{"html": "

152. Jak Úřad avizoval již ve Stanovisku Úřadu, pokud se obec rozhodne pro úplný zákaz provozování hazardu na celém svém území (případně na určité odůvodněné části), jedná tak v souladu se zákonem a žádní soutěžitelé tímto nejsou zvýhodněni oproti jiným soutěžitelům. Stejného názoru je i Ministerstvo vnitra, které ve svém Právním výkladu dále dodává, že i v případě absolutního zákazu provozování hazardu by měla obec vždy zvážit, zde jí zvolená regulace naplňuje princip proporcionality a je-li míra omezení přiměřená konkrétním podmínkám.

153. Jako potenciálně protisoutěžní pak může být shledáno jednání obce, která se rozhodne provozování hazardu na svém území určitým způsobem omezit. Jak uvádí Stanovisko Úřadu, hrozí zde, že dojde ke zvýhodnění těch soutěžitelů, kterým bude ponechána možnost působit na daném trhu, a zároveň k diskriminaci těch, kterým bude toto znemožněno. Zároveň, pokud by obec na svém území umožnila zřízení dalších provozoven hazardních her, mohlo by dojít k tzv. zafixování stávající situace na trhu vedoucí k možné diskriminaci těch potenciálních soutěžitelů, kteří by na daný trh chtěli vstoupit. Problematické tak může být, když obec stanoví konkrétní místa, na kterých provozování hazardních her povolí, a jejich výběr neprovede na základě objektivních, nediskriminačních a předem známých kritérií. V takovém případě se tak může jednat, dle skutkových okolností daného případu, o neodůvodněné zvýhodnění určitých soutěžitelů na úkor jiných, které nelze ospravedlnit pouze odkazem na veřejný zájem, kterým obec regulaci provozování hazardních her odůvodňuje. Oprávnění obcí vydávat obecně závazné vyhlášky neznamená, že by toto oprávnění bylo bez dalšího nadřazené jiným, zákonem chráněným společenským zájmům, tj. např. zájmu na zachování nenarušené hospodářské soutěže.[83]

154. Obdobně pak i Ministerstvo vnitra varuje (zvýraznění doplněno): „V případě, že bude obec regulovat obecně závaznou vyhláškou provoz hazardních her na vybraných místech v obci, je třeba, a to i v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie, před vydáním obecně závazné vyhlášky posoudit vhodnost a rozumnost takové regulace, a to zejména s ohledem na princip proporcionality, tj. zda míra takového omezení je přiměřená konkrétním podmínkám, je v souladu s principem nediskriminace provozovatelů a zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Jestliže obecně závazná vyhláška vymezí možnost provozovat hazardní hry pouze na určitých místech nebo naopak zakáže jejich provoz na některých vybraných místech, stejně jako pokud reguluje pouze některé druhy hazardních her, hrozí, že ti provozovatelé, kteří budou moci na základě obecně závazné vyhlášky své podnikání nadále provozovat, budou oproti ostatním provozovatelům zvýhodněni. (…) Vzhledem k výše uvedenému se proto nejeví jako vhodné vymezovat v obecně závazné vyhlášce místa s uvedením konkrétních adres (ulice s číslem popisným) nebo názvu provozoven, neboť z takového výčtu by nebylo možno ověřit, zda obec při určení těchto míst nepostupovala v rozporu se zásadou nediskriminace a zákonem o ochraně hospodářské soutěže.“

155. Tvrzení účastníka řízení v bodě 197 rozkladu, že: „(…) ÚOHS mohl jen spekulovat, jak by se Účastník řízení postavil k jejich [potencionálních soutěžitelů] případným žádostem (zda by byl ochoten zařadit na seznam povolených adresních míst či jinak upravit kritéria regulace).“ se navíc nezakládá na skutečnostech zjištěných v průběhu správního řízení. Prvostupňový orgán se v napadeném rozhodnutí v bodech 102 – 104 podrobně zabýval okolnostmi vyloučení jednoho adresního místa ze seznamu povolených adresních míst k provozování hazardních her a provozování provozoven z přílohy č. 1 OZV (konkrétně adresního místa na adrese Tyršova č. p. 220, Lysá nad Labem) a zjistil, že i přes to, že toto adresní místo bylo roce 2017 doporučeno k opětovnému zařazení do OZV 3/2017 jako povolené adresní místo (neboť na něm již dlouhodoběji nedocházelo k rušení veřejného pořádku), zastupitelstvem města nebylo zařazení tohoto adresního místa schváleno. I přes žádost Úřadu nebylo toto účastníkem řízení blíže vysvětleno a z dostupných informací je patrno, že k zapsání tohoto adresního místa do přílohy č. 1 OZV 3/2017 nedošlo pouze z důvodu dřívějšího rozhodnutí zastupitelstva města o tom, že žádná nová adresní místa se již zřizovat nebudou.[84]

156. Lze tedy v souladu se závěry prvostupňového orgánu konstatovat, že v posuzovaném případě účastník řízení od přijetí Vyhlášky 6/2011 udržoval a dalšími navazujícími OZV snižoval počet provozoven na svém území, a to bez zavedení jasných, srozumitelných, a hlavně objektivních a nediskriminačních pravidel a předem známých kritérií této regulace. Tím došlo ke zvýhodnění těch soutěžitelů, kteří na vymezeném relevantním trhu působili oproti těm potencionálním soutěžitelům, kteří na vymezený relevantní trh teprve plánovali vstoupit. Jedná se tak o specifický případ „zafixovaného“ trhu provozování hazardních her a dříve i trhu provozování provozoven.

157. Návrh účastníka řízení na doplnění dokazování svědeckými výpověďmi účastníků schůzek mezi provozovateli provozoven a hazardních her na území města Lysá nad Labem a starostou města, které vedlo k přijetí Deklarace provozovatelů technických zařízení[85] (neboli kodexu chování provozovatelů tvořící součást zprávy pro radu města a zastupitelstvo města z listopadu 2011) musím odmítnout. Deklarace provozovatelů technických zařízení totiž nijak neupravuje kritéria pro výběr adresních míst k provozování hazardu ani z ní neplyne úmysl města další adresní místa v budoucnu nepovolovat, zabývá se naopak pouze technickými náležitostmi provozoven hazardu či jejich vzhledem; přijetím opatření proti rušení nočního klidu apod. Navíc z tohoto dokumentu neplyne, že jeho dodržování je podmínkou pro zařazení adresního místa do seznamu míst s povolením provozu hazardu.[86] Doplnění dokazování svědeckými výpověďmi účastníků schůzek, na kterých došlo k diskuzi o tomto dokumentu, tedy vnímám jako nadbytečné, neboť tu není žádná indicie, která by nasvědčovala tomu, že z provedení těchto důkazů mohou vzejít z pohledu předmětu tohoto správního řízení relevantní skutková zjištění verifikující tvrzení účastníka řízení, že kritéria regulace hazardu byla objektivní, nediskriminační a předem známá.

158. Vzhledem ke skutečnostem a závěrům, které jsem uvedl již výše u námitky neprokázání narušení hospodářské soutěže (viz bod 108 a násl. tohoto rozhodnutí), musím konstatovat, že argumentace účastníka řízení o tom, že regulace byla založena na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích a že celkové dopady přijaté regulace jsou zcela zanedbatelné (de minimis), není přiléhavá a pro nyní projednávanou věc je irelevantní. Tento námitkový okruh je tedy nutno odmítnout jako nedůvodný.

K námitce porušení zásady rychlosti správního řízení

159. V tomto námitkovém okruhu účastník řízení tvrdí, že Úřad při prošetřování jeho jednání postupoval liknavě, čímž se dopustil zásahu do jeho ústavním pořádkem chráněných veřejných subjektivních práv. Účastník řízení spatřuje pochybení Úřadu v tom, že podnět vztahující se k jednání účastníka řízení obdržel již v roce 2015, ale další kroky ve věci neučinil po dobu více jak pěti let, čímž se měl Úřad dopustit porušení zásady rychlosti správního řízení. To má nyní dle účastníka řízení zásadní dopad na hmotněprávní hodnocení jeho jednání – vydávání obecně závazných vyhlášek regulujících hazard od roku 2015 do současnosti a tím i výši Úřadem nyní ukládané pokuty.

160. Za situace, kdy pro Úřad není stanovena lhůta, ve které musí provést a ukončit prošetřování přijatých podnětů a kdy se i pro samotné řízení před Úřadem nepoužijí ustanovení správního řádu o lhůtách k vydání rozhodnutí (viz § 25 ZOHS), je nutné posoudit, zda k vydání napadeného rozhodnutí došlo ve lhůtě přiměřené, jak to stanoví § 6 odst. 1 správního řádu. Přiměřeností délky řízení přímo před Úřadem za zabýval NSS například v rozsudku ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 1 Ans 2/2009: „Nejvyšší správní soud uvádí, že v řízení před Úřadem je nutné respektovat specifika řízení vyplývající ze zákona na ochranu hospodářské soutěže. Smyslem ustanovení § 25a zákona je neaplikovat v řízení před Úřadem lhůty, které se aplikují obecně na správní řízení (§ 71 s. ř.), z důvodu složitějšího věcného posuzování, rozsahu prováděných důkazů nebo náročnějších ekonomických a právních rozborů.“[87] a v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č. j. 7 Ans 3/2010-138: „Posuzování délky řízení a její nepřiměřenosti je otázkou relativní, při níž je třeba zkoumat vztah délky řízení k dalším atributům řízení, jako jsou složitost jeho předmětu, požadavky na provádění dokazování v průběhu řízení, jednání a procesní aktivity účastníků řízení aj. Závěr o tom, zda doba, po niž trvalo konkrétní řízení, je ještě přiměřená či nikoliv, lze formulovat vždy s ohledem na zohlednění těchto faktorů, jimiž bylo řízení bezprostředně ovlivněno. Přiměřenost lhůty musí být v řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže posuzována individuálně případ od případu tak, aby byla zohledněna náročnost a složitost každého případu, zejména jeho věcná stránka a rozsah úvah, které musí tento Úřad učinit před vydáním rozhodnutí.“ Délka řízení u Úřadu se tak odvíjí od komplexnosti, náročnosti a charakteru každé jednotlivé věci, o níž se řízení vede. Správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku v oblasti hospodářské soutěže je samo o sobě velmi složitou a časově náročnou procedurou, čemuž odpovídá praxe Úřadu při prošetřování jednání potencionálně narušujících hospodářskou soutěž i při samotném správním řízení. Obě tyto fáze činnosti Úřadu zcela pravidelně vzhledem ke komplexnosti posuzovaných případů dosahují délky několika let.

161. Úřad v posuzovaném případě opravdu oslovil s žádostí o poskytnutí podkladů a informací pouze účastníka řízení a společnost VIKTORIAPLAY, a. s., což ovšem bez dalšího nelze považovat za porušení zásady rychlosti řízení. Jak je patrné z množství žádostí o poskytnutí podkladů a informací a odpovědí na ně (včetně často rozsáhlých příloh těchto odpovědí), prvostupňový orgán ve věci aktivně a důsledně postupoval, zjišťoval všechny relevantní informace a podrobně je analyzoval (s účastníkem řízení byl Úřad opakovaně v kontaktu zejména mezi lety 2016 a 2020[88]). Účastníkovo tvrzení o „neaktivitě“ Úřadu po dobu delší než pět let je tedy zcela nesprávné.

162. Aby mohl Úřad vůbec posoudit, zda byly naplněny požadavky na objektivní, nediskriminační a předem známá kritéria přijaté regulace hazardu, musí z podstaty věci vycházet zejména z informací poskytnutých od obce/města, které prošetřované obecně závazné vyhlášky vydalo. Na skutečnosti, že prvostupňový orgán vyšel při svém rozhodování zejména z postupně získaných podkladů a informací od města Lysá nad Labem, tedy nelze spatřit nic závadného a zároveň z ní nelze ani dovodit, že Úřad tímto postupem porušil zásadu rychlosti správního řízení. Zde také považuji za vhodné zdůraznit, že pro náležitou důslednost postupu Úřadu je nutné, aby prošetření věci neproběhlo rychle pouze za účelem rychlého potrestání údajného narušitele hospodářské soutěže, ale naopak aby předběžné šetření věci bylo dostatečným podkladem pro jednání v rámci správního řízení, resp. aby se předešlo nedůvodnému zahájení správního řízení a tím zbytečnému zasahování do práv šetřeného subjektu.

163. Skutečnost, že Úřad v roce 2015 informoval Ministerstvo vnitra o svém postoji k přijatým podnětům ve věcech možného porušení § 19a ZOHS, také automaticky nezpůsobuje porušení zásady rychlosti správního řízení a zásah do ústavním pořádkem chráněných veřejných subjektivních práv účastníka řízení, a to zejména proto, že Úřad ve věci města Lysá nad Labem aktivně jednal.

164. V přípisech zaslaných účastníkovi řízení před zahájením správního řízení je jasně a jednoznačně uvedeno, z jakého důvodu jej Úřad žádá o součinnost a jaké možné porušení ZOHS Úřad vzhledem k účastníkovi řízení prošetřuje.[89] Lze konstatovat, že účastník řízení již v roce 2015 k věci zaujal poměrně jednoznačně formulované stanovisko – jím přijaté OZV jsou zcela v souladu se zákony, jejich obsah není nutné nijak měnit či konkretizovat a považuje za zbytečné věc vůbec řešit, přičemž tento postoj obhajuje i nadále. Již v přípise ze dne 9. 10. 2015, který byl městem zaslán Ministerstvu vnitra, je uvedeno: „(…) potvrzuji, že město Lysá nad Labem nebude vymýšlet žádná jiná „dostatečně určitá a nediskriminační pravidla“ a trvá na znění OZV tak, jak bylo zastupitelstvem schváleno.“, a to i přes to, že město bylo prostřednictvím Ministerstva vnitra seznámeno se Stanoviskem Úřadu již dne 1. 9. 2014. Tento postoj se ze strany účastníka řízení nezměnil ani po zahájení prošetřování OZV Úřadem. Například v přípise ze dne 10. 1. 2017 (Poskytnutí informací Lysá nad Labem – OZV 6/2015) účastník řízení uvedl: „(…) za této situace je ztrátou času se vracet k událostem minulých let a hledat nápravu obecně závazné vyhlášky pro letošní rok, která tak jako tak skončí ode dneška za 354 dnů.“, v přípise ze dne 17. 10. 2017 (Poskytnutí informací Lysá nad Labem – OZV č. 3/2017) toto: „Zvolené podmínky jsou zcela transparentní, objektivní, nediskriminační a nikterak nenarušující rovné podmínky hospodářské soutěže.“ a v přípise ze dne 30. 8. 2018 (Poskytnutí informací Lysá nad Labem-OZV 3/2017) také: „Město aktuálně neuvažuje o změně systému regulace.“ Tvrzení účastníka řízení, že pokud by obdržel Sdělení výhrad již například v roce 2017, došlo by na jeho straně k zásadnímu obratu a způsob regulace hazardu provedl jiným způsobem, se proto jeví jako poměrně nepravděpodobné a v této chvíli jako čistě účelové. K tomuto je také vhodné upozornit i na to, že Vyhláška 3/2017 (která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2018) je doposud platná a účinná, a to bez její jakékoliv změny, která by reflektovala existenci správního řízení vedeného Úřadem.

165. Pro úplnost zde považuji za vhodné také konstatovat, že objektivní odpovědnost účastníka řízení za přestupek proti § 19a ZOHS není nijak vázána na jednotlivé úkony, které Úřad provádí či neprovádí. I pokud by ze strany Úřadu došlo k neoprávněnému či neobjektivnímu prodlení při šetření přestupku či rozhodnutí o něm, objektivní odpovědnost za přestupek se vždy váže k osobě jeho pachatele a nelze ji jakkoliv „přenášet“ na správní orgán, který se jím zabývá. Je to právě účastník řízení, který plně odpovídá za to, aby jeho jednání bylo vždy v souladu s obecně závaznými právními předpisy, bez ohledu na skutečnost, zda je pro možné porušení zákona správním orgánem vyšetřován či nikoliv.

166. Mimo výše uvedené je třeba upozornit i na to, že pokud účastník řízení v průběhu prošetřování jeho jednání, či v navazujícím správním řízení dospěl k závěru, že Úřad nepostupuje v souladu se zásadou rychlosti správního řízení, měl možnost podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu (případně i navazující správní žalobu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. SŘS), což ovšem neučinil a nikdy s Úřadem tuto záležitost neprojednával ani jiným, například neformálním, způsobem. Prvostupňový orgán se s touto námitkou také zcela dostatečným způsobem vypořádal již v napadeném rozhodnutí.[90]

167. Na základě výše uvedeného je tedy možné konstatovat, že postupem Úřadu nedošlo k porušení zásady rychlosti správního řízení, nedošlo tedy ani k zásahu do ústavně chráněných veřejných subjektivních práv účastníka řízení a je nutné tuto námitku odmítnout jako nedůvodnou.

K námitce, že účastníku řízení nebylo umožněno řádně se seznámit s podklady rozhodnutí

168. Účastník řízení v tomto námitkovém okruhu konstatuje, že z důvodu epidemiologických opatření mu nebylo umožněno, aby se v sídle Úřadu seznámil s podklady napadeného rozhodnutí. Byly mu nabídnuty pouze dvě náhradní alternativy, a to sice možnost zaslání elektronické kopie správního spisu do jeho datové schránky nebo poskytnutí elektronické kopie spisu na datovém nosiči. Účastník řízení se ovšem domnívá, že pro zajištění jeho základních procesních práv není takový způsob seznámení se s podklady napadeného rozhodnutí dostačující.

169. Účastník v řízení v rozkladu zcela opomíjí skutečnost, že on sám dal dne 23. 10. 2020 výslovný souhlas s tím, aby mu byl správní spis doručen do jeho datové schránky.[91] Nejen, že mu na základě tohoto souhlasu byl obsah správního spisu poskytnut, ale Úřad mu pro ověření dokumentů nacházejících se v něm poskytnul i obsah kompletní spisové dokumentace aktuální ke dni seznámení se s těmito podklady rozhodnutí. Z obsahu poskytnutého správního spisu navíc jasně vyplývá, že jsou v něm obsaženy veškeré informace a dokumenty, které Úřad obdržel nebo sám vytvořil v průběhu přípravného i správního řízení.[92] Polemika účastníka řízení nad možností „nesprávného vedení spisu“ ze strany Úřadu je zcela nepodložená objektivními fakty a pro projednávanou věc tedy nic nevypovídající.

170. Prvostupňový orgán účastníka řízení v bodě 211 napadeného rozhodnutí již zpravil jak o výše uvedeném, tak o tom, že předmětný správní spis není veden v tištěné podobě, ale naopak je veden v podobě elektronické (zvýraznění doplněno): „Úřad rovněž zdůrazňuje, že správní spis je v předmětném správním řízení veden v elektronické formě, přičemž veškeré materiály, které byly Úřadu doručeny poštou (což byly pouze přípisy samotného účastníka řízení), byly do elektronického spisu vloženy za pomoci autorizované konverze.“ a účastník řízení tedy tato fakta pouze odmítá vzít na vědomí.

171. Co jsou tzv. podklady pro vydání správního rozhodnutí (se kterými je účastník řízení samozřejmě oprávněn se seznámit, aby mohl řádně hájit svá procesní práva), je uvedeno v § 50 správního řádu.[93] V uvedeném výčtu zákon nikde nezmiňuje „interní pokyny“ či „poznámkové lístky“ a nelze tyto tedy považovat za podklady pro vydání správního rozhodnutí, které by musely být účastníku řízení na žádost zpřístupněny. I pokud by tedy takové listiny/ poznámky/ dokumenty vůbec existovaly a nebyly účastníku řízení se spisem poskytnuty, nelze takovou skutečnost považovat za zásah do jeho základních procesních práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Navíc v elektronicky vedeném správním spise je samotná existence „poznámkových lístků“, zvýraznění textu apod. zcela vyloučena.

172. Mohu souhlasit s tvrzením účastníka řízení, že v bodě 214 Vyjádření ke Sdělení výhrad ze dne 16. 11. 2020 požádal Úřad o posečkání s dalšími úkony v řízení, zejm. s vydáním prvostupňového rozhodnutí, do doby, než mu bude umožněno provést seznámení se s podklady napadeného rozhodnutí v plném rozsahu („v plném rozsahu“ je dle účastníka řízení myšleno seznámení se s podklady napadeného rozhodnutí v sídle Úřadu) a Úřad se rozhodl této žádosti nevyhovět. Nemohu se ovšem ztotožnit se závěry, které z této skutečnosti účastník řízení vyvozuje – tedy že tímto postupem došlo k zásahu do jeho procesních práv. Znovu opakuji, že dne 23. 10. 2020 sám účastník řízení dal Úřadu výslovný souhlas s doručením správního spisu do jeho datové schránky, k čemuž došlo dne 29. 10. 2020 a účastník řízení byl tedy plně seznámen s originálem správního spisu (tedy i se všemi podklady napadeného rozhodnutí) a jeho právům na obhajobu bylo učiněno za dost. Nejen, že Úřad není nijak povinen obdobným žádostem účastníků řízení vyhovět, ale vzhledem k existenci souhlasu se zpřístupněním spisu datovou schránkou a skutečnosti, že předmětný správní spis existuje pouze v elektronické podobě, postrádá taková žádost účastníka řízení praktického smyslu. Neshledávám zde tedy jakékoliv pochybení ze strany prvostupňového orgánu, který se rozhodl této žádosti nevyhovět, resp. důvodně a logicky nekonal tak, jak účastník řízení požadoval.

173. Je zde vhodné také upozornit na to, že účastník řízení ve výše uvedené námitce „porušení zásady rychlosti správního řízení“ tvrdí, že Úřad neobjektivně a neospravedlnitelně prodloužil správní řízení k jeho tíži, ale v tomto námitkovém okruhu naopak Úřadu vytýká, že správní řízení nebylo prodlouženo do doby, než bude moci se seznámit s podklady napadeného rozhodnutí „v plném rozsahu“ v sídle Úřadu.

174. Obecně lze tvrzení účastníka řízení v tomto námitkovém okruhu považovat za neobjektivní a pouze účelová. Je nutné tedy trvat na tom, že účastník řízení byl řádně seznámen se všemi podklady rozhodnutí a ze strany Úřadu nedošlo k zásahu do jeho procesních práv, který by způsoboval nezákonnost napadeného rozhodnutí.

K námitkám proti výpočtu pokuty

175. Účastník řízení v tomto námitkovém okruhu tvrdí, že Úřad při výpočtu uložené pokuty pochybil, neboť si při něm nenechal prostor pro zohlednění případné existence přitěžujících okolností, nesprávně stanovil koeficient času a nevzal v potaz existenci polehčujících okolností případu. Na základě úpravy výpočtu pokuty dospěl účastník řízení k závěru, že uložená pokuta by měla dosáhnout maximálně částky 111 000,- Kč.

176. U tohoto námitkového okruhu je nejdříve vhodné zopakovat, jakým způsobem prvostupňový orgán vypočítal pokutu uloženou účastníkovi řízení.

177. Prvostupňový orgán při výpočtu pokuty postupoval tak, že nejprve stanovil základní částku a následně vyhodnotil, zda lze v posuzovaném případě konstatovat existenci přitěžujících nebo polehčujících okolností, které by byly důvodem pro zvýšení nebo snížení pokuty. Při stanovování základní částky prvostupňový orgán reflektoval délku trvání přestupku, závažnost přestupkového jednání a rozsah dotčeného území (vyjádřený počtem obyvatel); nad rámec těchto základních parametrů zahrnul prvostupňový orgán do základní částky také tzv. „vstupní částku pokuty“ ve výši 10 000,- Kč, která zajišťuje, že uložená pokuta bude dostatečně plnit jak represivní, tak preventivní funkci i v případě přestupků s dopadem na území s nízkým počtem obyvatel. Každému ze zkoumaných parametrů – časová délka, závažnost, rozsah území – byl prvostupňovým orgánem přiřazen určitý koeficient (do maximální výše 3), jehož hodnotu prvostupňový orgán v napadeném rozhodnutí u všech zkoumaných parametrů podrobně zdůvodnil. Prvostupňový orgán dále stanovil referenční hodnotu, přičemž při určení této částky vycházel prvostupňový orgán z toho, že maximální možná pokuta je ve výši 9 990 000,-Kč (plus 10 000,- Kč vstupní částka, tj. celkem 10 000 000,- Kč) by byla udělena v případě nejzávažnějšího jednání (koeficient závažnosti = 3), které trvá po nejdelší posuzované období (koeficient času = 3) a kterého se dopustila obec s největším počtem obyvatel (koeficient obyvatel = 3). Referenční hodnota 370 000,- Kč potom představuje částku rovnou poměrné výši maximální pokuty, jež by byla udělena obci v případě, kdy by koeficienty závažnosti, času a území (resp. obyvatel) byly rovny 1.

178. V nyní posuzovaném případě byla základní částka vypočtena jako násobek referenční hodnoty (370 000,- Kč), koeficientu závažnosti (1,1), koeficientu času (2,27) a koeficientu obyvatel (0,293) a následně byla ještě připočtena „vstupní částka pokuty“ ve výši 10 000,- Kč. Základní částka pokuty tedy činila 280 699,- Kč.

179. Dále se prvostupňový orgán zabýval existencí přitěžujících a polehčujících okolností. Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že v tomto případě absentují jak přitěžující, tak polehčující okolnosti a vypočítal proto výslednou částku pokuty po zaokrouhlení na celé tisíce dolů na 280 000,- Kč. Tuto výslednou částku prvostupňový orgán shledal pro účastníka řízení jako nelikvidační a neshledal tedy důvod pro její mimořádné snížení.

180. Výše uvedený postup shledávám zcela konformní s § 22aa odst. 2 ZOHS. Ukládání sankcí Úřadem se odehrává ve sféře správního uvážení, je to tak správní orgán, který při respektování zákonných limitů, je oprávněn určit výši ukládané sankce. Této správní diskreci pak odpovídá i omezený soudní přezkum daného (viz § 78 odst. 1 a 2 SŘS). Námitky proti výpočtu pokuty, pokud mají být relevantní, by měly mířit právě na onu oblast zákonných limitů, kterých se musí správní orgán při aplikaci správního uvážení držet.[94] Jak bude ovšem podrobněji uvedeno dále, účastník řízení však místo toho předkládá toliko a pouze vlastní úvahy, jak by dle něj bylo možno postupovat, a to s jediným cílem – aby došlo k výpočtu nižší než uložené sankce.

A) K námitce nezohlednění případné existence přitěžujících okolností

181. V této námitce účastník řízení uvádí, že Úřad při používaném výpočtu pokut nezohledňuje případné přitěžující okolnosti. K tomu odkazuje na bod 3.26 metodiky Úřadu – Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže (dále též „Postup“)[95], který umožňuje úpravu pokuty v závislosti na přitěžujících a polehčujících okolnostech až o 70 %, a dále odkazuje na rozsudek Bílina, ze kterého dle něj vyplývá, že Úřad měl při výpočtu pokuty postupovat podle zde uvedeného způsobu (vzorce). Tato argumentace účastníka řízení je ovšem nesprávná, a to hned z několika důvodů.

182. Zaprvé. Krajský soud v Brně v účastníkem řízení citovaném bodu 50 rozsudku Bílina uvádí (zvýraznění doplněno): „K této žalobní námitce týkající se chybného matematického výpočtu vycházejícího z předmětných Zásad soud uvádí, že se de facto jedná o aplikaci středoškolské matematiky. Vzorem nabídnutý žalobcem by z důvodu jím vyslovené úvahy lépe odpovídal kritériím výpočtu uvedeném v předmětných Zásadách; přesnější vyjádření výpočtu, než jaký nabízí žalobce, by bylo [(10 mil/150 x 100) – 10 000]/27. Nicméně v nyní projednávané věci je nutno zohlednit, že žalovaný použil uvedené Zásady pouze přiměřeným způsobem a v době rozhodování o uložené pokutě neexistovala jiná praxe při ukládání pokut v případě předmětného deliktu, jehož se dopustil orgán veřejné správy při výkonu veřejné moci. Jak již bylo shora uvedeno, správní úvaha žalovaného a navazující správní úvaha předsedy žalovaného zohledňuje zákonem stanovené limity při ukládání pokuty za tento správní delikt a nelze hovořit o tom, že by uvedeným postupem mělo dojít k překročení zákonemstanovené meze správního uvážení.“

183. Krajský soud v Brně tedy uvádí, že „z důvodů úvahy žalobce“ by Zásadám (tedy předchozí metodice Úřadu pro stanovování pokut (dále též „Zásady“)) lépe odpovídal vzorec [(10 mil/150 x 100) – 10 000]/27. Následně však uzavírá, že ukládání pokuty se děje ve sféře správního uvážení. Zde je tedy nutno konstatovat, že úvahy Úřadu zohledňují zákonem stanovený limit a nedochází k překročení mezí zákonem garantovaného správního uvážení.[96] Z výše uvedeného je zjevné, účastník řízení záměrně v rozkladu cituje pouze první část bodu 50 rozsudku Bílina.

184. Zadruhé. Odkazované závěry Krajského soudu v Brně ve věci Bílina nejsou na danou věc aplikovatelné, neboť se zabývají výhradně postupem Úřadu aplikovaným za dob účinnosti Zásad. V nyní posuzovaném případě však prvostupňový orgán zcela správně aplikoval Postup, tedy novou metodiku Úřadu pro výpočet a ukládání sankcí. Účastníkem řízení citovaný bod 3.26 Postupu se týká toliko a pouze stanovení pokut u soutěžitelů (viz čl. 3 Postupu), když stanovení pokut pro orgány veřejné správy je upraveno odlišně v samostatném čl. 4.[97] Argumentace účastníka řízení je tak postavena na chybném předpokladu, že v rámci vyměřování pokuty orgánu veřejné správy dle čl. 4 Postupu se aplikuje pravidlo korekce pokuty (až o 70 %) v závislosti na polehčujících nebo přitěžujících okolnostech, což se však týká postupu stanovení pokuty pouze a toliko u soutěžitelů, nikoliv u orgánů veřejné správy. Výše uvedené však neznamená, že v rámci postupu dle čl. 4 Postupu nebyly zvažovány polehčující a přitěžující okolnosti.

185. Zatřetí. Prvostupňový orgán rozhodně nepominul skutečnost, že aktuální a původní metodika ukládání pokut počítá s případným zvýšením základní částky pokuty za přitěžující okolnosti. Úřad mechanismus výpočtu pokuty nastavil na nejvyšší možnou hodnotu pokuty 10 mil. Kč tak, aby se nestávalo běžně, že vypočítaná pokuta přesáhne tuto její maximální zákonnou hranici. Není však nutné tuto možnost eliminovat se 100% pravděpodobností, neboť by to zároveň znamenalo, že se pokuty budou téměř výhradně pohybovat v intervalu ohraničeném výrazně nižší částkou, než je 10 mil. Kč. Jak účastník řízení uvádí v bodě 236 rozkladu, pokuta by v tom případě pro nejvyšší hodnoty koeficientů a bez přitěžujících a polehčujících okolností dosáhla hodnoty cca 5,88 mil. Kč. Je zřejmé, že se budou vyskytovat maximálně ojedinělé případy, kdy bude kumulativně dosaženo maximálního koeficientu času, koeficientu závažnosti i koeficientu obyvatel a zároveň nadto důvody pro zvýšení pokuty z důvodu existence přitěžujících okolností. Je tomu tak už jen z důvodu, že maximálního koeficientu obyvatel dosáhne územní celek s více než 1 mil. obyvatel, čemuž vyhovuje z obcí pouze Hlavní město Praha. Zároveň není pravděpodobné, že nastane jiná kombinace hodnot koeficientů a přitěžujících okolností, která bude mít za následek překročení hranice pokuty 10 mil. Kč. Pokud by se tak ojediněle stalo, pokuta se touto maximální hranicí „zastropuje“. Obdobný princip „zastropování“ dlouhodobě funguje i při udělování pokut soutěžitelům. Jak ukazuje i dosavadní rozhodovací praxe Úřadu, pokuty pro orgány veřejné správy se pohybují maximálně v řádu statisíců a jsou tak značně vzdáleny maximální hranici 10 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že překročení hranice 10 mil. Kč při výpočtu pokuty bude pouze ojedinělé, mechanismus výpočtu pokuty splňuje to, že interval pokuty je využit proporcionálně v celé jeho šíři do maximální hodnoty 10 mil. Kč a u běžných případů umožňuje dostatečné následné zohlednění přitěžujících okolností.

B) K námitce nesprávného stanovení koeficientu času

186. U této námitky účastník řízení namítá pochybení prvostupňového orgánu u kalkulace pokuty, a to ve vztahu k nesprávnému určení koeficientu času. Účastník řízení se domnívá, že vzhledem k Úřadem způsobeným průtahům ve věci, měla být tato skutečnost vzata v potaz.

187. Jelikož jsem výše shledal námitku účastníka řízení o porušení zásady rychlosti správního řízení za nedůvodnou, musím i tuto námitku odmítnout. Jak jsem uvedl výše v bodech 159 a násl., prvostupňový orgán nezpůsobil průtahy ve správním řízení a nelze tedy ani hovořit o tom, že by mu tvrzené průtahy řízení byly přikládány k tíži. Navíc, jak uvedl již prvostupňový orgán v napadeném rozhodnutí v bodě 218: „Úřad k tomu dále odkazuje na bod 207 tohoto rozhodnutí a dodává, že oproti sdělení výhrad považuje v rozhodnutí posuzovaný skutek za ukončený okamžikem doručení oznámení o zahájení správního řízení, čímž došlo ke zkrácení doby trvání tohoto skutku, a tedy i ke stanovení nižšího koeficientu času.“

C) K námitce nezohlednění polehčujících okolností

188. Účastník řízení v tomto námitkovém okruhu namítá, že existence soft-law Úřadu (tj. Stanovisko nebo Informační list č. 4/2014) pro něj není nijak závazná. Úřad měl při výpočtu pokuty také zohlednit, že je vinou Úřadu, že tento nezahájil správní řízení dříve, kdy v průběhu šetření podnětu proti účastníkovi řízení a následně i správního řízení s ním došlo k vydání několika rozhodnutí Úřadu v obdobných věcech. Další polehčující okolnost dle účastníka řízení spočívá také v tom, že v obdobných věcech k tomuto případu zatím neexistuje ustálená soudní rozhodovací praxe.

189. Prvostupňový orgán se touto námitkou zabýval již v bodě 220 napadeného rozhodnutí: „Úřad k námitce účastníka řízení uvádí, že ačkoliv byly Vyhláška 6/2011, Vyhláška 7/2011 a Vyhláška 7/2011 z 21. prosince 2011 přijaty v době, kdy ještě nebylo vydáno Stanovisko (z 1. září 2014), ani Informační list (z listopadu 2014), v době přijetí poslední šetřené Vyhlášky 3/2017, tedy 21. června 2017, již byly tyto dva dokumenty veřejnosti dostupné.[98] Účastník řízení tak měl dostatek času (od listopadu 2014) na to, aby po přijetí Stanoviska, příp. Informačního listu, Úřadem sladil jím nastavené podmínky regulace loterií ve městě s těmito dokumenty. V případě města Varnsdorfu bylo jeho jednání postiženo od účinnosti obecně závazné vyhlášky dne 1. ledna 2013 (tj. krátce po nabytí dozorové pravomoci Úřadu nad orgány veřejné správy), avšak postihovaná vyhláška byla schválena ještě před nabytím účinnosti § 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže. V tomto případě se nejedná o situaci z tohoto hlediska zcela srovnatelnou, neboť město Lysá nad Labem sice vydalo Vyhlášku 6/2011, Vyhlášku 7/2011 a Vyhlášku 7/2011 z 21. prosince 2011 před nabytím účinnosti § 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže a rovněž vydalo Vyhlášku 4/2012, Vyhlášku 8/2013, Vyhlášku 1/2014 a Vyhlášku 3/2014 před vydáním Stanoviska a Informačního listu, ale následně přijaté obecně závazné vyhlášky regulující loterie na území města (Vyhláška 7/2014, Vyhláška 6/2015, Vyhláška 2/2016 a Vyhláška 3/2017) dokládají, že město svůj postoj k regulaci provozování loterií nijak nezměnilo, a tedy Úřad v tomto případě neshledal, na rozdíl od účastníkem řízení zmiňovaného případu, důvod pro snížení pokuty. Ke dni zahájení správního řízení, tedy 3. září 2019, byla na internetových stránkách Úřadu veřejnosti dostupná i prvostupňová a druhostupňová rozhodnutí Úřadu týkající se porušení § 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže obecně závaznou vyhláškou regulující provozování loterií (výčet těchto rozhodnutí a data nabytí právní moci uvádí Úřad v bodě 139 tohoto rozhodnutí). Vzhledem k existenci těchto pravomocných rozhodnutí tak Úřad neshledal důvody pro snížení základní částky pokuty. Pokud se jedná o účastníkem řízení opětovně namítané průtahy, Úřad uzavírá, že účastníku řízení nic nebránilo v tom, aby v průběhu učinil potřebné kroky k zajištění souladu obecně závazné vyhlášky regulující provozování loterií na svém území s postojem Úřadu a odstranil tak závadný stav.“ [99]

190. Jelikož účastník řízení neuvádí k této námitce žádné nové skutečnosti a nespatřuji na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí žádných vad, pouze stručně konstatuji, že tato námitka není důvodná a odkazuji na obsah výše citovaného bodu napadeného rozhodnutí.

K výroku o náhradě nákladů řízení

191. Rovněž jsem přezkoumal zákonnost výroku III. napadeného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. S posouzením, které prvostupňový orgán v tomto směru učinil, se ztotožňuji a odkazuji na něj, když ani účastník řízení nevznáší proti tomuto posouzení konkrétní námitky. Výslovně konstatuji, že souhlasím se závěrem prvostupňového orgánu, že je namístě uložit účastníku řízení povinnost uhradit paušální částku náhrady nákladů řízení ve výši 1 000,- Kč, a to v souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.

VI. Závěr

192. S ohledem na shora uvedené jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami zjišťovanými z úřední povinnosti, že závěry prvostupňového orgánu o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přestupku dle § 19a odst. 1 ZOHS jsou správné, a rovněž jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí ani vadami namítanými účastníkem řízení. Proto napadené rozhodnutí považuji za zcela správné, přezkoumatelné a zákonné.

193. Vzhledem k výše uvedeným právním závěrům jsem tedy všechny výroky napadeného rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších přepisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

Na Florenci 2116/15

110 00 Praha 1 – Nové Město

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Zkratka „ZOHS“ je v tomto rozhodnutí užívána pro aktuálně platnou a účinnou verzi ZOHS, tedy ZOHS ve znění zákona č. 262/2017 Sb. Pouze v případě, kdy je třeba odlišit toto znění ZOHS od jiných znění ZOHS, používám pro znění zákona zkratku „ZOHS“ včetně označení uvedené novely, např. ZOHS ve znění zákona č. 183/2017 Sb.

Obdobně platí i pro další právní předpisy dále v textu.

[2] Pozn. K očíslování dvou obecně závazných vyhlášek města jako 7/2011 došlo administrativní chybou.

[3] Všechny uvedené obecně závazné vyhlášky dále v textu společně také jako „OZV“.

[4] Dále v textu se pro pojmy sázkové hry, loterie a jiné podobně hry/ hazardní hry používá souhrnný pojem „hazardní hry“ či „hazard“.

[5] Rozklad ze dne 15. 6. 2021 a jeho doplnění ze dne 15. 7. 2021 dále v textu společně jen jako „rozklad“.

[6] Pozn. ZOHS ve znění zákona č. 360/2012 Sb. byl účinný od 1. 12. 2012 do 30. 9. 2016.

[7] Pozn. Tento test je Úřadem aplikován např. při posuzování automatických výjimek z dohod narušujících soutěž ve smyslu § 3 odst. 4 ZOHS nebo z oblasti veřejných podpor.

[8] Pozn. Účastník řízení obdržel od Úřadu Sdělení výhrad dne 20. 10. 2020 (dále též „Sdělení výhrad“).

[9] Viz bod 214 Vyjádření účastníka řízení ze dne 16. 11. 2020.

[10] Pozn. V případě existence přitěžujících okolností může být základní částka pokuty zvýšena až o 70 %.

[11] Online dostupný zde: https://www.uohs.cz › Metodika_pokut_2018_04.

[12] Viz body 59 – 67 napadeného rozhodnutí.

[13] Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 512/05, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 1 Azs 55/2006.

[14] Pozn. S výjimkou ustanovení vyjmenovaných v § 22b odst. 8 ZOHS.

[15] Pozn. K důvodům přípustnosti této výjimky ze zákazu retroaktivity při správním trestání se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 5 As 104/2013 tak, že: „(…) smyslem veškerých ústavních a mezinárodních záruk pro rozhodování ve věcech trestních je zohlednění toho, že trestání jednotlivce veřejnou mocí představuje jeden z nejintenzivnějších zásahů veřejné moci do autonomní sféry jednotlivce. Fakticky se jedná o použití mocenského donucení, realizaci státního monopolu na násilí, onoho ultima ratio státní existence. Při výkonu této své pravomoci proto musí být veřejná moc svázána celou řadou procesních a materiálních omezení. Jedním z materiálních omezení je právě přesvědčení demokratické většiny o společenské škodlivosti postihovaného jednání formálně vyjádřené v zákoně zakazujícím takové jednání a stanovícím za porušení zákazu příslušný trest (srov. čl. 7 Úmluvy a čl. 39 Listiny). Pokud tento formálně vyjádřený konsensus společnosti odpadne, byť dodatečně, znamenalo by rozhodnutí o vině a trestu (formálně retrospektivně přezkoumané a jako zákonné shledáno soudem) flagrantní porušení zásady proporcionality, neboť uložení trestu (a jeho následné vykonání) by nemohlo sledovat žádný legitimní cíl a představovalo by jen absurdní a formalistickou aplikaci (již mrtvé) litery zákona.“

[16] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 As 7/2008-55.

[17] Pozn. Prvostupňový orgán jednání účastníka řízení v této věci kvalifikoval jako trvající přestupek (blíže k této problematice viz dále).

[18] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 5 A 164/2002 i například recentní rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 30 Af 17/2019.

[19] Pozn. Správní řízení č. j. ÚOHSS0329/2019/VS-24361/2019/830/VVo bylo zahájeno doručením oznámení o jeho zahájení účastníku řízení dne 3. 9. 2019 ve 13:31 hod. v důsledku přihlášení se oprávněné osoby do datové schránky účastníka řízení.

[20] Blíže viz bod 57 tohoto rozhodnutí.

[21] Pozn. ZOHS obsahuje v § 23 speciální úpravu týkající se zániku odpovědnosti za přestupek.

[22] Online dostupný na: https://www.uohs.cz/download/Informacni_listy/2014/Infolist_4-2014_web.pdf.

[23] Pozn. Výkonem veřejné moci je myšleno takové jednání, při kterém orgány veřejné správy vystupují ve vrchnostenském postavení, tj. když uplatňují veřejnou moc.

[24] Srov. Kindl, J., Munková, J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 398.

[25] Online dostupné na: https://www.uohs.cz/cs/informacnicentrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/1859-obce-nesmeji-pri-regulaci-loterii-narusovat-hospodarskousoutez.html.

[26] Srov. Právní výklad odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra k obecně závazným vyhláškám regulujícím provozování některých sázkových her, loterií a jiných obdobných her na území obce. (Pozn. stav k 1. 4. 2015). Online dostupné na: www.mvcr.cz/odk2/soubor/mm-15-16-4-pravni-vyklad.aspx.

[27] Pozn. Ačkoliv zákon o hazardních hrách používá jinou terminologii, podstata daného zmocnění obce zůstala stejná.

[28] Srov. § 138 odst. 2 zákona o hazardních hrách: „Obecně závazné vyhlášky vydané podle § 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za obecně závazné vyhlášky vydané podle § 12.“

[29] Srov. blíže rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 7 As 79/2012; ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 7 As 182/2012 a ze dne

19. 2. 2014, sp. zn. 1 Afs 88/2013.

[30] Viz body 70 a 71 rozkladu.

[31] Srov. např. rozsudek Tribunálu ze dne 10. 3. 1992 v případu T-68/89 Societa Italiano Vetro (SIV) v. Commission (Italian Flat Glass): „The Court considers, on the contrary, that the appropriate definition of the market in question is a necessary precondition of any judgment concerning allegedly anti-competitive behaviour.“

[32] Převzato z Bellamy & Child. European community law od competition. 6. vydání. Oxford New York: Oxford university press, 2008, str. 244.

[33] Viz Kindl, J., Munková J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, str. 63.

[34] Viz JONES, A. SUFRIN, B. EU Competition Law. 6. vydání. Oxford: Oxford university press, 2016, str. 56.

[35] Viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2013, č. j. 2 Afs 82/2012–134: „Posuzování relevantního trhu v soutěžním právu obvykle probíhá na základě zjištění podstatných dat a informací včetně užití kvantitativních technik (odhadů a analýz). Informace o spotřebitelských reakcích pak mohou plynout jak ze spotřebitelského průzkumu, tak i z analýz objektivně podchyceného chování a z kvalifikované úvahy o kritériích, která spotřebitelské chování ovlivňují.“

[36] Viz JONES, A. SUFRIN, B. EU Competition Law. op. cit. str. 56.

[37] Viz § 12 zákona o hazardních hrách.

[38] Cit. rozsudek SDEU ze dne 14. 2. 1978 ve věci United Brands Company & United Brands Continental BV proti Komisi, sp. zn. 22/76.

[39] Cit. EVROPSKÁ KOMISE (1997), Sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství, Official Journal of the European Community (C 372/5), odst. 9.

[40] TOBEK, Ivan, HRUŠKA, Karel a VOŘÍŠEK, Petr. Správní řád. 1. vyd. Praha: Institut pro veřejnou správu Praha, 2016. ISBN 978-80-86976-33-4.

[41] Pozn. NSS se v rozsudku zabýval nutností provést analýzu spotřebitelského chování vzhledem k jednotlivým nabízeným plněním, nikoliv zaměnitelností různých geografických území, ale nelze spatřit důvod, aby jím zjištěné závěry nebyly aplikovatelné i na nyní posuzovanou věc.

[42] Pozn. Z faktu, že účastník řízení přímo cituje z bodu 50 napadeného rozhodnutí (přičemž z této citace záměrně vynechal první větu tohoto bodu), lze usuzovat, že si je plně vědom obsahu tohoto i následujících bodů napadeného rozhodnutí týkajících se vymezení relevantního trhu.

[43] Srov. např. rozsudek Bílina.

[44] Cit. EVROPSKÁ KOMISE (1997), Sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství, Official Journal of the European Community (C 372/5), odst. 7.

[45] Viz rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 5 Afs 111/2019.

[46] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 9 As

221/2014, nebo ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 8 Afs 267/2017.

[47] Viz například rozsudky NSS ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 1 Afs 68/2020, ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 7 As 182/2020, ze dne 30. 10. 2020, sp. zn. 4 Afs 178/2020 nebo ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 5 As 279/2020.

[48] Viz rozsudek NSS ze dne 5. 2. 2021, sp. zn. 5 As 140/2019.

[49] Viz body 48 – 58 napadeného rozhodnutí.

[50] Pozn. Na to upozornil prvostupňový orgán v bodě 155 napadeného rozhodnutí.

[51] Pozn. Úřad není povolán k tomu, aby tento zákonem stanovený postup posuzoval z hlediska jeho efektivity, jak se snaží naznačit účastník řízení v bodě 97 rozkladu.

[52] Blíže viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. 10 A 185/2012.

[53] Blíže viz rozhodnutí NSS ze dne 22. 7. 2005, sp. zn. 6 A 76/2001.

[54] Viz rozhodnutí NSS ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 Afs 78/2006.

[55] Cit. STRAKOŠ, Jan a KROUPOVÁ, Pavlína. Základy správního trestání. 1. vyd. Praha: Institut pro veřejnou správu Praha, 2017. ISBN 978-80-86976-39-6.

[56] Pozn. „Významným znakem pro správnou kvalifikaci trvajícího přestupku je, že udržování protiprávního stavu je závislé na vůli pachatele, který jej stále obnovuje.“ – cit. MÁRTON, Michal a GONSIOROVÁ, Barbora. Průvodce novým přestupkovým zákonem pro správní praxi. 1. vyd. Praha: Leges, 2017. ISBN 978-80-7502-200-4.

[57] Pozn. Vyhláška 6/2011 navazovala na již dříve přijatou obecně závaznou vyhlášku č. 1/2011 upravující provozování hazardních her na území města Lysá nad Labem (blíže viz bod 21 napadeného rozhodnutí).

[58] Pozn. K tomuto pouze dodávám, že i pokud by posuzované jednání bylo kvalifikováno tak, jak navrhuje účastník řízení, nedošlo by k jeho (ani částečnému) promlčení – viz § 23 ZOHS, který stanoví promlčecí dobu na 10 let.

[59] Srov. např. bod 39 a bod 45 rozsudku Karlovy Vary.

[60] Viz bod 47 rozsudku Bílina.

[61] Cit. KUČEROVÁ, Helena a HORZINKOVÁ, Eva. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákon o některých přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. aktualizované vyd. Praha: Leges, 2019. ISBN 978-80-7502-383-4.

[62] Pozn. Stanovení „doby ukončení protiprávního stavu“ jako „okamžik doručení oznámení o zahájení správního řízení“ je plně v souladu s trestněprávní i přestupkovou praxí.

[63] Srov. blíže nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02 a rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 1 Afs 91/2010.

[64] Pozn. V bodě 16 Rozsudku Děčín Krajský soud v Brně uzavírá: „Zákonodárce tedy v případě narušení hospodářské soutěže územním samosprávným celkem počítal s možným uplatněním dozoru podle zákona o obcích (tedy i § 123 zákona o obcích), a je tak zřejmé, že dozorové prostředky podle § 123 zákona o obcích a podle § 19a ZOHS mohly být aplikovány vedle sebe.“

[65] Pozn. Účastník řízení v průběhu správního řízení Úřadu navrhnul, aby bylo doplněno dokazování vzhledem k prokázání „citelného“ dopadu jednání účastníka řízení na hospodářskou soutěž.

[66] Cit. Bod 106 napadeného rozhodnutí.

[67] Viz rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 2 As 11/2003.

[68] Srov. usnesení NSS ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 8 As 37/2011.

[69] Viz Důvodová zpráva k zákonu 293/2016 Sb., Sněmovní tisk č. 702/0, VII. volební období, výklad k bodům 22 až 24.

[70] Viz body 163 a násl. napadeného rozhodnutí.

[71] Pozn. Ústavní soud v tomto nálezu uzavřel, že (zvýraznění doplněno): „Ve vztahu k obecně závazným vyhláškám, zejména označují-li na základě výslovné zákonné autorizace konkrétní místa (ať už označením čtvrti, ulic a jejich částí či návsi nebo konce v malé vesnici), je nutno požadavek obecnosti regulace interpretovat tak, že se vymezení míst musí opírat o racionální důvody, neutrální a nediskriminační ve vztahu ke konkrétním osobám, na něž regulace při aplikaci dopadá. Nevyplývá-li důvod vymezení konkrétních míst z okolností nebo povahy věci, tíží nakonec obec, jež obecně závaznou vyhlášku vydala, povinnost (…) takové racionální a neutrální důvody předestřít a obhájit“.

[72] Viz rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 1 Afs 58/2009.

[73] Pozn. Argumentace účastníka řízení při vykreslování důvodů, které ho vedly k přijetí jednotlivých OZV, z valné části zaměňuje samotný legitimní cíl, tedy jím žádoucí stav, ke kterému mělo omezení hospodářské soutěže skrze regulaci uplatněnou v přezkoumávaných OZV vést, za ospravedlnitelnost, tedy oprávněný či omluvitelný způsob dosažení legitimního cíle.

[74] Shodně viz rozhodnutí NSS ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 6 As 292/2016.

[75] Viz bod 158 a násl. rozkladu.

[76] Cit. bod 26 nálezu Bílina.

[77] Viz body 52 – 54 rozsudku Bílina.

[78] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2021, č. j. 30 Af 17/2019-142.

[79] Pozn. Povinnost Úřadu provést tzv. balancing testu nadto nevyplývá ani ze zákona, ani z požadavků soudní rozhodovací praxe.

[80] Pozn. K tomu lze odkázat například na veřejně přístupné výroční zprávy Úřadu za roky 2017 až 2020, ze kterých vyplývá, že Úřad obdržel několik desítek podnětů k výkonu dozoru nad orgány veřejné správy ve smyslu § 19a ZOHS. Správní řízení pak bylo zahájeno pouze ve zlomku případů. Pro úplnost pak dodávám, že naprostá většina uvedených podnětů se týkala právě nyní dotčené oblasti regulace hazardu obcemi. Viz https://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/vyrocni-zpravy.html.

[81] Dostupné zde https://www.antimon.gov.sk/data/att/2093.pdf.

[82] Pozn. Navíc je třeba dodat, že existuje celá řada studií mapujících například kriminalitu v jednotlivých oblastech. Lze proto vyjít z podkladů, které již existují, a město/obec jimi disponuje či jsou snadno získatelné.

[83] Srov. rozhodnutí NSS ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 As 187/2014, bod 104.

[84] Blíže viz bod 103 napadeného rozhodnutí a záznam ze zasedání zastupitelstva města ze dne 21. 6. 2017, dostupné online: https://www.youtube.com/watch?v=NeEifcyEGAw&list=PLYr1UT-qGICjAnpEnVcgZ0BPVC-iwZFc&index=9.

[85] Viz dokument s poř. č. 5 spisu sp. zn. ÚOHS-S0329/2019/VS.

[86] Blíže viz bod 95 napadeného rozhodnutí.

[87] Obdobně také rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 7 Ans 16/2010.

[88] Viz např. Žádost o poskytnutí podkladů a informací ze dne 21. 12. 2016, Žádost o poskytnutí doplňujících podkladů a informací ze dne 10. 10. 2017, Žádost o poskytnutí podkladů a informací ze dne 23. 8. 2018, Opětovná žádost o zodpovězení dotazů ze dne 14. 9. 2018 a další viz správní spis vedený pod sp. zn. ÚOHS-S0329/2019/VS.

[89] Pozn. Úřad účastníka řízení v přípisu ze dne 21. 12. 2016 výslovně upozornil na požadavky uvedené ve Stanovisku, v jehož rámci Úřad vyzval obce k tomu, aby zjednaly k 1. 1. 2015 nápravu, pokud jejich regulace hazardu neodpovídá pravidlům hospodářské soutěže.

[90] Viz bod 207 napadeného rozhodnutí.

[91] Pozn. V rámci Sdělení výhrad byl účastník řízení Úřadem dne 20. 10. 2020 vyzván k tomu, aby jej do 7 dnů vyrozuměl o zvoleném způsobu seznámení se s podklady rozhodnutí (do datové schránky nebo na technickém nosiči dat).

[92] Pozn. První položkou tohoto správního spisu je obdržený Podnět na porušení § 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže ze dne 30. 10. 2015. Dokumenty jemu následující jsou dále řazeny chronologicky a logicky na sebe navazují.

[93] Cit. § 50 odst. 1 správního řádu: „Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.“

[94] Blíže viz bod 127 tohoto rozhodnutí.

[95] Dostupný na: https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/CR/Metodika_pokut_2018_04.pdf.

[96] Shodně viz rozhodnutí NSS ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 7 As 15/2015, ve kterém soud výslovně akcentoval, že výše pokuty je do značné míry správním uvážením Úřadu a uvedl: „Z hlediska soudního přezkumu je rozhodné, že výše pokuty byla uložena v zákonném rozmezí a řádně zdůvodněna, bylo přihlédnuto ke všem zákonným hlediskům a úvahy žalované se pohybují v mezích správního uvážení“.

[97] Pozn. Na uvedené byl účastník řízení upozorněn již v bodě 214 napadeného rozhodnutí.

[98] Pozn. Uvedené dokumenty byly dostupné i v případě předchozích Vyhlášek přijímaných po listopadu 2014.

[99] Pozn. Na nutnost odstranění závadného stavu Úřad nadto upozornil i ve Stanovisku, v jehož rámci vyzval obce, jejichž stávající regulace loterií neodpovídá pravidlům hospodářské soutěže, aby zjednaly k 1. lednu 2015 nápravu.

", "next": 0}