{"html": "

161. V návrhové části studie v kapitole 3.3.1. Predikce vývoje komunálních odpadů je na základě grafu prognózováno, že při použití lineární extrapolace za posledních 5 let se množství komunálních odpadů v Jihočeském kraji v roce 2030 může pohybovat až na úrovni 501 tisíc tun/rok. Ze studie – z kapitoly 3.4.6 Kapacita ZEVO vyplývá potřeba energeticky využít konzervativní odhad kapacity, 160 kt/rok. Uvedené je ve shodě s navrhovanou kapacitou záměru „ZEVO Vráto“ s kapacitou 160 kt/rok. (…) Na poslední platnou verzi POH Jihočeského kraje navazují i další strategické a koncepční dokumenty Jihočeského kraje, např. Územní energetická koncepce Jihočeského kraje, dle které je v Jihočeském kraji energetický potenciál, který bude přesahovat hranici 200 tis. tun odpadů ročně, které mohou být energeticky využívány, z toho bude zřejmě velká část ve formě netříděného směsného komunálního odpadu, a v menším množství (blíže neznámém) průmyslového odpadu. (…).

162. Teplárna České Budějovice, a.s. (dále TČB) nechala v letech 2019-2020 zpracovat „Studii proveditelnosti „ZEVO Vráto v Českých Budějovicích“. V rámci studie byl proveden rozbor výskytu a složení SKO a jemu podobných odpadů v Jihočeském kraji a byl proveden odhad reálného množství odpadu, který by mohl být svážen do závodu ZEVO. Na základě těchto bilancí energeticky využitelných odpadů v Jihočeském kraji byla jako optimální možná kapacita ZEVO Vráto bilančně možná kapacita 160.000 t/rok odpadu (převážně SKO) o průměrné jmenovité výhřevnosti 10 MJ/kg. (…)

163. Pro konečnou volbu kapacity ZEVO Vráto byly ve studii proveditelnosti (neveřejné) posouzeny varianty kapacit ZEVO Vráto pro zpracování odpadu 109 kt/rok, 135 kt/rok, 150 kt/rok a 160 kt/rok.

164. Na základě ekonomických, technických a dalších kritérií jako nejvhodnější byla doporučena varianta s roční kapacitou 160 kt odpadu (převážně SKO). Tato varianta při srovnatelných ekonomických ukazatelích umožňuje odběr odpadu (převážně SKO) do ZEVO Vráto za nejnižší cenu ze všech posuzovaných variant. Vyšší spotřeba zemního plynu u varianty ZEVO Vráto 160 kt oproti variantě ZEVO Vráto 109 kt je kompenzována snížením spotřeby hnědého uhlí a zrušením uhelného kotle K11 v Teplárně České Budějovice na Novohradské ul. a z toho plynoucí úspory investičních nákladů a snížení produkce emisí z teplárny.

165. K jediné kapacitní variantě ZEVO 160 000 tun odpadů (převážně SKO) za rok je třeba současně dodat, že kotel ZEVO umožňuje trvalý provoz ZEVO i při spalování 13,2 tun/hod. odpadu (při výhřevnosti odpadu nad 9,09 MJ/kg), tzn. 105 600 tun odpadů/rok. Navržená jediná kapacitní varianta tak de facto umožňuje spalovat 105 600 – 160 000 tun odpadů/rok. V předkládané dokumentaci EIA je prokázáno, že záměr ZEVO Vráto s roční kapacitou množství energeticky využívaných odpadů – 160 000 tun odpadů/rok lze považovat za akceptovatelný a lze doporučit jeho realizaci. Totéž by platilo i pro kapacitu ZEVO 105 600 tun odpadů/rok. Proto nejsou v rámci dokumentace EIA hodnoceny jiné kapacitní varianty.“

166. Dokumentace EIA dále popisuje nulovou variantu (kdyby se od záměru ZEVO upustilo) a jednu aktivní variantu záměru ZEVO Vráto o kapacitě 160 tisíc tun ročně. „V předcházející kapitole B.I.5.1. je konstatováno, že investor Teplárna České Budějovice a.s. hodlá realizovat ve svém areálu výtopny Vráto výstavbu zařízení na energetické využívání převážně komunálních odpadů (ZEVO) s kapacitou 160 kt odpadů/rok, s tím, že:

- záměr je umístěn do stávajícího průmyslového areálu Vráto v Českých Budějovicích, v souladu se zájmy územního plánování města České Budějovice

- navržená kapacita ZEVO Vráto 160 kt odpadů/rok vyplynula ze „Studie proveditelnosti na možnosti energetického využívání komunálních odpadů v Jihočeském kraji“, ve které byly posuzovány různé kapacity ZEVO a je v souladu se strategii JČK v nakládání s odpady, viz vyjádření Jihočeského kraje k oznámení záměru „ZEVO VRÁTO České Budějovice" ze dne 29.4.2021, č.j. KUJCK 38580/2021.

167. Jiná varianta řešení nakládání s komunálním odpadem nebo využití komunálního odpadu, než v areálu Výtopny Vráto nepřipadá v úvahu. Rovněž pro Teplárnu České Budějovice a.s. jako investora nepřipadá vzhledem k charakteru záměru (energetické využití odpadu s využitím vzniklého tepla k výrobě vysokotlaké páry a topné horké vody) v úvahu jiné umístění záměru ZEVO Vráto než do areálu stávající Výtopny Vráto napojené na tepelnou a teplovodní síť umožňující zásobovat teplem a teplou vodou zástavbu města České Budějovice.

168. Dokumentace EIA pro záměr ZEVO Vráto proto řeší jedinou aktivní variantu nakládání s komunálním odpadem – jeho energetické využití i jedinou aktivní lokalizační variantu – umístění do areálu výtopny Vráto. Jiná varianta řešení nakládání s komunálním odpadem z Jihočeského kraje ani jiná lokalizační varianta, než v areálu výtopny Vráto není v této dokumentaci EIA zahrnuta.

169. Jiné varianty řešení nakládání s komunálním odpadem, resp. jeho využití v zájmové oblasti jsou nebo budou předmětem jiných konkrétních záměrů. Pokud by takovéto záměry měly být realizovány, pak ve většině případů budou podléhat samostatnému posuzování dle zák.100/2001 Sb. o posuzování vlivů na ŽP, které budou vázané na příslušnou lokalitu záměru.“

170. Zpracovatel posudku neměl k nastavené kapacitě záměru žádné výhrady.

171. Je zřejmé, že v procesu EIA byl posuzován záměr, který má oznamovatel zájem realizovat. Krajský soud má za dostatečně odůvodněné, proč byla nastavena kapacita ZEVO Vráto právě tímto způsobem. Nastavená kapacita odpovídá produkci SKO v kraji a je v souladu s POH JČK. POH JČK podporuje výstavbu ZEVO dle aktuálních potřeb obcí/regionu/kraje. Dle POH JČK musí podporované záměry „splňovat podmínku reálného předpokladu naplnění potřební vstupní kapacity takového zařízení a technicko-ekonomické udržitelnosti provozu při dosažení co nejvyšší energetické účinnosti.“ (str. 13 směrné části). Žalovaný se kapacitou ZEVO ve vztahu k produkci SKO v kraji explicitně taktéž vyjádřil na str. 20 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že „z porovnání množství odpadů do ZEVO Vráto dle EIA a potenciálu pro energetické využití v roce 2030 z Jihočeského kraje a sousedních ORP pak vyplývá, že zatímco celkové množství dle EIA je uvažováno 160 000 t/rok, tak celkový potenciál je 242 820 t/rok. K tomu je třeba doplnit, že ve svozové studii byly bilančně hodnoceny i varianty s výstavbou menších ZEVO v Písku a v Plané nad Lužnicí. Nadto je nutné opakovaně zdůraznit, že navržená kapacita ZEVO Vráto 160 000 t odpadu za rok svým výkonem a odpovídající dodávkou tepla do soustavy zásobování teplem Českých Budějovic umožní ukončení spalování uhlí v lokalitě, tj. ukončení provozu uhelného kotle K11 v Teplárně České Budějovice v Novohradské ul. a kotle K21 ve výtopně Vráto. Tím nastane úspora přímých emisí CO2 ze spalování paliv ve výši cca 89 695 t CO2 za rok oproti výchozímu stavu před uvedením ZEVO Vráto do provozu.“

172. Na nastavenou kapacitu ZEVO Vráto je reagováno i v podmínkách závazného stanoviska EIA 2022, a to konkrétně v podmínce č. 12 pro fázi provozu záměru. „V případě, že provozovatel ZEVO nebude ze zdrojů odpadů dostupných na území České republiky schopen zajistit provoz zařízení s využitím maximálně možné kapacity, bude zařízení provozováno v přizpůsobeném provozním rozsahu. Do zařízení nebudou dováženy a energeticky využívány odpady ze zahraničí, pokud to nebude odporovat v té době platným legislativním předpisům.“ Jinými slovy řečeno, pokud nebude možno naplnit kapacitu 160 tisíc tun ročně SKO produkovaným na území ČR, tak bude provozovatel ZEVO Vráto (OZNŘ I) povinen přizpůsobit provozní rozsah. Jak již bylo shora citováno z Dokumentace EIA, navržené zařízení ZEVO lze trvale provozovat i při nižší kapacitě, a to v rozsahu 105,6 tisíc tun ročně. Tzn. že kapacita ZEVO Vráto může být podle potřeby trvale provozována cca v 2/3 rozsahu své maximální kapacity provozu. Jestliže je kapacita provozu ZEVO Vráto takto variabilní, pak lze jen těžko uvažovat o tom, že by byl záměr předimenzován. Krajský soud má z uvedeného za zřejmé, že ZEVO Vráto může fungovat v takovém provozu, který bude odpovídat aktuální situaci. Žalobci ostatně nic nenamítají k tomu, že lze kapacitu ZEVO Vráto při trvalém provozu snížit až o 1/3. Žalobci tuto informaci ignorují a setrvale neustále upozorňují pouze na maximální kapacitu provozu.

173. Uvedenou námitku ostatně uvedli žalobci již ve svých odvoláních. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanoviska EIA 2024 k tomu uvedl následující: „K námitkám naddimenzované kapacity a zohlednění dalších zařízení v Jihočeském kraji uvádím, že předmětem posuzování vlivů záměru na životní prostředí nebylo nastavení kapacity zařízení ani vyhodnocení dostupnosti odpadu v rámci Jihočeského kraje, ale posouzení, zda záměr s navrženou kapacitou 160 000 tun/rok může mít významně negativní vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví, či nikoliv. Oznamovatel v dokumentaci uvedl, že kapacita byla stanovena na základě analýzy produkce odpadů v Jihočeském kraji a okolí, přičemž z hlediska posouzení vlivů zařízení je zásadní, že kotel ZEVO umožňuje trvalý provoz i při nižší kapacitě až 105 600 tun/rok, a to bez navýšení negativních vlivů záměru. Závazné stanovisko EIA v návaznosti na tuto skutečnost obsahuje podmínku č. 12, která stanovuje, že pokud nebude dostatek odpadů z České republiky, bude zařízení provozováno v přizpůsobeném rozsahu a nebudou dováženy odpady ze zahraničí.“ Jestliže tedy žalobci požadují, aby byla kapacita ZEVO Vráto nižší, tak nelze než uzavřít, že zařízení je navrženo tak, aby v trvalém provozu mohlo fungovat i při spalování 105,6 tisíc tun ročně.

VII.D.3 Námitka nezohlednění více variant záměru

174. Žalobci se domnívají, že investor měl raději zvolit linku na mechanicko-biologickou úpravu odpadu a zbytek SKO by se mohl vozit po železnici již do existujících ZEVO mimo Jihočeský kraj. Krajský soud konstatuje, že není jeho úkolem radit investorům, jaká řešení mají volit. Záměr ZEVO Vráto má dva hlavní cíle, jednak likvidovat odpad spalováním, jednak při tom užívat odpad jako palivo, tj. energeticky jej využít a vyrobit tak teplo a elektrickou energii. Teplo a elektrická energie bezesporu jsou potřeba v Jihočeském kraji, v Českých Budějovicích. Smyslem celého záměru je i to, aby se mohly odstavit hnědouhelné kotle ve stávající výtopně Vráto a dále na Novohradské ulici. Místo těchto kotlů živených fosilním palivem bude teplo a energii vyrábět ZEVO, které zároveň u toho zlikviduje značné množství SKO. Naproti tomu realizace záměru ZEVO Vráto jistě nebrání tomu, aby se v kraji vybudovala linka na mechanicko-biologickou úpravu odpadu či jiná třídící linka, pokud tu bude nějaký investor, který by ji chtěl realizovat. Takový záměr by byl taktéž v souladu s POH JČK, jak vyplývá z citací POH JČK uvedených shora.

175. Žalobci mají za to, že nestačí, když byla vedle záměru ZEVO posuzována pouze varianta nulová (přičemž nebyl vzat v úvahu tzv. konec spalování uhlí). Podle žalobců měly být vzaty v úvahu bezemisní zdroje energie či nakládání s odpady v rámci vyšších stupňů hierarchie nakládání s odpady. K tomu lze opětovně odkázat na potvrzující závazné stanovisko EIA 2024, v němž ministr životního prostředí konstatoval, že „z hlediska namítaného vlivu záměru na minimalizaci třídění a podporu recyklace a prevence vzniku odpadů sděluji, že tato oblast je primárně řešena jinými nástroji a legislativou, nikoliv v rámci řízení o posuzovaní vlivů konkrétního záměru na životní prostředí. (…) záměr není v rozporu s hierarchií nakládání s odpady. Je navržen jako doplněk k systému třídění a recyklace, nikoliv jako náhrada. Zařízení bude využívat zbytkový odpad, který by jinak skončil na skládkách odpadu, čímž přispívá k naplnění cílů hierarchie odpadového hospodářství.“

176. OZNŘ I měla na základě studií proveditelnosti zvolenu nejoptimálnější variantu a o její posouzení v rámci procesu EIA požádala a pro ni připravila veškeré podklady. Cílem OZNŘ I jakožto oznamovatele záměru není bezesporu dohlížet na plnění cílů odpadového hospodářství. To je úkolem státu, Jihočeského kraje a příslušných správních orgánů. Příslušné orgány však posoudily, že předmětný záměr není v rozporu s cíli odpadového hospodářství a že jde o potřebný doplněk k systému odpadového hospodářství, který „nahradí“ dosavadní skládkování odpadu, avšak jde o doplněk k hierarchicky uspořádanému systému předcházení vzniku odpadů, jeho třídění a recyklace.

177. K podrobnému popisu volby nejoptimálnější varianty záměru opětovně krajský soud odkazuje na kapitoly B.I.5.1. a B.I.5.2 Dokumentace EIA, které již byly citovány shora.

178. Není nutnou podmínkou každého procesu EIA, aby bylo posouzeno více aktivních variant, např. ZEVO o nižší kapacitě či jiná varianta záměru. Dokumentace EIA byla zpracována s jednou aktivní variantou ZEVO o kapacitě 160 tisíc tun ročně a s nulovou variantou v případě nerealizace záměru a ponechání stávajícího stavu.

179. Dokumentace EIA k tomu na str. 236 uvádí následující vysvětlení: „Záměr výstavby „ZEVO Vráto“ hodnocený v dokumentaci EIA byl předložen k posouzení vlivů na životní prostředí pouze v jediné aktivní variantě s řešením, které je popsáno v předchozích kapitolách.

180. Tato aktivní varianta záměru s kapacitou ZEVO Vráto 160 000 tun odpadů/rok je ale již výsledkem „Studie proveditelnosti na možnosti energetického využívání komunálních odpadů v Jihočeském kraji po ukončení skládkování neupravených komunálních odpadů včetně stanovení potřebného počtu překladišť“ vypracované v roce 2019 a vydané v lednu 2020 společností AF-Consult Czech Republic s.r.o. V rámci této studie byly hodnoceny varianty ZEVO s různou kapacitou, a výsledná varianta s kapacitou 160 000 odpadů/rok pak byla vybrána k další přípravě.

181. Proto jsou v rámci záměru „ZEVO Vráto“ posuzovány dvě možné varianty: aktivní varianta záměru (představuje realizaci záměru v navržené podobě) a varianta nulová (stav bez realizace záměru, stávající stav).

182. Aktivní varianta zahrnuje provoz záměru „ZEVO Vráto“ včetně související automobilové dopravy, nový stav provozu TČB Novohradská od roku 2030 a dodávky tepla z ETE. Popis aktivní varianty je v kapitole B.I.5.2.

183. Nulová varianta (varianta 0) je referenční variantou, představující stav bez realizace posuzovaného záměru. Slouží k porovnání vlivů souvisejících s realizací záměru (hluk, doprava, ochrana vod, krajinný ráz aj.) se stavem bez záměru, resp. ke stanovení kvalitativních a kvantitativních rozdílů mezi aktivní a nulovou variantou. Popis nulové varianty je v kapitole B.I.5.2.“

184. Krajský soud má za to, že nebylo nutné provádět zvlášť hodnocení variant jiné kapacity ZEVO či jinak upraveného záměru za situace, kdy nejoptimálnější varianta kapacity záměru vyplynula ze Studie proveditelnosti a zároveň po provedení zjišťovacího řízení MŽP jako příslušný orgán EIA nenavrhoval zpracování dalších variant řešení záměru (§ 7 odst. 8 ZOPV). Je rovněž z povahy věci zřejmé, že oznamovatel měl zájem realizovat záměr ZEVO v předmětné kapacitě anebo v případě udělení nesouhlasného závazného stanoviska EIA by zřejmě zůstalo u varianty nulové. Žalobci nemohou po oznamovateli požadovat, aby zpracovával dokumentaci EIA ve variantách pro bezemisní zdroje energie či pro jiná zařízení pro nakládání s odpady v rámci vyššího stupně odpadového hospodářství. To by šlo zcela mimo zájem oznamovatele záměru. Žalobci ve své argumentaci opomínají to, že cílem záměru ZEVO Vráto není pouze výroba energie, nýbrž i likvidace SKO, který již není dále využitelný a který již do budoucna nebude moci být ukládán na skládky.

185. MŽP v závěru ze zjišťovacího řízení uložilo oznamovateli (OZNŘ I) odůvodnit, potažmo podrobněji vyhodnotit navrženou kapacitu záměru, a to mj. ve srovnání s odpovídající (lépe porovnatelnou) nulovou variantou. V Dokumentaci EIA na str. 14 a 15 je k tomu uvedeno: „K jediné kapacitní variantě ZEVO 160 000 tun odpadů (převážně SKO) za rok je třeba současně dodat, že kotel ZEVO umožňuje trvalý provoz ZEVO i při spalování 13,2 tun/hod. odpadu (při výhřevnosti odpadu nad 9,09 MJ/kg), tzn. 105 600 tun odpadů/rok. Navržená jediná kapacitní varianta tak de facto umožňuje spalovat 105 600 – 160 000 tun odpadů/rok.

186. V předkládané dokumentaci EIA je prokázáno, že záměr ZEVO Vráto s roční kapacitou množství energeticky využívaných odpadů – 160 000 tun odpadů/rok lze považovat za akceptovatelný a lze doporučit jeho realizaci. Totéž by platilo i pro kapacitu ZEVO 105 600 tun odpadů/rok.

187. Nulová varianta v dokumentaci EIA v kapitole B.I.5.2. je vztažená k r.2022, předpokládá nerealizovat záměr ZEVO Vráto, zachovat provoz Teplárny ČB v Novohradské ulici s doplněním dodávkami tepla z ETE (viz varianta I budoucího provozu TČB na str.30) a provoz Výtopny Vráto jako záložní zdroj pro krátkodobé dodávky páry.

188. Jiná nulová varianta není v dokumentaci pro ZEVO Vráto uvažována.

189. Vypuštění uhelného kotle K21 z nulové varianty – by znamenalo zkreslení porovnání skutečně provozovaného stavu 2022 se stavem 2030.

190. Uvažovat jako nulovou variantu provoz v roce 2025 by byl hypotetickou novou alternativní výhledovou variantou řešení zdrojů v Českých Budějovicích, kterých může být celá řada (bez ZEVO s náhradou uhlí K11 plynem, ZEVO 109 kt + biomasa + plyn atd.).“

191. V přezkoumávané věci byly předem zpracovány dvě Studie proveditelnosti (jedna oznamovatelem – neveřejná a jedna Jihočeským krajem). Dokumentace záměru v souladu s přílohou č. 4 k ZOPV obsahuje s odkazem na Studie proveditelnosti zdůvodnění potřeby záměru a jeho umístění, včetně popisu zvažovaných variant a hlavních důvodů (i z hlediska životního prostředí) pro výběr dané kapacity záměru. Z posudku se taktéž nepodává nutnost zpracování dalších variant. V závazném stanovisku EIA 2022 je uvedeno: „Dokumentace popisuje a hodnotí záměr „ZEVO Vráto České Budějovice“ v jedné projektové aktivní variantě. Tato varianta byla oznamovatelem zvolena jako optimální na základě závěrů studie proveditelnosti k záměru (2019/2020).“ S tímto se ztotožnil i ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 (str. 7).

192. Veškerou argumentaci žalobců v tomto směru tak má krajský soud za vyvrácenou.

VII.D.4 Námitka nezohlednění dalších záměrů ZEVO v kraji a dalších ZEVO v ČR

193. Žalovaný se uvedenou námitkou zabýval na str. 19 a 20 napadeného rozhodnutí, přičemž odkázal na Svozovou studii z roku 2021 (https://www.kraj-jihocesky.cz/jihocesky-kraj/koncepcni-materialy#svozova-studie-odpadu-do-zevo-v-jihoceskem-kraji). Jak žalovaný konstatoval, byly bilančně hodnoceny i varianty s výstavbou menších ZEVO v Písku a v Plané nad Lužnicí.

194. Podle názoru krajského soudu není možné v procesu EIA zohledňovat další teoreticky možné stavby ZEVO v kraji, které mohou, ale také nemusí být realizovány, způsobem, který si žalobci představují (tj. s výsledkem nesouhlasného závazného stanoviska právě pro ZEVO Vráto). Z Dokumentace EIA se podává, že Studie proveditelnosti připouští výstavbu dvou ZEVO v kraji, a to ZEVO Vráto a ZEVO Planá. Ve Svozové studii bylo uvažováno i se ZEVO Písek. Pokud v mezidobí vyplynul další záměr v Domoradicích u Českého Krumlova (jak tvrdí žalobci), pak to již není skutečnost, která by mohla být vzata v úvahu v tomto procesu EIA a územním řízení. Pokud je ZEVO Vráto první povolovanou stavbou tohoto typu v kraji, která získala povolení k umístění stavby, pak nelze nikterak závažně rozporovat její kapacitu, neboť tato kapacita odpovídá SKO produkovanému v Jihočeském kraji (viz Svozová studie) a dosud tu není žádné jiné ZEVO. Krajský soud se na tuto problematiku dívá opačně než žalobci. V dalších řízeních o jiných záměrech ZEVO bude zřejmě nezbytné vzít v potaz již povolenou kapacitu ZEVO Vráto a to, zda je potřebné povolovat další obdobné stavby v Jihočeském kraji tak, aby případný záměr byl v souladu s POH JČK. Jak již bylo uvedeno, POH JČK podporuje výstavbu ZEVO dle aktuálních potřeb obcí/regionu/kraje. Dle POH JČK musí podporované záměry „splňovat podmínku reálného předpokladu naplnění potřebné vstupní kapacity takového zařízení a technicko-ekonomické udržitelnosti provozu při dosažení co nejvyšší energetické účinnosti.“ (str. 13 směrné části).

195. Pokud žalobci odkazují na další záměry ZEVO v kraji a uvádí jejich plánované kapacity a svozové oblasti a tvrdí, že se jejich svozové oblasti významně překrývají (svoz je uvažován ze stejných obcí s rozšířenou působností jako do ZEVO Vráto) a tím se má nadhodnocovat celkový potenciál odpadu, tak nelze než konstatovat, že tyto skutečnosti nepovažoval krajský soud za podstatné. Krajský soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování k jednotlivým žalobci odkazovaným záměrům, které jsou v různých fázích přípravy. Jak již bylo uvedeno, pro krajský soud je rozhodné, na základě jakých podkladů bylo povoleno umístění ZEVO Vráto o kapacitě 160 tisíc tun ročně a nemůže přihlížet k hypotetickým možnostem výstavby jiných zařízení v kraji a hodnotit jejich podklady a na základě toho uložit přepracování kapacity celého záměru ZEVO Vráto. Jestliže se podle tvrzení žalobců překrývají svozové oblasti jednotlivých záměrů ZEVO v kraji, pak to není problém Dokumentace EIA pro ZEVO Vráto, nýbrž je to problém podkladů EIA pro ostatní záměry, jejichž příprava započala později. Žalobci v žalobě uvedli, že záměr ZEVO Písek obdrželo souhlasné závazné stanovisko dne 5. 11. 2024 a záměr ZEVO Planá nad Lužnicí obdrželo souhlasné závazné stanovisko dne 15. 2. 2024. Záměr ZEVO Vráto má souhlasné závazné stanovisko již od dubna 2022, tj. je naprosto evidentní, že jde o první záměr tohoto druhu v kraji, a proto při přípravě podkladů pro proces EIA nemohlo reálně být uvažováno a pracováno s nějakými reálnými kapacitami jiných ZEVO v kraji a s rozvržením svozových oblastí tak, aby se nepřekrývaly. Na to mají pamatovat právě následně připravované další záměry. Pokud žalobci odkazují na plánované kapacity ostatních ZEVO a dovozují, že pro ně bude kapacity SKO dostatek, zatímco pro ZEVO Vráto nikoliv pro jeho naddimenzovanost, tak opět nelze než odkázat na hypotetičnost uvedeného. Žádný z těchto dalších záměrů nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí povolen. To, že některé z nich disponují souhlasnými závaznými stanovisky ještě neznamená, že budou skutečně realizovány. Jejich kapacita by měla být naopak přizpůsobena tomu, že v Českých Budějovicích bylo povoleno umístění jednoho centrálního zařízení ZEVO pro Jihočeský kraj a že bylo zhodnoceno, že je takový záměr z hlediska jeho vlivů na životní prostředí a i z hlediska požadavků ostatních zákonů a především stavebního zákona přípustný a akceptovatelný.

196. Krajský soud konstatuje, že nelze žalovanému přikládat k tíži, že ve svých úvahách vynechal dle tvrzení žalobců zvažované ZEVO Domoradicích u Českého Krumlova. S tímto záměrem se evidentně nepočítalo v žádné z podkladových studií (Svozová studie, Studie proveditelnosti), což je pochopitelné, pokud se jedná o nový záměr a tyto dokumenty byly zpracovávány kolem roku 2020. Jak již krajský soud vyjádřil, z hlediska kapacitních ZEVO Vráto s ohledem na celkový potenciál SKO (dle Svozové studie 242 820 tun ročně) ze svozových oblastí (Jihočeský kraj a přilehlé oblasti) obstojí, a to i při zohlednění tehdy známých úvah o vybudování dalších ZEVO. Navíc je nutno opětovně zopakovat, že navržená kapacita ZEVO Vráto svým výkonem a odpovídající dodávkou tepla do soustavy zásobování teplem umožní ukončení spalování hnědého uhlí ve dvou hnědouhelných kotlích v Českých Budějovicích.

197. Pokud se žalobci dovolávají toho, že záměr ZEVO Vráto nebyl hodnocen ani z hlediska kapacit všech ZEVO na úrovni ČR, tak lze konstatovat, že v Dokumentaci EIA se na str. 34 a 35 shrnují stávající zařízení v ČR (Praha, Brno, Liberec, Plzeň – Chotíkov) a taktéž se zmiňují zařízení, která byla v době zpracování dokumentace v přípravě (Most, Cheb, Mělník, Vsetín). Žalobci v žalobě nenabízí žádné argumenty o tom, proč by ZEVO Vráto s ohledem na již stávající kapacity pro energetické využití odpadu v rámci ČR nemohlo obstát. Žalobci nenabízejí žádné kalkulace kapacit ve vztahu k již existujícím ZEVO. Jejich argumentace je naprosto obecná, a tudíž nedůvodná.

198. Žalobci jsou přesvědčeni, že nadměrná kapacita pro spalování odpadu v kraji povede k omezení recyklace či k omezení předcházení vzniku odpadů. Takové dopady na společnost dovozují žalobci v souvislosti se zavedením spalování odpadu. Krajský soud k uvedenému uvádí, že se jedná pouze o nepodložené hypotézy a spekulace. Vyspělá společnost si jistě uvědomuje zátěž, kterou produkce odpadů na životní prostředí představuje. Systém předcházení vzniku odpadů, jeho opětovné využití a systém recyklace jsou podporovány státem i Jihočeským krajem (viz zákon o odpadech, POH ČR, POH JČK). Stejně tak nelze souhlasit se žalobci v tom, že nedojde k žádoucímu omezování produkce odpadů. Uvedené již krajský soud považuje dokonce za nesouvisející s předmětem řízení. Každý původce odpadu je povinen dodržovat pravidla podle zákona o odpadech. V tomto případě jde především o obce, které jako původce SKO budou dodávat odpad do ZEVO. Obce jsou povinny respektovat cíle, zásady a opatření vyjádřené v POH JČK, na což dohlíží Jihočeský kraj. Obce jsou povinny nakládat s komunálním odpadem v rámci obecního systému podle § 59 zákona o odpadech, v jehož odstavci 3 je uvedena povinnost zajistit, aby odděleně soustřeďované recyklovatelné složky komunálního odpadu tvořily v kalendářním roce 2025 a následujících letech alespoň 60 %, v kalendářním roce 2030 a následujících letech alespoň 65 % a v kalendářním roce 2035 a následujících letech alespoň 70 % z celkového množství komunálních odpadů, kterých je v daném kalendářním roce původcem. Porušení uvedené povinnosti je sankcionovatelné jako přestupek obce podle § 122 zákona o odpadech. Uvedené ustanovení obsahuje další možné přestupky obce na úseku nakládání s komunálním odpadem. Je v zájmu obcí, aby respektovaly ustanovení zákona o odpadech, jinak se vystavují možné sankci. Na požadavek na plnění cílů zákona o odpadech (viz. Příloha č. 1 a § 59 odst. 3) nemůže mít záměr ZEVO Vráto žádný vliv. Úvahy žalobců v tomto směru nepovažuje krajský soud za jsoucí v příčinné souvislosti s napadeným rozhodnutím a povolením umístění ZEVO Vráto.

199. Výstavba dalších ZEVO obecně působí podle žalobců proti cílům oběhového hospodářství. To jsou však už úvahy žalobců de lege ferenda. Jak již bylo konstatováno, ZEVO Vráto bylo posuzováno bez variantních řešení a v navržené kapacitě 160 tisíc tun ročně, neboť to vyplynulo ze Studie proveditelnosti jako optimální varianta (zařízení může fungovat i při nižší kapacitě 105,6 tisíc tun ročně). Pokud jsou v kraji v plánu další zařízení ZEVO, pak by se v probíhajících řízeních měla jejich kapacita řešit (z hlediska souladu se zákonem o odpadech a POH JČK). Nelze vyloučit, že dokonce může nastat situace, kdy již nebude některý záměr povolen pro nepotřebnost, resp. pro vyčerpání kapacit SKO v kraji jinými zařízeními ZEVO. To jsou však opravdu pouze hypotetické úvahy.

200. Krajský soud má za dostatečně odůvodněné a podložené, proč byla zvolena předmětná kapacita ZEVO Vráto a nedomnívá se ve shodě se správními orgány, že by zde byl dán rozpor s hierarchií odpadového hospodářství a že by žalobci poukazované námitky způsobovaly rozpor se ZOPV. Krajský soud má za to, že žalobci tvrzená souvislost mezi kapacitou ZEVO Vráto a omezením recyklace a omezením předcházení vzniku odpadu je zcela nepřípadná a nepředstavuje ani nepřímý významný vliv podle § 5 odst. 1 ZOPV.

201. Namítaný rozpor s § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu není ze strany žalobců dostatečně specifikován. Krajský soud k tomu pouze uvádí, že aby napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s veřejnými zájmy proběhl proces EIA, který skončil souhlasným závazným stanoviskem, a k záměru se taktéž vyjádřily desítky dotčených orgánů, kteří reprezentují veřejné zájmy na vymezených úsecích. Stejně tak má krajský soud za to, že správní orgány zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti; o tom svědčí celý spisový materiál.

VII.D.5 Námitka nedostatečnosti informací o referenčním zařízení

202. Žalobci uvádějí, že referenčním zařízením bylo ZEVO Chotíkov. Jestliže tedy bylo čerpáno z dat referenčního zařízení, tak žalobci požadují doplnění informací o emisích referenčního zařízení. Žalobci namítají, že nelze posoudit dopady ZEVO Vráto na životní prostředí bez srovnání s daty ze ZEVO Chotíkov.

203. Uvedené námitce krajský soud nepřesvědčil. Zpracovatel Dokumentace EIA k uvedené vznesené námitce již proti oznámení záměru hned ve zjišťovacím řízení vysvětlil, že užil nevhodný název kapitoly „Referenční zařízení“ (str. 23 oznámení záměru); že mělo jít o „Zařízení ZEVO provozovaná a připravovaná v ČR“. Jak patrno, v Dokumentaci EIA již byl název této kapitoly na str. 34 opraven. ZEVO Chotíkov nemělo být referenčním zařízením. Je pouze zařízením, z jehož technologie roštového spalování vychází záměr ZEVO Vráto.

204. Žalobci však nadále po celou dobu až do žalobního řízení setrvávají na tom, že ZEVO Chotíkov je referenčním zařízením. S tím se krajský soud neztotožňuje.

205. V příloze č. 4 Dokumentace EIA (Reakce na připomínky ze zjišťovacího řízení) byla námitka vznesená v tomto směru vypořádána na str. 19 a 20 takto: „Zpracovatel dokumentace se omlouvá, použil nevhodný název kapitoly, jedná se o zařízení ZEVO provozovaná a připravovaná v ČR. Veškeré relevantní údaje k uvedeným zařízením ZEVO jsou k dispozici na webových stránkách těchto zařízení, (www.sako.cz, www.psas.cz/spalovna-zevo, www.tmz.mvv.cz, www.zevoplzen.cz). Všechny tyto záměry spadají do režimu zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, podrobné popisy včetně platných limitů a zpráv o provedených kontrolách plnění podmínek integrovaného povolení jsou dostupné na https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/appliances.xsp.

206. Technické řešení ZEVO Vráto vychází z osvědčené technologie ZEVO Plzeň (Chotíkov). Podrobný popis zařízení včetně podmínek je uveden v platném integrovaném povolení ZEVO, https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/%24%24OpenDominoDocument.xsp?documentId=AAD29414FF9471CBC1257C0E004BA698&action=openDocument Rovněž tak jsou zde uvedeny zprávy o provedených kontrolách a zprávy o plnění podmínek integrovaného povolení. Další relevantní informace k zařízení jsou uvedeny v registru ISOH (…).“

207. Na str. 31 přílohy č. 4 Dokumentace EIA se k tomu doplňuje následující: „Pro informaci uvádíme, že dle závěrů zprávy o kontrole dodržování závazných podmínek integrovaného povolení z hlediska požadavků ochrany ovzduší a plnění povinností stanovených provozovateli zákony č.185/2001 Sb., č.254/2001 Sb., č.76/2002 Sb., č. 25/2008 Sb. a č.201/2012 Sb., kterou v ZEVO Chotíkov provedla ČIŽP OI Plzeň ve dnech 21.9. a 22.9.2021, nebylo zjištěno nedodržování kontrolovaných závazných podmínek IP, ani povinností stanovených provozovateli zákonem č.76/2002 Sb. Tzn. např., že ZEVO Plzeň plní stanovené emisní limity.

208. Současně je třeba uvést, že stanovené emisní limity pro ZEVO Plzeň nejsou stejné jako v oznámení EIA garantované emise škodlivin ve vyčištěných spalinách ze ZEVO Vráto. Např. stanovený emisní limit PCDD/F pro ZEVO Plzeň činí 0,05 ng.TEQ/m3, zatímco garantovaná emisní koncentrace PCDD/F ve spalinách ZEVO Vráto činí 0,04 ng.TEQ/m3.

209. Zpracovatelé dokumentace EIA pro záměr ZEVO Vráto konstatují, že právě vůbec nejvíce sledovaným parametrem spalovny odpadů jsou emise škodlivin vypouštěných ve vyčištěných spalinách komínem do ovzduší. Emise škodlivin ve vyčištěných spalinách ZEVO Vráto jsou v předkládané dokumentaci EIA stanoveny na úrovni pro nejlepší dostupné technologie (BAT) a tyto emise dodavatel zařízení ZEVO garantuje. V případě realizace ZEVO Vráto budou uvedené garantované emise na úrovni BAT stanoveny orgánem ochrany ovzduší jako emisní limity pro výduch – komín ZEVO Vráto jako závazné podmínky provozu podle § 13 odst. 3 písm. d), odst. 4, 5 a 6, § 14, § 15 odst. 2 a 3 zákona o integrované prevenci, v platném znění. Jejich splnění bude zkontrolováno ještě před najetím do trvalého provozu měřením emisí, provedeném autorizovanou měřící skupinou.

210. K tvrzení, že v oznámení chybí důležité informace z tzv. referenčních zařízení, zpracovatel dokumentace EIA např. uvádí, že v oznámení EIA byly v tabulce č.27 Použité emisní koncentrace ve spalinách a předpokládaná hodinové a roční emise z komína celku ZEVO Vráto od roku 2030 prognózovány roční emise Pb, As, Cr, Ni ze ZEVO Vráto na základě vypočtené emise sumy 9 těžkých kovů (Pb, As, Sb, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, V) ze ZEVO Vráto na úrovni 255 kg/rok (pro jejich sumární koncentraci 0,25 mg/m3) a procentuálního podílu jednotlivých těžkých kovů v emisích ZEVO Plzeň (Chotíkov) v roce 2019 (viz Tabulka č.27 a pozn. 2 pod tabulkou).“

211. Obdobné se podává i na str. 234 Dokumentace EIA.

212. Uvedenou připomínkou se zabýval i zpracovatel posudku, který na jeho str. 94 uvedl, že ZEVO Chotíkov „bylo uvedeno do provozu 2016 – tedy výrazně dříve před zveřejněním prováděcího ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro spalování odpadu. ZEVO Chotíkov a ZEVO Vráto vycházejí tedy z rozdílných legislativních předpokladů.“

213. Zpracovatelé Dokumentace a Posudku EIA se snažili žalobcům vysvětlit, že právní a technická východiska pro ZEVO Chotíkov se datují před rokem 2016. Z toho lze usuzovat, že ZEVO Chotíkov bylo povoleno za jiných právních podmínek i za jiných podmínek BAT. Stanovené emisní limity pro ZEVO Vráto nejsou stejné jako pro ZEVO Chotíkov, což demonstruje např. garantovaná emisní koncentrace PCDD/F ve spalinách ZEVO Vráto, která činí 0,04 ng.TEQ/m3, zatímco pro ZEVO Plzeň činí 0,05 ng.TEQ/m3. Jinými slovy řečeno, záměr ZEVO Vráto musí vyhovět přísnějším pravidlům, než musel cca před deseti lety záměr ZEVO Chotíkov.

214. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 potvrdil, že „pro potřeby řízení EIA k předmětnému záměru není potřebné detailně popisovat referenční zařízení včetně rozboru výsledků jeho reálných vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví.“ Ministr potvrdil, že takový požadavek a postup by byl nad rámec ZOPV. Dle ministra by takový postup snížil přehlednost již tak rozsáhlé dokumentace EIA, ale zároveň by byl matoucí z hlediska posouzení vlivů záměru ZEVO Vráto na životní prostředí. Záměr ZEVO Vráto sice technologicky vychází ze ZEVO Chotíkov, „nicméně je zcela samostatným záměrem umístěným v jiné lokalitě.“

215. Krajský soud se s uvedeným zcela ztotožňuje, a to za situace, kdy žalobci v této námitce relevantně nenamítli porušení žádného ustanovení ZOPV či jeho příloh, ze kterých by vyplývala jakákoliv povinnost zabývat se podrobně referenčním zařízením a jeho vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví a provádět posouzení se zamýšleným záměrem.

VII.D.6 Tvrzený rozpor se Stockholmskou úmluvou

216. Stockholmská úmluva je mezinárodní smlouva ratifikovaná Českou republikou, která zavazuje Českou republiku jakožto signatáře této úmluvy. Ze Stockholmské úmluvy neplynou žádné přímo vykonatelné povinnosti pro správní orgány v rámci postupu v procesu EIA či v územním řízení. Nelze tak namítat, že Stockholmská úmluva nebyla v řízení o umístění stavby respektována. Je na ČR, aby přijala takovou právní úpravu, která bude odpovídat požadavkům předmětné úmluvy na minimalizaci vzniku POPs při nezamýšlené výrobě.

217. Stockholmská úmluva stanovuje opatření pro omezení nebo odstranění úniků při nezamýšlené výrobě, kteréžto požadavky je však povinna plnit smluvní strana úmluvy, tj. ČR. Dle přílohy C vznikají POPs při nezamýšlené výrobě; do této kategorie patří „spalovny odpadů včetně spoluspalovacích zařízení komunálního, nebezpečného odpadu, odpadu ze zdravotnických zařízení nebo kalů z čistíren odpadních vod“. Podle čl. 3 Stockholmské úmluvy se ČR zavázala učinit minimálně následující opatření, aby omezila celkové úniky z antropogenních zdrojů každé chemické látky uvedené v příloze C, a to s cílem úniky dále minimalizovat a tam, kde je to možné, je zcela odstranit. Především měla ČR vytvořit akční plán a v souladu s ním podpořit použití nejlepších dostupných technik (BAT) a nejlepších postupů šetrných k životnímu prostředí pro nové zdroje.

218. Obdobnou námitku uplatnili žalobci již ve fázi procesu EIA. V příloze č. 4 Dokumentace EIA (Reakce na připomínky ze zjišťovacího řízení) na ni bylo reagováno poukazem na Národní implementační plán Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech na léta 2018–2023 (dále jen „NIP“), který je hlavním národním strategickým dokumentem pro plnění závazků uvedených v článku 7 této úmluvy. Je uvedeno, že z Národního implementačního plánu se podává přehled právních předpisů, které je nutno brát při realizaci určitého záměru v potaz a vyhovět jejich požadavkům z hlediska požadavků na minimalizaci POPs. Z toho je patrné, že ČR provádí plnění svých povinností podle Stockholmské úmluvy jejich promítnutím do příslušných právních předpisů, které jsou poté závazné a stanovují požadavky pro realizaci určitých záměrů a správní orgány nemohou povolit žádný záměr, který by byl v rozporu s právním předpisem ČR. Jinými slovy řečeno, jestliže mají žalobci za to, že nejsou dodržována pravidla Stockholmské úmluvy, která ovšem nejsou závazná pro jednotlivce ani pro správní orgány, nýbrž pouze pro signatářské státy, měli reálně uvést, které závazné právní předpisy ČR byly v této souvislosti porušeny. Nic takového však žalobci neuvádějí nyní a neuvedli to ani v odvolání. Proto na jejich námitku v tomto směru reagoval ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 sdělením, že proces EIA se Stockholmskou úmluvou explicitně nezabýval, Dokumentace EIA se však zabývala emisí perzistentních organických látek včetně dioxinů a obsahuje návrh opatření na jejich minimalizaci v souladu s BAT.

219. V Reakci na připomínky ze zjišťovacího řízení (příloha č. 4 Dokumentace EIA) je k námitce porušení Stockholmské úmluvy uvedeno následující: „V oblasti ochrany ovzduší s dopadem na emise či monitoring POPs lze uvést, že hodinové i roční emise TOC i PCDD/PCDF z komína ZEVO Vráto jsou v oznámení/dokumentaci EIA spočítány na základě emisní koncentrace: - TOC ve vyčištěných spalinách na úrovni 7 mg/m3, - PCDD/F ve vyčištěných spalinách na úrovni 0,04 ng TEQ/Nm3.

220. Obě uvedené hodnoty emisních koncentrací TOC i PCDD/PCDF splňují požadavky na úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEL) u řízených emisí TVOC, PCDD/F a PCB s dioxinovým efektem ze spalování odpadu do ovzduší, které jsou uvedené pro TOC a PCDD/F v Prováděcím rozhodnutí komise (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019 u BAT 30 v tabulce č.7. Podle řady v NIP uvedených právních předpisů vztahujících se k POPs bude probíhat schvalování záměru ZEVO Vráto, a to od úvodní fáze (proces EIA) až do konečných fází (stavební povolení, povolení provozu zdrojů znečišťování ovzduší apod.). Tzn., že postup schvalování záměru „ZEVO Vráto“ resp. postup v dalších fází přípravy stavby „ZEVO Vráto“ následujících po procesu EIA tzn. postup schvalování projektu investiční akce „ZEVO Vráto“ podle v NIP uvedených právních předpisů vztahujících se k POPs odpovídá požadavkům schvalování akce „ZEVO Vráto“ ve vztahu ke Stockholmské úmluvě.“

VII.D.7 Námitka nesouladu s BAT

221. Žalobci na několika místech v žalobě namítají, že záměr ZEVO Vráto není v souladu s BAT. V Dokumentaci EIA se na str. 22 uvádí, že „technické řešení záměru ZEVO Vráto vychází ze zohlednění nejlepších dostupných řešení na úrovni nejlepších dostupných technik (BAT/BREF) a na základě vyhodnocení požadavků na nejlepší dostupné techniky (BAT/BREF) pro nová zařízení (Prováděcí rozhodnutí komise (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro spalování odpadu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (oznámeno pod číslem C(2019) 7987).“ Na str. 70 se dále konstatuje, že „porovnání technického a technologického záměru s nejlepšími dostupnými technikami a s nimi spojenými úrovněmi emisí a dalšími parametry uvedenými v BAT-AEL, PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu je provedeno v příloze 3.1 této dokumentace (Porovnání s nejlepšími dostupnými technikami). Na základě tohoto porovnání navrhovaného řešení záměru s platnými požadavky BAT lze konstatovat, že navržené řešení odpovídá ve všech bodech požadavkům BAT. (…) Technické a technologické řešení záměru „ZEVO Vráto“ zajistí, že budou respektovány platné požadavky na nejlepší dostupné technologie (BAT) dle Závěrů o BAT referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technologiích spalování odpadů (BREF WI), aktuálně platného v době přípravy záměru.“

222. Dále se z Dokumentace EIA na str. 30podává, že „pro zpracování odpadů (převážně SKO) byla zvolena pro ZEVO Vráto technologie, která vychází z osvědčené technologie ZEVO Plzeň, tj. z roštového systému spalování (s reverzním roštem), s horizontálním kotlem, a technologií čištění spalin využívající kombinovanou metodu filtrace na tkaninovém filtru, dvoustupňovou pračku spalin a katalytický DeNOx reaktor k zajištění stanovených emisních limitů i pro případ jejich zpřísnění v budoucnosti. Pro zajištění bezodpadové technologie z hlediska odpadních vod je instalována rozprašovací sušárna pro vysoušení nerecyklovatelných odpadních vod. Pro dosažení vysokého stupně zhodnocování energie v odpadech, přispělo snížení vlastní spotřeby tepla instalováním rekuperačních výměníků tepla.

223. Zvolené technologie znamenají nejnovější stav techniky v praxi vyzkoušených metod (state of the art). S touto technologií jsou dlouhodobě dobré provozní zkušenosti, je zaručen roční fond provozní doby 8 000 hodin a spolehlivost zařízení umožňuje i vysokou přesnost řízení spalovacího procesu. Další výhodou je, že technologie na bázi roštového ohniště je běžně dostupná v tuzemsku i EU.“

224. Krajský soud dále odkazuje na Přílohu 3.1 Dokumentace EIA, v níž je podrobně rozvedeno porovnání záměru s nejlepšími dostupnými technikami BAT. Zpracovatel Posudku na jeho str. 18 konstatoval, že k tomuto a k Příloze 3.1. Dokumentace EIA nemá žádné připomínky.

225. Ve vztahu k dodržení požadavků BAT u emisí škodlivin lze odkázat např. na tabulku 31 na str. 102 Dokumentace EIA, z níž vyplývá, že emisní limity jsou nastaveny tak, aby vyhověly požadavkům BAT a jsou nastaveny výrazně přísněji, než požaduje vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 415/2012 Sb.“). K uvedeným emisním limitům je v Posudku na str. 25 uvedeno, že emisní limity jsou poplatné době, kdy je zpracovávána dokumentace, že lze do roku 2030 očekávat zpřísnění legislativních limitů na úseku ochrany ovzduší.

226. Na uvedené reaguje závazné stanovisko EIA 2022, které v podmínce č. 1 stanoví následující: „Podrobné technické a technologické řešení záměru pro další navazující řízení připravit tak, aby respektovalo v té době aktuální požadavky na aplikaci nejlepších dostupných technik (dále jen „BAT“) podle referenčního dokumentu o BAT pro spalování odpadů. V případě změny závěrů o BAT pro spalování odpadů během další přípravy záměru aktualizovat technické a technologické řešení záměru v souvislosti s novými požadavky v oblasti BAT.“ Uvedená podmínka byla stanovuje z důvodu dlouhodobé přípravy daného záměru a možnosti aktualizace závěrů o nejlepších dostupných technikách v mezidobí. Dále se z potvrzujícího závazného stanoviska EIA 2024 na několika místech podává, že ministr životního prostředí ověřil, že ZEVO Vráto je založeno na nejmodernějších technologiích v souladu s BAT s tím, že zdůraznil, že oznamovatel musí během další přípravy záměru aktualizovat technické a technologické řešení záměru v případě budoucí změny závěrů o BAT pro spalování odpadů a reagovat tak na nové požadavky v oblasti BAT. Ostatně uvedené je vtěleno do citované podmínky závazného stanoviska EIA 2022 a je převzato do podmínek územního rozhodnutí.

227. Požadavky na užití BAT pro nové zdroje, tj. pro ZEVO Vráto, byly řádně ověřeny v rámci procesu EIA, kdy je doloženo, že ZEVO bude moderním zařízením, které bude využívat veškerá moderní opatření k minimalizaci znečišťování životního prostředí, a to vč. emise POPs. K tomu se odkazuje na Přílohu 3.1. dokumentace EIA (Porovnání záměru s BAT). Uvedené ověřil zpracovatel posudku, když na str. 47 a 48 Posudku vyjádřil následující: „Technické řešení záměru z hlediska výstupů a monitoringu emisí vychází z Prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/2010 ze dne 12. listopadu 2019, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro spalování odpadu. Porovnání s příslušnými BAT je součástí přílohy 3.1. Dokumentace. (…) Technické a technologické řešení záměru bude dále upřesňováno a konkretizováno v navazujících stupních projektové přípravy, přičemž v rámci navazujících řízení bude vždy kontrolován soulad aktuálního řešení záměru s řešením záměru, které bylo předmětem posouzení vlivů na životní prostředí, a to postupy dle § 9a odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění. Dle názoru zpracovatele posudku je technické řešení záměru pro potřeby posouzení vlivů na životní prostředí v dokumentaci dostačujícím způsobem popsáno a za předpokladu akceptace navržených opatření jsou respektovány požadavky na omezení, respektive vyloučení řady negativních vlivů na životní prostředí z hlediska vlastního záměru.“

228. Jestliže žalobci obecně namítají, že záměr volí pro monitorování emisí dioxinů a škodlivin méně přísný režim odpovídající minimálním legislativním požadavkům ČR, nikoliv však nejpřísnějšímu standardu dostupnému v rámci BAT, lze odkázat na Posudek EIA, kde se na str. 48 konstatuje následující: „Z hlediska výstupů do ovzduší – pro čištění spalin je předpokládáno použití kombinované metody – polosuchá s mokrou vypírkou a katalytickým reaktorem na snižování obsahu oxidů dusíku a dioxinů. Navržené emisní limity znečišťujících látek jsou navrženy na horní hranici, příp. pod horní hranicí rozsahu BAT-AEL – Nové zařízení, výrazně pod specifickými limity danými vyhláškou 415/2012 Sb. v platném znění.“

229. Pokud žalobci nedokládají své tvrzení o tom, že ZEVO Vráto není v souladu s BAT nějakým odborným znaleckým podkladem, tak jejich argumentace samo o sobě nemůže obstát. Jak z Dokumentace EIA, z Posudku, tak i z obou závazných stanovisek EIA 2022 a 2024 se podává, že záměr je v souladu s BAT.

VII.D.8 Námitka nedostatečnosti informací o složení škváry jakožto odpadu po spalování SKO

230. V kapitole B.III.3.2. Dokumentace EIA s názvem Odpady vznikající s provozem záměru jsou popsány jednotlivé odpady vznikající po spalování.

231. Ve vztahu ke škváře je uvedeno: „škvára s 15% vlhkosti, jako odpad ze zařízení na využívání odpadů (kód 19 01 12, kategorie „O“), (…) ze spalovacího procesu jako odpad ze zařízení na využívání odpadů je dle katalogu odpadů zařazena jako jiný popel a struska neuvedené pod číslem 19 01 11. Škvára nebude mít nebezpečné vlastnosti a bude splňovat podmínky tříd vyluhovatelnosti II, což bude doloženo výsledky chemických rozborů provedených akreditovanou laboratoří včetně akreditovaných postupů při odběru vzorků („Osvědčením o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů“ pro druh odpadu „jiný popel a struska neuvedené pod kat.č. 19 01 11“, tento dokument stanovuje podmínky pro trvalé kontroly stanovenými postupy).“ (str. 13 Dokumentace EIA). Na str. 124 a 125 Dokumentace EIA se uvádí, že se škvárou bude nakládáno podle zákona o odpadech. „Škvára ze spalovacího procesu jako odpad ze zařízení na využívání odpadů je dle katalogu odpadů zařazena jako jiný popel a struska neuvedené pod číslem 19 01 11. Takto je škvára zařazena i u ostatních spaloven v ČR. (…) Škvára bude v bunkru skladována nejvýše 5 dní a poté bude z bunkru na sklápěcí návěsy 40-50 m3 osobou k této činnosti oprávněné dle zákona o odpadech č. 541/2020 Sb., která bude vybrána na základě výběrového řízení v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek č.134/2016 Sb. Je uvažováno uložení na skládce kategorie S-OO s poplatkem za technologický odpad dle zákona o odpadech č.541/2020 Sb. Škvára může být rovněž využívána na skládkách odpadu jako technologický materiál pro technické zabezpečení skládek a dále jako rekultivační materiál při uzavírání skládek s ukončenou životností. Jen v Jihočeském kraji je v současné době v provozu dvacet (20) skládek kategorie S-OO, z toho pět skládek s volnou kapacitou nad 200.000 m3.“

232. Zpracovatel posudku se na str. 95 Posudku vyjádřil k obdobným námitkám, přičemž konstatoval, že „z hlediska složení odpadů produkovaných samotnou spalovnou lze reálné složení určit až na základě měření ve zkušebním provozu s ohledem na to, že stávající údaje by znamenaly jen velmi hrubý odhad na základě stávajícího předpokládaného složení vstupů do procesu. Že s vznikajícími odpady bude nakládáno v souladu s platnou legislativou není potřeba zdůrazňovat. Nakládání s vznikajícími odpady z energetického využívaní odpadů v ZEVO Vráto bude příslušet smluvním oprávněným specializovaným firmám – netýká se lokality Vráto ani blízkého okolí.“ Zpracovatel posudku navrhl přijetí podmínky do závazného stanoviska EIA, a sice nechť jsou ve zkušebním provozu ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi v souladu s legislativou.

233. Závazné stanovisko EIA 2022 stanoví podmínku č. 21 převzatou i do územního rozhodnutí ve znění: „Ve zkušebním provozu ZEVO budou v souladu s platnou legislativou ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi.“ Uvedenou podmínku odůvodňuje MŽP následovně: „Podmínka č. 21 navazuje na legislativní opatření a je stanovena za účelem nezbytnosti prověření správného nakládání s odpady ze ZEVO. Vyplývá z vyjádření k dokumentaci a posudku.“

234. Následně lze odkázat na potvrzující závazného stanovisko EIA 2024, v němž ministr k této otázce konstatoval, že již v odkazované kapitole Dokumentace EIA se uvádí předpokládané druhy a množství odpadů vznikajících provozem ZEVO. Detailní složení těchto odpadů bude ověřeno během zkušebního provozu.

235. Krajský soud se s uvedeným ztotožňuje. Z Dokumentace EIA je zřejmé, že škvára nebude mít nebezpečné vlastnosti; půjde o odpad kategorie „O“ a nejedná se o nebezpečný odpad. Přesné složení bude zjištěno ve zkušebním provozu. Uvažuje se o uložení škváry na skládkách nebo o jejím využití na skládkách pro technické zabezpečení skládek či jako rekultivační materiál při uzavírání skládek. Z Dokumentace EIA nevyplývá, že by bylo uvažováno o užití škváry ve stavebnictví.

236. Pokud jde o požadavek na zkoumání přítomnosti složek PFAS ve škváře, pak nelze než konstatovat to, co sami žalobci připouštějí, a sice že limity PFAS v tomto směru nejsou legislativou sledovány. Krajský soud může v tomto směru žalobce odkázat toliko na zákonodárce, kteří mohou příslušné limity v daných oblastech zavést obecně závaznými právními předpisy. V případě, že by došlo ke změně legislativy v tomto směru nebo ke změně BAT, tak by na to musela OZNŘ I reagovat a přizpůsobit záměr v průběhu jeho další přípravy (podmínka č. 1 závazného stanoviska EIA 2022). Na uvedené by bylo reagováno i v dalších řízeních (o integrovaném povolení).

VII.D.9 Námitka nedostatečnosti informací o složení popílku jakožto odpadu po spalování SKO a námitka nedostatečného řešení nakládání s ním

237. Ve vztahu k popílku je na str. 13 Dokumentace EIA uvedeno následující: „popílek a reakční zbytky – směs popílku, solí CaCl2, CaF2 z 1. pračky se stopami těžkých kovů a NaCl, sypná hm. cca 500 kg/m3 (kód 19 01 07, kategorie „N“). (…) Pevné zbytky z čištění odpadních plynů (popílek a reakční zbytky) - bude s nimi nakládáno způsobem stanoveným zákonem o odpadech č. 541/2020 Sb. a to oprávněnou osobou, a bude odvezen mimo areál ZEVO k úpravě stabilizací procesem solidifikace (kdy dochází k fyzikálně-chemické reakci mezi produktem z procesu čištění spalin s hydraulickými pojivy – cementem, přičemž touto úpravou dochází k potlačení jeho nebezpečných vlastností) - aby bylo zaručeno, že obsah škodlivin ve vodném výluhu nepřekročí v žádném z ukazatelů nejvýše přípustné hodnoty pro výluhovou třídu číslo III. Následně bude stabilizovaný odpad uložen na skládce N odpadu kategorie S-NO s poplatkem dle zákona o odpadech č.541/2020 Sb. V kapitole B.III.3.2. jsou také uvedeny informace celkem o 15 skládkách N odpadu v ČR a tři příklady provozovaných stabilizačních a solidifikačních zařízení na úpravu N odpadu v ČR.“ V kapitole B.III.3.2. na str. 124 Dokumentace EIA je uvedeno následující: „Popílek a reakční zbytky (z konvekční části kotle a z ekonomizéru, zachycený podíl pevných částic z rozprašovací sušárny, odloučené zbytky zachycené na tkaninovém filtru č.1, odpady z tkaninového filtru č. 2 vč. reakčních zbytků) jsou dopravovány pneudopravou do sila popílku o objemu 200 m3, které je vybaveno filtrem, přes jehož filtrační elementy odchází dopravní vzduch do atmosféry. Ze sila bude tento odpad odebírán přes plnící teleskopické zařízení do cisternových návěsů (50 m3), bude s ním nakládáno způsobem stanoveným zákonem o odpadech č. 541/2020 Sb., která bude vybrána na základě výběrového řízení v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek č.134/2016 Sb. a odvezen k úpravě stabilizací mimo areál ZEVO Vráto před jeho využitím nebo odstraněním.“

238. Zpracovatel posudku se na str. 95 Posudku vyjádřil k obdobným námitkám, přičemž konstatoval, že „z hlediska složení odpadů produkovaných samotnou spalovnou lze reálné složení určit až na základě měření ve zkušebním provozu s ohledem na to, že stávající údaje by znamenaly jen velmi hrubý odhad na základě stávajícího předpokládaného složení vstupů do procesu. Že s vznikajícími odpady bude nakládáno v souladu s platnou legislativou není potřeba zdůrazňovat. Nakládání s vznikajícími odpady z energetického využívaní odpadů v ZEVO Vráto bude příslušet smluvním oprávněným specializovaným firmám – netýká se lokality Vráto ani blízkého okolí.“ Zpracovatel posudku navrhl přijetí podmínky do závazného stanoviska EIA, a sice nechť jsou ve zkušebním provozu ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi v souladu s legislativou.

239. Závazné stanovisko EIA 2022 stanoví podmínku č. 21 převzatou i do územního rozhodnutí ve znění: „Ve zkušebním provozu ZEVO budou v souladu s platnou legislativou ověřeny vlastnosti produkovaných odpadů z hlediska dalšího nakládání s nimi.“ Uvedenou podmínku odůvodňuje MŽP následovně: „Podmínka č. 21 navazuje na legislativní opatření a je stanovena za účelem nezbytnosti prověření správného nakládání s odpady ze ZEVO. Vyplývá z vyjádření k dokumentaci a posudku.“

240. Následně lze odkázat na potvrzující závazného stanovisko EIA 2024, v němž ministr k této otázce konstatoval, že v již odkazované kapitole Dokumentace EIA se uvádí předpokládané druhy a množství odpadů vznikajících provozem ZEVO. Detailní složení těchto odpadů bude ověřeno během zkušebního provozu.

241. Krajský soud se s uvedeným ztotožňuje. Z Dokumentace EIA je zřejmé, jaké složení bude popílek ve velmi hrubém odhadu mít (viz Posudek na str. 95) a je zařazen jako nebezpečný odpad, a tak s ním bude i nakládáno. Popis dalšího postupu je v Dokumentaci EIA poměrně podrobně rozpracován a zpracovatel posudku neměl v tomto směru žádné výhrady.

242. Pokud jde o další nakládání s popílkem, tak je z Dokumentace EIA zřejmé, že bude ve výběrovém řízení vybrána oprávněná osoba, která jej bude odvážet a nakládat s ním v souladu se zákonem o odpadech jako s nebezpečným odpadem. Upraven bude metodou solidifikace. Následně bude stabilizovaný odpad uložen na skládce N odpadu kategorie S-NO s poplatkem.

243. Žalobci však mají za to, že metoda solidifikace není v souladu s BAT a že existují jiné mezinárodně uznávané metody destrukce POPs v popílku.

244. Zpracovatel posudku zhodnotil na str. 25 a 26 Posudku, jaké odpady bude ZEVO Vráto produkovat a k informacím uvedeným v Dokumentaci EIA neměl žádné připomínky. Pouze ovšem upozornil na to, že kromě respektování zákona o odpadech, je nutno vyhovět i požadavkům vyhlášky č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.

245. V závazném stanovisku EIA 2022 se na str. 15 k tomu uvádí: „Při využití cílové kapacity zařízení je předpokládána následující struktura a množství vznikajících odpadů: kaly z jiných způsobů čištění průmyslových odpadních vod – sádrovcový koláč z čištění odpadních technologických vod cca 1 847 t/rok; pevné zbytky z čištění odpadních plynů (popílek a reakční zbytky) cca 9 258 t/rok; jiný popel a struska cca 41 600 t/rok, železné materiály získané z pevných zbytků po spalování cca 3 840 t/rok. V podmínkách tohoto závazného stanoviska je zahrnuto opatření, na základě kterého má provozovatel ZEVO povinnost ve zkušebním provozu provést rozbor a ověřit vlastnosti produkovaných odpadů. Dále je nakládání se vzniklými odpady upraveno příslušnými právními předpisy v oblasti odpadového hospodářství. Při dodržení zde stanovených postupů a opatření lze vyloučit vznik významně negativních vlivů záměru na životní prostředí v této oblasti.“

246. Taktéž ministr životního prostředí dospěl k závěru, že nakládání s popílky obsahujícími POPs je dostatečně ošetřeno. V potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 ministr uvedl, že s popílkem bude nakládáno jako s nebezpečným odpadem, který bude předáván oprávněné osobě k dalšímu nakládání. „Režim nakládání s popílkem je tedy podrobně ošetřen příslušnými právními předpisy na úseku odpadového hospodářství. Další vyhodnocení v této oblasti bude předmětem navazujícího řízení o vydání integrovaného povolení.“

247. Jestliže mají žalobci za to, že zvolený způsob nakládání s popílkem (solidifikace) je v rozporu s BAT, měli svou argumentaci podpořit odborným posudkem, který by obsahoval relevantní vysvětlení, v čem je solidifikace nedostatečná. V Dokumentaci EIA je vysvětleno, že procesem solidifikace má být zaručeno, že obsah škodlivin ve vodném výluhu nepřekročí v žádném z ukazatelů nejvýše přípustné hodnoty pro výluhovou třídu číslo III. Zpracovatel posudku neměl žádné připomínky až na doplnění nutnosti respektovat další právní předpisy.

248. Z uvedeného je zřejmé, že jakmile bude ve zkušebním provozu ověřeno přesné složení popílku (i když lze jeho orientační složení předpokládat, viz uvedení složení v Dokumentaci EIA), bude moci být přizpůsoben či změněn způsob nakládání s tímto odpadem. Krajský soud k tomu závěrem doplňuje, že solidifikaci popílku nebude provádět OZNŘ I, nýbrž osoba oprávněná k nakládání s nebezpečnými odpady vybraná ve výběrovém řízením. Solidifikace popílku se tudíž nebude provádět v prostorech zařízení ZEVO Vráto. V případě, že se po rozborech ve zkušebním provozu zjistí, že je třeba způsob nakládání s popílkem změnit či přizpůsobit, bude na OZNŘ I, aby toto zajistila, tak aby odpad produkovaný ZEVO Vráto byl likvidován v souladu s platnými právními předpisy.

249. Žalobci alternativně navrhované dle jejich tvrzení lepší způsoby likvidace popílku obsahujícího POPs metodami GPCR, BCD nebo SCWO, nelze jakkoliv posoudit v tomto žalobním řízení. Jde zřejmě o odborné postupy, které žalobci nikterak nevysvětlili, a navíc je nepodložili odborným posouzením. Na takové argumenty tudíž ani krajský soud nemůže nikterak reagovat.

250. Žalobci namítají též to, že v procesu EIA nebylo posouzeno využití popílku EIA do směsí odpadů využívaných při sanačních zásazích. Krajskému soudu není zřejmé, o co žalobci tuto svou námitku opírají. Krajský soud neshledává žádného důvodu, proč by měla být tato otázka hodnocena v procesu EIA. V Dokumentaci EIA se neuvádí ničeho o tom, že by měl být popílek tímto způsobem využíván.

VII.D.10 Námitka nedostatečného imisního monitoringu

251. Dokumentace EIA na str. 229 a násl. stanovuje opatření pro fázi provozu záměru, a to mj. opatření pro ochranu ovzduší. Jako opatření je navrženo: „Před a po uvedení do ustáleného provozu provést imisní monitoring okolí ZEVO se zaměřením na ZEVO, ve spolupráci s ČHMÚ a to odběrem vzorků na měřících stanicích ČHMÚ.“

252. K uvedenému se vyjádřil zpracovatel posudku na str. 54 Posudku takto: „Imisní monitoring – v případě zdrojů tepelně zpracovávajících odpady není platnou legislativou imisní monitoring požadován. Jedná se tedy v podstatě o dobrovolný nástroj oznamovatele. Forma pasivního vzorkování ovzduší je značně nepřesná, a výsledky i obtížně vyhodnotitelné. Požadavek – vzorkování ovzduší a analýz na těžké kovy a POPs, především pak rtuť, olovo, kadmium, arsen, chlorované a bromované dioxiny, PCB, hexachlorbenzen a pentachlorbenzen. Rtuť je v současné době sledována v ČR jen na měřící stanici v Ústí nad Labem. Pb, Ni, Cd, As sledovány na měřící stanici Čes. Budějovice-Třešňová ulice; na této stanici jsou měřeny i některé POPs (především PAU). Podle dostupných informací PCDD/F a PBCD/F nejsou měřeny na žádné měřící stanici kvality ovzduší v ČR, stejně tak jako hexachlorbenzen a pentachlorbenzen. Podle názoru zpracovatele posudku by předmětná problematika mohlo být řešena v rámci zadání výzkumného programu – s komplexním řešením – zdroje a výše emisí POPs v okolí ZEVO, emise POPs ZEVO, návrh validovaného imisního měření POPs, následný několikaletý monitoring. Obdobný monitoring prováděný SAKO Brno nepřinesl relevantní výsledky. Nezahrnuto do podmínek návrhu závazného stanoviska.“

253. Z uvedeného plyne, že navržený imisní monitoring vyplývající z Dokumentace EIA je především nástrojem dobrovolným. Žalobci konkrétně tomuto závěru neoponují, neuvádějí žádný právní předpis, který by měl být v tomto směru porušen.

254. Zpracovatel posudku v obdobném duchu vypořádal i námitky vznesené proti Dokumentaci EIA. Uvedl např.: „K této problematice – imisního monitoringu – zaujímá zpracovatel posudku neutrální stanovisko. V případě zdrojů tepelně zpracovávajících odpady není platnou legislativou imisní monitoring požadován. Jedná se tedy v podstatě o dobrovolný nástroj oznamovatele. Forma pasivního vzorkování ovzduší je značně nepřesná, a výsledky i obtížně vyhodnotitelné.“ (str. 83 Posudku EIA, obdobně též na str. 95). Zpracovatel posudku nenavrhoval zahrnutí podmínky imisního monitoringu do závazného stanoviska EIA.

255. V závazném stanovisku EIA 2022 byla přesto přijata podmínka č. 3: „Součástí žádosti k navazujícímu řízení (integrované povolení) bude plán imisního monitoringu okolí ZEVO se zaměřením na ZEVO (ve spolupráci s ČHMÚ), ve kterém budou zhodnoceny předpoklady přínosu tohoto monitoringu z hlediska eliminace možných negativních vlivů na ovzduší. Na základě vyhodnocení tohoto plánu bude v rámci navazujícího řízení rozhodnuto o realizaci monitoringu či o jeho konkrétním rozsahu, a to v souladu s platnou legislativou v době vydání integrovaného povolení.“ Dále potom podmínka č. 18 stanoví: „Případný imisní monitoring okolí ZEVO realizovat v souladu s podmínkami integrovaného povolení záměru.“ Obě tyto podmínky byly převzaty do územního rozhodnutí.

256. Ministr životního prostředí v potvrzujícím závazném stanovisku EIA 2024 k tomu konstatoval následující: „Pokud spolek ARNIKA – program Toxické látky dále uvádí nedostatečnost navrženého monitoringu znečišťujících látek, je nutné poukázat na to, že v řízení EIA nebyly identifikovány významně negativní vlivy z hlediska produkce znečišťujících látek. Napadené závazné stanovisko přesto, zejména jako preventivní opatření z hlediska vlivů v oblasti ochrany ovzduší a veřejného zdraví v podmínkách č. 2, 3 a 18 požaduje zahrnutí monitoringu bromovaných dioxinů a případného imisního monitoringu do žádosti o integrované povolení. V integrovaném povolení budou posouzeny podrobné provozní parametry záměru, přičemž v případě vyhodnocení možnosti vzniku dalších negativních vlivů v této oblasti může dojít i k rozšíření monitoringu znečišťujících látek.“

257. Ač se nejedná o zákonnou povinnost OZNŘ I provádět takový imisní monitoring, byla mu uložena povinnost zpracovat plán imisního monitoringu okolí ZEVO a přiložit jej do řízení o integrované povolení, v němž bude posuzována důvodnost realizace imisního monitoringu a jeho konkrétního rozsahu. Krajský soud souhlasí s MŽP, že se jedná o projev zásady prevence ochrany ovzduší a předběžné opatrnosti. Jakkoliv se tedy z odborného vyjádření zpracovatele posudku podává, že imisní monitoring je dobrovolným nástrojem OZNŘ I a zpracovatel posudku nepovažoval za nezbytné jej vtělovat do podmínek závazného stanoviska EIA, MŽP přesto přistoupilo k tomu, že imisní monitoring, resp. zpracování jeho plánu a vyhodnocení jeho přínosnosti, uložilo provést v řízení o vydání integrovaného povolení. Krajský soud zhodnotil, že uvedený postup není v rozporu se zásadou předběžné opatrnosti podle § 13 zákona o životním prostředí, a má za to, že je tomu přesně naopak.

258. Pokud žalobci namítají, že se v ČR vliv toxických látek na kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel v důsledku takovýchto zařízení dlouhodobě nesleduje, pak to není záležitost, kterou by mohl vyřešit správní soud. Žalobci v této souvislosti nenamítli porušení žádného právního předpisu. V souvislosti s toxickou látkou PFAS žalobci namítají, že vynechání monitoringu této látky je závažnou vadou a že se u těchto látek směřuje k přísnější regulaci. Ovšem jak sami žalobci konstatují v doplnění žaloby, současná legislativa neukládá sledování této toxické látky v souvislosti se záměrem OZNŘ I.

VII.D.11 Námitka nedostatečně podrobné bilance chlorovaných dioxinů (PCDD/F)

259. Dokumentace EIA v kapitole B.I.6.2. obsahuje Popis technologického řešení záměru. V rámci automatizovaného systému řízení technologického procesu je na str. 52 popsán Monitorovací systém emisních měření. „Monitorovací systém emisních měření (EMS) bude zajišťovat kontinuální měření emisí, kterým budou průběžně měřeny hmotnostní koncentrace emisí znečišťujících látek vypouštěných z technologie spalování odpadu (převážně SKO) v průběhu kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí budou v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, vyhláškou č. 415/2012 Sb., v platném znění průběžně zaznamenávány, vyhodnocovány a uchovávány. Data zjišťovaná kontinuálním měřením budou chráněna proti pozměňování a budou poskytována ve formě stanovené vyhláškou č. 415/2012 Sb.“ (…) „Jednorázová i kontinuální měření emisí znečišťujících látek a dalších parametrů (As, Cd + Tl, Co, Cr, Cu, Hg, Mn, Ni, Pb, Sb, V a jejich sloučeniny, PCDD/F, NH3) budou prováděna v souladu s ustanoveními vyhlášky č. 415/2012 Sb., v platném znění.“

260. Ve vztahu k dodržení požadavků BAT u emisí škodlivin lze odkázat na tabulku 31 na str. 102 Dokumentace EIA, z níž vyplývá, že emisní limity jsou nastaveny, aby vyhověly požadavkům BAT a jsou nastaveny výrazně přísněji, než požaduje vyhláška č. 415/2012 Sb. Konkrétně ve vztahu k PCDD/F je pro ZEVO Vráto nastaven emisní limit 0,04 ng I-TEQ/Nm3. Tento limit odpovídá požadavku BAT, který je nastaven v rozmezí

", "next": 0}