{"html": "<div class=\"doc\"><p>případně informačních letáků.“92 V dalším odstavci pak Exit Group přímo odkazuje na Asociaci,</p><p>když píše, že: „Touto tématikou jsme se opakovaně zabývali v Asociaci provozovatelů</p><p>stravenkových systémů ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR, Spolhostem</p><p>a ostatními restauračními profesními svazy ve snaze zabránit zneužívání stravenek a přitom</p><p>neomezovat naše zákazníky.“ Následná argumentace, proč se zmíněné opatření běžných</p><p>zákazníků platících stravenkami Exit Group nijak nedotkne, je nápadně podobná argumentaci</p><p>zveřejněné na internetových stránkách účastníka řízení Sodexo i argumentaci obsažené</p><p>v Důkazu č. 3.</p><p>B.1.6. Skutečnosti zjištěné z veřejně dostupných zdrojů</p><p>174. Využívání stravenek se rovněž ukázalo být hojně medializovaným a diskutovaným tématem.</p><p>175. Článek serveru iDnes.cz z 23. 4. 2007 s názvem „Stravenky: platí pro ně přísná pravidla“93</p><p>uvádí: „Ve většině supermarketů, tedy v o něco menších obchodech, se platit stravenkami dá.</p><p>Bývá však omezen počet poukázek, které je možné použít na jeden nákup. „Máme už několik</p><p>let stanoveno, že za jeden nákup lze platit maximálně pěti stravenkami. Méně to není jen proto,</p><p>89</p><p>Viz č. l. 4743 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>Viz č. l. 6285 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>91</p><p>Viz č. l. 6286 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>92</p><p>Viz č. l. 4753–4754 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>93</p><p>Viz č. l. 372 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>90</p><p>38</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>že jsme nechtěli bránit možnosti, aby zaměstnanec šel nakoupit jídlo i pro své kolegy,“</p><p>vysvětluje Vladimír Filip, výkonný ředitel stravenkové skupiny Exit Group.“94</p><p>176. I článek na serveru Blesk.cz ze dne 2.6. 2016 s názvem „Platit za rodinný nákup stravenkami?</p><p>Zneužívání, zlobí se jejich vydavatel“95 uvádí, že: „Podle zjištění deníku Blesk velké firmy v Česku</p><p>o rušení stravenek zatím neuvažují. „Ne ve všech lokalitách, kde Siemens působí, je možnost se</p><p>stravovat v blízké restauraci či firemní kantýně, a proto možnost nákupu potravin a domácího</p><p>vaření je jedinou možností, jak se stravovat během pracovního dne,“ řekla Eva Slabihoudková</p><p>z firmy Siemens.“ Rovněž v tomto článku mediální zástupce účastníka řízení Edenred</p><p>konstatuje, že: „Není naším cílem zamezení využívání stravenek v obchodech. Jsme pro to, aby</p><p>si lidé nadále v obchodech mohli koupit jakékoliv potraviny do práce, chceme pouze omezit</p><p>možnosti zneužívání stravenek jako platidla například za velké rodinné nákupy.“ V diskuzi pod</p><p>tímto článkem pak diskutující potvrzují, že existuje zavedený limit 5 ks stravenek, který je</p><p>omezuje, a upozorňují, že pro lidi s různými dietními omezeními je nemožné, aby se stravovali</p><p>v restauracích, a naopak jim pomůže, pokud budou moci za stravenky nakoupit větší množství</p><p>potravin, ze kterých si pak jídlo sami uvaří.96</p><p>177. Jiný článek serveru iDnes.cz z 30. 3. 201897 s názvem „Ročně Čechům propadne 150 milionů ve</p><p>stravenkách. Získají je stravenkové firmy“ hned z kraje konstatuje, že: „Na propadlých</p><p>stravenkách dokážou stravenkové firmy vygenerovat až třetinu zisku. Konkurenční stravenka,</p><p>se kterou přišel na trh nový silný hráč Lidl, se proti této praxi vymezuje a tlačí trh ke změnám.“</p><p>Dále v textu si lze přečíst, že: „Diskontní řetězec Lidl zavedl loni poukaz „Naše stravenka“</p><p>a přišel s nulou pro zaměstnavatele a s fixním poplatkem 2,5 procenta pro restaurace. Na</p><p>papírových poukazech má také expiraci ke konci roku, ale minulý týden představil</p><p>stravenkovou kartu, na které mají nahrané stravenky neomezenou platnost. Navíc přinášejí</p><p>možnost utratit za den až 1 600 korun ve stravenkách. Zákon totiž nestanovuje maximum, kolik</p><p>se smí denně ve stravenkách utratit.“ O kousek dál pak server cituje bývalého ředitele byznys</p><p>development účastníka řízení Sodexo: „Lidl restauracím odčerpává zákazníky, aby si u něj</p><p>kupovali potraviny, silně je motivuje nakupovat u nich tím, že mohou za jeden den utratit</p><p>stravenky až do výše 1 600 korun. Tady se ztrácí původní záměr zákonodárce, kdy stravenky</p><p>měly být alternativou k závodnímu stavování.“ A k závěru tentýž respondent přiznává, že „Báli</p><p>jsme se, že když stravenky k obědvání sloužit nebudou, zákonodárci je zruší. Proto tam máme</p><p>limit.“</p><p>178. Další internetové články pak upozorňují na skutečnost, že v malých obcích je problematické</p><p>stravenky uplatnit v restauracích, zaměstnanci si tedy za stravenky nakoupí potraviny</p><p>v maloobchodním řetězci a z nich si oběd uvaří. To vyplývá např. z článku serveru iDnes.cz ze</p><p>dne 7. 10. 2020 s názvem „Systém stravenek je v krizi, stala se z nich druhá měna, říká šéf</p><p>COOP“, v němž předseda skupiny COOP uvádí, že na malých obcích nemusí být v blízkosti</p><p>restaurace a prodavačky za stravenky nakupují v obchodě.98</p><p>94</p><p>Společnost Brnoservis s.r.o. v likvidaci (předchůdkyně Exit Group s.r.o.) sdělila, že v době, kterou Úřad ve své žádosti</p><p>uvádí, se vyskytly politické tlaky zvažující účelnost další existence zákonů umožňujících v České republice využívání</p><p>stravenek a Asociace se tou dobou zabývala v maximální míře vysvětlováním účelnosti stravenkových systémů.</p><p>95</p><p>Viz č. l. 5240 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>96</p><p>Viz č. l. 5241 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>97</p><p>Viz č. l. 1955 a násl. správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>98</p><p>Viz č. l. 2849 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>39</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>179. Úřad do správního spisu založil i vytištěnou internetovou diskuzi na internetové stránce</p><p>cuketka.cz,99 ze které rovněž vyplývá, že někteří zaměstnanci mají problém uplatnit své</p><p>stravenky, např. řidiči MHD nemají tak dlouhou pauzu, aby mohli stravenky uplatnit</p><p>v restauraci, ale musí si přinést svačinu, či si ji koupit v maloobchodním řetězci. Dále diskutující</p><p>uvádí, že jsou zvyklí si nákupy rozdělit „na hromádky“, aby obešli limit 5 ks/ nákup.</p><p>180. V článku na serveru iDnes.cz z 2. 11. 2020 s názvem „Globus začal přijímat stravenky. Na jeden</p><p>nákup akceptuje až tisícovku“100 říká tisková mluvčí obchodního řetězce Globus: „Rozhodli</p><p>jsme se k této změně, abychom vyhověli zákazníkům. V tuto chvíli není tak velké množství míst,</p><p>kde lze stravenky uplatnit. Přitom víme, že u nás zákazníci dělají velké nákupy, aby si doma</p><p>uvařili. Proto jsme se rozhodli k akceptování nebývale vysoké hodnoty stravenek. Z jejich</p><p>hodnoty můžeme zákazníkům vrátit 20 korun v hotovosti.“ Článek dále pokračuje: „Zavedením</p><p>stravenek chtěl Globus především vyjít vstříc svým zákazníkům. „Věděli jsme, že je o to zájem.</p><p>Navíc se teď kvůli uzavření restaurací mnohým stravenky doma hromadí. Stravenky mají</p><p>platnost jen do konce roku a naši zákazníci alespoň budou moci nakupené stravenky využít.““</p><p>181. Ve správním spise se nachází i kopie diskuze na sociální síti Facebook pod příspěvkem</p><p>obchodního řetězce Lidl, že od 5. 10. 2020 nově akceptují „stravenky společnosti Sodexo“.101</p><p>Diskuze obsahuje velké množství dotazů na jednu a tu samou věc, tedy kolik papírových</p><p>stravenek bude obchodní řetězec Lidl akceptovat na jeden nákup. Odpověď obchodního</p><p>řetězce je, že je nastaven denní limit 800 Kč, tedy maximálně 10 stravenek hodnoty 80 Kč. Dále</p><p>se tam objevují informace, že na stravenky účastníka řízení Edenred „je limit 2000, ale musíte</p><p>rozdělit nákup po 4 nesmíte přesáhnout 500“, či „edenred je omezená na jednu platbu 500Kc,</p><p>ale celkově 2000 Kč denně“. Celkově zákazníky velmi zajímá, kolik kusů stravenek mohou za</p><p>jeden nákup v obchodním řetězci Lidl uplatnit. Totéž platilo pro situaci, když obchodní řetězec</p><p>Kaufland na svém profilu na sociální síti Facebook dne 8. 3. 2021 oznámil, že nově přijímá</p><p>„stravenky Sodexo“.102</p><p>182. Lidl pak na svých internetových stránkách pod nápisem „Chcete naši stravenku s množstvím</p><p>výhod? Přesvědčte svého zaměstnavatele“ jako první výhodu uvedl, že „v Lidlu a Kauflandu</p><p>platba až 10 stravenkami najednou.“103 Jeden z dotázaných zaměstnavatelů pak skutečně</p><p>uvedl, že vybral pro své zaměstnance jako dodavatele stravenek Lidl stravenky v.o.s., a to kvůli</p><p>zájmu zaměstnanců.104</p><p>183. V rozhovoru ze dne 4. 8. 2009 pro server Hospodářské noviny105 bývalá vedoucí stravovací</p><p>divize účastníka řízení Sodexo poukázala na to, že jejich klienti (zaměstnavatelé) mají různé</p><p>požadavky, které souvisí zejména s tím, co si přejí zaměstnanci.</p><p>184. Dokonce i server iROZHLAS.cz zveřejnil dne 1. 6. 2016 článek s názvem „Vydavatelé stravenek</p><p>chtějí omezit jejich používání k nákupům v obchodech“,106 v němž je uvedeno: „Dnes jimi ale</p><p>lidé platí třeba i za víkendové nákupy pro celou rodinu. A to se Asociaci provozovatelů</p><p>99</p><p>Viz č. l. 5010 a násl. správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>Viz č. l. 5262 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>101</p><p>Viz č. l. 5247 a násl. správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>102</p><p>Viz č. l. 5254 a násl. správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>103</p><p>Viz č. l. 5021 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>104</p><p>Viz č. l. 2222 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>105</p><p>Viz č. l. 5019 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>106</p><p>Viz č. l. 371 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>100</p><p>40</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>poukázkových systému nelíbí. Chtějí tak v novém zákonu o daních z příjmů konkrétněji</p><p>specifikovat pravidla pro jejich používání. „Cílem je více definovat možnosti zaměstnanců tak,</p><p>aby skutečně docházelo k tomu, že se budou stravovat v rámci pracovní doby a nebudou</p><p>stravenky využívat k účelům, ke kterým stravenky nemají sloužit,“ řekl mluvčí asociace Tomáš</p><p>Sazima. „Konkrétní kroky asi v tuto chvíli nejsem schopen popsat, jsou předmětem další</p><p>diskuse.“ Omezení by se tak podle společnosti Edenred, která patří mezi tři největší hráče na</p><p>tuzemském stravenkovém trhu, pravděpodobně k vytyčení jasného počtu stravenek při placení</p><p>v supermarketech. Navíc podle serveru iDnes.cz samotní vydavatelé stravenek přiznávají, že</p><p>chtějí ochránit stravenkový byznys jako takový.“</p><p>185. Server Aktuálně.cz zveřejnil dne 18. 10. 2020 rozhovor s ředitelem start-upu LemonPay,107</p><p>který se zabývá zaměstnaneckými benefity včetně vydávání stravenkových karet, a během</p><p>tohoto rozhovoru zaznělo:</p><p>„Vydavatelé stravenek v souvislosti se zavedením paušálu argumentují obavou, že</p><p>zaměstnanci s hotovostí v kapse přestanou jíst teplá jídla v jídelnách a restauracích a raději</p><p>budou nakupovat levné jídlo, alkohol a tabák v supermarketech, což jim zdravotně přitíží…</p><p>Podobný argument slýchávám velmi často a musím se pousmát. Lidé se přece umí rozhodnout</p><p>sami o tom, co budou jíst. […] Jak se správně stravovat, by mělo být součástí dlouhodobé</p><p>osvěty, například ze strany státu nebo zaměstnavatelů. Se stravenkovým paušálem to nemá</p><p>nic společného.</p><p>Ti, kteří dnes za stravenky chodí do supermarketů nebo do restaurací, svůj návyk nezmění. Celý</p><p>tento &quot;nesmysl&quot; je zasazený do kontextu boje o zachování aktuálního nastavení. Z mého</p><p>pohledu je důležitější se soustředit na kvalitnější služby, které bude možné klientům po</p><p>zavedení stravenkového paušálu nabídnout jako alternativu.</p><p>Z mého pohledu jde jednoznačně o zachování stávajícího systému a pokud možno o vytlačení</p><p>nových hráčů z trhu. Přirovnal bych to k syndromu pražských taxikářů, kdy oni přece nejlépe</p><p>vědí, jak se to dělá. Je však potřeba zamyslet se nad využitelností celého stravenkového řešení</p><p>a maximálního komfortu nejen pro restaurace, ale také zaměstnavatele a jejich zaměstnance.</p><p>Je to komplexní cílové vnímání, kde nesmí platit pravidlo: &quot;Vlk se nažral a koza zůstala celá&quot;.</p><p>Francouzské stravenkové společnosti budou svůj model po pětadvaceti letech jen těžko</p><p>významně měnit. Jsou vázány na již zmiňované provize z restaurací a akceptační sítě.“</p><p>B.2.</p><p>Hodnocení zjištěných skutečností</p><p>186. Ze zjištěných skutečností vyplývá následující. V České republice probíhaly v Úřadem</p><p>sledovaných letech (od roku 2004 do 2018) diskuze na téma fungování stravenkového</p><p>systému. Týkaly se toho, co je účelem poskytování tohoto benefitu zaměstnancům, otázek</p><p>spojených s jejich zneužíváním i toho, zda je stále namístě zachovat daňové zvýhodnění</p><p>stravenek pro zaměstnavatele.108 Vydavatelé stravenek se v kontextu této společenské debaty</p><p>nacházeli v situaci, kdy se potřebovali nějakým způsobem vypořádat s rizikem, že společenská</p><p>kritika stravenkového systému povede k politickému rozhodnutí zrušit či změnit daňové</p><p>107</p><p>Viz č. l. 2851 a násl. správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>Např. bod 117 napadeného rozhodnutí, v němž je popisováno, že si Asociace za účelem posílení argumentů</p><p>o užitečnosti stravenkového systému a zachování daňového zvýhodnění nechala zpracovat Makroekonomickou analýzu</p><p>efektivity stravenkových systémů z pohledu fiskálních přínosů v České republice Vysokou školou ekonomickou.</p><p>108</p><p>41</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>zvýhodnění stravenek.109 Zrušením či změnou daňového zvýhodnění pro zaměstnavatele by</p><p>došlo k významné proměně fungování celého trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových</p><p>stravenek a služeb s tím souvisejících, neboť právě daňové zvýhodnění bylo významnou</p><p>motivací pro zaměstnavatele, aby svým zaměstnancům benefit v podobě papírových</p><p>stravenek poskytovali. Bez této motivace by bylo nezbytné učinit papírové stravenky pro</p><p>zaměstnavatele atraktivním benefitem jiným způsobem. Na straně účastníků řízení tak</p><p>prokazatelně existoval velmi silný společný zájem na modifikaci společenské diskuze směrem</p><p>k prospěšnosti stravenkového systému a k zachování daňového zvýhodnění pro</p><p>zaměstnavatele.</p><p>187. Z odpovědí obchodních řetězců pak vyplývá skutečnost, že valná většina z nich uplatňovala</p><p>omezení 5 ks stravenek na jeden nákup, přičemž původní incentiva k zavedení tohoto omezení</p><p>u těchto obchodních řetězců pocházela právě ze strany vydavatelů stravenek, jak se k tomu</p><p>vyjadřuji níže. To, že konkrétní podoba opatření redukujícího způsob nakládání se</p><p>stravenkami, který byl společností považován za nevhodný, bude právě omezení 5 ks</p><p>stravenek na jeden nákup v obchodních řetězcích, bylo určeno právě vydavateli stravenek, jak</p><p>potvrdily odpovědi obchodních řetězců Billa, Albert, Tesco a COOP.110 Pouze obchodní řetězce</p><p>Globus, PENNY MARKET a JIP východočeská a.s. uvedly jiné specifické skutečnosti, které však</p><p>uvedený závěr nijak nevyvrací.</p><p>188. Obchodní řetězec Globus neuplatňoval omezení paušálně, ale užíval vlastní nástroje omezující</p><p>„nevhodný“111 způsob nakládání se stravenkami podle konkrétních prodejen. Reagoval tak</p><p>flexibilně a individuálně na konkrétní situace v tom daném supermarketu. Obchodní řetězec</p><p>PENNY MARKET pak na rozdíl od ostatních obchodních řetězců (Billa, Albert, Tesco a COOP)</p><p>akceptoval od roku 2009 pouze stravenky účastníka řízení Edenred. Jeho odpověď je proto</p><p>třeba vnímat v daném kontextu. Jelikož přijímal poukázky pouze od jednoho vydavatele,</p><p>nacházel se v poněkud odlišném postavení než ty obchodní řetězce, u nichž byly uplatnitelné</p><p>poukázky všech účastníků řízení a u nichž tedy existoval silnější společný zájem vydavatelů</p><p>stravenek prosadit určitou podobu opatření zmírňujícího „nevhodné“ užívání stravenek.</p><p>Společnost JIP východočeská a.s. je potom společností sdružující malé obchody s převahou</p><p>potravinového zboží a její odpověď toto její postavení na trhu s potravinami reflektuje. Uvedla</p><p>totiž, že reagovala na omezení 5 ks na jeden nákup, které začalo být uplatňováno velkými</p><p>supermarkety, a způsobilo tak významný přesun zákazníků platících větším množstvím</p><p>stravenek do menších prodejen s potravinami. Její odpověď tak spíše ukazuje na vznik</p><p>nepřímých síťových efektů, kdy se velký počet zaměstnanců, kteří nemohli své stravenky</p><p>uplatnit ve větších obchodních řetězcích tak, jak byli původně zvyklí (tj. bez omezení 5 ks/</p><p>nákup), počal přelévat do menších prodejen s potravinami.</p><p>109</p><p>Obavu, že sílící společenská kritika by mohla přispět ke zrušení daňového zvýhodnění stravenkového systému,</p><p>vyjádřili ve svých podání i účastníci řízení – účastník řízení Up ve svém Druhém vyjádření ke výhradám ze dne 23. 2. 2022</p><p>(č. l. 4084, 4103–4105 správního spisu S0242/2018/KD), nebo účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření ke sdělení</p><p>výhrad ze dne 7. 1. 2022 (č. l. 3620 správního spisu S0242/2018/KD). Stejná argumentace se objevuje i v účastníky řízení</p><p>předložené […obchodní tajemství…] (č. l. 5073 správního spisu S0242/2018/KD).</p><p>110</p><p>Vyjádření COOP se zmiňuje o tom, že lze předpokládat, že omezení 5 ks stravenek na jeden nákup bylo zavedeno</p><p>právě na doporučení vydavatelů stravenek.</p><p>111</p><p>Označením „nevhodný“ se rozumí způsob užití stravenek, který v rámci kontextu společenské diskuze byl vnímán</p><p>jako negativní a vyvolával obavy z růstu politického tlaku na zrušení daňového zvýhodnění stravenek pro</p><p>zaměstnavatele.</p><p>42</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>189. Ve své souvislosti tedy odpovědi obchodních řetězců svědčí o tom, že za vznikem</p><p>unifikovaného opatření omezujícího uplatnění stravenek na jeden nákup na počet 5 ks nestály</p><p>potřeby obchodních řetězců ani jejich zákazníků, ale tlak na straně vydavatelů stravenek. Toto</p><p>opatření je zcela univerzální – nereflektuje situace jednotlivých obchodních řetězců ani</p><p>chování jejich zákazníků. Na příkladu obchodního řetězce Globus, který omezení 5 ks</p><p>nepoužíval a volil vlastní cestu zohledňující situaci v konkrétních supermarketech, je vidět, že</p><p>situace jednotlivých obchodních řetězců nebyla uniformní a že původ univerzálního a paušálně</p><p>uplatňovaného omezení je třeba hledat jinde než v potřebách obchodních řetězců a jejich</p><p>zákazníků. Plošné omezení v podobě 5 ks stravenek/ nákup například nijak nezohledňovalo</p><p>jejich různé hodnoty, přičemž nominální hodnoty stravenek se mohly lišit o desítky korun,</p><p>a zákazníci tak mohli při uplatnění 5 ks stravenek pořídit nákup velmi rozdílné hodnoty.</p><p>Z příkladu obchodního řetězce Globus, který v jednom případě uplatnil limit 20 ks stravenek</p><p>a v druhém limit součtu nominálních hodnot stravenek 500 Kč, je zřejmé, že pokud by řetězce</p><p>chtěly limit zavádět samy, stanovily by si ho podle svých potřeb a nikoli plošně a stejným</p><p>způsobem jako ostatní obchodní řetězce.</p><p>190. Probíhající společenská diskuze, obavy účastníků řízení i odpovědi jednotlivých obchodních</p><p>řetězců pak vedou k jednoznačnému závěru: omezení počtu stravenek uplatnitelných</p><p>v obchodních řetězcích na 5 ks na jeden nákup muselo pocházet od vydavatelů stravenek. Tito</p><p>měli podle shromážděných důkazů nejen motivaci a příležitost takové omezení prosadit, ale</p><p>také podle vyjádření obchodních řetězců a smluv uzavřených s některými z nich takové</p><p>omezení v praxi individuálně prosazovali. Nejednalo se o přirozeně tržně vytvořené omezení,</p><p>které by se profilovalo postupně s vývojem požadavků jednotlivých subjektů začleněných do</p><p>stravenkového systému v kontextu společenského vnímání problémů spojených</p><p>s uplatňováním stravenek a jejich „nevhodným“ užíváním. Naopak povaha tohoto omezení je</p><p>umělá, pocházející z iniciativy vydavatelů stravenek, kteří se tento svůj požadavek snažili</p><p>prosadit u obchodních řetězců a také jej u většiny obchodních řetězců prosadili. Je tedy zjevné,</p><p>že původce předmětného opatření je třeba hledat na straně vydavatelů stravenek.</p><p>191. Dále je třeba vyhodnotit, o čem vypovídají shromážděné důkazy z pohledu toho, jak toto</p><p>opatření na straně vydavatelů stravenek vzniklo. Z E-mailu a Důkazů č. 1–5 lze dovodit, že</p><p>omezení 5 ks stravenek na jeden nákup souvisí s Asociací, která tvořila platformu pro setkávání</p><p>se vydavatelů stravenek a řešení některých společných problémů týkajících se zákonodárství</p><p>a politického směřování České republiky, které se dotýkalo jejich podnikání. Charakteru,</p><p>zaměření a fungování Asociace je věnována samostatná část tohoto rozhodnutí, na kterou na</p><p>tomto místě odkazuji. Pro hodnocení důkazů je podstatný závěr, že Asociace fungovala spíše</p><p>jako platforma pro společné prosazování zájmů účastníků řízení, nikoli jako samostatný</p><p>subjekt tvořící a schopný prosazovat vlastní vůli na úkor svých členů. V tomto ohledu proto</p><p>nelze nahlížet na kroky Asociace jako na samostatné jednání nezávislé na vůli jejích členů.</p><p>Naopak, je třeba je hodnotit jako projev společné vůle účastníků řízení, kdy záštita Asociace</p><p>usnadňovala prosazení konkrétního opatření a dodávala jejich krokům punc jednotnosti</p><p>a důležitosti oproti tomu, kdyby tyto kroky byly činěny samostatně účastníky řízení.</p><p>192. Jestliže tedy v E-mailu pan […jméno a příjmení…] hovoří o dříve realizované „akci 5 ks,“ lze z</p><p>toho v kontextu s přílohami E-mailu (Důkazy č. 1–5) usuzovat, že existovala skutečně společná</p><p>akce členů Asociace, jejímž cílem bylo omezení počtu stravenek na jeden nákup v obchodních</p><p>řetězcích. Důkazy č. 1–5 potom ukazují, jak členové Asociace společně v období před rokem</p><p>43</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>2013112 prosazovali toto omezení počtu stravenek v obchodních řetězcích. Důkaz č. 1 hovoří</p><p>o počátku prosazování tohoto omezení od prosince 2003. Zmiňuje možné podoby komunikace</p><p>tohoto omezení zákazníkům obchodních řetězců i způsoby kontroly dodržování tohoto</p><p>opatření ze strany obchodních řetězců. Důkaz č. 2 hovoří o zavádění tohoto opatření od dubna</p><p>2004. Důkaz č. 3 pak rovněž hovoří o dubnu 2004, přičemž jde o text informující zákazníky</p><p>účastníka řízení Sodexo o omezení počtu přijímaných stravovacích poukázek v obchodních</p><p>řetězcích – konkrétně jsou zmíněny tyto: Albert, Delvita, Julius Meinl, Tesco a Svaz českých</p><p>a moravských spotřebních družstev – systém Jednota. Byť je ve vlastnostech tohoto</p><p>dokumentu uvedena poslední změna 25. 1. 2013, je s ohledem na text hovořící o dubnu 2004</p><p>i o název společnosti Sodexho Pass Česká republika a.s.113 zjevné, že text Dokumentu č. 3</p><p>musel vzniknout dříve, resp. již v roce 2004.114 Důkaz č. 4 je pak odůvodněním, které odpovídá</p><p>zjištěným skutečnostem ohledně probíhající společenské debaty o „nevhodném“ užívání</p><p>stravenek a možném politickém rozhodnutí zrušit či změnit daňové zvýhodnění stravenek pro</p><p>zaměstnavatele. Důkaz č. 5 je pak možnou podobou toho, jak omezení komunikovat</p><p>zákazníkům obchodních řetězců. Tyto důkazy tak dále potvrzují skutečnost, že vydavatelé</p><p>stravenek sdružení v Asociaci jsouce motivováni strachem z negativního společenského</p><p>vnímání stravenek a s tím spojeným nebezpečím zrušení či změny daňového zvýhodnění</p><p>stravenek pro zaměstnavatele, přistoupili ke společné snaze omezit počet stravenek</p><p>přijímaných v obchodních řetězcích. Tím mělo dojít k omezení možnosti druhotného</p><p>uplatňování stravenek ze strany provozovatelů restaurací i k tomu, aby běžní zaměstnanci</p><p>neužívali stravovací poukázky k velkým rodinným nákupům. To vše s cílem zabezpečit stávající</p><p>podmínky podnikání na trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím</p><p>souvisejících.</p><p>193. Jednalo se přitom o snahu koordinovanou ze strany všech tří účastníků řízení. Účastník řízení</p><p>Up měl například v roce 2008 uzavřenou smlouvu s obchodním řetězcem Billa, kde bylo</p><p>omezení 5 ks stravenek/ nákup explicitně zakotveno. Obchodní řetězec Albert Úřadu sdělil, že</p><p>u účastníka řízení Edenred hlídal omezení 5 ks stravenek/ nákup přímo i jeho starý pokladní</p><p>systém. U účastníků řízení Sodexo a Up tak činili pokladní. Obchodní řetězec Tesco měl</p><p>smluvně zakotveno zmiňované omezení se společností Sodexo (od roku 2006). Obchodní</p><p>řetězec Tesco dále obdržel v roce 2009 dopis Asociace upozorňující na nedostatečné</p><p>kontrolování a dodržování tohoto omezení.</p><p>194. Informace o uplatňování omezení počtu stravenek v obchodních řetězcích na 5ks/ nákup pak</p><p>byla uvedena na internetových stránkách účastníka řízení Sodexo od roku 2004, účastníka</p><p>řízení Edenred od roku 2006, účastníka řízení Up od roku 2007. Skupina Exit Group, která byla</p><p>členem Asociace a od které později celé stravenkové portfolio odkoupil účastník řízení</p><p>Edenred, měla informaci na webových stránkách od roku 2004. Účastníci řízení tak zjevně</p><p>o dohodnutém omezení věděli a také se na jeho zavedení do praxe aktivně spolupodíleli –</p><p>informacemi ve vztahu ke spotřebitelům, uzavíráním smluv s obchodními řetězci, které tuto</p><p>podmínku zakotvovaly, nebo i tím, že počet jimi vydávaných stravenek byl na akceptačních</p><p>112</p><p>E-mail byl odeslán dne 25. 1. 2013.</p><p>Obchodní firmu Sodexho Pass Česká republika a.s. používal účastník řízení Sodexo dle záznamu v obchodním rejstříku</p><p>do 2. 12. 2008.</p><p>114</p><p>Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že společnost Julius Meinl působila na trhu v České republice pouze do roku</p><p>2005.</p><p>113</p><p>44</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>místech maloobchodních řetězců kontrolován pokladními systémy. Vše svědčí jednoznačně</p><p>o tom, že šlo o koordinovaný postup, na kterém se účastníci řízení aktivně podíleli nejen</p><p>prostřednictvím Asociace, ale také svou vlastní činností, neboť pokud by účastníci řízení mezi</p><p>sebou nesdíleli na základě kontaktů vzniklých prostřednictvím Asociace své budoucí soutěžní</p><p>jednání, neměli by zdaleka tak silné postavení vůči svým obchodním partnerům, aby každý</p><p>zvlášť byli bez výraznějších rizik schopni limitaci prosadit. Zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že</p><p>tento koordinovaný postup byl dohodnut díky kontaktům na půdě Asociace a byl prosazován</p><p>jak jednotlivými účastníky řízení, tak jimi prostřednictvím Asociace.</p><p>195. Dále je třeba upozornit na to, že samotná povaha omezení počtu stravenek na 5ks/ nákup se</p><p>vyznačuje následujícími vlastnostmi. Pokud je toto omezení prosazováno všemi vydavateli</p><p>stravenek společně, nevede ke změně jejich postavení na relevantním trhu. Kdyby jej</p><p>autonomně prosazoval jen některý z vydavatelů stravenek, hrozilo by mu například riziko, že</p><p>obchodní řetězce nebudou ochotny nést náklady spojené se zavedením a kontrolou</p><p>dodržování tohoto opatření, tedy zvolí nejjednodušší řešení a přestanou přijímat jím vydávané</p><p>stravovací poukázky. To se postupně projeví i na preferencích zaměstnavatelů a zaměstnanců</p><p>ve vztahu k volbě vydavatele stravenek, neboť počet akceptačních míst hraje velkou roli při</p><p>volbě vydavatele stravenek.115 Společný postup účastníků řízení naopak umožňoval omezení</p><p>prosadit a riziku změn rozložení sil na trhu a vzájemné ostřejší konkurence se vyhnout.</p><p>Existovala proto jednoznačná motivace vydavatelů stravenek řešit sdílenou obavu ze</p><p>společenské kritiky zneužívání stravenkového systému koordinovaně.</p><p>196. Omezení 5ks stravenek/ nákup se také vyznačuje tím, že vyžaduje po jednotlivých vydavatelích</p><p>stravenek, aby přesvědčili obchodní řetězce o tom, že mají začít toto opatření uplatňovat</p><p>a mají do tohoto záměru investovat své zdroje (zaškolení zaměstnanců, kontrola, nové</p><p>pokladní systémy, nutnost řešit problémy s nespokojenými zákazníky). Jsou to totiž právě</p><p>obchodní řetězce, kdo nesl největší administrativní a finanční zátěž spojenou s uplatněním</p><p>tohoto opatření. Je proto logické, že k přesvědčení obchodních řetězců k tomu, aby toto</p><p>omezení aplikovaly, bylo třeba postup koordinovat a vyvíjet společný tlak. Osamocený</p><p>vydavatel stravenek by prosazení tohoto opatření nemusel být schopen. Shromážděné důkazy</p><p>pak svědčí o tom, že právě Asociace byla využita jako platforma pro společný postup při</p><p>prosazení opatření, které bylo prospěšné nikoli pro Asociaci jako takovou, ale pro vydavatele</p><p>stravenek samotné. Bez ohrožení svého postavení na trhu získali účastníci řízení nástroj,</p><p>kterým mohli reagovat na společenskou kritiku stravenkového systému a do určité míry</p><p>redukovat „nevhodné“ užívání stravenek. Důkazy č. 1, 2 i 5 pak dokládají, jakým způsobem</p><p>probíhalo přesvědčování obchodních řetězců o tom, že prosazení tohoto opatření je také</p><p>v jejich zájmu, neboť redukcí možnosti druhotné cirkulace stravenek mohly obchodní řetězce</p><p>snížit objem uplatňovaných stravenek a neplatit tak vydavatelům marži při jejich odkupu.</p><p>197. Zde je nutné si uvědomit, že kromě odpovědí samotných obchodních řetězců, které prokazují,</p><p>že omezení 5 ks stravenek/ nákup pocházelo od vydavatelů stravenek, u obchodních řetězců</p><p>absentuje hlavní motivace pro celé omezení. Společenská kritika stravenkového systému,</p><p>která mohla eventuálně vyústit v jejich výraznější omezení, či dokonce ve zrušení daňového</p><p>zvýhodnění stravenek pro zaměstnavatele, se obchodních řetězců nijak nedotýkala. Kdyby</p><p>zaměstnavatelé ztratili zájem poskytovat svým zaměstnancům benefit v podobě stravenek,</p><p>115</p><p>Viz č. l. 2210 a násl. správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>45</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>bude se v obchodních řetězcích platit běžným způsobem a obchodním řetězcům pouze</p><p>odpadne potřeba zajišťovat zákazníkům možnost platit stravenkami. Vše by se pro ně ve</p><p>výsledku zjednodušilo a poptávka po jimi prodávaných potravinách by se tím pravděpodobně</p><p>nijak nezměnila.</p><p>198. V neposlední řadě je znakem prosazovaného opatření také jeho finanční výhodnost právě pro</p><p>vydavatele stravenek. Jak je popisováno Úřadem v napadeném rozhodnutí,116 provize</p><p>účastníků řízení byly […obchodní tajemství…] u provozovatelů restaurací než u obchodních</p><p>řetězců.117 Snížení možnosti restauratérů použít stravenky v rámci druhotného oběhu</p><p>otupovalo nejen společenskou kritiku stravenkového systému, ale přinášelo vydavatelům</p><p>stravenek vyšší provize. Toto opatření pak bylo výhodné i ve vztahu k běžným zaměstnancům,</p><p>kteří byli omezeni v uplatnění stravenek na jeden nákup, čímž se zvýšila pravděpodobnost</p><p>toho, že stravenku neuplatní včas. Případné propadnutí stravenky znamenalo čistý zisk pro</p><p>vydavatele stravenek, a tedy zcela jednoznačnou další výhodu, kterou jim omezení 5ks</p><p>stravenek/ nákup přinášelo.</p><p>199. Shrnu-li tedy parametry omezení 5 ks stravenek/ nákup, pak musím uzavřít, že šlo o opatření,</p><p>které při koordinovaném uplatnění vydavateli stravenek reagovalo na společenskou kritiku</p><p>stravenkového systému, přenášelo významný podíl nákladů spojených s jeho prosazením</p><p>směrem k obchodním řetězcům, eliminovalo riziko změny rozložení sil jednotlivých vydavatelů</p><p>stravenek na relevantním trhu, a navíc bylo pro vydavatele stravenek finančně výhodné.</p><p>200. V rámci řetězce Úřadem shromážděných důkazů je tak prokázáno, že omezení počtu stravenek</p><p>5ks/ nákup bylo uměle nastaveno ze strany vydavatelů stravenek (mezi nimi zejména</p><p>účastníky řízení, kteří postupně všechny ostatní společnosti sdružené v Asociaci pohltili, ať již</p><p>odkoupili celé stravenkové portfolio, nebo se stali jejich právními nástupci v rámci fúze). Dále</p><p>je také prokázáno to, že toto omezení muselo být a také bylo prosazováno koordinovaně –</p><p>resp. všichni účastníci řízení se na jeho prosazení a udržování v účinnosti podíleli a měli zájem</p><p>na jeho dodržování. Z uvedeného také vyplývá, že se tito vydavatelé stravenek museli na</p><p>společném postupu dohodnout, resp. dosáhnout minimálně dostatečného stupně srozumění</p><p>o tom, že jednotliví vydavatelé stravenek budou omezení 5ks/ nákup u obchodních řetězců</p><p>skutečně prosazovat, ať již vlastní činností (informace na webu, smlouvy atd.) či</p><p>prostřednictvím Asociace, která mohla toto omezení komunikovat jménem všech členů.</p><p>201. Důkazy č. 1, 2 a 3 pak svědčí o tom, že nejpozději počátkem roku 2004 byly již připraveny</p><p>podklady pro koordinované prosazování předmětného omezení. Důkaz č. 1 vypovídá o tom,</p><p>že původním záměrem bylo započít s praktickým uplatňováním již koncem roku 2003.</p><p>Omezení 5ks stravenek/ nákup v obchodních řetězcích muselo být vymyšleno již před 1. 12.</p><p>2003, jelikož prezentace pro obchodní řetězec Ahold pod hlavičkou Asociace obsahující toto</p><p>omezení počítala se zavedením opatření od 1. 12. 2003. O tomto kroku, resp. o tom, že se</p><p>plánuje započít s uplatňováním tohoto opatření, museli vědět také účastníci řízení, jejichž</p><p>společný postup zavedení opatření vyžadovalo. Pro určení přesného okamžiku, kdy došlo ke</p><p>vzájemnému srozumění, není rozhodné, zda skutečně byla připravená akce spuštěna již</p><p>koncem roku 2003, nebo došlo k odložení na duben 2004, ani to, že jednotliví členové Asociace</p><p>činili další individuální kroky k prosazení předmětného opatření později. Nejprve totiž muselo</p><p>116</p><p>117</p><p>Viz bod IV.8 napadeného rozhodnutí týkající se provizí účastníků řízení na výstupu.</p><p>Viz body 181 a 182 napadeného rozhodnutí.</p><p>46</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>dojít k onomu srozumění, případně přímo k explicitní dohodě na tom, jak postupovat, a teprve</p><p>poté mohly být připraveny jednotlivé kroky k realizaci společného postupu. Úřadem zajištěné</p><p>důkazy představují právě tyto kroky prosazující omezení 5ks stravenek/ nákup. Tomu</p><p>odpovídá i jejich různé časové zařazení, včetně informací uveřejňovaných účastníky řízení na</p><p>internetu. Jednotlivé Úřadem zachycené důkazy také ukazují, že byly ze strany účastníků řízení</p><p>činěny různé kroky k zavedení a dodržování limitu 5ks stravenek/ nákup v průběhu delšího</p><p>časového období. Přičemž je zjevné, že největší aktivitu bylo třeba vyvíjet na počátku</p><p>(informování obchodních řetězců, zákazníků, uzavírání smluv, respektive vytvoření</p><p>přesvědčení o tom, že dané omezení je skutečně žádoucí, potřebné a v zájmu všech</p><p>zúčastněných) a posléze stačilo daný stav věcí udržovat a provést zásah pouze v případě, že to</p><p>bylo nezbytné.</p><p>202. Podle Úřadem zjištěných informací je změna nastavení omezení 5ks stravenek/ nákup</p><p>v obchodních řetězcích spojena se změnou vnějších okolností. V roce 2017 118 přichází</p><p>obchodní řetězec Lidl se svými stravovacími poukázkami Naše stravenka, které měly vlastní</p><p>benevolentnější limity. Kvůli koronavirové pandemii spojené s tzv. lockdowny v letech 2020</p><p>a 2021, kdy byla zavřena restaurační zařízení, velká většina zaměstnanců pracovala z domova</p><p>a nákupy prováděla co nejméně často, a tedy nakupovala více potravin na delší časové úseky,</p><p>dochází k akceleraci proměňování společenského vnímání stravenkového systému jako</p><p>benefitu pro zaměstnance a potřeby domácího stravování (doma uvařených obědů a svačin ze</p><p>surovin nakoupených v obchodních řetězcích), i k většímu respektu k individuálním</p><p>požadavkům na stravování (vegetariánské, veganské a jiná dietetická omezení).119 Tím, že</p><p>zaměstnanci nemohli dále uplatňovat své stravenky v restauračních zařízeních a v obchodních</p><p>řetězcích platil limit na jejich uplatnění, začalo hrozit, že se společenské vnímání opět obrátí</p><p>tím směrem, že stravenky již nebudou vhodným benefitem pro zaměstnance, byť tentokrát</p><p>z odlišných důvodů. Nebylo tak nadále výhodné prosazovat původní model podnikání</p><p>účastníků řízení založený na nákupu pouze jednoho hotového jídla za směnu. To vše pak do</p><p>roku 2021 probíhalo beze změny zákonné úpravy stravenkového systému – jednalo se pouze</p><p>o změnu celospolečenské diskuze a z ní vyplývajících rizik pro podnikání účastníků řízení. Tedy</p><p>bylo zcela v souladu se smyslem a účelem příspěvku zaměstnavatele na stravování, jak to, že</p><p>si zaměstnanec koupil každou směnu jedno hotové jídlo, tak to, že si nakoupil na více dní</p><p>dopředu, případně si jídlo sám připravil.</p><p>203. Změnou nastavení zákonného rámce bylo až zavedení tzv. stravenkového paušálu (rok 2021),</p><p>který zaměstnavatelům umožnil uplatňování daňového zvýhodnění i v případě, že svým</p><p>zaměstnancům na stravování přispívali finanční částkou. Původní daňové zvýhodnění</p><p>příspěvku poskytovaného prostřednictvím třetích osob (stravenkový systém) se nezměnilo.</p><p>Zaměstnavatelé ovšem měli k dispozici daňové zvýhodnění pro další způsob poskytování</p><p>příspěvku na stravování, čímž došlo na straně účastníků řízení ke zvýšení potřeby motivovat</p><p>zaměstnavatele, kteří neprovozovali závodní stravování, k zapojení či setrvání ve</p><p>stravenkovém systému. To činili mimo jiné právě tím, že se snažili zvýšit pohodlí zaměstnanců</p><p>při placení stravenkami zaváděním inovací a rušením limitací plateb.</p><p>118</p><p>119</p><p>Viz např. č. l. 5243 spisu a č. l. 5246 – společnost je nabízela nejprve zaměstnancům prodejen Lidl a Kaufland.</p><p>Jak připouští ve svém rozkladu v bodu 4 i účastník řízení Edenred.</p><p>47</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>204. Na jedné straně tedy stojí zákonná úprava a účel sledovaný zákonodárcem (zajištění</p><p>stravování zaměstnanců během pracovní směny) a na druhé straně celospolečenský vývoj, na</p><p>který účastníci řízení reagovali úpravou modelu svého podnikání. Zatímco účel zákonné úpravy</p><p>zůstával po celou dobu shodný, účastníci řízení se nejprve snažili ochránit model podnikání</p><p>založený na nákupu jednoho hotového jídla na jednu pracovní směnu, později tento model</p><p>přizpůsobili okolnostem a začali počítat s možností přípravy domácí stravy, rozložením</p><p>stravování do několika svačin, s jednorázovým nákupem více jídel dopředu apod. Tento posun</p><p>modelu podnikání byl výrazně ovlivněn i koronavirovou pandemií a s ní spojenými lockdowny</p><p>a omezeními, kdy vznikla intenzivní potřeba zajistit atraktivitu stravenek pro zaměstnance</p><p>(a tím i zaměstnavatele), kteří měli méně možností stravenky uplatnit v restauracích a ty se</p><p>jim doma hromadily, což znamenalo také riziko ztráty zájmu zaměstnanců o tuto formu</p><p>benefitu a odliv klientů z řad zaměstnavatelů. Uvedené riziko dále zvýšilo zavedení</p><p>stravenkového paušálu v roce 2021.</p><p>205. Od roku 2020 začalo ze strany účastníků řízení docházet k postupnému odbourávání limitů pro</p><p>placení stravenkami v obchodních řetězcích spojené s přechodem na elektronické stravenkové</p><p>karty – tedy posun k inovacím a konkurenceschopnosti vydavatelů stravenek vůči</p><p>stravenkovému paušálu. A tato náhlá změna zcela jistě nebyla s ohledem na výše uvedené</p><p>náhodná. Jak vyplývá z prohlášení účastníků řízení na jejich webových stránkách (Sodexo,120</p><p>Edenred,121 a Up122) z roku 2020, všichni tři účastníci řízení oznamovali svým zákazníkům, že</p><p>u stravenkových karet ruší množstevní omezení spojená s jejich uplatňováním v obchodních</p><p>řetězcích na jeden nákup. Účastník řízení Sodexo informuje o změně, účastník řízení Edenred</p><p>hovoří o svém „rozhodnutí“ a účastník řízení Up uvádí, že „vychází vstříc požadavkům</p><p>zaměstnanců“. Účastníci řízení Edenred a Up takto navíc konají ve stejném období, a to</p><p>v rozmezí několika dní. Z těchto vyjádření je patrné, že s omezením počtu stravenek na jeden</p><p>nákup v obchodních řetězcích zacházejí účastníci řízení jako se svým požadavkem, který oni</p><p>sami modifikují.123 Nic neindikuje, že by se jednalo o rozhodnutí někoho jiného – tedy že by</p><p>toto omezení nebylo v jejich dispozici a oni pouze tlumočili vůli jiného subjektu (ať už Asociace</p><p>nebo obchodních řetězců).</p><p>206. Tyto skutečnosti pak jednoznačně dokreslují doposud provedené hodnocení shromážděných</p><p>důkazů prvostupňovým orgánem, neboť potvrzují, že se jednalo o omezení pocházející</p><p>a udržované od účastníků řízení, které bylo motivované jejich obavou o zachování podmínek</p><p>podnikání na trhu i samotné jeho existence a jejich postavení na něm. Sloužilo také primárně</p><p>k udržení jimi zavedeného modelu podnikání – nákupu jednoho hotového jídla za jednu</p><p>směnu. Ke změně přístupu došlo opět jednotně, a to opět v reakci na společenský vývoj, který</p><p>s sebou přinesl změny podmínek jejich podnikání. V rámci nového společenského kontextu již</p><p>předmětné omezení ztratilo svůj smysl i účinnost, ba naopak atraktivitu stravenkového</p><p>systému snižovalo, tedy stalo se i pro samotné účastníky řízení kontraproduktivní.</p><p>120</p><p>Viz č. l. 6280 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>Viz č. l. 6283 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>122</p><p>Viz č. l. 6285 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>123</p><p>Účastníci řízení informují o limitech u stravenkových karet, nicméně ve své podstatě jde o obdobný charakter</p><p>omezení.</p><p>121</p><p>48</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>B.3.</p><p>Postavení Asociace</p><p>207. Druhostupňový orgán doposud shrnul relevantní důkazní materiál a z něj vyplývající skutkový</p><p>stav. Než se budu zabývat právním posouzením jednání účastníků řízení, je třeba postavit</p><p>najisto, kdo by v daném případě měl být odpovědný za koordinované zavedení omezení počtu</p><p>stravenek 5ks/ nákup pro obchodní řetězce, a tedy kdo by měl být účastníkem řízení, zda</p><p>vydavatelé stravenek, kteří porušili zákaz uzavřít zakázanou dohodu tak, jak to určil</p><p>prvostupňový orgán v napadeném rozhodnutí, či Asociace, jejíž rozhodnutí by porušilo zákaz</p><p>ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS tak, jak argumentuje především účastník řízení Sodexo.</p><p>208. Pokud se zaměříme na pojem zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů, tak odborná</p><p>literatura uvádí, že „Pojmy „sdružení soutěžitelů“ i „rozhodnutí“ jsou v rozhodovací praxi</p><p>interpretovány velmi široce a jdou poměrně daleko za rámec obvyklého významu uvedených</p><p>slov. Poměrně nekontroverzně se za rozhodnutí považují závazné a vynutitelné akty sdružení</p><p>vůči svým členům, avšak rozhodnutím mohou být i pouhá doporučení, která závazný</p><p>charakter nemají. Vždy je však potřeba, aby existovala snaha sdružení o unifikaci budoucího</p><p>chování určitého okruhu soutěžitelů, tedy určitý prvek koordinace.“124</p><p>209. Aby se jednalo o zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS, musí</p><p>být dle judikatury kumulativně naplněny tyto podmínky:125</p><p>a. Jedná se o úkon sdružení, který je učiněný orgánem nebo osobou oprávněnou za</p><p>sdružení vystupovat (nebo tak alespoň musí být členy sdružení vnímán);</p><p>b. Jedná se o adresný úkon sdružení směřující od sdružení k jeho členům;</p><p>c. Ze samotného úkonu musí vyplývat (a to alespoň nepřímo) zřetelná snaha o unifikaci</p><p>chování určitého okruhu soutěžitelů, kteří jsou členy sdružení, popř. taková unifikační</p><p>způsobilost;</p><p>d. Takový úkon sdružení, který je přímo zaměřený či alespoň nepřímo způsobující dopad</p><p>na soutěžní chování jednotlivých soutěžitelů, tj. musí jít o takový projev vůle sdružení,</p><p>který je zaměřený na způsobení určitého předem předvídaného protisoutěžního</p><p>následku, popř. který je takový následek alespoň objektivně způsobilý přivodit.</p><p>210. V tuzemské judikatuře je taktéž konstantně uváděno, že rozhodnutí sdružení soutěžitelů může</p><p>být „formálně nebo jen materiálně podchycený projev vůle soutěžitelů, který vyplývá z určité</p><p>formy konsensu, k jehož přijetí a uskutečnění je namísto těchto jednotlivých soutěžitelů</p><p>oprávněno jejich sdružení.“126 Rozhodnutím sdružení soutěžitelů je tedy konkrétní projev vůle</p><p>sdružení, aniž by byla rozhodující konkrétní forma, kterou byl tento projev vůle učiněn.</p><p>211. Asociace byla podle svých stanov ze dne 2. 6. 1998 založena „za účelem zvýšení kvality</p><p>poskytovaných služeb ve prospěch veřejnosti a všech podílejících se subjektů, i ochrany</p><p>a všestranné podpory společných zájmů Asociace.“ Na počátku posuzovaného období bylo</p><p>124</p><p>Kindl, J., Munková J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck,</p><p>2016, s. 92.</p><p>125</p><p>Srov. blíže rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2010, č. j. 62 Ca 22/2009-146 nebo ze dne 12. 3. 2013, č. j.</p><p>62 Af 58/2012-273.</p><p>126</p><p>Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2013, č. j. 62 Af 58/2012-273.</p><p>49</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>členy šest společností, ty se postupně spojily, či odprodaly svá stravenková portfolia</p><p>účastníkům řízení a od října roku 2009 jsou členy Asociace pouze účastníci řízení.</p><p>212. Statutárním orgánem Asociace byl předseda, dalšími orgány byli místopředsedové</p><p>a pokladník, vše s funkčním obdobím na dva roky. Na pozici předsedy, místopředsedů</p><p>a pokladníka Asociace se od roku 1998 střídali čelní zástupci127 účastníků řízení Sodexo,</p><p>Edenred a Up (příp. jejich právních předchůdců).128 Nejdéle ve funkci předsedy Asociace</p><p>působil zástupce společnosti Sodexo, a to od září 2006 do prosince 2015, aktuálně od prosince</p><p>2019 je opět jejím předsedou.129 Nejvyšším orgánem Asociace je členská schůze, která se</p><p>schází nejméně jednou za 6 měsíců, o čemž svědčí i zápisy ze schůzí přiložené k Podnětu.</p><p>213. Při bližším pohledu do stanov z roku 1998 není možné konstatovat, že by sama Asociace měla</p><p>jakékoli možnosti tvořit vlastní vůli a po jednotlivých členech ji vyžadovat. Stejně tak účastníci</p><p>řízení na žádném místě nezmiňují, že by Asociace vystupovala vůči svým členům autoritativně,</p><p>činila za ně rozhodnutí a ta pak po nich vynucovala. Ve správním spise není žurnalizováno</p><p>žádné usnesení Asociace či jiný obdobný úkon, který by směřoval vůči ostatním členům</p><p>Asociace v otázce limitace akceptace stravenek a nařizoval či doporučoval jednotný postup.</p><p>Naopak ze zápisů Asociace připojených k Podnětu jednoznačně vyplývá, že její členové</p><p>o nastolených tématech společně diskutují a vzájemně spolupracují, přičemž v některých</p><p>případech mezi nimi panuje shoda a někdy nikoliv. Asociace tak slouží jako platforma pro</p><p>vzájemnou diskuzi a silnější pozici při jednání s třetími osobami či institucemi. Jedná se tedy</p><p>o sdružení soutěžitelů k prosazení společných zájmů jejích členů, a ne o sdružení, které vydává</p><p>pokyny svým členům a požaduje jejich splnění.</p><p>214. Podle komentářové literatury „rozhodnutí sdružení má odlišně od dvou předchozích forem</p><p>(tedy dohoda v užším smyslu a jednání ve vzájemné shodě – pozn. předsedy Úřadu) charakter</p><p>příkazu či doporučení, na první pohled ve směru „od sdružení primárně vůči jeho členům“</p><p>jednostranně určeného, stanoveného či alespoň doporučeného pravidla.“ Takové jednání pak</p><p>v podstatě nahrazuje potřebu uzavření kartelu mezi jejími jednotlivými členy.130 Nic takového</p><p>z důkazního materiálu žurnalizovaného ve správním spise ale dovodit nelze. Naopak ze</p><p>shromážděných důkazů plyne, že to byli členové Asociace, kdo se shodl na společném postupu</p><p>(např. „Členové se shodli, že je třeba najít cesty, jak zamezit zneužívání stravenek (nákup</p><p>alkoholu, cigaret…“)131 a prostřednictvím Asociace pak tuto shodu uplatňovali. Ostatně</p><p>i dřívější člen Asociace Exit Group, který následně převedl své stravenkové portfolio účastníku</p><p>řízení Edenred, na svých internetových stránkách k informaci o omezení počtu 5 kusů</p><p>stravenek na nákup uváděl: „touto tématikou jsme se opakovaně zabývali v Asociaci</p><p>provozovatelů stravenkových systémů ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu</p><p>ČR, Spolhostem a ostatními restauračními profesními svazy ve snaze zabránit zneužívání</p><p>127</p><p>Např. v roce 2018 byl předsedou Asociace generální ředitel Up Jiří Kráčmar a na pozicích místopředsedů působili</p><p>Daniel Čapek, generální ředitel Sodexo, a Martin Bulíř, generální ředitel Edenred – viz č. l. 362 spisu.</p><p>128</p><p>S jednou výjimkou, kdy v období od září 2006 do max. prosince 2009 na pozici místopředsedy působil Ing. Vladimír</p><p>Filip – viz č. l. 2277-2278 spisu.</p><p>129</p><p>Jde o […jméno a příjmení…], který mj. vykonával od roku 2001 do března 2015 funkci člena představenstva</p><p>společnosti Sodexo, od července 2018 pak funkci předsedy představenstva, v letech 2000–2010 byl rovněž generálním</p><p>ředitelem společnosti Sodexo.</p><p>130</p><p>Viz RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014. str. 78.</p><p>131</p><p>Viz č. l. 9 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>50</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>stravenek a přitom neomezovat naše zákazníky.“132 A stejně tak, z vyjádření například</p><p>obchodního řetězce Albert vyplývá, že zavedení a prosazování limitu 5 ks stravenek/ nákup</p><p>vycházelo z požadavků jednotlivých účastníků řízení. Tomuto závěru odpovídá i chování</p><p>účastníků řízení v nedávné době, když účastníci řízení na svých internetových stránkách v roce</p><p>2020 a 2021 ruší limity při uplatňování v tomto případě stravenkových karet, přičemž všichni</p><p>tak činí svým jménem a sami za sebe bez jakéhokoli odkazu na Asociaci a její možné</p><p>rozhodnutí. Z daného vyplývá, že to byli právě členové Asociace, tedy účastníci řízení, kdo se</p><p>limitací počtu stravenek za jeden nákup aktivně zabývali, dospěli ke konsensu na limitu 5 kusů</p><p>stravenek na jeden nákup a následně tyto závěry aplikovali.</p><p>215. Odborná literatura rovněž uvádí, že „význam konceptu „rozhodnutí sdružení soutěžitelů“ tak</p><p>do určité míry spočívá v rozšíření možnosti postihu za protisoutěžní jednání i na samotné</p><p>sdružení (nad rámec jeho členů), a to za účelem efektivnějšího uplatňování soutěžního</p><p>práva.“133 Z toho vyplývá, že možnost Úřadu postihovat v rámci zakázaných dohod i zakázané</p><p>rozhodnutí sdružení je jakási nadstavba k postihování zakázané dohody mezi členy tohoto</p><p>sdružení, nikoli její nutná alternativa, jak dovozuje právní zástupce účastníka řízení Sodexo.</p><p>V daném případě je zcela jisté, že to byli právě účastníci řízení, kdo mezi sebou uzavřeli</p><p>zakázanou dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS a tuto dohodu poté dodržovali a na základě</p><p>této dohody uzavírali smlouvy s obchodními řetězci s danou klauzulí, a výsledek dohody</p><p>vystavili i na svých internetových stránkách. To, že se tak dělo pod záštitou Asociace, není</p><p>v tomto případě důvodem pro to, aby Úřad místo jednotlivých členů postihoval právě Asociaci,</p><p>a to ani z důvodu, že účastníci řízení např. na svých internetových stránkách na doporučení</p><p>Asociace odkazovali.</p><p>216. Do protikladu s projednávanou věcí lze pro srovnání postavit např. rozhodnutí předsedy Úřadu</p><p>ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0082/2022/HS, č. j. ÚOHS-39658/2022/164 ve věci</p><p>Asociace jazykových škol, kde Úřad činil odpovědné za posuzované jednání přímo sdružení,</p><p>a nikoliv jeho jednotlivé členy. Asociace jazykových škol zde vypracovala Metodické pokyny</p><p>pro zadávání veřejných zakázek v oblasti jazykového vzdělávání, v nichž stanovila nejnižší</p><p>cenu, a pod tento limit nemohli její členové při vypracovávání nabídek do zadávacích řízení</p><p>svoji nabídkovou cenu stanovit. Dodržování stanovené minimální ceny svých členů pak</p><p>Asociace jazykových škol pravidelně sledovala, kontrolovala a vyhodnocovala. Případné</p><p>„prohřešky“ spočívající v nedodržení stanovení minimální ceny aktivně řešila, přičemž někteří</p><p>její členové skutečně proti stanovené minimální ceně protestovali a odmítli ji dodržovat.</p><p>217. V nyní posuzovaném případě se však nic takového nedělo. Kromě toho, že účastníci řízení</p><p>netvrdí, že existoval, byť jen neformalizovaný pokyn Asociace k dodržování limitu 5 kusů</p><p>stravenek na jeden nákup, všichni tuto podmínku dodržovali a aktivně ji uplatňovali. Žádný</p><p>z členů se proti této podmínce nepostavil ve smyslu veřejného distancování se coby prvku</p><p>zproštění se odpovědnosti.134 I ti členové, kteří posléze prodali svá stravenková portfolia</p><p>132</p><p>Viz č. l. 4753–4754 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>Kindl, J., Munková J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Op. cit. str. 94.</p><p>134</p><p>Viz. např. rozsudek Tribunálu ve věci T-303/02 Westfalen Gassen Nederland BV v Commission ze dne 5. 12. 2006.</p><p>133</p><p>51</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>některému z účastníků řízení, případně při fúzi s nimi zcela zanikli, museli být srozuměni</p><p>s dodržováním této podmínky a s tímto vědomím do prodeje nebo spojení vstoupili.135</p><p>218. Je to nejvíce účastník řízení Sodexo, kdo namítá, že Úřad nesprávně vyhodnotil dané jednání</p><p>jako dohodu mezi členy Asociace místo toho, že se jedná o rozhodnutí sdružení soutěžitelů</p><p>a je třeba postihovat pouze Asociaci, neboť na ni ukazují i shromážděné důkazy. K tomu však</p><p>poukazuji na skutečnost, že je to přitom právě člen představenstva účastníka řízení Sodexo,</p><p>kdo byl autorem E-mailu a zároveň autorem Důkazů č. 1–5. A ačkoli E-mail odeslal jako</p><p>předseda Asociace svému slovenskému protějšku, stále se jednalo o člena statutárního orgánu</p><p>jednoho z účastníků řízení. Navíc v Důkazu č. 3 je uvedeno: „Společnost Sodexho Pass Česká</p><p>republika a.s. vždy respektovala a bude respektovat platná pravidla regulující oblast vydávání</p><p>a používání stravenek. Proto se rozhodla přistoupit k rozhodnutí naprosté většiny všech</p><p>vydavatelů stravenek v ČR dohodnout se svými obchodními partnery výše popsané opatření.“</p><p>Zde Sodexo jednoznačně odkazuje na rozhodnutí vydavatelů stravenek, nikoli na rozhodnutí</p><p>či pokyn Asociace. Není tedy možné v dané situaci přemýšlet v intencích „my“ (tj. členové</p><p>Asociace) a „ona“ (tj. Asociace), protože nic takového materiálně neexistuje. Účastníci řízení</p><p>jsou v tomto případě pevně svázáni s jednáním Asociace, neboť jsou to od roku 2009 jen oni</p><p>tři, kdo Asociaci tvoří, a jsou to čelní představitelé účastníků řízení, kdo se objevuje na pozicích</p><p>předsedy, místopředsedů a pokladníka Asociace již od roku 1998. Vůle Asociace je tak vůlí</p><p>účastníků řízení, která bude pro účastníky řízení lépe dosažitelná tím, když se spojí pod</p><p>hlavičkou Asociace, a tím si zajistí lepší vyjednávací pozici, než kdyby se o dosažení svých cílů</p><p>snažil každý z nich zvlášť.</p><p>219. Komentářová literatura rovněž uvádí, „že v případě, že je doporučení sdružení prováděno</p><p>jednotlivými členy sdružení tak, že ovlivňuje jejich soutěžní chování, přichází v úvahu i postih</p><p>samotných členů jako účastníků zakázané dohody, popřípadě jednání ve vzájemné shodě. To</p><p>je aktuální zejména v situaci, kdy příslušné sdružení funguje jen jako zástěrka pro implementaci</p><p>kartelu členů daného sdružení.“136 Druhostupňový orgán v tomto ohledu nedovozuje, že</p><p>sdružení fungovalo pouze jako zástěrka pro kartel mezi jeho členy, nicméně to, že má sdružení</p><p>soutěžitelů i jiné funkce, neznamená, že nemůže být využito, resp. zneužito, pro konkrétní</p><p>záměr jeho členů, který charakter zakázaného jednání má. Je tedy nutné konstatovat, že</p><p>dohodu, která mezi členy Asociace zjevně vznikla, její členové prováděli tak, že ovlivňovala</p><p>jejich soutěžní chování, když vědomě vyloučili pochybnosti o svém budoucím jednání na</p><p>relevantním trhu, jak je uvedeno níže.</p><p>135</p><p>Účastník řízení Edenred vznikl fúzí v listopadu 2010, kdy se stal nástupnickou společností Accor Services CZ s.r.o.,</p><p>MENU SERVICE s.r.o., SYAS spol. r.o., EXIT, s.r.o. a EXIT Třebíč s.r.o. Společnost EXIT GROUP s.r.o., která odprodala své</p><p>stravenkové portfolio účastníku řízení Edenred, o omezení 5 ks stravenek/ nákup informovala na svých webových</p><p>stránkách už od roku 2004, sama společnost Edenred pak od roku 2006 (viz shrnutí shromážděných důkazů). Účastník</p><p>řízení Up odkoupil v roce 2008 stravenkové portfolio společnosti SORBI a.s., přičemž účastník řízení Up sám informoval</p><p>o omezení 5 ks stravenek/ nákup od roku 2007. Je tedy zjevné, že účastníci řízení Up i Edenred před převzetím</p><p>stravenkových portfolií jiných členů Asociace již sami omezení aplikovali, museli proto o něm vědět. Stejně tak si</p><p>společnost Edenred musela být vědoma toho, že stejně postupuje i společnost EXIT GROUP. Účastníci řízení Up a</p><p>Edenred tak v rozhodné době sami omezení uplatňovali, je tedy zjevné, že se nestavěli proti tomu, že by společnosti,</p><p>jejichž stravenkové portfolio odkoupili, postupovaly stejným způsobem.</p><p>136</p><p>Kindl, J., Munková J.: Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Op. cit. str. 93.</p><p>52</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>220. Druhostupňový orgán tak uzavírá, že Úřad správně vedl správní řízení s vydavateli stravenek</p><p>a nikoli s jejich Asociací, neboť to byli oni, kdo dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS uzavřel a kdo</p><p>ji aktivně prosazoval.</p><p>B.4.</p><p>Nesprávné právní posouzení</p><p>221. Než přejdu k samotnému vypořádání tohoto okruhu námitek, nejprve bych rád shrnul právní</p><p>posouzení deliktního jednání prvostupňovým orgánem v napadeném rozhodnutí.</p><p>222. Správní orgán prvního stupně kvalifikoval shora popsané jednání jako porušení zákazu</p><p>stanoveného v § 3 odst. 1 ZOHS a v čl. 101 odst. 1 SFEU. Podle napadeného rozhodnutí se</p><p>jednalo o zakázanou dohodu v užším slova smyslu, která měla protisoutěžní cíl. Kromě tohoto</p><p>cíle správní orgán prvního stupně identifikoval i konkrétní dopady tohoto jednání na relevantní</p><p>trh. Konstatoval rovněž dopady na obchod mezi členskými státy. Vyhodnocením jednotlivých</p><p>aspektů tohoto právního posouzení se budu zabývat v následující části tohoto rozhodnutí.</p><p>223. Výše uvedené jednání účastníků řízení Úřad v napadeném rozhodnutí kvalifikoval jako</p><p>porušení zákazu obsaženého v § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 odst. 1 SFEU, přesněji jako uzavření</p><p>dohody v užším smyslu, neboť „v posuzovaném případě míra konsenzu vydavatelů stravenek</p><p>dosáhla takového stupně, že nejde o pouhé jednání ve shodě“.137 Nicméně tento závěr není již</p><p>podpořen dalšími úvahami orgánu prvního stupně. Předtím, než se tedy budu zabývat</p><p>námitkami účastníků řízení ohledně právní kvalifikace, provedu přezkum zákonnosti závěrů</p><p>orgánu prvního stupně z úřední povinnosti. Je třeba předeslat, že pro porušení zákazu</p><p>uvedeného v § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 odst. 1 SFEU je třeba naplnit stejné znaky, o nichž bude</p><p>pojednáno níže, učiněné závěry se tak vztahují nejen na zákaz stanovený v tuzemském zákoně,</p><p>ale i na ten uvedený v unijním předpisu. K závěru o porušení čl. 101 odst. 1 SFEU je navíc nutno</p><p>prokázat vliv vytýkaného jednání na obchod mezi členskými státy, o čemž je pojednáno v části</p><p>F.1.1 tohoto rozhodnutí.</p><p>224. Dohoda ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS v sobě zahrnuje dohodu v užším smyslu, jednání ve shodě</p><p>a rozhodnutí sdružení soutěžitelů. K naplnění skutkové podstaty tak může dojít třemi způsoby</p><p>v závislosti na tom, jak je vytvářeno „srozumění“ soutěžitelů s jednáním narušujícím</p><p>hospodářskou soutěž. K dohodě v užším smyslu odborná literatura konstatuje, že to jsou</p><p>„delikty nejvíce připomínající uzavření běžné smlouvy podle vnitrostátního soukromého práva,</p><p>právně vynutitelné a jejími stranami sankcionovatelné, jejichž obsahem bývá dobře popsaný</p><p>a srozumitelný projev vůle v budoucnu s určitým, předem stanoveným způsobem chování na</p><p>trhu. Dohodou tohoto typu může být celá smlouva, častěji však bývá dohoda tohoto typu ve</p><p>smlouvě obsažena coby samostatné omezující ujednání účastníků smlouvy.“138</p><p>225. Nejvyšší správní soud jde v těchto úvahách ještě dál a ve svém rozsudku uvádí, že „Dohodou</p><p>v užším smyslu je jakékoli ujednání (konsensuální akt), z něhož vyplývá shoda projevů vůle</p><p>dotčených soutěžitelů určitým způsobem v budoucnu jednat, a tedy omezit své vlastní soutěžní</p><p>rozhodování a svobodu jednání.“139 Obdobně se vyjádřil i Tribunál, když uvedl: „Pojem</p><p>„dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES“, jak byl vyložen judikaturou, předpokládá existenci shody</p><p>137</p><p>Viz odst. 266 napadeného rozhodnutí.</p><p>Viz RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014. str. 74.</p><p>139</p><p>Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, č.j. 1 Afs 78/2008-721.</p><p>138</p><p>53</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>vůle mezi nejméně dvěma stranami. Forma této shody vůle není důležitá, pokud představuje</p><p>její věrné vyjádření. Tato shoda vůle může plynout jak z doložek takové dohody, jako je dohoda</p><p>o distribuci, tak i z chování dotčených podniků (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze</p><p>dne 13. července 2006, Komise v. Volkswagen, C 74/04 P, Sb. rozh. s. I 6585, bod 39).“140</p><p>226. Ačkoli tedy nelze říci, že pojem dohoda v užším smyslu označuje pouze soukromoprávní</p><p>smlouvu, neboť u dohod není vyžadována konkrétní forma či konkrétní formální náležitosti</p><p>vztahující se k projevení vůle účastníků dohody navenek, musí zde existovat konkrétně</p><p>určitelná shoda vůle mezi nejméně dvěma subjekty. Tak k tomu judikoval i Tribunál: „Dohoda</p><p>existuje, jestliže strany dosáhnou shody ohledně plánu, který omezuje nebo pravděpodobně</p><p>omezí jejich obchodní svobodu tím, že určí směry jejich společného jednání nebo zdržení se</p><p>určitého jednání na trhu. Nejsou zapotřebí ani smluvní sankce, ani donucovací postupy.“141</p><p>227. Z důkazů žurnalizovaných ve správním spise vyplývá, že se účastníci řízení (případně jejich</p><p>právní předchůdci) setkávali v rámci jimi založené Asociace, znali se a zde mezi nimi probíhala</p><p>vzájemná výměna informací o jejich budoucím chování na trhu. Konkrétně mimo jiné sdíleli</p><p>obavu z nebezpečí zrušení či změny daňového zvýhodnění stravenek pro zaměstnavatele, kvůli</p><p>čemuž posléze přistoupili ke společné snaze omezit počet stravenek přijímaných v obchodních</p><p>řetězcích. Z Důkazů č. 1 až 5 je zřejmé, že se účastníci řízení pro tento společný postup rozhodli</p><p>v období před rokem 2004, bližší informace stran vlastního uzavření dohody v užším smyslu</p><p>však z důkazů nevyplývají. Jak jsem již uvedl výše, je jisté, že se jednalo o koordinovanou snahu</p><p>všech tří účastníků řízení. Účastník řízení Up měl například v roce 2008 uzavřenou smlouvu</p><p>s obchodním řetězcem Billa, kde bylo omezení 5 ks stravenek/ nákup explicitně zakotveno.</p><p>Obchodní řetězec Albert Úřadu sdělil, že u účastníka řízení Edenred hlídal omezení 5 ks</p><p>stravenek/ nákup přímo i jeho starý pokladní systém. Obchodní řetězec Tesco měl smluvně</p><p>zakotveno zmiňované omezení se společností Sodexo od roku 2006. Účastníci řízení rovněž</p><p>měli informace o uplatňování omezení počtu stravenek v obchodních řetězcích na 5ks</p><p>stravenek/ nákup na svých internetových stránkách, a to účastník řízení Sodexo od roku 2004,</p><p>účastník řízení Edenred od roku 2006, účastník řízení Up, resp. společnosti Accor od roku 2007.</p><p>Také skupina Exit Group, která byla členem Asociace a od které později celé stravenkové</p><p>portfolio odkoupil účastník řízení Edenred, měla tuto informaci na svých internetových</p><p>stránkách od roku 2004. Účastníci řízení tak zjevně o dohodnutém omezení věděli a také se na</p><p>jeho zavedení do praxe aktivně spolupodíleli. Zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že tento</p><p>koordinovaný postup byl dohodnut a prosazován díky kontaktům na půdě Asociace.</p><p>228. Ze skutkového stavu shrnutého v předchozích kapitolách jednoznačně vyplývá, že účastníci</p><p>řízení jednali koordinovaně s cílem narušit hospodářskou soutěž. Aby bylo možné vytýkané</p><p>jednání kvalifikovat jako dohodu v užším smyslu, je třeba identifikovat konkrétní akt, kdy</p><p>a jakým způsobem k dané dohodě došlo. Nestačí pouze konstatovat, že míra konsenzu byla</p><p>„takového“ stupně, zvláště pokud stupeň míry konsenzu není dále nijak v napadeném</p><p>rozhodnutí specifikován. Ze shromážděných důkazů musí bez důvodných pochybností vyplývat</p><p>ujednání mezi účastníky řízení, které lze za dohodu v užším smyslu označit. Ačkoli u tohoto</p><p>ujednání není důležitá forma, stále je správní orgán povinen doložit její existenci, přičemž</p><p>140</p><p>141</p><p>Rozsudek Tribunálu ze dne 30. 4. 2009 ve věci T‑18/03, CD-Contact Data GmbH v. Komise.</p><p>Rozsudek Tribunálu ze dne 24. 10. 1991 ve věci T-1/89, Rhône-Poulenc v. Komise.</p><p>54</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>k tomu postačí i nepřímé útržkovité důkazy,142 které lze též doplnit dedukcemi.143 Ovšem</p><p>z důkazů žurnalizovaných ve správním spisu není patrný dostatečně přesvědčivý doklad</p><p>o konkrétní dohodě (v užším smyslu), kterou by mezi sebou účastníci řízení či jiní členové</p><p>Asociace uzavřeli, ať už například ve formě písemné dohody, zápisu ze schůze Asociace, či emailové komunikace mezi účastníky řízení (ať už přímo zachycující uzavření dohody v užším</p><p>smyslu či okolností, ze kterých její uzavření vyplývá). Existenci dohody v užším slova smyslu by</p><p>mohly napovídat dílčí zmínky ohledně připravované informační samolepky či název „akce 5ks“</p><p>uvedený v E-mailu. Tyto indicie ovšem nejsou propojeny s dalšími důkazními prostředky, které</p><p>by byť nepřímo ukazovaly na to, že srozumění mezi účastníky řízení mělo skutečně podobu</p><p>dohody v užším slova smyslu. V dané věci sice není pochyb o tom, že mezi účastníky řízení</p><p>existovala shoda vůle na prosazování obchodní podmínky 5 ks stravenek/ nákup, a je</p><p>pravděpodobné, že dohoda stricto sensu mezi nimi mohla být v nějaké formě uzavřena, avšak</p><p>z důkazů shromážděných Úřadem není možné nade vši pochybnost určit konkrétní okamžik či</p><p>akt, na kterém by se všichni účastníci řízení shodli. V tomto bodě tak není možné konstatovat,</p><p>že lze bez důvodných pochybností stupeň srozumění u vytýkaného jednání kvalifikovat přímo</p><p>jako dohodu v užším smyslu.</p><p>229. Jak již bylo řečeno, dohoda (largo sensu) ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS (a čl. 101 odst. 1 SFEU)</p><p>v sobě kromě dohody stricto sensu zahrnuje i jednání ve vzájemné shodě a rozhodnutí</p><p>sdružení soutěžitelů. Druhostupňový orgán již v části B.3 tohoto rozhodnutí dospěl k závěru,</p><p>že jednání se dopustili sami účastníci řízení nikoli Asociace, nemůže se tudíž jednat</p><p>o rozhodnutí sdružení soutěžitelů. Je tedy třeba zhodnotit, zda v daném případě stupeň</p><p>srozumění účastníků řízení vypovídá o jednání ve vzájemné shodě, a to v souladu s rozsudkem</p><p>Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2008, č. j. 62 Ca 15/2007-519, v němž je uvedeno: „Pokud</p><p>zákonodárce v § 3 odst. 1 ZOHS používá tři typy deliktů, které se co do jejich podstaty i způsobu</p><p>realizace významně odlišují (dohody soutěžitelů v užším smyslu, jednání soutěžitelů ve shodě</p><p>a rozhodnutí sdružení soutěžitelů), nelze chápat legislativní zkratku „dohoda“ kodifikovanou</p><p>v § 3 odst. 1 ZOHS nijak jinak, než výlučně jako legislativní zkratku usnadňující následnou práci</p><p>s textem ZOHS. Žalovaný tedy nemohl ve výroku napadeného rozhodnutí použít legislativní</p><p>zkratku „dohoda“ bez rozlišení, zda jde o „dohodu v užším smyslu“ nebo „jednání ve shodě“,</p><p>neboť tyto formy se od sebe odlišují. Žalovaný ani nemohl závěr o tom, že žalobci uzavřeli</p><p>„dohodu v užším smyslu“, odůvodňovat konstrukcí, jež by mohla být příznačná pro „jednání ve</p><p>shodě“.“</p><p>230. SDEU definoval jednání ve shodě jako „jakoukoliv formu koordinace mezi podniky, jež bez dojití</p><p>až k uzavření skutečné dohody vědomě nahrazuje spoluprací mezi nimi rizika plynoucí</p><p>z hospodářské soutěže.“144 Je to tedy jednání soutěžitelů, kteří koordinují svoje jednání bez</p><p>konkrétní dohody v užším smyslu, avšak s vědomím, že ostatní soutěžitelé budou jednat</p><p>stejně. SDEU obecně konstatuje, že „V tomto ohledu čl. 81 odst. 1 ES brání jakýmkoliv přímým</p><p>nebo nepřímým kontaktům mezi hospodářskými subjekty, které jsou takové povahy, že buď</p><p>ovlivňují tržní jednání skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, nebo odhalují takovému</p><p>soutěžiteli tržní jednání, ke kterému je dotčený hospodářský subjekt rozhodnut nebo které</p><p>142</p><p>Rozsudek Tribunálu ze dne 16. 6. 2011 ve věci T-240/07 Heineken Nederland a Heineken v. Komise.</p><p>Např. rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 1. 2004 ve věci Aalborg Portland a ostatní v. Komise, spojené věci C-204/00</p><p>P, C-205/00 P, C-211/00 P, C-213/00 P, C-217/00 P a C-219/ 00 P.</p><p>144</p><p>Rozsudek SDEU ze dne 14. 7. 1972 ve věci 48/69, Imperial Chemical Industries Ltd. v. Komise.</p><p>143</p><p>55</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>zamýšlí na trhu přijmout, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů omezení</p><p>hospodářské soutěže,“145 přičemž je možno konstatovat, že jednání ve vzájemné shodě jsou</p><p>právě jednostranné projevy vůle soutěžitele k určitému soutěžnímu chování, tato vůle je však</p><p>založena na informaci o budoucím soutěžním chování jiného soutěžitele a uskutečněna</p><p>s vědomím této informace.146</p><p>231. Chování soutěžitelů musí splnit podle judikatury tři znaky, aby je bylo možno označit jako</p><p>jednání ve shodě: (i) shoda vůlí či konsensus mezi dotčenými podniky vyplývající z předchozích</p><p>kontaktů, (ii) navazující jednání na trhu a (iii) příčinná souvislost mezi shodou vůle a jednáním</p><p>na trhu (kauzální nexus).147 Jde tedy o určitý společně koordinovaný postup soutěžitelů,</p><p>kterému předcházejí jak přímé, tak nepřímé vzájemné kontakty mezi těmito soutěžiteli, jejichž</p><p>cílem je preventivní odstranění nejistoty o budoucím chování konkurentů a díky kterým je</p><p>jejich nezávislé soutěžní jednání nahrazováno nedovolenou kooperací.</p><p>232. K první podmínce jednání ve vzájemné shodě, tedy shodě vůlí, Tribunál konstatuje, že ji není</p><p>nutné prokazovat konkrétní dohodou o společném plánu jednání na trhu, nýbrž postačí</p><p>prokázání komunikace mezi podniky či účast na jednání, které usnadňuje koordinaci jejich</p><p>obchodní politiky.148 Sladění postupu vyžaduje, aby šlo o vzájemnou komunikaci mezi</p><p>soutěžiteli, informace o soutěžním chování ostatních soutěžitelů musí vyplývat z této</p><p>komunikace, nikoliv z prostého monitoringu trhu.149 Pro úplnost však dodávám, že získávání</p><p>důkazů o koordinační fázi neznamená dle správních soudů nutnost zajištění komunikace ze</p><p>strany všech zúčastněných soutěžitelů. I jednostranná komunikace může být důkazem</p><p>o komunikaci mezi soutěžiteli, když tyto jednostranné kontakty nevyvolávají pochybnosti, že</p><p>ke komunikaci docházelo, tedy že zapadají do celkového sledu událostí.150</p><p>233. V nyní projednávaném případě je komunikace mezi účastníky řízení a jejich koordinace</p><p>ohledně limitu 5 ks stravenek/ nákup prokázána jejich členstvím v Asociaci a zápisy ze schůzí,</p><p>z nichž vyplývá, že se účastníci řízení společně zabývali možnostmi zamezení zneužívání</p><p>stravenek. Na základě této komunikace a koordinace pak muselo dojít k vytvoření Důkazu č. 1–</p><p>5, když tyto důkazy dokládají projevy sladěného jednání na trhu. Dále pak sami účastníci řízení</p><p>na svých internetových stránkách spolu se sdělením o limitaci 5 ks stravenek/ nákup</p><p>odkazovali na Asociaci. Dřívější člen Asociace Exit Group, který své stravenkové portfolio</p><p>později prodal účastníku řízení Edenred, pak na svých internetových stránkách přímo uváděl,</p><p>že se touto tématikou v Asociaci opakovaně zabývali. Druhostupňový orgán tak považuje za</p><p>nepochybné, že spolu účastníci řízení komunikovali na základě svých kontaktů z členství</p><p>v Asociaci, jednali spolu a řešili společně své obchodní strategie ve vztahu k limitaci</p><p>uplatňování stravenek v obchodních řetězcích.</p><p>234. Druhá podmínka, navazující jednání na trhu, je rovněž ze shromážděných důkazů jasně patrná.</p><p>Opět je zde třeba odkázat na internetové stránky účastníků řízení, kteří sami informovali</p><p>veřejnost o skutečnosti, že v obchodních řetězcích lze platit jejich stravenkami s limitem 5 ks</p><p>stravenek/ nákup. Dále jsou ve správním spise žurnalizovány odpovědi obchodních řetězců,</p><p>145</p><p>Rozsudek Tribunálu ze dne 16. 6. 2011 ve věci T-240/07, Heineken Nederland a Heineken v. Komise.</p><p>Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2009, č. j. 62 Ca 43/2007-216.</p><p>147</p><p>Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018, č. j. 29 Af 2/2016-212.</p><p>148</p><p>Rozsudek Tribunálu ze 17. 12. 1991 ve věci T-7/89 SA, Hercules Chemicals NV v. Komise.</p><p>149</p><p>Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018, č. j. 29 Af 2/2016-212.</p><p>150</p><p>Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 62 Af 61/2011-245.</p><p>146</p><p>56</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>z nichž obchodní řetězce Billa, Albert a Tesco výslovně uvedly, že limit 5 ks stravenek/ nákup</p><p>je u nich ustálenou praxí, která vyšla od účastníků řízení, případně od Asociace. Obchodní</p><p>řetězec Tesco měl uzavřenu smlouvu s účastníkem řízení Sodexo, v níž byl limit výslovně</p><p>stanoven, smluvní omezení stravenek na jeden nákup měl uzavřen i obchodní řetězec Billa</p><p>s účastníkem řízení Up. Dále má Úřad k dispozici Dopis Asociace obchodnímu řetězci Tesco,</p><p>v němž předseda Asociace (a člen představenstva účastníka řízení Sodexo) upozorňuje</p><p>adresáta na vědomé obcházení limitu 5 ks stravenek/ nákup a žádá ho, aby přijal taková</p><p>opatření, která obcházení limitu zabrání. V neposlední řadě jsou pak ve správním spise</p><p>založeny internetové diskuze spotřebitelů, tedy disponentů stravenek, kteří se velmi zajímají</p><p>o to, v kterém obchodním řetězci lze platit kolika stravenkami za nákup či za den.</p><p>235. Z uvedeného shrnutí lze tedy jasně vyvodit, že se koordinace účastníků řízení projevila jejich</p><p>jednáním na trhu, neboť všichni tři účastníci řízení informovali o limitaci uplatňovaného počtu</p><p>stravenek na jeden nákup, přičemž všichni tři shodně stanovili tento limit na 5 ks stravenek/</p><p>nákup bez ohledu na jejich nominální hodnotu. Tuto stejnou limitaci pak uplatňovali vůči</p><p>obchodním řetězcům mj. smluvními ujednáními s některými z nich, a dodržování tohoto limitu</p><p>vyžadovali. Tímto druhostupňový orgán považuje i druhou podmínku jednání ve vzájemné</p><p>shodě za splněnou.</p><p>236. Třetí podmínkou je kauzální nexus mezi jednáním projeveným na trhu a předchozím sladěním.</p><p>Podle tuzemské i unijní judikatury musí jednání na trhu být důsledkem předchozího sladěného</p><p>postupu, nikoliv pouhým paralelním jednáním (následováním), které není samo o sobě</p><p>považováno za dostačující důkaz jednání ve shodě. Pokud však pro paralelní jednání neexistuje</p><p>jiné přijatelné vysvětlení než předchozí sladění postupu, lze i v tomto případě usuzovat na</p><p>jednání ve shodě.151</p><p>237. Ze shromážděných důkazů, hlavně z odpovědí obchodních řetězců, vyplývá, že valná většina</p><p>z nich uplatňovala omezení 5 ks stravenek/ nákup, přičemž impuls k zavedení tohoto omezení</p><p>u těchto obchodních řetězců zcela nepochybně vyšel právě ze strany vydavatelů stravenek.</p><p>Po posouzení všech důkazů je iniciace limitu účastníky řízení jediným logickým vysvětlením,</p><p>neboť je zřejmé, že zavedení limitace platby stravenkami do praxe představuje například pro</p><p>obchodní řetězec určitou formu omezení a administrativní i finanční zátěže, kterou nemusely</p><p>být ochotny převzít,152 navíc spojenou s opatřeními, která toto omezení nutně provázejí.</p><p>Obchodní řetězce se mimo jiné snaží o co největší objem prodaného zboží a takováto</p><p>podmínka, do určité míry omezující spotřebitele v placení, tento objem nesporně nenavýší,</p><p>151</p><p>Rozsudek Soudního dvora ze dne 31. 3. 1993, spojené věci C-89/85, C-104/85, C-114/85, C-116/85, C-117/85, a C125/85 až C-129/85, Ahlström Osakeyhtiö a další proti Komisi; či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018,</p><p>č. j. 29 Af 2/2016-212.</p><p>152</p><p>Jiná situace je např. v případě obchodního řetězce JIP východočeská a.s., který limitaci stravenek na jeden nákup</p><p>zavedl sám a který k tomu uvedl, že „stravenky přijímáme v maximální celkové hodnotě 500 Kč za jeden nákup. Toto</p><p>omezení vzniklo vývojem trhu, kdy velké řetězce toto omezení zavedli a následně začali zákazníci ve velkém množství</p><p>tyto stravenky uplatňovat v našich provozovnách, protože u konkurence byli odmítnuti.“ Je logické, že v takové situaci,</p><p>kdy s ohledem na uplatňovaný limit v ostatních obchodní řetězcích disponenti stravenek ve velkém objemu uplatňovali</p><p>svoje stravenky u obchodního řetězce JIP východočeská a.s., sáhl tento sám ke stejnému omezení, neboť to pro něj</p><p>znamenalo větší objem stravenek místo peněz, a tím i nutnost odvádět účastníkům řízení větší částku v podobě provize</p><p>na výstupu.</p><p>57</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>naopak má potenciál ho snížit.153 Obchodní řetězce se rozhodují podle vlastních potřeb</p><p>a z jejich odpovědí nijak nevyplývá, že by právě omezení 5 ks stravenek/ nákup bez ohledu na</p><p>jejich nominální hodnotu bylo pro všechny oslovené obchodní řetězce optimálním</p><p>nastavením, které by vycházelo z jejich potřeb, preferencí či prosazované obchodní strategie.</p><p>238. To, že bylo jednání na trhu účastníků řízení nutně spojeno s jejich předchozí koordinací,</p><p>druhostupňový orgán spatřuje rovněž ve skutečnosti, že pokud by kterýkoliv z účastníků řízení</p><p>zcela nezávisle do obchodních podmínek smluv s obchodními řetězci zavedl limitaci</p><p>přijímaného počtu svých stravenek na jeden nákup, musela by tato okolnost jednoznačně</p><p>ovlivnit jeho pozici vůči ostatním účastníkům řízením (konkurentům) na relevantním trhu,</p><p>neboť by mu hrozilo například riziko, že obchodní řetězce nebudou ochotny nést náklady</p><p>spojené se zavedením a kontrolou dodržování tohoto opatření, tedy zvolí nejjednodušší řešení</p><p>a přestanou přijímat jím vydávané stravovací poukázky, což ovlivní i zaměstnavatele při výběru</p><p>vydavatele stravenek, se kterým uzavře smlouvu. Společný postup účastníků řízení naopak</p><p>umožňoval omezení prosadit bez jakékoli výrazné změny rozložení sil na trhu. Druhostupňový</p><p>orgán tak bere za prokázané, že mezi koordinací účastníků řízení a jejich jednáním na trhu</p><p>existuje příčinná souvislost, čímž je splněna i třetí podmínka pro jednání ve vzájemné shodě.</p><p>239. Druhostupňový orgán si je vědom zásady dvojinstančnosti správního řízení, tedy subjektivního</p><p>práva účastníků správního řízení napadnout zásadně každé rozhodnutí vydané v prvém stupni</p><p>řádným opravným prostředkem, tedy odvoláním, resp. rozkladem.154 V nyní projednávané</p><p>věci druhostupňový orgán v jistém smyslu mění (resp. spíše upřesňuje) právní kvalifikaci</p><p>vytýkaného jednání účastníků řízení, neboť nesouhlasí se závěrem prvostupňového orgánu</p><p>vyjádřeným v napadeném rozhodnutí, tedy že se bez důvodných pochybností muselo jednat</p><p>o dohodu v užším smyslu, nýbrž je bez důvodných pochybností přesvědčen, že k zakázanému</p><p>jednání došlo formou jednání ve vzájemné shodě. Jde tedy o rozdíl v tom, jakou formu mělo</p><p>„srozumění“ účastníků řízení, přičemž ze shromážděných důkazů nelze bez důvodných</p><p>pochybností určit, že šlo přímo o dohodu v užším slova smyslu a že by bylo spolehlivě</p><p>vyloučeno, že by k přestupku došlo formou jednání ve vzájemné shodě. V obou případech však</p><p>jde o porušení zákazu obsaženého v § 3 odst. 1 ZOHS, tedy o dohodu v širším smyslu, resp.</p><p>stále jde o přestupek dle § 22a odst. 1 písm. b) ZOHS, když v tomto směru se právní kvalifikace</p><p>nezměnila. Skutková podstata tedy byla naplněna beze zbytku.</p><p>240. Takovouto změnu je druhostupňový orgán oprávněn učinit, aniž by účastníky řízení zkrátil na</p><p>jejich procesních právech a tím jim způsobil újmu, podmínkou však je, aby správní orgán</p><p>účastníky řízení na možný odlišný právní náhled na věc předem upozornil a dal jim možnost se</p><p>k němu vyjádřit, pokud by pro ně nové právní posouzení mohlo být s ohledem na dosavadní</p><p>průběh řízení překvapivé.155 Toto druhostupňový orgán učinil, když účastníky řízení vyzval</p><p>k seznámení se s podklady rozhodnutí, když ve správním spise byl rovněž žurnalizován návrh</p><p>rozkladové komise předsedovi Úřadu s upřesněnou právní kvalifikací, na což byli účastníci</p><p>řízení explicitně upozorněni, a stanovil jim lhůtu pro vyjádření. K jejich argumentaci se</p><p>druhostupňový orgán vyjadřuje níže. Druhostupňový orgán má tak za to, že vyhověl zákonným</p><p>i judikatorním požadavkům na změnu právní kvalifikace vytýkaného jednání v rámci</p><p>153</p><p>O tom svědčí skutečnost, že ze strany obchodního řetězce Tesco došlo ke snaze zavedený limit 5 ks stravenek/ nákup</p><p>nedodržovat.</p><p>154</p><p>Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2004, č. j. 5 A 69/2001-80.</p><p>155</p><p>Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34.</p><p>58</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>rozkladového řízení a účastníky řízení tak nezkrátil na jejich právech.156 Navíc, jak už bylo</p><p>naznačeno, je třeba zdůraznit, že nejde o „klasickou“ změnu právní kvalifikace, kdy by bylo</p><p>shledáno spáchání jiného přestupku než dle výroku prvostupňového rozhodnutí, ale jde</p><p>o upřesnění formy zakázané dohody, když stále je účastníkům řízení kladeno za vinu porušení</p><p>zákazu obsaženého v § 3 odst. 1 ZOHS, a tedy spáchání přestupku ve smyslu § 22a odst. 1 písm.</p><p>b) ZOHS, jakož i porušení čl. 101 odst. 1 SFEU. Toto zůstalo nezměněno.</p><p>241. Dále lze upozornit na to, že hranice mezi jednáním ve vzájemné shodě a dohodou v užším</p><p>slova smyslu jsou poměrně fluidní a například ve stanovisku generálního advokáta M. Bobka</p><p>výslovně zaznívá, že soutěžní úřad není povinen ve svém rozhodnutí specifikovat, zda mělo</p><p>konkrétní jednání formu dohody v užším slova smyslu, či jednání ve vzájemné shodě. „Ve věci</p><p>Anic Partecipazioni Soudní dvůr objasnil, že pojmy „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“</p><p>dle čl. 101 odst. 1 SFEU „zahrnují ze subjektivního hlediska formy koluzí, které mají stejnou</p><p>povahu a odlišují se pouze svou intenzitou a formami, ve kterých se projevují“. Tudíž i když</p><p>pojmy „dohoda“ a „jednání ve vzájemné shodě“ sestávají z částečně rozdílných základních</p><p>prvků, „nejsou navzájem neslučitelné“. Soudní dvůr výslovně připustil, že porušení čl. 101</p><p>odst. 1 SFEU mohou často „zahrnovat různé formy jednání [, které] mohou naplňovat různé</p><p>definice, přičemž budou spadat do oblasti působnosti téhož ustanovení a budou všechny</p><p>stejně zakázány“. Na základě těchto skutečností Soudní dvůr rozhodl, že orgán pro</p><p>hospodářskou soutěž není povinen kvalifikovat danou formu jednání jako dohodu nebo jako</p><p>jednání ve vzájemné shodě. Tato zásada byla důsledně potvrzována v následné judikatuře.</p><p>Ve většině případů by totiž bylo nepřiměřené a zbytečné, aby se orgán pro hospodářskou</p><p>soutěž snažil popsat určitou konkrétní formu jednání buď jako dohodu, nebo jako jednání</p><p>ve vzájemné shodě. Pravda je, že se tyto pojmy do určité míry překrývají, v důsledku čehož je</p><p>často obtížné určit, kde končí dohoda a začíná jednání ve vzájemné shodě. Zkušenosti navíc</p><p>ukazují, že protiprávní jednání se mohou v průběhu času vyvíjet. Na počátku mohou mít určitou</p><p>formu, ale postupně nabývat typických vlastností formy jiné.“157 Byť tedy SDEU v případě</p><p>Budapest Bank tyto otázky pro nepřípustnost neřešil, lze je považovat za shrnutí obecných</p><p>východisek unijní judikatury k této problematice.</p><p>242. Z uvedeného je tedy patrné, že u dohody v užším slova smyslu a jednání ve vzájemné shodě</p><p>jde ne tolik o nutnou součást právní kvalifikace, ale o poměrně těžko uchopitelnou úroveň</p><p>srozumění, které účastníci zakázaného jednání dosahují. Přičemž pro právní kvalifikaci přesné</p><p>odlišení této úrovně není podstatné, neboť vždy půjde o zakázané jednání naplňující tutéž</p><p>skutkovou podstatu.</p><p>243. Závěrem je tak třeba konstatovat, že mezi účastníky řízení došlo ke shodě vůlí v rámci jejich</p><p>kontaktů založených na členství v Asociaci na tom, že budou uplatňovat obchodní podmínku</p><p>5 ks stravenek/ nákup, a to v období před 1. 5. 2004. Následně na základě této koordinace</p><p>tuto konkrétní obchodní podmínku uplatňovali jak vůči obchodním řetězcům, tak přeneseně</p><p>vůči zaměstnavatelům a zaměstnancům. Skutečnost, že limit 5 ks stravenek/ nákup, bez</p><p>ohledu na jejich nominální hodnotu, byl po celé rozhodné období uplatňován shodně u všech</p><p>tří účastníků řízení, nelze vysvětlit jinak, než jejich předchozí koordinací či alespoň výměnou</p><p>informací o jejich dalším chování na trhu. Ačkoli se tak v případě jednání účastníků řízení</p><p>156</p><p>157</p><p>Blíže k tomu viz část D. tohoto rozhodnutí.</p><p>Srov. body 85 a 86 stanoviska generálního advokáta M. Bobka ve věci Budapest Bank (zvýraznění přidáno).</p><p>59</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>nemuselo nutně jednat o dohodu stricto sensu, neboť nelze nade vši pochybnost prokázat</p><p>okamžik ani úkon, od kterého by byla dohoda stricto sensu mezi účastníky řízení uzavřena,</p><p>jednání účastníků řízení bez důvodných pochybností splňuje znaky jednání ve vzájemné shodě.</p><p>244. Druhostupňový orgán tak uzavírá, že se účastníci řízení dopustili porušení zákazu podle § 3</p><p>odst. 1 ZOHS a čl. 101 odst. 1 SFEU a uzavřeli mezi sebou zakázanou dohodu largo sensu, neboť</p><p>porušili princip autonomie hospodářské soutěže, kdy každý soutěžitel má v tržním prostředí</p><p>jednat nezávisle a svoji obchodní strategii, jejímž projevem je zajisté i určování obchodních</p><p>podmínek ve smlouvách s obchodními řetězci, stanovovat sám a bez předchozí dohody</p><p>(koordinace) se svými konkurenty.158</p><p>B.5.</p><p>Námitky účastníků řízení k prokázání existence zakázané dohody a jejich vypořádání</p><p>B.5.1. Námitky účastníků řízení k prokázání protisoutěžního jednání</p><p>245. Účastník řízení Up považuje závěr Úřadu o tom, že mezi účastníky řízení byla v období od</p><p>1. 5. 2004 do 25. 6. 2018 (či jindy) uzavřena dohoda ohledně koordinovaného uplatňování</p><p>obchodní podmínky 5 ks stravenek/ nákup vůči obchodním řetězcům, za nesprávný</p><p>a nepodložený. Úřad totiž dle účastníka řízení Up nedisponuje k vytvoření takového závěru</p><p>dostatečnými důkazy. Účastník řízení Up nesouhlasí se závěry, které Úřad dovodil</p><p>z dokumentů, které mají původ na úrovni Asociace, neboť z nich dle účastníka řízení Up</p><p>nevyplývá, že by k uplatňování limitu 5 ks stravenek/ nákup mělo docházet na základě dohody</p><p>účastníků řízení. Zejména pak tyto důkazy dle účastníka řízení Up nijak neprokazují existenci</p><p>nějaké dohody v období od 1. 5. 2004 do 25. 6. 2018.</p><p>246. Ani z vyjádření obchodních řetězců, ani ze smluv, které měli účastníci řízení uzavřené</p><p>s některými obchodními řetězci, dle účastníka řízení Up nevyplývá, že by jakákoliv komunikace</p><p>ze strany účastníků řízení či Asociace týkající se limitu 5 ks stravenek/ nákup byla něčím jiným</p><p>než nezávazným doporučením. Z dostupných důkazů navíc nevyplývá, že by i toto doporučení</p><p>vzniklo v důsledku předchozí dohody účastníků řízení. V poslední řadě účastník řízení Up uvádí,</p><p>že jako důkaz o existenci zakázané dohody nemůže sloužit ani absence informace o tom, že by</p><p>účastníci řízení (nebo Asociace) informovali obchodní řetěze o tom, že není nutné limit 5 ks</p><p>stravenek/ nákup dodržovat, neboť tato skutečnost nedokazuje existenci a trvání zakázané</p><p>dohody.</p><p>247. V případě zakázaných dohod ve smyslu § 3 odst. 1 ZOHS či čl. 101 SFEU je dle účastníka řízení</p><p>Up nezbytné rozlišovat mezi dohodou samotnou a jejími účinky, kdy prokázání dohody</p><p>samotné je spojeno s prokázáním existence shody vůlí všech stran dohody. Naopak účinky</p><p>dohody nejsou důkazem svědčícím o trvající existenci takové dohody. Úřad měl tedy dle</p><p>účastníka řízení Up prokázat existenci shody vůle účastníků řízení na uzavření dohody</p><p>a koordinovaném postupu při uplatňování limitu 5 ks stravenek/ nákup a následně i dobu</p><p>trvání dohody omezit okamžikem posledního důkazu o tomto koordinovaném postupu, kdy</p><p>ovšem samotné uplatňování limitu 5 ks stravenek/ nákup nelze za takový důkaz považovat.</p><p>158</p><p>Viz rozsudek SDEU ze dne 19. 3. 2015, ve věci C-286/13 P Dole Food Company Inc. a Dole Fresh Europre v. Komise,</p><p>bod č. 119.</p><p>60</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>248. Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že Úřad neprokázal uzavření a plnění dohody o limitaci</p><p>počtu stravenek k akceptaci u obchodních řetězců. Z předložených důkazů totiž dle účastníka</p><p>řízení Edenred neplyne, že by se účastníci řízení na takovém omezení společně přímo nebo</p><p>nepřímo dohodli, ani to, že by se alespoň pokusili takovou dohodu společně prosadit, resp.</p><p>společně kontrolovali dodržování prosazované podmínky ze strany obchodních řetězců.</p><p>Účastník řízení Edenred dále uvádí, že pro prokázání dovozované dohody stricto sensu by</p><p>musel Úřad předložit důkazy, které dokládají, že účastníci řízení vyjádřili společnou vůli</p><p>směřující k předmětu takové dohody. K důkazům, ze kterých Úřad vyvodil existenci „shody</p><p>vůlí“, účastník řízení Edenred uvádí, že žádný z nich, a to samostatně ani ve svém komplexu,</p><p>není schopen vypovědět o vůlích účastníků řízení, a tedy nejsou důkazem o existenci jejich</p><p>vůle uzavřít zakázanou dohodu stricto sensu.</p><p>249. Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že Úřad nepřípustně zaměňuje Asociaci a její jednání</p><p>s účastníky řízení a jejich jednáním. Úřad totiž dle účastníka řízení Edenred údajné interní</p><p>materiály Asociace bezdůvodně připisuje vůli účastníků řízení, jako členů Asociace. Účastník</p><p>řízení Edenred je přesvědčen, že takováto souvztažnost mezi jednáním Asociace a jejími členy</p><p>neexistuje a ze správního spisu nevyplývá. Účastník řízení Edenred na základě výše uvedeného</p><p>konstatuje, že ze strany Úřadu nebylo prokázáno, že by „akce 5 ks“ byla vyjádřením společné</p><p>vůle účastníků řízení uzavřít v roce 2003 dohodu o omezení počtu stravenek. Úřadu se dle</p><p>účastníka řízení Edenred nepodařilo prokázat, že dohoda mezi účastníky řízení o limitu 5 ks</p><p>stravenek/ nákup byla realizována. Účastník řízení Edenred popírá, že by dokumenty mající</p><p>původ na úrovni Asociace byly účastníky řízení vůbec použity, a to byť jen jedním z účastníků</p><p>řízení.</p><p>250. Úřad dle účastníka řízení Edenred nijak neprokázal, že by účastník řízení Edenred přímo či</p><p>nepřímo participoval na tvorbě dokumentů, které byly Úřadu zaslány Protimonopolným</p><p>úradem Slovenské republiky a ze kterých Úřad dovozuje existenci dohody v užším smyslu.</p><p>Účastník řízení Edenred uvádí, že o existenci těchto dokumentů a tím spíše o jejich obsahu</p><p>vůbec nevěděl. Účast či alespoň vědomí účastníka řízení Edenred o těchto dokumentech prý</p><p>totiž nevyplývá z jejich obsahu ani z dalších okolností zachycených ve spise. Úřad dle účastníka</p><p>řízení Edenred nesprávně dovozuje jeho podíl na zakázané dohodě ze skutečnosti, že byl</p><p>zapojen do dění v rámci Asociace, a tedy musel vědět o jejích krocích a dále pak z toho, že ke</p><p>členství v Asociaci se dle jejích stanov mohou její členové hlásit v případě jednotlivých</p><p>veřejných kroků tehdy, pokud jsou předem dohodnuté a schválené Asociací. Účastník řízení</p><p>Edenred konstatuje, že důkazy obsažené ve správním spisu ukazují na jednostrannou aktivitu</p><p>zástupců účastníka řízení Sodexo, případně na pracovní podklady předsedy Asociace, a to</p><p>zpracované v režii účastníka řízení Sodexo a Úřad tedy neprokázal záměr účastníka řízení</p><p>Edenred přispět k cíli zakázané dohody ani jakoukoliv jeho účast na jejím plánování či přijímání.</p><p>Účastník řízení Edenred uvádí, že ve správním spise není jediný důkaz o tom, že by v koordinaci</p><p>s ostatními účastníky řízení vyžadoval po obchodních řetězcích dodržování limitu 5 ks</p><p>stravenek/ nákup, či jim jen aktivně doporučoval omezovat počet přijímaných stravenek na</p><p>jeden nákup. Na tomto závěru dle účastníka řízení Edenred nemění nic ani fakt, že měl</p><p>informaci o limitu 5 ks stravenek/ nákup uvedenu na svých webových stránkách, neboť tato</p><p>informace byla uvedena v sekci pro zaměstnavatele, a tedy nebyla pro obchodní řetězce</p><p>relevantní. Účastník řízení Edenred dodává, že i pokud by z jeho strany byl limit 5 ks stravenek/</p><p>61</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>nákup někdy vyžadován, nečinil tak v koordinaci s ostatními účastníky řízení. Mohlo se tedy</p><p>jednat pouze o následování a ze strany Úřadu nebyl prokázán opak.</p><p>251. Účastník řízení Sodexo ve svém rozkladu tvrdí, že Úřad napadené rozhodnutí chybně adresuje</p><p>účastníkům řízení, když řízení měl vést s Asociací, neboť shromážděné důkazy zjevně svědčí</p><p>o tom, že i pokud by nějaké kroky ve smyslu limitace počtu stravenek při placení v obchodních</p><p>řetězcích byly koordinovány, šlo o jednání Asociace, a nikoliv účastníků řízení. Úřad podle</p><p>účastníka řízení Sodexo správní řízení již zahájil s nesprávnými subjekty, neboť měl indicie</p><p>k zahájení řízení pouze s Asociací a nikoli s účastníky řízení. Rovněž pokud by dle účastníka</p><p>řízení Sodexo z důkazů, z nichž vycházel Úřad, mělo vůbec něco vyplývat, pak by se to</p><p>především mělo vztahovat ke krokům Asociace. Úřad však nesprávně bez dalšího přiřazuje</p><p>(přičítá) některé možné kroky Asociace účastníkům řízení. Jednání Asociace a některých jejích</p><p>členů ale není jedno a totéž. Údajné rozhodnutí Asociace tak dle názoru účastníka řízení</p><p>Sodexo nelze ztotožňovat s tím, jak se údajně měli chovat účastníci řízení. Pokud by Úřad</p><p>důkazy hodnotil správně, nemohl by dojít k závěru o protisoutěžním jednání účastníků řízení.</p><p>252. Účastník řízení Sodexo upozorňuje, že Asociaci na začátku posuzovaného období tvořila řada</p><p>členů a dle tehdejších stanov tak údajnou dohodu mohly prosadit jiné subjekty než účastník</p><p>řízení Sodexo. K přijetí rozhodnutí členské schůze dle tehdejších stanov bylo zapotřebí</p><p>dosáhnout 2/3 většiny hlasů. Dle účastníka řízení Sodexo je tedy možné, že údajnou dohodu</p><p>iniciovaly na půdě Asociace zcela odlišné subjekty od účastníků řízení. Pokud Úřad nebyl</p><p>schopen zjistit, zda a případně jak se jednotliví členové Asociace v roce 2003 měli podílet na</p><p>uzavření údajné dohody, resp. i vysvětlit, proč dle Úřadu měli údajnou dohodu uzavřít v roce</p><p>2003 pouze účastníci řízení, a nikoliv i další členové Asociace, měl by podle účastníka řízení</p><p>Sodexo danou nejistotu hodnotit mj. ve smyslu zásady in dubio pro reo ve prospěch účastníka</p><p>řízení.</p><p>253. Účastník řízení Sodexo má přitom za to, že Úřad měl případně řízení vést s Asociací</p><p>a konstatovat případně přestupek v podobě přijetí rozhodnutí sdružení soutěžitelů, anebo měl</p><p>účastníky řízení nejvýše postihnout za jednání ve vzájemné shodě, a nikoliv za existenci údajné</p><p>dohody v užším smyslu. Aby totiž Úřad dle názoru účastníka řízení Sodexo mohl konstatovat</p><p>existenci dohody v užším smyslu, musel by doložit tzv. shodu vůlí, tedy dovodit jednání</p><p>spočívající v ofertě a v akceptaci.</p><p>254. Účastník řízení Sodexo rovněž rozebírá důkazní hodnotu Důkazů č. 1–5, E-mailu a Dopisu</p><p>Asociace a konstatuje, že žádný z důkazů zmiňovaných v napadeném rozhodnutí nemůže vést</p><p>k závěru, že by někdy v minulosti došlo k uzavření údajné dohody v užším smyslu dle § 3 odst.</p><p>1 ZOHS, resp. čl. 101 SFEU. Kromě dalšího totiž především chybí nezbytný element, a to shoda</p><p>vůlí účastníků řízení. E-mail, Důkazy č. 1–5 a Dopis Asociace v tomto ohledu vůbec nemohou</p><p>být způsobilé údajnou shodu vůli prokázat, jelikož většina těchto dokumentů zjevně nebyla</p><p>vypracována účastníky řízení, ale Asociací. Jednání, jak jej popisuje Úřad, může být dle</p><p>účastníka řízení spíše typickým příkladem rozhodnutí sdružení soutěžitelů než dohodou</p><p>v užším smyslu. Případně by mohlo jít maximálně o jednání ve vzájemné shodě, když i sám</p><p>Úřad uvádí, že mělo údajně docházet k nějakým jednáním na půdě Asociace a následně mělo</p><p>být „něco“ zavedeno do praxe, a to údajně jen účastníky řízení.</p><p>62</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>B.5.2. Vyjádření k námitkám účastníků řízení</p><p>255. Účastníci řízení ve svých rozkladech shodně namítají, že Úřad neprokázal dohodu v užším</p><p>smyslu. Jak jsem již výše konstatoval, v případě účastníků řízení nelze bez důvodných</p><p>pochybností konstatovat, že mezi sebou uzavřeli přímo dohodu stricto sensu, přičemž by bylo</p><p>bez důvodných pochybností vyloučeno, že nemohlo jít o jednání ve vzájemné shodě. Jelikož je</p><p>nezbytné vyhodnotit jakou formu „srozumění“ mělo zakázané jednání účastníků řízení v rámci</p><p>požadovaného vysokého důkazního standardu, dospěl jsem k závěru, že tomuto beze zbytku</p><p>dostojí hodnocení postupu účastníků řízení jako jednání ve vzájemné shodě. Námitky</p><p>účastníků řízení však obecně směřují proti tomu, že by Úřad prokázal porušení § 3 odst. 1 ZOHS</p><p>a článku 101 SFEU, proto se jejich námitkami k dokazování zabývám i ve vztahu k prokázání</p><p>jednání ve vzájemné shodě.</p><p>256. Účastníci řízení ve svých rozkladech relativizují každý jednotlivý důkaz se závěrem, že tento</p><p>důkaz sám o sobě nemůže dokládat existenci koordinovaného jednání mezi účastníky řízení</p><p>ani dobu trvání tohoto jednání. Na důkazy způsobilé prokázat jednání ve shodě je však nutno</p><p>nahlížet jinou optikou (důkazy je totiž třeba hodnotit nejen každý zvlášť, ale i v jejich celkovém</p><p>souhrnu – což je důležité zejména u nepřímých důkazů), protože Úřad v takovém případě</p><p>nemusí shromáždit přímé důkazy výslovně dokládající koordinaci mezi účastníky, neboť něco</p><p>takového je prakticky nemožné, ovšem stačí ze shromážděných střípků a indicií doplněných</p><p>vlastními úvahami vytvořit soudržný důkazní řetězec, který vylučuje jiný důvod pro chování</p><p>soutěžitelů než právě vzájemnou koordinaci. Tribunál k tomuto ve svém rozhodnutí</p><p>konstatuje, že (zvýraznění doplněno) „vzhledem k tomu, že zákaz protisoutěžních dohod je</p><p>obecně známou skutečností, nelze po Komisi požadovat, aby předložila písemnosti</p><p>osvědčující výslovně navázání kontaktů mezi dotčenými hospodářskými subjekty.</p><p>Úlomkovité a roztroušené poznatky, jimiž může Komise disponovat, budou snad moci být</p><p>v každém případě doplněny dovozenými úvahami umožňujícími provést rekonstrukci</p><p>relevantních okolností. […] Existenci protisoutěžního jednání nebo dohody lze tedy dovodit</p><p>z některých shod okolností a indicií, které, jsou-li nahlíženy vcelku, mohou při neexistenci jiného</p><p>soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.“159</p><p>257. I Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku shledal, že „jednání ve vzájemné shodě je oproti</p><p>uzavření zakázané dohody v užším smyslu hůře prokazatelné, a proto je možné takové jednání</p><p>dovodit i za předpokladu, že kontakty mezi soutěžiteli nejsou vyloučeny, a koordinované</p><p>jednání, které nemůže být přirozeně výsledkem náhody, lze seznat až ve výsledném chování</p><p>soutěžitelů.“160 K tomu rovněž Krajský soud v Brně doplnil, že „na prokazování jednání ve</p><p>vzájemné shodě je tedy kladen nižší požadavek než na prokazování zakázané dohody mezi</p><p>soutěžiteli v užším slova smyslu.“161</p><p>258. Tentýž soud pak ve svém novějším rozsudku uvedl, že (zvýraznění doplněno) „u nepřímých</p><p>důkazů je třeba mít na zřeteli, že případný vztah k dokazované skutečnosti (existence jednání</p><p>soutěžitelů ve vzájemné shodě) mohl vzniknout nahodile. Při hodnocení nepřímých důkazů je</p><p>proto nezbytné hodnotit takový důkaz v kontextu dalších provedených (nepřímých) důkazů.</p><p>159</p><p>Viz rozsudek Tribunálu ze dne 27. 9. 2006 ve věci Dresdner Bank AG a ostatní v. Komise, spojené věci T-44/02 OP, T54/02 OP, T-56/02 OP, T-60/02 OP and T-61/02 OP.</p><p>160</p><p>Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2009, č. j. 8 Afs 56/2007-479.</p><p>161</p><p>Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 62 Af 61/2011-245.</p><p>63</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>To, že žalovaný vycházel pouze z nepřímých důkazů, není v případě prokazování jednání</p><p>soutěžitelů ve vzájemné shodě neobvyklé. Jestliže by žalovaný získal přímé důkazy o jednotném</p><p>protisoutěžním postupu soutěžitelů, jednalo by se pravděpodobně o protisoutěžní dohodu</p><p>v užším slova smyslu. Je zřejmé, že dokazování jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě je</p><p>v porovnání s dalšími dvěma typy dohod dle § 3 odst. 1 ZOHS nejobtížnější. Žalovaný dovodil</p><p>jednání soutěžitelů z okolností objasňujících chování soutěžitelů na trhu a z existence</p><p>kontaktů mezi soutěžiteli. Takto lze existenci koordinovaného jednání soutěžitelů prokázat.</p><p>Právě z důvodu obtížného prokazování jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, kdy soutěžitelé</p><p>koordinaci realizují skrytě (v utajení), zdroje informací jsou často omezené, útržkovité a často</p><p>je třeba využít dedukci (rozsudek Tribunálu ve věci T-68/09 ze dne 10.10.2014), je třeba tyto</p><p>okolnosti zohlednit v rámci hodnocení důkazů. To však neznamená, že by žalovaný mohl</p><p>rezignovat na prokázání existence zákonných podmínek pro aplikaci § 3 odst. 1 ZOHS. Při</p><p>hodnocení konkrétního chování soutěžitele je podmínkou pro využití nepřímého důkazu</p><p>spočívajícího v chování soutěžitelů vyloučit jiný důvod takového chování.“162</p><p>259. Nelze tedy, tak jak to činí ve svých rozkladech účastníci řízení, vzít každý jednotlivý nepřímý</p><p>důkaz shromážděný Úřadem a konstatovat, že koordinované jednání mezi účastníky řízení</p><p>neprokazuje. Pokud jednotlivé střípky dají celkový obraz protisoutěžního jednání, není třeba,</p><p>aby každý tento střípek sám o sobě dokládal podobu a délku trvání takového jednání, jak</p><p>ostatně vyplývá i z ustálené unijní judikatury: „Z ustálené judikatury nicméně rovněž vyplývá,</p><p>že každý z důkazů předložených Komisí nemusí těmto kritériím nezbytně odpovídat, se zřetelem</p><p>na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, jehož se orgán</p><p>dovolává, tomuto požadavku odpovídá jako celek.“163 Touto optikou je tedy třeba</p><p>shromážděné důkazy posuzovat a takovýmto způsobem budou vypořádány námitky účastníků</p><p>řízení ohledně nedostatečnosti důkazního materiálu.</p><p>260. Pokud účastníci řízení namítají, že z dokumentů „majících původ na úrovni Asociace“</p><p>nevyplývá dohoda (resp. shoda vůlí) účastníků řízení na limitaci 5 ks stravenek/ nákup a že</p><p>Úřad v napadeném rozhodnutí bezdůvodně připisuje jednání Asociace vůli účastníků řízení,</p><p>nelze jim dát za pravdu. Jak jsem již uvedl výše, vůle účastníků řízení se v daném případě</p><p>projevuje prostřednictvím, resp. pod hlavičkou Asociace, neboť tato, byť je samostatnou</p><p>právnickou osobou, prosazuje zájmy a rozhodnutí svých členů. Od roku 2009 ji tvoří pouze</p><p>účastníci řízení, přičemž právě jejich čelní představitelé se objevují na pozicích předsedy,</p><p>místopředsedů a pokladníka Asociace již od roku 1998. Pokud zástupci některých členů</p><p>dlouhodobě ovládají tři nejdůležitější pozice v rámci Asociace, není pochyb o tom, že to byli</p><p>právě tito členové, kdo měl na chod a rozhodování Asociace největší vliv. Zvláště pokud jsou</p><p>to oni tři, kdo nějakým způsobem „pohltil“ ostatní členy Asociace a kdo podstatnou část doby</p><p>trvání jednání (9 let) tvoří její jediné členy. Není tak možné přistoupit na tvrzení, že některá</p><p>rozhodnutí Asociace, případně dokumenty, které byly prezentovány navenek jako dokumenty</p><p>Asociace, byly přijaty bez vědomí těchto členů, nezávisle na jejich vůli či alespoň bez</p><p>dostatečného stupně jejich srozumění s postupem Asociace.</p><p>261. Jak již bylo řečeno výše, shoda účastníků řízení a vytvoření Důkazů č. 1–5 pod hlavičkou</p><p>Asociace vytvořily účastníkům řízení lepší vyjednávací pozici vůči obchodním řetězcům, než</p><p>162</p><p>Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2020, č. j. 62 Af 29/2019-213.</p><p>Rozsudek Tribunálu ze dne 8. 7. 2004, ve spojených věcech T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. JFE Engineering</p><p>a další v. Komise.</p><p>163</p><p>64</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>kdyby se o dosažení svých cílů snažil každý z nich zvlášť. Nelze proto tyto dokumenty označit</p><p>jako něco, co by nebylo možné podřadit pod jednání účastníků řízení, ale patřilo by neadresně</p><p>do sféry Asociace, neboť Asociaci tvoří účastníci řízení a nikdo jiný než oni sami vůli Asociace</p><p>netvoří. Dokumenty „mající původ na úrovni Asociace“, jak uvádí účastníci řízení, tak</p><p>jednoznačně znamenají shodu vůlí účastníků řízení na limitaci 5 ks stravenek/ nákup, protože</p><p>žádným jiným způsobem než koordinací mezi členy Asociace k jejich vytvoření nemohlo dojít.</p><p>Jak již bylo odkazováno výše v části věnované postavení Asociace, v zápisech z jednání se</p><p>jednoznačně uvádí, že se členové shodli na nutnosti společného postupu ve vztahu</p><p>k nežádoucímu užívání stravenek. Není to tedy Asociace, která by nezávisle na svých členech</p><p>řešila určité situace, ale jsou to její členové, kdo určují kroky a směřování Asociace.</p><p>262. Rovněž nelze přijmout argumentaci účastníka řízení Sodexo, že v roce 2004 tvořilo Asociaci</p><p>mnohem více členů, a protože k přijetí rozhodnutí na členské schůzi stačily 2/3 hlasů, a je tak</p><p>možné, že případnou shodu ohledně Důkazů 1–5 mohli zajistit ostatní členové Asociace. Jak</p><p>jsem již zmínil výše, postavení účastníků řízení v rámci Asociace nelze tímto způsobem</p><p>bagatelizovat, což platí hlavně pro účastníka řízení Sodexo, neboť je to právě člen jeho</p><p>představenstva, kdo je autorem E-mailu i Důkazů 1–5. V tom případě zcela jistě o výměně</p><p>informací o soutěžním chování mezi členy Asociace věděl a na koordinaci se s ostatními členy</p><p>podílel. Musel tedy vědět o dohodnutém postupu a pomáhal jej realizovat. Účastník řízení</p><p>Sodexo tedy musel o plánovaném prosazování vytýkané obchodní podmínky vědět. Naopak</p><p>z ničeho není patrné, že se od jejího prosazování jakkoli distancoval. Jelikož druhostupňový</p><p>orgán dospěl k závěru, že se v případě účastníků řízení nejedná o dohodu stricto sensu, ale</p><p>o jednání ve vzájemné shodě, nehovoříme již o „kvalifikované“ formě srozumění. Toto</p><p>srozumění naopak spočívá v prokázání vzájemné komunikace (kontaktů) mezi účastníky řízení</p><p>o jejich soutěžním chování, které se poté projeví na jejich jednání na trhu. V tomto ohledu</p><p>považuji za prokázané, že komunikace v rámci Asociace o tomto soutěžním chování mezi členy</p><p>probíhala, a i kdyby účastníci řízení Up a Edenred164 (jelikož jednatel účastníka řízení Sodexo</p><p>je přímo autorem) na vytváření E-mailu a Důkazů 1–5 žádný přímý podíl neměli, je zjevné, že</p><p>se buď přímo účastnili jednání, případně měli o rozhodnutí společně prosazovat vytýkanou</p><p>obchodní podmínku povědomí a byli tak srozumění i s obsahem těchto dokumentů, o čemž</p><p>pak svědčí i jejich následné chování na trhu, jako uplatnění smluveného limitu u obchodních</p><p>řetězců, či informování široké veřejnosti o limitu na internetových stránkách účastníků řízení.</p><p>263. Na okraj lze konstatovat, že účastník řízení Sodexo ve svém rozkladu nesprávně rozporuje</p><p>Úřadem provedenou interpretaci rozsudku Tribunálu ve věci Cimenteries,165 když tvrdí, že</p><p>Tribunál zde neuvádí možnost za protiprávní jednání sdružení podniků a jeho členů trestat buď</p><p>sdružení nebo jeho členy (jak uvádí Úřad v napadeném rozhodnutí), ale pouze konstatuje</p><p>procesní pravidlo, na jehož základě je možné založit ručení členů sdružení za jemu uloženou</p><p>pokutu v situaci, kdy Úřad postihuje protisoutěžní rozhodnutí sdružení. Je pravdou, že i tuto</p><p>možnost Tribunál uvádí, ovšem stanoví právě i možnost za protisoutěžní jednání uložit pokutu</p><p>164</p><p>V dané věci je třeba nahlížet na účastníka řízení Edenred jako na univerzálního právního nástupce společností Accor</p><p>Services CZ s.r.o., MENU SERVICE s.r.o., SYAS spol. s r.o., EXIT, s.r.o. a EXIT Třebíč s.r.o. se všemi důsledky včetně</p><p>přechodu odpovědnosti za jednání jeho právních předchůdců, s přihlédnutím k tomu, že tento účastník řízení přebral i</p><p>celé stravenkové portfolio společnosti EXIT GROUP s.r.o.</p><p>165</p><p>Rozsudek Tribunálu ze dne 15. 3. 2000 ve spojených věcech T-25/95 atd., Cimenteries CBR a další v. Komise.</p><p>65</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>buď sdružení podniků, nebo jeho členům, nebo dokonce oběma za totéž jednání.166 Ačkoli</p><p>tedy Úřad v napadeném rozhodnutí i druhostupňový orgán výše dospěly k závěru, že</p><p>shromážděné důkazy, ačkoli vzniklé pod hlavičkou Asociace, je nutné přisoudit jednání</p><p>účastníků řízení, tak i kdyby se jednalo o protisoutěžní jednání Asociace, bylo by za něj dle</p><p>unijní judikatury možné postihovat její členy.</p><p>264. Dále lze dodat, že ačkoli se autorství E-mailu i Důkazů 1–5 dá podle vlastností těchto</p><p>dokumentů přičíst účastníku řízení Sodexo (ať už je ve vlastnostech uveden člen</p><p>představenstva společnosti či její zaměstnankyně), nelze konstatovat, že by za vytvořením</p><p>obsahu těchto dokumentů stála pouze iniciativa účastníka řízení Sodexo, jak tvrdí účastník</p><p>řízení Edenred. Ať už z toho důvodu, že pokud by tento záměr vymyslel a chtěl realizovat pouze</p><p>účastník řízení Sodexo bez projednání s dalšími členy Asociace, učinil by tak svým jménem</p><p>a nikoli jménem Asociace. Dalším důvodem pro odmítnutí tohoto závěru je to, že jakmile by</p><p>ostatní členové Asociace zjistili, že účastník řízení Sodexo jedná jménem celé Asociace bez</p><p>jejich vědomí, zcela jistě by se od daného jednání distancovali místo toho, aby se bez dalšího</p><p>k této praktice připojili. K tomu je třeba odkázat i na Stanovy Asociace, v nichž je uvedeno, že</p><p>„Předseda je zplnomocněn k zastupování Asociace v otázkách, o nichž rozhodla členská</p><p>schůze.“ Lze tedy předpokládat, že i E-mail a Důkazy 1–5 (jejich obsah) prošly rozhodováním</p><p>členské schůze. Ostatně i bývalý člen Asociace společnost Exit Group na svých internetových</p><p>stránkách uváděl, že „touto tématikou jsme se opakovaně zabývali v Asociaci provozovatelů</p><p>stravenkových systémů ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR, Spolhostem</p><p>a ostatními restauračními profesními svazy ve snaze zabránit zneužívání stravenek a přitom</p><p>neomezovat naše zákazníky.“167 Lze tak dospět pouze k jedinému závěru, a to že členové</p><p>Asociace byli obeznámeni s tím, že E-mail a Důkazy 1-5 vznikly a co bylo jejich obsahem. Tyto</p><p>dokumenty lze tak jednoznačně označit za důkaz o koordinaci účastníků řízení ohledně</p><p>stanovení limitu 5 ks stravenek/ nákup.</p><p>265. Účastník řízení Up rovněž namítá, že E-mail a Důkazy 1–5 neprokazují existenci dohody mezi</p><p>účastníky řízení po celé posuzované období, tedy v letech 2004-2018. V tomto ohledu sice</p><p>poskytují jisté indicie o tom, že mohla existovat skutečně dohoda v užším slova smyslu jako</p><p>„kvalifikovaná“ forma srozumění, nicméně dotčené dokumenty jsou zřejmým důkazem toho,</p><p>že účastníci řízení již před rokem 2004 v rámci Asociace koordinovali svůj postup ohledně</p><p>limitace počtu stravenek při nákupu v obchodních řetězcích a chystali materiály pro jeho</p><p>realizaci jako prezentaci pro obchodní řetězec, informační text pro zákazníky i pracovníky</p><p>obchodních řetězců.</p><p>266. Tyto dokumenty rovněž značí, že tento postup musel být alespoň do jisté míry úspěšný, pokud</p><p>tyto materiály v roce 2013 zasílal jménem Asociace člen představenstva účastníka řízení</p><p>Sodexo předsedovi slovenské obdoby Asociace. Pokud by tyto materiály neprezentovaly vůli</p><p>členů Asociace a nevypovídaly by tedy o skutečném a sladěném jednání členů Asociace na</p><p>166</p><p>Totéž rozhodnutí odst. 485: „It is also normal practice for the Commission, where it finds that an association of</p><p>undertakings and its members have participated in the same infringement, to impose a fine either on the undertakings</p><p>which are members of that association of undertakings or on the association of undertakings. […] If, for particular</p><p>reasons, such as those mentioned in recital 65, paragraph 8, of the contested decision, it intends to fine both the</p><p>association of undertakings and the member undertakings of that association, it must make that intention clear in the</p><p>SO or in a supplement thereto.“</p><p>167</p><p>Viz č. l. 4753–4754 správního spisu S0242/2018/KD.</p><p>66</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>trhu, zcela jistě by tyto informace nesdílel předseda Asociace se svým slovenským protějškem</p><p>jako dokumenty zaštítěné Asociací, ale případně jen jako interní materiály jednoho z členů</p><p>Asociace. Rovněž pokud by takový postup účastníků řízení pod hlavičkou Asociace byl</p><p>neúspěšný, předseda Asociace by tyto dokumenty nesdílel, neboť je vysoce</p><p>nepravděpodobné, že by se chtěla slovenská obdoba Asociace inspirovat neúspěšnou snahou</p><p>o uplatnění limitace počtu stravenek při placení v obchodních řetězcích v České republice.</p><p>267. E-mail a Důkazy 1–5 tak mohou v rámci dokazovaní obstát nejen v celku s ostatními důkazy,</p><p>jak vyplývá s výše uvedeného shrnutí, ale i samostatně, neboť ilustrují hned několik důležitých</p><p>aspektů jednání účastníků řízení.</p><p>268. Účastník řízení Up dále odkazuje na odpovědi obchodních řetězců Globus, Penny Market a JIP</p><p>a tvrdí, že tyto odpovědi vyvrací závěry Úřadu o deliktním jednání účastníků řízení, přičemž ani</p><p>odpovědi obchodních řetězců Albert, Billa a Tesco existenci a dobu trvání koordinace mezi</p><p>účastníky řízení nedokládají. Pokud byla ze strany účastníků řízení vedena jakákoli komunikace</p><p>ohledně limitace počtu stravenek, pak se mělo dle účastníka řízení Up jednat toliko</p><p>o nezávazná doporučení a limit nikdy nebyl účastníky řízení vynucován, o čemž mají svědčit</p><p>i odpovědi obchodních řetězců.</p><p>269. Z odpovědí dotázaných obchodních řetězců žurnalizovaných ve správním spisu a shrnutých</p><p>výše skutečně vyplývá, že některé obchodní řetězce si problematiku placení stravenkami</p><p>včetně počtu přijímaných kusů řešily samy a jejich odpovědi Úřad nijak neopomněl, naopak</p><p>v napadeném rozhodnutí uvedl odpovědi všech dotázaných obchodních řetězců. Je zcela</p><p>pochopitelné, že na požadavky účastníků řízení ohledně limitace počtu stravenek nemusely</p><p>přistoupit všechny obchodní řetězce, to však nijak nerelativizuje skutečnost, že jiné obchodní</p><p>řetězce limit 5 ks stravenek/ nákup zavedly, a to na základě iniciativy účastníků řízení, kteří</p><p>obchodní řetězce informovali o tom, že mají dodržovat limit na akceptaci stravenek za nákup,</p><p>a to všichni stejný limit 5 ks bez ohledu na jejich nominální hodnotu. K tomu je třeba odkázat</p><p>i na bod 389 Rozhodnutí Úřadu SR, kde slovenský soutěžní úřad odkazuje na zápis slovenské</p><p>obdoby Asociace ze dne 18. 9. 2014, kde je uvedeno: „zvažujeme ísť do diskusií s reťazcami,</p><p>aby obmedzili prijímanie kupónov na max. 5 ks při jednej platbe. V ČR sa takáto akcia urobila</p><p>před niekoľkými rokmi (Albert, Billa, Tesco …). Zaujíma ma, jako je to v praxi dodržiavané…“</p><p>Jelikož komunikace mezi českou Asociací a její slovenskou obdobou probíhala (jak je patrno</p><p>i z E-mailu) a jelikož jednatelem člena slovenské obdoby Asociace SODEXO PASS s.r.o. byl od</p><p>roku 2009 tehdejší předseda české Asociace […jméno a příjmení…], je zřejmé, že slovenská</p><p>obdoba Asociace měla přesné informace o dění v ČR a o „akci 5 ks“, a sama o ní referuje jako</p><p>o akci, která proběhla s některými obchodními řetězci (nota bene s těmi, které Úřadu</p><p>odpověděly, že limit 5 ks stravenek/ nákup zavedly na základě doporučení Asociace nebo</p><p>účastníků řízení). Zjištění Úřadu tak do sebe zapadají.</p><p>270. A s ohledem na to, že Úřad do spisové dokumentace založil i smlouvy mezi obchodními řetězci</p><p>a účastníky řízení, nelze přistoupit na tvrzení účastníka řízení Up, že se jednalo pouze</p><p>o nezávazná doporučení. Smluvní ustanovení jsou právně vymahatelná (pacta sunt servanda)</p><p>a nelze je brát jako doporučení, kterými se obchodní řetězce mohou, ale také nemusí řídit.</p><p>271. Stejně tak je ve správním spise založen Dopis Asociace obchodnímu řetězci Tesco ze dne</p><p>10. 7. 2009, v němž je obchodní řetězec Tesco důrazně nabádán, aby „zajistil naplňování</p><p>základních pravidel akceptace stravenek, která jsme si již před delší dobou vzájemně dohodli.“</p><p>67</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>Tato dikce rovněž zcela nesouzní s tvrzením účastníků řízení, že se z jejich strany jednalo pouze</p><p>o nezávazná doporučení. Účastník řízení Edenred ve své argumentaci zachází až tak daleko, že</p><p>zpochybňuje odesilatele Dopisu Asociace, tedy tvrdí, že Úřad neprokázal, že by odesílatelem</p><p>daného dokumentu byla skutečně Asociace. K tomu je možné pouze konstatovat, že jelikož je</p><p>Dopis Asociace nadepsán velkými písmeny „APSS Asociace provozovatelů stravenkových</p><p>systémů“ a podepsán jejím tehdejším předsedou, není možné si představit, že by autorem</p><p>tohoto dopisu byl kdokoli jiný. Z jakého důvodu lze i ideu na vytvoření Dopisu Asociace</p><p>vztáhnout na účastníky řízení, je vysvětleno výše, zvláště když v době datace Dopisu Asociace</p><p>tvořili Asociaci pouze účastníci řízení a společnost Exit Group, která přestala být členem</p><p>Asociace za další tři měsíce.</p><p>272. Rovněž lze poukázat na skutečnost, že účastníci řízení měli na svých webových stránkách</p><p>uvedeno, že k nákupu potravin lze použít maximálně 5 ks stravenek. Takové sdělení účastníků</p><p>řízení by nemělo smysl, pokud by věděli, že toto pravidlo žádný z obchodních řetězců</p><p>dodržovat nebude, a rovněž toto sdělení mohlo jako informace dostupná všem zákazníkům</p><p>vyvíjet tlak na dodržování tohoto pravidla obchodními řetězci. V žádném případě tak nelze</p><p>souhlasit s tvrzením účastníka řízení Up, že se ze strany účastníků řízení směrem k obchodním</p><p>řetězcům jednalo o nezávazná doporučení.</p><p>273. Samotná skutečnost „vymahatelnosti“ či „stanovení povinnosti“ limitace stravenek za jeden</p><p>nákup vůči obchodním řetězcům však není až tak podstatná, neboť napadené rozhodnutí</p><p>nepostihuje účastníky řízení za vertikální dohody, které měli uzavírat s obchodními řetězci,</p><p>nýbrž za horizontální dohodu ve formě jednání ve shodě mezi účastníky řízení. Už jen (ač</p><p>nepravdivé) tvrzení účastníka řízení Up, že se jednalo toliko o nezávazná doporučení, svědčí</p><p>o realizaci jednání ve shodě, kdy účastníci řízení shodně informovali své obchodní partnery</p><p>o limitu v přijímání stravenek, který společně dohodli. Ostatně i Úřad SR v rozhodnutí Úřadu</p><p>SR pokutoval účastníky tamního řízení mimo jiné za dohodu omezující soutěž tím, že „určili</p><p>maximální počet stravovacích poukázek přijímaných ze strany obchodních řetězců při jednom</p><p>nákupu od jednoho emitenta“, neboť se všichni dohodli na společném postupu o limitaci počtu</p><p>stravenek na jeden nákup a vedli o zavedení této podmínky jednání s tamními obchodními</p><p>řetězci. Tamní obchodní řetězce sice odmítly podmínku dodržovat,168 ale již samotnou dohodu</p><p>na společném postupu tamních účastníků řízení vyhodnotil Úřad SR jako dohodu omezující</p><p>soutěž. S tímto závěrem Úřadu SR se plně ztotožňuji, resp. je plně aplikovatelný i na věc</p><p>posuzovanou v tomto řízení.</p><p>274. Není tedy rozhodné, kolik oslovených obchodních řetězců Úřadu sdělilo, že uplatňovaly limit</p><p>v přijímání stravenek, a kolik naopak řeklo, že limit zavedly samy, případně ho nezavedly</p><p>vůbec. I odpověď jednoho z obchodních řetězců, který by předložil smlouvu s některým</p><p>z účastníků řízení s ustanovením o limitu 5 ks stravenek/ nákup, či by sdělil, že na tento</p><p>požadavek účastníků řízení přistoupil, či by pouze Úřad informoval o komunikaci s účastníky</p><p>řízení ohledně těchto jejich požadavků, by do jisté míry svědčila o snaze účastníků řízení</p><p>realizovat svoje koordinované jednání, a tedy by svědčila i o jednání ve shodě mezi nimi, tj.,</p><p>že zde existovala shoda mezi účastníky řízení a ta byla také realizována. Počet obchodních</p><p>řetězců, které vytýkanou podmínku přijaly, je pak spíše otázkou míry úspěšnosti prosazení</p><p>168</p><p>Viz bod 389 rozhodnutí Úřadu SR.</p><p>68</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>zakázané dohody v širším slova smyslu a toho, jaký byl skutečný následek jednání účastníků</p><p>řízení na relevantním trhu, případně na trzích navazujících.</p><p>275. Účastník řízení Up rovněž v rozkladu uvádí, že z vyjádření obchodních řetězců nevyplývá, že by</p><p>doporučení dodržovat limit 5 ks stravenek/ nákup s nimi bylo komunikováno v průběhu celého</p><p>období. K samotnému trvání deliktního jednání se vyjádřím níže. Na tomto místě je však třeba</p><p>uvést, že k závěru o trvání vytýkaného jednání po celé posuzované období není nutné, aby</p><p>účastníci řízení pravidelně obchodní řetězce informovali o tom, že mají stále ještě limit 5 ks</p><p>stravenek/ nákup dodržovat. Naopak k trvání přestupku plně dostačuje protiprávní stav</p><p>vyvolat a následně ho udržovat, a to i omisivním jednáním, tedy neupozorněním obchodních</p><p>partnerů, že danou podmínku již dodržovat nemusí (i takový postup je v daném kontextu</p><p>nesporně formou udržování obchodních řetězců v přesvědčení o tom, že dohodnutá podmínka</p><p>stále platí).169 Výše uvedené je jednoznačně i případ účastníků řízení, kteří tuto praxi</p><p>s obchodními řetězci dohodli (někteří dali do smluv), měli tuto informaci o limitu 5 ks</p><p>stravenek/ nákup na svých webových stránkách po značnou část posuzovaného období, tedy</p><p>veřejně ve vztahu ke všem (i obchodním řetězcům) deklarovali, že s tímto omezením počítají,</p><p>a po celé toto období obchodní řetězce neinformovali o skutečnosti, že nastavený limit</p><p>dodržovat nemusí, čímž tento stav dále udržovali. Jednání účastníků řízení tak stále trvalo, měli</p><p>zájem, aby stav zůstával nezměněn, ačkoliv už nebylo nutné vyvíjet takové aktivní úsilí jako při</p><p>implementaci omezení. Tato skutečnost však nijak nehovoří ve prospěch účastníků řízení</p><p>a nijak je nezbavuje odpovědnosti za vytýkané narušení hospodářské soutěže, když je tak</p><p>možné hovořit o koordinaci po celé rozhodné období.</p><p>276. Pokud účastníci řízení argumentují, že ani smlouvy uzavřené s některými obchodními řetězci</p><p>přímo či nepřímo neprokazují existenci jakékoli dohody mezi účastníky řízení, tak ani v tomto</p><p>případě jim není možné dát za pravdu. Úřad ve správním spise žurnalizoval dvě smlouvy</p><p>uzavřené mezi obchodními řetězci a účastníky řízení, konkrétně mezi účastníkem řízení Sodexo</p><p>a obchodním řetězcem Tesco, a dále mezi účastníkem řízení Up a obchodním řetězcem Billa,</p><p>v nichž byla zakotvena povinnost obchodních řetězců přijímat za jeden nákup maximálně 5 ks</p><p>stravenek. Ačkoli se nejedná o důkazy, které by samy o sobě svědčily o dohodě mezi účastníky</p><p>řízení, ve spojení s ostatními důkazy svědčí o jednoznačné realizaci koordinace mezi účastníky</p><p>řízení. Ze shromážděných důkazů jako celku tak vyplývá to, že účastníci řízení k prosazení</p><p>vytýkané podmínky užívali nejen méně formálních prostředků (prezentace pro obchodní</p><p>řetězce, informace na internetu), ale i formálně stanovených smluvních podmínek</p><p>začleněných do smluv s obchodními řetězci. Námitky účastníků řízení se tak opět koncentrují</p><p>na to, jestli jeden ze shromážděných důkazů prokazuje spáchání přestupku, což je, jak bylo</p><p>vysvětleno výše, nesprávný přístup, neboť jde o řetězec důkazů, který jako celek prokazuje</p><p>spáchání přestupku.</p><p>277. Je tedy otázkou, z jakého důvodu by byl limit počtu stravenek na jeden nákup upraven ve</p><p>smlouvách s obchodními řetězci, pokud by na nich účastníci řízení netrvali. Pokud by limit</p><p>chtěly uplatňovat obchodní řetězce ve vztahu s jejich zákazníky (spotřebiteli), dodržovaly by</p><p>tento limit samy a nepotřebovaly by tuto skutečnost výslovně zakotvit ve smlouvě s účastníky</p><p>řízení. Stejně tak by následně limit neobcházely, jak bylo obchodnímu řetězci Tesco vytýkáno</p><p>169</p><p>Na základě zásady pacta sunt servanda postupuje obchodní partner bez ohledu na formu dohody (písemná či ústní)</p><p>tak, že dohodnuté podmínky platí tak dlouho, dokud se obě smluvní strany nedohodnou jinak.</p><p>69</p><p>Č.j.: ÚOHS-40347/2023/164</p><p>v Dopise Asociace. A rovněž pokud by skutečnost, že měli někteří účastníci řízení limit</p><p>s některými obchodními řetězci smluvně zakotven, neměla vypovídat o koordinaci mezi</p><p>účastníky řízení, není důvod, aby v obou těchto smlouvách byl tento limit stejný, a to</p><p>5 stravenek bez ohledu na jejich nominální hodnotu. Účastníci řízení se s obchodními řetězci</p><p>určitě na nějakém limitu mohli samostatně dohodnout a také si ho smluvně zakotvit. Nedává</p><p>však smysl, aby ho v obou případech stanovili zcela stejný (podotýkám, že nejde jen o stejný</p><p>počet, ale také o stejný způsob limitace počtem kusů stravenek), ať už prostou náhodou či</p><p>následováním. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by si dva zcela nezávislé subjekty daly do</p><p>svých smluvních ujednání totožnou podmínku, jakou mají ve smlouvě (která není veřejně</p><p>přístupná) uzavřenu jejich přímí konkurenti. Nedává žádný smysl, že by ani obchodní řetězec</p><p>Billa, ani účastník řízení Up, nechtěli mít konkurenční výhodu před obchodním řetězcem Tesco</p><p>a účastníkem řízení Sodexo v tom smyslu, že by si stanovili benevolentnější limit uplatnění</p><p>stravenek za jeden nákup, čímž by mohli na svou stranu získat více zákazníků, ale stanovili</p><p>tento limit zcela stejně, čímž na trhu zachovali stávající podmínky. Případně, že by tyto dva</p><p>obchodní řetězce měly stejné potřeby a zcela nezávisle na sobě by přišly se shodným návrhem</p><p>smluvního zakotvení povinnosti, která by tížila právě jen je samotné. Je tedy zřejmé, že i toto</p><p>chování muselo vycházet z koordinace některých subjektů na trhu, a jak je v tomto rozhodnutí</p><p>vysvětleno, nemohlo se jednat o obchodní řetězce, čímž jediným možným (udržitelným)</p><p>vysvětlením je právě koordinace na straně účastníků řízení.</p><p>278. Účastník řízení Edenred Úřadu dále vytýká, že v jeho případě neshromáždil ani jeden důkaz</p><p>prokazující koordinaci s ostatními účastníky řízení, kdy by vyžadoval po obchodních řetězcích</p><p>dodržování limitu 5 ks stravenek/ nákup, či jim jen aktivně doporučoval omezovat počet</p><p>přijímaných stravenek na jeden nákup. Na tomto závěru dle účastníka řízení Edenred nemá</p><p>nic měnit ani fakt, že měl informaci o limitu 5 ks stravenek/ nákup uvedenou na svých</p><p>webových stránkách. Jak jsem již uvedl výše, není pochyb o tom, že i účastník řízení Edenred</p><p>byl jako člen Asociace zapojen do komunikace ohledně limitace stravenek na jeden nákup.</p><p>Na rozdíl od účastníků řízení Sodexo a Up Úřad nezajistil žádnou smlouvu mezi účastníkem</p><p>řízení Edenred a obchodním řetězcem. To však neznamená, že by účastník řízení Edenred</p><p>dodržování limitu po obchodních řetězcích nevyžadoval. Mimo skutečnost, že měl na svých</p><p>internetových stránkách po dobu jedenácti let (v letech 2006–2017) zveřejněnou informaci v</p><p>tom smyslu, že „na základě opatření Asociace provozovatelů stravenkových systémů je možné</p><p>platit jeden nákup maximálně 5 poukázkami […]“, obchodní řetězec Albert užíval pokladní</p><p>systém na dodržování limitu 5 ks stravenek účastníka řízení Edenred na jeden nákup, ačkoli</p></div>", "next": 239924}