{"html": "<div class=\"doc\"><p>AUTOCONT má za to, že polehčující okolnosti musí v posuzovaném případě představovat</p><p>přinejmenším faktor času a dále též omezená míra společenské škodlivosti jednání účastníků</p><p>řízení (narušení hospodářské soutěže). K tomu uvádím, že ačkoli faktor času má jistě určitý</p><p>význam z hlediska efektivity správního trestání, nelze ho jednoduše zaměňovat s polehčující</p><p>okolností stricto sensu.51 K tomu ostatně nedospívá ani KS v poukazovaném rozsudku ze dne</p><p>9. 4. 2015, č. j. 62 Af 123/2013-85, který se vyjadřuje k mnohem širší otázce (výsledné)</p><p>přiměřenosti,52 která však nezahrnuje jen působení polehčujících okolností, ale rovněž správní</p><p>uvážení, vývoj ustálené rozhodovací praxe či trestní politiku státu jako takovou. Pokud se tedy</p><p>AUTOCONT a ICZ domáhají zohlednění doby uplynulé od spáchání správního deliktu do uložení</p><p>pokuty za tento správní delikt coby polehčující okolnosti, mám oproti tomu za to, že prosté</p><p>plynutí času od okamžiku spáchání správního deliktu bylo zákonodárcem z hlediska deliktní</p><p>odpovědnosti reflektováno zákonnou konstrukcí její prekluzivní doby. Ve své podstatě totiž</p><p>uběhnutí jakékoli doby (v rámci doby prekluzivní) nijak „nepolehčuje“ z hlediska skutku, může</p><p>toliko působit z hlediska efektivity trestání, tj. soudem zmiňované přiměřenosti trestu. V rámci</p><p>prekluzivní doby zákonodárce jasně určil a vyjádřil veřejný zájem na postihování správních</p><p>deliktů s tím, že jej nijak nekorigoval z hlediska „blížícího se konce“. Současně s tím</p><p>51</p><p>Srov. např. rozsudek NSS ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 68/2017-53: „Judikatura správních soudů zpravidla připisuje</p><p>správním sankcím preventivní a represivní funkci (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2010,</p><p>č. j. 1 Afs 58/2009-541, č. 2119/2010 Sb. NSS, bod 247). Represivní funkce představuje „trest“ v původním slova smyslu,</p><p>tedy ryze negativní následek protiprávního jednání, který v tomto případě spočívá v zásahu do majetkové sféry</p><p>stěžovatelky. Preventivní funkce zahrnuje jednak v odrazení stěžovatelky od dalšího porušování soutěžního práva</p><p>v budoucnu, ale též výstrahu ostatním soutěžitelům, že zneužívání dominantního postavení není ze strany státu</p><p>tolerováno. (…) Také Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pokuta uložená stěžovatelce je způsobilá plnit svoji funkci,</p><p>i když byla uložena až s osmiletým zpožděním. Vzhledem k závažnosti jednání, jehož se stěžovatelka dopustila, je i nadále</p><p>žádoucí, aby nesla negativní následky s tímto jednáním spojené. To, že žalovaný na uložení pokuty nerezignoval, navíc</p><p>dává stěžovatelce i ostatním soutěžitelům signál, že narušování hospodářské soutěže nezůstane ze strany veřejné moci</p><p>nepotrestáno.“</p><p>52</p><p>Srov. rozsudek KS ze dne 9. 4. 2015, č. j. 62 Af 123/2013-85: „(…) je-li základním požadavkem na zákonnost uložené</p><p>pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním,</p><p>je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto</p><p>úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných</p><p>kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem</p><p>na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem</p><p>na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání</p><p>je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného</p><p>rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší,</p><p>tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného</p><p>mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání</p><p>se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti</p><p>a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“</p><p>33</p><p>Č.j.: ÚOHS-12259/2022/164</p><p>zákonodárce zcela přesně stanovil zákonná pravidla pro běh a stavění lhůt, resp. dob. V rámci</p><p>vnitřně nerozporného významového celku pak není možné jednoduše upozaďovat tento</p><p>veřejný zájem zohledňováním hledisek, která zákonodárce s plynutím času nespojil. Tím</p><p>samozřejmě není dotčena výše uvedená judikatura správních soudů o přiměřenosti sankce,</p><p>která se může uplatnit v rámci správního uvážení Úřadu, nikoli jako polehčující okolnost. Co se</p><p>týče námitky, že omezená míra společenské škodlivosti jednání účastníků by měla též být</p><p>vyhodnocena jako polehčující okolnost, odkazuji v tomto směru na vyhodnocení míry</p><p>společenské škodlivosti v rámci určení typové závažnosti správního deliktu v napadeném</p><p>rozhodnutí. Mám za to, že obdobně jako není v rámci trestního obvinění přípustné dvojí</p><p>trestání téhož, i dvojí polehčení za totéž by nejen zakládalo možnou nerovnost před zákonem,</p><p>ale působilo by i proti smyslu a účelu správního trestání.</p><p>146.</p><p>Ohledně námitky ICZ, že by prvopachatelství mělo být zohledněno jakožto polehčující</p><p>okolnost, odkazuji na tomu odporující ustálenou judikaturu správních soudů 53 a tomu</p><p>odpovídající rozhodovací praxi Úřadu, resp. jeho předsedy54, podle níž není prvopachatelství</p><p>polehčující okolností. K tomu dodávám, že absence polehčení ještě sama o sobě neznamená</p><p>jakýkoli zásah právní sféry obviněného ze strany veřejné moci. Jde o „výchozí“ situaci trestu,</p><p>kterou zákonodárce spojil s deliktním jednáním pro účely posuzování právní otázky trestu.</p><p>Eventuální přitížení, resp. polehčení, jsou pak spojena se skutkovým naplněním zákonných</p><p>předpokladů. Prvopachatelství mezi ně dle ustálené rozhodovací praxe Úřadu i judikatury</p><p>nepatří.</p><p>147.</p><p>Co se týče nesouhlasu ICZ s hodnocením postihovaného jednání jako jednání, u něhož není</p><p>třeba prokazovat dopady na hospodářskou soutěž a skutečné účinky protisoutěžního jednání,</p><p>odkazuji v tomto směru na § 1 odst. 1 ZOHS 188, podle něhož: „Tento zákon upravuje ochranu</p><p>hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen &quot;zboží&quot;) proti jejímu vyloučení,</p><p>omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen &quot;narušení&quot;) (…)“. Zákonodárce tedy zavedl</p><p>legislativní zkratku „narušení“, která zahrnuje i pouhé ohrožení hospodářské soutěže. Stejný</p><p>výklad zastává odborná literatura55, ustálená praxe Úřadu, resp. jeho předsedy56 i soudní</p><p>praxe.57 Mám proto za to, že Úřad postupoval správně, pokud pro účely posouzení právní</p><p>otázky trestu skutečné účinky protisoutěžního jednání neprokazoval, ale vyhodnotil je</p><p>53</p><p>Srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009-541: „Lze se též ztotožnit se závěrem krajského soudu,</p><p>že skutečnost prvního porušení zákona není sama o sobě vždy polehčující okolností. Její automatické uplatnění</p><p>by zejména u porušení zákona spáchaného v úmyslu přímém bylo velmi sporné. Ostatně kupř. nový trestní zákoník</p><p>[zákon č. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2010; § 41 písm. a)] považuje první spáchání trestného činu za polehčující okolnost</p><p>pouze v případě, že tak pachatel učinil pod vlivem okolností na něm nezávislých.“</p><p>54</p><p>Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 1. 2. 2011, č. j. ÚOHS-R84/2009/HS-1260/2011/310/KPo, ze dne 23. 5. 2011,</p><p>č. j. ÚOHS-R138,147-152/2007/HS-3525/2011/310/KPo a ze dne 25. 8. 2015, č. j. ÚOHS-R15/2015/HS-24337/2015/310.</p><p>55</p><p>Srov. KINDL, Jiří. § 1 [Úvodní ustanovení]. In: KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže.</p><p>3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 13. ISBN 978-80-7400-627-2. „Z ustanovení § 1 odst. 1 plyne,</p><p>že jednotlivé delikty upravené v zákoně jsou (co se týče dopadu na hospodářskou soutěž) postaveny na ohrožovacím</p><p>principu, jelikož do zmíněné legislativní zkratky „narušení“ hospodářské soutěže spadá i její prosté ohrožení“.</p><p>56</p><p>Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 11. 2017, č. j.: ÚOHS-R0007/2017/HS-33348/2017/310/AŠi, ze dne</p><p>15. 5. 2018, č. j.: ÚOHS-R145/2017/HS-14196/2018/310/AŠi, ze dne 18. 3. 2009, č. j.: UOHS-R126/2008/013227/2009/310/ADr nebo ze dne 22. 3. 2021, č. j. ÚOHS-09859/2021/164/Pse.</p><p>57</p><p>Srov. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 Afs 78/2008-721: „Ze znění uvedeného ustanovení, jakož i z judikatury</p><p>Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 9. 1. 2007, čj. 1 As 19/2006-55), je zřejmé, že zákon</p><p>č. 143/2001 Sb. je založen na principu potenciální soutěže, takže na jeho základě lze působit i preventivně. Není proto</p><p>nutné, aby zákonem zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla nebo aby následek již fakticky</p><p>nastal.“</p><p>34</p><p>Č.j.: ÚOHS-12259/2022/164</p><p>z hlediska závažnosti deliktního jednání.58 Je přitom zřejmé, že výrok o vině popisuje stejný</p><p>skutek, na němž se podíleli všichni účastníci řízení a v důsledku tedy všichni vykazovali tutéž</p><p>závažnost jejich jednání. Samotné působení typové závažnosti jednání na určení výměr</p><p>jednotlivých pokut pak z hlediska sankce dostatečným způsobem odráží dopady</p><p>na hospodářskou soutěž a skutečné účinky protisoutěžního jednání. Považuji za nesprávné,</p><p>pokud by z hlediska téhož skutku mohlo docházet u každého účastníka řízení k odlišným</p><p>vyhodnocením reálného vlivu protiprávního jednání.</p><p>148.</p><p>Pokud ICZ dále namítá, že Úřad v rámci posouzení polehčujících okolností měl při ukládání</p><p>pokuty v roce 2022 zohlednit dlouhodobou snahu o kontinuální vzdělávání svých zaměstnanců</p><p>v oblasti pravidel hospodářské soutěže a nastavení preventivních, reaktivních i kontrolních</p><p>opatření a mechanismů v souvislosti s oblastí Competition Compliance, pak odkazuji v tomto</p><p>směru na § 22 odst. 2 ZOHS 188, podle něhož se: „Při určení výměry pokuty právnické osobě</p><p>přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům</p><p>a k okolnostem, za nichž byl spáchán.“ Okolnosti existující v době při ukládání pokuty se jistě</p><p>mohou promítat do efektivity správního trestání, nicméně nijak nevypovídají o okolnostech</p><p>existujících v době, v níž byl správní delikt spáchán. Zákonodárce přitom poměrně jasně</p><p>vymezil, že Úřad musí přihlížet „k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán“.</p><p>Postup Úřadu, který snahu ICZ o kontinuální vzdělávání zaměstnanců v oblasti hospodářské</p><p>soutěže a nastavení preventivních, reaktivních i kontrolních opatření a mechanismů,</p><p>nereflektoval jako polehčující okolnost, považuji za správní a zákonný, jelikož se (i podle</p><p>samotné námitky ICZ) nevyskytovala v době spáchání deliktu.</p><p>K námitkám nespravedlivosti pokuty</p><p>149.</p><p>ICZ a MERIT ve svých rozkladech shodně argumentují, že postup Úřadu byl vůči nim</p><p>diskriminační, neboť Úřad vůči jiným účastníkům řízení postupoval výhodnějším způsobem,</p><p>neboť ve všech případech ostatních účastníků byla absolutní výše jednotlivých pokut</p><p>absorbována, zkrácena nebo stanovena zcela odlišně. K tomu uvádím, že vzájemné</p><p>porovnávání uložených pokut jednotlivým účastníkům tohoto správního řízení nemůže</p><p>přehlížet zákonné předpoklady pro vyměřování jednotlivých pokut. V projednávaném případě</p><p>nelze při mnohosti účastníků řízení směšovat a stírat jejich rozdílnosti ať už z pohledu</p><p>samotného páchání správních deliktů (tj. absorpce trestních sazeb pokuty při trestání souběhu</p><p>deliktů), zákonného rozsahu trestní sazby pokuty, způsobu zapojení do skutku, a v neposlední</p><p>řadě i z pohledu osob pachatelů, vůči nimž mají působit jednotlivé funkce pokut (tj. otázek</p><p>přiměřenosti a spravedlnosti).</p><p>150.</p><p>Pokud tedy ICZ namítá, že TSW a AUTOCONT byla pokuta stanovena na principu absorpce</p><p>ve vztahu k již uložené pokutě ve věci IT Přerov, u TSW a MERIT byla pokrácena s ohledem</p><p>na společný limit obratu jako jednoho soutěžitele a v případě FPO provedl Úřad zcela odlišný</p><p>výpočet pokuty, pak žádná z těchto okolností nepředstavuje nezákonnost nebo nesprávnost,</p><p>nýbrž nutné důsledky aplikace pravidel pro určování výměr pokut, resp. pro každé jednotlivé</p><p>individuální posouzení otázky trestu v projednávaném případě. Takový postup Úřadu, jak jej</p><p>vždy jednotlivě zachytil v odůvodnění napadeného rozhodnutí, naopak považuji za zcela</p><p>přezkoumatelný a souladný s principy rovnosti a spravedlnosti. ICZ nemohla mít ve světle</p><p>58</p><p>Srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, č. j. 1 As 237/2015-31: „Materiální znak ohrožovacího správního deliktu</p><p>spočívající ve společenské škodlivosti je naplněn již samotným vytvořením potenciálně nebezpečné situace,</p><p>aniž by muselo dojít ke konkrétním škodlivým důsledkům. Součástí skutkové podstaty ohrožovacích deliktů totiž není</p><p>následek v po době zasažení do zákonem chráněných zájmů, nýbrž postačí pouhé jejich ohrožení.“</p><p>35</p><p>Č.j.: ÚOHS-12259/2022/164</p><p>právní úpravy, resp. požadavků judikatury, legitimní očekávání, že by snad některá z těchto</p><p>pravidel neměla či nemohla být směrodatná pro určení výměry jednotlivých pokut.</p><p>Rovněž okolnost, že Úřad v případě FPO (podobně jako v případě A-scan, resp. Asseco)</p><p>přistoupil k vyměření pokuty zcela odlišným způsobem, je opodstatněna vyčerpávajícím</p><p>poměřením jednotlivých částek postupně vypočítávaných na základě jednotlivých pramenů</p><p>soft law (Starých zásad a oproti tomu ustálené rozhodovací praxe věcně odvozené od Nových</p><p>zásad) s jednotlivými hledisky zákonnosti pokuty, tj. hlediskem maximální možné sazby,</p><p>hlediskem represivní a preventivní funkce, možné likvidačnosti a přiměřenosti. Jasným</p><p>odůvodněním odlišného způsobu určení výměry pokuty pro FPO jsou pak konstatované</p><p>rozpory s hranicí maximální možné pokuty či oproti tomu nedostatečná funkce možné pokuty.</p><p>151.</p><p>Pokud MERIT namítá, že Úřad nezákonně započetl do jejího obratu i obrat skupiny TSW,</p><p>pak ve své argumentaci zcela přehlíží, že „započtením obratu“ TSW nedošlo k žádnému</p><p>navýšení pokuty pro MERIT, ba právě naopak. Namísto částky pokuty 33 584 688 Kč vypočtené</p><p>bez přihlédnutí k obratu TSW (s níž MERIT tvoří jednoho soutěžitele) způsobil zákonný limit</p><p>pokuty odvozený od společného čistého obratu TSW i MERIT ten důsledek, že jí byla Úřadem</p><p>určena výměra pokuty jen 20 154 000 Kč. K tomu došlo právě zohledněním společného</p><p>čistého obratu TSW i MERIT a faktu, že TSW už na svých pokutách vyčerpala zbývající část</p><p>z maximální možné 10% hranice pokuty, která v důsledku tohoto zohlednění byla hranicí</p><p>společnou pro TSW i MERIT. Posuzování společného čistého obratu TSW i MERIT</p><p>(tj. „započtení obratu TSW“, jak namítá MERIT) tak neplní funkci jakéhokoli zhoršení právního</p><p>postavení a není MERIT k tíži, ale namísto toho působí takovéto posouzení maximální možné</p><p>hranice pokuty dle § 22a odst. 2 ZOHS 188 ve prospěch MERIT. Zákonnost tohoto postupu</p><p>přitom Úřad odvozuje ze své rozhodovací praxe a nelze v něm spatřovat postup, který by snad</p><p>vedl k vyměření nějaké další části pokuty. V důsledku uplatňování tohoto postupu došlo</p><p>naopak ke snížení pokuty MERIT, tj. v její prospěch.</p><p>152.</p><p>Argumentace MERIT a Asseco, že jsou trestány násobně přísněji než AUTOCONT, je pak značně</p><p>zkreslená a zavádějící mimo jiné proto, že pokuta pro AUTOCONT bezprostředně nevyjadřuje</p><p>toliko trestání za skutek popsaný ve výroku o vině, ale je výrazem zostření trestu již uloženého</p><p>ve věci IT Přerov za sbíhající se správní delikty. Zásada absorpce trestu se v podmínkách</p><p>správního trestání v České republice projevuje mimo jiné právě tím, že se trestá skutek přísněji</p><p>trestný a teprve v rámci trestu za závažnější skutek (tu věc IT Přerov) se okolnost spáchání</p><p>sbíhajícího se deliktu (tu veřejná zakázka Olomouc) projeví jen jako přitížení.59 Porovnávat</p><p>tedy takovéto přitížení se samotným trestem za správní delikt, který se s jiným deliktem</p><p>nesbíhá, je značně zavádějící a v zásadě nesouměřitelné. MERIT ani Asseco tedy nejsou</p><p>trestány násobně přísněji než AUTOCONT, ale jde o různé tresty za dva různé správní delikty</p><p>(věc IT Přerov s přitížením za souběh a oproti tomu výrok o vině ohledně veřejné zakázky</p><p>Olomouc). K tomu je třeba dodat, že v tomto směru jde o nutný důsledek (kontinentálních)</p><p>59</p><p>Srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2005, č. j. 6 As 57/2004-54: „Judikaturou ve správním soudnictví bylo</p><p>v minulosti (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 226/95) připuštěno užití analogiae legis, pokud jde</p><p>o případy reálné konkurence (vícečinného souběhu) správních deliktů při nedostatku speciální právní úpravy,</p><p>tedy aplikaci tzv. absorpční zásady. Její podstata tkví v absorpci sazeb (tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Sbíhající se</p><p>delikty jsou tak postiženy pouze trestem stanoveným pro nejtěžší z nich, což při stejných sazbách pokut znamená,</p><p>že správní orgán posoudí závažnost deliktu a úhrnný trest uloží podle sazby za nejzávažnější z těchto deliktů (závažnost</p><p>pak nutno posuzovat především s ohledem na charakter individuálního objektu deliktu, tedy zájem, proti kterému delikt</p><p>směřuje a k jehož ochraně je příslušné ustanovení především určeno).“</p><p>36</p><p>Č.j.: ÚOHS-12259/2022/164</p><p>zásad trestního práva České republiky, coby odrazu hodnotových východisek právního řádu</p><p>České republiky a role ultima ratio správního trestání.60</p><p>153.</p><p>60</p><p>Argumentace Asseco, podle níž v případech TSW a MERIT Úřad stanovil pokutu nižší, než byla</p><p>samotná hodnota plnění, které zajišťovaly v rámci veřejné zakázky Olomouc, nereflektuje,</p><p>že toto hledisko je jen jedno z mnoha relevantních při určování výměr pokut všem účastníkům.</p><p>Vůči Asseco postupoval Úřad zcela specifickým způsobem, ovšem rovněž zcela</p><p>přezkoumatelně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně uvedl, že jak srovnávací</p><p>výpočet podle Starých zásad, tak výpočet podle ustálené rozhodovací praxe věcně odvozené</p><p>od Nových zásad by vedly k určení nepřiměřeně vysoké pokuty. Úřad stejně tak uvedl,</p><p>že i postup, kterým přistoupil k určení výměr pokut pro FPO a A-scan, by v případě Asseco vedl</p><p>k nepřiměřeně vysoké pokutě. V tomto směru tedy vyznívají námitky Asseco, když srovnává</p><p>svou pokutu s pokutami ostatních účastníků, jako nemístné. Odvození její pokuty se totiž</p><p>odehrávalo na základě jiných úvah Úřadu, než tomu bylo u všech ostatních účastníků řízení.</p><p>Hledisko, podle něhož pokuty TSW a MERIT nedosahovaly hodnot jejich plnění v rámci veřejné</p><p>zakázky Olomouc, tedy nebylo hlediskem určujícím výměru pokuty pro Asseco. I kdyby toto</p><p>hledisko spolupůsobilo při vytváření představy o přiměřenosti pokuty, nelze současně s ním</p><p>opomíjet, že pokuta pro FPO (jejíž výše se Asseco dovolává) byla odvozena rovněž odlišným</p><p>způsobem, který nebylo možné v případě Asseco využít. Výměra pokuty lišící se [obchodní</p><p>tajemství] podílu na čistém obratu oproti FPO je zcela marginálním rozdílem nejen v intencích</p><p>10 % možného podílu (tj. pomyslné stupnice trestu), ale rovněž s ohledem na velikost Asseco</p><p>a jeho hospodářskou situaci.61 V tomto ohledu je namístě ještě jednou zdůraznit, že Úřad určil</p><p>výměru pokuty pro Asseco svébytným způsobem nezávislým na vyměřování pokut ostatních</p><p>účastníků řízení. Zpětný srovnávací pohled, který uplatňuje Asseco ve svém rozkladu, přitom</p><p>nepojmenovává vady tohoto vyměření, ale polemizuje s výsledkem určení výměry pokuty</p><p>a v zásadě se domáhá téhož poměrného výsledku z hlediska pokuty, jako má pokuta FPO.</p><p>Takto vystavěná argumentace přitom sama o sobě nenabízí metodologickou oporu pro úpravu</p><p>úvah Úřadu, ale brojí proti marginální odlišnosti své pokuty podle hlediska, které ani nebylo</p><p>při jejím určování použito. Mám za to, že takováto marginální odlišnost ([obchodní tajemství]</p><p>podílu na čistém obratu) představuje ve smyslu rozsudku NSS ze dne 11. 7. 2013, č. j.</p><p>7 As 15/2013-5662 právě tu míru rozličnosti, která se u většiny ostatních účastníků řízení</p><p>projevila v pokutách skrze stanovení procentního podílu při určení základní částky pokuty.</p><p>Přitom způsob určení výměry pokuty pro Asseco je mnohem bližší správnímu uvážení</p><p>nesvázanému vlastním soft law, než tomu bylo u ostatních účastníků správního řízení. Tím</p><p>spíše je judikaturní závěr NSS, že „[N]elze po správních orgánech očekávat přesné zdůvodnění,</p><p>Srov. Prášková, H. Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 364</p><p>61</p><p>Srov. bod. 87 odůvodnění napadeného rozhodnutí: „S přihlédnutím k roli společnosti Asseco stanovil Úřad výslednou</p><p>pokutu pro tuto společnost ve výši 13.500.000 Kč, tj. ve výši částky odpovídající plnění společnosti Asseco na předmětné</p><p>veřejné zakázce (viz smlouva uzavřená se společností AC v roce 2012). Tato částka činí [obchodní tajemství] obratu</p><p>společnosti Asseco za poslední ukončené účetní období k 31. 12. 2020 (na obratu soutěžitele Asseco k 31. 12. 2019 pak</p><p>[obchodní tajemství]). Úřad konstatuje, že tato výše pokuty odpovídá závažnosti a délce spáchaného deliktu s</p><p>přihlédnutím k roli společnosti Asseco, rovněž plní svou represivní funkci.“</p><p>62</p><p>Srov. rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 As 15/2013-56 „Nelze po správních orgánech očekávat přesné</p><p>zdůvodnění, proč byla uložena pokuta zrovna ve výši 200.000 Kč a nikoliv například ve výši 210.000 Kč. Podstatou správní</p><p>uvážení je, že s ohledem na pestrost možných situací není možné nastavit žádný univerzální vzorec pro výpočet konkrétní</p><p>výše pokuty. Pokud by tomu tak bylo, zahrnul by jej bezesporu zákonodárce přímo do zákona. Z hlediska soudního</p><p>přezkumu je rozhodné, že výše pokuty byla uložena v zákonném rozmezí a řádně zdůvodněna, bylo přihlédnuto ke všem</p><p>zákonným hlediskům a úvahy žalované se pohybují v mezích správního uvážení.“</p><p>37</p><p>Č.j.: ÚOHS-12259/2022/164</p><p>proč byla uložena pokuta zrovna ve výši 200.000 Kč a nikoliv například ve výši 210.000 Kč.“</p><p>přiléhavější právě pro limity přezkumu pokuty pro Asseco.</p><p>154.</p><p>VI.</p><p>Mám tedy za to, že Úřad nepostupoval z hlediska možné nespravedlivosti jednotlivých pokut</p><p>ani nesprávně, ani nezákonným způsobem. Argumentace ohledně diskriminačnosti pokut</p><p>proto považuji za nedůvodné.</p><p>Závěr</p><p>155.</p><p>Na základě výše uvedeného jsem dospěl k závěru, že Úřad při určování výměr jednotlivých</p><p>pokut postupoval přezkoumatelným způsobem a své rozhodování nezatížil vadami,</p><p>jež by způsobovaly nesprávnost či nezákonnost napadeného rozhodnutí. Při novém</p><p>projednání věci určení výměr jednotlivých pokut Úřad postupoval v souladu s pravomocným</p><p>posouzením otázky viny a jejím odůvodněním i se svou vlastní ustálenou rozhodovací praxí.</p><p>Byť se tato praxe z valné části ustálila až v době po samotném spáchání správního deliktu</p><p>účastníků tohoto správního řízení, obsahově je zcela přiléhavá určování výměr pokut</p><p>účastníkům zakázané kartelové dohody typu bid rigging, o kterou se jednalo i v tomto</p><p>správním řízení. Legitimní očekávání účastníků řízení nemohlo neobsahovat i eventualitu</p><p>výpočtu pokut podle této ustálené rozhodovací praxe, jelikož tento postup Úřadu dovolovalo</p><p>i vlastní soft law Úřadu existující již v době spáchání správního deliktu účastníky řízení.</p><p>156.</p><p>Při výpočtu jednotlivých pokut přesto Úřad musel krom aplikované ustálené rozhodovací</p><p>praxe přistoupit i k určení výměr toliko na základě vlastního správního uvážení. Takový postup</p><p>Úřad náležitě odůvodnil a provedl u něj vždy vyhodnocení nejen přiměřenosti takto určených</p><p>pokut ale i možných likvidačností. Přitom se Úřad nevychýlil ze zákonných, resp. ústavních</p><p>mezí a principů spravedlnosti a nediskriminace.</p><p>157.</p><p>Vzhledem k výše uvedenému je nutné každý z rozkladů jednotlivě vždy směřující proti</p><p>konkrétnímu výroku napadeného rozhodnutí o pokutě pro konkrétního účastníka v celých</p><p>jejich rozsazích zamítnout, neboť jsem žádné z namítaných pochybení neshledal důvodným.</p><p>Každý výrok napadeného rozhodnutí jsem přezkoumal samostatně i v souvislostech s výroky</p><p>ostatními. V rámci přezkumu jsem nespatřil ani jinou nezákonnost napadeného rozhodnutí</p><p>jako celku a řízení, které jeho vydání předcházelo. Z tohoto důvodu je namístě napadené</p><p>rozhodnutí ve všech jeho výrocích potvrdit.</p><p>POUČENÍ</p><p>Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění</p><p>pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.</p><p>předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-12259/2022/164</p><p>Obdrží</p><p>JUDr. Jaromír Bláha, advokát (za AUTOCONT a.s.)</p><p>Advokátní kancelář Němec, Bláha &amp; Navrátilová, s.r.o.</p><p>Prvního pluku 206/7</p><p>186 00 Praha 8</p><p>Dr. Radan Kubr, advokát (za TESCO SW a.s.)</p><p>PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář</p><p>Jáchymova 26/2</p><p>110 00 Praha 1</p><p>Mgr. Petra Koutná, advokátka (za ICZ a.s.)</p><p>Kostelní 875/6</p><p>170 00 Praha 7</p><p>JUDr. Michal Filouš, advokát (za MERIT GROUP a.s.)</p><p>Ostravská 501/16</p><p>779 00 Olomouc</p><p>HAVEL &amp; PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář (za Asseco Central Europe, a.s.)</p><p>Na Florenci 2116/15</p><p>110 00 Praha 1</p><p>Mgr. Petr Polách, advokát (za FPO s.r.o.)</p><p>Smetanova 2359/6</p><p>678 01 Blansko</p><p>Na vědomí</p><p>JUDr. Martin Nedelka, Ph.D., advokát (za A-Scan s.r.o.)</p><p>Nedelka Kubáč advokáti s.r.o.</p><p>Olivova 2096/4</p><p>110 00 Praha 1</p><p>Vypraveno dne</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>39</p></div>", "next": 0}