[153] Druhý vytýkaný úsek od 10. 2. 2021 je však nutné rozčlenit na dílčí části, neboť soudce jednání rušil vždy na základě doložené omluvy/žádosti. V prvním případě měl k dispozici potvrzení o pracovní neschopnosti, ve druhém informaci o nařízeném veřejném zasedaní, na němž právní zástupce jednoho z účastníků vystupoval jako obhájce, a ve třetím opět potvrzení o pracovní neschopnosti – právní zástupce byl v karanténě. Překládání (rušení) jednání tak nebylo bezdůvodné. I tak je však potřeba zhodnotit, zda kárně obviněný stanovoval nové termíny v přiměřených dobách. Tak tomu však bylo pouze v posledním případě (tj. v případě zrušení jednání dne 3. 2. 2022), kdy další jednání nařídil ještě v referenční době dvou měsíců – ke zrušení jednání měla věc už více než dva roky. V případě prvního a druhého zrušení kárně obviněný nový termín jednání stanovil vždy až po uplynutí referenční doby (v okamžiku prvního zrušení jednání 10. 2. 2021 věc ještě nebyla starší než dva roky, takže referenční doba činila čtyři měsíce, druhé už následovalo s více než dvouletým odstupem od napadení věci, takže jednání bylo nutné nařídit do dvou měsíců). V případě prvního zrušení jednání (nařízeného na 11. 2. 2021) asistentka soudci připravila referát dne 5. 3. 2021, avšak on jej vyplnil až 29. 6. 2021. V případě druhého zrušení jednání (nařízeného na 7. 9. 2021), pak kárně obviněný obdržel dne 2. 9. 2021 omluvu a žádost o odročení od právního zástupce žalobce s tím, že v termínu jednání obhajuje na veřejném zasedání o odvolání v trestní věci a nepodařilo se mu zajistit substituci. K této omluvě soudce jednání dne 2. 9. 2021 zrušil, avšak další nařídil až 13. 12. 2021. Období od 10. 2. 2021 do 29. 6. 2021 a od 7. 9. 2021 do 13. 12. 2021 tak lze označit za průtahy.
[154] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 10. 2. 2021 do 29. 6. 2021 a od 7. 9. 2021 do 13. 12. 2021 v celkovém rozsahu téměř 8 měsíců.
23 věc sp. zn. 7 C 53/2019
[155] Ve věci 7 C 53/2019 (pojištění odpovědnosti za převzaté věci) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 21. 10. 2021 do 15. 12. 2021 a od 21. 3. 2022 do 27. 5. 2022. V rámci prvního období soudce předložil spis odvolacímu soudu až 15. 12. 2021, ačkoliv měl předkládací zprávu připravenou již 21. 10. 2021. Od 21. 3. 2022 pak kárně obviněný otálel s nařízením jednání po vrácení věci odvolacím soudem. Byť měl připravený referát, nařídil jednání až 27. 5. 2022. Kárně obviněný k věci uvedl, že první období trvalo necelé dva měsíce a druhé pouhé dva měsíce.
[156] Z důkazu AA1 plyne, že věc byla obsahem upozornění ze 7. 1. 2020, tedy i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu.
[157] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Věc byla již na počátku prvního období nečinnosti starší více než dva roky, takže obecná referenční doba činí dva měsíce a zkrácená měsíc. Předložení věci odvolacímu soudu je přitom právě oním jednoduchým administrativním úkonem, pro který se uplatní doba zkrácená (obdobně viz posouzení věci č. 1 v rozhodnutí Maxa III). Kárně obviněný tuto dobu překročil, neboť samotné předložení spisu mu trvalo téměř dva měsíce (žalovaná doručila vyjádření k odvolání dne 19. 10. 2021, ve spisu je založená předkládací zpráva formálně datovaná dne 20. 10. 2021, avšak věc byla odvolacímu soudu předložena až 16. 12. 2021). Referenční dobu (tentokrát dvouměsíční) kárně obviněný překročil rovněž ve druhém případě, v němž nedůvodně odkládal nařízení jednání. Odvolací soud totiž spis spolu s částečně zrušujícím rozsudkem vrátil 8. 3. 2022, nicméně kárně obviněný jednání nařídil až 27. 5. 2022. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 21. 10. 2021 do 15. 12. 2021 a od 21. 3. 2022 do 27. 5. 2022 v celkovém rozsahu čtyři měsíce. Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že první období se na konci částečně kryje s nouzovým stavem vyhlášeným pro epidemii onemocnění covid-19, nicméně ze spisu nijak nevyplývá, že by tato okolnost měla vliv na nečinnost kárně obviněného, resp. na možnost učinit jednoduchý administrativní úkon v podobě předložení spisu odvolacímu soudu.
24 věc sp. zn. 7 C 80/2019
[158] Ve věci 7 C 80/2019 (bolestné) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 26. 6. 2019 do 28. 6. 2021 a od 7. 9. 2021 do 18. 2. 2022. V rámci prvního období měl kárně obviněný spis už 26. 6. 2019 připravený k nařízení jednání, avšak jednání nařídil až 12. 8. 2020 na 20. 10. 2020. V mezidobí přitom ve spisu není patrný žádný relevantní úkon směřující ke skončení věci, kárně obviněný pouze 26. 11. 2019 předložil spis k nahlížení a zakládal odkazy na doporučení ministryně spravedlnosti ohledně epidemie onemocnění covid-19. Nařízení jednání přitom urgoval i zástupce žalobce. Jednání nařízené na 20. 10. 2020 nakonec muselo být zrušeno z důvodu karantény soudce, který následně nový termín nařídil až 28. 6. 2021 na 7. 9. 2021. Do nařízení jednání pouze 22. 2. 2021 usnesením rozhodl o připuštění změny žaloby. Podle navrhovatelky mohl už toto rozhodnutí spojit s nařízením jednání, neboť proti němu není přípustné odvolání a pouze se doručuje. Ve druhém období pak kárně obviněný odročil jednání dne 7. 9. 2021 na neurčito, aniž k tomu měl vážný důvod. Jednání nařídil až 18. 2. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[159] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, avšak období nečinnosti hodnotí oproti navrhovatelce odlišně. Jak kárný soud poznamenal již výše, trvání prvního nouzového stavu je zapotřebí odečíst a nečinnost kárně obviněnému nepřičítat k tíži. Období nečinnosti dále přerušil i sám soudce tím, že 12. 8. 2020 nařídil jednání, což je úkon směřující ke skončení věci. Problém opět nastává až se zrušením jednání bez náhrady dne 20. 10. 2020, jelikož další jednání kárně obviněný nařídil až 28. 6. 2021. I po zohlednění těchto okolností však došlo k překročení referenční doby čtyř měsíců. Z celkového pohledu proto není nutné řešit, z jakého důvodu bylo jednání dne 20. 10. 2020 zrušeno. Kárný soud však ve prospěch kárně obviněného odečetl dny od 20. 10. 2020 do 23. 10. 2020, kdy byl dle absenční karty indisponován (důkaz N). Bez významu je, že kárně obviněný vydal dne 22. 2. 2021 usnesení o připuštění změny žaloby, neboť návrh na změnu žaloby byl doručen již 30. 8. 2019, takže o něm rozhodoval se značným zpožděním. Kárný soud zároveň nevidí důvod, aby ve prospěch kárně obviněného zohlednil druhý nouzový stav, neboť termín jednání mohl určit alespoň na delší dobu dopředu či dát spis s příslušnou poznámkou na lhůtu, jako to činil v průběhu prvního nouzového stavu. Nic z toho však neudělal a jednání nařídil až více než dva měsíce po skončení nouzového stavu. Žádné okolnosti, z nichž by bylo patrné, že druhý nouzový stav kárně obviněnému jakkoliv bránil v postupu ve věci, ze spisu nevyplývají. K začátku druhého období již stáří věci přesáhlo dva roky, takže byla obecná referenční doba jen dvouměsíční a soudce ji výrazně překročil, neboť jednání dne 7. 9. 2021 odročil na neurčito (s poskytnutím třicetidenní lhůty k vyjádření) a další nařídil až 18. 2. 2022. Případná vyjádření stran v mezidobí či překryv s nouzovým stavem mu ve stanovení termínu jednání na začátek roku 2022 nijak nebránily. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 26. 6. 2019 do 11. 3. 2020, od 18. 5. 2020 do 12. 8. 2020, od 24. 10. 2020 do 28. 6. 2021 a od 7. 10. 2021 do 18. 2. 2022 v celkovém rozsahu téměř 24 měsíců.
25 věc sp. zn. 7 C 86/2019
[160] Ve věci 7 C 86/2019 (o zaplacení lešenářských služeb) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 16. 8. 2019 do 6. 2. 2020, od 27. 4. 2020 do 12. 8. 2020, od 16. 10. 2020 do 29. 4. 2021 a od 22. 6. 2021 do 26. 1. 2022. První období ohraničila navrhovatelka daty, kdy byl kárně obviněnému předložený připravený referát k nařízení jednání a kdy dal následný pokyn k vydání usnesení s výzvou k odstranění vad. Druhý úsek začíná okamžikem, kdy měl soudce k dispozici připravený referát k nařízení jednání, a končí jeho nařízením. Třetí období dle navrhovatelky začalo zrušením nařízeného jednání z důvodu karantény soudce. Kárně obviněný byl následně nečinný a jednání nařídil až 29. 4. 2021 na 22. 6. 2021. Počátek posledního období odvodila navrhovatelka od odročení jednání dne 22. 6. 2021 na neurčito. K takovému postupu nebyl podle navrhovatelky důvod, neboť soudce pouze žádal doplnění tvrzení ve lhůtě třiceti dnů, což strany učinily. Následně vyžádal v září 2021 projektovou dokumentaci. Podle navrhovatelky byl postup soudce nekoncentrovaný, úkony mohly být spojeny s nařízením jednání či učiněny v mezidobí do odročeného jednání. Dne 26. 1. 2022 pak kárně obviněný nařídil jednání na 5. 4. 2022. Soudce se k věci nevyjádřil.
[161] Návrhové tvrzení se v zásadě nerozchází s obsahem spisu, avšak jsou potřebná upřesnění a doplnění. Pokud kárná navrhovatelka považuje (ve prospěch kárně obviněného) pokyn asistentce za úkon směřující k vyřízení věci (a přerušující období průtahů), pak první období nečinnosti ukončil kárně obviněný 5. 2. 2020, kdy dal asistentce pokyn k přípravě usnesení k odstranění vad; zkrácená dvouměsíční referenční doba k provedení jednoduchého procesního úkonu u věci mladší dvou let však byla zjevně překročena.
[162] Z důkazu AA1 a AA3 však plyne, že věc byla obsahem upozornění ze 7. 1. 2020, resp. 3. 2. 2020 s tím, že se jeví od 16. 8. 2019 jako průtahová. Již tehdy se kárná navrhovatelka mohla domnívat, že věc od srpna 2019 nabírá průtahy. Kárný soud proto s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] ve prospěch kárně obviněného odečetl období od 16. 8. 2019 do 5. 2. 2020. Sice by striktně vzato bylo nutné odečíst pouze období do 3. 2. 2020, avšak s ohledem na to, že by zbylo pouze několik dnů únoru 2020 by takový postup postrádal význam. Kárně obviněný navíc nečinnost ukončil již 5. 2. 2020, a nikoliv 6. 2., jak tvrdí navrhovatelka (viz výše).
[163] V rámci druhého úseku je nutné upřesnit, že dne 27. 4. 2020, od kterého navrhovatelka odvíjí průtahy, referovala asistentka předložení spisu soudci k nařízení jednání (bylo to ještě v období prvního nouzového stavu, avšak zjevně bez vlivu na postup v této věci), soudce ji následně 24. 6. 2020 žádal o přípravu referátu k nařízení jednání, které pak nařídil až 12. 8. 2020 na 27. 10. 2020. Nešlo však ještě o věc starší dvou let, kárný soud tedy zohledňuje standardní čtyřměsíční referenční dobu, která začala plynout sice ještě před referátem asistentky, konkrétně 22. 4. 2020, kdy žalobce doplnil a upřesnil žalobu, avšak ani tak daná referenční doba nebyla překročena. K třetímu období ze spisu sice plyne, že jednání nařízené na 27. 10. 2020 bylo dne 26. 10. 2020 zrušeno z důvodu karantény soudce, avšak z jeho absenční karty plyne, že od 26. 10. 2020 nebyl ani v pracovní neschopnosti, ani nečerpal jiný druh volna (důkaz N), kárný soud proto od navazujícího období nic neodečítal. Stejně tak kárný soud nijak nezohlednil trvání druhého nouzového stavu od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021. Kárně obviněný byl totiž v daném období kromě zrušení jednání a pokynu asistentce ze 17. 12. 2020, aby mu připravila referát k nařízení jednání, zcela nečinný a nijak nezdůvodnil, proč v daném období nemohl v referenční době čtyř měsíců od zrušení jednání nařídit jednání nové, byť na pozdější termín.
[164] V popisu posledního vytýkaného úseku ze strany navrhovatelky chybí, že po odročení a doručení doplnění účastníků referovala asistentka 18. 8. 2021 předložení spisu soudci, aby posoudil, zda vypracovat znalecký posudek dle návrhu žalobce. Kárně obviněný reagoval 17. 9. 2021, že je nejprve potřeba vyžádat projektovou dokumentaci, k čemuž bylo vydáno usnesení ze dne 22. 9. 2021 se lhůtou dvacet dnů. Dokumentace byla předložena dne 11. 10. 2021 a hned 12. 10. 2021 předložila asistentka spis soudci s referátem k nařízení jednání. Jednání pak kárně obviněný nařídil skutečně až 26. 1. 2022. Uvedené úkony se sice zdánlivě jeví tak, že byly účelné a směřovaly ke skončení věci, avšak potřebné podklady mohl kárně obviněný vyžádat již dříve či jejich vyžádání spojit s dalším úkonem (nařízením jednání) a věc dále neprotahovat (nadto interní komunikace s asistentkou o dalším postupu, byť zachycená ve spisu, není žádným procesním úkonem, natož takovým, který by byl způsobilý přerušit nečinnost). Takový postup měl kárně obviněný zvolit tím spíše, že věc již byla starší než dva roky, takže referenční doba, která běžela od uplynutí 30 dnů na vyjádření od odročení jednání dne 22. 6. 2021, činila pouze dva měsíce.
[165] Kárný soud tedy konstatuje průtahy v řízení od 26. 10. 2020 do 29. 4. 2021 a od 22. 7. 2021 do 26. 1. 2022 v celkovém rozsahu více než 12 měsíců.
26 věc sp. zn. 7 C 87/2019
[166] Ve věci 7 C 87/2019 (nemajetková újma) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 22. 4. 2020 do 13. 8. 2020, od 26. 10. 2020 do 29. 4. 2021 a od 22. 6. 2021 do 29. 11. 2021. K začátku prvního období byl soudci předložen připravený referát k nařízení jednání, který vyplnil (a nařídil jednání) až 13. 8. 2020. Druhé období začíná zrušením nařízeného jednání pro nemoc soudce a končí nařízením jednání dne 29. 4. 2021 na 22. 6. 2021. Poslední úsek je rámován odročením jednání na neurčito, ač pro to nebyl důvod, a následným nařízením jednání na 8. 1. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[167] Z důkazu AA1 a AA3 plyne, že věc byla obsahem upozornění ze 7. 1. 2020 a z 3. 2. 2020, tedy i s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] před tvrzeným obdobím průtahů, bez vlivu na zachování lhůty k podání návrhu.
[168] Kárný soud uvádí, že návrhové tvrzení až na drobné odchylky odpovídá spisu. Počátek prvního období navrhovatelka sice stanovila až na 22. 4. 2020, kdy asistentka předložila soudci referát k nařízení jednání, avšak kárný soud ověřil, že posledním předcházejícím úkonem je usnesení s výzvou k zaplacení zálohy na náklady důkazů ze dne 26. 3. 2020. Referenční doba čtyři měsíce pro věci mladší než dva roky tedy běžela již od tohoto data a kárně obviněný ji překročil, neboť jednání nařídil až 13. 8. 2020. Kárný soud však s ohledem na vázanost návrhem shledal průtahy až od 22. 4. 2020. U druhého období kárný soud nijak nezohlednil údajnou nemoc soudce, pro kterou bylo dle záznamu ve spisu dne 26. 10. 2020 zrušeno jednání nařízené na 3. 11. 2020. Z absenční karty soudce totiž sice vyplývá, že v předcházejícím týdnu do 23. 10. 2020 čerpal indispoziční volno, od pondělí 26. 10. 2020 však již není žádná nemoc ani indispozice evidována (důkaz N) a žádnou další relevantní okolnost k tomu kárně obviněný neuvedl. Při hodnocení posledního úseku se kárný soud shoduje s navrhovatelkou, že v celém jeho rozsahu chybí jakýkoliv relevantní úkon. Pouze je zapotřebí posunout počátek období o 30 dnů, kterou dal soudce účastníkům k doplnění, na 22. 7. 2021. K 22. 7. 2021 už stáří věci navíc přesáhlo dva roky, takže se referenční doba zkrátila na dva měsíce, které soudce zjevně překročil. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení 22. 4. 2020 do 13. 8. 2020, od 26. 10. 2020 do 29. 4. 2021 a od 22. 7. 2021 do 29. 11. 2021 v celkovém rozsahu 14 měsíců.
[169] Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že zejména do prvního období, v němž jsou konstatovány průtahy, zasáhl nouzový stav v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19. Nijak ho však při vymezení průtahů nezohlednil, jelikož v této věci do postupu kárně obviněného nezasáhl. Dle svých postupů soudce standardně referoval, aby mu asistentka připravila referát k nařízení jednání, které pak nařídil až s odstupem, aniž by spis dával na lhůtu jako v případě prvního nouzového stavu.
27 věc sp. zn. 7 C 99/2019
[170] Ve věci 7 C 99/2019 (ochrana osobnosti) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 25. 5. 2020 do 26. 5. 2021 a od 16. 11. 2021 do 21. 6. 2022. První období začalo 25. 5. 2020, kdy asistentka předložila kárně obviněnu spis s dotazem, zda žalobkyni osvobodit od soudního poplatku. Soudce však až 13. 8. 2020 reagoval, ať asistentka připraví usnesení o částečném zastavení řízení. Další období bez úkonu dle navrhovatelky trvalo od 6. 10. do 22. 2. 2021, kdy dal kárně obviněný asistentce pokyn k přípravě konceptu rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Usnesení pak bylo předloženo soudci dne 26. 4. 2021, ten ho však podepsal až 26. 5. 2021. O osvobození od soudních poplatků tedy rozhodoval rok, ač mohl rozhodnutí o částečném zastavení řízení s rozhodnutím o osvobození spojit. Ve druhém období kárně obviněný nečinil faktické úkony směřující k rozhodnutí věci. Spis byl u něj bez úkonu od 16. 11. 2021 do 17. 2. 2022, kdy žádal asistentku o usnesení o připuštění změny žaloby. Takový druh rozhodnutí však mohl bez problémů spojit s nařízením jednání. Následně byl spis zcela bez úkonu od 8. 4. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[171] V případě prvního období návrhové tvrzení ve stěžejních rysech odpovídá spisu. Kárný soud pouze doplňuje, že soudce 31. 8. 2020 vydal usnesení o částečném zastavení řízení s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Pokyn k předložení spisu asistentce za účelem přípravy rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků však dal asistentce až 8. 3. 2021 po tom, co žalobkyně podala stížnost na průtahy v řízení. Originál usnesení, kterým žalobkyni osvobození nepřiznal, je sice datován 12. 5. 2022, avšak kancelář jej dle záznamu obdržela až 28. 5. 2022. Z ničeho přitom nevyplývá, že by kárně obviněnému cokoliv bránilo rozhodnout o osvobození žalobkyně od soudních poplatků dříve. Navíc se jedná o jednoduché, do značné míry administrativní rozhodnutí, k němuž postačuje zkrácená referenční doba, jež v případě věci mladší než dva roky činí dva měsíce. Tuto dobu kárně obviněný několikanásobně překročil.
[172] Pokud jde o druhé období, není zřejmé, od jakého úkonu navrhovatelka odvíjí nečinnost (16. 11. 2021), neboť posledním procesním úkonem byl pokyn soudce účtárně (2. 11. 2021), ale kárný soud nemůže být v neprospěch kárně obviněného, co do skutkových tvrzení, inkvizičně přísnější než navrhovatelka. Dále, v návaznosti na usnesení o připuštění změny žaloby ze dne 22. 2. 2022 kárně obviněný 3. 3. 2022 vyzval žalovanou k vyjádření, která věcně reagovala 22. 3. 2022, následovalo přeposlání tohoto vyjádření žalobkyni a jejích několik obsáhlých vyjádření s přílohami v březnu a dubnu 2022. Na konci dubna a začátku května opět reagovala žalovaná. Dne 7. 6. 2022 dal kárně obviněný asistentce pokyn k přípravě referátu k nařízení jednání. Ten mu byl předložen 13. 6. 2022 a 28. 6. 2022 pak jednání nařídil. Za takových okolností lze u soudce shledat nedůvodnou nečinnost pouze do 22. 2. 2022, neboť po tomto datu následuje ve spisu relevantní pohyb a soudce jednání nařídil ještě v referenční době dvou měsíců (od konce dubna do konce června) pro věc starší než dva roky.
[173] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 25. 5. 2020 do 26. 5. 2021 a od 16. 11. 2021 do 22. 2. 2022 v celkovém rozsahu více než 15 měsíců. Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že druhé období se částečně kryje s nouzovým stavem, nicméně ze spisu nijak nevyplývá, že by tato okolnost měla na nečinnost kárně obviněného vliv.
28 věc sp. zn. 7 C 177/2019
[174] Ve věci 7 C 177/2019 (vyklizení nemovitosti) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 13. 11. 2019, kdy měl přichystaný referát k nařízení jednání, do 7. 8. 2020, kdy jednání nařídil, s tím, že v mezidobí pouze vybíral zálohu na důkaz usnesením ze dne 24. 3. 2020. Následně mu vytýká nečinnost od 20. 1. 2020 do 23. 4. 2020, od 10. 6. 2021 do 13. 12. 2021 a od 3. 3. 2022 do 13. 6. 2022. Druhé období začalo zrušením jednání pro nemoc soudce a skončilo nařízením jednání na 10. 6. 2021. Třetí úsek je rámován odročením tohoto jednání na neurčito, byť k takovému postupu nebyl důvod, a opětovným nařízením dne 13. 12. 2021 na 3. 3. 2022. Od 22. 7. 2021 soudce přitom byl dle navrhovatelky zcela nečinný. Poslední období rovněž začalo odročením jednání na neurčito a skončilo jeho opětovným nařízením dne 13. 6. 2022 na 1. 9. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[175] Kárný soud předesílá, že v návrhovém tvrzení jsou zjevné chyby ve vymezení období nečinnosti. V případě druhého období uvádí navrhovatelka nečinnost od 20. 1. 2020 do 23. 4. 2020 v trvání tři měsíce. Ze spisu a dalších podrobností přitom plyne, že má na mysli období od 20. 10. 2020 do 23. 4. 2021. V případě prvního data je tedy chyba v měsíci a v případě druhého v roku, přičemž navrhovatelkou nesprávně vymezený časový úsek zcela spadá do prvního období od 13. 11. 2019 do 7. 8. 2020, jde proto o zjevné chyby v psaní, od nichž kárný soud odhlédl.
[176] V hodnocení prvního období se kárný soud ztotožňuje s navrhovatelkou, že průtahy jsou v celém časovém úseku. Kárně obviněný sice 18. 3. 2020 dal pokyn k přípravě usnesení s výzvou k zaplacení zálohy na provedení důkazu svědeckou výpovědí, avšak jednak to učinil více než čtyři měsíce po tom, co mu byl spis předložený s připraveným referátem k nařízení jednání, a jednak ze spisu neplyne žádný důvod, proč musel dělat úkony s tak dlouhými rozestupy. Referenční doba k nařízení jednání, která v tomto případě činila čtyři měsíce, totiž uplynula jak před výzvou k zaplacení zálohy, tak po ní. Kárný soud zároveň v tomto případě neshledal důvod k tomu, aby odečetl trvání prvního nouzového stavu, neboť soudce v době jeho trvání činil pouze jednoduchý úkon administrativní povahy (výběr zálohy na provedení důkazu), ve spisu není založený žádný záznam ve vztahu k pandemii onemocnění covid-19 a nadto byl spis k nařízení jednání připravený už dlouho před nouzovým stavem, a to od 6. 11. 2019, kdy žalobce doručil repliku k vyjádření žalované.
[177] Ve druhém období byl soudce podle spisu zcela nečinný, spis byl připraven k nařízení jednání, asistentka na to soudce upozornila (20. 10. 2020) a dokonce mu připravila referát k nařízení jednání (12. 1. 2021), do něhož bylo třeba vyplnit pouze datum, soudce tak učinil až 23. 4. 2021, kdy jednání nařídil na 10. 6. 2021.
[178] Nečinnost ve třetím a čtvrtém období pak spočívá v tom, že kárně obviněný odročil jednání na neurčito a nový termín nařídil za nepřiměřeně dlouhou dobu. Mezi 10. 6. 2021 a 13. 12. 2021 (třetí období) sice účastníci doplňovali svá tvrzení a důkazní návrhy (do 10. 7. 2021) a kárně obviněný jim jejich vyjádření následně přeposílal (29. 9. 2021), avšak ze spisu neplyne důvod, proč byly prodlevy mezi těmito úkony tak dlouhé. V tomto případě soudce mohl úkony sdružit (přeposlání a nařízení jednání) či je učinit alespoň v krátké časové souslednosti. Jelikož tak neučinil, zatížil řízení dalšími průtahy. Obdobně to platí i pro čtvrté období, v němž se již s ohledem na stáří věci uplatní referenční doba dva měsíce. Kárný soud dodává, že i v případě vymezení tohoto posledního období se navrhovatelka dopustila chyby v psaní, neboť při stanovení jeho počátku zaměnila datum a uvedla 3. 3. 2020. Ze spisu, uvedení celkového období a dalších podrobností je však zjevné, že správně je 3. 3. 2022. Jelikož důsledkem opravy nesprávnosti je zkrácení vytýkaného období ve prospěch kárně obviněného a není pochyb o tom, o jaké období se jedná, kárný soud datum opravil, za počátek průtahů však považoval až 22. 3. 2022, kdy soudce obdržel doplnění vyjádření.
[179] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 13. 11. 2019 do 7. 8. 2020, od 20. 10. 2020 do 23. 4. 2021, od 10. 7. 2021 do 13. 12. 2021 a od 22. 3. 2022 do 13. 6. 2022 v celkovém rozsahu téměř 23 měsíců. Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že i druhé období, v němž jsou shledávány průtahy, se kryje s nouzovým stavem, nicméně ze spisu nijak nevyplývá, že by tato okolnost měla na nečinnost kárně obviněného vliv.
29 věc sp. zn. 7 C 182/2019
[180] Ve věci 7 C 182/2019 (zrušení SJM) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 26. 6. 2020 do 8. 9. 2020 a od 16. 11. 2021 do 25. 5. 2022. V obou případech období začala předložením připraveného referátu a skončila nařízením jednání na 3. 12. 2020, resp. 30. 6. 2022. Druhému úseku navíc předcházelo zrušení rozsudku odvolacím soudem s pokyny, jak ve věci dále postupovat. Soudce k věci uvedl, že první období činí v souhrnu pouhé dva a půl měsíce, do druhého zasáhl nouzový stav vyhlášený od 26. 11. do 25. 12. 2021 a navrhovatelka nevzala v úvahu, že spis byl opakovaně předkládán ke spisu 0 P 88/2018 a k nahlížení.
[181] Kárný soud uvádí, že vymezení období navrhovatelkou odpovídá spisu. To však znamená, že první úsek nečinnosti není průtahem, neboť nepřesáhl referenční dobu čtyř měsíců pro věc mladší méně než dva roky, a to i když kárný soud vezme v úvahu, že referenční doba běžela už od 16. 6. 2020, kdy mediátorka soudu sdělila, že žalovaný se na mediaci opakovaně nedostavil. Druhý úsek však přesáhl referenční dobu, která navíc již byla poloviční, protože se stáří věci překročilo dva roky. V období od 16. 11. 2021 do 25. 5. 2022 soudce sice přeposílal dne 18. 1. 2022 žalovanému vyjádření žalobkyně ze dne 15. 11. 2021 a právní zástupce žalovaného následně 26. 1. 2022 nahlížel do spisu, nicméně ze spisu nijak nevyplývá, proč kárně obviněný nemohl vyjádření přeposlat spolu s nařízením jednání, nadto nejde o procesní úkony směřující k vyřízení věci a mohly být činěny během přípravy věci k jednání. Namísto koncentrovaného postupu kárně obviněný vyjádření přeposlal až po uplynutí referenční doby a jednání nařídil za dalších několik měsíců. Zároveň ze spisu není patrné, že by byl v daném období předkládán ke spisové značce, na kterou kárně obviněný ve svém vyjádření odkazuje. Kárný soud nevidí důvod ani pro to, aby v tomto případě od období nečinnosti odečítal trvání nouzového stavu. Soudce totiž s nařízením jednání otálel už před nouzovým stavem a dlouhou dobu po jeho skončení. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 16. 11. 2021 do 25. 5. 2022 v celkovém rozsahu více než šest měsíců.
30 věc sp. zn. 7 C 186/2019
[182] Ve věci 7 C 186/2019 (o zaplacení lešenářských služeb) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 14. 11. 2019 do 13. 8. 2020, od 26. 10. 2020 do 28. 4. 2021 a od 9. 9. 2021 do 13. 12. 2021. V prvním období byl podle navrhovatelky kárně obviněný nečinný od okamžiku, kdy měl připravený referát k nařízení jednání, až do 13. 8. 2020, kdy jednání nařídil na 5. 11. 2020. Druhý úsek začal zrušením jednání dne 26. 10. 2020 pro nemoc soudce a skončil nařízením jednání dne 28. 4. 2021. Poslední období začalo rovněž zrušením jednání, k němuž dal soudce pokyn 6. 9. 2021, a skončilo nařízením jednání dne 13. 12. 2021. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[183] Kárný soud konstatuje, že v případě prvního období se návrhové tvrzení rozchází s obsahem spisu. Od 14. 11. 2019 totiž soudce (či jeho asistentka) činil úkony, které lze hodnotit tak, že směřovaly ke skončení věci. Dne 18. 11. 2019 kárně obviněný vydal pokyn, aby asistentka vyžádala zálohu na provedení důkazů od obou stran. Asistentka k tomu následně dne 16. 12. 2019 vydala usnesení, jež bylo rozesláno 17. 12. 2019 a 7. 1. 2020 nabylo právní moci. Spis pak dala na lhůtu do 15. 1. 2020. Jakmile se spis z lhůty vrátil, položila dotaz soudci, zda má připravit předvolání svědků, ač žalovaný dosud neuhradil zálohu. Kárně obviněný reagoval 17. 1. 2020, ať připraví referát k nařízení ústního jednání, ale předvolá pouze svědky žalobce, který zálohu složil. Až pak následuje formulář k nařízení jednání, který asistentka datovala 14. 11. 2019. Zjevně tedy byl ve spisu přežurnalizován nebo chybně datován, jelikož referát musel být vložen do spisu až po 17. 1. 2020. V případě tohoto období je pak nutné zohlednit též první nouzový stav související s pandemií covidu-19 od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, v němž navíc soudce spis dle vývoje situace dvakrát dával na lhůtu. Při zohlednění všech uvedených okolností a toho, že věc byla mladší než dva roky, takže referenční doba činila čtyři měsíce, má kárný soud za to, že soudce v prvním období průtahy nezpůsobil.
[184] V případě druhého období ze spisu sice plyne, že jednání nařízené na 5. 11. 2020 bylo dne 26. 10. 2020 zrušeno z důvodu nemoci soudce, avšak z jeho absenční karty plyne, že od 26. 10. 2020 nebyl ani v pracovní neschopnosti, ani nečerpal jiný druh volna (důkaz N), kárný soud by proto tento důvod neakceptoval, navrhovatelka však průtahy (ve prospěch kárně obviněného) odvíjí až od tohoto data. Stejně tak kárný soud nijak nezohlednil trvání druhého nouzového stavu od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021. Kárně obviněný totiž byl v daném období kromě zrušení jednání a pokynu asistentce ze 17. 12. 2020, aby mu připravila referát k nařízení jednání (učinila tak 12. 1. 2021), zcela nečinný a nijak nezdůvodnil, proč nemohl v referenční době čtyř měsíců od zrušení jednání nařídit jednání nové, byť na pozdější termín. Kárný soud s navrhovatelkou souhlasí rovněž v případě posledního období. S pochopením pro obtížnou rodinnou situaci (úmrtí v rodině soudce) kárný soud akceptuje zrušení jednání nařízeného na 9. 9. 2021, od tohoto data však bylo třeba v referenční době činit další úkony směřující k vyřízení věci. K 9. 9. 2021 už navíc věc byla starší než dva roky, takže se referenční lhůta zkrátila na dva měsíce, jednání však soudce nařídil až po jejím uplynutí 13. 12. 2021 na 8. 2. 2022. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 26. 10. 2020 do 28. 4. 2021 a od 9. 9. 2021 do 13. 12. 2021 v celkovém rozsahu více než 9 měsíců.
31 věc sp. zn. 7 C 206/2019
[185] Ve věci 7 C 206/2019 (o zaplacení 286 137 Kč) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 18. 2. 2020 do 13. 8. 2020 a od 26. 10. 2020 do 23. 4. 2021. V případě prvního časového úseku navrhovatelka uvádí, že kárně obviněný měl od 18. 2. 2020 připravený referát k nařízení jednání, ve kterém zbývalo doplnit pouze termín jednání, což však učinil až 13. 8. 2020, tedy po více než pěti měsících. Ve druhém časovém úseku kárně obviněný dne 26. 10. 2020 odročil nařízené jednání pro nemoc. Jiný konkrétní termín nestanovil a následně byl nečinný až do 23. 4. 2021. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[186] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu pouze zčásti. V prvním případě asistentka soudce na pokyn kárně obviněného dne 5. 2. 2020 vydala usnesení, kterým byla stanovena záloha na provedení důkazu. Od 5. 2. 2020 tedy začala běžet referenční doba. Dne 18. 2. 2020, od kdy navrhovatelka tvrdí průtahy, kárně obviněnému asistentka předložila referát ke stanovení data jednání a on je stanovil až dne 13. 8. 2020. Kárně obviněný nicméně do spisu založil dva záznamy datované 17. 3. 2020 a 29. 4. 2020, kterými reagoval na tehdejší pandemickou situaci a vyhlášený nouzový stav, čímž odůvodňoval, proč nestanovil termín jednání.
[187] K druhému časovému úseku kárný soud uvádí, že 26. 10. 2020 došlo k odročení jednání nařízeného na 12. 11. 2020 z důvodu nemoci kárně obviněného. Kárný soud z absenční karty kárně obviněného (důkaz N) ověřil, že od 19. 10. do 23. 10. 2020 čerpal indispoziční volno. Dne 26. 10. 2020 byl již kárně obviněný na pracovišti přítomen, přičemž do 12. 11. 2020 z jeho absenční karty žádná absence pro nemoc či indispozici neplyne. Referát k nařízení dalšího jednání byl kárně obviněnému předložen 12. 1. 2021, jednání nařídil dne 23. 4. 2021 na 15. 6. 2021.
[188] Kárný soud konstatuje, že k okamžiku začátku každého z uvedených časových úseků nebyla věc starší než dva roky. To znamená, že obecná referenční doba činila čtyři měsíce. V prvním případě je třeba přihlížet k tomu, že se časový úsek překrývá s dobou prvního nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s pandemií (od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020). Tuto dobu je třeba odečíst, jak kárný soud uvedl již v části Vb. Pandemie onemocnění covid-19 a nouzové stavy. I po vyloučení období nouzového stavu se však o průtahy jednalo, neboť období nečinnosti (od 5. 2. 2020 do 11. 3. 2020 a od 18. 5. 2020 do 13. 8. 2020) referenční dobu překročilo. V době prvního nouzového stavu sice nelze soudci klást k tíži, že jednání nenařídil (nadto k tomu kárně obviněný založil do spisu i dva záznamy, jimiž svůj postup zřetelně vysvětloval), ale měl tak učinit bez zbytečných odkladů poté, co nouzový stav skončil.
[189] V případě druhého období kárný soud uvádí, že i toto období se časově překrývalo s obdobím dalšího nouzového stavu (od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021). Oproti prvnímu nouzovému stavu se však již šlo o jinou situaci a nebylo vyloučeno, aby kárně obviněný jednání způsobem odpovídajícím epidemiologickým podmínkám jednání konal či alespoň stanovil jeho termín na jarní či letní měsíce, a to zejména s ohledem na delší dobu, po kterou se přípravou jednání zaobíral (minimálně od 18. 2. 2020). Oproti prvnímu období navíc není ve spisu založen žádný záznam, který by nečinnost soudce vysvětloval. Kárný senát také ověřil, že od 26. 10. 2020 byl kárně obviněný přítomen na pracovišti. Od 26. 10. 2020 do zrušeného jednání dne 12. 11. 2020 tedy neměl žádnou absenci, a nebylo proto zapotřebí jednání odročovat. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 18. 2. 2020 do 11. 3. 2020, od 18. 5. 2020 do 13. 8. 2020 a od 26. 10. 2020 do 23. 4. 2021 v celkovém rozsahu 9 a půl měsíce.
32 věc sp. zn. 7 C 214/2019
[190] Ve věci 7 C 214/2019 (zaplacení úklidových a údržbových prací) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 13. 11. 2019 do 13. 8. 2020, od 26. 10. 2020 do 23. 4. 2021 a od 17. 6. 2021 do 14. 1. 2022. V případě prvního období měl soudce k 13. 11. 2019 spis připravený k nařízení jednání, avšak referát doplnil a jednání nařídil až 13. 8. 2020 na 12. 11. 2020. Druhý úsek začal zrušením tohoto jednání pro nemoc soudce bez stanovení konkrétního náhradního termínu. Další jednání pak kárně obviněný nařídil až 23. 4. 2021 na 17. 6. 2021. Toto jednání následně odročil na neurčito, ačkoliv k tomu nebyl zjevný důvod, a další termín stanovil až 14. 1. 2022 na 24. 3. 2022. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[191] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení až na poslední vytýkaný úsek odpovídá spisu. Jednání konané 17. 6. 2021 totiž kárně obviněný odročil na další konkrétní termín, a to na 26. 8. 2021. Až toto jednání pak odročil na neurčito, přičemž následuje nařízení jednání dne 14. 1. 2022 na 24. 3. 2022, jak uvádí navrhovatelka. Od prvního vytýkaného období je potom nutné odečíst první nouzový stav. Další nouzové stavy však již kárný soud nezohledňoval, neboť k tomu s ohledem na obsah spisu neshledal důvod. Z ničeho totiž neplyne, že by nouzový stav kárně obviněnému bránil v úkonech, které bylo potřeba učinit (obdobně jako v předchozí věci). U všech období pak nečinnost soudce přesáhla příslušnou referenční dobu – u prvního a druhého úseku čtyři měsíce, u třetího dva, navrhovatelka navíc ve prospěch kárně obviněného za poslední úkon (a počátek průtahů) označuje až vyhotovení referátu k nařízení jednání asistentkou soudce; zda lze průtahy shledat i předtím, kárný soud nad rámec návrhu inkvizičně nezjišťuje. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 13. 11. 2019 do 11. 3. 2020, od 18. 5. 2020 do 13. 8. 2020, od 26. 10. 2020 do 23. 4. 2021 a od 26. 8. 2021 do 14. 1. 2022 v celkovém rozsahu více než 17 měsíců.
33 věc sp. zn. 7 C 7/2020
[192] Ve věci 7 C 7/2020 (o zaplacení částky 11.779 Kč) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 14. 7. 2020 do 1. 10. 2020, od 4. 1. 2021 do 23. 4. 2021 a od 17. 8. 2021 do 26. 11. 2021 (opravena zjevná chyba v psaní). V prvním případě měl od 14. 7. 2020 připravený referát k nařízení jednání, avšak nařídil je až dne 1. 10. 2020. V druhém případě kárně obviněný jednání nařízené na 7. 1. 2021 dne 4. 1. 2021 neodročil, ale zrušil a nařídil je až 23. 4. 2021 na 10. 6. 2021. Ve třetím případě kárně obviněný v rámci jednání konaného dne 10. 6. 2021 další jednání neodročil na jiný konkrétní termín, neboť si chtěl vyžádat související spis. Tento spis obdržel 17. 8. 2021, avšak jednání nařídil až úkonem ze dne 26. 11. 2021. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[193] Kárný soud uvádí, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Na začátku žádného z uvedených časových úseků nebyla věc starší než dva roky. To znamená, že obecná referenční doba činila čtyři měsíce. V případě prvního úseku vzala navrhovatelka své tvrzení o průtazích v duplice ze dne 1. 6. 2023 zpět (viz bod [51]), kárný soud se proto tímto obdobím nezabýval. Druhý časový úsek byl kratší než čtyřměsíční referenční doba, proto se nejednalo o průtahy. V případě třetího úseku referenční doba počala běžet od doručení dokumentů Policie ČR dne 29. 7. 2021. Časový úsek od 29. 7. 2021 do 26. 11. 2021 nepřesáhl čtyřměsíční referenční dobu, proto ani v tomto případě kárný soud průtahy neshledal. Kárný soud tudíž konstatuje, že průtahy v této věci neshledal.
34 věc sp. zn. 7 C 24/2020
[194] Ve věci 7 C 7/2020 (o zaplacení částky 6,3 mil. Kč) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 3. 6. 2020 do 5. 3. 2021 (opravena zjevná chyba v psaní), od 1. 4. 2021 do 26. 11. 2021 a od 13. 1. 2022 do 30. 6. 2022 (podání kárného návrhu). V případě prvního časového úseku kárně obviněný postupoval nekoordinovaně, neboť nespojoval úkony tak, aby byla věc co nejdříve vyřízena. Spis měl připravený k jednání 3. 6. 2020, avšak místo toho, aby současně rozhodl o spojení řízení a stanovil termín jednání, rozhodl pouze o spojení věcí usnesením ze dne 4. 9. 2020. Až dne 5. 3. 2021 ustanovil jednomu z účastníků opatrovníka, byť návrh na tento postup dříve zamítl. Na tento úsek navázaly dle kárné navrhovatelky další průtahy, neboť kárně obviněný ani po těchto úkonech jednání nenařídil. Stanovil nejprve usnesením zálohu na provedení důkazu, proti čemuž směřovaly námitky (posléze vzaté zpět), a jednání nařídil až úkonem ze dne 26. 11. 2021 na 13. 1. 2022. V posledním případě kárně obviněný jednání dne 13. 1. 2022 odročil na neurčito, ač pro to nebyl důvod. Až do podání kárného návrhu jednání nenařídil. Kárně obviněný se k této věci nevyjádřil.
[195] Z důkazu AA5 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 9. 2020 s tím, že věc se jeví od 3. 6. 2020 jako průtahová. Již tehdy se kárná navrhovatelka mohla domnívat, že věc od června 2020 nabírá průtahy. Nicméně stran prvního časového úseku navrhovatelka vzala své tvrzení o průtazích v duplice ze dne 1. 6. 2023 zpět (viz bod [51]), kárný soud se proto tímto obdobím nezabýval.
[196] Návrhové tvrzení až na následující korekce odpovídá obsahu spisu. Třetí časový úsek navrhovatelka uváděla jako neukončený. Dle spisového materiálu byl však ukončen referátem ze dne 30. 6. 2022, kterým kárně obviněný nařídil jednání na 20. 9. 2022. Tento den se shodoval se dnem podání kárného návrhu.
[197] Kárný soud konstatuje, že k okamžiku začátku žádného z uvedených časových úseků nebyla věc starší více než dva roky. To znamená, že obecná referenční doba činila čtyři měsíce, zkrácená pro jednoduché administrativní úkony dva měsíce.
[198] V případě druhého úseku kárný soud uvádí, že dne 1. 4. 2021 byl kárně obviněnému předložen referát za účelem stanovení termínu ústního jednání. Kárně obviněný termín nestanovil, nýbrž dne 25. 6. 2021 asistence uložil připravit usnesení o stanovení zálohy na náklady provedení důkazu. Usnesení bylo vydáno dne 29. 6. 2021. Usnesení představovalo jednoduchý procesní úkon, na nějž je třeba aplikovat zkrácenou referenční dobu. Kárně obviněný uložil usnesení vydat po necelých třech měsících, zkrácenou referenční dobu tak překročil. Úsek od 1. 4. 2021 do 29. 6. 2021 je proto třeba považovat za průtah. Proti usnesení žalovaná podala námitky, avšak dne 1. 7. 2021 je vzala zpět. Kárně obviněný téhož dne rozhodl o zastavení řízení o námitkách žalované. Dne 13. 7. 2021 mu byl předložen další referát k nařízení jednání, které dne 26. 11. 2021 nařídil na 13. 1. 2022. Úsek do 1. 7. 2021 nelze považovat za průtah, neboť kárně obviněný reagoval na námitky žalované, resp. na zpětvzetí námitek. Pak však již byl nečinný a termín jednání stanovil až po více než čtyřech měsících. Za průtahy proto lze považovat pouze časový úsek od 13. 7. 2021 do 26. 11. 2021. U třetího úseku kárný soud konstatuje, že kárně obviněný 13. 1. 2022 odročil jednání na neurčito, poskytl stranám třicetidenní lhůtu k doplnění a jednání nařídil až 30. 6. 2022, přičemž tento den se shoduje se dnem podání kárného návrhu. Tento úsek překročil čtyřměsíční referenční dobu, proto se jedná o průtahy.
[199] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 1. 4. 2021 do 29. 6. 2021, od 13. 7. 2021 do 26. 11. 2021 a od 13. 2. 2022 do 30. 6. 2022 v celkovém rozsahu 12 měsíců. Kárný soud dodává, že nepřehlédl, že některá období se částečně kryjí s nouzovými stavy, nicméně ze spisu nijak nevyplývá, že by tato okolnost měla na nečinnost kárně obviněného vliv.
35 věc sp. zn. 7 C 36/2020
[200] Ve věci 7 C 36/2020 (ochrana osobnosti) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 14. 5. 2020 do 25. 2. 2021, od 30. 3. 2021 do 1. 10. 2020 (správně 2021) a od 28. 1. 2022 do 21. 6. 2022. V případě prvního časového úseku dal kárně obviněný pouze pokyn k připojení spisu s předběžným opatřením, na které poukazoval žalobce. Dále dal pokyn asistentce k přípravě referátu na nařízení jednání, který mu připravila dne 6. 11. 2020 k podpisu. Termín jednání stanovil až 25. 2. 2021 na 30. 3. 2021. Kárně obviněný postupoval nekoordinovaně a nečinil úkony kumulovaně. U druhého časového úseku kárně obviněný jednání ze dne 30. 3. 2021 neodročil na konkrétní termín, nýbrž na neurčito, a to jen z důvodu vybrání zálohy na provedení důkazu. Pokud by kárně obviněný odročil na určitý termín s odstupem např. tří měsíců, mohli účastníci složit zálohu v mezidobí. Kárně obviněný namísto toho své kroky „drobil“. Záloha byla složena již 7. 4. 2021, přesto další úkon kárně obviněný učinil až 5. 8. 2021, kdy nařídil jednání na 14. 10. 2021. V posledním vytýkaném časovém úseku kárně obviněný dne 16. 11. 2021 vyhlásil rozsudek, avšak v písemném vyhotovení neuvedl výrok VII. Na základě návrhu žalobce ze dne 14. 2. 2022 namísto opravného usnesení kárně obviněný vydal dne 9. 6. 2022 doplňující rozsudek. Průtah byl dle navrhovatelky ukončen výzvou k zaplacení soudního poplatku ze dne 21. 6. 2022. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[201] Z důkazu AA5 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 2. 9. 2020, podle nějž se věc jeví jako průtahová od 14. 5. 2020. Již tehdy se kárná navrhovatelka mohla domnívat, že věc od května 2020 nabírá průtahy.
[202] V případě druhého úseku kárný soud ověřil, že kárně obviněný v rámci jednání konaného dne 30. 3. 2021 žalovanému uložil předložit do jednoho měsíce adresář e-mailové korespondence a jednání odročil na neurčito. Dne 1. 4. 2021 kárně obviněný usnesením uložil žalobci zaplatit zálohu na náklady spojené s výslechem svědka. Žalobce zálohu uhradil 6. 4. 2021. Dne 30. 4. 2021 žalovaný doručil své vyjádření. V návaznosti na ně kárně obviněný uložil asistence připravit referát k nařízení jednání. Referát mu byl předložen 5. 5. 2021 a kárně obviněný termín jednání stanovil dne 5. 8. 2021 na 14. 10. 2021. Období od 30. 3. 2021 do 5. 5. 2021 kárný soud nepovažuje za průtahy, neboť v tomto časovém úseku kárně obviněný vydal usnesení, žalobce dle tohoto usnesení uhradil zálohu na provedení důkazu a žalovaný se v návaznosti na ústní jednání ve stanovené lhůtě jednoho měsíce vyjádřil. Po předložení referátu dne 5. 5. 2021 kárně obviněný dne 5. 8. 2021 stanovil termín jednání na 14. 10. 2021. Od doručení vyjádření žalovaného (30. 4. 2021) do nařízení jednání (5. 8. 2021) neuplynula obecná referenční čtyřměsíční doba, v tomto úseku proto kárný soud průtahy neshledal.
[203] Ke třetímu úseku kárný soud dle obsahu spisu uvádí, že kárně obviněný dne 16. 11. 2021 vydal rozsudek. Dne 14. 2. 2022 žalobce upozornil, že nebylo rozhodnuto o části předmětu řízení. Kárně obviněný proto dne 25. 5. 2022 nařídil ústní jednání na 9. 6. 2022, na němž soudce rozhodl o zbývajícím předmětu řízení. Kárný soud k tomuto uvádí, že vytýkaným skutkem (předmětem kárného řízení) není to, že kárně obviněný nerozhodl o celém předmětu řízení. Vytýkány mu byly pouze průtahy v řízení, přičemž od 16. 11. 2021 do upozornění 14. 2. 2022 měl kárně obviněný věc za skončenou, proto mu tento časový úsek nelze vytýkat jako průtahy. Jakmile byl soudce na nevypořádání části žaloby upozorněn, nařídil v obecné referenční době jednání, které se krátce nato uskutečnilo. Tuto část a navazující část do výzvy k zaplacení soudního poplatku 21. 6. 2022 proto nelze považovat za průtahy.
[204] Kárný soud tudíž konstatuje, že v této věci průtahy v řízení neshledal.
36 věc sp. zn. 7 C 43/2020
[205] Ve věci 7 C 43/2020 (o zaplacení částky 338 680 Kč) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 13. 5. 2020 do 26. 11. 2021. Ač měl připravený referát již dne 13. 5. 2020, jednání nařídil až 13. 8. 2020, a to na 26. 11. 2021, přestože měl volné termíny nejpozději 24. 9. 2021. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[206] Kárný soud uvádí, že kárný návrh obsahuje chybná data. Kárně obviněný jednání nařídil na 26. 11. 2020, a tohoto dne se také uskutečnilo. Kárná navrhovatelka proto uvedla chybný rok, avšak tvrzená délka časového úseku odpovídala správnému datu. Uvedený časový úsek začal plynout v době, kdy věc nebyla starší dvou let, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce. K takto vymezenému časovému úseku kárný soud uvádí, že dne 2. 4. 2020 kárně obviněný zaslal vyjádření žalovaného žalobkyni a vyzval ji, aby se ve lhůtě patnácti dnů vyjádřila. Žalobkyně vyjádření doručila až 22. 6. 2020. Dne 13. 5. 2020 kárně obviněný obdržel referát a jednání nařídil dne 13. 8. 2020. Počátek referenční doby je třeba odvíjet od uplynutí lhůty stanovené v přípisu zaslaném žalobkyni, který jí byl doručen 3. 4. 2020, a lhůta proto uplynula 20. 4. 2020. Časový úsek od 20. 4. 2020 do stanovení termínu jednání dne 13. 8. 2020 nepřekračuje čtyři měsíce, proto se nejedná o průtahy. Dále dle kárné navrhovatelky mohl kárně obviněný stanovit jednání již na volný termín 24. 9. 2021 dle obsazenosti jednacího kalendáře. Jednání však stanovil na 26. 11. 2021, tedy o dva měsíce později. Kárný soud k tomuto uvádí, že stanovení jednání o dva měsíce později oproti prvnímu volnému jednacímu termínu nelze považovat za excesivní, přičemž nedošlo ani k překročení referenční doby. Kárný soud tudíž průtahy v této věci neshledal.
37 věc sp. zn. 7 C 61/2020
[207] Ve věci 7 C 61/2020 (škoda na automobilu) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 25. 8. 2020 do 17. 12. 2020 a od 16. 7. 2021 dodnes (tj. k datu kárného návrhu). Ač měl kárně obviněný připravený referát k nařízení jednání, do něhož zbývalo pouze doplnit termín, jednání nařídil až 16. 2. 2021. V případě druhého časového úseku bylo jednání odročeno za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Po zhotovení znaleckého posudku byl spis 16. 7. 2021 předložen kárně obviněnému, který byl zcela nečinný do 24. 9. 2021, kdy dal pokyn k připojení jiného svého spisu 7 C 25/2020, na nějž čekal do 30. 3. 2022, od té doby nečinil faktické úkony směřující k rozhodnutí.
[208] Kárně obviněný k prvnímu úseku uvedl, že po odečtení indispozice z důvodu onemocnění covid-19 činí pouhé tři měsíce. Kárná navrhovatelka také nevzala v úvahu, že 27. 7. 2020 bylo doručováno usnesení s kvalifikovanou výzvou k vyjádření ve lhůtě třiceti dnů. Reakce na tuto výzvu byla doručena 17. 8. 2020. Dne 18. 8. 2020 byla odeslána výzva k vyjádření žalobci ve lhůtě třiceti dnů. Dne 4. 9. 2020 kárně obviněný připravil pokyn, aby byl vyhotoven referát k nařízení jednání. Ten byl připraven 13. 10. 2020 a 17. 12. 2020 kárně obviněný stanovil termín jednání. Kárná navrhovatelka k tomuto uvedla, že žalobce byl skutečně vyzván k vyjádření, avšak vyjádření doručil již 25. 8. 2020. Toho dne byl spis předložen kárně obviněnému, proto od tohoto data běžela lhůta k učinění úkonu, avšak jednání bylo nařízeno až 17. 12. 2020. Ke druhému časovému úseku kárně obviněný uvedl, že o připojení spisu 7 C 25/2020 požádal, protože v tomto řízení vypracovávala Univerzita Pardubice revizní znalecký posudek na obvyklou výši nájmu identického vozu (Maybach). Na tento znalecký posudek se čekalo, ze spisu byla posléze 30. 5. 2022 vyhotovena kopie posudku a poté bylo 30. 6. 2022 nařízeno jednání na 11. 8. 2022. Kárná navrhovatelka k tomuto uvedla, že jednání bylo nařízeno po provedení kontroly v den podání kárného návrhu, proto konec časového úseku odpovídá termínu „dodnes“, tedy do dne podání kárného návrhu.
[209] Z důkazu AA9 plyne, že věc byla obsahem upozornění ze 4. 12. 2020 s tím, že věc se od 25. 8. 2020 jeví jako průtahová. Již tehdy se kárná navrhovatelka mohla domnívat, že věc od srpna 2020 nabírá průtahy. Nicméně s ohledem na to, že v této věci kárný soud tak jako tak průtahy neshledává (viz dále v textu), jsou další úvahy na toto téma v tomto případě bezpředmětné.
[210] Kárný soud ověřil, že návrhové tvrzení u prvního časového úseku odpovídá spisu. V reakci na obhajobu soudce kárný soud uvádí, že dle absenční karty soudce (důkaz N) je časový úsek od 14. 9. do 16. 9. 2020 evidován jako školení, časový úsek od 19. 10. do 23. 10. 2020 jako indispoziční volno, v pracovní neschopnosti tedy soudce nebyl. V případě druhého úseku je třeba doplnit další úkony neuvedené v kárném návrhu. Dne 16. 7. 2021 byl kárně obviněnému předložen spis s vypracovaným znaleckým posudkem. Dne 21. 6. 2021 se ke znaleckému posudku vyjádřil žalobce, který jeho závěry zpochybnil. Dne 29. 6. 2021 se vyjádřil i žalovaný, který měl rovněž určité výhrady. Na pokyny asistentky soudce ze dne 29. 6. 2021 byl 13. 7. 2021 vypraven platební poukaz pro výplatu znalečného. Následně kárně obviněný vyčkával na vyhotovení revizního znaleckého posudku v jiné věci, který byl 25. 5. 2022 založen do spisu. Dne 30. 6. 2022 kárně obviněný nařídil jednání na 11. 8. 2022.
[211] V době započetí všech časových úseků nebyla věc starší než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce, zkrácená dva. U prvního vytýkaného časového úseku referenční doba začala běžet 25. 8. 2020, neboť tohoto dne žalobce doručil reakci na výzvu kárně obviněného a téhož dne asistentka kárně obviněnému předložila spis. Tento časový úsek byl kratší než čtyři měsíce, a proto nejde o průtahy. Ve druhém případě byl kárně obviněnému předložen spis s vyhotoveným znaleckým posudkem. Proti tomuto posudku žalobce i žalovaný uplatnili výhrady. Za této situace nelze kárně obviněnému vytýkat, že z jiného řízení do spisu vyžádal znalecký posudek, který se vztahoval k posuzované problematice. Kárná navrhovatelka relevanci znaleckého posudku nezpochybňovala. Znalecký posudek byl obvodnímu soudu doručen dne 15. 2. 2022 a kárně obviněný s ním v řešené věci disponoval ode dne 30. 3. 2022. Období do tohoto data tedy nelze považovat za průtahy, neboť kárně obviněný vyčkával na získání dalšího znaleckého posudku, jehož relevance pro řízení nebyla zpochybněna. Dne 25. 5. 2022 kárně obviněný vydal pokyn, aby byla kopie znaleckého posudku založena do spisu. Dne 30. 6. 2022, tedy v den podání kárného návrhu, kárně obviněný stanovil termín jednání. Učinil tak v obecné referenční době, proto se ani v tomto případě nejedná o průtah. Kárný soud tudíž průtahy v této věci neshledal.
38 věc sp. zn. 7 C 86/2020
[212] Ve věci 7 C 86/2020 (ochrana osobnosti) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 2. 3. 2021 do 2. 6. 2021, od 4. 10. 2021 do 13. 12. 2021 a od 3. 3. 2022 do 26. 5. 2022. V prvním případě kárně obviněný stanovil termín jednání až 2. 6. 2021, přestože měl referát k nařízení jednání k dispozici již od 2. 3. 2021. Ve druhém případě kárně obviněný jednání nařízené na 5. 10. 2021 dne 4. 10. 2021 zrušil (nikoliv odročil na konkrétní termín) pro zdravotní problémy, znovu je nařídil až 13. 12. 2021. V posledním případě k žádosti o odročení jednání ze dne 24. 2. 2022 nařízeného na 3. 3. 2022 z důvodu kolize jednání neodročil, ale zrušil a nařídil až na 26. 5. 2022, ač měl volné termíny nejpozději od 31. 3. 2022. Kárně obviněný k časovým úsekům uvedl, že v prvním případě se jednalo o rovné tři měsíce, ve druhém případě o dva měsíce a v posledním případě je nezbytné odečíst dobu, kdy byla jednací síň obsazena, přičemž pak se časový úsek zúží na jeden a půl měsíce.
[213] Z důkazu AA10 plyne, že věc byla obsahem upozornění z 1. 6. 2021 s tím, že se od 2. 3. 2021 jeví jako průtahová. Již tehdy se kárná navrhovatelka mohla domnívat, že věc od března 2021 nabírá průtahy. Kárný soud proto s ohledem na specifické okolnosti popsané v bodech [65] až [67] ve prospěch kárně obviněného odečetl období od 2. 3. 2021 do 2. 6. 2021. V případě dalších časových úseků pak kárný soud zjistil, že v jejich případě neuplynula referenční doba čtyř měsíců. Kárný soud tudíž průtahy v této věci neshledal.
39 věc sp. zn. 7 C 165/2020
[214] Ve věci 7 C 165/2020 (ochrana osobnosti, náhrada škody) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 1. 2. 2021 do 29. 6. 2021 a od 2. 11. 2021 do 31. 1. 2022. V případě prvního časového úseku měl kárně obviněný od 1. 2. 2021 připravený referát k nařízení jednání, avšak termín jednání stanovil až 29. 6. 2021. V druhém případy měl kárně obviněný od 2. 11. 2021 připravený referát k nařízení jednání, avšak termín jednání stanovil až 31. 1. 2022. Kárně obviněný k tomu uvedl, že od prvního časového úseku je třeba odečíst období od 1. 2. 2021 do 11. 4. 2021, kdy trval vyhlášený nouzový stav. V druhém případě by měl být odečten časový úsek od 18. 12. 2021 do 3. 1. 2022, ve kterém kárně obviněný čerpal dovolenou.
[215] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. V době započetí obou časových úseků nebyla věc starší více než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce. V prvním případě kárně obviněný obdržel referát k nařízení jednání, přičemž termín stanovil až po pěti měsících. Je pravda, že od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021 trval nouzový stav vyhlášený v souvislosti s pandemickou situací. Zároveň je však třeba uvést, že se jednalo již o rok trvající epidemii, tudíž nešlo o neznámou či zcela novou situaci. Z předešlého roku bylo známo, že v průběhu letních měsíců epidemie ustupuje, tudíž vyhlášený nouzový stav kárně obviněnému nebránil stanovit termín jednání na tyto měsíce. Kárně obviněný nicméně žádné úkony neučinil, do spisu nezaložil záznam, proč se stanovením termínu vyčkává, ani nedal pokyn, aby mu byl spis předložen po skončení nouzového stavu. Nouzový stav skončil 11. 4. 2021, avšak kárně obviněný termín jednání stanovil až 29. 6. 2021. Kárný soud vzhledem k tomu uvádí, že nouzový stav nebyl paušálním důvodem, aby kárně obviněný neučinil ve spise vůbec žádný úkon či záznam. Jelikož byl kárně obviněný při nařizování jednání nečinný nejméně pět měsíců, čímž překročil obecnou referenční dobu, jedná se o průtahy.
[216] V druhém případě kárně obviněný 13. 9. 2021 vydal usnesení, kterým řízení částečně zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dne 16. 9. 2021 po upozornění účastníka řízení vydal opravné usnesení, kterým změnil nesprávné označení vedlejšího účastníka řízení. Termín jednání kárně obviněný stanovil 31. 1. 2022. Časový úsek od 13. 9. 2021, resp. od 16. 9. 2021 do 31. 1. 2022 činí čtyři a půl měsíce, došlo tedy k překročení obecné referenční doby, přičemž za průtahy je třeba dle kárného návrhu považovat časový úsek až od 2. 11. 2021, neboť tak jej vymezila navrhovatelka, do 31. 1. 2022. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy řízení od 1. 2. 2021 do 29. 6. 2021 a od 2. 11. 2021 do 31. 1. 2022 v celkovém rozsahu 8 měsíců.
40 věc sp. zn. 7 C 171/2020
[217] Ve věci 7 C 171/2020 (zaplacení díla) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 22. 1. 2021 do 21. 4. 2021 a od 3. 9. 2021 do 1. 9. 2022. V prvním případě kárně obviněný, ač měl od 22. 1. 2021 připravený referát k nařízení jednání, v němž zbývalo doplnit pouze termín, jednání nařídil až 21. 4. 2021 na 8. 6. 2021. Ve druhém případě v období od 3. 9. 2021 do 16. 6. 2022 neprovedl žádný úkon směřující k rozhodnutí. Kárně obviněný (dokonce po již proběhlém prvním jednání ve věci) urgoval žalovanou, aby se vyjádřila, a to konkrétně přípisy ze dne 23. 9. 2021 a 19. 10. 2021. Dne 15. 12. 2021 dokonce urgoval vyjádření pod pohrůžkou pořádkové pokuty, byť vyjadřovat se k věci je právem, nikoliv povinností účastníků, jejich nečinnost je stíhána jinými způsoby (neúspěchem ve věci). Kárně obviněný až dne 16. 6. 2022 nařídil jednání na 1. 9. 2022, ač měl volné termíny nejpozději od 21. 7. 2022, čímž v průtazích pokračoval až do termínu jednání. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[218] Kárný soud ověřil, že návrhové tvrzení v prvním případě kromě data stanovení jednání odpovídá spisu. Kárný návrh uvádí, že kárně obviněný termín jednání stanovil dne 21. 4. 2021, avšak ve spisu je uvedeno datum 23. 4. 2021. Ve druhém případě kárný návrh neobsahuje všechny úkony soudce v daném časovém úseku. Kárně obviněný skutečně třikrát vyzýval žalovanou k vyjádření. Ta se vyjádřila dne 20. 12. 2021 a navrhla výslech několika svědků. Na pokyn kárně obviněného ze dne 26. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána, aby sdělila adresy navržených svědků. Žalovaná tak učinila dne 7. 2. 2022. Dne 4. 3. 2022 kárně obviněný vydal usnesení, kterým stanovil zálohu na náklady spojené s výslechy svědků. Dne 24. 3. 2022 byl kárně obviněnému předložen referát, aby stanovil termín ústního jednání. Kárně obviněný dne 16. 6. 2022 nařídil jednání na 1. 9. 2022.
[219] V době započetí obou časových úseků nebyla věc starší více než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce. V prvním případě kárně obviněný dne 6. 1. 2021 vyzval žalobce k vyjádření ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce se vyjádřil dne 21. 1. 2021. Od tohoto dne začala běžet referenční doba pro učinění úkonu. Kárně obviněný po předložení referátu 22. 1. 2021 stanovil termín ústního jednání dne 23. 4. 2021. Časový úsek od 21. 1. 2021 do 23. 4. 202 odpovídá třem měsícům, s ohledem na délku obecné referenční doby se tedy nejednalo o průtahy.
[220] V druhém případě kárně obviněný opakovaně vyzýval žalovanou, aby se vyjádřila. Kárný soud k tomu uvádí, že civilní řízení je ovládáno koncentrační zásadou, avšak v posuzované věci se jedná o spornou otázku. Kárně obviněný totiž při ústním jednání dne 1. 9. 2022 uvedl na základě argumentace žalobce, že vyjádření žalované ze dne 20. 12. 2021 bylo uplatněno až po koncentraci řízení. S tímto žalovaná nesouhlasila a dne 16. 9. 2022 namítla, že k uplynutí zákonné koncentrační lhůty doposud nedošlo. Při jednání ze dne 3. 11. 2022 kárně obviněný uvedl, že s ohledem na argumentaci žalované a odkazy na judikaturu není schopen jednoznačně uvést, zda žalovaná uplatnila důkazy mimo meze koncentrace. O věci kárně obviněný doposud nerozhodl. Kárný soud k tomu podotýká, že při hodnocení správnosti úkonů soudce musí být zdrženlivý, nota bene v dosud neskončené věci. Úkolem kárného soudu totiž není nahrazovat právní úvahu nezávislého soudce v konkrétní věci nebo dokonce suplovat roli odvolacího soudu, a to zejména v situaci otázky sporné mezi účastníky řízení. Z toho důvodu je třeba uzavřít, že v časovém období od 3. 9. 2021 do 4. 3. 2022 (den vydání usnesení stanovujícího zálohu na náklady spojené s výslechem svědků) kárně obviněný činil úkony za účelem získání vyjádření žalované a posléze za účelem provedení navržených důkazů. Jelikož kárnému soudu nepřísluší hodnotit, zda vyjádření žalované ze dne 20. 12. 2021 bylo, či nebylo uplatněno po koncentraci řízení, nemůže nelze úkony kárně obviněného v období od 3.2021 do3. 2022 označit za neúčelné. V tomto časovém období tudíž nelze shledat průtahy.
[221] Zbývající část druhého časového úseku spočívala v tom, že kárně obviněnému byl dne 24. 3. 2022 předložen referát, přičemž jednání stanovil až dne 16. 6. 2022 na 1. 9. 2022. Kárný soud k tomuto uvádí, že referenční doba započala běžet od posledního úkonu kárně obviněného, kterým bylo vydání usnesení ze dne 4. 3. 2022. Kárně obviněný termín jednání stanovil tři a půl měsíce od posledního úkonu, čtyřměsíční referenční doba tedy nebyla překročena. Z hlediska termínu jednání je pravda, že před 1. 9. 2022 měl kárně obviněný i jiné volné termíny. Vzhledem k potřebě obeslat účastníky řízení a připravit jednání však kárně obviněnému nelze vytýkat, že jednání nenařídil již na červen. Další volný termín dle kárného návrhu byl až 21. 7. 2022. Z tohoto důvodu termín 1. 9. 2022 nelze považovat za natolik vzdálený, aby jej bylo možné vyhodnotit jako excesivní (a nařízení jednání ze strany kárně obviněného jako průtah). Předmět tohoto řízení je navíc omezen datem podání návrhu (30. 6. 2022). Kárný soud tudíž průtahy v této věci neshledal.
41 věc sp. zn. 7 C 173/2020
[222] Ve věci 7 C 173/2020 (bezdůvodné obohacení za užívání pozemku) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 6. 5. 2021 do 6. 1. 2022, kdy nařídil jednání na 8. 3. 2022. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[223] Kárný soud ověřil, že návrhové tvrzení neobsahuje všechny úkony kárně obviněného v daném časovém úseku. Dne 28. 4. 2021 městský soud změnil rozsudek kárně obviněného tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, spis byl obvodnímu soudu vrácen 6. 5. 2021, tentýž den asistentka referovala doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 18. 5. 2021 soudce vydal pokyn, dle kterého vyčkal dva měsíce, zda proti rozsudku městského soudu nebude podáno dovolání. Dne 18. 8. 2021 asistentka soudce předložila kárně obviněnému referát, aby posoudil, zda bude třeba vybrat zálohu na náklady navržených výslechů svědků. Kárně obviněný pokynem ze dne 17. 9. 2021 stanovil vybrání zálohy. Dne 21. 9. 2021 bylo vypraveno příslušné usnesení se lhůtou patnácti dnů. Žalovaný dne 30. 9. 2021 požádal o prodloužení lhůty. Dne 6. 10. 2021 žalovaný sdělil, že na navržených výsleších již netrvá. Dne 7. 10. 2021 byl soudci předložen referát (č. l. 125) ke stanovení termínu jednání. Soudce jednání nařídil dne 6. 1. 2022 na 8. 3. 2022.
[224] Na začátku tohoto časového úseku nebyla věc starší více než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce, zkrácená dva měsíce. Kárný soud uvádí, že v časovém úseku od 6. 5. 2021 kárně obviněný vyčkával, zda proti rozsudku městského soudu nebude podáno dovolání, úkon učinil až 17. 9. 2021. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem bez odkladného účinku, proto nebyl dán důvod, aby kárně obviněný zejména s jednoduchými procesními úkony vyčkával, zda dovolání bude podáno, a ve věci mohl dále postupovat. Časový úsek od 6. 5. 2021 do 17. 9. 2021 je proto třeba považovat za průtahy. Dne 17. 9. 2021 kárně obviněný vydal pokyn, aby asistentka usnesením stanovila zálohu na náklady navržených výslechů svědků. Dne 21. 9. 2021 bylo vydáno příslušné usnesení se lhůtou patnácti dnů, žalovaný požádal o prodloužení lhůty a následně dne 6. 10. 2021 sdělil, že na výsleších netrvá. Časový úsek od 22. 9. 2021 do 6. 10. 2021 proto nelze považovat za průtahy, neboť bylo vydáno procesní usnesení, na které účastník řízení dne 6. 10. 2021 reagoval. Dne 7. 10. 2021 byl kárně obviněnému předložen referát ke stanovení termínu jednání, což učinil dne 6. 1. 2022 a jednání nařídil na 8. 3. 2022. Kárně obviněný termín jednání stanovil po třech měsících od posledního úkonu (6. 10. 2021), tedy v rámci obecné referenční doby. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 6. 5. 2021 do 21. 9. 2021 v celkovém rozsahu čtyři a půl měsíce.
42 věc sp. zn. 7 C 177/2020
[225] Ve věci 7 C 177/2020 (bankovní úvěr) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 28. 3. 2022 do 9. 6. 2022. Kárně obviněný měl připravený referát k vyhlášení rozhodnutí, přičemž zbývalo doplnit pouze termín vyhlášení, což však učinil až 9. 6. 2022. Kárně obviněný se vyjádřil a potvrdil délku vytýkaného časového úseku. Kárný soud ověřil, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. V době započetí časového úseku nebyla věc starší více než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce. Referenční doba začala plynout od posledního úkonu kárně obviněného, což bylo usnesení ze dne 23. 2. 2022, kterým vyzýval žalovanou, zda souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Časový úsek od 23. 2. 2022 do 9. 6. 2022 trval tři a půl měsíce, proto se nejednalo o průtah. Kárný soud tudíž průtahy v této věci neshledal.
43 věc sp. zn. 7 C 186/2020
[226] Ve věci 7 C 186/2020 (o zaplacení přepravy zboží) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 29. 10. 2020 do 29. 6. 2021 a od 6. 9. 2021 do 10. 5. 2022. V prvním případě navrhovatelka kárně obviněnému vytýká, že byl od 29. 10. 2020 nečinný, neboť jednání nařídil až 29. 6. 2021 na 9. 9. 2021. Ve druhém případě kárně obviněný dne 6. 9. 2021 z osobních důvodů zrušil jednání nařízené na 9. 9. 2021 a další nařídil až 18. 2. 2022 na 10. 5. 2022, ač mohl odročit či nařídit jednání na dřívější termín. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[227] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Kárný soud toliko doplňuje, že kárně obviněnému byl dne 29. 10. 2020 předložen referát týkající se posouzení výběru zálohy na náklady důkazu. Kárně obviněný dne 20. 1. 2021 udělil pokyn zálohu vybrat. Dne 5. 3. 2021 mu byl předložen referát, aby stanovil termín ústního jednání, což učinil 29. 6. 2021.
[228] Kárný soud konstatuje, že v době započetí obou časových úseků nebyla věc starší více než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce, zkrácená dva. K prvnímu časovému úseku kárný soud uvádí, že kárně obviněný pokyn k vybrání zálohy vydal až dne 20. 1. 2021, tedy zjevně po uplynutí zkrácené dvouměsíční referenční doby k jednoduchému administrativnímu úkonu (předkládání referátů asistentkou nečinnost soudce nepřerušuje, neboť jde toliko o servis pro něj, bez vlivu na soudcovu odpovědnost za postup v řízení). Úsek od 29. 10. 2020 do 20. 1. 2021 je proto třeba považovat za průtah, stejně jako navazující období, byť v něm asistentka soudce vydala usnesení stanovující zaplacení zálohy na náklady důkazu; šlo totiž o úkon, který mohl být učiněn souběžně s jiným a dříve, nebylo důvodu jednotlivé úkony drobit v tak dlouhém časovém úseku. Období nouzového stavu pro pandemii onemocnění covid-19 v tomto období nemělo žádný vliv na možnost činit takové procesní úkony. Zálohu na provedení důkazu účastník řízení uhradil 26. 2. 2021. Další úkon, nařízení jednání dne 29. 6. 2021, soudce jednoznačně učinil po uplynutí obecně čtyřměsíční referenční doby, proto i toto období kárný soud hodnotí jako průtahové (předložení konceptu referátu k nařízení jednání asistentkou soudce nemá na běh referenční doby vliv). Ke druhému časovému úseku kárný soud uvádí, že od zrušení jednání 6. 9. 2021 do stanovení termínu nového jednání dne 18. 2. 2022 uplynulo více než pět měsíců, byla tedy zjevně překročena referenční doba a jedná se o průtahy. Úsek od nařízení jednání do jeho uskutečnění dne 10. 5. 2022 již nicméně za průtah považovat nelze, neboť jednání nebylo nařízeno na termín excesivně vzdálený.
[229] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 29. 10. 2020 do 29. 6. 2021 a od 6. 9. 2021 do 18. 2. 2022 v celkovém rozsahu 13 a půl měsíce.
44 věc sp. zn. 7 C 217/2020
[230] Ve věci 7 C 217/2020 (o určení dědice) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 28. 1. 2021 do 27. 8. 2021 a od 23. 3. 2022 dosud (tj. do dne podání kárného návrhu). V případě prvního úseku byl kárně obviněný fakticky nečinný od 28. 1. 2021 do 27. 8. 2021, kdy nařídil jednání na 26. 10. 2021. V mezidobí pouze vybíral zálohu na provedení důkazů, což měl spojit s nařízením jednání. Ve druhém případě kárně obviněný přerušil řízení dle § 110 o. s. ř. Žalobkyně podáním ze dne 31. 3. 2022 navrhla, aby bylo v řízení pokračováno. Kárně obviněný nicméně místo nařízení jednání vydal nadbytečné usnesení o pokračování v řízení. Od 5. 5. 2022 je věc u soudce k nařízení jednání, k čemuž dosud nedošlo. Kárně obviněný k tomu uvedl, že od 28. 1 do 11. 4. 2021 trval nouzový stav, proto je třeba toto období odečíst a časový úsek zkrátit na dva a čtvrt měsíce. Druhý časový úsek dle kárně obviněného trval jen tři měsíce.
[231] Kárný soud na základě obsahu spisu doplňuje, že v prvním úseku kárně obviněný vydal dne 22. 1. 2021 pokyn, aby byl vyžádán spis sp. zn. 20 D 101/2020. Dne 27. 3. 2021 kárně obviněný vydal pokyn, aby byla stanovena záloha na náklady provedení důkazu. Usnesení bylo vydáno dne 29. 3. 2021. Dne 12. 4. 2021 byl kárně obviněnému předložen referát ke stanovení termínu jednání. Jednání nařídil dne 27. 8. 2021 na 26. 10. 2021. Ke druhému časovému úseku kárný soud konstatuje, že kárně obviněný řízení přerušil dle § 110 o. s. ř. Dne 10. 3. 2022 žalobkyně navrhla pokračovat v řízení. Kárně obviněný dne 21. 3. 2022 vydal pokyn, aby byl žalobkyni zaslán přípis s dotazem, zda trvá na pokračování řízení, které bylo přerušeno za účelem vytvoření časového prostoru pro smírné řešení sporu. Žalobkyně dne 31. 3. 2022 reagovala tak, že ke smírnému řešení nedošlo a již o něm není mezi účastníky jednáno. Kárně obviněný vydal usnesení o pokračování v řízení, které bylo odesláno 12. 4. 2022. Tímto usnesením zároveň účastníkům řízení uložil, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřili. Dne 11. 5. 2022 kárně obviněný vydal pokyn k přípravě referátu, ten mu byl předložen dne 27. 5. 2022. Kárně obviněný dne 30. 6. 2022 stanovil termín jednání na 4. 10. 2022.
[232] Kárný soud konstatuje, že v době započetí obou časových úseků nebyla věc starší více než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce, zkrácená dva. K prvnímu časovému úseku kárný soud uvádí, že od vyžádání spisu od notáře 22. 1. 2021 do vydání usnesení stran zálohy na provedení důkazů 29. 3. 2021 uplynuly více než dva měsíce. Jelikož šlo o jednoduchý procesní úkon, je namístě aplikovat zkrácenou dvouměsíční referenční dobu, která byla překročena. Od vydání usnesení z 29. 3. 2021 do nařízení jednání dne 27. 8. 2021 také zjevně uplynula referenční doba (zde obecná čtyřměsíční). Je pravda, že od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021 trval nouzový stav vyhlášený v souvislosti s pandemickou situací. Na jednoduché procesní úkony však neměl nouzový stav žádný vliv – vydat usnesení o záloze na provedení důkazu bylo možné bez omezení i v tomto období. Nouzový stav skončil 11. 4. 2021, avšak kárně obviněný termín jednání stanovil až 27. 8. 2021. Kárný soud na tomto podkladě uvádí, že nouzový stav nebyl paušálním důvodem, aby kárně obviněný neučinil ve spise vůbec žádný úkon či záznam. Jelikož byl kárně obviněný při nařizování jednání nečinný více než čtyři měsíce, je třeba období od 29. 3. 2021 do 27. 8. 2021 považovat za průtahové.
[233] V případě druhého časového úseku kárný soud uvádí, že žalobkyně navrhla pokračovat v řízení. Kárně obviněný vyzval žalobkyni k potvrzení návrhu pokračovat v řízení, což učinila, proto kárně obviněný vydal usnesení o pokračování v řízení. Usnesením kárně obviněný nerozhodl pouze o pokračování v řízení, nýbrž rovněž vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili. Kárná navrhovatelka netvrdí, že by šlo o zjevně bezúčelný či excesivní úkon a kárnému soudu obecně nepřísluší, aby hodnotil rozhodovací činnost nezávislého soudce. Usnesení bylo účastníkům řízení doručeno 12. 4. 2022, od tohoto dne běžela stanovená lhůta 15 dnů k vyjádření. Dne 11. 5. 2022 vydal kárně obviněný pokyn k přípravě referátu, jednání nařídil 30. 6. 2022, tedy v rámci referenční doby; v tomto případě kárný soud průtahy shledat nemohl.
[234] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 28. 1. 2021 do 29. 3. 2021 a od 29. 3. 2021 do 27. 8. 2021 v celkovém rozsahu téměř 7 měsíců.
45 věc sp. zn. 7 C 227/2020
[235] Ve věci 7 C 227/2020 (nebankovní půjčka) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 26. 10. 2020 do 14. 1. 2021 a od 9. 3. 2021 dosud (tj. do podání kárného návrhu). Ač měl kárně obviněný připravený referát k nařízení jednání od 26. 10. 2020, nařídil je až dne 14. 1. 2021 na 9. 3. 2021. Ve druhém případě dne 9. 2. 2021 došla omluva žalobkyně z uvedeného jednání. S omluvou byla spojena žádost o rozhodnutí ve věci bez účasti žalobkyně a její zástupkyně. Kárně obviněný při jednání dne 9. 3. 2021 konstatoval, že údajná zástupkyně nemá ve spise založenou procesní plnou moc. Snažil se tento problém vyřešit, přičemž konstatoval, že na serveru ČAK ani na hlavičkovém papíře údajná zástupkyně žalobkyně nemá žádné telefonní číslo. Proto dle § 110 o. s. ř. řízení přerušil s tím, že (nová) zástupkyně žalobkyně, která zaslala omluvu, nemá plnou moc ve spise a omluva není řádná. Po předložení návrhu na pokračování v řízení dne 16. 3. 2022 kárně obviněný dne 21. 3. 2022 rozhodl o pokračování v řízení, ač nebyl důvod vydávat toto rozhodnutí. Od 22. 4. 2022 do 13. 5. 2022 byl nečinný, byť měl připraven referát k nařízení jednání. Dne 13. 5. 2022 nechal vypravit obecný vzor o možnosti vznášet námitky dle § 114b o. s. ř., ač k tomu, zejména vzhledem k předchozímu jednání, nebyl důvod, a do podání kárného návrhu (30. 6. 2022) neučinil další úkon. Kárná navrhovatelka dále uvedla, že kárně obviněný v řízení způsobil průtahy tím, že nepřijal omluvu účastníka řízení, která může být zcela neformální, včetně omluvy telefonické, u níž z povahy věci nelze ověřit totožnost volajícího (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2907/99 a 20 Cdo 2068/98) a ve věci nerozhodl či neodstraňoval nedostatek nového zastoupení dle § 104 odst. 2 o. s. ř. a § 28 o. s. ř. Průtah trvá, kárně obviněný nadbytečně rozhodoval o přerušení a ani poté bez průtahu nenařídil jednání. Ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Kárně obviněný se k tomuto nevyjádřil.
[236] Kárný soud ověřil, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Je třeba pouze doplnit, že u druhého časového úseku kárně obviněný na podkladě referátu předloženého dne 28. 6. 2022 dne 30. 6. 2022 (tedy v den podání kárného návrhu) stanovil termín jednání na 4. 8. 2022.
[237] V době započetí uvedených časových úseků nebyla věc starší více než dva roky, obecná referenční doba tedy činila čtyři měsíce. V prvním případě referenční doba začala plynout od posledního úkonu kárně obviněného, kterým bylo unesení ze dne 9. 9. 2020 o zrušení elektronického platebního rozkazu, které nabylo právní moci 7. 10. 2020. Kárně obviněný termín jednání stanovil dne 14. 1. 2021. Časový úsek od 7. 10. 2020 do 14. 1. 2021 nepřesáhl čtyřměsíční referenční dobu, proto kárný soud průtahy v tomto období neshledal. Ve druhém případě kárný soud uvádí, že žalobkyně dne 9. 2. 2021 zaslala omluvu z jednání, přičemž do hlavičky podání uvedla odlišnou právní zástupkyni, než odpovídalo plné moci založené ve spise. Kárně obviněný při ústním jednání konstatoval, že zástupkyně žalobkyně dle plné moci založené ve spise i žalovaný se bez omluvy nedostavili na jednání, proto řízení dle § 110 o. s. ř. přerušil. K tomuto kárný soud uvádí, že mu v zásadě nepřísluší hodnotit správnost procesního postupu a rozhodovací činnost nezávislého soudce, nadto předmětem kárného návrhu jsou průtahy v řízení, nikoli vydání konkrétního rozhodnutí, resp. rozhodovací exces. Kárný soud proto časový úsek od 9. 3. 2021 (přerušení řízení) do 16. 3. 2022 (pokračování v řízení) nemůže považovat za průtah, neboť nečinnost soudce je přímým důsledkem vydaného procesního rozhodnutí. Dne 13. 5. 2022 kárně obviněný vydal usnesení, kterým žalovaného vyzval, aby se k podané žalobě vyjádřil. Kárná navrhovatelka toto usnesení považovala za nedůvodné vzhledem ke dřívějšímu jednání. Kárný soud k tomu uvádí, že dle spisu žalovaný na výzvu nereagoval, proto kárně obviněný dne 4. 8. 2022 vydal rozsudek pro uznání. Vydání usnesení tedy (nepřímo) vedlo k vydání rozsudku, proto toto usnesení nelze považovat za nedůvodné (jeho věcnou správnost kárný soud nehodnotí). Usnesení kárně obviněný vydal do dvou měsíců od rozhodnutí o pokračování v řízení, proto časový úsek od 16. 3. 2022 do 13. 5. 2022 nelze považovat za průtahy. Jednání kárně obviněný nařídil dne 30. 6. 2022 (v den podání kárného návrhu), tedy v obecné referenční době od posledního úkonu ve věci.
[238] Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
46 věc sp. zn. 7 C 248/2020
[239] Ve věci 7 C 248/2020 (o zaplacení 19 965 Kč) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 30. 3. 2021 do 29. 6. 2021 a od 7. 9. 2021 do 15. 3. 2022. V prvním případě kárně obviněný odkládal až do 29. 6. 2021 nařízení jednání, ač měl už od 30. 3. 2021 připravený referát. Ve druhém odročil jednání dne 7. 9. 2021 na neurčito, i když k tomu nebyl zřejmý důvod, a až 6. 1. 2022 nařídil jednání na 15. 3. 2022. Přitom mohl odročit na termíny od 7. 10. 2021. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[240] Návrhové tvrzení odpovídá spisu, avšak kárný soud se ani v jednom případě neztotožňuje s tím, že jde o průtahy. V rámci obou období totiž stáří věci nepřesáhlo dva roky, a proto referenční doba činí čtyři měsíce. Kárně obviněný přitom tuto dobu ani v jednom případě nepřekročil. První období totiž činí pouze tři měsíce (referenční doba začala běžet 26. 3. 2021, kdy žalobce doručil soudu repliku) a u druhého je nutné zohlednit pouze dobu do nařízení jednání dne 6. 1. 2022, jíž do čtyř měsíců schází jeden den (počátek referenční doby se odvíjí od odročení jednání na neurčito dne 7. 9. 2021). Stanovení termínu jednání za něco málo přes dva měsíce pak nelze při stáří věci do dvou let považovat za excesivní. Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
47 věc sp. zn. 7 C 249/2020
[241] Ve věci 7 C 249/2020 (pojištění vozidla, ztížení společenského uplatnění) vytýká navrhovatelka kárně obviněnému nečinnost od 12. 1. 2021 do 25. 5. 2021 a od 20. 12. 2021 do 28. 4. 2022. V prvním případě soudce nedůvodně dlouho odkládal pokyn k vybrání zálohy na důkaz. V rámci druhého úseku (po vypracování znaleckého posudku) zase otálel s nařízením jednání. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[242] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. V prvním období asistentka 12. 1. 2021 předložila spis s dotazem, zda má vybrat zálohu na důkaz. Soudce na tento dotaz nereagoval, takže mu asistentka musela spis předkládat znovu, načež jí kárně obviněný dal až 25. 5. 2021 pokyn, aby zálohu vybrala. Pro takový jednoduchý úkon postačuje zkrácená referenční doba dva měsíce (věc byla mladší než dva roky) a zároveň mu nijak nebránil nařízený nouzový stav, neboť jde o jednoduchý procesní úkon bez jednání. Ve druhém případě již šlo o nařízení jednání, takže referenční doba činila čtyři měsíce. I tu kárně obviněný překročil. Spis byl totiž připravený k nařízení jednání nejméně od 20. 12. 2021, avšak kárně obviněný jednání nařídil až 28. 4. 2022. Ani v tomto případě není nutné zohledňovat několik dní nouzového stavu, který trval do 25. 12. 2021. Z pohybu ve spisu je totiž zřejmé, že do standardního postupu soudce nijak nezasáhl. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 12. 1. 2021 do 25. 5. 2021 a od 20. 12. 2021 do 28. 4. 2022 v celkovém rozsahu více než 8 a půl měsíce.
48 věc sp. zn. 7 C 13/2021
[243] Ve věci 7 C 13/2021 (spor s pojišťovnou o opravu vozidla) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 9. 5. 2021 do 30. 8. 2021 a od 8. 2. 2022 do 28. 4. 2022. V prvním období soudce bezdůvodně odkládal ustanovení znalce a ve druhém nařízení jednání, ač měl vždy k začátku období připravený referát od asistentky. Kárně obviněný k věci uvedl, že po započtení dovolené zbývá z prvního úseku pouze dva a čtvrt měsíce a že navrhovatelka přehlédla nařízení jednání ze dne 30. 6. 2021. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, kárný soud pouze posouvá počátek prvního období na 19. 5. 2021, neboť dle spisu byl soudci spis předložen 19., nikoliv 9., což je zjevný překlep. Argumentace kárně obviněného přitom není důvodná. Jak již kárný osud několikrát uvedl, referenční doby v řádech měsíců umožňují, že není nutné zohledňovat čerpání dovolené. Nařízení jednání dne 30. 6. 2021, na které soudce odkazuje, pak ve spise není zaznamenáno. Ustanovení znalce je úkon, na který dle kárného soudu postačuje zkrácená referenční doba, jež v případě věci mladší než dva roky činí dva měsíce. Tuto dobu soudce zjevně překročil. V druhém období naopak nečinnost soudce referenční dobu čtyři měsíce k nařízení jednání nepřekročila. Kárný soud proto konstatuje průtahy v řízení od 19. 5. 2021 do 30. 8. 2021 v celkovém rozsahu tři a půl měsíce.
49 věc sp. zn. 7 C 29/2021
[244] Ve věci 7 C 29/2021 (vypořádání SJM) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 27. 5. 2021 do 26. 11. 2021 a od 3. 2. 2022 do 25. 5. 2022. V obou případech kárně obviněný otálel s nařízením jednání, přičemž v rámci prvního úseku v mezidobí žádal pouze o připojení spisu, což mohl spojit s nařízením jednání. Druhé období započalo zrušením jednání nařízeného na 3. 2. 2022 pro nemoc účastníka. Další jednání pak soudce nařídil až 25. 5. 2022 na 23. 6. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil. Návrhové tvrzení odpovídá spisu. V průběhu prvního období nečinnosti kárně obviněný skutečně žádal pouze o připojení souvisejícího spisu, což bylo bez potíží obratem zajištěno. Následně žádal asistentku o přípravu referátu k nařízení jednání. Ten mu byl předložen 18. 8. 2021, avšak soudce nařídil jednání až 26. 11. 2021. Ze spisu zároveň neplyne žádný důvod, proč kárně obviněný činil úkony v takových rozestupech či proč je nemohl spojit. Jelikož byl takto nečinný déle než čtyři měsíce, překročil referenční dobu a zatížil věc průtahy. Takový závěr však již nelze učinit o období druhém, v němž nečinnost referenční dobu nepřesáhla. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 27. 5. 2021 do 26. 11. 2021 v celkovém rozsahu šest měsíců.
50 věc sp. zn. 7 C 58/2021
[245] Ve věci 7 C 58/2021 (o zaplacení smlouvy o dílo) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 7. 4. 2021 do 26. 7. 2021 a od 16. 9. 2021 do 15. 9. 2022. Počátek prvního úseku vztáhla navrhovatelka k okamžiku, kdy měl soudce k dispozici připravený referát k nařízení jednání. To však nařídil až 26. 7. 2021 na 16. 9. 2021. Odročením tohoto jednání na neurčito pak začalo druhé období. Podle navrhovatelky nebyl k takovému postupu důvod a kárně obviněný činil v mezidobí do nařízení jednání dne 13. 6. 2022 pouze takové úkony, které buď mohl spojit s nařízením termínu jednání, nebo je mohl činit už za stanoveného termínu jednání. Jednání nařídil na 15. 9. 2022, ač měl volné termíny už od 21. 7. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[246] Kárný soud konstatuje, první úsek nedosahuje délky referenční doby (čtyř měsíců) pro věc mladší než dva roky, takže se nejedná o průtah. Kárně obviněný totiž mohl nařídit jednání až od 6. 4. 2021, kdy se žalobkyně vyjádřila k odporu žalovaného, takže do 26. 7. 2021, kdy jednání nařídil, uplynulo pouze něco přes tři a půl měsíce. Ve vztahu ke druhému období je potom návrhové tvrzení neúplné, navrhovatelka přešla řadu relevantních úkonů a okolností, jež vyplývají ze spisu. Kárně obviněný sice odročil jednání dne 16. 9. 2021 na neurčito a další nařídil až 13. 6. 2022, avšak v mezidobí žalobkyně doručila dne 18. 10. 2021 doplnění tvrzení a důkazů a v návaznosti na to soudce zajišťoval překlady předložených listin, podrobnosti k předvolání svědků, případně též tlumočení. Soudce vybíral rovněž zálohu na provedení důkazů. Kárný soud nemůže přehlédnout ani to, že žalobkyně některé informace o svědcích dávkovala, což postup ve věci zkomplikovalo. Žalobkyně totiž k žádosti soudu o informace ze dne 31. 1. 2022 sdělila soudu pouze některé kontaktní údaje svědků a adresy doplnila až po opětovné výzvě ze strany soudu dne 22. 3. 2022. Na to navázalo hned 24. 3. 2022 usnesení ke složení zálohy, což žalobkyně učinila 31. 3. 2022. Asistentka následně 5. 4. 2022 předložila kárně obviněnému spis s připraveným referátem k nařízení jednání, což soudce učinil 13. 6. 2022. Kárný soud se dále neztotožňuje s navrhovatelkou v tom, že soudce stanovil termín jednání na nepřiměřeně vzdálenou dobu. Z výpisu z jednacího kalendáře totiž plyne, že ke dni 13. 6. 2022 měl až do 4. 8. 2022 každý jednací den nařízeno alespoň jedno jednání. První půlku září pak měl obsazenou stejným způsobem. Za takových okolností nelze stanovení termínu jednání na 15. 9. 2022 považovat za excesivní. Předmět tohoto řízení je navíc omezen datem podání návrhu (30. 6. 2022). Kárný soud tedy konstatuje, že v této věci průtahy neshledal.
51 věc sp. zn. 7 C 60/2021
[247] Ve věci 7 C 60/2021 (bezdůvodné obohacení za užívání pozemku) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 6. 5. 2021, kdy měl k dispozici připravený referát k nařízení jednání, do 30. 8. 2021, kdy referát doplnil a jednání nařídil. Kárně obviněný k věci uvedl, že po započtení dovolené zbývají z období necelé tři měsíce. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, avšak kárný soud nesouhlasí s tím, že by soudce v předmětném období zatížil řízení průtahy. Věc totiž byla mladší než dva roky, a proto referenční doba k nařízení jednání činila čtyři měsíce. Běžela přitom od 5. 5. 2021, kdy žalobce sdělil soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. Kárně obviněný tudíž dne 30. 8. 2021 nařídil jednání ještě v jejím průběhu. Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
52 věc sp. zn. 7 C 65/2021
[248] Ve věci 7 C 65/2021 (vypořádání SJM) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 11. 6. 2021 do 26. 11. 2021, kdy nařídil jednání na 18. 1. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil. Kárný soud uvádí, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. Dne 11. 6. 2021 asistentka předložila kárně obviněnému spis po tom, co téhož dne sdělil soudu poslední z dožádaných peněžních ústavů potřebné informace. Od tohoto dne tedy začala běžet referenční doba čtyři měsíce (věc je mladší než dva roky), kterou soudce překročil, jelikož jednání nařídil až 26. 11. 2021. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 11. 6. 2021 do 26. 11. 2021 v celkovém rozsahu pět a půl měsíce.
53 věc sp. zn. 7 C 114/2021
[249] Ve věci 7 C 114/2021 (pojištění motorového vozidla) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 9. 5. 2021 do 6. 1. 2022. Už z žaloby a vyjádření žalovaného ze dne 10. 5. 2021 je podle navrhovatelky zřejmé, že ve věci je spor o znalecký posudek. Kárně obviněný však dal pokyn ke stanovení zálohy až 27. 8. 2021. Žalobce ji nesložil, její zaplacení bylo nadbytečně urgováno a soudce nařídil jednání až 6. 1. 2022 na 17. 3. 2022. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil. Návrhové tvrzení odpovídá spisu až na počáteční datum období, v němž došlo ke zjevnému překlepu. Soudci totiž spis byl předložen až 19. 5. 2021, neboť teprve 10. 5. 2021 bylo do spisu založeno vyjádření žalovaného. Kárný soud hodnotí nečinnost soudce v této věci totožně jako ve věci předchozí. Úkony, které mohl kárně obviněný spojit, činil zvlášť v nepřiměřených časových rozestupech, což vedlo k tomu, že překročil referenční dobu k nařízení jednání. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 19. 5. 2021 do 6. 1. 2022 v celkovém rozsahu více než 7 a půl měsíce.
54 věc sp. zn. 7 C 133/2021
[250] Ve věci 7 C 133/2021 (o zaplacení stavebních prací) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 9. 6. 2021 do 27. 8. 2021 a od 26. 10. 2021 do 30. 6. 2022 (podání kárného návrhu). V prvním období kárně obviněný otálel s nařízením jednání, zatímco ve druhém bezdůvodně odročil jednání dne 26. 10. 2021 na neurčito. Následně probíhala komunikace se stranami a pokyn k vyměření zálohy na důkaz – asistentka se na zálohu tázala soudce 17. 2. 2022, ten však dal pokyn až 26. 5. 2022 a 9. a 16. 6. 2022 bylo vydáno usnesení o záloze a opravné usnesení. Zálohu kárně obviněný žádal pouze od žalobce, byť svědky navrhoval i žalovaný. Jednání ve věci stále nebylo nařízeno, ačkoliv termín mohl být stanoven s tím, že svědci budou předvoláni až po složení zálohy. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[251] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Kárný soud pouze doplňuje, že v rámci druhého období soudce dával pokyn k výběru zálohy už 19. 1. 2022 po tom, co mu asistentka předložila spis 14. 12. 2021. V mezidobí zřejmě nastoupila nová asistentka.
[252] První vytýkané období nečinnosti je příliš krátké na to, aby se jednalo o průtahy. Nedosahuje totiž délky relevantní referenční doby, která činí čtyři měsíce. Referenční doba přitom běžela od 8. 6. 2021, kdy žalobce sdělil soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. Kárně obviněný tedy jednání dne 27. 8. 2021 nařídil ještě v jejím průběhu. Druhý úsek však již referenční dobu přesáhl (počátek průtahů kárný soud posouvá na 26. 11. 2021 po uplynutí třicetidenní lhůty poskytnuté účastníkům při odročení k doplnění tvrzení) a kárný soud souhlasí s navrhovatelkou, že nekoncentrované a několika měsíci oddělené dílčí administrativní úkony nelze považovat za efektivní postup směrem ke skončení věci. Ze spisu opět nevyplývá žádný důvod, proč nebylo možné alespoň některé úkony spojit a jednání nařídit dříve. Ani případné komplikace s nástupem nové asistentky nečinnost soudce neomlouvají. Jednak totiž ze spisu totiž plyne, že se zorientovala poměrně rychle, takže postupu věci stále bránily dlouhé prodlevy na straně soudce, a jednak je to právě soudce, kdo má zodpovědnost za stav svého soudního oddělení, a to i při personálních obměnách. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 26. 11. 2021 do 30. 6. 2022 v celkovém rozsahu více než 7 měsíců.
55 věc sp. zn. 7 C 137/2021
[253] Ve věci 7 C 137/2021 (pojištění majetku) navrhovatelka vytýká soudci nečinnost od 8. 6. 2021 do 26. 11. 2021 a od 24. 2. 2022 do 10. 5. 2022. Ke druhému období navrhovatelka upřesnila, že nečinnost spočívá v tom, že kárně obviněný odročil jednání dne 24. 2. 2022 na 10. 5. 2022, neboť na jednání se nedostavil zástupce žalobce. Ten však soudce ještě před jednáním informoval o svém přibližně patnáctiminutovém zpoždění z důvodu dopravní nehody a dorazil asi 23 minut po začátku jednání. Kárně obviněný tak postupovat přesto, že v daný den neměl žádné navazující jednání. Soudce se k věci nevyjádřil.
[254] Návrhové tvrzení odpovídá spisu, avšak vyžaduje upřesnění. Dne 8. 6. 2021 se asistentka tázala kárně obviněného, zda má zadat vypracování znaleckého posudku, na což soudce reagoval 27. 8. 2021 tak, že nikoli a že má připravit referát k ústnímu jednání. Ten asistentka předložila 30. 8. 2021, avšak soudce jej vyplnil až 26. 11. 2021 a jednání nařídil na 6. 1. 2022. Komunikaci mezi soudcem a asistentkou, byť zachycenou ve spise, přitom nelze považovat za úkony vedoucí k rozhodnutí a skončení věci. Období nečinnosti tak zjevně přesáhlo obecnou referenční dobu, která v tomto případě činí čtyři měsíce. Pokud jde o odročení jednání z důvodu nepřítomnosti právního zástupce žalobce, jde již o hodnocení procesního postupu a rozhodovací činnosti nezávislého soudce, jež kárnému soudu zásadně nepřísluší, přitom je zjevné, že nemohlo jít o rozhodovací exces. Kárně obviněný totiž po zahájení jednání vyčkal, až uplyne čas, který právní zástupce avizoval jako zpoždění, a následně jednání odročil na konkrétní termín vzdálený přibližně dva a půl měsíce. Z protokolu plyne, že jednání skončilo v 10.03 hodin (tj. 18 minut po jeho plánovaném začátku) a právní zástupce se dostavil až v 10.05 hodin. Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 8. 6. 2021 do 26. 11. 2021 v celkovém rozsahu více než pět a půl měsíce.
56 věc sp. zn. 7 C 194/2021
[255] Ve věci 7 C 194/2021 (úrazové pojištění) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 15. 12. 2021 do 25. 5. 2022, kdy nařídil jednání na 21. 6. 2022. Soudce se k věci nevyjádřil. Návrhové tvrzení odpovídá spisu, avšak vyžaduje doplnění. Dne 15. 12. 2021 položila asistentka kárně obviněnému dotaz, zda má vyžádat zálohu na náklady důkazů. Soudce 26. 1. 2022 odpověděl, že žádat nemá, ale naopak má rovnou připravit referát k nařízení jednání. Ten asistentka předložila 1. 2. 2022, avšak kárně obviněný jednání nařídil až 25. 5. 2022. Věc byla k začátku období mladší než dva roky, referenční doba proto činila čtyři měsíce, a jelikož ji soudce překročil, konstatuje kárný soud průtahy v řízení od 15. 12. 2021 do 25. 5. 2022 v celkovém rozsahu více než pět měsíců.
57 věc sp. zn. 7 C 197/2021
[256] Ve věci 7 C 197/2021 (škoda na zdraví) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 23. 8. 2021 do 26. 11. 2021. Ač měl připravený referát k nařízení jednání, v němž zbývalo pouze doplnit termín jednání, nařídil je až 26. 11. 2021. Kárně obviněný k tomuto uvedl, že vytýkaný časový úsek odpovídal třem měsícům. Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. V době započetí časového úseku nebyla věc starší než dva roky, obecná referenční doba tak činila čtyři měsíce. Dne 30. 7. 2021 byl spis postoupen Okresním soudem v Opavě z důvodu místní nepříslušnosti. Od tohoto okamžiku je třeba odvíjet počátek běhu referenční doby. Kárně obviněný jednání nařídil dne 26. 11. 2021. Časový úsek od 30. 7. 2021 do 26. 11. 2021 činil necelé čtyři měsíce, proto nedošlo k překročení referenční doby a nejednalo se o průtah. Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
58 věc sp. zn. 7 C 223/2021
[257] Ve věci 7 C 223/2021 (cestovní pojištění) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 7. 10. 2021 do 6. 1. 2022. Ačkoliv měl připravený referát k nařízení jednání, v němž zbývalo pouze doplnit termín jednání, nařídil je až 6. 1. 2022 na 15. 3. 2022. Kárně obviněný k tomu uvedl, že po odečtení indispozice a dovolené od 18. 12. do 3. 1. 2022 časový úsek trval jen dva a půl měsíce. Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, pouze datum předložení referátu dle spisu nebylo 7. 10. 2021, nýbrž 6. 10. 2021. Termín jednání kárně obviněný stanovil dne 6. 1. 2022 na 15. 3. 2022. V době započetí časového úseku nebyla věc starší než dva roky, obecná referenční doba tak činila čtyři měsíce. Dne 29. 9. 2021 kárně obviněný vyzval žalobkyni k vyjádření, které doručila dne 5. 10. 2021. Následující den 6. 10. 2021 asistentka soudce připravila referát k nařízení jednání. Kárně obviněný termín jednání stanovil po třech měsících od předložení referátu, resp. od vyjádření žalobkyně, referenční dobu tedy nepřekročil. Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
59 věc sp. zn. 7 C 228/2021
[258] Ve věci 7 C 228/2021 (dlužné nájemné) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 8. 10. 2021 do 6. 1. 2022. Ač měl připravený referát k nařízení jednání, v němž zbývalo pouze doplnit termín jednání, nařídil je až dne 6. 1. 2022 na 10. 3. 2022. Kárně obviněný k tomu uvedl, že po odečtení indispozice a dovolené od 18. 12. do 3. 1. 2022 časový úsek trval jen dva a půl měsíce. Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu, pouze datum předložení referátu dle spisu nebylo 8. 10. 2021, nýbrž 7. 10. 2021. Termín jednání kárně obviněný stanovil dne 6. 1. 2022 na 10. 3. 2022. V době započetí časového úseku nebyla věc starší než dva roky, obecná referenční doba tak činila čtyři měsíce. Kárně obviněný dne 13. 9. 2021 vyzval žalobce k vyjádření. Žalobci se vyjádřili shodně jedním podáním dne 6. 10. 2021 a 8. 10. 2021. Od 8. 10. 2021 začala kárně obviněnému běžet referenční doba. Dne 7. 10. 2021 asistentka soudce kárně obviněnému předložila referát ke stanovení termínu jednání., ten tak učinil dne 6. 1. 2021. Časový úsek od 8. 10. 2021 do 6. 1. 2022 odpovídá třem měsícům, proto nedošlo k překročení referenční doby. Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
60 věc sp. zn. 7 C 257/2021
[259] Ve věci 7 C 257/2021 (dlužné zálohy společenství vlastníků jednotek) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 16. 11. 2021 do 16. 2. 2022. Ač měl připravený referát k nařízení jednání, v němž zbývalo pouze doplnit termín jednání, nařídil je až dne 16. 2. 2022 až na 12. 4. 2022. Kárně obviněný k tomu uvedl, že po odečtení indispozice a dovolené od 18. 12. do 3. 1. 2022 časový úsek trval jen dva a půl měsíce. Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. V době započetí časového úseku nebyla věc starší než dva roky, obecná referenční doba tak činila čtyři měsíce. Kárně obviněný dne 25. 10. 2021 vyzval žalobce k vyjádření ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce se vyjádřil dne 10. 11. 2021, od tohoto okamžiku začala běžet referenční doba. Dne 16. 11. 2021 asistentka soudce kárně obviněnému předložila referát za účelem stanovení termínu ústního jednání. Kárně obviněný termín jednání stanovil dne 16. 2. 2022. Časový úsek od 10. 11. 2021 do 16. 2. 2022 představuje tři a čtvrt měsíce, proto nedošlo k překročení referenční doby. Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
61 věc sp. zn. 7 C 313/2021
[260] Ve věci 7 C 313/2021 (zaplacení ceny díla) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 17. 2. 2022 dosud (tj. do data podání kárného návrhu). Kárně obviněný ve věci neučinil úkon od 17. 2. 2022. Dne 26. 5. 2022 vydal usnesení obsahující obecné poučení žalobkyně a rovněž poučení o možnosti vznášet námitku místní nepříslušnosti, která žalobkyni nicméně nemohla příslušet, jelikož jejím prvním úkonem ve věci bylo podání žaloby. Usnesení také obsahuje výzvu žalobkyni, aby k navrhovaným svědkům uvedla jejich adresu. S tím však kárně obviněný nespojil obvyklý úkon, a to povinnost složit zálohu na provedení důkazu, ani nenařídil jednání. K obecnému poučení zástupce žalobkyně sdělil, že smírnému řešení či mediaci se nebrání, zároveň však uvedl, že se strany o smírné vyřešení věci již bezúspěšně snažily. K dotazu asistentky dal kárně obviněný pokyn k nařízení mediace a zároveň výslovný pokyn, že mediace nemá být spojena se zálohou na provedení důkazů, ale záloha má být řešena až později. Kárně obviněný tak postupoval nekoordinovaně a vydával úkony směřující k oddálení rozhodnutí o věci ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kss 7/2021. Kárně obviněný se nevyjádřil.
[261] Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. V době započetí časového úseku nebyla věc starší než dva roky, obecná referenční doba tak činila čtyři měsíce, zkrácená dva. Dne 16. 2. 2022 byl kárně obviněnému předložen referát, aby zhodnotil stanovení zálohy na provedení důkazů. Na referát reagoval pokynem ze dne 25. 5. 2022, resp. usnesením ze dne 26. 5. 2022. Kárně obviněný toto usnesení vydal po více než třech měsících. Jelikož se jednalo o rutinní standardizovaný úkon, je třeba aplikovat zkrácenou referenční dobu, kterou kárně obviněný překročil. Časový úsek od 16. 2. 2022 do 25. 5. 2022 kárný soud považuje za průtahy. Vydaným usnesením kárně obviněný poučil žalobkyni o jejích právech a povinnostech. Na usnesení žalobkyně reagovala dne 13. 6. 2022 sdělením adres svědků a posléze i podáním ze dne 14. 6. 2022, ze kterého mj. plyne, že se nebrání smírnému řešení či mediaci. Kárně obviněný v návaznosti na vyjádření žalobkyně vydal dne 29. 6. 2022 usnesení, kterým nařídil první setkání s mediátorem.
[262] Kárný soud k tomu uvádí, že i když lze s některými částmi prvního usnesení polemizovat, jak naznačila navrhovatelka, nejde o rozhodovací exces a kárnému soudu obecně nepřísluší hodnotit procesní postup a rozhodovací činnost nezávislého soudce. Nelze ovšem popřít, že usnesení vedlo k vyjádření žalobkyně a nařízení prvního setkání s mediátorem, tedy k pokusu o smírné ukončení věci. Jelikož kárně obviněný na vyjádření žalobkyně ze dne 14. 6. 2022 reagoval vydáním usnesení již 29. 6. 2022, nelze časový úsek od 25. 5. 2022 do 30. 6. 2022 (den podání kárného návrhu) považovat za průtahy.
[263] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy řízení od 16. 2. 2022 do 25. 5. 2022 v celkovém rozsahu více než tři měsíce.
62 věc sp. zn. 7 C 3/2022
[264] Ve věci 7 C 3/2022 (dlužné zálohy společenství vlastníků jednotek) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 16. 2. 2022 do 25. 5. 2022. Ač měl připravený referát k nařízení jednání, v němž zbývalo doplnit pouze termín jednání, nařídil je až na 28. 6. 2022. Kárně obviněný k tomuto uvedl, že časový úsek od 16. 2. 2022 do 25. 5. 2022 představuje tři měsíce. Kárný soud konstatuje, že návrhové tvrzení odpovídá spisu. V době započetí časového úseku nebyla věc starší než dva roky, referenční doba tedy byla čtyři měsíce. Kárně obviněný usnesením ze dne 19. 1. 2022 vyzval žalobce k doplnění žaloby. Dne 31. 1. 2022 žalobce doručil doplnění žaloby. Od tohoto dne začala běžet referenční doba. Termín jednání kárně obviněný stanovil dne 25. 5. 2022. Časový úsek do 31. 1. 2022 do 25. 5. 2022 činí necelé čtyři měsíce, proto k překročení referenční doby nedošlo. Kárný soud tudíž v této věci průtahy neshledal.
63 věc sp. zn. 7 C 72/2021 (v návrhu uvedena jako další věc pod č. 52)
[265] K této věci kárný soud předesílá, že v návrhu byla tato věc uvedena pod číslem 52 spolu s věcí sp. zn. 65/2021. Zjevně se však jedná o zcela samostatné řízení s průtahy; věc sp. zn. 7 C 72/2021 proto kárný soud označuje jako věc č. 63.
[266] Ve věci 7 C 72/2021 (živelné pojištění nemovitosti) navrhovatelka vytýká kárně obviněnému nečinnost od 20. 5. 2021 do 26. 10. 2021 a od 7. 12. 2021 do 30. 6. 2022 (podání kárného návrhu). Dle navrhovatelky soudce postupuje ve věci nekoncentrovaně. Už z žaloby a vyjádření žalovaného plyne, že ve věci jsou sporné znalecké posudky. Kárně obviněný však byl od 20. 5. 2021 do 26. 10. 2021 fakticky nečinný, pouze 19. 8. 2021 vybral zálohu na důkaz od žalobce. Jednání nařídil až 26. 10. 2021 na 7. 12. 2021. To pak odročil na neurčito, ač k tomu nebyl patrný důvod. Následně soudce řešil pouze znalečné a svědečné a 9. 6. 2022 vybral zálohu na důkaz od žalovaného, i když to mohl udělat již 19. 8. 2021. Kárně obviněný se k věci nevyjádřil.
[267] Návrhové tvrzení odpovídá spisu. Kárný soud pouze doplňuje, že v rámci prvního období dne 20. 5. 2021 asistentka předložila soudci spis s dotazem, zda má vybrat zálohu na provedení důkazů. Ten reagoval dne 27. 7. 2021 pokynem, ať ji vybere, takže bylo 19. 8. 2021 vydáno unesení, načež žalobce 24. 8. 2021 zálohu složil. Asistentka následující den předložila soudci spis s připraveným referátem k nařízení jednání, který kárně obviněný doplnil až 26. 10. 2021. Ke druhému období kárný soud dodává, že soudce dal pokyn k výběru zálohy 25. 5. 2022, žalovaný zálohu složil 16. 6. 2022 a 20. 6. 2022 asistentka předložila spis s připraveným referátem k nařízení jednání. To kárně obviněný nařídil až 31. 8. 2022, tedy po podání kárného návrhu.
[268] K začátku obou úseků byla věc mladší než dva roky, takže referenční doba činí čtyři, resp. dva měsíce. Kárně obviněný v obou případech toliko vybíral zálohu na důkaz, což samo o sobě měl provést ve zkrácené době dvou měsíců, kterou v každém případě přesáhl. Zároveň ze spisu nevyplývá žádná okolnost, jež bránila tomu, aby úkony provedl koncentrovaně spolu s nařízením jednání. Nařízení jednání přitom kárně obviněnému trvalo od předložení spisu 20. 5. 2021 a od odročení jednání dne 7. 12. 2021 na neurčito vždy více než čtyři měsíce, což kárný soud nepovažuje za přiměřené.
[269] Kárný soud tudíž konstatuje průtahy v řízení od 20. 5. 2021 do 26. 10. 2021 a od 7. 1. 2022 do 30. 6. 2022 v celkovém rozsahu téměř 11 měsíců.
Ve. Další skutková zjištění
[270] Kárně obviněný byl kárným soudem již dvakrát shledán vinným z průtahů. V prvním případě (rozhodnutí č. j. 16 Kss 3/2016-108, Valehrach I, provedené jako důkaz C) kárný soud shledal průtahy v celkem 244 věcech a uložil kárné opatření snížení platu o 10 % na šest měsíců a ve druhém (rozhodnutí č. j. 13 Kss 5/2018-116, Valehrach II, provedené jako důkaz D) schválil dohodu o vině a kárném provinění a uznal kárně obviněného vinným průtahy v celkem 152 věcech a uložil kárné opatření snížení platu o 20 % na osm měsíců. Kárně obviněnému udělil místopředseda obvodního soudu také výtku, a to dne 10. 7. 2015 za průtahy v řízení v 37 věcech (viz důkaz P).
[271] Soudcovská rada Obvodního soudu pro Prahu 8 ve svém vyjádření k osobě kárně obviněného ústy předsedy rady Mgr. Michala Novotného (důkaz L) uvedla, že k práci soudce přistupoval a přistupuje velmi zodpovědně a pečlivě a vždy se snažil nesklouznout k tomu, aby „kvantita převážila nad kvalitou“. Problémy v senátu kárně obviněného přitom nastaly zejména v době, kdy bývalé vedení soudu odsouhlasilo v poměrně krátkém časovém úseku odchod řady civilních soudců bez náhrady, a to přes nesouhlas všech soudců i podmínku soudcovské rady, že odchod soudce bude jen za náhradu. Následně vždy po nástupu nového soudce odešel další, až se situace na civilním úseku stala kritickou. Na nepříznivý stav soudcovská rada vedení soudu opětovně upozorňovala, což plyne z obsáhlých vyjádření založených ve správním deníku soudu. V dané době spojené s nedostatkem soudců vytvořilo vedení soudu další specializace na agendu žalob o pojistné plnění. I přes složitou situaci však byl jinému kolegovi s obdobnými problémy, jaké má nyní kárně obviněný, opakovaně zastavován nápad a jeho spisy byly přerozdělovány. Další kolegyni pak byla umožněna práce na poloviční úvazek. Nejsložitější spory se tak rozdělovaly mezi několik málo civilních soudců bez specializace, jejichž senáty se po dobu takto nerovnoměrně rozděleného nápadu zaplnily věcmi, jejichž řešení bylo složité, vyžadovalo obsáhlé dokazování, takže byly řešeny v řádu let, aniž by se jednalo o průtahy. Tyto senáty mají do současné doby největší počet neskončených věcí, a to i přesto, že specializace, které představovaly nerovnoměrné rozdělení práce, byly zrušeny od dubna 2019.
[272] Kárný soud obdržel prostřednictvím místopředsedy městského soudu JUDr. Tomáše Novosada též obsáhlé vyjádření celkem devatenácti předsedů civilních odvolacích senátů k rozhodovací činnosti kárně obviněného (důkaz M). Ve vztahu k rozhodnutím soudce mimo specializaci ochrany osobnosti hodnotili předsedové senátu činnost soudce z valné většiny jako průměrnou a standardní, k níž nemají negativní poznatky. Ve třech případech pak předsedové hodnotili práci kárně obviněného kladně, resp. označili jeho rozhodnutí jako lehce nadprůměrná či vyzdvihnuli úroveň jeho písemného projevu, přehlednost a přezkoumatelnost rozhodnutí a úplnost skutkových zjištění. Jeden z odvolacích senátů hodnotil činnost soudce jako podprůměrnou, a to na základě zrušení jednoho rozsudku.
[273] Detailní vyjádření připojila též předsedkyně senátu 22 Co se specializací na ochranu osobnosti JUDr. V. K., které je založeno na přezkumu celkem 23 rozhodnutí kárně obviněného. V 11 případech (10 procesních rozhodnutí a 1 rozsudek) bylo odvolání nedůvodné, ve 12 pak odvolací senát původní rozhodnutí minimálně z části měnil či rušil a vracel kárně obviněnému. Alespoň částečná důvodnost odvolání se přitom pětkrát týkala rozsudku (z toho jednou pouze nákladového výroku). Podle předsedkyně senátu 22 Co je množství důvodných odvolání nadprůměrné. Čtyři nepotvrzená rozhodnutí ve věci samé vykazují znaky zkratkovitého právního úsudku a rezignování na důsledné zjišťování skutkového stavu, což může svědčit o snaze alespoň některé věci končit, byť k tomu ještě nejsou způsobilé. Předsedkyně senátu uzavřela, že kárně obviněný se na agendu ochrany osobnosti specializuje dlouhodobě a vykonával ji i u městského soudu v době, kdy krajské soudy danou agentu řešily v prvním stupni. Právě s ohledem na bohaté zkušenosti soudce je podle předsedkyně zapotřebí nahlížet přísněji na slabou úroveň většiny jeho rozhodnutí.
[274] Kárný soud zanalyzoval též výkonnost soudce na základě přehledových údajů z tabulek o výkonnosti a stavu agendy od května 2020 do března 2023 v případě kárně obviněného i dalších soudců civilního úseku Obvodního soudu pro Prahu 8 (důkaz O) a údajů uvedených přímo navrhovatelkou v tabulkách v kárném návrhu. Z dat vyplývá, že výsledky kárně obviněného z pohledu množství nedodělků a průběžně vyřizovaných věcí patří k nejhorším, v této skupině soudců však není sám. Dlouhodobě je lze z pohledu výkonnosti charakterizovat jako podprůměrné. K červnu 2020 bylo v senátu soudce 290 nevyřízených věcí, což se jeví jako vysoké číslo, nicméně v dané době bylo u obvodního soudu ještě pět horších oddělení se zůstatky převyšujícími 300 nevyřízených věcí, a to i o vyšší desítky. Další dvě oddělení se pak kárně obviněnému velmi blížila, neboť měla 287, resp. 275 nevyřízených věcí. Z celkem patnácti oddělení tak mělo celkem osm (více než polovina) počet nedodělků rovný nebo přesahující 275. V prosinci 2020 množství nevyřízených věcí kárně obviněného vystoupalo na 320, nicméně z celkových patnácti na tom další čtyři senáty byly se zůstatky kolem 300 věcí podobně a jeden se zůstatkem 400 věcí dokonce výrazně hůře. V červnu 2021 měl kárně obviněný 236 nedodělků, což ho řadilo na deváté místo z patnácti. Tři oddělení přitom měla počet nevyřízených věcí rovný nebo přesahující 300, tři se pohybovala kolem 250 a čtyři (včetně oddělení kárně obviněného) kolem 230. K prosinci 2021 soudce množství nevyřízených věcí ještě snížil na 220, jeho oddělení tedy bylo jedenácté z celkem šestnácti. Z horších oddělení jedno v daném období stále vykazovalo přes 300 nevyřízených věcí a další čtyři se pohybovala kolem 250. Z lepších oddělení, jež měla méně nedodělků než kárně obviněný, pak tři vykazovala počet nevyřízených věcí kolem 200 – odstup od kárně obviněného tedy nebyl významný. Stav oddělení kárně obviněného do června 2022 prakticky stagnoval, neboť čítal 219 nedodělků, což ho zařadilo na čtrnácté místo z osmnácti. Ze čtyř horších měl jeden senát stále přes 300 nevyřízených věcí, další přes 250 a dva více než 220. Jde-li o lepší senáty, měl další v pořadí 176 nedodělků a dva kolem 150.
[275] Teprve po podání kárného návrhu soudce začal množství nedodělků snižovat, ke konci roku 2022 jich soudce vykazoval 165, čímž se posunul, co se týče počtu nevyřízených věcí, o jedno místo na třinácté z osmnácti. Souběžně s kárně obviněným množství nevyřízených věcí snižovala i další soudní oddělení. Vůbec nejhorší senát měl totiž 238 nedodělků, druhý nejhorší 224, třetí a čtvrtý kolem 190 a pátý 186. Tři lepší senáty (v porovnání s kárně obviněným) se pohybovaly kolem hranice 140 nevyřízených věcí. K březnu 2023 kárně obviněný množství nevyřízených věcí dále snížil na 150 a ocitl se na desátém místě při zachování celkového počtu soudních oddělení.
[276] Je však nutné zdůraznit, že snižování počtu nedodělků je patrné napříč obvodním soudem. V celkovém součtu totiž počet nevyřízených věcí postupně klesá už od prosince 2020, kdy činil 3617 věcí. V červnu 2021 se snížil na 3362 a v prosinci téhož roku na 2892. V červnu 2022 měli soudci obvodního soudu nevyřízeno už jen 2530 věcí, o půl roku později 2240 věcí a v březnu 2023 se jejich počet ještě snížil na 2107. Snižování nedodělků v oddělení kárně obviněného do podání kárného návrhu je tak v zásadě pouze součástí celkového trendu. Tomu odpovídá i meziroční snížení nápadu – v roce 2021 obvodnímu soudu napadlo celkem 5170 věcí, zatímco v roce 2022 o 683 méně, tedy 4487 věcí. Z uvedených statistik stojí za povšimnutí, že soudci Obvodního soudu pro Prahu 8 snížili od prosince 2021 do prosince 2022 počet nevyřízených věcí o 652 věcí, tedy přibližně o to, o kolik poklesl nápad.
[277] K dotazu, proč nejsou před kárný senát postaveni i jiní srovnatelní soudci Obvodního soudu pro Prahu 8 kárná navrhovatelka uvedla, že jedna z daných soudkyň rezignovala k 31. 3. 2023, další soudci buď již byli kárným soudem shledáni vinnými a v jejich práci došlo ke zlepšení, nebo v jejich odděleních byly provedeny či budou provedeny důkladné prověrky, na jejichž základě budou provedena potřebná opatření.
[278] Výše uvedenému hodnocení stavu senátu soudce z pohledu nedodělků v zásadě odpovídá také jeho průběžná výkonnost, tj. každoměsíční množství vyřizovaných věcí. Obdobným způsobem lze hodnotit též množství starších nedodělků v intervalech tři až pět let, pět až sedm let a více než sedm let, byť měřeno pouze těmito staršími věcmi, stav oddělení kárně obviněného by bylo nutné hodnotit o stupeň přísněji. Tyto závěry nijak nevyvrací ani údaje uvedené navrhovatelkou přímo v kárném návrhu. Je však nutné dodat, že od 1. 4. 2019 do konce roku 2021 byly kárně obviněnému přidělovány věci ochrany osobnosti (výlučná specializace) s dorovnáním do 90 % obecného nápadu, přičemž od roku 2022 bylo dorovnání sníženo na 50 %, jak uváděla kárná navrhovatelka a jak plyne z rozvrhů práce Obvodního soudu pro Prahu 8 na roky 2019 až 2022 (důkaz F).
[279] Z dat, která byla dodána kárnému soudu, zároveň plyne, že skutečný nápad do soudního oddělení kárně obviněného do 31. 12. 2021 byl oproti dalším oddělením mírně podprůměrný. Ke znatelnému snížení nápadu soudce oproti průměru došlo až se snížením dorovnání na 50 % od 1. 1. 2022. V tomto kontextu však kárný soud poukazuje na to, že očekávaný důsledek tohoto kroku (tj. znatelně rychlejší odbourávání nedodělků) se projevil až po červnu 2022, takže zvýšená aktivita soudce časově koresponduje s podáním kárného návrhu (30. 6. 2022). V mezidobí od prosince 2021 do června 2022 totiž soudce snížil počet nedodělků svého oddělení o pouhou jedinou věc. Kárný soud podotýká, že výkonnostní vzepětí toliko v době po podání kárného návrhu je pro kárně obviněného již příznačné. Na zlepšení jeho přístupu k práci v souvislosti s podáním kárného návrhu totiž kárný soud odkazoval již v rozhodnutích Valehrach I i Valehrach II. Nynější, v pořadí již třetí kárný návrh, však svědčí o tom, že zlepšení bylo vždy jen dočasné.
[280] Z rozvrhů práce i z jednotlivých spisů vyplývá, že v celém vytýkaném období měl soudce k dispozici asistentku v rozsahu ½ úvazku, nejprve Mgr. N. W., pak JUDr. A. P. Ze spisů vyplývá, že asistentky soudci bez větších prodlev vyhotovovaly referáty k nařízení jednání a připravovaly koncepty procesních úkonů.
Vf. Objektivní stránka kárného provinění
[281] Podle § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích jsou soudci povinni rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Podle § 6 o. s. ř. soud v řízení postupuje předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Tuto povinnost dále zdůrazňuje § 100 odst. 1 o. s. ř., podle něhož jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta.
[282] Podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce, nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jak kárný senát dovodil v bodech [68] až [75] rozhodnutí ze dne 11. 10. 2021 č. j. 11 Kss 2/2021-152, ve věci Mazurková, o kárné provinění se jedná tehdy, pokud soudce zaviněným porušením svých povinností způsobí zákonem předvídaný následek, tedy naruší důstojnost soudcovské funkce či ohrozí důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
[283] Kárný soud opakuje, že svůj právní názor k pojetí průtahů v řízení jako skutku vyjevil komplexně v rozhodnutí ve věci Maxa III, na které v podrobnostech odkazuje. Ve stručnosti, naplnění skutkové podstaty kárného provinění spočívajícího v průtazích v řízení kárný senát spatřuje v zaviněné nečinnosti soudce v určitém období – bez ohledu na to, kolika řízení (věcí) se týká. Počet řízení zatížených průtahy má vliv na závažnost kárného provinění a představuje pouze okolnost, kterou kárný senát vezme v úvahu při ukládání kárného opatření. Při takovém pojetí skutku je základním znakem vytýkaného skutku, jímž je kárný senát vázán, vymezení počátku a konce doby vytýkané nečinnosti. Jedním z důsledků tohoto pojetí skutku je pak skutečnost, že v případě, kdy kárný soud neshledá v určité věci vytýkané průtahy, nerozhodne v daném rozsahu o zproštění kárného obvinění, nýbrž tuto věc pouze nezahrne do výroku rozhodnutí (viz body [42] – [57] rozhodnutí ve věci Maxa III, včetně tam citované prejudikatury). Stejně tak pokud navrhovatel vezme návrh zčásti zpět ohledně některých věcí (jak to učinila navrhovatelka – viz body [24] a [51]), nejde obsahově o procesní zpětvzetí návrhu s důsledkem částečného zastavení řízení, ledaže by to mělo vliv na vymezení skutku, nýbrž o odvolání části návrhových tvrzení – takovými věcmi se kárný soud jednoduše nezabývá a nehodnotí je, resp. nezahrne je do výroku rozhodnutí.
[284] Žalovaný skutek byl navrhovatelkou vymezen obdobím od 26. 6. 2019 do 30. 6. 2022, kdy podala kárný návrh. Skutečnost, že počátek období předchází tříletou objektivní lhůtu před podáním kárného návrhu, není s ohledem na to, že kárné provinění spočívající v průtazích je trvajícím deliktem, problematická (viz bod [58] tohoto rozhodnutí). Navrhovatelkou vymezené období nečinnosti odpovídá i zjištěním kárného soudu – období, v němž se kárně obviněný dopustil průtahů, tak trvalo nepřetržitě od 26. 6. 2019 do 30. 6. 2022, jak plyne přinejmenším z návaznosti období průtahů u věcí č. 24, 27, 28, 34, 41 a 43.
[285] Z části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech plyne, že navrhovatelka zahrnula do návrhu celkem 63 věcí a kárný soud shledal průtahy v celkem 42 z nich, aniž by se to ovšem promítlo do zkrácení či rozdělení tvrzeného období nečinnosti (od 26. 6. 2019 do 30. 6. 2022). Návrh byl tedy v tomto ohledu zcela důvodný, byť některé spisy z výše uvedených důvodů do výroku o vině zahrnuty nebyly, neboť průtahy v nich nebyly shledány.
[286] Velmi závažné jsou z pohledu kárného soudu průtahy dosahující téměř jednoho roku či jeden rok přesahující, což se týká 8 věcí – č. 24, 25, 26, 27, 28, 32, 34 a 43. Z nich u věcí č. 24 a 28 průtahy trvaly déle než 20 měsíců, u věci č. 24 dokonce atakovaly hranici dvou let, což závažnost jednání kárně obviněného dále umocňuje. V dalších 15 věcech (č. 1, 6, 10, 22, 29, 30, 31, 39, 44, 47, 49, 53, 54, 55 a 63) se kárně obviněný dopustil průtahů od cca 6 do 12 měsíců. Ve zbylých 19 věcech činily průtahy řádově jednotky měsíců.
[287] Při hodnocení objektivní stránky kárného provinění nelze přejít ani to, že v řadě věcí, v nichž se kárně obviněný dopustil průtahů, čekali účastníci řízení na výsledek a ochranu svých práv více než dva roky. Nejstarší spis napadl soudu dokonce už v roce 2013, dalších pět pak v roce 2015, jeden v roce 2016, tři v roce 2017, pět v roce 2018 a dvanáct v roce 2019. Celkem 27 věcí (většina) tak mělo k datu podání kárného návrhu (30. 6. 2022) – počítáno od jejich nápadu – alespoň dva a půl roku.
[288] V uvedeném kontextu je zapotřebí poukázat také na to, že soudce byl v celkem sedmi věcech, v nichž shledal průtahy kárný soud i nyní, uznán vinným z průtahů i v minulosti. Ve věcech č. 2 sp. zn. 7 C 192/2015, č. 3 sp. zn. 7 C 320/2015, č. 4 sp. zn. 7 C 80/2016, č. 6 sp. zn. 7 C 134/2017, č. 19 sp. zn. 26 C 210/2015 a č. 20 sp. zn. 31 C 235/2013 kárný soud shledal průtahy v rozhodnutí Valehrach II a ve věci č. 1 sp. zn. 7 C 39/2015 dokonce již v rozhodnutí Valehrach I. Ve věcech č. 22, 24, 25, 28 a 32 se pak kárně obviněný dopustil průtahů i během období od května do prosince 2019, tedy v době výkonu kárného opatření snížení platu o 20 % na 8 měsíců, uloženého rozhodnutím Valehrach II. Tyto okolnosti dále výrazně zvyšují závažnost kárného provinění. Soudce se nijak konkrétně k těmto věcem nevyjádřil, nepoukázal na existenci nějakých mimořádných okolností či překážek, pro které se mu nedařilo je skončit bez dalších prodlev.
[289] Kárný soud tudíž shrnuje, že soudce porušil své povinnosti podle § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích ve spojení s § 6 a § 100 odst. 1 o. s. ř. a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Objektivní stránka kárného provinění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích tedy byla nade vši pochybnost uvedeným jednáním naplněna.
[290] V této souvislosti kárný soud upřesňuje, že tímto způsobem upravil skutkovou větu kárného provinění, aniž by změnil podstatu skutku, který kárná navrhovatelka soudci kladla za vinu. Průtahy v řízení ve vytýkaných věcech totiž spojovala i s hodnocením kvality rozhodování soudce, jak plyne z jejího tvrzení, obsaženého ve skutkové větě návrhu, o neúčelnosti procesních úkonů soudce s ohledem na povahu věcí ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; jeho procesní úkony a postupy měla za typizované a nesměřující k projednání a rozhodnutí věci bez průtahů. Ze skutkových zjištění v části Vd. Skutková zjištění v jednotlivých spisech je však zřejmé, že kárný soud průtahy vesměs zjišťoval jen na základě zjištění časových prodlev mezi jednotlivými procesními úkony. Průtahy v řízení byly v jednotlivých věcech patrné i bez toho, aniž se kárný soud musel pouštět „na tenký led“ hodnocení věcné správnosti a účelnosti procesního postupu nezávislého soudce, neboť to kárnému soudu v zásadě nepřísluší, není-li tvrzen a prokázán rozhodovací exces. Ze skutkové věty kárného provinění proto – oproti kárnému návrhu – vypustil odkaz na porušení povinnosti podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a setrval u prostého konstatování porušení obecných povinností soudce postupovat v řízení bez průtahů dle § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích ve spojení s § 6 a § 100 odst. 1 o. s. ř. I tak jsou zjištění kárného soudu velmi závažná.