv, neboť k ní došlo v době odročení hlavního líčení.
7) věc sp. zn. 3 T 11/2020
[155] Ve věci 3 T 11/2020 (zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby) navrhovatelka kárně obviněnému vytýkala průtahy od nápadu obžaloby dne 11. 8. 2020 „dosud“, tj. do datace kárného návrhu (23. 5. 2022). Soudce nejprve dne 9. 11. 2020 žádal o prodloužení lhůty podle § 181 odst. 3 trestního řádu do 14. 12. 2020. Dne 1. 12. 2020 bylo ve věci nařízeno neveřejné zasedání k předběžnému projednání obžaloby na 15. 1. 2021, kdy senát rozhodl o vrácení věci k došetření do přípravného řízení. Usnesení městského soudu však ke stížnosti státního zástupce zrušil Vrchní soud v Praze a dne 17. 6. 2021 vrátil spis k dalšímu řízení (stížnost podána 5. 2., odůvodněná 10. 2. a spis postoupen 25. 2. 2021). Hlavní líčení však bylo nařízeno až 6. 10. 2021 na 10. a 11. 1. 2022, přičemž na něm byla diskutována pouze možnost uzavřít dohodu o vině a trestu. Jednomu z obžalovaných přitom bylo opakovaně doručováno na špatnou adresu. Jelikož nebyly k dispozici spisy týkající se případné sbíhající se trestné činnosti, bylo hlavní líčení přeloženo na začátek března 2022. Následovalo další přeložení na 30. a 31. 5. 2022 kvůli pracovní neschopnosti kárně obviněného. Navrhovatelka též dodala, že rozeslání obžaloby spolu s poučením o možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu (což kárně obviněný učinil dne 28. 6. 2021 po vrácení věci Vrchním soudem v Praze) není úkonem směřujícím ke skončení věci ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu. Je tudíž neakceptovatelné, že soudce učinil další relevantní úkon po téměř čtyřech měsících od vrácení spisu, přičemž hlavní líčení nařídil na termín, který od vrácení spisu dělí sedm měsíců.
[156] Na ústním jednání zástupce kárné navrhovatelky upřesnil, že průtahy kárně obviněnému vytýká jen do 7. 3. 2022, neboť následující hlavní líčení už by se konalo, kdyby tam nedošlo k předložení pozitivního PCR testu na covid-19 jednoho z obžalovaných; zástupce kárné navrhovatelky má tedy za to, že následující zmařené hlavní líčení není kárně obviněnému přičitatelné.
[157] Kárně obviněný k věci uvedl, že prodloužení lhůty po nápadu obžaloby bylo nutné, neboť spis má bez příloh osm tisíc stran a s přílohami deset tisíc. Lhůta navíc byla řádně prodloužena místopředsedou soudu do 14. 12. 2020, takže lze jen těžko shledat průtahy už od 11. 8. 2020. Vrácení věci k došetření vycházelo z právního názoru senátu. Soudce zároveň setrvává na tom, že doručování usnesení vrchního soudu a rozeslání obžaloby s poučením o možnosti jednat o uzavření dohody o vině a trestu jsou úkony směřující ke skončení věci. K závadám v doručování jednomu z obžalovaných před hlavním líčením uvedl, že jiná adresa na něj nebyla známa a správnou doručovací adresu obžalovaný sdělil až u hlavního líčení. Pro doručení kárně obviněný využil také policii, která však do hlavního líčení nijak nereagovala, ač písemnost obdržela 30. 12. 2021. Na hlavní líčení dne 10. 1. 2022 se nicméně dostavili všichni obžalovaní a byla vedena rozsáhlá diskuze o uzavření dohod o vině a trestu, na základě čehož pak bylo hlavní líčení odročeno na 9. a 10. 3. 2022. To potom muselo být přeloženo na 30. a 31. 5. 2022 pro onemocnění kárně obviněného virózou s teplotami téměř 40 stupňů (pracovní neschopnost od 7. do 16. 3. 2022).
[158] Návrhová tvrzení odpovídají spisu, kárný soud se nicméně neztotožňuje s vymezením počátku průtahů v této věci. Po nápadu obžaloby kárně obviněný totiž včas požádal o prodloužení tříměsíční lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu do 14. 12. 2020, čemuž místopředseda městského soudu vyhověl. V prodloužené lhůtě dne 1. 12. 2020 pak kárně obviněný nařídil předběžné projednání obžaloby, tedy postup výslovně předpokládaný citovaným ustanovením trestního řádu. Stanovení termínu na 15. 1. 2021, tedy na termín vzdálený měsíc po konci prodloužené lhůty, nelze dle kárného soudu s ohledem na to, že šlo o nový nápad, považovat za obcházení § 181 odst. 3 trestního řádu. Následné předložení spisu se stížností Vrchnímu soudu v Praze dva týdny po doplnění stížnosti státním zástupcem rovněž průtahy ve věci nezakládá. Pokud jde o to, že Vrchní soud v Praze shledal stížnost důvodnou a zrušil usnesení o vrácení věci k došetření, kárný soud odkazuje na své závěry u věci č. 6 sp. zn. 3 T 6/2020; rozhodovací činnost z pohledu její správnosti zásadně hodnotí nadřízená soudní instance dle pravidel stanovených procesním předpisem, nikoliv kárný soud (navíc v tom ani není spatřováno kárné provinění).
[159] Po vrácení spisu Vrchním soudem v Praze dne 17. 6. 2021 však kárně obviněný řízení průtahy již zatížil. Nařízení hlavního líčení či jiný úkon směřující ke skončení věci měl učinit do 17. 9. 2021, nicméně se tak stalo až o více než dva týdny později dne 6. 10. 2021, kdy nařídil hlavní líčení až na 10. a 11. 1. 2022. Kárný soud se ztotožňuje s navrhovatelkou, že takto pozdní termín pro hlavní líčení je s ohledem na to, že k datu jeho konání uplynul již rok a pět měsíců od nápadu obžaloby, resp. téměř 7 měsíců od nového počátku běhu lhůty stanovené § 181 odst. 3 trestního řádu, která nadto byla o téměř tři týdny překročena, obcházením citovaného ustanovení. Rozeslání opisu obžaloby spolu s formálním poučením obžalovaných o možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu je standardním úkonem při přípravě hlavního líčení, jenž zpravidla předchází vlastnímu nařízení hlavního líčení (viz § 196 trestního řádu, zejména odstavec 5), a nelze je proto bez dalšího považovat za úkon směřující ke skončení věci ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu. Tříměsíční lhůta se týká nejen hlavního líčení, ale též veřejného zasedání, které pro schválení dohody dle § 314q odst. 1 trestního řádu postačuje (viz ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, cit. dle Beck-online, § 181). Navíc na hlavním líčení dne 10. 1. 2022 nebylo možné uzavřít ani jednu dohodu, protože nebyly k dispozici spisy týkající se případné sbíhající se trestné činnosti, resp. možných souhrnných trestů (kárně obviněný sám v úředním záznamu na č. l. 8086 ze dne 7. 1. 2021 konstatoval, že tato okolnost uzavření dohod o vině a trestu zmařila). Odkaz soudce na pochybení kanceláře, která navzdory referátu ze 7. 10. 2021 spisy nezajistila, nelze akceptovat (viz výše odstavec [149] s odkazem na rozhodnutí ve věci Jaroš). Bylo-li jeho cílem vést řízení tak, aby byly alespoň s některými obžalovanými uzavřeny dohody o vině a trestu, což plyne z jeho vyjádření, měl ověřit, že je spis na tuto alternativu připraven, dříve než tři dny před hlavním líčením. Jakékoliv další odročování či překládání hlavního líčení a z toho vyplývající průtahy ve věci jsou pak již odvislé od této počáteční liknavosti.
[160] Kárný soud po započtení tříměsíční lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu konstatuje průtahy v řízení v období od 18. 9. 2021 do 7. 3. 2022 v celkovém rozsahu více než pět a půl měsíce. Přitom je zřejmé, že na tyto průtahy neměly žádný vliv okolnosti, které kárně obviněný obecně uváděl na svou obhajobu (epidemie onemocnění covid-19, problémy s věkovou skladbou přísedících a jejich zdravotním stavem, zdravotní stav kárně obviněného či nedostatek volných jednacích dnů v jednacích síních); obhajobu chybami kanceláře kárný soud, jak bylo uvedeno výše, neakceptoval.
[161] Pro úplnost kárný soud konstatuje, že tvrzení navrhovatelky o doručování předvolání jednomu z obžalovaných na špatnou adresu je zcela irelevantní, neboť to nemělo žádný vliv na průtahy, nadto se onen obžalovaný na hlavní líčení 10. 1. 2022 dostavil, neboť se o hlavním líčení dozvěděl od svého obhájce.
8) věc sp. zn. 3 T 9/2021
[162] Ve věci 3 T 9/2021 (zločin zkrácení daně) vytýká navrhovatelka kárně obviněnému průtahy od nápadu obžaloby dne 3. 9. 2021 do 13. 12. 2021, kdy bylo ve věci nařízeno hlavní líčení na březen 2022. Rozeslání obžaloby s poučením o možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu učiněné v mezidobí totiž podle navrhovatelky není úkonem směřujícím ke skončení věci.
[163] Na ústním jednání zástupce kárné navrhovatelky upřesnil, že kárně obviněný požádal v pondělí dne 6. 12. 2021 o prodloužení lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu a této žádosti zástupce kárné navrhovatelky vyhověl, průtahy tedy shledává jen do tohoto dne, protože o souhlas kárně obviněný požádal až po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty.
[164] Kárně obviněný k věci uvedl, že rozeslání obžaloby s poučením je dle jeho názoru úkonem ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu. Hlavní líčení navíc bylo nařízeno 13. 12. 2021, tedy jen pár dnů po uplynutí tříměsíční lhůty, což se stalo zřejmě nedopatřením, neboť od vedoucí kanceláře nepřišel e-mail s upozorněním. Hlavní líčení v březnu 2022 se nekonalo z důvodu onemocnění obžalovaného a kárně obviněného, a proto bylo přeloženo na květen 2022.
[165] Návrhové tvrzení v této věci, po upřesnění na jednání, odpovídá obsahu spisu. Soudce požádal v pondělí 6. 12. 2021 o prodloužení lhůty podle § 181 odst. 3 trestního řádu do 6. 1. 2023, tedy následující pracovní den po té, co lhůta v pátek 3. 12. 2021 uplynula, nicméně místopředseda městského soudu žádosti vyhověl. Kárně obviněný pak nařídil hlavní líčení záhy poté, konkrétně dne 13. 12. 2021, na termín 7. – 8. 3. 2022, tedy dva měsíce po uplynutí prodloužené lhůty. Vzhledem k tomu, že se jednalo o věc novou a první hlavní líčení, nelze takto zvolený termín považovat za nepřiměřeně vzdálený, ostatně tato okolnost kárně obviněnému vytýkána není. Zbývá dodat, že k přeložení hlavního líčení z března na květen 2022 došlo nepochybně důvodně pro omluvu obžalovaného řádně podloženou lékařskou zprávou (na výzvu kárně obviněného). V tomto případě kárně obviněný vyvinul potřebnou aktivitu a při ověřování důvodnosti omluvy postupoval zcela řádně.
[166] S ohledem na uvedené konstatuje kárný soud, že v řízení neshledal průtahy, neboť hodnocení překročení lhůty stanovené § 181 odst. 3 trestního řádu o pouhý jeden pracovní den jako průtahu v řízení by bylo přepjatým formalismem, když navíc bylo žádosti o prodloužení lhůty obratem vyhověno a soudce hlavní líčení nařídil o týden poté, takže prodlouženou lhůtu ani z poloviny nevyužil.
[167] Jakkoli to je s ohledem na tento závěr nadbytečné, kárný soud poznamenává, že rozeslání obžaloby a poučení není úkonem směřujícím ke skončení věci ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu (viz výše bod [159]); ve lhůtě stanovené cit. ustanovením samozřejmě mohou paralelně probíhat úvahy či jednání o dohodě, avšak současně může, respektive musí být v zákonné lhůtě nařízeno hlavní líčení. Stejně tak by kárně obviněného neomlouvalo, že mu nepřišlo upozornění od vedoucí kanceláře na blížící se konec lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu; notifikační informační systém či upozornění kanceláře je pomůcka usnadňující práci se spisy, nikoli (bez dalšího) důvod pro vyvinění z odpovědnosti soudce a povinnosti mít rozhodování pod kontrolou – soudce má odpovědnost za přidělené věci a musí v nich mít přehled i za ztížené situace (viz rozhodnutí kárného soudu ve věci Jaroš, bod [310].
9) věc sp. zn. 3 T 10/2021
[168] Ve věci 3 T 10/2021 (zločin podvodu) vytýká navrhovatelka kárně obviněnému průtahy od 13. 9. 2021, kdy ve věci napadla obžaloba, do 14. 1. 2022, kdy nařídil hlavní líčení na termín 21. 3. 2022. Podle navrhovatelky totiž pouhé rozeslání obžaloby s poučením o možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu ze dne 16. 11. 2021 nelze považovat za úkon směřující ke skončení věci.
[169] Kárně obviněný k věci uvedl, že rozeslání obžaloby s poučením je bezpochyby jedním z úkonů, který směruje ke skončení věci. Navíc mu informační systém blížící se konec lhůty nesignalizoval. Pokud by tomu tak bylo, nařídil by věc dříve, případně by požádal o prodloužení lhůty. Hlavní líčení dne 21. 3. 2022 proběhlo, včetně výslechu části poškozených. Pro nutnost dalších výslechů svědků bylo odročeno na 13. až 15. 6. 2022, kdy proběhly další výslechy. Bohužel se nedostavili všichni předvolaní, proto bylo opět odročeno na 8. a 9. 8. 2022.
[170] Návrhové tvrzení odpovídá spisu a kárný soud souhlasí s navrhovatelkou v tom, že pouhé rozeslání obžaloby spolu s poučením o možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu nelze považovat za úkon směřující ke skončení věci ve smyslu § 181 odst. 3 trestního řádu (viz výše bod [159]). Notifikační informační systém je pomůcka usnadňující práci se spisy, nikoli (bez dalšího) důvod pro vyvinění z odpovědnosti soudce a povinnosti mít rozhodování pod kontrolou (viz výše bod [167], vč. odkazu na rozhodnutí Jaroš). Kárný soud proto konstatuje překročení zákonné lhůty stanovené v § 181 odst. 3 trestního řádu a tím způsobené průtahy v řízení od 13. 12. 2021 do 14. 1. 2022 v celkovém rozsahu necelého jednoho měsíce. Přitom je zřejmé, že na tyto průtahy neměly žádný vliv okolnosti, které kárně obviněný obecně uváděl na svou obhajobu (epidemie onemocnění covid-19, problémy s věkovou skladbou přísedících a jejich zdravotním stavem, zdravotní stav kárně obviněného či nedostatek volných jednacích dnů v jednacích síních); obhajobu chybami kanceláře kárný soud, jak bylo uvedeno výše, neakceptoval.
VId. Další skutková zjištění
[171] Kárně obviněný byl kárným soudem již třikrát uznán vinným, jak ostatně konstatovala už kárná navrhovatelka v návrhu na zahájení kárného řízení (spisy dřívějších kárných věcí včetně rozhodnutí kárný soud provedl jako důkaz PP). Rozhodnutí č. j. 16 Kss 7/2014-92 (Kydalka I) a 13 Kss 6/2017-538 (Kydalka II) se však netýkala průtahů, nýbrž veřejných vyjádření kárně obviněného v souvislosti s komunálními volbami, respektive amnestií prezidenta Klause. V prvním rozhodnutí kárný soud upustil od uložení kárného opatření, druhým kárně obviněnému uložil důtku. Průtahů se týkalo až třetí rozhodnutí č. j. 16 Kss 3/2019-168 (Kydalka III), jímž kárný soud uznal soudce vinným z průtahů v celkem deseti trestních věcech a uložil mu kárné opatření snížení platu o 10 % na 12 měsíců.
[172] Soudcovská rada městského soudu ve vyjádření ústy JUDr. K. R. ze dne 16. 6. 2022 (důkaz QQ) konstatovala, že si uvědomuje náročnost prvostupňové trestní agendy spočívající v obsáhlosti spisů, organizační náročnosti či skutkové a právní složitosti. Nastavení přidělovaní nových věcí v rozvrhu práce (okruhy A i B – trestná činnost majetková a nemajetková, včetně rozlišení rozsahu) však zajišťuje rovnoměrné zatížení předsedů senátu. Pandemie onemocnění covid-19 sice vedla k dočasnému zpomalení justice, avšak nemůže být důvodem pro stále trvající průtahy v trestních věcech. Ke zdravotnímu stavu kárně obviněného se rada nevyjádřila, neboť k němu nemá bližší informace.
[173] Soudcovská rada dále uvedla, že opatření, jež vedení soudu nabídlo kárně obviněnému za účelem vyřešení nepříznivé situace, považuje za vstřícná. Přechod soudce na odvolací trestní úsek nebo na jiný obvodní (případně okresní) soud s jeho souhlasem by byl vhodným řešením, nicméně kárně obviněný návrhy neakceptoval. Soudcovská rada uvedla, že zastupuje všechny soudce městského soudu a považuje za nutné vyjádřit obavu z dalšího působení soudce na prvostupňovém trestním úseku, jelikož jeho výkonnost je nízká a snaha o nápravu nezřetelná. V minulosti již byla celá řada trestních věcí ze senátu kárně obviněného přerozdělena jiným předsedům senátu, kteří je (vyjma jedné věci) úspěšně dovedli ke konci. Nečinnost soudce tedy postihuje též jeho stejně pracovně vytížené kolegy, což je do budoucna neúnosné. Soudcovská rada uzavřela, že s kárným návrhem souhlasí; k navrženému kárnému opatření nicméně stanovisko nezaujala s tím, že je nechává na posouzení kárného soudu.
[174] Předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboš Dörfl, PhD., ve vyjádření ze dne 18. 7. 2022 (důkaz RR) k rozhodovací činnosti kárně obviněného uvedl, že oslovil odvolací senáty, avšak s ohledem na menší počet věcí, které od soudce přicházely, získal jen omezený počet reakcí. Ze sdělení předsedů a členů senátů 10 To, 7 To a 2 To však vyplynulo, že úroveň rozhodovací činnosti kárně obviněného je průměrná až podprůměrná s tím, že případné procesní nebo hmotněprávní nedostatky bylo vesměs možné napravit v odvolacím řízení.
[175] Kárný soud se dále důkladně zaměřil na výkonnost kárně obviněného v kontextu jím tvrzených potíží s obsazením, respektive rozpadem soudní kanceláře. Z přehledu stavu soudních agend (nápad, počet vyřízených věcí a nedodělků) od 31. 12. 2019 do 30. 6. 2022 (důkaz FF) vyplývá, že kolegové kárně obviněného z prvního stupně, kterým zajišťovala servis stejná soudní kancelář, a tedy měli stejné podmínky, dokázali ve svých soudních odděleních stabilně udržovat počty nevyřízených věcí na polovině. Ke konci roku 2019 bylo v soudním oddělení 3 T kárně obviněného 23 nevyřízených věcí, z čehož 14 věcí bylo přímo kárně obviněného (9 věcí bylo dříve přerozděleno jiným předsedům senátu), zatímco v oddělení 4 T bylo nedodělků 11, v oddělení 56 T jich bylo 6 a v oddělení 57 T jen 4. Kárně obviněnému přitom byl ze zdravotních důvodů v období od 1. 8. 2019 do 30. 4. 2020 zastaven nápad nové agendy (viz důkazy D a E). Ke konci roku 2020 bylo v oddělení 3 T nevyřízeno 19 věcí (z toho 14 kárně obviněného), zatímco v ostatních odděleních 8, 7 a 6, a to za srovnatelného nápadu. Meziročně se tedy stav u všech soudních oddělení prakticky nezměnil.
[176] Ke konci roku 2021 činil v oddělení 3 T zůstatek nevyřízených věcí 17 (z toho 13 kárně obviněného), zatímco v odděleních 4 T a 56 T jich bylo 6 a v oddělení 57 T jich bylo 7. Ani zde nedošlo u žádného soudního oddělení meziročně k nějaké zaznamenáníhodné změně. Nicméně je nutné dodat, že v roce 2021 mělo oddělení kárně obviněného vyšší nápad, přičemž kárně obviněný vykázal též vyšší výkonnost než jeho kolegové – celkem vyřídil 17 věcí oproti 14 a 8, respektive 11. Tato výkonnost se však v počtu nedodělků ke konci roku zásadně neprojevila, neboť Vrchní soud v Praze městskému soudu vrátil celkem 6 věcí rozhodnutých kárně obviněným (pro srovnání kárný soud podotýká, že z celkem 33 věcí vyřízených dalšími třemi odděleními Vrchní soud v Praze vrátil městskému soudu pouze jednu). Kárný soud zdůrazňuje, že v tomto ohledu nijak nehodnotí věcnou stránku rozhodovací činnosti soudce, respektive jeho senátu.
[177] První polovina roku 2022 je charakteristická tím, že předsedové senátu, kterým byly přiděleny věci ze soudního oddělení 3 T, tyto věci až na jednu skončili. Množství nevyřízených věcí v počtu 17 (z toho 16 kárně obviněného) ke dni 30. 6. 2022 tedy znamená, že se množství jeho nedodělků zvýšilo. Oddělení 4 T přitom vykazovalo 7 nevyřízených věcí, oddělení 56 T a 57 T po 6. Již jen kárně obviněný vykázal mezi nedodělky staré věci z let 2017 (v počtu dvou) a po jedné z roku 2016 a 2014. Nutno konstatovat, že v daném období soudce byl měsíc a půl v pracovní neschopnosti.
[178] Lze tedy shrnout, že soudci městského soudu navázaní na stejnou kancelář jako kárně obviněný byli schopni od začátku roku 2020 do poloviny roku 2022 vyřizovat své věci srovnatelným tempem a celkově držet počet nedodělků na stabilní úrovni, respektive jej mírně snížit, u kárně obviněného se počet nedodělků naopak mírně zvýšil. Souhrnně měla soudní oddělení 3 T, 4 T, 56 T a 57 T (po odpočtu věcí z oddělení 3 T, jež byly přerozděleny jiným předsedům senátu než kárně obviněnému) k 31. 12. 2019 a 30. 6. 2022 stejný počet nedodělků (35), avšak změnilo se jejich rozložení – na začátku období připadalo na kárně obviněného 14 věcí (40 %), kdežto na konci 16 (46 %).
[179] Z těchto dat vyplývá, že výkon soudního oddělení kárně obviněného ve sledovaném období (alespoň co do absolutního počtu vyřízených věcí, jakkoli je vypovídací hodnota tohoto údaje omezená) byl o něco nižší, stále je však srovnatelný s ostatními soudními odděleními. Mezi jeho nedodělky je však více velmi starých věcí.
[180] Kárný soud zároveň nijak nezpochybňuje, že soudní (trestní) kancelář byla v relevantním období zatížena vysokou fluktuací pracovníků, což ostatně plyne z přehledu personálního obsazení kanceláře za roky 2020, 2021 a 2022 (důkaz EE). Takový stav pochopitelně práci soudce neulehčuje, avšak právě proto kárný soud srovnával pouze výkonnost soudců, jimž poskytuje servis stejná kancelář, čímž data o výkonnosti očistil o vliv této proměnné.
[181] V kontextu výkonnosti soudce považuje kárný soud za vhodné vyjádřit se též k přehledu jednacích dnů kárně obviněného vč. jejich využití a přítomnosti na pracovišti v letech 2020, 2021 a částečně též 2022 (důkaz GG; důkaz OO ke strojovým datům o průchodu kárně obviněného do neveřejné zóny městského soudu kárný soud pro nadbytečnost neprováděl). Vyplývá z něj, že v roce 2020 se soudce nedostavil do budovy soudu v celkem 77 dnech, kdy nečerpal dovolenou, indispoziční volno či nebyl práce neschopný. V roce 2021 bylo takových dnů 87. Jedná se o dny, kdy systémy městského soudu neevidují ani průchod soudce do neveřejné zóny pomocí čipu, ani jeho přihlášení ke služebnímu počítači. Z dat městského soudu dále plyne, že v tomto období kárně obviněný nevyužil ani dálkový přístup; soudce na jednání potvrdil, že jej nevyužívá. Soudce přitom svou nepřítomnost na soudě neřešil se současným vedením městského soudu ani s bývalým místopředsedou pro trestní úsek. Rovněž z dat za rok 2022 plyne, že řadu dnů soudce nebyl na městském soudu přítomen, ačkoliv neměl dovolenou, indispoziční volno či nebyl v pracovní neschopnosti.
[182] Z judikatury kárného soudu plyne, že přítomnost soudců v soudní budově a rozvržení pracovní doby, respektive jejich regulování či hodnocení, nelze vnímat samoúčelně, nýbrž musejí být vždy posuzovány v souvislosti se zajištěním řádného výkonu soudnictví, jelikož to je jejich smyslem (viz rozhodnutí ve věci Šoljaková I nebo ze dne 11. 10. 2021 č. j. 11 Kss 2/2021\u001e152, ve věci Mazurková). Zákoník práce se na pracovní vztah soudce vztahuje pouze přiměřeně (§ 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích). Fyzická nepřítomnost na pracovišti v běžné pracovní době tudíž sama o sobě nemůže založit kárné provinění, neboť nemusí mít vliv na řádný výkon funkce soudce (studium spisů i další činnosti lze vykonávat i mimo soudní budovu); ostatně ani navrhovatelka v tomto jednání kárné provinění neshledává. Nicméně v případě soudce, u něhož lze shledat nedůvodné průtahy, může jeho častá nepřítomnost na pracovišti vypovídat o jeho celkovém přístupu k plnění povinností soudce jako ústavního činitele. Stále je však kárně odpovědný za průtahy v řízení, nikoliv za to, že se nedostavoval do budovy soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 18. 2. 2015 č. j. 13 Kss 6/2014-138, ve věci Čonka). Z hlediska posouzení viny tedy taková okolnost význam sama o sobě nemá, byť kontextuálně podporuje, respektive pomáhá identifikovat důvody objektivních zjištění o průtazích v řízení.
VIe. Objektivní stránka kárného provinění
[183] Soudci mají povinnost rozhodovat v přiměřené době bez průtahů, což obecně plyne z § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. V trestním řízení se tato obecná povinnost zdůrazňuje s ohledem na závažnost dopadů do subjektivních práv jednotlivců a význam veřejného zájmu v § 2 odst. 4 trestního řádu (povinnost projednávat trestní věci urychleně bez zbytečných průtahů). Tato povinnost reflektuje základní práva účastníků (stran) trestního řízení na rozhodnutí soudu v přiměřené době (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
[184] Konkrétně se průtahy kárně obviněného týkají nerespektování povinnosti dle § 181 odst. 2 trestního řádu, v některých případech též nedodržování lhůty tří měsíců podle § 181 odst. 3 trestního řádu. Povinnost stanovená § 181 odst. 2 trestního řádu zní: po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí. Podle § 181 odst. 3 trestního řádu přitom platí, že předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření Probační a mediační služby k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží, nebo v souladu s rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti řízení.
[185] Podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce, nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jak kárný senát dovodil v bodech [68] až [75] již citovaného rozhodnutí ve věci Mazurková, o kárné provinění se jedná tehdy, pokud soudce zaviněným porušením svých povinností způsobí zákonem předvídaný následek, tedy naruší důstojnost soudcovské funkce či ohrozí důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
[186] Kárný soud předesílá, že svůj právní názor k pojetí průtahů v řízení jako skutku vyjevil komplexně v rozhodnutí ve věci Maxa III, na které v podrobnostech odkazuje. Ve stručnosti, naplnění skutkové podstaty kárného provinění spočívajícího v průtazích v řízení kárný senát spatřuje v zaviněné nečinnosti soudce v určitém období – bez ohledu na to, kolika řízení (věcí) se týká. Počet řízení zatížených průtahy má vliv na závažnost kárného provinění a představuje pouze okolnost, kterou kárný senát vezme v úvahu při ukládání kárného opatření. Při takovém pojetí skutku je základním znakem vytýkaného skutku, jímž je kárný senát vázán, vymezení počátku a konce doby vytýkané nečinnosti. Jedním z důsledků tohoto pojetí skutku je pak skutečnost, že v případě, kdy kárný soud neshledá v určité věci vytýkané průtahy, nerozhodne v daném rozsahu o zproštění kárného obvinění, nýbrž tuto věc pouze nezahrne do výroku rozhodnutí (viz body [42] – [57] rozhodnutí ve věci Maxa III, včetně tam citované prejudikatury). Pro úplnost kárný soud dodává, že uvedené závěry konstruoval v souvislosti s průtahy v občanskoprávních věcech. Toto pojetí je však plně přenositelné i na průtahy v trestních řízeních (kárný soud je v minulosti aplikoval na průtahy trestního soudce např. v již citovaném rozhodnutí ve věci Krátký).
[187] Jak bylo uvedeno v odstavci [3], žalovaný skutek byl navrhovatelkou vymezen obdobím od 16. 1. 2020 do 23. 5. 2022. Počátek období však kárný soud posunul z 16. 1. 2020 na 1. 2. 2020 (počátek zjištěných průtahů u věci č. 4 – viz výše body [122] a [129]) proto, že kárně obviněný byl až do konce ledna 2020 v pracovní neschopnosti (k tomu viz výše). V období od 16. 1. 2020 do 31. 1. 2020 tudíž kárný soud průtahy neshledal, a protože se toto zjištění promítlo do základního znaku skutku, v daném rozsahu kárně obviněného návrhu výrokem I zprostil. Jak dále vyplývá ze zjištění z jednotlivých spisů v části VIc., vytýkané období bylo „přetrženo“ částí doby druhého nouzového stavu, ve které kárný soud nakonec neshledal kárné provinění. Proto výrokem I kárně obviněného zprostil kárného návrhu i pro období od 11. 12. 2020 (viz dílčí konec průtahů u věci č. 6 – body [145] a [153]) do 29. 4. 2021 (viz počátek dalších průtahů u věci č. 2 – body [105] a [112]).
[188] Kárný soud konstantně judikuje, že soudce má vynaložit veškeré úsilí, aby zákonnou pořádkovou lhůtu podle § 181 odst. 3 trestního řádu dodržel, přičemž její nedodržení je kárným proviněním (z judikatury viz např. rozhodnutí ve věci Špička, případně též ze dne 10. 5. 2021 č. j. 11 Kss 8/2020\u001e138, ve věci Čapek IV, nebo již citovaná rozhodnutí ve věcech Čonka či Krátký). V bodu [64] rozhodnutí ve věci Špička kárný soud k dané lhůtě konkrétně uvedl, že „jakkoliv jde o lhůtu pořádkovou, ... může její překročení založit kárnou odpovědnost soudce. Bezdůvodné protahování trestního řízení má nepochybně negativní dopad jak na víru obětí trestné činnosti ve spravedlnost, tak i na práva samotných obviněných.“
[189] Vedle prostého překročení lhůty k nařízení hlavního líčení či učinění jiného úkonu směřujícího k rozhodnutí věci zároveň nelze akceptovat ani takový postup, jestliže předseda senátu ve lhůtě sice nařídí hlavní líčení, avšak jeho počátek nedůvodně stanoví na velmi dlouhou dobu dopředu. Tato okolnost pak výrazně zesiluje závažnost jinak drobného překročení lhůty, respektive porušení zákonné povinnosti stanovené v § 181 odst. 3 trestního řádu, v některých případech lze dokonce mluvit i o obcházení plnění této zákonné povinnosti. Jak tento kárný senát poznamenal v bodě [65] rozhodnutí ve věci Špička, odborná literatura upozorňuje, že účel ustanovení § 181 odst. 3 trestního řádu nelze obcházet tím, že předseda senátu ve stanovené lhůtě sice nařídí hlavní líčení, ale jeho počátek nedůvodně stanoví na velmi dlouhou dobu dopředu (AUGUSTINOVÁ, P., § 181, in DRAŠTÍK, A, FENYK, J. a kol. Trestní řád: komentář. Praha: WOLTERS KLUWER, 2017, ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, cit. dle Beck-online, § 181).
[190] Kárný soud k tomu dodává, že ve věcech, které jsou velmi staré a v nichž byly již konstatovány průtahy, za něž byl soudce kárně postižen, je nutno činit úkony směřující k vyřízení věci ve výrazně kratších intervalech, než předpokládá § 181 odst. 3 trestního řádu. Překládaná či odročovaná hlavní líčení pro omluvy předvolaných osob je třeba nařizovat co nejdříve po odpadnutí překážky, v řádu dnů, na termíny nepřesahující jeden až dva měsíce. Takových věcí je v případě kárně obviněného pět, z toho ve čtyřech již byly kárným soudem shledány průtahy (věci č. 1 z roku 2014, č. 2 z roku 2015, č. 3, která byla vyloučena z věci č. 2, a věc č. 4 z roku 2016). Velmi starou věcí, jíž bylo třeba věnovat obdobnou péči, je i věc č. 5 z roku 2017.
[191] Stejně tak dle názoru kárného soudu neodpovídá požadavkům citovaných ustanovení trestního řádu na rychlý postup soudu v trestních věcech, pokud předseda senátu opakovaně odsouvá (překládá či odročuje) termín hlavního líčení, aniž by vynaložil veškeré úsilí k jeho úspěšnému konání v původně nařízeném termínu. Takovým úsilím je přitom zapotřebí rozumět zejména včasné ověření, zda je spis na konání hlavního líčení řádně připraven, ať už z pohledu doručování, zajištění obhajoby nebo obstarání opisů z rejstříků trestů a případných dalších soudních rozhodnutí, je-li to potřebné, a dále aktivní přístup předsedy senátu k naplnění dalších organizačních podmínek pro konání hlavního líčení, např. zajištění dostatečně velké jednací síně ve spolupráci se správou či vedením soudu. Pochopitelně pouze do takové míry, do jaké je uvedené objektivně možné zajistit a do jaké lze něco takového po předsedovi senátu rozumně požadovat. Ostatně i § 198 odst. 3 trestního řádu ukládá předsedovi senátu učinit všechna potřebná opatření k zajištění řádného průběhu hlavního líčení a k tomu, aby věc bylo možné projednat a rozhodnout bez odročení. Odročení hlavního líčení podle § 219 trestního řádu pak má být „úkon spíše výjimečný, ke kterému soud přistoupí jen ve skutečně nutných případech, jejichž vzniku nemohl předejít“ (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol.: Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, cit. dle ASPI, § 219).
[192] Z části VIc. Skutková zjištění v jednotlivých spisech plyne, že soudce nedůsledně plnil povinnosti nařídit hlavní líčení či učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci ve lhůtě v intencích výše uvedeného a postupovat tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, v celkem sedmi z devíti věcí, jež navrhovatelka učinila předmětem kárného návrhu. Nejedná se o průtahy zanedbatelné, neboť s výjimkou věci č. 9 vždy přesahují v souhrnu jeden měsíc, přičemž u dvou věcí přesahuje trvání průtahů jeden rok. Průtahy se zároveň týkají věcí, které jsou staré, některé velmi, takže jim bylo třeba věnovat zvýšenou pozornost a vyřizovat je přednostně.
[193] V této souvislosti lze poukázat na charakteristický modus operandi kárně obviněného soudce, který často teprve na sklonku tříměsíční lhůty dle § 181 odst. 3 trestního řádu, někdy i po jejím uplynutí, nařizuje hlavní líčení na dobu o několik měsíců později. To se stalo například ve věcech č. 1, 2, 4, 6, 7 a 9. Opakovaně se objevujícím rysem přístupu kárně obviněného je také kontrola připravenosti spisu na hlavní líčení či veřejné zasedání až krátce před jeho konáním, kdy již není možné zjištěné závady (třebas i jím nezaviněné) odstranit, takže je nutné (opět) hlavní líčení překládat (viz např. věc č. 2, 5, 6, 7). Tento styl práce pak generuje další průtahy nebo ty existující ještě prohlubuje („průtahy plodí průtahy“), jak například kárný soud ilustroval výše u věci č. 4.
[194] Jinak řečeno, kárně obviněný nedostatečně dbal na to, aby byly v jeho věcech splněny podmínky a předpoklady pro řádné konání nařízených hlavních líčení. Jeho nedůslednost se podílela (byť nešlo o jedinou příčinu) na vysokém počtu zmařených hlavních líčení, na jejich častém překládání či odročování, což generovalo nedůvodné průtahy. Soudce na jedné straně zdůvodňoval odročování hlavních líčení o několik měsíců tím, že neměl k dispozici dostatečně velkou a vhodnou jednací síň, což bylo vyvráceno, avšak na stranu druhou nevyvíjel dostatečnou snahu, aby tuto situaci vyřešil prostřednictvím prokazatelně dostupných (a jeho kolegy využívaných) alternativ. Průtahy vzniklé takovým přístupem proto nelze považovat za omluvitelné. Obhajoba kárně obviněného celkově působí spíše tak, že zpětně hledal zdůvodnění, proč v jemu přidělených věcech nešlo postupovat rychleji, namísto toho, aby se zaměřil na identifikaci nevyužitých možností, jak postup ve věcech, samozřejmě v souladu s procesními a dalšími předpisy, zrychlit.
[195] Soudce odpovědnost za překládání hlavních líčení relativizoval tím, že se o tom radil s celým senátem s tím, že omluvy on jako předseda senátu i jeho přísedící nesli nelibě a hlavní líčení překládali či odročovali jen v nezbytných případech – to chtěl prokázat výslechem svých přísedících (důkazní návrh ZZ). Kárný soud tento důkaz neprovedl z prostého důvodu. I kdyby se o omluvách z hlavních líčení či o důvodech přeložení hlavního líčení na jiný termín kárně obviněný radil s přísedícími, nic to nemění na tom, že je to rozhodnutí v jeho kompetenci, se vší odpovědností (viz § 181 a 198 trestního řádu), ledaže by šlo o odročení v probíhajícím hlavním líčení, kde rozhoduje soud (§ 219 trestního řádu), i tam je však rozhodujícím názor předsedy senátu, především pokud jde o místo a čas, na který se odročuje.
[196] Svou délkou a s přihlédnutím ke stáří věcí jde přitom o průtahy (až na věc č. 9) závažné (půl roku a více ve věcech č. 1, 5, 6 a 7) či velmi závažné (jeden rok a více ve věcech č. 2 a 4).
[197] Nelze odhlédnout ani od toho, že ve čtyřech věcech (tj. téměř v polovině z těch, ve kterých kárný soud konstatoval průtahy), konkrétně věci č. 1, 2, 4 a 5, byl kárně obviněný shledán vinným z průtahů již v předchozím rozhodnutí č. j. 16 Kss 3/2019-168, Kydalka III. Ve třech z těchto čtyř věcí (č. 1, 2 a 4) a ve věci č. 6 navíc došlo k průtahům i během období výkonu kárného opatření snížení platu o 10 % na 12 měsíců, uloženého rozhodnutím Kydalka III, což dále prohlubuje závažnost uvedených zjištění.
[198] Kárně obviněný též poukazoval na to, že soudce vykonává i řadu činností, které nelze vidět, jako studium spisu, i v době vlastní zdravotní indispozice a osobního volna. To je samozřejmě pravda, nicméně tato okolnost vyplývá z postavení soudce jako ústavního činitele, jenž je ve funkci neustále. Každý odpovědný soudce to zažívá osobně. Jeho intelektuální činnost se pochopitelně neomezuje jen na jeho pracovní dobu v budově soudu a nad její rámec není nijak zvlášť honorována (ani jako práce přesčas), neboť ji nelze nijak kvantifikovat, respektive zaznamenávat. Tento atribut funkci soudce přibližuje výkonu jiných svobodných povolání. Je projevem relativní svobody soudce uspořádat si práci podle svých možností a představ. To má své výhody, ale i nevýhody. Důsledkem tohoto pojetí výkonu soudcovské funkce je pak i to, že si soudce na tyto nevýhody dost dobře nemůže stěžovat, respektive používat je jako omluvu svého selhání při plnění své základní povinnosti poskytovat v reálném čase průchod spravedlnosti. Nelze si ani dost dobře představit, jak by tuto okolnost měla navrhovatelka v návrhu (či kárný soud ve svém rozhodnutí) zohlednit.
[199] Kárný soud tudíž shrnuje, že soudce porušil své povinnosti a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Objektivní stránka kárného provinění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích tedy byla nade vši pochybnost naplněna.
[200] Kárný soud dále při kvalifikaci jednání kárně obviněného přihlédl k § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, podle něhož lze při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, uložit kárné opatření v podobě snížení platu o 30 % na dobu až dvou let. Toto ustanovení zakotvuje kvalifikovanou skutkovou podstatu kárného provinění při obecné kárné recidivě, která se uplatní nejen v případě ukládání kárného opatření snížení platu (opačný závěr by byl absurdní, neboť kvalifikace skutku by se odvíjela teprve od uloženého kárného opatření, což by zcela obrátilo pořadí úvah kárného soudu).
[201] Podle § 24 kárného zákona se kárné opatření zahlazuje ve lhůtě pěti let od právní moci rozhodnutí (po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na soudce, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán).
[202] Jak již bylo opakovaně uvedeno, kárně obviněný stojí před kárným soudem již po čtvrté. Rozhodnutí o vině ve věci Kydalka I však nemůže založit kárnou recidivu v uvedeném smyslu již proto, že od jeho právní moci uplynulo více než pět let (navíc v tomto případě kárný soud upustil od uložení kárného opatření, což v rozhodnutí Kydalka II vyhodnotil tak, že kárně obviněný nebyl dříve odsouzen, a nemohl se tak dopustit recidivy – viz bod [311] rozhodnutí Kydalka II).
[203] Rozhodnutí o vině ve věci Kydalka II, jímž bylo uložené kárné opatření v podobě důtky, nabylo právní moci 28. 11. 2018, takže v době zahájení nynějšího kárného řízení, respektive v době spáchání nyní zjištěného kárného provinění ještě zahlazeno nebylo. Navzdory tomu ani toto rozhodnutí neumožňuje posuzovat nyní zjištěné kárné provinění jako obecnou kárnou recidivu, neboť to kárný soud vyloučil již v rozhodnutí Kydalka III s poukazem na skutečnost, že šlo o typově zcela odlišný kárný delikt (viz bod [111] rozhodnutí Kydalka III). Nyní rozhodující senát tento závěr respektuje s ohledem na právní jistotu kárně obviněného a na požadavek konzistentního rozhodování kárného soudu. Tento závěr, tedy závěr o nemožnost zohlednit kárné odsouzení v rozhodnutí Kydalka II jako důvod pro kvalifikaci nyní posuzovaného kárného provinění jako obecné kárné recidivy), však nebrání, aby rozhodnutí Kydalka II vzal kárný senát v úvahu jako obecnou přitěžující okolnost při hodnocení osoby kárně obviněného (viz níže v části VIg. Kárné opatření).
[204] Rozhodnutí ve věci Kydalka III, jež nabylo právní moci 15. 1. 2020 a jímž byl kárně obviněný uznán vinným typově tímtéž kárným proviněním jako v nynější věci a bylo mu uloženo kárné opatření v podobě snížení platu o 10 % na 12 měsíců, však již nepochybně kárnou recidivu zakládá, a to dokonce speciální. Proto kárný senát kvalifikoval jednání kárně obviněného jako kárné provinění podle § 87 odst. 1 ve spojení s § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, což uvedl i ve výroku II tohoto rozhodnutí.
VIf. Subjektivní stránka kárného provinění
[205] Podmínkou kárné odpovědnosti soudce dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je zaviněné porušení povinností, zákon však nevylučuje žádnou z forem zavinění. Kárného provinění se proto lze dopustit i z nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé, přičemž stanovení konkrétního stupně nedbalosti není pro závěr o vině nezbytné (viz např. rozhodnutí kárného soudu ze dne 24. 11. 2010 č. j. 11 Kss 8/2009 \u001e 51, ve věci Mach).
[206] Kárný soud neshledal, že by měl kárně obviněný příliš ztížené podmínky či že by byl oproti svým kolegům zvlášť znevýhodněn takovým způsobem, že by mu to bránilo v řádném výkonu funkce soudce. Většinou argumentů soudce, proč nemůže v přidělených věcech postupovat dostatečně rychle, se kárný soud důkladně zabýval již výše, proto svá zjištění pouze stručně zrekapituluje.
[207] Soudce poukazoval na rozpad soudní (trestní) kanceláře, jež zajišťuje administrativní servis pro jeho a další tři soudní oddělení, což má mít za následek vysokou chybovost práce podpůrného justičního personálu. Tato okolnost, i kdyby byla pravdivá, však neměla na zavinění soudce výrazný vliv. Jak kárný soud opakovaně uvedl, soudce má odpovědnost za přidělené věci a musí v nich mít přehled i za ztížené situace (viz rozhodnutí kárného soudu ve věci Jaroš, bod [310]). Práci pomocného justičního personálu musí průběžně kontrolovat a nemůže se za jeho chyby obecně skrývat. Pokud někteří pracovníci soudní kanceláře odvádějí tak nekvalitní práci, jak kárně obviněný tvrdí, měl to řešit s vedením městského soudu. Z tvrzení soudce však vyplynulo, že to řešil pouze s vedoucí své kanceláře a s dozorčí úřednicí. Zůstal tak, obrazně řečeno, na půli cesty. Prvním krokem mělo být upozornění na chybu adresované konkrétnímu pracovníku. Dalším projednání problému s jeho přímým nadřízeným – vedoucí kanceláře, popřípadě dozorčí úřednicí. Pokud však ani to nepomohlo, bylo třeba se obrátit na vedení soudu. Partnerem pro předsedu senátu je předseda, popřípadě místopředseda soudu. Strany však shodně potvrdily, že se kárně obviněný s tímto problémem na vedení městského soudu neobrátil. Z těchto důvodů také kárný soud neprovedl důkaz výslechem vedoucí soudní kanceláře a dozorčí úřednice (důkazní návrh AAA) – i kdyby potvrdily, že si kárně obviněný na konkrétní úřednici stěžoval, nezměnilo by to nic na výše uvedených závěrech.
[208] Dále kárně obviněný namítal nedostatečnou kapacitu jednacích síní, která obzvláště v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19 v zásadě znemožnila řádné konání hlavních líčení (či jiných jednání) v některých věcech. K tomu kárný soud zjistil, že velké jednací síně – byť případně za cenu sníženého komfortu v souvislosti s přesouváním mimo budovu městského soudu – v daném období k dispozici byly, avšak kárně obviněný je efektivně nevyužíval, ač mu v tom nic nebránilo. Jeho tvrzení, že o nich nemohl vědět, bylo vyvráceno. Porad soudců se v uvedeném období neúčastnil někdy i z objektivních důvodů, nicméně zápisy z těch porad, kde se o možnosti využívat jednací síně u jiných pražských soudů hovořilo, prokazatelně obdržel (důkaz Y), stejně tak obdržel i informaci od soudní kanceláře (důkaz BB), o této možnosti všeobecně věděli i ostatní kolegové (důkaz AA).
[209] Do kategorie podmínek pro výkon funkce spadá také soudcem uváděná neutěšená situace s přísedícími. K ní kárný soud uvádí toliko to, že z tvrzení kárně obviněného ani z analyzovaných spisů nevyplývá, že v některé věci zařazené do kárného návrhu vznikly průtahy z důvodu nedostatku či skladby přísedících (to však neznamená, že takové deficity na úrovni městského soudu objektivně nejsou). Zároveň rozvrhy práce pro roky 2020, 2021 a 2022 (důkaz MM) vždy počítaly s přibíráním přísedících z ostatních soudních oddělení. Pokud měli někteří z přísedících zdravotní potíže či patřili v době nouzových stavů a platnosti doporučení Ministerstva spravedlnosti mezi osoby s vyšším rizikem nákazy a komplikací při onemocnění, měl kárně obviněný tuto skutečnost konkrétně zaznamenat do spisu na základě lékařské zprávy (alespoň tak, jak to učinil pro účely kárného řízení – viz důkaz SS), což by mu umožnilo na jejich místo povolat podle rozvrhu práce zastupující přísedící. Opět se tedy nejedná o problém, který by znemožňoval či nad přiměřenou míru komplikoval vedení řízení, konání hlavních líčení a rozhodování v přidělených věcech, respektive o problém, který by nebyl řešitelný, zejména ve věcech, v nichž byl povinen postupovat urychleně s nejvyšší prioritou proto, že již byly velmi staré a byl za průtahy v nich již kárně postižen.
[210] V období, jehož se návrh týká, byl soudce též několikrát práce neschopný. Doby pracovních neschopností kárný soud zohlednil u jednotlivých věcí v části IVc. Skutková zjištění v jednotlivých spisech, pokud se pracovní neschopnost přímo promítla do postupu v řízení. Nicméně v poměru k délce vytýkaného období kárně relevantní nečinnosti nešlo o natolik rozsáhlou pracovní neschopnost, aby vyloučila zavinění (celkem necelé čtyři měsíce pracovní neschopnosti oproti cca 28 měsícům vytýkaného období, což činí cca 15 %). Potřeba zohlednit jeho zdravotní stav jakkoliv více nevyvstala, přičemž kárně obviněný ani netvrdil, že by na tom byl zdravotně natolik špatně, že by jeho schopnosti k výkonu funkce soudce byly snížené. Z tohoto důvodu se ani v uvedeném období neobracel na vedení městského soudu a nežádal úlevy či jiná zmírňující opatření. [Proto se kárný soud ani nezabýval poukazy kárně obviněného na úlevy poskytnuté jiným soudcům z důvodu jejich dlouhodobé pracovní neschopnosti v rozhodném období (jeho argumentací či návrhy na dokazování stran změn rozvrhů práce v letech 2020 až 2022); byl-li kárně obviněný v dlouhodobé pracovní neschopnosti v roce 2019, tedy před nyní posuzovaným obdobím, byl mu také nápad pozastaven (důkazy D a E).]
[211] Pokud by soudce trpěl závažnými zdravotními obtížemi, bylo by primárně na něm, aby racionálně zhodnotil svůj stav a vyvodil z něj důsledky (viz též rozhodnutí ve věci Krátký, bod [343]), případně by to byl důvod k vedení jiného řízení (o nezpůsobilosti soudce k výkonu funkce).
[212] Stejně tak nemají pro hodnocení subjektivní stránky kárného provinění význam ani tvrzené zdravotní obtíže jeho manželky a s nimi související potřebná péče (z tohoto důvodu kárný soud neprovedl důkaz její lékařskou zprávou – důkazní návrh M). Byť má kárný soud pro takové okolnosti lidské pochopení, nelze jim přiznat kárnou relevanci, neboť soudce je ústavní činitel a musí si své osobní, respektive rodinné záležitosti uspořádat tak, aby mu umožňovaly řádný výkon funkce. Není-li to možné, má soudce situaci řešit s vedením soudu a domluvit se na jiném řešení či opatření, např. na snížení úvazku. Nic takového kárně obviněný vedení městského soudu neindikoval. Pokud by nezvládal výkon funkce soudce ani v menším rozsahu, pak by byla adekvátní reakce opět především na něm.
[213] Kárný soud shrnuje, že jednání soudce hodnotí jako zaviněné, a to ve formě vědomé nedbalosti; úmysl mu nikdo nepodsouvá. Kárně obviněnému bylo již v minulosti za průtahy uloženo kárné opatření, takže si musel být vědom toho, že jeho přístup k výkonu funkce soudce si žádá zásadní změny. Soudce si musel být vědom toho, že situace v jeho soudním oddělení není ani zdaleka ideální. Subjektivní stránka kárného provinění tudíž byla naplněna.
VIg. Kárné opatření
[214] Jak kárný soud opakovaně konstatoval (např. v rozhodnutí ze dne 15. 4. 2019 č. j. 11 Kss 8/2018\u001e199, ve věci Miklová, bod [18]), průtahy v řízení nejsou žádným „kavalírským deliktem“, na nějž by měl kárný soud pohlížet shovívavě. Právě naopak, jedná\u001eli se o větší počet věcí, v nichž soudce není schopen či ochoten činit úkony v přiměřené době, svědčí to přinejmenším o jeho snížené schopnosti nadále zastávat soudcovskou funkci. Na právní postavení stran a jejich důvěru v soudní rozhodování může mít takovéto systematické porušování soudcovských povinností drtivější dopad než například ojedinělý morální poklesek v soudcově osobním životě, neboť se týká vlastního účelu existence soudní moci, tj. dávat v reálném čase průchod spravedlnosti. Výstižně se říká, že pozdě poskytnutá spravedlnost se rovná odmítnutí spravedlnosti (justice delayed is justice denied).
[215] Kárně obviněný se dopustil průtahů v celkem 7 věcech. Tato hodnota se může jevit jako nízká, je však relativní; nelze ji srovnávat např. s řádově vyšším počtem průtahových věcí v rozhodnutí Krátký, kde šlo o okresního trestního soudce s řádově vyšším nápadem typově jednodušších věcí. Tomu, aby bylo možno tuto okolnost považovat za polehčující, brání i závažnost zjištěných průtahů, jak bylo uvedeno výše v bodě [195], navíc šlo o významnou část věcí přidělených kárně obviněnému k rozhodnutí; srov. obdobně bod [112] rozhodnutí Kydalka III).
[216] Bez vlivu na kárné opatření je výrok I o částečném zproštění kárného návrhu. Jak bylo uvedeno výše, jde o důsledek pojetí tohoto kárného provinění jako jednoho skutku vymezeného mezními termíny doby tvrzené nečinnosti v kombinaci se závěrem, že soudci nelze přičítat průtahy nezaviněné, konkrétně dobu jeho pracovní neschopnosti a část doby druhého nouzového stavu. Výrok o zproštění je tedy z tohoto pohledu jen formalitou, ostatně rozsah zproštění (dva týdny na počátku vymezeného období a čtyři a půl měsíce uprostřed z celkových téměř dvou a půl roku) není významný.
[217] Pokud jde o obligátně vyžádané hodnocení rozhodovací činnosti kárně obviněného ze strany nadřízeného soudu (Vrchního soudu v Praze, viz odstavec [174]), konstatuje kárný senát, že nevyznívá pro kárně obviněného zrovna nejlépe, nicméně pro jeho vágnost, neprůkaznost a nereprezentativnost k němu nelze jako k okolnosti přitěžující vůbec přihlížet.
[218] Jako okolnost mírně přitěžující, vypovídající o nepříliš dobré pověsti soudce mezi kolegy, lze zhodnotit stanovisko soudcovské rady městského soudu (viz body [172] a [173] odůvodnění), která s kárným návrhem vyslovila souhlas, byť se odmítla vyjádřit k navrženému kárnému opatření. Vyplývá z něj, že situaci kárně obviněného již považuje za neúnosnou, dlouhodobě negativně dopadající na poměry ostatních kolegů trestních soudců.
[219] Kárný senát již výše v části VIe. Objektivní stránka kárného provinění uvedl, že kárně obviněný naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu kárného provinění dle § 88 odst. 1 písm. b) kárného zákona, který zakotvuje kárné opatření v podobě snížení platu. Kárná recidiva však má význam i při ukládání ostatních kárných opatření, zejména nejpřísnějšího kárného opatření v podobě odvolání z funkce soudce v tom smyslu, že toto nejpřísnější kárné opatření nebude tak výjimečné, jako v případě dosud kárně netrestaného soudce.
[220] Kárný senát dále jako obecnou přitěžující okolnost zohlednil výraznou kárnou minulost soudce, tj. předchozí kárná odsouzení (zejména dosud nezahlazené odsouzení ve věci Kydalka II) – s výjimkou rozhodnutí ve věci Kydalka III, jež tvoří znak kvalifikované skutkové podstaty (viz bod [204] tohoto rozhodnutí), a jehož pojetí jako přitěžující okolnosti tak brání zákaz dvojího přičítání téhož.
[221] Toto pravidlo však nebrání tomu, aby kárný soud považoval za výrazně přitěžující okolnost zjištění, že se kárně obviněný dopustil průtahů i v těch věcech, v nichž bylo typově totéž kárné provinění zjištěno v předchozím rozhodnutí (Kydalka III), a to dokonce v době, kdy ještě nebylo vykonáno dříve uložené kárné opatření – viz výše bod [197] odůvodnění tohoto rozhodnutí.
[222] Za okolnost polehčující kárný soud považuje typovou a organizační náročnost věcí (rozsáhlé skupinové věci hospodářské a majetkové, nezřídka s obžalovanými či svědky cizí státní příslušnosti, s pobytem v zahraničí), v nichž byly shledány průtahy. Za polehčující okolnost obecně, a ve spojení s prve uvedenou polehčující okolností zvlášť, kárný soud považuje ztížené podmínky v podobě pandemie onemocnění covid-19.
[223] Kárný senát nezpochybňuje veřejnou pověst kárně obviněného jako zkušeného trestního soudce, jehož jméno je spojeno s řešením řady závažných a veřejnosti známých trestních kauz. Nepovažuje za přiléhavé jeho příkré hodnocení ze strany zástupce kárné navrhovatelky, že je negací všech dobrých ideálů spojovaných s výkonem soudcovského poslání. Kdyby stál kárně obviněný před kárným senátem poprvé, jistě by bylo namístě se ptát, zda vedení soudu vyčerpalo své manažerské možnosti a nenabídlo takovému zkušenému a zasloužilému soudci jinou důstojnou alternativu jeho dalšího působení v justici na pozici, na níž by mohly být jeho zkušenosti dále využity a která by současně nevyžadovala takové nasazení, jaké je třeba soustavně vyvíjet na exponované pozici prvostupňového trestního předsedy senátu na úrovni krajského soudu v hlavním městě. V takové situaci se však již nenacházíme. Považovat tuto okolnost za nějak výrazně polehčující nelze již proto, že byla takto zhodnocena v dřívějších kárných rozhodnutích (viz např. bod [310] rozhodnutí Kydalka II a bod [113] rozhodnutí Kydalka III), čímž se její potenciál obsahově téměř vyčerpal. Opakující se kárná provinění nelze neustále omlouvat, respektive vyvažovat dosavadními zásluhami o spravedlnost a justici.
[224] Kárný soud na straně jedné oceňuje, že kárně obviněný i nadále považuje za své poslání setrvat na pozici nalézacího prvoinstančního trestního soudce na úrovni krajského soudu, takříkajíc v první linii se vší náročností, kterou to obnáší, na straně druhé je třeba mít racionální náhled na své schopnosti, které se mohou časem, zejména s narůstajícím věkem a zdravotními neduhy měnit k horšímu. Nemluvě o výrazně vyšším riziku vyhoření na takové pozici. Jiný kárný senát již dříve poněkud expresivně zhodnotil fakt, že kárně obviněný odmítl nabídky na přechod na prvostupňovou agendu na úrovni obvodního soudu nebo na odvolací agendu (viz rozhodnutí Kydalka III, bod [114]), třebas jen v pozici tzv. votanta (tedy člena odvolacího senátu, nikoli jeho předsedy). Nelze se za této situace divit tomu, pokud by vedení městského soudu již takovou vstřícnou nabídku nezopakovalo. Sám kárně obviněný navíc na jednání připustil, že zrovna „není týmový hráč“.
[225] Ostatně tyto okolnosti vedly kárný soud k závěru, že vůbec není namístě uvažovat o kárném opatření odvolání z funkce předsedy senátu podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích. Toto opatření je specifické tím, že u něj výrazně převažuje složka preventivní nad represivní. S odvoláním z funkce předsedy senátu by sice byla spojena ztráta funkčního příplatku, to však nelze považovat za sankci, neboť ruku v ruce s tím má soudce objektivně méně náročné práce a odpovědnosti, nadto v případě kárně obviněného by to znamenalo, že by jeho dosud nevyřízené věci musely být tak jako tak přerozděleny mezi ostatní předsedy senátů.
[226] Co se týče přístupu soudce ke kárnému řízení, kárný senát s politováním konstatuje, že kárně obviněný sebereflexi ani tentokrát neprojevil, snad s tou výjimkou, že na ústním jednání neodmítl pokus o nalezení prostoru pro případnou dohodu o vině a kárném opatření. Pro jeho osobnost je to již charakteristické, neboť stejný postoj zaujímal i v předchozích třech kárných řízeních. Jeho postoj ke kárnému řízení se projevil i svou formou neadekvátní reakcí na vyřízení opožděné námitky podjatosti (viz výše bod [24]).
[227] Zdravotní stav kárně obviněného možná není nejlepší, jak poznamenal kárný senát již v předchozím rozhodnutí (bod [112] rozhodnutí Kydalka III). Dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, i kdyby byl prokázán, však lze za polehčující okolnost považovat jen v omezené míře. Kárný soud totiž již před dvěma lety upozornil kárně obviněného též na to, že „v každém případě by se ale měl zamyslet nad tím, co dál ve své profesní kariéře hodlá činit. Pokud chce zůstat soudcem, musí po skončení pracovní neschopnosti a návratu do výkonu funkce agendu, kterou má přidělenu, řešit jinak, aktivněji a cílevědoměji než doposud. Možná by měl uvážit i to, zda není na čase odejít z ‚první linie‘ prvoinstančního soudce a nabyté zkušenosti využít jako člen odvolacího senátu, třeba i toho, jejž si sám nevybere. Anebo může kárně obviněný usoudit, že zbytek profesní kariery stráví jinak než v justici. I to je zcela legitimní volba, povolání soudce nemusí být nutně ‚na celý život‘. Funkce soudce je důležitou součástí ústavního systému, svým způsobem funkcí výjimečnou, jež musí být řádně vykonávána. Soudce má proto v každém okamžiku volbu, zda bude svou funkci řádně vykonávat, a to se všemi obtížemi s ní spojenými, anebo zda na ni rezignuje a bude hledat radost z práce v jiné profesi. Toho si každý soudce musí být vědom“ (rozhodnutí Kydalka III, bod [117]). Ve věci Krátký nynější kárný senát obdobně poznamenal, že „soudce – má-li kvalifikovaně rozhodovat o druhých – musí být schopen též racionálního náhledu na sebe sama a svou osobní situaci, včetně svých sil a zdravotního stavu“ (bod [343] rozhodnutí ve věci Krátký).
[228] V případě kárně obviněného význam možné polehčující okolnosti spočívající v jeho nepříznivém zdravotním stavu relativizuje skutečnost, že kárně obviněný se nepodrobil pracovnělékařským prohlídkám ani neinformoval kárnou navrhovatelku o svých zdravotních obtížích. V tom samozřejmě není (a samo o sobě nemůže být) spatřováno kárné provinění, nelze však v této souvislosti vytýkat kárné navrhovatelce, že zdravotní stav kárně obviněného dále nezohledňovala, respektive že nepřikročila, alespoň dočasně, k nějakým zmírňujícím opatřením či úlevám. Zbývá pro úplnost zopakovat, že doby pracovní neschopnosti kárně obviněného ve vytýkaném období, pokud měly vliv na práci se spisem v konkrétní věci, kárný soud zohlednil již v rámci zjištění objektivní stránky kárného provinění (skutku).
[229] Kárný soud není návrhem na uložení kárného opatření vázán (§ 9 odst. 2 kárného zákona), zpravidla se však od návrhu kárného navrhovatele odvíjí jeho další úvahy nad volbou přiměřeného kárného opatření. Navrhovatelka ve svém návrhu žádala kárně obviněnému uložit nejpřísnější kárné opatření v podobě odvolání z funkce soudce.
[230] Kárný senát vážně zvažoval uložení tohoto nejpřísnějšího kárného opatření, nakonec však uplatněním postupu podle § 127 odst. 2 trestního řádu per analogiam dospěl k rozhodnutí, že adekvátním kárným opatřením bude opatření o stupeň méně přísné v podobě finanční sankce na horní hranici zákonného rozpětí podle § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona o soudech a soudcích. Jakkoli z výše uvedeného je zřejmé, že převažují přitěžující okolnosti, kárný senát nakonec usoudil, že s ohledem na obtíže spojené s epidemií onemocnění covid-19 kárně obviněný přece jenom neměl standardní a srovnatelné podmínky oproti jiným dříve kárně odsouzeným, aby kárný soud mohl jednoznačně dospět k závěru, že dřívější kárné opatření vůbec nesplnilo svůj účel a že totéž nelze očekávat ani nyní.
Poučení: Odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné.
V Brně dne 6. února 2023
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda kárného senátu